nuje-li tato cena 5. 000 Kč [§ 691, čl. VII,
č. 1, lit. a), f) zákona č. 161/1921]. Jednak
proto, že může býti podáno odvolání jen
z rozsudku o majetkoprávním nároku, což
zůstává bez vlivu na rozsudek manželský,
anebo jen z rozsudku manželského, což
ovšem staví pravomocnost i vykonatelnost
také rozsudku majetkoprávního (§§ 692,
694). Konečně proto, že i když je podáno
odvolání proti oběma rozsudkům, může se
odvolací soud obmeziti nejprve na rozhod-
nutí věci manželské, což může míti za ná-
sledek buď, že rezsudek o majetkoprávním
nároku pozbude svého předpokladu (§ 694),
anebo, že se bude o odvolání z něho jednati
před odvolacím soudem odděleně, až roz-
sudek odvolacího soudu o manželské věci
nabude právní moci (§ 693).
Z těchto předpisů plynou tyto poznatky:
Možnost spojiti žalobu majetkoprávní se
žalobou manželskou je ceny velmi pochyb-
né, poněvadž často dojde buď hned v pří-
pravném řízení, nebo v pozdějším období
řízení prvé stolice anebo v řízení odvolacím
k opětnému rozdělení; i tam, kde k němu
nedošlo, může se ukázati jednání o majet-
koprávních nárocích zcela zbytečným ve
všech případech, kde bude zastaven spor
manželský nebo kde povede k výsledku zá-
pornému (§ 694); ustanovení uh. c. ř. s.
nabývají rázu nevhodné kasuistiky, jež má
svou příčinu právě ve spojování nároků
majetkoprávních s nároky manželskými.
Tyto poznatky vedou k závěru, že se ne-
doporučuje tyto zásady uh. c. ř. s. převzíti
do příštího řízení manželského.
2. Konečně zbývá uvážiti, jak zachovati
se v příštím manželském řízení k úpravě
přeměny rozvodu manželství v jeho roz-
luku, vzhledem k tomu, že, jak uvedeno,
v historických zemích děje se tato přeměna
v řízení nesporném [I, č. 1, písm. e)],
což má býti zachováno i podle jednotné
úpravy občanského práva [I, Č. 2, písm. g)],
kdežto na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi v řízení sporném [I, č. 2, písm. g) ].
Jest tedy třeba řešiti, má-li úprava této
otázky býti pojata vůbec do příštího man-
želského řízení, či má-li v něm býti pomi-
nuta; v tomto druhém případě by pak zů-
stala ovšem přeměna rozvodu v rozluku
upravena až do vydání příští jednotné
úpravy manželského práva tak, jak je
upravena dosud, a po jejím uskutečnění ří-
dila by se předpisy této.
úprava přeměny rozvodu v rozluku
mohla by býti pojata do příštího manžel-
ského řízení jen tehdy, kdyby pro ni mělo
býti voleno řízení sporné. Dá-li se však
přednost řízení nespornému, vymykala by
se z rámce civilního řádu soudního.
V historických zemích zvoleno bylo ří-
zení nesporné jednak proto, aby rozvedení
manželé byli ušetřeni nutnosti podstoupiti
ještě jednou cestu, kterou už jednou vy-
konali, a prožíti ještě jednou všechny ty
trapné chvíle, které jsou s tím spojeny, jed-
nak proto, poněvadž lze v řízení nesporném
dosíci téhož cíle stejně spolehlivě, ovšem
ale mnohem rychleji, s menším vzrušením
a jednodušším postupem.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vo-
lena cesta sporná, ale ve skutečnosti nejde
ani tam o něco, co by se nedalo vyříditi
v řízení nesporném. Neboť k žalobě o pře-
měnu rozvodu v rozluku nařídí soud rok
k ústnímu jednání, při němž jediné zjistí,
uplynula-li od pravomocnosti rozvodového
rozsudku dvě léta; vše ostatní je z jednání
o této žalobě vyloučeno (§ 683).
Bude tudíž jistě dáti přednost při příští
úpravě této otázky řízení nespornému. To
je také podle návrhu jednotné úpravy man-
želského práva zamýšleno. Tím však vy-
myká se tato věc civilnímu řádu soudnímu.
Zůstala by tudíž až do jednotné úpravy
manželského práva u nás v platnosti usta-
novení zákona č. 320/1919 a na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi § 683.
Vzhledem k těmto úvahám vymezuje
osnova jakožto věci, jež mají býti před-
mětem manželského řízení, spory uvedené
v § 614 pod a) až e). K jednotlivým tam
uvedeným sporům dlužno připomenouti:
K lit. c): Manželský zákon na Slovensku
(zák. čl. XXXI/1894) sice rozeznává zma-
tečnost a odporovatelnost, shrnuje však
v hlavě IV (§§ 41 až 72) i to ono pod spo-
lečným označením "Neplatnost manžel-
ství". Rozdíly mezi manželstvím zmateč-
ným a manželstvím odporovatelným ne-
přicházejí v úvahu s hlediska práva proces-
ního, nýbrž práva hmotného. Je proto
kryto navrženým označením obojí hmotné
právo manželské a bude zajisté vyhovovati
sjednocenému hmotnému právu manžel-
skému.
K lit. d) a e): V komisi bylo uvažováno,
má-li se ustanovení o těchto sporech do
osnovy vůbec pojmouti. Ale bylo to uznáno
- 370 -
nutným vzhledem k nynějšímu manžel-
skému zákonu (zák. čl. XXXI/1894, §§ 49,
50 a 70), jenž zůstane v platnosti až do
nového jednotného práva manželského.
Ostatně nelze žaloby tyto ani v historických
zemích a priori vylučovati: Otázka přípust-
nosti těchto žalob je vyhrazena právu
hmotnému. Procesnímu právu náleží však
upraviti otázku, zda předpisy o manželském
řízení platí jen o těch určovacích rozepřích,
pro něž dosud platily, či zda dlužno jich
použíti i v určovacích rozepřích, jež byly
zahájeny teprve po zániku manželství a pro
něž dosud manželské řízení neplatilo. Roz-
šiřovati toto řízení i na tyto rozepře se,
hledíc k zásadnímu stanovisku manželského
zákona k obojí skupině určovacích rozepří,
nedoporučuje. V určovacích rozepřích za-
hájených po zániku manželství není jejich
výsledkem dotčen ani zájem veřejný, ani
zájem třetích osob, nýbrž výlučně jen zá-
jem stran rozepře. Toto hledisko platí i pro
historické země, pokud určovací žaloby
[§ 614d), e)] budou, jak již řečeno, vůbec
uznány za přípustné. Vyloučením určova-
cích rozepří, zahájených po zániku man-
želství, bude zároveň ve sporech o nároky,
vyvozované z toho, že tu manželství bylo
nebo že ho tu nebylo, uvolněna cesta pro
mezitímní určovací návrhy. Proto byl při-
jat odstavec druhý.
Tím je rozsah přípustnosti manželského
řízení vymezen. Podrobně bylo uvažováno
o tom, nemají-li býti mezi spory, v nichž
by bylo nutno postupovati podle zásad
manželského řízení, zahrnuty "všecky
ostatní, nikoli ryze majetkové spory
vzniklé mezi manžely z manželského po-
měru". Komise pražská se usnesla na tom,
aby tyto spory sem zahrnuty nebyly. Pře-
devším není ani v historických zemích jed-
notnosti názorů o tom, které právní ro-
zepře jsou tím míněny. Tím méně bude věc
jasnou právníkům na Slovensku. Než, ne-
hledíc k tomu, není věcných důvodů, aby
i tyto spory byly odkázány do manželského
řízení. V úvahu mohou přicházeti spory
o výživné a o t. zv. manželské sledování.
Ve sporech o žalobách manželky na man-
žela o placení výživného v penězích jest
chráněným zájmem po výtce majetkový
zájem manželky, najmě, je-li s to, aby se
sama živila. Ve sporu jde o dvojí: zda
manžel znemožňuje manželce žíti v man-
želském společenství a o výši výživného
v penězích. V onom směru jest ovšem
možno, že základem žaloby mohou býti i ta-
kové manželovy poklesky proti manželským
povinnostem, jež by snad postačily i jako
důvod rozvodu nebo rozluky manželství.
Než rozborem a zjišťováním těchto po-
klesků nepředbíhá se jich případnému
zhodnocení jako důvodů rozvodu nebo roz-
luky, poněvadž pro spor o výživné jest
lhostejno, zda jsou či nejsou postačitelnými
pro rozvod anebo pro rozluku. Není se
proto obávati, že výsledek sporu o výživné
mohl by míti vliv na spor o rozvod a o roz-
luku manželství. Co se pak týče výše vý-
živného, není zajisté věcného důvodu, aby
použitím vyhledávací zásady byly do nej-
menších podrobností odhalovány a vyšetřo-
vány veškeré složky hospodářské mohouc-
nosti manžela. Tím spory o výživné, jež
podle své povahy vyžadují co nejrychlej-
šího vyřízení, staly by se, alespoň v otázce
výše výživného, nad potřebu složitými a
byly by spojeny s útratami, jež by snad
ohrozily hospodářskou mohoucnost manžela
daleko více, než požadované výživné.
Spory o manželské sledování nejsou
v praxi příliš častými. O zjišťování skut-
kového základu žaloby a o poměru těchto
zjištění k případnému budoucímu sporu
o rozvod aneb o rozluku platí v podstatě
to, co bylo po této stránce řečeno o sporech
o výživné. Ostatně praktický význam sporů
o manželské sledování je více než proble-
matický. Odsouzen-li manžel, aby přijal
manželku do společné domácnosti, nebo na-
opak, odsouzena-li manželka k návratu do
manželského společenství, jest vykonatel-
nost rozsudku v pravdě bezobsažnou. Snad
lze vynutiti exekučními prostředky, aby
manžel manželku ve společné domácnosti
trpěl nebo aby se manželka vrátila k man-
želovi, nelze však podle přirozené povahy
věci exekučně donutiti rušitele manžel-
ského společenství k tomu, by ve společné
domácnosti dostál povinnostem z manžel-
ství.
Připomenouti dlužno, že komise, vyluču-
jíc spory právě zmíněné z okruhu sporů,
pro něž je předepsáno řízení manželské,
byla si vědoma toho, že je tím vyloučena
kumulace manželčiny žaloby o výživné se
sporem o rozvod nebo rozluku. Tím však
zájem manželčin není ohrožen, neboť tato
má možnost domáhati se výživného dalším
sporem samostatným. Význam přípust-
nosti kumulace je ostatně při podrobněj-
ším rozboru zcela pochybný. Dlužno si
uvědomiti, které možnosti přicházejí v otáz-
ce prakticky v úvahu. Bylo již poukázáno
- 371 -
k tomu, že spory nikoli ryze majetkovými
z poměru manželského vznikajícími jsou
spory jednak o t. zv. manželské sledování,
jednak o placení výživného.
a) Spory o manželské sledo-
vání: Spojení žaloby o manželské sledo-
vání se žalobou o rozvod neb o rozluku
není logicky myslitelným, poněvadž jedna
žaloba jest protikladem žaloby druhé.
V úvahu mohla by tudíž přicházeti jen
vzájemná žaloba žalované strany o obno-
vení manželského společenství a i tato jen
pro případ, že manželské společenství bylo
již žalující stranou bezdůvodně přerušeno.
Nelze popírati, že v tomto případě bylo by
účelným, aby připuštěním vzájemné žaloby
byly poměry manželství i v tom i v onom
směru objasněny. Nelze však s druhé
strany přehlédnouti procesní nehospodár-
nost, vyplývající z odvislosti vzájemné ža-
loby na osudu žaloby o rozvod aneb o roz-
luku manželství. Vzájemná žaloba přichá-
zela by v úvahu jen pro případ zamítnutí
žaloby o rozvod neb o rozluku, takže by
bylo nehospodárným, vynaložiti snad zcela
zbytečně mnoho času a značné náklady na
jednání o vzájemné žalobě. Ostatně bylo
již k tomu poukázáno, že se spory o man-
želské sledování zřídka vyskytují a že jest
více než mizivý a v pravdě téměř bezcenný
exekuční výkon rozsudku vyhověvšího ža-
lobě o manželské sledování.
b) Spory o placení výživ-
ného: Poněvadž manželka nemá zákonné
povinnosti k vyživování manžela, mohlo
by jíti jen o nárok manželky na výživné.
Tu by arciť bylo dobře myslitelno, že by
manželka se svou žalobou o rozvod aneb
o rozluku manželství spojila žalobu o pla-
cení výživného nebo proti manželově ža-
lobě o rozvod aneb o rozluku podala navzá-
jem žalobu o placení výživného.
aa) Spojila-li manželka se svou žalobou
o rozvod nebo o rozluku manželství žalobu
o placení výživného, bude o základu žaloby
o výživné rozhodnuto rozhodnutím o ža-
lobě o rozvod aneb o rozluku. Zbývalo by
jako plus jednání a rozhodování, vyvolané
sdruženou žalobou o placení výživného,
jednání a rozhodování o výši výživného.
Bylo však již k tomu poukázáno, že není
ani vhodným ani účelným, aby vyhledávací
zásada k vůli vyměření výživného byla roz-
šířena i na vyšetření majetkových a hos-
podářských poměrů manžela.
bb) Podala-li manželka, žalovaná man-
želem o rozvod neb o rozluku, vzájemnou
žalobu o placení výživného, jest v tom, co
se týče skutkového a právního základu
vzájemné žaloby, dvojí: popření oprávně-
nosti žaloby, v nejhorším případě uplatňo-
vání výlučné manželovy viny na žádaném
rozvodu nebo rozluce, a za druhé uplatňo-
vání, že manželka má oprávněný důvod,
žíti mimo manželské společenství. V onom
směru netřeba co do základu nároku na
výživné zvláštní žaloby navzájem, v dru-
hém směru rozbíhá se manželský spor na
pole docela jiné a platí tu, co se týče otázky
procesní hospodárnosti, totéž, k čemu bylo
již poukázáno. Co se týče výše výživného,
bylo již potřebné řečeno.
Podotknouti sluší, že mimo úvahu zů-
stalo by hromadění žalob o rozvod a roz-
luku a žaloby o placení výživného podle dv.
dekretu ze dne 4. května 1841, č. 531 sb. z.
s. při rozvodu z obapolné viny.
Touto úpravou nechce se osnova dotý-
kati řešení otázky, zda při sporu o výživné
manželky jde o spor ryze majetkoprávní.
Sporům, jimiž se odporuje manželskému
původu dítěte, věnována jsou z důvodů
soustavnosti na konci ustanovení zvláštní.
Pokud se týče vlastní úpravy ří-
zení, dlužno vytknouti, že osnova upra-
vuje řízení jednotně jak pro spory o roz-
vod, tak i pro ostatní manželské spory, ne-
činíc tedy rozdílu mezi spory o rozvod a
spory o rozluku a neplatnost manželství,
jímž se vyznačuje dosavadní řízení platné
v zemích historických. Důvody rozvodu
jsou s důvody rozluky po výtce už podle
dosavadního občanského práva v zemích
historických totožné; podle návrhu jednot-
ného manželského práva má tomu tak býti
bezvýjimečně, stejně jako podle manžel-
ského práva platného na Slovensku a v Pod-
karpatské Rusi.
K tomu přistupuje, že už podle dosavad-
ního práva (zákon z 22. května 1919, č. 320
Sb. z. a n. ) slouží rozvod za základ rozluky
manželství, což má s jistými obměnami zů-
stati i podle příštího jednotného práva
manželského. Nebylo by tedy správno, při-
pustiti pro spory o rozvod úchylky od vše-
obecných zásad manželského řízení, jak to
činí dosavadní řízení v historických zemích.
Druhý všeobecný znak nové úpravy man-
želského řízení je, že osnova nepřijímá vů-
bec součinnost státního zastupitelství v
- 372 -
tomto řízení, jak činí předpisy v jiných
státech, zejména i uh. c. ř. s. Zkušenosti
s tímto zařízením nabyté nasvědčují tomu,
že se neosvědčuje. Státní zastupitelstva
jsou plně zaujata a zaměstnána svým pů-
sobením na poli práva a řízení trestního a
nejsou ani fysicky s to, aby úkoly, jež jim
úprava manželského řízení ukládá, splnila.
Proto zůstávají ustanovení, jež se vztahují
na působnost státních zastupitelstev v man-
želském řízení, více nebo méně bez života.
Tomu nasvědčuje i to, že v Německu při
úvahách o reformě manželského řízení se
žádá, aby byla ustanovení, vztahující se na
působnost státních zastupitelstev v něm,
vypuštěna (Lehmann, Zeitschrift für den
deutschen Zivilprozess 1927, str. 392).
V zemích, kde těchto ustanovení není, jako
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se soud-
nictví ve věcech manželských bez spolu-
působení státních zastupitelstev zcela dobře
obešlo. Příslušná ustanovení, nutná vzhle-
dem k dosavadnímu stavu na Slovensku a
Podkarpatské Rusi, byla pojata do uvozo-
vacího zákona.
Ustanovení o procesní způsobilosti nesvé-
právných manželů ve sporech manželských
odpovídá dosavadnímu právu v hist. zemích
i na Slovensku a Podkarpatské Rusi plat-
nému. Ustanovení toto však nemůže se při-
rozeně vztahovati na osoby, jichž vůle
hmotné právo pro dušení závady neuznává
vůbec anebo uznává jen částečně.
Předpis § 618 osnovy převzat z uh. c. ř.
s. (§ 642); přes to, že způsob řízení je to-
tožný a zásadně by tedy společnému jed-
nání nepřekážel, jsou předpoklady a účel
žalob v tomto paragrafu uvedených po
výtce zcela protichůdné, takže společné
jednání o nich by působilo pravý opak toho,
k čemu směřuje spojení žalob i žaloba na-
vzájem. Vyjdou-li za sporu o rozvod neb
rozluku manželství najevo skutečnosti
svědčící neplatnosti tohoto manželství, za-
hájí soud za sporu rozvodového neb rozlu-
kového řízení o neplatnosti manželství,
jsou-li tu podmínky § 616 a přeruší spor
o rozvod (rozluku).
Také prvý rok ve sporech manželských
jest bezúčelným. Jeho hlavním účelem je.
aby bylo zjištěno už v počátečním období
sporu, dojde-li v dalším průběhu jeho k jed-
nání spornému či bude-li věc vyřízena beze
sporu. Tohoto účelu nemůže prvý rok
v manželských sporech splniti, když nejsou
připuštěny ani disposiční úkony stran ani
rozsudek pro zmeškání. Pokud pak je pří-
pustný smír, lze se oň pokusiti zajisté i při
ústním přelíčení. Stejně lze i případným
procesním obranám zjednati platnost až
při něm. K tomu konečně přistupuje, že
i kdyby se chtělo trvati na prvém roku, ne-
bude lze při něm žalovanému uložiti odpo-
věď na žalobu, poněvadž není tu nuceného
zastoupení advokáty.
Bude tedy zpravidla nařízeno k žalobě,
pokud jsou splněny i všechny ostatní pod-
mínky, ihned ústní přelíčení. Z toho při-
pouští osnova jedinou výjimku v § 620.
Tato výjimka předpokládá, že skutkový
stav zdá se býti podle obsahu spisů složi-
tým. Případů takových nebude jistě mnoho,
ale nelze je zcela vylučovati, zejména nikoli
při sporech o neplatnost manželství, kde
namnoze nebude vůbec žaloby, nýbrž ozná-
mení související s jinou věcí a spisy na ni
se vztahujícími. Tu bude zajisté vhodným
předchozí výslech manželů, jenž nemusí
býti současným a může býti konán i okres-
ním soudem, v jehož obvodě manželé bydlí,
jako soudem dožádaným.
V § 621 osnovy vyslovena zásada vyhle-
dávací a její důsledky na disposiční úkony
procesní a na doznání. Vyhledávací činnost
soudu je uznána v plném rozsahu, ale vždy
jen s obmezením na důvody, které byly
před prvou stolicí do sporu vneseny. Za to
však nemá býti překážkou vnésti do sporu
důvod, který v době podání žaloby tu byl,
ale v ní uplatňován není, a v době, kdy před
prvou stolicí je uplatňován, už by samo-
statný důvod žaloby tvořiti nemohl, poně-
vadž mezi tím bylo dovršeno jeho pro-
mlčení. Podobné ustanovení má také § 667,
odst. 2. uh. c. ř. s. Toto ustanovení chová
v sobě ovšem nebezpečí, že žaloba (žaloba
navzájem) bude podána z venkoncem ni-
cotného důvodu, aby touto cestou odčiněn
byl účinek promlčení nároku. Nový, již pro-
mlčený žalobní důvod nemá býti jen na
podporu prvotně uplatněného žalobního dů-
vodu, nýbrž může býti důvodem zcela samo-
statným, který obstojí i tehda, když zcela
selže původní důvod žaloby. Podle motivů
k § 667 uh. c. ř. s. hleděno bylo k tomuto
ustanovení jako k ustanovení procesnímu.
Na jeho odůvodnění bylo poukázáno k jed-
notnosti rozepře. Podle toho jest ustano-
vení § 667 použitím zásady, podle níž, co
bylo předneseno do konce ústního líčení
v prvé stolici, jest posuzovati tak, jakoby
- 373 -
bylo předneseno již v žalobě. Hledí-li se
k věci s tohoto stanoviska, jde v ustano-
vení § 667 skutečně o normu procesní, proti
níž nelze nic namítati. Upozorniti dlužno
na to, že tímto předpisem nejsou dotčena
hmotněprávní ustanovení §§ 84 a 85 man-
želského zákona pro Slovensko, jež jdou
ještě dále. Podle § 84 manželského zákona
lze se na podporu žaloby o rozluku ve spo-
jení s rozlukovým důvodem, na němž jest
žaloba nebo žaloba navzájem založena, od-
volávati i na takový rozlukový důvod, pro
který žalobní právo již přestalo. Podle toho-
to ustanovení je lhostejno, kdy se ukončilo
promlčení žalobního důvodu, zejména, zda
se ukončilo již před podáním žaloby (vzá-
jemné žaloby). Potud jest toto ustanovení
širším, než ustanovení osnovy. Jest však,
dovršeno-li promlčení před podáním žaloby,
v účincích potud slabším, že promlčený roz-
lukový důvod nepřichází již v úvahu jako
samostatný rozlukový důvod, nýbrž slouží
jen k zesílení a objasnění uplatňovaného
rozlukového důvodu, jenž musí býti proká-
zán, má-li vůbec býti hleděno k illustrač-
nímu faktu důvodu promlčeného. Promlče-
ný rozlukový důvod bude přicházeti v úvahu
zejména s hlediska relativních rozlukových
důvodů § 80 manželského zákona, hledíc
k poslednímu odstavci tohoto paragrafu.
Ustanovení § 84 manželského zákona není
předpisem procesuálním, neplyne, jako
ustanovení § 667 uh. c. ř. s. ze zásady jed-
notnosti rozepře, nýbrž z hmotněprávního
stanoviska, podle něhož rozlukový důvod,
jehož promlčení bylo ukončeno před podá-
ním žaloby (žaloby navzájem), neoživne
sice podáním žaloby (žaloby navzájem),
opřené o jiný nepromlčený rozlukový dů-
vod, ale neztrácí význam jako fakt, osvětlu-
jící blíže život sporujících se manželů. Zů-
stane proto ustanovení § 84 manželského
zákona i nadále v platnosti co do rozluko-
vých důvodů, jichž promlčení se ukončilo
již před podáním žaloby (vzájemné žalo-
by), kdežto rozlukovým důvodům, jichž
promlčení nastalo teprve za řízení v prvé
stolici, zůstane přiznána plná účinnost po-
dle osnovy. Toto ustanovení bude přiro-
zeně platiti i pro země historické a pro
sjednocené hmotné právo manželské. O dále
sahajícím hmotněprávním účinku promlče-
ných rozlukových důvodů v naznačeném
smyslu § 84 manželského zákona netřeba
se pro země historické a pro budoucí sjed-
nocené právo manželské zvlášť zmiňovati,
poněvadž i tu a bez zvláštního výslovného
ustanovení platí a bude platiti totéž. I tu
jest a bude třeba, aby ve všech složkách
bylo manželské spolužití zevrubně objas-
něno a bylo při posuzování rozlukového dů-
vodu dbáno předchozích výjevů a příhod,
jež vyvrcholily v poklesku, jenž jest uplat-
ňován jako důvod rozluky.
Podobně má se věc s ustanovením § 85
manželského zákona, podle něhož žalovaná
strana v otázce viny na rozluce může se
odvolávati i na takový rozlukový důvod,
pro který její žalobní právo sice již pře-
stalo, ale trvalo ještě při vzniku toho roz-
lukového důvodu, na němž je rozluka za-
ložena. Toto ustanovení jest ustanovení
hmotného práva a zůstane proto prozatím
nedotčeno. Podle něho žalovaná strana
může
a) domáhati se v otázce viny jen výroku,
aby uznáno bylo i na vinu žalující strany
(nikoli j e n na vinu žalující strany),
b) dovolávati se jen takových poklesků
žalující strany, jež by pro žalovanou stra-
nu mohly býti rozlukovým důvodem, před-
pokládajíc,
c) že tyto poklesky žalující strany jako
rozlukový důvod nebyly již promlčeny v ča-
se, kdy vznikl rozlukový důvod, o který se
žaloba opírá. Po této stránce bude ovšem
obojí dosud platné manželské právo jeviti
značné rozdíly, jež však s procesního hle-
diska nepřicházejí v úvahu.
Vyhledávací zásada platí pro veškeré
manželské rozepře a platí nejen v zájmu
uchování manželství, nýbrž vůbec se zřete-
lem na skutkový základ rozepře. To dlužno
podotknouti hledíc k odchylnému stano-
visku uh. c. ř. s., jenž uznává plnou plat-
nost vyhledávací zásady jen ve sporech
o zmatečnost manželství (§ 669 uh. c. ř. s. ),
kdežto ve sporech odpůrcích, o rozvázání
nebo rozluku manželství uznává vyhledá-
vací zásadu jen v zájmu uchování manžel-
ství (§ 670 uh. c. ř. s. ). V otázce samé za-
sluhuje přednost stanovisko osnovy. Jest
beze sporu, že stát má vynikající zájem na
manželství, základu rodiny a tím základu
státní pospolitosti. Tento zájem přestává,
kde jde v pravdě jen o manželství zdánlivé.
Jako nutno i přísnými procesními předpisy
čeliti pokusům o lehkovážné a bezdůvodné
odpoutání manželů, nutno s druhé strany
i procesními předpisy umožniti manželům,
- 374 -
aby se vymanili z manželství jen zdánli-
vého. Při tom dlužno míti na zřeteli, že
v manželských sporech jde ponejvíce o zje-
vy intimního manželského života, pro něž
není důkazů a jež přes to vyšetřiti jest prá-
vě úkolem zásady vyhledávací.
Ustanovení § 669, odst. 3. uh. c. ř. s.,
podle něhož strany nemohou prominouti
svědku nebo znalci přísahu, osnova nepře-
jímá, poněvadž podle osnovy soud není ani
v jiných sporech vázán tím, že se strany
zřekly přísahy svědka nebo znalce.
Pokud jde o použití průvodních prostřed-
ků, nevylučuje osnova ani důkaz přísežným
slyšením stran, řídíc se usnesením II. sje-
zdu čsl. právníků z r. 1925.
Zásada vyhledávací musí svoje důsledky
jeviti jednak ve vyloučení rozsudků pro
zmeškání, jednak v možnosti přinutiti man-
žely, aby se k soudu dostavili osobně a tam
jednali. Tomuto posléze zníněnému poža-
davku snaží se osnova vyhověti v § 622,
odst. 2. ustanovením, jež není ani dosavad-
nímu právu cizím (§ 6 dv. dekr. z 23. srpna
1819, č. 1595 sb. z. s., § 87 zákona o orga-
nisaci soudní) a jež bude na místě zejména
v případech, o nichž se zmiňuje osnova
v § 622, odst. 2.
Naproti tomu osnova upouští od donuco-
vacího předvedení manžela, jenž se nedo-
stavil, poněvadž praktický význam tohoto
prostředku je v četných případech velmi
pochybný. Ovšem donucování nedostavivší-
ho se manžela nebylo by vždy na místě, ze-
jména nikoli ve sporech o rozvod, rozluku
a neplatnost manželství, již uplatňovati je
ponecháno výlučně na vůli osoby soukromé,
je-li stranou, jež se nedostavila, žalobce
sám a netrvá-li žalovaný na pokračování
ve sporu. V těchto případech je vhodněj-
ším, poněvadž je to v zájmu zachování
manželství resp. manželského spolužití,
když k žádosti žalovaného prohlásí soud,
že považuje žalobu za zpět vzatou. Odsta-
vec 4 osnovy odpovídá § 672 uh. c. ř. s.
Odstavcem 5. řešeny případy klidu řízení
a tento vyloučen jen ve sporech o neplat-
nost manželství z důvodu, jejž uplatňovati
není ponecháno výlučně na vůli osoby sou-
kromé. V ostatních sporech manželských,
jež se zahajují veskrze jen žalobou ze svo-
bodného rozhodnutí žalující strany, není
důvodu, aby neměly platiti předpisy o klidu
řízení. Tím, že budou platiti i v těchto spo-
rech, bude nezřídka teprve umožněno neb
podporováno usmíření se manželů a ucho-
vání manželství.
Ustanovení osnovy o obsahu jednacího
protokolu je převzato z nař. min. sprav, z 9.
prosince 1897, č. 283 ř. z.
Jednání ve sporech manželských týká se
většinou velmi choulostivých a intimních
okolností života manželského a vymyká se
touto svou povahou už veřejnosti. Proto
osnova - sledujíc tu vzor původní osnovy
rakouské obsažené v původním vládním ná-
vrhu civ. řádu soudního z r. 1895 - vylu-
čuje veřejnost jednání i prohlášení rozsud-
ku, nespokojujíc se pouhým právem stran
žádati za vyloučení veřejnosti podle § 167,
odst. 2. (to doporučuje také Sperl, D. Jur.
Ztg. 1928, str. 1130). V komisi ozvaly se
sice hlasy, že v ustanovení osnovy spatřo-
vati jest porušení zásady § 101, odst. 2.
ústavní listiny. Ale většina komise nesdí-
lela tento názor. Ústavní listina chce přede-
jíti tomu, aby veřejnost byla vylučována
libovolně, a chce zaručiti, aby vyloučení ve-
řejnosti nastalo jen tam, kde to zákon sám
připouští. Takovýto zákon může se vztaho-
vati jen na určité případy, jsou-li při nich
splněny určité podmínky (srv. §§ 172 rak.
c. ř. s., 207 uh. c. ř. s. ), anebo pro celou ka-
tegorii sporů, jako to činí osnova při spo-
rech manželských. Tu i tam spočívá vylou-
čení veřejnosti v zákoně a vyhovuje tudíž
zcela ústavní listině.
Podrobně bylo třeba v osnově (§ 625)
upraviti řízení vztahující se na výzvu man-
žela k návratu do manželského společenství.
Podle § 648, odst. 2. uh. c. ř. s. jest k ná-
vrhu oprávněn i zákonný zástupce opuště-
ného manžela, ale jen v případě § 87 man-
želského zákona, tudíž jen zákonný zástupce
manžela choromyslného. Podle čl. I a), odst.
3. vlád. nařízení č. 362/1919 Sb. z. a n. jest
k návrhu oprávněn opuštěný manžel nebo
jeho zákonný zástupce. Poněvadž návrh jest
prvním krokem k uplatnění rozlukového dů-
vodu zlomyslného opuštění a budoucí spor
může pak manžel prováděti samostatně, je-li
jen v manželském řízení procesně způsobi-
lý, doporučuje se, přiznati zákonnému zá-
stupci právo k návrhu jen pro případ, že
opuštěný manžel není v manželském řízení
procesně způsobilý, pro tento případ však
bez dalšího obmezení.
V otázce, jak dalece sahá pře-
zkumná činnost soudu, spokojují
- 375 -