1. Po vzoru uh. c. ř. s. uznána přípust-
nost žaloby pro zmatečnost a o obnovu i
u soudních smírů, při čemž ovšem bylo
dáti výraz tomu, že ne všechny důvody
dané proti rozsudkům jsou použitelný i při
soudním smíru. S tímto ustanovením sou-
visí pak ustanovení osnovy o době, do které
lze žalobu proti soudnímu smíru podati
(§ 539, odst. 3. osnovy). V otázce, který
soud je v tomto případě pro žalobu pří-
slušný, vystačiti lze i při smíru se zása-
dami všeobecnými v § 537 osnovy, žaloba
o obnovu při soudních smírech nesmí býti
ovšem směšována se žalobami o neplatnost
soudního smíru z důvodů práva hmot-
ného; tomu dává výraz § 536, odst. 2.
2. Lhůta k žalobě (§ 539) byla stanovena
3měsíční, delší než je v historických zemích
(1 měsíc) a kratší než je na Slovensku a
Podkarpatské Rusi (6 měsíců).
3. Ustanovení § 539 rak. c. ř. s. osnova
nepřejímá, nýbrž upravuje obnovu pro čin
trestný v § 544 podle vzoru uh. c. ř. s.
(§ 564). Ustanovení toto je vhodnější, po-
něvadž strana nezatěžuje svou žalobou
hned soud civilní, nýbrž musí dáti podnět
nejprve ku provedení řízení trestního, čímž
se docílí toho, že strana si dosah svého po-
čínání důkladněji rozmyslí, a předejde se
tomu, aby byly podávány u civ. soudu ža-
loby ukvapeně. S tím souvisí také v § 548,
odst. 1. vypuštění slov rak. c. ř. s. "a je-li
k žalobě přiložen prvopisem neb ověřeným
opisem pravomocný rozsudek trestní".
4. Osnova nepřejímá § 542 rak. c. ř. s.,
aby se bylo vyvarováno tomu, že po povo-
lení obnovy se provede ihned jednání ve
věci hlavní (judicium rescissorium), ale
pak vyšší soud vysloví, že obnova vůbec
neměla býti povolena.
5. O nákladech řízení o obnovu pojat do-
datek do § 546, odst. 4. osnovy, do něhož
jako druhá věta umístěn předpis převzatý
z uh. c. ř. s. (§ 572, odst. 3. ).
6. Rozšířena přípustnost žaloby o obnovu
i proti platebním rozkazům v řízení roz-
kazním, směnečném a upomínacím (§ 554,
odst. 6., §§ 561, 574, odst. 2. ).
7. O žalobě o obnovu má ustanovení také
S 505, odst. 4. osnovy.
Zvláštní způsoby řízení.
Osnova upravuje jako zvláštní způsoby
řízení v poslední své části řízení rozkazní,
směnečné, upomínací, nájemní, rozhodčí a
manželské. Řízení syndikátní nepovažuje
za zvláštní způsob řízení, poněvadž pod-
statných úchylek co do způsobu řízení
v něm není; stačí tedy ustanovení o něm
v uvozovacím zákoně. Řízení upomínací a
manželské, která jsou v historických ze-
mích dosud upravena staršími zákony, ci-
vilním řádem soudním z r. 1895 v platnosti
zachovanými, bylo nutno pojmouti do
osnovy nového zákona, čímž ony starší
předpisy pozbudou platnosti.
K §§ 551 až 561.
I. Pokud jde o úpravu řízení rozkaz-
ního a směnečného, jsou základní
zásady těchto způsobů řízení v obojím do-
savadním právu sice stejné, ale v jednotli-
vostech lze zjistiti rozdíly, jež bylo nutno
při sdělávání osnovy vzíti v úvahu.
a) Tak především nezná uh. c. ř. s. roz-
kazního řízení na základě veřejných listin
tuzemských, soukromých listin soudně neb
notářsky ověřených a listin vkladných,
jako je tomu v historických zemích. Neboť
uh. c. ř. s. upravuje vlastně (§§606 až 620)
jen řízení směnečné, přípustné ovšem ne-
jen na základě směnek a šeků, nýbrž i na
základě kupeckých poukázek a závazných
listů.
Osnova přijímá v této příčině širší roz-
sah býv. rak. c. ř. s., zachovávajíc jak ří-
zení rozkazní, tak řízení směnečné. Třebas
v praxi nebývá používáno rozkazního řízení
na základě veřejných, soudně nebo notář-
sky ověřených soukromých listin tuzem-
ských nebo jiných listin vkladných příliš
často, znamenala by změna, odnímající
tuto možnost vůbec, přece jen zhoršení do-
savadního stavu, jež nebylo by lze ospra-
vedlniti.
S druhé strany osnova, pokud jde o ří-
zení směnečné, obmezuje se na listinné
podklady dané směnkami nebo šeky a ne-
přijímá stanovisko uh. c. ř. s., aby i ku-
pecké poukázky a závazné listy mohly býti
podkladem pro řízení směnečné. Používání
těchto papírů v životě kupeckém nemá
toho významu, aby si vyžadovalo rozšíření
řízení směnečného i na ně. V obchodních
kruzích se také potřeba toho nijak nepo-
ciťuje.
b) Uh. c. ř. s. (§ 608, odst. 1. ) ustano-
vuje, že u sborových soudů smí předseda
senátu sám platební rozkaz jen vydati, na-
proti tomu, má-li za to, že platební rozkaz
- 858 -
nemůže býti vydán, předloží věc senátu
k rozhodnutí. Toto ustanovení bývalo i
v rak. zákoně (§ 7 jur. normy), bylo ale
už novelou o úlevách soudních v r. 1914
nahrazeno ustanovením, že u sborových
soudů má samosoudce vůbec vyřizovati
návrhy na vydání platebních rozkazů. Toto
ustanovení, jež se zcela dobře osvědčuje,
bylo také pojato do osnovy zákona o soudní
příslušnosti, takže v oddílu jednajícím o ří-
zení směnečném netřeba už se touto otáz-
kou obírati.
c) Za to bylo v osnově i pro směnečné
řízení přijato ustanovení o potřebě listin-
ného důkazu přetržení nebo stavení pro-
mlčení, jde-li o dobytí pohledávek, jimž
může býti promlčení namítáno. V býv. rak.
c. ř. s. bylo sice toto ustanovení dáno pro
řízení rozkazní, nikoli však i pro řízení
směnečné. Mezera tato byla také pociťo-
vána jako vážný nedostatek. Vyplňuje-li
tuto mezeru nyní osnova (§ 561), činí tak
také v souhlasu s uh. c. ř. s., jenž má totéž
ustanoveni v § 606, odst. 3. úchylka tato
od zásady jinak v občanském právu při-
jaté, podle níž se hleděti má k promlčení
jen k námitce, jest zde odůvodněna vzhle-
dem k mimořádné povaze těchto způsobů
řízení. Také zde soud nerozhoduje o tom,
nastalo-li promlčení, nýbrž jen o tom, zda-li
je podmínka pro vydání platebního roz-
kazu splněna.
d) Uh. c. ř. s. má ustanovení o tom, když
je v směnečné žalobě uplatňováno několik
samostatných pohledávek, pro něž se
žádá za vydání platebního rozkazu, a soud
uzná, že by sice pro některou z těchto po-
hledávek mohl platební rozkaz vydati, pro
jinou však nikoli (§ 608, odst. 4). Ustano-
vuje pak, že tyto samostatné pohledávky
dlužno při vyřizování posuzovati také sa-
mostatně, totiž o prvých vydati platební
rozkaz, o druhých však zavésti řízení pravi-
delné (§ 608, odst. 6). Ustanovení toto je
v odporu se zásadou - juh. c. ř. s. uznávanou
(§ 132) - že lze v téže žalobě shrnouti ně-
kolik nároků jen tehdy, je-li o všech pří-
pustný týž způsob řízení. Přijímati výjim-
ku z této zásady právě pro řízení rozkazní
a směnečné nezdá se býti vhodným a to
tím méně, že znamená to pro soud i po tech-
nické stránce značné ztížení, jež není
ospravedlněno ani zvláštním snad ohledem,
jehož by zasluhoval žalobce; neboť od to-
hoto lze právem žádati, aby nároky, pro něž
není dán podklad pro vydání platebního roz-
kazu, v téže žalobě nehromadil. Řešení otáz-
ky, jak má soud ve případech takovéto ne-
přípustné kumulace formálně postupovati,
ponechati dlužno judikatuře.
e) Osnova přejímá v § 555, odst. 2. usta-
novení § 616, odst. 2. uh. c. ř. s., aby ne-
vznikly v praxi pochybnosti o vykonatel-
nosti platebního rozkazu co do pohledávek,
proti nimž námitky podány nebyly. V ta-
kovýchto případech bude ovšem o nákla-
dech celkových býti moci rozhodnuto až
v konečném rozsudku.
f) Také ustanovení uh. c. ř. s. (§ 610,
odst. 2) o tom, že nesmí býti platební roz-
kaz doručen žalovanému veřejnou vyhláš-
kou, nepřijímá osnova. Znamená to ztížení
postavení žalobcova a usnadnění postavení
žalovaného, jenž by se mohl snadno důsled-
kem tohoto zvláštního způsobu řízení vy-
mknouti. Ani ono ani toto není odůvodněno,
a to tím méně, že s doručením veřejnou vy-
hláškou bude musiti býti podle osnovy vždy
spojeno ustanovení opatrovníka žalované-
mu, takže tento opatrovník bude moci pod-
niknouti a zajisté podnikne všechny kroky
ve prospěch žalovaného.
g) Uh. c. ř. s. konečně vytýká obsah ná-
mitek, ale nežádá, aby už v námitkách bylo
uvedeno všechno, co má žalovaný proti pla-
tebnímu rozkazu (§ 612). Jen pro sborové
soudy ustanovuje, že námitky mají sloužiti
také k přípravě ústního jednání, aniž vy-
slovuje právní následky, nestalo-li se tak.
Stačí tedy projev formální, obsahující pro-
hlášení, že se odporuje platebnímu rozkazu.
Naproti tomu žádá rak. c. ř. s., aby už tento
projev obsahoval také jednotlivé důvody,
pro které je platební rozkaz napaden, a sice
důvody všechny. Osnova přijímá toto sta-
novisko, jež je v plné shodě se zvláštní říz-
nou povahou těchto způsobů řízení i se zá-
sadou - již ostatně uznává i uh. c. ř. s. -
že všechny námitky musí býti podány včas,
jinak budou odmítnuty.
h) Osnova nepřijímá princip nuceného
zastupování advokáty pro směnečné řízeni
u okresních soudů. Zkušenosti, jež byly
získány s tímto řízením u okresních soudů
v historických zemích od r. 1923, kde není
nuceného zastupování advokáty, jsou zcela
uspokojivé, takže se nejeví potřeba onen
princip rozšiřovati.
Jinak budiž k jednotlivým ustanovením
osnovy připomenuto ještě toto:
- 359 -
V § 553, odst. 4. vyjadřuje myšlenku, že
pro posuzování účinnosti platebního roz-
kazu je rozhodnou dobou nikoliv konec úst-
ního jednání (srv. § 411), nýbrž doba, kdy
byl platební rozkaz vydán (srv. také § 587,
odst. 2. osnovy).
Proti zásadě přijaté v § 554, odst. 2. či-
něny byly ve slovenské komisi námitky a
bylo žádáno, aby bylo převzato ustanovení
§ 612, odst. 2. uh. c. ř. s., podle něhož ná-
mitky slouží jen k přípravě ústního jednání,
a jakmile jsou podány, nabývá věc rázu pra-
videlného a není překážky aby nebyla pro-
jednána v celé šíři a aby tedy i dodatečně
byly nové skutečnosti a průvody jakožto ná-
mitky uplatňovány. Naproti tomu vyslovila
se pražská komise jednomyslně pro předpis
§ 554, odst. 2.
Osnova podržuje tento předpis vzhledem
k tomu, že připustí-li se k námitkám pro-
jednání věci v celé šíři, tak že by bylo mož-
no činiti postupně řadu námitek, ztrácí ří-
zení směnečné své říznosti, která tvoří
vlastní jeho podstatu, a směnka pozbývá
svého významu, jejž v hospodářském životě
má, jsouc určena k cirkulaci jako peníze.
Právě proto je určena vlastně jen pro ob-
chodní svět, jenž jednak by těžko snášel
průtahy spojené s přijetím zásady sloven-
skou komisí navrhované, jednak však přísné
zásadě § 554, odst. 2. snadno a bez újmy se
přizpůsobí. Uvádí-li slovenská komise, že
na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou
směnky rozšířeny i v kruzích mimoobchod-
ních, zejména venkovských, jimž ze zásady
osnovou přijaté hrozí újma, dlužno připo-
menouti, že rozšíření směnek v těchto kru-
zích je samo o sobě zlem, jemuž nutno če-
liti i úpravou právní, a nikoli je touto úpra-
vou ještě podporovati. Předpis právní může
působiti výchovně za okolností jen svou
přísností.
Změnou v § 557, č. 1 osnovy má býti na-
značeno, že třídenní lhůta splňovací vzta-
huje se i na žalobce, byla-li jeho žaloba za-
mítnuta a on odsouzen platiti náklady soud-
ní, že ale nemá býti bráněno straně, v jejíž
prospěch rozsudek zní, aby navrhla lhůtu
delší.
K §§ 562 až 575.
II. Řízení upomínací spočívá rov-
něž v obou zákonech v podstatě na stejných
zásadách, jen v jednotlivostech se jeho
úprava v obou zákonech odchyluje. Mohla
tedy osnova i zde vzíti za základ úpravu
býv. rakouského práva, doplňujíc nebo po-
změňujíc ji ustanoveními převzatými z prá-
va uherského. Ale osnova nebere ani tento
základ zcela tak, jak byl v právu rakous-
kém, nýbrž mění jej tam, kde se toho jeví
potřeba.
a) Rozdíly osnovy od rakouské úpra-
vy jsou v těchto bodech:
1. Osnova nepřevzala ustanovení rak.
práva o tom, že podmíněný platební rozkaz
nemůže býti vydán proti osobám, jimž by
musil býti dodán mimo obvod toho sboro-
vého soudu, v němž má své sídlo soud okres-
ní, jemuž přísluší platební rozkaz vydávati
(§ 3 zákona ze 27. dubna 1873, č. 67 ř. z.,
čl. XXVIII uv. zák. k c. ř. s. ), ačkoli v tomto
bodě je tu souhlas rak. zákona s § 594 uh. c.
ř. s. Ustanovení toto mělo svůj smysl, dokud
v otázce místní příslušnosti platila zásada,
že platební rozkaz smí vydávati jen okresní
soud bydliště dlužníkova. Ale jakmile
tato zásada byla opuštěna (novelou z r.
1914) a vysloveno, že o místní příslušnosti
rozhodují povšechně zásady jurisdikční
normy (ve věcech sporných), čímž připuš-
těny i všechny jiné důvody místní přísluš-
nosti, než soud bydliště, stává se shora
uvedené ustanovení nevhodným; neboť
značně obmezuje možnost, aby bylo lze upo-
mínacího řízení použíti širší měrou, kdežto
změnou, učiněnou ve prospěch jiných dů-
vodů místní příslušnosti, chtělo se právě
docíliti rozšíření této možnosti. Mohla tu-
díž osnova zmíněné ustanovení vypustiti a
to tím spíše, že je v ní postaráno dosta-
tečně o to, aby vzdálenost dlužníkova od
od soudu, jenž vydal platební rozkaz, ne-
znesnadnila mu podání odporu.
Ustanovuje se totiž v osnově - souhlas-
ně jak je tomu v rak. úpravě - že dlužník
může odpor prohlásiti také u okresního
soudu svého pobytu do protokolu, jenž musí
býti ihned zaslán soudu Jenž platební roz-
kaz vydal.
2. Osnova nezmiňuje se o tom, že proti
odepření platebního rozkazu a proti usne-
sení, jímž byl odpor odmítnut a věřiteli
uloženo, aby nahradil náklady jeho, je mož-
no podati rekurs (§ 5, odst. 3. a § 12 zá-
kona č. 67/1873 ř. z. ). Ustanovení tato jeví
se býti zbytečnými vzhledem k tomu, že
v osnově tvoří upomínací řízení součást civ.
řádu soudního, takže o přípustnosti a ne-
přípustnosti rekursu rozhodují všeobecná
ustanovení tohoto civ. řádu soudního. Po-
- 360 -
něvadž pak podle nich lze podati rekurs
proti každému usnesení, pokud není oprav-
ný prostředek proti němu vyloučen, a poně-
vadž při otázkách našich takového vylou-
čení není, nutno dojíti při řešení otázky
přípustnosti rekursu k témuž výsledku
i bez zvláštního ustanovení, které se jeví
tedy býti zcela zbytečným.
3. Ustanovení rak. zákona o tom, že upo-
mínací řízení je přípustno, i když jde o po-
hledávku v jiných zastupitelných věcech
než penězích, osnova nepřejímá, poněvadž,
jak bylo konstatováno v komisích, ustano-
vení tohoto v praxi není užíváno.
4. Rovněž nebylo do osnovy výslovně po-
jato ustanovení, že pohledávky, které nelze
vůbec nebo na ten čas u soudu uplatňovati,
nemohou býti vymáhány upomínacím říze-
ním, poněvadž tato zásada se rozumí sama
sebou.
5. Vzhledem k tomu, že tvoří upomínací
řízení podle osnovy část civilního řádu
soudního, bylo lze otázku navrácení v pře-
dešlý stav pro zmeškání lhůty k odporu
upraviti v osnově (§ 574) ve znění jedno-
dušším.
6. Konečně nepřejímá osnova ona usta-
novení zákona č. 67/1873, která spadají do
řízení exekučního (§ 15) anebo do jedna-
cího řádu (§ 17).
7. V případech § 570, odst. 2. osnovy
bude lze o celkových nákladech rozhod-
nouti až v konečném rozsudku obdobně jako
bylo uvedeno pod I. písm. e).
8. Osnova nepřejímá ustanovení o tom,
že k podání odporu jménem dlužníkovým
netřeba plné moci. Není příčiny upouštěti
v upomínacím řízení od všeobecných zásad
a to tím méně, že toto řízení co do svého
rozsahu nabývá stále většího významu.
9. V § 573, odst. 2. má býti připojenou
citací § 571, odst. 1. naznačeno, že promlče-
ní zůstává zastaveno až do doby, kdy byl
věřitel o podaném odporu zpraven.
10. Rozdíl mezi § 575, odst. 4. a § 556
osnovy je vědomý a vysvětluje se růzností
podmínek pro zahájení řízení rozkazního
s jedné a upomínacího s druhé strany.
b) Při uvažování rozdílů dosavadní úpra-
vy rak. od úpravy uherské bylo nutno za-
ujmouti stanovisko k těmto otázkám:
1. Podle uh. práva (§ 603) dojde k pra-
videlnému řízení spornému vždycky, jak-
mile byl podán odpor, ačkoliv řízení se za-
hajuje nikoli žalobou, nýbrž pouhou žá-
dostí. Podle rak. práva může věřitel se
svou žádostí za vydání platebního rozkazu
spojiti žalobu pro ten případ, že bude od-
por podán, ale nemusí. Neučinil-li tak, ne-
dojde po podaném odporu k dalšímu řízení.
Rozdíl je více povahy formální, osnova po-
držuje úpravu rakouskou, poněvadž tato
poskytuje věřiteli větší volnost v otázce,
jakou cestu chce zvoliti, a poněvadž nemá
za vhodno uchylovati se od zásady, že ke
sporu je zapotřebí žaloby. Také jen při po-
držení úpravy rak. práva lze usnadniti vě-
řiteli, aby dosáhl platebního rozkazu pros-
tou žádostí zapsanou do rejstříku, jak do-
voluje jednací řád. V zájmu urychlení věcí
a aby bylo čeleno odpůrcům zcela bezdů-
vodným, stanoví osnova, že má býti v pla-
tebním rozkazu žalovanému uloženo - pod
sankcí § 174 - aby, podá-li odpor, uvedl
v něm hned jeho důvody a nabídnul o nich
důkazy.
2. Za to přijímá osnova z uh. c. ř. s. usta-
novení jeho § 603, odst. 2., § 575, odst. 3.
Návrhu slovenské komise, aby v § 573
byl převzat § 600, odst. 2. uh. c. ř. s., osno-
va nevyhovuje, poněvadž je-li podána pou-
há žádost za platební rozkaz a tato bude a
limine soudem odmítnuta, nemohou podle
předpisů občanského práva v historických
zemích (§ 1497 obč. z. ) účinky přetržení
promlčení vůbec nastati. Je-li však podána
žaloba upomínací, pojí se účinky přetržení
promlčení k podání jejímu, i když platební
rozkaz byl odepřen.
K §§ 576 až 591.
III. Řízení ve věcech nájem-
ních a pachtovních spočívá v obou
dosavadních zákonech na zásadách v pod-
statě totožných. Bylo lze tedy i tu vzíti za
základ předpisy rak. c. ř. s., při čemž bylo
však třeba míti na zřeteli předpisy osnovy
občanského zákoníka o úpravě lhůt při
smlouvách nájemních. Tento zřetel dochází
výrazu v § 576.
V jednotlivostech jsou ovšem i zde jisté
rozdíly, jež bylo třeba vzíti v úvahu.
Po vzoru slovenského práva a na podnět
slovenské komise obmezuje osnova působ-
nost mimosoudní výpovědi na výpověď no-
tářskou. Bylo to odůvodňováno tím, že na
Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou v těchto
směrech obecní úřady nedosti spolehlivé,
takže bylo by se obávati z přípustnosti ji-
ných druhů mimosoudních výpovědí v ži-
- 361 -
votě jen zmatků. Tímto stanoviskem osno-
vy, jež lze přijmouti i pro historické země,
nejsou ovšem dotčena ustanovení hmotného
práva připouštějící mimosoudní výpověď
vůbec. Neboť tato v občanském právu při-
puštěná výpověď netvoří sama o sobě exe-
kuční titul, nýbrž slouží jen za základ ža-
lobě na zrušení nájemního poměru.
Naproti tomu nepřevzala osnova z uh.
c. ř. s. ustanovení, vylučující možnost ná-
pravy formálních nedostatků výpovědi
(§ 623, posl. odst), poněvadž toto pbme-
zení není nikterak odůvodněno; rovněž vy-
loučiti dovolání ve věcech nájemních, jak
činí § 634 III. uh. c. ř. s., se nedoporučuje.
Podnět slovenské komise, aby bylo pře-
vzato ustanovení § 635, odst. 2. uh. c. ř. s.
vyhrazující žalobu na náhradu škody, kte-
rou utrpěla strana řízením nájemním, ne-
byl přijat, poněvadž jde o otázku výlučně
hmotného práva.
Jinak dlužno k jednotlivým ustanovením
osnovy ještě připomenouti:
K § 578, odst. 1.: Předpis vztahující se
na námitky má jasně naznačiti, že nestačí
jen uvésti tolik, čeho je třeba k pouhé pří-
pravě ústního líčení, nýbrž že musí v ná-
mitkách býti shrnuto vše, co proti výpo-
vědi v daném případě uvésti lze. To je po-
žadavek tím oprávněnější, že jde jednak
o poměry v podstatě právně jednoduché,
jednak že je třeba rychlého vyřešení si-
tuace, jež je námitkami vyvolána.
K § 581: Slovy "výpověď dána" rozuměti
dlužno tolik jako "doručena".
K § 584 a 590, odst. 4.: Na podnět slo-
venské komise a za souhlasu komise praž-
ské prodlužuje osnova lhůtu v těchto usta-
noveních stanovenou při pachtech na 30
dnů.
K § 587, odst. 2.: Tento odstavec vyslo-
vuje zásadu dosavadní judikaturou při-
jatou, jíž má býti naznačeno, že o účinnosti
výpovědi není rozhodující dobou konec úst-
ního líčení, jako je tomu ve sporech jiných,
nýbrž doba, kdy výpověď byla podána.
K § 590, odst. 4.: Odstavec tento přijímá
zásady vyslovené v rep. nálezů č. 196 a byl
pojat do osnovy na výslovnou žádost Svazu
československých soudců.
K §§ 592 až 613.
IV. Řízení rozhodčí upravené
osnovou čerpá více z předpisů uh. c. ř. s.,
než jiná zvláštní řízení, poněvadž úprava
uh. c. ř. s. je podrobnější a zamlouvá se
v mnohých směrech více než úprava v his-
torických zemích, úpravě rozhodčího řízení
bylo také nutno věnovati zvláštní pozor-
nost proto, že toto řízení nabývá v životě
praktickém stále více půdy a že snahy me-
zinárodního obchodu, podporované Společ-
ností národů, právě v poslední době nesou
se za tím, aby rozhodčím nálezům byla při-
znána mezinárodní vykonatelnost [srv.
protokol o doložkách o rozsudím (č. 191/
1932 Sb. z. a n. ) a úmluvu o vykonatelnosti
cizích rozhodčích výroků (č. 192/1931 Sb.
z. a n. )].
Hlavní zásady osnovy, jež jsou novotou
jednak vzhledem k dosavadnímu právu
v histor. zemích, jednak vzhledem k právu
platnému na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, jednak však vzhledem k obojímu to-
muto právu, jsou tyto:
1. Především řeší osnova, sledujíc tak
vzor uh. c. ř. s. (§§ 770 až 772), otázku,
jaký význam má, když rozhodce, jmeno-
vaný podle smlouvy o rozsudím, odepře při-
jmouti rozhodčí úřad nebo splniti své zá-
vazky. V rak. c. ř. s. řeší se otázka tato
jednak v § 581, jednak v § 583, č. 2 - ale
v každém z těchto ustanovení jinak a způ-
sobem takovým, že tato ustanovení se oci-
tají spolu v rozporu. Podle § 581 lze způ-
sobiti jmenování jiného rozhodce - po pří-
padě soudem (§ 582) - kdežto podle
§ 583, č. 2 může býti smlouva o rozsudím
prohlášena soudem za bezúčinnou. Osnova
tento rozpor odstraňuje, rozeznávajíc
přesně mezi případy, kdy rozhodce je už
v samé smlouvě o rozsudím jmenován, kde
tedy jeho jmenování tvoří podstatnou část
této smlouvy, a mezi případy, kdy ku jme-
nování rozhodce dojde teprve po smlouvě
o rozsudím a podle ní.
V prvém případě je důsledno, aby, od-
padne-li rozhodce přímo ve smlouvě jme-
novaný, ať proto, že zemře, bude odmítnut,
odepře přijmouti rozhodčí úřad, od smlouvy
s ním ujednané odstoupí, nebo své závazky
plniti odpírá, vzala i celá smlouva o rozsu-
dím za své. To vyjadřuje osnova v § 598.
Naproti tomu však ve druhém případě
je na místě, umožniti stranám, aby mohly
setrvati na smlouvě o rozsudím, i když zmí-
něné překážky postihnou osobu rozhodce
podle smlouvy jmenovaného, a aby tento
neměl možnosti prostým odepřením své po-
vinnosti nebo protahováním jejího plnění
- 362 -
- jež by se mohlo díti v dorozumění se
stranou, jíž se stala smlouva o rozsudím
nepohodlnou - způsobiti prohlášení celé
smlouvy o rozsudím za bezúčinnou. Tuto
myšlenku vyjadřuje osnova v §§ 596 a 597.
(K tomu srv. S per 1, Weigerung eines
Schiedsrichters und Aufhebung des
Schiedsvertrages, Allg. öst. Gerichts-Zei-
tung 1924, zvláštní vydání na oslavu 70.
narozenin Frant. Kleina, str. LIII a násl. ).
Ustanovení tohoto § 597 osnovy bylo do-
plněno přijetím zásady v § 772, odst. 2.
uh. c. ř. s.
2. Osnova věnuje také větší pozornost
předpisům o povinnostech rozhodců, při-
mykajíc se i zde k uh. c. ř. s. (§§ 773, 780).
Proto především ustanovuje, kdy je přijetí
rozhodčího úřadu závazné (§ 594, odst. 2)
a jaké právní následky se pojí k tomu, ne-
plní-li rozhodce bez podstatného důvodu své
povinnosti nebo protahuje-li jich splnění
(§ 594, odst. 3. ). Kromě toho pro tento po-
sléze zmíněný případ stanoví osnova ještě
další následek (§ 602, odst. 7. ). S druhé
strany upravuje osnova otázku odměny
rozhodců v § 602, odst. 6. souhlasně s § 776
uh. c. ř. s.
3. Osnova má ustanovení v § 595 o tom,
jak dlužno voliti rozhodce, jsou-li na ně-
které straně společníci v rozepři, sledujíc
zde vzor § 768 uh. c. ř. s.
4. Osnova rozšiřuje jednak důvody pro
odmítání rozhodců, jednak upravuje řízení
pro toto odmítání v § 601. V prvém směru
nevystačí se totiž zcela s odkazem na dů-
vody opravňující k odmítání soudců, poně-
vadž rozhodcem může býti jmenován ně-
kdo, kdo by za těchže podmínek vůbec soud-
cem býti nemohl, na př. osoba nesvéprávná,
úpadce, dlužník nalézající se v řízení vy-
rovnacím, osoba slepá, hluchá nebo němá,
nebo volebního práva z trestu zbavená. Je
tedy na místě dáti v takových případech
stranám resp. jedné z nich právo odmít-
nouti rozhodce.
V otázce řízení a rozhodování o odmíta-
cím návrhu nezdá se býti správným stano-
visko rak. c. ř. s., jenž ponechává rozhod-
nutí rozhodcům samotným. Tato úprava
ztroskotává zejména tam, kde je rozhod-
cem jediná osoba, případy to v životě velmi
časté. Přijímá tudíž osnova (v § 601, odst.
3. ) úpravu podle uh. c. ř. s. (§ 774), vyhra-
zujíc rozhodnutí o odmítacím návrhu řád-
nému soudu. S tím souvisí pak také důvod
bezúčinnosti rozhodčího nálezu uvedený
v § 609, č. 7.
5. Osnova (§ 606, odst. 2. ) předpisuje,
aby rozhodčí nález byl odůvodněn, pokud
smlouva neustanovuje jinak. Toto ustano-
vení je žádoucí, poněvadž je s to spolupů-
sobiti k správnosti rozhodčího nálezu a
brániti nálezům nepromyšleným. S tím sou-
visí důvod bezúčinnosti rozhodčího nálezu
v § 609, č. 8..
Jestliže v těchto zde uvedených bodech
přidržuje se osnova uh. c. ř. s., podržuje
naproti tomu z rak. c. ř. s. předpisy o doru-
čování a uschování rozhodčího nálezu. Uh.
c. ř. s. předpisuje (§ 782), aby byl prvopis
rozhodčího nálezu uložen u soudu a aby
tento také opatřil doručení jeho, pokud
nález nebyl přímo vydán stranám rozhod-
čím soudem. Naproti tomu ustanovuje rak.
c. ř. s., že prvopis nálezu s výkazy o jeho
doručení uschovává se u osoby ustanovené
smlouvou a rozsudím, není-li takové úmluvy
nebo zemřel-li určený uschovatel, že o způ-
sobu uschování rozhodnou rozhodcové sami,
v pochybnosti pak, že mají býti tyto listiny
uschovány u veřejného notáře okresu,
v němž měl rozhodčí soud své sídlo. Doru-
čení pak rozhodčího nálezu, že díti se má,
pokud se nestalo přímo rozhodčím soudem,
poštou nebo veřejným notářem.
Ustanovením rak. c. ř. s. byla dána před-
nost, poněvadž jsou pružnější, dbají více
vůle stran a neukládají soudům nových po-
vinností, jež při častém používání rozhod-
čího řízení mohly by se státi snadno znač-
ným břemenem, a to tím více, když by mělo
býti, - jak bylo ve slovenské komisi na-
vrhováno - vyloučeno vůbec doručování
poštou.
Konečně má osnova ustanovení nová, od-
chylná jak od rak., tak od uh. c. ř. s. Tomu
je tak zejména v těchto bodech:
a) Osnova pamatuje na případy, kdy je
strana v rozhodčím řízení nezvěstná, před-
pisem § 602, odst. 3. činí tak na souhlasný
návrh slovenské komise.
b) Osnova předpisuje sice, že vyhotovení
i prvopis rozhodčího nálezu musí býti po-
depsán všemi rozhodci (§ 606, odst. 3), ale
neprohlašuje zanedbání tohoto předpisu
samo o sobě za důvod bezúčinnosti nálezu,
jak činí oba shora zmíněné zákony. Důvo-
dem pro toto stanovisko osnovy je úvaha,
že by velmi snadno mohl se státi rozhodčí
nález bezúčinným, kdyby jediný rozhodce
363 -