skutečnosti, jež se jemu zdají rozhodnými,
mohl rozsudek prvé stolice zrušiti, čímž
je dána stranám plná možnost, aby te-
prvenyní tyto skutečnosti uvedly a dů-
kazy o nich nabídly.
Z ostatních změn, jež činí osnova v od-
díle o odvolání, dlužno upozorniti ještě na
tyto:
1. Ustanovení o tom, že dlužno odvolání
odmítnouti, není-li v odvolacím spise udán
rozsudek, proti němuž odvolání směřuje, je
svým doslovem příliš formalistickým a
mohlo by vésti, kdyby bylo vykládáno do-
slovně, k příkrostem.
Proto osnova v § 477, č. 3 ustanovení
toto podstatně svým zněním zmírňuje. Od-
volací návrh zajisté nepozbývá určitosti,
když zní alternativně, jak se v praxi vše-
obecně činí.
2. V souhlase s § 410 uh. c. ř. s. obmezuje
osnova účinnost vzdání se odvolání jen na
ty případy, kde toto zřeknutí se odvolání
stalo se až po prohlášení nebo doručení roz-
sudku a kde je nad to prohlášeno protoko-
lem nebo oznámeno soudu písemně. Jen
v těchto případech má odvolací soud záruku
správnosti svého rozhodnutí a může odmít-
nouti odvolání již v neveřejném zasedání.
3. Mezi důvody zmatečnosti doplněn §
484, č. 3 (rak. § 477, č. 4) tím, že podle
vzoru uh. c. ř. s. prohlášeno za zmatečnost,
když strana, zamlčevši známý jí pobyt od-
půrcův, dala tohoto obeslati jako osobu ne-
známého pobytu. Výhrada učiněná v § 484,
č. 2 souvisí s novým zněním § 45 zákona o
soudní příslušnosti a jsou v ní zahrnuty oba
případy v tomto § 45 uvedené vztahující se
k obsazení soudu. S tím, souvisí i stejná vý-
hrada učiněná v § 477, č. 5. Má tím býti
naznačeno, že ve vyhrazených případech
není zmatečnosti a že tedy soudce zkouma-
jící spisy (§ 477) nesmí ve případech § 45
zákona o soudní příslušnosti uvésti na pře-
třes vadnost ve složení rozhodujícího soudu.
Konečně přijaty byly mezi důvody zmateč-
nosti i překážka rozepře zahájené a pravo-
mocně rozsouzené. Neboť tyto překážky již
podle dosavadního rakouského práva jsou
co do podmínek, kdy k nim nutno hleděti,
i co do účinků svých důvodům zmatečnosti
zcela na roven postaveny, že nejsou uvedeny
v § 477 rak. c. ř. s., vysvětluje se tím, že
teprve společná komise zákonodárná pojala
nynější předpisy o těchto překážkách do
zákona. Ale z příslušné zprávy její (Mate-
rialien II. str. 322) jde najevo, že už komise
tato byla vedena přesvědčením o "publicis-
tické povaze" těchto překážek, k nimž při-
hlížeti z úřední moci je nutno z ohledů na
"výkon soudnictví i bezpečnost právní" a
úvah o "státoprávní i sociální funkci soud-
nictví". S tím souvisí také jisté redakční
změny.
Tím je také zjednán soulad mezi říze-
ním sporným a nesporným, kde sice nelze
příslušnost měniti úmluvou stran, ale
přece není nepříslušnost tato uznána za dů-
vod zmatečnosti.
4. Vypuštěn byl poslední odstavec dosa-
vadního § 478 jako nepraktický a uvedeno
znění § 479 (§ 486 osnovy) v soulad s §
519, č. 2 (§ 524, č. 2 osnovy) (srv. Hora,
Odvolání str. 137 násl).
5. V § 494 osnovy zdůrazněno, že odvolací
soud je povinen, nařídí-li opakování nebo
doplnění důkazů již v I. stolici provedených,
aby tyto důkazy opakoval nebo doplnil sám.
Neboť jen tak může z nich plně těžiti. Oba-
vy tlumočené "Svazem čsl. soudců", že by
se na odvolací soud tím přesunovalo řízení,
jež jest vlastně věcí prvé stolice, nejsou
odůvodněny, poněvadž zde jde jen o to, aby
důkazy soudem prvé stolice již provedené
byly opakovány anebo jen v tom či onom
směru doplněny tak, aby si odvolací soud
sám mohl učiniti správný úsudek.
