jde, pokud není v tom neb onom případě něco
jiného nařízeno, úřední osobě, která je usta-
novena přijímati zásilky svědčící úřadu, obci,
korporaci nebo ústavu; jestliže by však tako-
váto osoba nebyla známa, buďtež tyto spisy
odevzdány kterémukoliv úřednímu orgánu
uvedeného úřadu, obce, korporace nebo ústa-
vu, který je doručovateli znám a v úřední
místnosti přítomen.
O doručování žalob.
§101.
a) Komu lze žalobu doručiti;
(1) žaloby smějí býti doručeny jen do
vlastních rukou žalovaného (§92) nebo jeho
zástupce zmocněného přijímati žaloby a ve
sporech, které se týkají provozování obchodní
živnosti žalovaného, také do rukou jeho pro-
kuristy. Za zástupce zmocněného přijímati
žaloby nelze považovati, vyjímajíc případ
§ 108, odst. 4, toho, kdo má všeobecnou plnou
moc podle § 30.
b) nebyl-li žalovaný zastižen.
(2) Nelze-li takto doručiti, budiž strana,
které má býti doručeno, písemným oznáme-
ním vyzvána, aby pro přijetí doručení byla
přítomna v příslušné místnosti v den a ho-
dinu zároveň ustanovenou. Tato výzva budiž
zanechána v bytě nebo kanceláři této strany,
v její živnostenské nebo obchodní místnosti,
anebo, jsou-li tyto místnosti zamčeny, připev-
něna na jejich dveřích u vchodu nebo vložena
do schránky na psaní. Nevyhoví-li strana
této výzvě, budiž potom postupováno podle
§§ 97 až 99.
(3) Poškození, stržení nebo ztráta písemné
výzvy nepůsobí na platnost doručení.
§ 102.
Nelze-li pokus o doručení do vlastních ru-
kou opakovati co nejdříve.
(1) Nelze-li pokus o doručení, které se mělo
státi poštou nebo soudním zřízencem, pro ve-
likou vzdálenost místa, kde se má doručiti,
nebo pro jeho nesnadnou přístupnost opako-
vati co nejdříve, může býti žaloba ihned po
prvním marném pokusu odevzdána obecnímu
úřadu, aby dal písemnost nyní sám doručiti.
(2) Nepodaří-li se ani potom doručiti ža-
lobu do rukou žalovaného nebo jeho zmocně-
- 96 -
ného zástupce do jednoho měsíce ode dne,
kdy byla odevzdána obecnímu úřadu, a ne-
lze-li po uplynutí této lhůty doručiti ani oso-
bám uvedeným v §§ 97 a 98, budiž žalovaný
obecním úřadem hned podle § 99 zpraven, že
písemnost, o jejíž doručení jde, jest u obec-
ního úřadu a považuje se za doručenou. Den,
kterého toto písemné oznámení bylo učiněno
podle § 99, odst. 1, platí za den doručení.
(3) Zmocnění, aby žaloba, o jejíž doručení
jde, byla podle potřeby odevzdána obecnímu
úřadu, budiž dáno již při nařízení, aby ža-
loba byla doručena (§ 89, odst. 3).
§ 103.
Ustanovení §§ 101 a 102 platí pro všechna
doručení, která podle zákona mají býti vyko-
nána podle předpisů pro doručování žalob.
Odpírá-li osoba, jíž se má doru-
čiti, přijmouti písemnost.
§ 104.
(1) Jestliže osoba, které může býti platně
doručeno, odepře bez zákonného důvodu při-
jmouti spis, budiž zanechán na místě doru-
čení, nebo jestliže by to nebylo možno, uložen
u poštovního nebo u obecního úřadu (§ 99).
Tím je doručení vykonáno.
(2) Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek
za doručení (doplatné), uloží doručující orgán
spis u poštovního nebo obecního úřadu
v místě doručení s účinky naznačenými v od-
stavci 1. Bez zaplacení doplatného nebude zá-
silka příjemci vydána.
Dodací lístek.
§ 105.
Doručení osvědčí doručovatel listinou (do-
dacím lístkem).
Změna bytu.
§ 106.
Povinnost oznamovací.
(1) Strana, která změní za sporu bydliště
nebo byt, je povinna oznámiti to soudu;
stejnou povinnost má zástupce nebo zmocně-
nec strany, oprávněný přijímati doručení.
- 97 -
Nesplněni této povinnosti.
(2) Nebylo-li toto oznámení učiněno a do-
tčené osoby nemohou býti nalezeny pro změnu
bytu, buďte všechna další doručení vykonána
na dosavadním místě podle předpisů § 99
s tou obměnou, že zpravení ve smyslu § 99,
odst. 1 se omezí na ústní sdělení pronajima-
teli nebo dozorci domu bydlícímu v témže
domě.
