15
bojové i útvary služeb), náležející do pra-
vomoci hlavního velitele (§ 194, odst. 3 zá-
kona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z.
a n., o obraně státu). Jakmile dojde k zří-
zení "pole", zřídí se v něm vždy polní soud-
nictví a toto soudnictví bude zabírat vždy
celou polní oblast.
Výjimečně však bude někdy třeba za-
vésti polní soudnictví i mimo pole (v zá-
polí) nebo v době, kdy tu ještě pole ne-
bude. Tak tomu bude zejména těsně před
vypuknutím války, kdy sice právně ještě
bude trvat stav mírový, ale ve skutečnosti
již budou v proudu významné vojenské
podniky na zabezpečení státu, nebo po za-
čátku války před vznikem "pole"; podobně
se může objevit potřeba polního řízení i při
větších domácích nepokojích, zejména,
bude-li k zdolání jich třeba značnějších
vojenských akcí.
Proto § 453 dovoluje zavésti účinnost
polního řízení i mimo pole, a to v těchto
případech:
a) v době branné pohotovosti státu (tato
doba nastává podle § 57, odst. 1, zákona č.
131/1936 Sb. z. a n., jakmile byla vyhlá-
šena mobilisace branné moci nebo prohlá-
šen válečný stav nebo vypověděna válka);
b) v době, kdy dojde k nařízení povolání
k výjimečné činné službě podle § 27 bran-
ného zákona;
c) v době, kdy nastanou uvnitř státu
nebo na jeho hranicích události ohrožující
zvýšenou měrou celistvost státu, jeho de-
mokraticko-republikánskou formu, ústavu
nebo veřejný klid a pořádek.
V prvních dvou případech má býti k zří-
zení oblasti polních soudů a tím k zavedení
polního soudnictví v této oblasti oprávněn
ministr národní obrany, v třetím případě
vláda za souhlasu presidenta republiky
(srovnej § 3 zákona ze dne 14. dubna 1920,
č. 300 Sb. z. a n., o mimořádných opatře-
ních).
Jakmile však příčiny tohoto opatření
(mimořádného zavedení polního soudnictví)
přestanou, bude musit být opatření od-
voláno.
K § 454.
§ 453 dovoluje, aby bylo zavedeno polní
soudnictví i v době, když ještě "pole" ne-
existuje. Proto se může stát, že dojde k zří-
zení oblasti polních soudů v čase, kdy tu
nebude ani hlavního velitele, tedy činitele,
s nímž osnova zákona počítá na něko-
lika místech jako s nositelem pravomoci
(§§ 457, 467, 469, 481). Pro takovou dobu
stanoví § 454, že výkon pravomoci vrchního
velitele přejde na ministra národní obrany.
Poněvadž pak zavedení polního řízení
v době, kdy nebude zřízen hlavní velitel,
bude mít povahu prozatímní, ustanovuje
§ 454, že se v takovém případě nezřídí ani
vrchní polní soudy ani úřady vrchních pol-
ních prokurátorů a že jejich úkoly pře-
vezme nejvyšší vojenský soud a generální
vojenský prokurátor. Omezí se tedy takové
prozatímní polní soudní zřízení jen na polní
soudy nižší a vyšší s příslušnými žalob-
ními úřady. Ovšem nejvyšší vojenský soud
bude tu vystupovat jako vykonavatel pra-
vomoci vrchního polního soudu, a proto se
bude řídit předpisy této hlavy a rozhodovat
bude v podobném složení jako vrchní polní
soud (tudíž v tříčlenném senátě).
K § 455.
§ 2 v. tr. ř. v původním znění dovolil, aby
byly bez soudního řízení disciplinárně vyří-
zeny takové přečiny a přestupky, na které
je v zákoně uložen jen trest na penězích
nebo trest na svobodě, jehož nejvyšší vý-
měra nepřesahuje šest měsíců a nejnižší
výměra nečiní více než jeden měsíc, jestliže
se disciplinární potrestání jeví dostateč-
ným; toto ustanovení mělo platnost v poli
i tenkrát, když nejnižší výměra zákonného
trestu na svobodě přesahovala jeden měsíc.
Disciplinární řízení nemělo místa, jestliže
podle zákona měla nastati ztráta hodnosti
a disciplinárně nemohla být vyslovena.
Toto ustanovení platilo tehdy pro
všechny osoby podřízené předpisům vojen-
ského služebního řádu o vojenské discipli-
nární pravomoci, tedy nejen pro osoby vo-
jenské, nýbrž i pro příslušníky četnictva.
V našem státě byl § 2 v. tr. ř. změněn
vojenským kázeňským zákonem č. 154/1923
Sb. z. a n. ve znění vyhlášky ze dne
6. dubna 1935, č. 65 Sb. z. a n., a to jednak
jeho § 37, jenž disciplinární pravomoc ve
vojsku přejmenoval na vojenskou pravo-
moc kázeňskou, jednak jeho § 2, písm c),
jenž možnost kázeňského vyřízení omezil
jen na přečiny vojenské, takže od té doby
se obecné přečiny a soudní přestupky vo-
jenských osob mohou vyřizovati jen soudně
a nikoli kázeňsky.
16
Osob, podřízených četnické disciplinární
pravomoci, se však vojenský kázeňský zá-
kon nedotkl, takže pro ně platí ještě dnes
původní znění § 2 v. tr. ř.
Pro oblast polních soudů rozšiřuje § 455
oba tyto rámce, protože v poli jsou pří-
pustné citelnější tresty než v poměrech
normálních (podle § 4, odst. 7 zákona č.
154/1923 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky ze
dne 6. dubna 1935, č. 65 Sb. z. a n. smějí
v poli kázeňští představení ukládati tresty
na svobodě v dvojnásobné výměře jinak
přípustné a poddůstojníci tam smějí být
degradováni bez výstražného protokolu) a
kromě toho tam bude velmi mnoho záležet
na rychlém vyřízení věci. Proto § 455
v oblasti polních soudů dovoluje kázeňské
vyřízení i u obecných přečinů a soudních
přestupků, na které je v zákoně jako hlavní
trest ustanoven trest na svobodě nepřesa-
hující šest měsíců nebo trest na penězích
nebo trest odnětí hodnosti.
Ustanovení § 455 se vztahuje i na pří-
slušníky stráže obrany státu, která byla
zřízena vládním nařízením ze dne 23. října
1936, č. 270 Sb. z. a n., ježto příslušníci
této stráže podléhají podle § 4 citovaného
vl. nařízení vojenské soudní i kázeňské pra-
vomoci. Pokud jde o poměr § 455 k § 8
vládního nař. č. 270/1936 Sb. z. a n., uvádí
se k bližšímu vysvětlení, že kázeňské po-
trestání podle § 455 nahrazuje soudní roz-
sudek.
Zmínka o "četnickém disciplinárním" ří-
zení připojená v závorce, znamená, že usta-
novení § 455 má míti platnost i pro osoby
podrobené disciplinární pravomoci čet-
nické.
K § 456.
Organisace polních soudů se liší od zří-
zení vojenských soudů normálních. Nor-
málně vykonávají vojenskou soudní pravo-
moc soudy brigádní, soudy divisní a nej-
vyšší vojenský soud v Praze. Brigádní
soudy soudí nejlehčí trestné činy a pomá-
hají při těžších deliktech v řízení příprav-
ném; jsou tedy pro vojenské soudnictví
tím, čím jsou v občanském trestním soud-
nictví soudy okresní. Divisní soudy mají
touž úlohu jako v civilním soudnictví soudy
krajské a jsou činné jednak jako soudy
první stolice pro delikty těžší, jednak jako
soudy druhé instance nad soudy brigád-
ními. Nejvyšší vojenský soud spojuje úkoly
vrchních soudů a nejvyššího soudu v trest-
ních věcech, jsa druhou instancí nad soudy
divisními a nejvyšší instancí ve vojenském
soudnictví vůbec.
Do poměrů u vojska v poli se tato mí-
rová soudní organisace nehodí. Brigádní
soudy s působností omezenou jen na lehké
trestní činy by byly v poli skoro zbytečné,
protože si delikty jejich působnosti nej-
častěji vyřídí vojenští představení v řízení
kázeňském (§ 455). Ani chod řádných
opravných prostředků k nejvyššímu vojen-
skému soudu není v poli možný, protože by
se jím konečné vyřízení trestní věci odda-
lovalo více, než dovolí kázeňské potřeby
polního vojska.
Proto se rozhoduje osnova zákona pro
takové uspořádání polních soudů, v němž
není soudů s kompetencí normálních soudů
brigádních ani rozhodování nejvyššího vo-
jenského soudu o řádných opravných pro-
středcích, v němž však je přece soudní moc
co nejvíce decentralisována. Výsledkem
těchto úvah je rozdělení polní soudní pra-
vomoci mezi tři stupně polních soudů: mezi
nižší polní soudy, vyšší polní soudy a
vrchní polní soudy. Všechny tyto tři sku-
piny tvoří dohromady "polní soudy", a
proto, kde osnova zákona mluví o polních
soudech bez bližšího rozeznávání, rozumí
jimi polní soudy všech tří stupňů.
Na nejnižším stupni stojí nižší polní
soudy a osnova jim přikazuje všechny
trestné činy, na které není v zákoně stano-
ven přísnější trest než pětiletá ztráta svo-
body; kromě toho se tyto soudy účastní vy-
hledávacího řízení v těžších trestních pří-
padech, jaké patří polním soudům vyšším.
Instancí nad nižšími polními soudy jsou
polní soudy vyšší, které rozhodují o odvo-
láních z rozsudků nižších polních soudů a
kromě toho v první instanci soudí trestné
činy, na které je v zákoně uložena ztráta
svobody delší než pětiletá nebo trest smrti.
Také nahrazují divisní soud jako instanci
povolanou k rozhodování o stížnostech (na
př. podle §§ 106, 147, 177, 326, 409, 410
v. tr. ř. ).
Polními soudy nejvyššího stupně jsou
polní soudy vrchní, a rozhodují hlavně
o odvoláních z rozsudků polních soudů
vyšších.
Toto rozčlenění polního soudnictví je s to
umožnit rychlé rozhodování o opravných
17
prostředcích a dovoluje připustiti odvolání
z rozsudků polních soudů v rozsáhlé míře.
Poněvadž ustanovení předchozích hlav
mají na některých místech jiná ustanovení
o řízení před soudy brigádními a jiná o ří-
zení před soudy divisními, bylo třeba
v hlavě věnované polnímu řízení vysvětliti,
která z těchto ustanovení mají míti plat-
nost - pokud nebudou stanoveny výjimky
- pro soudy polní. Osnova tuto otázku
řeší tak, že na nižší polní soudy vztahuje
předpisy platné pro soudy brigádní a na
vyšší polní soudy předpisy dané pro soudy
divisní. Naproti tomu ustanovení o vrch-
ních polních soudech jsou obsažena jen
v hlavě této.
K § 457.
Jak je dále uvedeno v odůvodnění k čl.
II této osnovy, přísluší podle platného na-
šeho právního stavu presidentu republiky,
aby nařizoval zřizování a zrušování brigád-
ních a divisních soudů a určoval nejvyš-
šímu vojenskému soudu jeho úřední sídlo.
V poli je však nutno oprávnění zřizovati
a zrušovati soudy přenésti na orgány pol-
ního vojska samého, protože poměry u voj-
ska v poli vyžadují, aby se tato opatřeni
dála co nejrychleji, a kromě toho uvedené
orgány dovedou nejlépe posouditi, jakou
soudní organisaci vyžaduje situace, která
se stále mění. Osnova svěřuje právo zřizo-
vati a zrušovati polní soudy (nižší, vyšší,
vrchní) hlavnímu veliteli, ale dovoluje, aby
směl toto právo aspoň stran nižších a vyš-
ších polních soudů dále přenésti na jiné
vyšší velitele jemu podřízené. Kterým ve-
litelstvím přísluší označení "vyšší velitel-
ství", určují organisační předpisy; jsou to
velitelství s vyšší pravomocí než velitelství
vojskových těles, na př. velitelství brigád,
divisí, armádních sborů atd.
Nižší a vyšší polní soudy se zřídí u těch
vyšších velitelství, u kterých to bude shle-
dáno potřebným. Vrchní polní soud bude
zpravidla jen jeden, a to u hlavního veli-
telství; kdyby však bylo nevhodné soustře-
dit opravné prostředky od všech vyšších
polních soudů u jediného vrchního soudu
(na př. kdyby byla oblast polních soudů
příliš rozlehlá nebo dokonce rozdělena na
části spolu nesouvisející), zřídí hlavní ve-
litel u jiných vyšších velitelství ještě další
vrchní polní soudy.
Brigádní a divisní soudy a nejvyšší vo-
jenský soud mají stanoviště stálé. Jinak
tomu však musí být u soudů polních; voj-
sko v poli koná podle vojenských operací
pohyby a těmto pohybům se musí přizpů-
sobit i polní soudy. Aby toto přizpůsobení
bylo co nejrychlejší, dává se velitelství,
u něhož bude polní soud zřízen, právo, aby
určovalo soudu stanoviště a podle potřeby
je měnilo.
Kterým vyšším polním soudům mají býti
podřízeny jednotlivé polní soudy nižší a
kterým vrchním polním soudům polní
soudy vyšší, má určovati velitel, který
bude nadřízené vyšší nebo vrchní polní
soudy zřizovat. Podle tohoto podřízení se
bude říditi i chod opravných prostředků od
soudu první instance na soud instance
vyšší (§ 24, odst 1).
K § 458.
Podobně jako brigádní soudy (§ 20)
mají i nižší polní soudy míti dvojí působ-
nost; při méně závažných trestných činech
má jim náležeti provedení celého trestního
řízení v první instanci, při těžších však jen
omezená účast v trestním řízení (vyhledá-
vací řízení, právní pomoc).
Na rozdíl od brigádních soudů zabírají
však tyto méně závažné trestné činy u niž-
ších polních soudů mnohem větší okruh
trestného bezpráví, neboť zahrnují všechny
soudní přestupky, přečiny a zločiny, na
které je v zákoně podle trestních ustano-
vení (trestních sazeb), kterých má být po-
užito v jednotlivém případě, jako hlavní
trest ustanoven trest na svobodě nepřevy-
šující pět let nebo trest na penězích jaké-
koli výše nebo trest odnětí vojenské hod-
nosti.
K § 459.
Formální je věcná příslušnost vyšších
polních soudů vymezena stejně jako pravo-
moc soudů divisních, ale svým skutečným
rozsahem je podstatně odlišná; je menší,
pokud jde o řízení v první instanci, protože
zabírá jen zločiny, na které je v zákoně po-
dle trestních ustanovení (sazeb), jichž se
má použíti v konkrétním případě, určen
trest na svobodě přesahující pět let nebo
trest smrti; je širší, pokud jde o řízení od-
volací, protože nižší polní soudy mají
v první instanci rozsáhlejší kompetenci než
soudy brigádní.
18
K § 460.
Hlavním úkolem vrchních polních soudů
je rozhodovati o odvoláních z rozsudků
vyšších polních soudů. Kromě toho má
vrchním polním soudům náležeti opatřo-
vání scházejících důstojníků justiční služby
pro obsazení nalézacího neb odvolacího
soudu u polních soudů vyšších (§ 470,
odst. 2), rozhodování ve sporech o přísluš-
nost a přenesení trestních věcí, pokud
k tomu nejsou příslušné vyšší polní soudy
(§ 472), rozhodování o stížnostech v přípa-
dech, které jsou v zápolí vyhrazeny nej-
vyššímu vojenskému soudu (§ 474) a po-
dávání posudků o vhodnosti milosti při
vlastních rozsudcích, znějících na trest
smrti (§ 480, odst. 2).
Naproti tomu nejvyššímu vojenskému
soudu zůstává vyhrazeno rozhodování
o zmatečních stížnostech k zachování zá-
kona proti rozsudkům, usnesením a po-
stupu polních soudů a povolování řádné a
mimořádné obnovy trestního řízení, prove-
deného u polních soudů (§ 482).
K § 461.
Jaký personál mají nižší a vyšší polní
soudy, není třeba v zákoně uváděti, protože
podle § 456, odst. 2 po této stránce o nich
platí ustanovení §§ 51 a 60.
K §§ 462 až 464.
Podle původního znění § 53 v. tr. ř. roz-
hodoval při hlavním přelíčení u brigádního
soudu nalézací soud, složený z dvou dů-
stojníků zbraní a z jednoho důstojníka
justiční služby. Novela k v. tr. ř. č. 89/1918
Sb. z. a n. tento nalézací soud zrušila a
místo něho zavedla u brigádních soudů roz-
hodování jediného důstojníka justiční
služby jako samosoudce.
U divisních soudů rozhodoval podle pů-
vodního znění §§ 55 až 59 v. tr. ř. soud slo-
žený z pěti důstojníků; když soudil v první
instanci (jako soud nalézací), byl z nich
jeden důstojníkem justiční služby, kdežto
kde fungoval v instanci druhé (jako soud
odvolací), byli v něm dva důstojníci
justiční služby. Novela k v. tr. ř. č. 89/1918
Sb. z. a n. tyto pětičlenné senáty přeměnila
v čtyřčlenné, za dva jejich členy určila dů-
stojníky justiční služby a za ostatní dva
členy povolala u nalézacího divisního
soudu příslušníky hodnostní a stavovské
skupiny žalovaného, kdežto u divisního
soudu odvolacího důstojníky zbraní. Zákon
ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n.
dovolil, aby u divisního soudu rozhodují-
cího v L instanci místo čtyřčlenného na-
lézacího soudu rozhodoval jeden důstojník
justiční služby jako samosoudce, jestliže
veřejný žalobce v písemné žalobě navrhne,
aby bylo jako hlavního trestu použito
trestu na svobodě do šesti měsíců buď sa-
motného nebo vedle trestu na penězích, a
jestliže žádný z žalovaných neb obhájců
proti tomu nepodá odpor. Paragraf 8 zá-
kona č. 130/1936 Sb. z. a n., jímž se mění a
doplňuje zákon na ochranu republiky, usta-
novil, že v řízení pro činy trestné podle zá-
kona na ochranu republiky a jiné trestné
činy s nimi se sbíhající je nalézací soud
u divisních soudů složen ze tří důstojníků
justiční služby, z nichž nejvyšší (nejstarší)
předsedá.
Do oblasti polních soudů zavádějí §§ 462
až 464 pro nižší polní soudy rozhodování
samosoudcovské i sborové, kdežto pro
vyšší polní soudy jen rozhodování sborové.
Samosoudce bude u nižšího polního soudu
příslušný pro trestné činy, na které je
v zákoně podle trestních ustanovení (sa-
zeb), jichž se má použíti v jednotlivém pří-
padě, jako hlavní trest určen trest na svo-
bodě nepřesahující jeden rok nebo trest na
penězích jakékoli výše nebo trest odnětí
vojenské hodnosti. Kde je pro konkrétní
případ hlavním trestem delší trest na svo-
bodě (přes jeden rok, ne však přes pět let),
má rozhodovat u nižšího polního soudu tří-
členný soud nalézací, ale i tyto těžší pří-
pady má směti žalobce přenésti před samo-
soudce, navrhne-li, aby byl jako hlavní
trest uložen trest na svobodě nepřesahující
jeden rok; takový návrh učiní podle § 475,
odst. 3 žalobce, jeví-li se mu trest na svo-
bodě nepřesahující jeden rok dostatečným
trestem; učiní-li žalobce tento návrh, ne-
může žalovaný odporovati příslušnosti sa-
mosoudce a samosoudce nesmí uložiti
přísnější trest, než je trest jednoho roku
(§475, odst. 3).
U vyšších polních soudů má rozhodovat
vždy soudní sbor tříčlenný.
Složení tříčlenných senátů u nižších a
u vyšších polních soudů není stejné. U niž-
ších polních soudů má v nich převahu živel
neprávnický, u vyšších polních soudů živel
19
právnický. U nižších polních soudů naléza-
cích je předsedou důstojník justiční služby,
jedním přísedícím důstojník zbraní, dru-
hým přísedícím příslušník stavovské a
hodnostní skupiny žalovaného. U vyšších
polních soudů - jak u nalézacích, tak
i u odvolacích - předsedá důstojník ju-
stiční služby, jedním přísedícím je druhý
důstojník justiční služby a druhým příse-
dícím důstojník zbraní.
Paragrafy 462 a 464 osnovy upravují
ustrojení nižších a vyšších polních soudů
samostatně a nezávisle na složení soudů
brigádních a divisních. Proto složení nalé-
zacího soudu u nižších a vyšších polních
soudů není dotčeno ustanovením § 8 zá-
kona č. 130/1936 Sb. z. a n. Ustanovení § 8
zákona č. 130/1936 Sb. z. a n. nemohlo být
převzato pro polní trestní řízení, protože
vojenská správa nemá tolik justičních dů-
stojníků, aby mohly být utvořeny u všech
polních soudů nalézací soudy složené ze tří
důstojníků justiční služby.
K § 465.
I u vrchních polních soudů rozhoduje tří-
členný senát, jenž je však složen jen z dů-
stojníků justiční služby. Jak viděti, zů-
stává u všech stupňů polních soudů týž po-
čet členů soudních sborů a jen podíl práv-
nického živlu stoupá s hierarchickým stup-
něm soudu.
K § 466.
Jako žalobci fungují podle § 44 v. tr. ř.
u brigádního soudu funkcionář vojenského
prokurátora, u divisního soudu vojenský
prokurátor a u nejvyššího vojenského
soudu generální vojenský prokurátor.
V polním soudnictví budou žalobci polní
prokurátoři, a to u nižšího polního soudu
nižší polní prokurátor, u vyššího polního
soudu vyšší polní prokurátor a u vrchního
polního soudu vrchní polní prokurátor. Ná-
zev "funkcionář prokurátora" se pro nej-
nižší stupeň polního žalobce nezavádí, pro-
tože nejnižší druh polních soudů (nižší
polní soud) není obdobou soudu brigád-
ního, nýbrž má mnohem větší věcnou kom-
petenci.
3. odst. § 466 má podobný účel jako 2.
odst. § 456.
K § 467.
O zřízení a zrušení jednotlivých úřadů
polních prokurátorů se vždy rozhodne zá-
roveň se zřízením a zrušením jednotlivých
polních soudů. Z toho důvodu dává § 467
oprávnění zřizovati a zrušovati úřady pol-
ních prokurátorů těm činitelům, kterým
přísluší zřizovati a zrušovati polní soudy,
u kterých jsou polní prokurátoři činní jako
žalobci.
Z vojenských důvodů mají býti úřady
polních prokurátorů podřízeny těm velite-
lům, u kterých budou zřízeny polní soudy,
na které budou polní prokurátoři odkázáni.
Nebudou tedy nižší polní prokurátoři pod-
léhat vyšším polním prokurátorům ani
vyšší polní prokurátoři vrchním polním
prokurátorům, nýbrž každý polní prokurá-
tor bude podřízen veliteli, při němž bude
zřízen polní soud. Tím se docílí správného
sladění potřeb vojenských se zájmy trestní
spravedlnosti.
Ovšem na soudy toto podřízení polních
prokurátorských úřadů nebude mít vlivu,
neboť soudy budou i v oblasti polních
soudů nezávislé (§ 26, odst. 1, § 451).
K § 468.
Podle §§ 45 a 47 v. tr. ř. jsou funkcio-
náři vojenských prokurátorů, vojenskými
prokurátory a generálním vojenským pro-
kurátorem, jakož i jejich náměstky důstoj-
níci justiční služby.
Podobně se i pro úřady polních prokurá-
torů předpisuje, že jak přednostové úřadů,
tak i jejich náměstkové mají býti důstoj-
níky justiční služby.
Podle §§ 3, 46 vládního nařízení ze dne
30. srpna 1928, č. 157 Sb. z. a n. zastupuje
funkcionáře vojenského prokurátora, vo-
jenského prokurátora a generálního vojen-
ského prokurátora, je-li na dovolené, ne-
mocen, jinými úkony zaneprázdněn nebo
vyloučen, nejstarší jeho náměstek, ačli
ministerstvo národní obrany nenařídí ji-
nak; nemá-li funkcionář vojenského proku-
rátora nebo vojenský prokurátor náměstka,
třeba to stran funkcionáře ohlásiti vojen-
skému prokurátoru, stran vojenského pro-
kurátora ministerstvu národní obrany.
Pro oblast polních soudů se zavádí ře-
šení odchylné potud, že potřebnou výpomoc
obstará velitel, u něhož je polní soud zří-
zen, a že pro hlavní přelíčení může býti
20
k zastupování žalobce určen kterýkoli dů-
stojník. Za výpomoc žalobnímu úřadu však
nesmí velitel určiti důstojníka justiční
služby, který je soudcem u polního soudu.
K § 469.
V §§ 457 a 467 bylo vysvětleno, komu
přísluší právo zřizovati a zrušovati polní
soudy a úřady polních prokurátorů. Doplň-
kem k tomu je ustanovení § 469, které
týmž činitelům, kteří zřizují polní soudy
a polní prokurátorské úřady, přiznává
i právo disponovat personálem, pro tyto
soudy a úřady. O vrchním polním soudu je
v této souvislosti zvláštní zmínka jen
proto, poněvadž v jeho čele nestojí před-
nosta, nýbrž předseda; věcně tu odchylky
není, neboť i zde přísluší personální dispo-
sice činiteli, který vrchní polní soudy zři-
zuje a zrušuje.
K § 470.
Důsledkem decentralisační soustavy bude,
že u jednotlivých nižších a vyšších polních
soudů nebude nadbytek soudcovského per-
sonálu. Proto je nutné počítati s možností,
že někdy u nižšího nebo vyššího polního
soudu nebude pro funkci rozhodujícího
soudce (samosoudce, člena nalézacího neb
odvolacího soudu) žádný důstojník justiční
služby k disposici. Na takové případy pa-
matuje § 470, jenž vysvětluje, jakým způ-
sobem se za scházejícího důstojníka jus-
tiční služby opatří náhrada; zdůrazniti
sluší, že náhradou je v těchto případech
vždy důstojník justiční služby.
Přikazováním výpomoci za scházejícího
soudce podle § 470 nesmí arci být obchá-
zeno přenášení trestních věcí, které podle
§ 472 přísluší nadřízenému soudu.
K § 471.
Místní příslušnost brigádních a divisních
soudů upravuje § 23 v. tr. ř. a vztahuje
ji na všechny osoby podrobené vojenské
soudní pravomoci, které jsou dopadeny
v jejich obvodech; pozdější změny v po-
bytu obviněného nemají na příslušnost
vlivu; nenastalo-li dopadení, řídí se pří-
slušnost podle místa činu; aby bylo usnad-
něno řízení, nebo z jiných závažných dů-
vodů může soud nebo žalobce postoupiti
trestní věc soudu nebo žalobci místa spá-
chání činu; soudu nebo žalobci, který nej-
prve zvěděl o trestném činu, přísluší řízení
potud, pokud se nevyhledává nějaká okol-
nost, na níž se podle předcházejících usta-
novení zakládá příslušnost soudu nebo ža-
lobce jiného.
Pro polní řízení se tyto zásady nedají
převzít do všech podrobností, protože polní
soudy u operujících útvarů nebudou míti
zpravidla stanovený žádný obvod a poně-
vadž neustále budou měnit svá sídla. Proto
§ 471 upravuje místní příslušnost polních
soudů poněkud jinak než § 23; neopírá ji
o soudní obvod, nýbrž o dosah moci veli-
telství, u něhož je soud zřízen, dále za dů-
vod příslušnosti uznává pobyt obviněného
a pak dovoluje, aby sám soud první in-
stance při změně svého stanoviště postou-
pil, je-li to účelné, trestní věc soudu, který
přijde na jeho místo, neb jinému blízkému
soudu. Samo sebou se předpokládá, že se
místní příslušnost polního soudu může opí-
rat jen o skutečnosti, které místně spadají
do oblasti polních soudů vůbec.
K § 472.
Podle § 39 v. tr. ř. rozhoduje v sporech
o příslušnost mezi vojenskými soudy (ža-
lobci) nejvyšší vojenský soud; je-li spor
s obecnými trestními soudy, dohodne se
s nejvyšším soudem; vznikne-li spor o pří-
slušnost mezi dvěma brigádními soudy
podřízenými témuž divisnímu soudu (mezi
dvěma funkcionáři vojenských prokurá-
torů podřízenými témuž vojenskému pro-
kurátoru), rozhodne jej onen nadřízený
divisní soud.
Podle § 42 v. tr. ř. může nejvyšší vojen-
ský soud na návrh žalobce, soudu neb ob-
viněného nebo z úřední moci přenésti z dů-
vodů vojenské služby, veřejné bezpečnosti
nebo z jiných důležitých příčin výjimečně
některou trestní věc z pravomoci přísluš-
ného soudu (žalobce) do pravomoci soudu
(žalobce) jiného; toto přenesení je dovo-
leno též pro některý ze sbíhajících se trest-
ných činů, při čemž se přenesení má stát
na soud (žalobce), který je pro vyloučenou
věc věcně příslušný.
Aby bylo v polním řízení rozhodování
v sporech o příslušnost a o přenesení trest-
ní věci urychleno, zavádí § 472 pro oblast
polních soudů decentralisaci rozhodování;
rozhodnutí má náležeti nejblíže společně
nadřízenému polnímu soudu, a není-li ho
(podléhají-li oba polní soudy různým vrch-