6. Výslovně řešena otázka, že klid odvola-
cího řízení nelze ujednati ani úmluvou stran
(Hora, Odvolání, str. 96 násl. ). Přání slo-
venské komise, aby byl klid řízení připuš-
těn, odporuje požadavku, aby byl co možná
rychle skončen stav nejistoty o osudu roz-
sudku prvého soudu, jenž podáním odvolání
byl vzhledem k jeho odkládacímu účinku
vyvolán. Strany mohly by míti rozumný
zájem na klidu řízení odvolacího jen tehdy,
šlo-li by jim o odklizení rozepře smírem.
Ale tento zájem jejich může býti uspoko-
jen i bez klidu, poněvadž vzhledem k době,
která uplyne od rozsudku prvé stolice až do
skončení odvolacího líčení, mají nadbytek
času, aby, mají-li opravdu vůli se smířiti,
tak učinily. Jinakého zájmu stran na klidu
odvolacího řízení zákonodárci uznati nelze,
nemají-li se odvolací soudy státi pouhým
nástrojem vůle - namnoze i libovůle -
stran.
7. Přípustnost fakultativního řízení ne-
veřejného obmezena jen na případy, kde od-
volání nedotýká se skutkového děje v I. sto-
352 -
lici zjištěného, nýbrž napadá rozsudek jen
pro nesprávné právní posouzení věci. Neboť
jen v tomto případě lze se bez ústního jed-
nání odvolacího obejíti, aniž účel odvolání
dozná újmy (Hora, Odvolání, str. 93 násl. ).
8. Osnova (§ 501, odst. 3. ) snaží se čeliti
tomu, aby odvolacími soudy byla věc zby-
tečně vrácena do stolice prvé, neboť všude
tam, kde se lze tomu vyhnouti, znamená
toto vrácení věci do prvé stolice značný prů-
tah i zdražení sporu. Na to je si v praksi
dosti stěžováno (srv. K r c h a, Právník,
1922, H e ll m e r, Jur. -Ztg., 1925, str. 113).
Osnova chce docíliti správného postupu
soudy odvolacími těmito opatřeními:
a) Soud odvolací je povinen doplniti
si jednání a rozhodnouti věc rozsudkem,
lze-li od toho očekávati urychlení vyřízení
věci nebo úsporu značných nákladů aneb
navrhují-li to obě strany. Už podle dosa-
vadního znění § 496, posl. odst. rak. c. ř. s.
jest podle správného náhledu povinností
odvol. soudu doplniti si jednání a rozhod-
nouti rozsudkem, lze-li se nadíti z toho
úspory nákladů a urychlení vyřízení, neboť
přes to, že dosavadní zákon užívá slůvka
"může", neznamená to úplnou volnost, ný-
brž povinnost tam, kde ostatní zákonné
předpoklady jsou dány. Ale poněvadž
prakse vyvinula se většinou ve smyslu úplné
volnosti odvol. soudu a tím způsobila, že se
věc vrací zcela pravidelně do stolice prvé i
tam, kde obě dvě shora zmíněné zákonné
podmínky jsou zcela patrný, zdůrazňuje
osnova slůvkem "má", že jde opravdu o p o-
v i n n o s t soudu odvolacího. Poněvadž pak
souhlasný návrh obou stran, aby odvol.
soud sám mezery jednání prvé stolice si do-
plnil a věc rozhodl, je jistě spolehlivým zna-
mením pro to, že urychlení věci je v zá-
jmu obou stran a že tento zájem je ob-
zvláštní váhy, jež zatlačuje do pozadí pro
strany i ohled na větší snad nákladnost ta-
kovéhoto postupu v jednotlivém případě,
stanoví osnova, že tam, kde obě strany žá-
dají, aby jednání bylo doplněno přímo od-
volacím soudem, je tento k tomuto doplnění
povinen. Nějakého zneužití stranami a tím
snad způsobeného zatížení odvolacích soudů
netřeba se z toho obávati, neboť případy
souhlasného návrhu budou jistě samy
o sobě zcela výjimečné, nehledě ani k tomu,
že strany činíce tento návrh, zbavují se
jedné stolice a už proto nebudou nakloněny
k němu tam, kde by tato nevýhoda nebyla
vyvážena výhodami jinými.
Aby byly odstraněny pochybnosti o tom,
do kdy a kde má býti tento návrh učiněn,
přijato do osnovy ustanovení, že se tak má
stát u odvol. soudu ihned, po prohlášení je-
ho usnesení odkazujícího věc do stolice
prvé.
Poněvadž tím, že rozsudek prvé stolice
je zrušen a věc vrácena buď I. stolici nebo
jednání doplňováno přímo odvolacím sou-
dem, uvolněna je cesta k projednání věci
opět ve stolici prvé nebo sice před odvo-
lacím soudem, ale vykonávajícím nyní
funkci na místo stolice prvé, je neodůvod-
něno odpírati stranám v tomto stadiu jed-
nání možnost uváděti nové skutečnosti a
nabízeti nové důkazy. Poněvadž v tomto
směru je prakse nejednotná, přijat byl do
osnovy nový odstavec tuto zásadu vyslo-
vující. Aby pak strany věděly, že toto prá-
vo mohou vykonávati, a od které chvíle
odvolací soud je činným na místě stolice
prvé, ustanovuje osnova, že usnesení o zru-
šení rozsudku stolice prvé nutno i v těchto
případech prohlásiti.
b) Osnova připouští rekurs proti usne-
sením odvolacího soudu, jimiž se vrací věc
do prvé stolice (§ 524, č. 3 osnovy), čímž
má býti zaručeno, že odvolací soudy budou
plniti povinnost jim osnovou (§ 501) ulo-
ženou. Tento rekurs je však dán pouze pro
případy, když byla odvolacím soudem věc
odkázána soudu první stolice "pro odchyl-
ný právní názor odvolacího soudu", čímž
je vyloučen rekurs ve všech případech,
kdy se odvolacímu soudu jeví skutkový
stav rozepře neúplným, i když by se měl
posouditi s hlediska téhož právního názo-
ru, z něhož vycházel soud prvé stolice. Na-
proti tomu nemá býti rekurs vyloučen tam,
kde sice odvolatel sám navrhl zrušení roz-
sudku, ale cítí se stižen tím, že rozsudek
byl zrušen z důvodů, jež odpovídají jiné-
mu právnímu názoru, než který on uplat-
nil. Význam toho, že i této straně je dán
rekurs, jeví se v důsledcích, které má tato
okolnost na otázku přípustnosti dovolání
(§508, odst. 1, č. 5).
9. V § 503 osnovy řešena výslovně otázka
dosud sporná, může-li odvolací soud po-
užíti výsledků důkazů, jež prvý soudce
sice provedl, ale jichž při rozhodování vů-
bec nepoužil, jich tedy nezhodnotil (srv.
Klein, Vorlesungen, str. 46 Hora, Od-
volání, 88, Čsl. civ. pr. proč., III, 65,
- 353 -
Eisinger, Prozessrechtl. Fragen, 46. ).
K tomu sluší připomenouti, že při otázce,
jak dalece jest odvolací soud oprávněn
hodnotiti průvody prvým soudem nezhod-
nocené, bude nutno hranici pro toto hodno-
cení spatřovati v tom, co prvý soud zhod-
notil. Bude moci totiž odvolací soud vzíti
za základ svému rozhodnutí i důkazy
prvým soudem provedené, ale jím nezhod-
nocené, jen tehdy, jestli neodporují zjiště-
ním soudu prvého, jež tento soud čerpal
z jiných důkazů a jež napadeny nejsou.
Jinak dlužno k jednotlivým ustanove-
ním osnovy připomenouti ještě toto:
Ustanovení § 481, odst. 1. má význam
tehdy, bylo-li v žalobě uplatňováno několik
nároků, z nichž soud prvé stolice se pro-
hlásil pro některý nepříslušným aneb měl
o některém nároku za to, že mu překáží
rozepře zahájená nebo pravomocně roz-
souzená a toto rozhodnutí pojal do roz-
sudku, vydaném o ostatních nárocích.
Pražská komise se usnesla na tom, aby
ustanovení odpovídající § 490 rak. c. ř. s.
(§ 496 osnovy) nebylo, jako málo prak-
tické, do osnovy přijímáno. Ale vzhledem
k tomu, že slovenská komise právě na po-
držení tohoto ustanovení kladla váhu, a
ustanovení toto je dosud součástkou práv-
ního řádu v obojí oblasti právní, není dů-
vodu pro vynechání tohoto ustanovení, jež
také dosud v praksi k nějakým nesnázím
důvodu nezavdalo.
Při § 502 zabývala se komise otázkou,
může-li býti rozsudek prvého soudu změ-
něn i tehdy, bylo-li navrhováno odvolate-
lem jen jeho zrušení. Bylo zaujato souhlas-
ně stanovisko to, že tato otázka je otázkou
daného případu a lze ji řešiti vždy jen
v souvislosti návrhu s celým obsahem od-
volání nebo dovolání. Návrh stran nesmí
se vykládati slovičkářsky, takže, dívá-li se
odvolací soud na návrh s tohoto hlediska,
sezná téměř vždycky, co strana chce.
K § 504, odst. 2. osnovy se připomíná -
zejména vzhledem ke Slovensku a Podkar-
patské Rusi - že právním názorem, z ně-
hož odvolací soud vycházel, je ovšem vá-
zán i odvolací soud sám, a to i když by se
věcí znovu zabýval ve změněném senátě.
V § 505, odst. 3. má býti slovy "o němž
rozhodl" zdůrazněno, že přichází v úvahu
jen hodnota té části rozepře, jíž se odvo-
lací soud jako takový zabýval a o níž roz-
hodl, nikoli snad hodnota předmětu ro-
zepře, jímž se zabýval soud prvé stolice.
Poněvadž pak na tomto ocenění odvolacího
soudu závisí přípustnost dovolání, dlužno
při něm, jak osnova zvlášť zdůrazňuje, po-
stupovati co nejsvědomitěji.
K §§ 507 až 518.
II. V hlavě jednající o odvolání vy-
chází osnova z poznatku, že není správný
princip, aby bylo dopřáno každé, s rozhod-
nutím nižších soudů nespokojené straně
vyčerpati všechny opravné stolice. Tento
poznatek je sdílen všeobecně i v jiných
státech a vede k obmezování přístupu
k nejvyšší stolici. Některé státy obmezují
přístup ke třetí stolici velmi podstatně, na
př. Německo do 6000 říšských marek, což
se rovná 50. 000 Kč. Naše zákonodárství
postupuje na této cestě velmi zvolna a
opatrně. Dosud je vyloučeno dovolání ve
věcech nepatrných, t. j. do 500 Kč. Jak-
mile je však tato hranice, třeba sebe menší
částkou překročena, je při diformitě obou
nižších rozsudků dána možnost dovolání.
To je však "stav nepřiměřený i potřebám
státu i potřebám sporných stran. Neboť
stát je nucen i pro nároky hodnoty po-
měrně zcela nepatrné propůjčovati stra-
nám aparát nejvyššího soudu, tedy aparát
velmi nákladný a vyhrazený věcem důleži-
tějším. Důležitost tuto nelze měřiti podle
individuálních poměrů stran, nýbrž stá-
lým zřetelem na celek. A nutno si při-
znati, že tento celek trpí, je-li nejvyšší
soud nucen obírati se spory, pro něž stačí
zcela dobře stolice dvě. Nelze také zavírati
před tím oči, že omezovati zatížení nejvyš-
šího soudu je požadavkem principu hospo-
dárnosti, jejž právě zde lze uskutečniti bez
újmy naléhavých potřeb.
Ale ani sporným stranám není poslou-
ženo tím, že se jim otevírá cesta k nejvyš-
šímu soudu i při sporech, jež svou hodno-
tou toho ani nepotřebují ani nezaslouží.
Neboť náklady vynaložené nebývají k úspě-
chu - i když se snad dostaví - v žádném
poměru; nelze také přehlížeti, že neklid a
nejistota o konečném výsledku sporu ne-
jsou zajisté kladem, jejž by bylo lze při-
čísti přípustnosti dovolání k dobru.
Osnova činí celkem zcela nepatrný krů-
ček ke zmírnění dosavadního neuspokoji-
vého stavu tím, že nepřipouští dovolání ve
věcech, kde hodnota předmětu sporu,
- 354 -
o němž rozhodoval odvolací soud, nepře-
vyšuje 1000 Kč, při čemž ovšem nerozho-
duje, jak zněl rozsudek odvolacího soudu,
jestli souhlasně s rozsudkem prvého soudu
či odchylně (§ 507, odst. 2). Pro případy
pak, kde odvolací soud potvrdil roz-
sudek prvého soudu, volí osnova jakousi
střední cestu mezi stavem, jaký platil do
1. ledna 1935, a stavem, který byl zave-
den novelou č. 251/1934, přijímajíc částku
5000 Kč (§ 507, odst. 3). Osnova spoko-
juje se s těmito mírnými změnami, ačkoli
v obou případech by částka pro otázku pří-
pustnosti dovolání rozhodné bez újmy
výkonu soudnictví snesla zvýšení.
Lze očekávati, že dostane se tak alespoň
částečně nejvyššímu soudu úlevy, po níž
tolik volá a jíž je mu právě v zájmu
soudnictví nezbytně třeba.
K § 507, odst. 3 sluší podotknouti, že
byl-li rozsudek prvého soudu odvolacím
soudem jen částečně potvrzen, je otázka
přípustnosti posuzována ve smyslu ustá-
lené prakse podle této části a nikoli podle
celkové hodnoty rozepře.
Jinak byly přijaty tyto změny:
1. Vypuštěn odstavec 4. v § 502 rak. c.
ř. s., poněvadž pozbývá významu vzhledem
k tomu, co je uvedeno shora pod č. 8 b).
2. Za dovolací důvod uznány také pře-
kážky rozepře zahájené a věci pravomoc-
ně rozsouzené tím, že pojaty jsou mezi dů-
vody zmatečnosti v § 484.
3. Podle vzoru uh. c. ř. s. (§ 534), ale
v jiném rozsahu, dána dovolacímu soudu
možnost odchýliti se od skutkových zjištění
odvolacího soudu tam, kde toto zjištění má
svůj původ buď v nepoužití právních před-
pisů nebo v jich nesprávném použití anebo
je v rozporu se svými skutkovými předpo-
klady nebo spočívá na tom, že z jisté sku-
tečnosti byl vyvozen závěr příčící se roz-
umovému usuzování. Novota tato (§ 508,
odst. 1., č. 4) vyžaduje bližšího vysvětlení.
Předmětem samostatného zjišťování, po-
skytnutého dovolacímu soudu, mohou býti
jen skutková zjištění, předsevzatá soudem
odvolacím, nikoli i skutková zjištění soudu
prvé stolice; neboť dovolací soud přezkou-
mává jen rozsudek soudu odvolacího a ni-
koli též přímo rozsudek prvé stolice. Pokud
jde však o skutková zjištění předsevzatá
soudem odvolacím, mají býti, jsou-li tu
další v osnově vytčené podmínky, všechna
podrobena přezkoumání dovolacím sou-
dem, tedy nejenom taková, ku kterým od-
volací soud dospěl samostatně a přímo, po-
uživ práva podle §§ 494 a 495 osnovy,
nýbrž i která převzal beze změny z roz-
sudku prvé stolice, neshledav odvolací dů-
vod proti nim uplatňovaný správným.
Tento rozsah přezkumné činnosti dovola-
cího soudu, vztahující se na skutkové pod-
klady odvolacího rozsudku, vyjadřuje osno-
va slovy "z nichž vycházel soud odvolací".
Ale aby nevzešly pochybnosti o tom, jestli
jsou tím míněny i skutková zjištění, jež
převzal odvolací soud z rozsudku prvé sto-
lice beze změny proto, že nebyla dotčena
odvolacími důvody (§ 503, odst. 1. ), vyslo-
veno v odstavci 2. zvlášť, že na tato skut-
ková zjištění se přezkumná činnost dovo-
lacího soudu nevztahuje. Neboť to, co po
této stránce bylo zmeškáno v řízení odvo-
lacím, nelze už doháněti v řízení dovola-
cím. Mluví-li se v § 508, odst. 2 o skutko-
vých zjištěních odvolacím soudem "převza-
tých podle § 503, odst. 1. ", je míněno, že
toto převzetí stalo se opravdu za podmí-
nek § 503, odst. 1., tedy právem; nestačilo
by však, že odvolací soud užil sice o skut-
kových zjištěních výrazu "převzatá", ve
skutečnosti však tu podmínky § 503,
odst. 1. pro převzetí předepsané nebyly.
"Právní předpisy", jichž nepoužití nebo
mylné použití zavdá příčinu k napadení
skutkových zjištění odvolacího soudu, bu-
dou po výtce ovšem čerpány z práva pro-
cesního. Příkladmo buďtež uvedeny poru-
šení § 272 c. ř. s., jevící se v tom, že soud
nezhodnotil veškeré výsledky jednání a do-
kazování, nebo že neuvedl důvodů pro své
přesvědčení, dále předpisy o plné prů-
vodní moci veřejných listin, o původu
listin, vlastnoručně vydatelem podepsa-
ných, předpisy o vyloučení svědectví nebo
přísahy a pod. Právními předpisy, o něž
tu jde, mohou však býti i předpisy jiných
než procesních zákonů, na př. předpisy
o právních domněnkách, o průvodním bře-
meni jinde než v c. ř. s. upraveném a p.
Různá povaha předpisů právních, o nichž
dovolací soud shledá, že jich nebylo použi-
to nebo že jich bylo použito mylně, pro-
jeví se také v obsahu jeho rozhodnutí;
jde-li o předpisy procesní, bude musit
zpravidla zrušiti napadený rozsudek a
vrátí věc odvolacímu soudu (srv. § 515,
odst. 1. osnovy), kdežto jde-li o předpisy
povahy hmotněprávní, bude dovolací soud
- 355 -
zpravidla s to, aby ihned rozhodnul ve věci
samé. Zdůrazniti ovšem dlužno, že pod
vlajkou "nepoužití nebo mylného použití
právních předpisů" nebude lze nikdy na-
padati postačitelnost a přesvědčivost dů-
vodů, z nichž čerpal odvolací soud svoje
přesvědčení o pravdě či nepravdě jisté
skutečnosti.
"Rozpor zjištění se skutkovými předpo-
klady jeho" může se týkati takových před-
pokladů, z nichž odvolací soud vycházel,
uvažuje o hodnověrnosti a přesvědčivosti
těch kterých výsledků jednání a dokazo-
vání, na př. příbuzenského poměru svědka
ke straně, jeho zájmu na výsledku sporu a
p. Rozpor se může však týkati také obsahu
toho kterého výsledku jednání a dokazo-
vání. Soud viděl v obsahu jednání a doka-
zování něco, co tam není nebo je tam v pod-
statě jinak nebo v jiné souvislosti nebo co
dalšími nezhodnocenými okolnostmi nabývá
zcela jiného rázu. Tento rozpor může se
týkati nejen skutkových předpokladů, jež
byly soudu rozhodujícími pro jeho přesvěd-
čení, nýbrž i skutkových předpokladů, jež
soud prohlásil za nepřesvědčivé. Zcela ne-
přípustným byl by však pokus, ustrojiti
rozpor z toho, že skutkové zjištění nelze
srovnati s těmi výsledky jednání a dokazo-
vání, jež zdají se nasvědčovati stanovisku
dovolatelovu. Neboť tím se pouští dovola-
tel do samostatného zhodnocení výsledků
jednání a dokazování, pokoušeje se dolíčiti,
že přesvědčivějšími jsou výsledky mluvící
pro něho, než výsledky mluvící proti němu
a že tedy formálně bezvadné zhodnocení vý-
sledků jednání a dokazování není odůvod-
něno věcně.
Uplatňuje-li dovolatel, že skutkový závěr
odvolacího soudu "se příčí zásadám roz-
umového usuzování", musí vycházeti z ne-
změněných skutkových předpokladů napa-
deného zjištění a pokusiti se jen o důkaz,
že z těchto premis napadený skutkový zá-
věr nevyplývá. Dá-li mu dovolací soud za
pravdu, vyvodí z těchto premis logicky bez-
vadný závěr a vezme jej za základ svého
rozhodnutí.
Novým předpisem osnovou navrhovaným
docíleno bude i přesného vymezení dovola-
cích důvodů § 508, odst. 1, č. 2 a 3. Prvý
zůstane obmezen na vadnost řízení způso-
benou tím, že odvolací soud k jisté skuteč-
nosti vůbec nehleděl aneb nevyčerpal veš-
kery závažné průvody o ní, druhý zase na
skutkové předpoklady, jež nejsou čerpány
z vlastní zjišťovací činnosti soudu, nýbrž
jsou jen reprodukcí ze spisů, ovšem tako-
vou, jíž se ze spisů přejímá něco, co tam
vůbec není anebo co tam sice je, ale pod-
statně jinak. V souvislosti s § 508, odst. 1,
č. 4 je i ustanovení § 509, odst. 3. osnovy.
Zde se poskytuje i odpůrci dovolatelovu
možnost napadnouti skutková zjištění od-
volacího soudu v dovolací odpovědi; toho je
potřebí pro takové případy, kde jedna stra-
na v odvolacím řízení zvítězí a odpůrce se
dovolá; strana u odvolacího soudu zvítě-
zivší vidí, že, zůstanou-li skutková zjištění
odvolacího soudu nenapadená, dovolání
bude vyhověno, a proto je nutno, aby tato
skutková zjištění mohla napadnouti sama.
Novou je také druhá věta § 508, odst. 1,
č. 5; ustanovení toto souvisí s § 524, č. 3.
Podle něho je proti usnesení odvolacího
soudu, jímž byl rozsudek prvního soudu pro
odchylný právní názor odvolacího soudu
zrušen a věc soudu prvé stolice vrácena,
přípustný vždy rekurs. Bylo-li tohoto re-
kursu použito, je zde už právní názor nej-
vyššího soudu, na nějž jsou obě nižší sto-
lice vázány, takže je zcela zbytečné podá-
vati pak proti rozsudku odvolacího soudu
dovolání, v němž by byl týž právní názor
probírán jako nesprávný. Odůvodněno je
však odepříti dovolání, i když rekurs proti
usnesení odvolacího soudu nebyl podán.
Strana, která opominula podati rekurs,
nemá býti oprávněna podati dovolání pro
nesprávnost právního názoru, projeveného
ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, a
tím spor protahovati a zdražovati. V tom,
že rekurs nepodala, lze právem spatřovati,
že neměla proti správnosti právního ná-
zoru odvolacího soudu námitek. Měla-li je,
měla je uplatniti v rekursu. Neučinila-li
tak, nemůže na tom býti lépe, než kdyby
rekurs byla podala. Při tom sluší míti na
mysli, že, jak bylo už dříve uvedeno, k re-
kursu proti zrušovacímu usnesení odvola-
cího soudu je oprávněna i strana, k její-
muž odvolání bylo zrušovací usnesení vy-
dáno, tehdy, projevil-li odvolací soud jiný
právní názor, než z jakého vycházela ona.
Proto nebude ani tato strana oprávněna,
aby pak podala dovolání pro nesprávnost
právního názoru, v onom zrušovacím usne-
sení odvolacího soudu projeveného a v ny-
nějším rozsudku odvolacího soudu podrže-
ného.
4. Aby se předešlo tomu, že jsou podá-
vána, jak si nejv. soud stěžuje, dovolání,
- 356 -
jež se opírají o důvody, jež zákon za důvod
dovolání vůbec neuznává, bylo doplněno
ustanovení o pokutě pro svévoli (§ 517,
odst. 1. osnovy).
Ve slovenské komisi bylo vysloveno přá-
ní, aby osnova upravila také t. zv. připojení
se k odvolání a dovolání. Dlužno tedy vy-
světliti, proč tak osnova nečiní. Je nutno
žádati, aby strany zcela vážně a samostat-
ně rozhodovaly se pro to, mohou-li býti
s rozsudkem spokojeny čili nic. Jsou-li ne-
spokojeny, nepřekáží jim nic, aby podaly
(obě) samostatné odvolání (dovolání). Při-
pojení se k odvolání (dovolání) má však,
jak ve slovenské komisi bylo výslovně při-
znáno, jen ten účel, aby strana, která by
jinak odvolání nebyla podala, s rozsudkem
tedy vlastně je spokojena, mohla jej nicmé-
ně napadnouti, podal-li její odpůrce odvo-
lání. Vlastní příčinou připojení se k odvo-
lání (dovolání) je tedy jen to, že její od-
půrce podal odvolání (dovolání), nikoli
újma, jíž by dotčené straně rozsudek sám
o sobě působil a jež by jí nutkala k tomu,
aby se sama o sobě nápravy na odvolacím
soudě domáhala. Je-li tomu tak, pak je na
jevě důsledek z možnosti připojiti se k od-
volání (dovolání) plynoucí, totiž, že této
příležitosti bude použito vždycky a že tedy
odvolací soudy budou zaměstnávány vlast-
ně odvoláními jen zevně vyvolanými, odů-
vodněného účelu nesledujícími. A tomu
nutno v zájmu soudnictví, bez toho již pře-
tíženého, čeliti. Praví-li slovenská komise,
že není-li přípustno připojiti se k odvolání
(dovolání), musí strana podati odvolání
(dovolání), k němuž by jinak nedošlo, dluž-
no upozorniti na to, že podle toho, co bylo
právě řečeno, rozsah možnosti podati samo-
statné odvolání (dovolání) a možnosti při-
pojiti se k odvolání (dovolání) druhou stra-
nou podanému, se nikterak nekryje. Nelze
totiž tvrditi, že každá strana, která použije
příležitosti a k odvolání (dovolání) se při-
pojí, také by se odhodlala podati samostat-
né odvolání (dovolání). Kdo má k tomu
vážný důvod, učiní to zajisté i při systému
připojení se k odvolání (dovolání); neboť
bylo by od ní neprozřetelné, čekati na od-
volání (dovolání) odpůrcovo. Zde je tedy
jejím zájmům vyhověno i bez ohledu na
připojení se k odvolání (dovolání). Zbý-
vají tedy jen případy opačné, kde strana,
jež nemá vážné příčiny k nespokojenosti
s rozsudkem a samostatné odvolání (dovo-
lání) by nepodala, připojivši se k odvolání
(dovolání) nutí opravný soud, aby se také
jejími důvody, po výtce teprve v poslední
chvíli a uměle shledávanými, zabýval.
Dalším požadavkem slovenské komise
bylo zavedení ústního a veřejného jednání
před soudem dovolacím. Ani tomuto poža-
davku osnova nevyhovuje, a to proto, že,
jak bylo při poradách pražské komise zá-
stupcem nejvyššího soudu statisticky doká-
záno, nejvyšší soud při dnešním obsazení
by tohoto zatížení prostě nesnesl, vyřízení
dovolání vyžadovala by nepoměrně více
času než dosud, čímž by hospodářské újmy
s průtahem spojené byly nedozírné a ne-
byly by v žádném poměru k výhodám, jichž
by se ústností jednání snad docílilo. Ostat-
ně všeobecné zavedení ústnosti by nebylo
samo o sobě ještě zárukou lepšího rozhodo-
vání, zejména tam ne, kde se zástupcové
stran před nejvyšším soudem obmezují, jak
zkušenosti nabyté slovenským senátem po-
tvrzují, na pouhou reprodukci dovolacího
spisu a odpovědi; na druhé straně posky-
tuje osnova v případech, kde toho uzná nej-
vyšší soud zapotřebí, možnost ústního lí-
čení dovolacího.
K §§ 519 až 532.
III. V hlavě jednající o rekursu uči-
něny tyto podstatné změny:
1. Odstraněna výhrada rekursu v usne-
seních odvolacího soudu [viz I, č. 8, lit. b)].
2. Jasněji upravena otázka, u kterého
soudu má býti rekurs podán, a výslovně
uvedeno, že jen písemné rekursy stran
musí býti podepsány advokátem, aby bylo
jasné, že písemné rekursy svědků a znalců
nemají potřebí podpisu advokátova.
3. Doplněny případy, kdy je dovolací re-
kurs nepřípustný vzhledem k ustanovením
osnovy o ohledání předmětů osoby třetí.
Výhrada ve prospěch přípustnosti dovola-
cího rekursu v § 532, odst. 1, č. 1 byla do
osnovy pojata na návrh nejvyššího soudu.
K § 528.
Neodmítl-li soud prvé stolice rekurs, ač-
koli tu byly důvody v tomto paragrafu uve-
dené, vysloví odmítnutí rekursu soud sto-
lice druhé, což je vysloveno v § 530, odst. 2.
To platí i při rekursech dovolacích (§ 532,
odst. 2. ).
K §§ 533 až 550.
IV. V části páté, jednající o žalobě pro
zmatečnost a o obnovu upozor-
niti dlužno na tyto novoty:
- 357 -