Kdy se vydávají písemnosti
přímo u soudu.
§ 107
Všechny spisy, které mají býti někomu do-
ručeny, vydají se mu na stvrzenku přímo
u soudu, hlásí-li se tam o ně dříve, nežli soud
učinil jiná opatření potřebná k doručení.
Doručení veřejnou vyhláškou.
§ 108.
Podmínky.
(1) Je-li osvědčeno, že pobyt osoby, které
má býti doručeno, není znám, může se k ná-
vrhu, pokud se nemá užíti ustanovení § 106,
doručiti veřejnou vyhláškou. O tomto návrhu
rozhoduje předseda senátu bez ústního jed-
nání, nebyl-li návrh učiněn při něm.
Způsob.
(2) Veřejnou vyhláškou se doručuje tak,
že spis, který se má doručiti, bude vyvěšen
na desce procesního soudu.
(3) Neurčí-li soud, povoluje veřejnou vy-
hlášku, delší lhůtu, nebo nehlásí-li se osoba,
které se má doručiti, již dříve u soudu o při-
jetí spisu, pokládá se za doručený, když od
vyvěšení uplynul jeden měsíc. Platnost doru-
čení není dotčena, byl-li vývěsek ještě před
tímto časem se soudní desky stržen nebo po-
škozen.
(4) Při doručování žalob není veřejné vy-
hlášky třeba, prokáže-li žalobce, že žalovaný
má zmocněnce podle § 30.
Doručení opatrovníkovi.
§ 109.
Kdy se zřizuje opatrovník.
Osobám, kterým pro neznámý pobyt se
může doručiti toliko veřejnou vyhláškou, zřídí
- 98 -
soud k návrhu nebo z úřední moci opatrov-
níka (§ 9), mají-li tyto osoby podle obsahu
spisu, který se má doručiti, k obhájení svých
práv předsevzíti procesní úkon, a zejména ob-
sahuje-li tento spis jejich obeslání.
§ HO.
Vyhláška o zřízení opatrovníka.
(1) Soud uveřejní vyhláškou zřízení opa-
trovníka, jeho jméno a bydliště, stručný ob-
sah spisu, který se má doručiti, s označením
procesního soudu a rozepře. Ve vyhlášce bu-
diž upozorněno na to, že ten, pro koho byl
opatrovník zřízen, jest jím na své nebezpečí
a náklady zastoupen až do doby, kdy sám vy-
stoupí nebo pojmenuje zmocněnce.
(2) Vyhláška se vyvěsí na soudní desce
procesního soudu. Je-li to v tom neb onom
případě na prospěch věci, může soud k ná-
vrhu nebo z úřední povinnosti naříditi, aby
vyhláška byla uveřejněna také novinami nebo
jiným způsobem.
§ 111.
Kdy se doručení považuje za vykonané.
Tím, že byla vyhláška vyvěšena a písem-
nost doručena opatrovníkovi, je doručení vy-
konáno.
Jak se doručuje osobám
exteritoriálním.
§ 112.
Prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
(1) O doručení osobám exteritoriálním
nebo osobám, které jsou v jejich bytu nebo
vůbec v místnostech exteritoriálních, požádá
soud ministerstvo spravedlnosti (§ 32, odst.
3 a 4 zákona o soudní příslušnosti).
Zřízením opatrovníka.
(2) Nelze-li doručiti tímto způsobem, zřídí
procesní soud osobě, které doručení svědčí,
k návrhu nebo z úřední moci opatrovníka
(§9).
Povinnosti opatrovníka.
(3) Opatrovník má bez prodlení oznámiti
osobě, které se mělo doručiti, že byl ustano-
99 -
ven jejím opatrovníkem, a zároveň jí ozná-
miti obsah spisu jemu doručeného, procesní
soud a rozepři a má se za ni účastniti v soud-
ním řízení, až sama vystoupí nebo pojmenuje
zmocněnce; jsou-li tu však podmínky § 109,
má navrhnouti, aby byla vydána veřejná vy-
hláška ve smyslu § 108 nebo § 110.
(4) Ustanovení opatrovníka (odstavec 2)
budiž oznámeno ministerstvu spravedlnosti.
2. V cizině.
Jde-li o osoby, které v cizině požívají práva
exteritoriality.
§ 113.
Československým státním občanům, kteří
pobývají v cizím státě a požívají tam práva
exteritoriality nebo jsou v místnostech exte-
ritoriálních, doručí k žádosti soudu minister-
stvo zahraničních věcí. Doručiti tímto způso-
bem lze též československým státním obča-
nům, zaměstnaným u konsulárních úřadů
Československé republiky v cizině.
§ 114.
Jde-li o jiné osoby v cizině.
(1) O doručení jiným osobám v cizině do-
žádá předseda senátu cizozemský úřad k tomu
příslušný, pokud podle ustanovení o tom plat-
ných nemůže užíti prostřednictví českoslo-
venského zastupitelského úřadu. Při tomto do-
žádání nutno šetřiti zvláštních předpisů, da-
ných pro jednotlivé státy.
(2) Nedojde-li potvrzení o doručení v při-
měřeném čase, může strana, na jejíž podnět
se má doručiti, podle daných okolností navrh-
nouti, aby bylo doručeno veřejnou vyhláškou,
nebo aby byl zřízen opatrovník podle § 109.
Totéž platí i tehdy, když se pokus o doručení
v cizině nepodaří nebo když dožádání nesli-
buje žádného výsledku, protože je vůbec
známo, že cizozemský úřad odpírá právní
pomoc.
(3) Ustanovení toto neplatí, pokud meziná-
rodní smlouvy ustanovují jinak.
§ 115.
Průkaz o doručení.
(1) Průkazem o doručení v případě §§ 112
až 114 jest písemné potvrzení dožádaného
- 100 -
úřadu, že bylo doručeno. Pro průkaz doručení
může býti k dožádacímu listu přiložen také
dodací lístek, aby ho bylo užito při výkonu
doručení.
(2) Platnost doručení vykonaného v cizině
nemůže býti, vyhovuje-li předpisům tohoto
zákona, napadena proto, že nevyhovuje záko-
nům místa doručení.
Třetí hlava.
Lhůty a roky.
Lhůty.
§ 116.
Druhy lhůt.
(1) Pokud lhůty k provedení procesních
úkonů neurčuje přímo zákon (zákonné lhůty),
ustanoví je soudce, hledě k potřebám a po-
vaze daného případu (soudcovské lhůty).
(2) Lhůtami konečnými jsou ony lhůty, je-
jichž prodloužení zákon výslovně zapovídá.
§ 117.
Kdy se počínají soudcovské lhůty.
Soudcovská lhůta se počíná, pokud není při
jejím stanovení určeno něco jiného, doruče-
ním usnesení nařizujícího lhůtu straně, jíž
je lhůta na prospěch; není-li však třeba, aby
usnesení bylo doručeno, počíná se jeho pro-
hlášením.
§ 118.
Jak se lhůty počítají.
(1) Při počítání lhůty podle dní se nepo-
čítá den, na který připadá událost, od níž
lhůta počíná běžeti.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, mě-
síců nebo let připadá na onen den posledního
týdne nebo posledního měsíce, který se jmé-
nem nebo číslem shoduje se dnem, na který
připadá událost, od níž lhůta počíná běžeti;
není-li takového dne v posledním měsíci, do-
bíhá posledním dnem tohoto měsíce.
(3) Konec lhůty může býti označen také
udáním určitého kalendářního dne.
- 101 -
§ 119.
Neděle, svátky a, památné dny.
(1) Neděle, zákonné dni sváteční nebo pa-
mátné nepřekážejí početí a běhu zákonných
a soudcovských lhůt.
(2) Jestliže konec lhůty připadá na neděli
nebo zákonný den sváteční nebo památný, je
nejbližší příští den všední posledním dnem
lhůty.
Dni dopravy poštou.
(3) Lhůta je zachována, je-li podání dáno
poslední den lhůty na poštu, při čemž nezá-
leží na tom, stalo-li se tak v místě soudu či
jinde.
(4) Je-li projev vázaný lhůtou učiněn podle
zákona u jiného soudu, než u soudu pro tento
projev jinak příslušného, je lhůta zacho-
vána, stal-li se projev poslední den u soudu
uvedeného nejprve.
§ 120.
Lhůty dané společníkům v rozepři.
(1) Jestliže zákonné nebo soudcovské lhůty,
které příslušejí jednotlivým společníkům
v rozepři k provedení téhož procesního úkonu,
vyprší v době rozličné, může tento procesní
úkon předsevzíti každý ze společníků ve sporu
potud, pokud lhůta nevyprší společníkům
všem.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje
na lhůtu k námitkám v řízení rozkazním a
směnečném.
§ 121.
Prodloužení lhůt.
(1) Zákonné i soudcovské lhůty, pokud ne-
jsou lhůtami konečnými (§ 116, odst. 2), mo-
hou býti soudem prodlouženy. Prodloužiti
lhůty úmluvou stran není dovoleno.
(2) Soud může takové prodloužení povoliti
k návrhu, když strana nemůže procesní úkon
vázaný lhůtou včas vykonati pro překážku,
jejíž účinky nemohla odčiniti ani při náležité
bdělosti a přičinlivosti, již lze slušně na ní po-
žadovati, a zejména jestliže by bez prodlou-
žení lhůty utrpěla značnou újmu.
(3) Návrh tento musí býti podán před vy-
pršením lhůty, která má býti prodloužena, a
- 102 -
může se o něm rozhodnouti bez předchozího
ústního jednání; avšak dříve než se povolí
opětné prodloužení lhůty, budiž vyslechnut
odpůrce, není-li návrh učiněn po dohodě obou
stran.
(4) Okolnosti uvedené k odůvodnění návrhu
buďte na žádost soudu osvědčeny.
(G) Při prodloužení lhůty budiž ustanoven
den, kterého se ukončí prodloužená lhůta.
§ 122.
Zkrácení lhůt.
(1) Všechny lhůty mohou býti zkráceny
úmluvou stran. Aby úmluva byla pro soud
účinná, musí býti prokázána listinou.
(2) Soud může zkrátiti soudcovské a zá-
konné lhůty k návrhu i jen jedné strany,
osvědčí-li tato strana okolnosti, pro které je
zkrácení nutné, aby se předešla hrozící
značná újma, jestliže spolu strana, pro jejíž
úkon je lhůta ustanovena, může bez obtíží
předsevzíti tento procesní úkon i ve lhůtě
zkrácené.
Roky.
§ 123.
(1) Roky ustanovuje soud, pokud tento zá-
kon nenařizuje jinak, k návrhu strany; záro-
veň určí místo, den a hodinu roku.
(2) Ani ustanovení roku, ani obeslání
k němu nemůže býti napadeno opravným pro-
středkem.
§ 124.
Zpravení stran o roku.
(1) Strany buďtež o roku zpraveny a vy-
zvány, aby se k němu dostavily (obsílka);
při tom budiž odpůrci, pokud není rok naří-
zen z úřední moci, doručen stejnopis podání
nebo opis protokolu.
(2) V advokátském sporu musí první ob-
sílka k ústnímu jednání, jestliže strana není
již zastoupena advokátem, obsahovati ze-
jména také vybídnutí, aby za zástupce byl
včas zřízen advokát, a poučení o tom, které
újmy zákon spojuje s tím, když advokát zří-
zen nebude a když rok bude zmeškán.
(3) K rokům, které soud ustanovuje v usne-
seních prohlášených ústně, buďte strany
- 103 -
zvláště obesílány jen potud, pokud ani samy,
ani jejich zástupci nebo zmocněnci nebyli
přítomni při prohlášení usnesení.
§ 125.
Kde se roky konají.
(1) Roky se konají v soudní budově, jest-
liže zákon neustanovuje něco jiného.
(2) Roky k ústnímu jednání mohou býti
položeny na jiné místo mimo soudní budovu,
jestliže na tomto místě lze věc, o niž jde,
snadněji projednati nebo jestliže tím lze uše-
třiti nákladu.
§ 126.
Jak rok počíná.
Rok se počíná vyvoláním věci. Vyvolati věc
nutno v jednací síni i v místnosti určené
v soudní budově pro strany (v čekárně).
§ 127.
Kdy je rok zmeškán.
(1) Rok je stranou zmeškán, jestliže se
strana k němu včas nedostaví nebo sice se
dostaví, avšak přes soudcovo vyzvání nepro-
jedinává nebo se po vyvolání věci zase vzdálí.
Rozhodný jest čas, kterým se řídí procesní
soud při svém úřadování.
(2) Rok se pokládá za zmeškaný také ten-
kráte, když se strana dostaví bez advokáta
k těm procesním úkonům, pro které přivzíti
advokáta je předepsáno zákonem nebo naří-
zeno soudem (§ 26, odst. 2).
(3) Je-li třeba k tomu, aby nastaly ná-
sledky zmeškání, návrhu odpůrcova, platí
ustanovení § 139, odst. 2.
§ 128.
Kdy může býti rok odročen.
(1) Roky mohou býti odročeny jen rozhod-
nutím soudu. Může se tak státi k návrhu nebo
z úřední moci, jestliže:
1. včasnému dostavení jedné nebo obou
stran nebo tomu, aby jednání mezi nimi bylo
zahájeno nebo v něm bylo pokračováno, vadí
překážka, jejíž účinky strana nemohla odči-
niti ani při náležité bdělosti a přičinlivosti,
- 104 -
již lze na ní slušně požadovati, a zejména
jestliže by bez odročení některá strana
utrpěla značnou újmu;
2. soud pro jiné neodkladné úřední povin-
nosti nebo z jiných důležitých důvodů ne-
může jednání zahájiti nebo v něm pokra-
čovati;
3. důkaz důležitý pro další jednání nemůže
býti před procesním soudem proveden ihned
nebo je-li k pokračování v jednání a k jeho
provedení třeba opatřiti listiny, věci pře-
zvědné nebo předměty ohledání;
4. jednání nemůže býti skončeno při roku
položeném k němu soudem, i když není dotče-
ných překážek.
(2) