slovenská soudní praxe byla zastoupena
čelnými právníky z řad slovenských soudců,
advokátů a veřejných notářů.

IV. Podle výsledků písemné ankety roz-
hodlo se ministerstvo pro sjednocení po
vzoru procesního práva platného v zemi
České a Moravskoslezské pro vypracování
zvláštní osnovy zákona o soudní přísluš-
nosti, která by byla projednána v komisích
před osnovou civilního řádu soudního.

Předběžný návrh zákona o
vykonávání soudní moci a o
příslušnosti řádných soudů
ve věcech občanských (zákona
o soudní příslušnosti) byl vypracován
v prvé polovici roku 1923. Návrh byl roz-
dělen na 128 paragrafů rozčleněných ve
čtyři hlavní části a obsahoval předpisy o
soudní moci vůbec, o soudní moci ve vě-
cech sporných, o soudní moci v řízení exe-
kučním, konkursním a vyrovnacím a o
soudní moci ve věcech nesporných.

Tato osnova jest především dílem u n i-
fikačním; odstraňuje dosavadní dvojí
předpisy platné ve věcech, jež upravuje, a
nahrazuje je předpisy jednotnými, které
mají platiti v celém území státním. Osnova
jest dále ve význačných směrech dílem
reformním ve snaze zabezpečiti nové
potřeby právního života i podmínky jeho
žádoucího vývoje. Osnova jest konečně
úplnou kodifikací předpisů o soudní pří-
slušnosti, které dosud jsou V obou práv-
ních řádech rozptýleny v jednotlivých zá-
konech.

Projednávání tohoto předběžného návrhu
bylo za účasti ministra pro sjednocení Dra
Ivana Markoviče zahájeno v procesní komisi
pražské dne 27. října 1923, v procesní ko-
misi bratislavské dne 26. května 1924. Re-
ferentem v obou komisích byl autor osnovy
univ. prof. Dr. Václav Hora. Porad komise
pražské účastnili se též zástupci minister-
stva pro sjednocení, ministerstva spravedl-
nosti, ministerstva vnitra a ministerstva
obchodu, porad komise bratislavské zá-
stupci ministerstev pro sjednocení a spra-
vedlnosti. Projednání osnovy si vyžádalo
osmi schůzí komise pražské a pěti schůzí
komise bratislavské. Obě komise projevily
s osnovou zásadní souhlas.

V. Projednání předběžného návrhu zá-
kona o soudní příslušnosti bylo v obou ko-
misích skončeno v květnu 1924. Další ob-

dobí prací přípravných bylo vyplněno vy-
pracováním předběžného návrhu
civilního řádu soudního. Pro
značný rozsah této osnovy rozhodlo se mi-
nisterstvo pro sjednocení vypracovati po-
stupně jednotlivé části osnovy, tvořící pro
sebe ohraničený celek. Tak byla nejdříve
vypracována a oběma komisím ku posou-
zení předložena část první, obsahující
všeobecná ustanovení o stranách, řízení a
ústním jednání. Na to následovala část
druhá současně s částí třetí. Tato
druhá část zahrnuje předpisy o řízení před
sborovými soudy první stolice, část třetí
upravuje řízení před soudy okresními, za-
hrnujíc v to řízení v nepatrných věcech a
řízení o žalobách z rušené držby. Potom
byla vypracována část čtvrtá, obsahu-
jící předpisy o opravných prostředcích,
na to část pátá, jež upravuje zvláštní
způsoby řízení (kromě řízení manželského)
a konečně jako část poslední před-
pisy o řízení manželském. - Ke každé
z těchto částí byla připojena podrobná
zpráva důvodová.

Také tato osnova jest dílem univ. prof.
Dra Hory. Sleduje tytéž cíle unifikační a
reformní, jak byly vytčeny u osnovy zá-
kona o soudní příslušnosti.

Porady procesních komisí o osnově sjed-
noceného civilního řádu soudního se zapo-
čaly v Praze dne 25. února 1926, v Bra-
tislavě dne 22. října téhož roku. Porad
bylo konáno celkem 16 v komisi pražské a
21 v komisi bratislavské. Projednání celé
osnovy bylo úspěšně skončeno nejprve
v Bratislavě dne 20. září 1928 a na to
v Praze dne 2. října téhož roku.

VI. Mimořádně obtížným úkolem bylo
připraviti osnovu uvozovacího zá-
kon a k novým procesním zákonům, která
jednak tyto zákony doplňuje (na př. před-
pisy o bursovních soudech), jednak má
umožniti klidný přechod od dosavadního
procesního práva k novému. Po této stránce
šlo zejména o to, aby byly co nejpečlivěji
zjištěny a přezkoumány porůznu ve zvlášt-
ních zákonech umístěné zvláštní výjimečné
předpisy o příslušnosti nebo o řízení, jež
nutno výslovně zrušiti anebo ponechati
v platnosti. Podle vzoru nynějšího proces-
ního práva v zemi české a Moravskoslezské
mělo ministerstvo pro sjednocení původní
na zřeteli dva samostatné zákony uvozo-
vací: jeden pro zákon o soudní příslušnosti,
druhý pro civilní řád soudní. Byla proto

- 286 -

univ. prof. Drem Horou vypracována osno-
va zvláštního zákona uvozovacího k zákonu
o soudní příslušnosti a zároveň s osnovou
tohoto zákona také projednána v pražské
komisi procesní. K návrhu přijatému v ko-
misi bratislavské rozhodlo se však mini-
sterstvo pro sjednocení pro jednotný
zákon uvozovací k oběma novým
zákonům procesním, uznávajíc výhody a
větší účelnost této úpravy. Osnova jednot-
ného zákona uvozovacího byla již během
prací na osnově civilního řádu soudního
pečlivě připravována a konečný její text
byl projednán ve 4 poradách procesní ko-
mise v Bratislavě (v září 1928) a ve 3 po-
radách komise pražské (v březnu 1929).

Tím byly porady komisí o osnovách sjed-
nocených zákonů procesních skončeny.

VIL Následující období sjednocovacích
prací bylo vyplněno v prvé řadě přezkou-
máním všech tří osnov podle výsledků je-
jich projednání v komisích.

Dalším úkolem bylo dohodnouti se s mi-
nisterstvem spravedlnosti o konečné úpravě
osnov pro meziministerské připomínkové
řízení. Toto ministerstvo účastnilo se již
porad procesních komisí v Praze i v Bra-
tislavě svým zástupcem (min. rada Dr.
Voska) a uplatňovalo při nich své stano-
visko k osnovám. Po skončení porad ko-
misí pak písemně sdělilo ministerstvu pro
sjednocení svoje návrhy a připomínky tý-
kající se též některých otázek rázu zásad-
ního. Návrhy a připomínky ministerstva
spravedlnosti projednalo ministerstvo pro
sjednocení na zvláštní poradě za účasti
univ. prof. Dra Hory a zástupců obou mi-
nisterstev. Nedohodnuté otázky rázu zá-
sadního byly pak předneseny ministru
spravedlnosti Dru Meissnerovi na poradě
v ministerstvu spravedlnosti (v březnu
1930), jíž se účastnili univ. prof. Dr. Hora,
min. rada Dr. Voska a min. rada Schrotz.
O všech připomínkách a návrzích minister-
stva spravedlnosti byla docílena dohoda.

Pokud se některá důležitější ustanovení
osnov dotýkala převážně zájmu jiných mi-
nisterstev, vyžádalo si o nich ministerstvo
pro sjednocení již v tomto stadiu písemné
vyjádření.

Konečně bylo přihlédnouti ku připomín-
kám, návrhům a námětům, jež k osnovám
došly ministerstvu pro sjednocení anebo
byly uveřejněny v odborném tisku.

VIII. Příprava osnov a důvodové zprávy
pro meziministerské připomínkové řízeni
byla dokončena na jaře roku 1931. Mini-
sterstvo pro sjednocení vydalo osnovu tis-
kem pod názvem "Návrh zákona o soudní
příslušnosti a civilního řádu soudního
s předpisy uvozovacími a s důvodovou
zprávou" v červnu téhož roku a rozeslalo
ji k meziministerskému připomínkovému ří-
zení. Zároveň vyvolalo veřejnou expertisu
o obsahu osnovy. Práce ministerstva pro
sjednocení v roce 1931 až 1933 soustředila
se na prozkoumání a zpracování připomí-
nek, návrhů a námětů zaslaných minister-
stvu pro sjednocení v připomínkových ela-
borátech ostatních ministerstev, dále po-
sudků, došlých od soudů, veřejných úřadů
a korporací a konečně i návrhů, námětů
a posudků uveřejněných v odborném tisku.
Výsledkem této obtížné práce byla zejména
podrobná zpráva podávající přehled všech
důležitějších návrhů a připomínek, při čemž
bylo i sděleno stanovisko, jež ministerstvo
pro sjednocení zaujímá a dále, které ná-
vrhy a připomínky se vyhrazují projednáni
ve zvláštní komisi. Ku projednání obsahu
této zprávy zřídilo ministerstvo pro sjed-
nocení "Ústřední komisi pro formální právo
civilní", jejímiž členy jmenovalo zástupce
procesní vědy, zástupce soudní praxe z řad
soudců, advokátů a notářů, přihlížejíc při
tom k oběma právním oblastem, úředníky
soudního odboru svého resortu a minister-
stva spravedlnosti; předsedou komise byl
jmenován odborový přednosta Karel
Schrotz. Referentem pro jednání této ko-
mise byl univ. prof. Dr. Hora. ústřední ko-
mise pro formální právo civilní konala po-
rady v dubnu v r. 1933 a projednala celý
jí předložený elaborát. Výsledků porad
Ústřední komise použilo ministerstvo pro
sjednocení k zaujetí konečného stanoviska
k navrženým změnám osnovy.

IX. Před skončením prací na osnově bylo
nutné projednati ještě některé dodatečně
došlé návrhy a náměty a zkoumati návrhy
a náměty projevené v odborné literatuře
nově vyšlé.

Projednání všech otázek se stalo v plné
dohodě s ministerstvem spravedlnosti.

X. Na těchto základech vypracovalo mi-
nisterstvo pro sjednoceni konečný text
osnov, který byl ještě přehlédnut po
stránce jazykové. Tento úkol vzal na se
prof. Dr. Jiří Haller, odpovědný redaktor
"Naší řeči".

- 287 -

Zákon o soudní příslušnosti.

Ministerstvo pro sjednocení zákonův,
majíc vypracovati osnovu jednotných pro-
cesních zákonů civilních, musilo nejprve
si odpověděti na některé otázky povahy
technické, ale nicméně důležité.

Otázkou prvou tohoto druhu bylo, má-li
býti vypracován zvláštní zákon o soudní
příslušnosti a zvláštní civilní řád soudní,
jak tomu bylo v býv. Rakousku a je dosud
v zemích historických, či mají-li ustano-
vení o příslušnosti býti pojata přímo do
civilního řádu soudního, jak tomu je v uh.
civilním řádu soudním, platném na Slo-
vensku a v Podkarpatské Rusi.

Ministerstvo rozhodlo se pro způsob
prvý, majíc za to, že je vhodnější, když
v jediném zákoně se shrnou veškerá usta-
novení vztahující se na soudní příslušnost.
Neboť tím je umožněno shrnouti řadu
ustanovení, která se vztahují na veškerá
odvětví soudní činnosti, do všeobecné
části zákona, čímž odpadá pak nutnost opa-
kovati taková ustanovení ve zvláštních zá-
konech a po případě i nutnost, tato usta-
novení teprve pracně po různých zákonech
shledávati.

První osnova obsahovala tudíž vůbec
veškery předpisy o soudní příslušnosti, tedy
nejenom v řízení sporném, nýbrž i exekuč-
ním, konkursním a v různých odvětvích ří-
zení nesporného. Avšak průběhem doby se
ukázalo, že nebude lze v tomto rozsahu
osnovu udržeti; tato byla totiž předstižena
tím, že byl vydán již nový konkursní, vy-
rovnací a odpůrci řád, mající svoje před-
pisy o příslušnosti, a že vypracovány byly
některé osnovy, o kterých se dalo souditi,
že stanou se také dříve zákonem než tato
osnova, a mají rovněž svoje ustanovení o
příslušnosti (na př. osnova zákona o umo-
ření listin, jež se stala zákonem č. 250/
1934 Sb. z. a n. ). Byla proto původní osno-
va přepracována a v nové osnově vynechán
oddíl zabývající se předpisy o příslušnosti
ve věcech jiných než je řízení sporné. Jen
některé zvlášť důležité předpisy, zejména
o příslušnosti v řízení pozůstalostním, po-
ručenském a pro dobrovolný rozvod byly -
až do nové zákonné úpravy těchto oborů -
upraveny a umístěny v uvozovacím zákoně.
Ale při konečné poradě komise byly i tyto
předpisy z osnovy vypuštěny. Tím se stalo,
že osnova se obmezuje jen na úpravu pří-
slušnosti ve věcech sporných, což vy-

jádřeno i v nadpisu osnovy, a že jednotná
úprava soudní příslušnosti ve všech jiných
oborech zůstává vyhrazena pozdější záko-
nodárné činnosti, takže v těchto oborech
zůstává při dosavadních předpisech a tím
i při dvojitosti právní. Zejména zůstává
nedotčen osnovou třetí díl jurisdikční nor-
my z r. 1895, jakož i příslušné předpisy
slovenského práva.

Přes toto zúžení původního rozsahu osno-
vy zůstala komise při tom, aby ustanovení
o soudní příslušnosti nebyla pojata do osno-
vy civilního řádu soudního. Neboť osnova
neobsahuje jenom předpisy o soudní pří-
slušnosti, nýbrž také předpisy o vykoná-
vání soudní moci; a tyto předpisy vzta-
hují se na veškerá odvětví soudní čin-
nosti, takže nehodí se do osnovy civilního
řádu soudního, nýbrž tvoří součást zákona
samostatného. Zůstávají tudíž shora zmí-
něné výhody takového umístění těchto
předpisů i nyní. Nebylo lze ostatně přehlí-
žeti, že i novější zákony, zejména zákon o
základních ustanoveních nesporného říze-
ní, prostě na tyto všeobecné předpisy od-
kazují a jejich umístění v "zákoně o vy-
konávání soudní moci a o příslušnosti řád-
ných soudů v občanských věcech právních
(jurisdikční norma)" předpokládají (§ 4
zák. č. 100/1931).

Druhou otázkou rázu více méně technic-
kého bylo nutno řešiti ve věci pojmenování
soudů. Otázka tato byla od té doby ovšem
rozřešena zákonem č. 201/1928 Sb. z. a n.,
k němuž se osnova přimyká.

Kromě těchto otázek rázu jen zevního
bylo nutno zaujmouti stanovisko k někte-
rým důležitým otázkám povahy věcné.

I. Mezi nimi na prvém místě bylo nutno
vzíti v úvahu budoucí úpravu otázky, kdy
má býti spor rozhodován samosoudcem a
kdy senátem. V té příčině směřoval dosa-
vadní vývoj zákonodárství k rozšiřování
principu samosoudcovství. Od prvého uve-
dení samosoudců ke sborovým soudům
v majetkoprávních sporech novelou z r.
1914 až do zákona č. 123/1923 Sb. z. a n.
jest znamenati nejen postupné zvyšování
majetkové hranice pro používání samo-
soudců, nýbrž i rozšiřování principu samo-
soudcovství na spory manželské (o rozvod
a rozluku). Příčinou tohoto zjevu není
ovšem přesvědčení, že by rozhodování spo-
rů samosoudci u sborových soudů zasluho-
valo samo o sobě přednost před rozhodo-
váním v senátech, nýbrž v prvé řadě snaha,

- 288 -

aby bylo čeleno přetížení sborových soudů.
Proto také zavedení samosoudců u sboro-
vých soudů na místo senátů bylo vždy po-
važováno za zjev přechodný a prostředek
v nouzi a návrat k původnímu stavu, kdy
u sborových soudů rozhodovaly zásadně jen
senáty, zůstal požadavkem budoucnosti.
Proto bylo třeba při přípravě osnovy se
s tímto požadavkem zabývati. Bylo třeba
vzíti v úvahu trojí možnost: buď přidržeti
se dosavadního stavu zákonného, spočíva-
jícího na systému smíšeném a dávajícího
rozhodovati spory u sborových soudů někdy
samospudcům, někdy senátům; anebo po-
kročiti v principu samosoudcovství v du-
chu dosavadního vývoje ještě dále, a to buď
na nejzazší mez, tak aby v prvé stolici roz-
hodovali vesměs a jediné samosoudcové,
anebo alespoň tak, aby samosoudcové roz-
hodovali ve všech sporech majetkoprávních
bez ohledu na výši hodnoty předmětu spo-
ru; či konečně vrátiti se k původní úpravě
a samosoudce z rozhodování sporů odkáza-
ných před sborové soudy zásadně vyloučiti
a dáti rozhodovati jen senátům.

Při uvažování o tom, které z těchto tří
možností má býti dána v osnově přednost,
byla především jednomyslně vyloučena
úprava uvedená na místě druhém. Tato
úprava zamlouvá se sice svou jednodu-
chostí, vyhovovala by také myšlence rov-
nosti, ale odstranila by buď zcela anebo
alespoň z největší části senáty u sborových
soudů vůbec. Tím by vznikla otázka, mají-li
pak sborové soudy jako takové míti v orga-
nisaci soudní vůbec místa či má-li býti i or-
ganisace soudů přizpůsobena novému prin-
cipu. Avšak tak dalekosáhlá změna organi-
sace soudní, jež by zaváděla jediný typ
soudů prvé stolice (t. j. okresních), nara-
zila by ve svém provedení na nepřekonatel-
né překážky jak v ohledu věcném, tak i
osobním. Také nelze přehlížeti, že v občan-
stvu je zakořeněno přesvědčení, že sbor
soudců je vždy větší zárukou správného
rozhodnutí než jednotlivec, takže by novou
úpravou byla i důvěra v soudnictví podro-
bena zatěžkací zkoušce, jejíž výsledek je
v nejlepším případě pochybný.

Při rozhodování mezi zbývajícími dvěma
úpravami byla dána v původní osnově před-
nost úpravě uvedené na místě třetím, a to
tím způsobem, že u sborových soudů mělo
býti rozhodováno vždy v senátech, za to
však zvýšena věcná příslušnost okresních
soudů až do 10. 000 Kč.

Zaváděti u sborových soudů samosoudce
vedle senátů jakožto zařízení trvalé ne-
bylo doporučeno, poněvadž podle dosavad-
ního nazírání na podstatu a úkoly sboro-
vého soudnictví mělo jíti jen o přechod-
né prolomení rozhodování senátního, dik-
tované výjimečnými poměry doby; tento
systém vytváří ze sborových soudů jakýsi
nesouměrný a nerovnorodý organismus a
má za následek, že u téhož sborového soudu
rozhoduje se v různém složení, což neodpo-
vídá požadavku plné rovnosti a vyvolává
u stran různé pocity.

Naproti tomu byla přípustnost principu
senátního pro všechny spory u sborových
soudů podepřena statistickými daty, doda-
nými ministerstvem spravedlnosti, z nichž
vyplývalo, že přesunem cenové hranice pří-
slušnosti okresních soudů z dosavadních
5000 Kč na 10. 000 Kč ubude sborovým sou-
dům přibližně 30% sporů o práva majetko-
vá, aniž se tím citelně zatíží okresní soudy.
Tato statistická data byla čerpána z r. 1926.
Od této doby se však hospodářské poměry
značně změnily a klesání cen jevilo své
účinky i v tom směru, že přibývá sporů do
5. 000 Kč; spory, které by v r. 1926 byly
tuto hranici přesahovaly a před okresní
soudy tudíž nepatřily, přicházejí nyní
k okresním soudům a tím tedy počet žalob
u okresních soudů citelně zvyšují. Tím
však mizí základ, jenž dovoloval zvýšení
hranice příslušnosti okresních soudů nad
5. 000 Kč. Okresní soudy za těchto poměrů
by podle přesvědčení justiční správy ne-
zdolaly břemeno, jež by jim bylo zvýšením
cenové hranice uloženo, takže přijetí prin-
cipu senátního ve všech sporech nad
10. 000 Kč by bylo vykoupeno podstatným
zhoršením, do něhož by se dostaly spory
zabývající se majetkovými právy od 5. 000
do 10. 000 Kč.

Na druhé straně však nelze uskutečniti
senátní princip u sborových soudů, zůsta-
ne-li hranice pro jejich věcnou příslušnost
v dosavadních mezích. Proto bylo třeba
přece se zase vrátiti ke smíšenému systému,
jak se vyvinul dosavadním zákonodárstvím
a jak byl ostatně doporučen i třetím sjez-
dem čsl. právníků v Bratislavě a učiniti to,
co bylo míněno jen jako přechodné
prolomení rozhodování senátního, zaříze-
ním trvalým; poměry, které zavdaly pří-
činu k tomuto prolomení po prvé v r. 1914,
nezměřily se ani po 20 letech tak, aby ná-

- 289 -

vrat k principu senátního rozhodování
mohl býti uskutečněn bez vážných obav.

Přijato tudíž při konečné redakci osnovy
toto řešení:

ve sporech o majetková práva do 20. 000
Kč rozhodovati budou nadále u sborových
soudů samosoudcové, jako dosud.
Rovněž ve sporech o rozvod a o rozluku
manželství; v těchto sporech jde osnova
poněkud dále než je tomu dosud, tím, že
nepřipouští rozhodování senátem k návrhu
strany, byl-li učiněn před průvodním usne-
sením. Ustanovení toto, obsažené v zákoně
z 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., bylo
dáno v nejistotě, jak občanstvo přijme toto,
tehdy nové, rozšíření principu samosoud-
covství. Avšak zkušenosti od účinnosti to-
hoto zákona nabyté a justiční správou čí-
selně zjišťované ukazují, že návrhy, aby na
místo samosoudce rozhodoval senát, jsou
zcela výjimečné. U některých sborových
soudů se vůbec nevyskytují aneb v tak ne-
patrném množství v poměru k celkovému
počtu těchto sporů, že lze v novém zákoně
od podmíněného rozhodování senátem vů-
bec upustiti.

Osnova přijímajíc úpravu výkonu soudní
pravomoci u krajských soudů celkem podle
dosavadního stavu, upravuje některé další
otázky s tím související, které v dosavad-
ním právu upraveny nejsou.

Tak především připouští, aby i ve spo-
rech přes 20. 000 Kč mohly strany se umlu-
viti na tom, že má jejich spor býti rozhod-
nut samosoudcem (§ 95 osnovy zákona o
soudní příslušnosti). Takováto úmluva mů-
že se státi i mlčky tím, že návrhu žalobco-
vu, učiněnému v žalobě, aby věc projed-
nával samosoudce, žalovaný v žalobní odpo-
vědi neodporuje (§ 95, odst. 5, osnovy).
Tím nabývá ustanovení o samosoudcích
před krajskými soudy rázu ustanovení o
příslušnosti a je zbaveno rázu ustanovení
spadajícího do obsazení soudu, čímž se pře-
dejde častému ač věcně neodůvodněnému
zrušování rozhodnutí samosoudcových z dů-
vodu zmatečnosti, která je podle dosavad-
ního práva spatřována všude tam, kde na
místo senátu rozhodoval samosoudce. Ale
podle dosavadního stavu je tu zmatečnost
i tehdy, když by na místo samosoudce roz-
hodoval senát. Také tomu čelí osnova usta-
novujíc, že v těchto případech má býti
opravný prostředek vůbec odepřen (§ 45,

odst. 1, osnovy zákona o soudní přísluš-
nosti).

Pokud jde o případ, že by rozhodoval sa-
mosoudce v jiných věcech než majetkopráv-
ních, ačkoli měl vlastně rozhodovati senát,
nepřipouští se ovšem úmluva stran, ani
výslovná ani mlčky učiněná, která by tuto
věc mohla účinně odejmouti senátu. Zde
půjde tedy i na dále o vadu nenáležitého
obsazení soudu, ke kterému musí jednak sa-
mosoudce hleděti z úřední povinnosti, jed-
nak strany ji mohou až do konce v každém
období sporu uplatňovati. To naznačeno
v § 45, odst. 2, slovy "v majetkoprávních
sporech". S těmito předpisy souvisí, že ani
opravný soud nebude moci k této vadě
z úřední moci přihlížeti, což je vysloveno
jednak v § 477, č. 5, jednak v § 484 č. 2
osnovy c. ř. s.

Ustanovení toto se doporučuje jednak
důvody procesní hospodárnosti a urychlení
věci, jednak tím, že podmínky, za nichž do-
jde k odepření opravného prostředku, jsou
takové, že netřeba se obávati ani zneužití
těchto předpisů, ani poškození výkonu
soudnictví. Ostatně tato ustanovení jsou už
pojata do čl. I, č. 2, zákona č. 161/1936,
takže osnova v těchto bodech přejímá stav
dosavadní.

Konečně je nově ustanoveno, že může se-
nát spojiti k společnému jednání se svými
spory i spory náležející jinak před samo-
soudce (§ 183 osnovy civilního řádu soud-
ního).

Osnova zachovává nadále (§ 7) samo-
soudce u krajských soudů při vyřizování
návrhů na vydání platebních rozkazů v ří-
zení rozkazním a směnečném, dále při vý-
konu exekuce.

II. Druhou věcnou novotou, kterou osno-
va zavádí, je snížení počtu členů senátů.
Počet tento byl u krajských soudů, pokud
se u nich bude rozhodovati v senátech, po-
nechán v dosavadní výši, ale snížen byl pro
vrchní soudy ve všech případech z dosavad-
ních 5 na 3. Rozhodovala zde úvaha, že ten-
to počet sil soudcovských, jejž stát dává
stranám k disposici, úplně stačí; tam, kde
v prvé stolici rozhodoval samosoudce, bude
poskytnuto stranám celkem 9 soudců (1+
3+5), a kde rozhodoval v prvé stolici se-
nát, dokonce 11 soudců. To je jistě dosta-
tečné i pro důkladnost rozhodnutí i pro
uspokojení stran. Neboť nerozhoduje tak
počet soudců, jako jejich jakost. A tu právě

- 290 -

sluší uvážiti, že čím je potřeba soudců men-
ší, tím bude lze snáze vybrati k soudcovské-
mu úřadu síly nejlepší. Kromě toho padá
na váhu i to, že tímto snížením počtu členů
senátu bude dosaženo úspory soudcovských
sil u vrchních soudů, což bude jistě jeviti
vliv i na dobu trvání sporů.

III. Třetí zásadní otázka týká se soudců-
laiků u dosavadních obchodních a horních
senátů. Také o této otázce jsou mínění vel-
mi různá. Na jedné straně popírá se vůbec,
že by účast laika měla v zápětí zlepšené
rozhodování soudů a že by tedy podržení
této instituce i v příštím zákonodárství by-
lo žádoucí, na druhé straně zase volá se ze-
jména z kruhů obchodnických usilovně o
zachování dosavadního stavu a prohlašuje
se za zhoršení, kdyby tento stav byl změ-
něn.

Původní osnova zaujala v této otázce sta-
novisko nepříznivé soudcům-laikům; vzhle-
dem však k stále docházejícím projevům
různých obchodních organisací, podporova-
ných ministerstvem obchodu, k němuž při-
dalo se postupem doby i ministerstvo spra-
vedlnosti, bylo toto původně záporné sta-
novisko upuštěno a osnova přepracována ve
smyslu zachování soudců-laiků. Avšak ne-
stalo se tak v témže rozsahu jako je tomu
v právu platném dosud v historických ze-
mích. Osnova zavádí zde důležité změny.
Především tu, že zužuje se rozsah soudnic-
tví v obchodních věcech. Podle dosavadní-
ho stavu jsou obchodní senáty činný při
všech krajských soudech. To je však právě
spojeno s velikými nesnázemi v tom směru,
že nelze u menších soudů anebo u soudů
v místech s méně vyvinutým obchodem na-
jíti dostatečný počet vhodných osob, které
by bylo lze alespoň s jakýms takýms pro-
spěchem použíti jako soudců-laiků. Obtíže
tyto, jež jsou pozorovány už nyní v histo-
rických zemích, zajisté by vzrostly, když by
byl zaveden živel laický i na Slovensku a
Podkarpatské Rusi. Proto osnova (čl. XV.
uv. zák. ) upouští od zásady, aby obchodní
senáty byly zřizovány u všech krajských
soudů a vyhrazuje vládě, aby nařídila, u
kterých krajských soudů mají tyto senáty
napříště býti činný, přihlížejíc při tom to-
liko k místům, jež jsou střediskem zvlášť
vyvinutého obchodu. Jen v takových mís-
tech bude po ruce dostatečný výběr osob,
jež by mohly býti jmenovány soudci-laiky
a jen při dostatečném výběru těchto laiků
bude lze sestaviti - alespoň zpravidla,

z něhož by měly býti činěny výjimky jen
za zcela mimořádných okolností - obchod-
ní senáty tak, aby v nich zasedal skutečně
odborník mající znalosti právě toho hospo-
dářského prostředí, z něhož spor, o nějž jde,
vyšel. Jen z činnosti takto vyzbrojeného
odborníka lze očekávati pro výkon soudnic-
tví prospěch. Z těchto důvodů osnova (čl.
XVI. ) výslovně klade tento požadavek jako
pravidlo. Pokud jde o věcnou příslušnost,
vytýká ji osnova v čl. XVII. uvoz. zákona.
Z příslušnosti této vyloučeny jsou příště
spory z ručení železnic za tělesná poškození
nebo usmrcení lidí (srv. čl. II., č. 1 uv.
zák. ), které nemají s obchodem pražádné
souvislosti a nově přehlédnuty případy uve-
dené dosud v § 39 uvoz. zákona k obchod-
nímu zákonu (§ 51, č. 2 dosavadní jur. nor-
my), takže tento § 39 mohl býti zrušen (čl.
II., č. 4 uv. zák. ). Při tom bylo ustanoveno
také, že spor z výkonu kupeckého práva za-
držovacího a o nároky podle zákona o neka-
lé soutěži budou podléhati věcné přísluš-
nosti obchodních senátů jen, je-li hodnota
sporného předmětu vyšší než 20. 000 Kč.
S tím souvisí jednak čl. VI., č. 6, jednak čl.
VII., č. 12 uvoz. zákona.

Konečně snaží se osnova (čl. XVIII. uv.
zák. ) předejíti vhodnými opatřeními tomu,
aby spory o to, patří-li věc před obchodní
či obecný senát, bylo protahováno projed-
nání hlavní věci, jednak přizpůsobujíc k to-
muto účelu opatření dosavadního práva,
jednak rozmnožujíc je. Z toho, že obchodní
senáty nemají býti napříště zařízením vše-
obecným, vysvětluje se, proč ustanovení o
nich byla umístěna do uvozovacího zákona.

Pokud jde o výkon pravomoci ve věcech
horních, zachovává osnova v uvozovacím
zákoně (čl. XX. ) horní senáty v dosavad-
ním rozsahu a vytýká věci, ve kterých tyto
horní senáty jsou příslušný.

Při této úpravě byly rovněž učiněny ně-
které změny. Především bylo vypuštěno
ustanovení obsažené v § 53, č. 2 rak. jur.
normy, poněvadž je zahrnuto již v § 50,
č. 9 resp. čl. XX., odst. 2, pod II., č. 1,
osnovy.

Rovněž byla vypuštěna ustanovení obsa-
žená v § 53, č. 4 a 5 rak. jur. normy, po-
něvadž tato ustanovení nejsou podle horní-
ho zákona praktická. Konečně byla vypuš-
těna ustanovení v § 53, č. 7 rak. jur. normy
obsažená, poněvadž poměry upravené v hor-
ních zákonech a týkající se báňských pod-

- 291 -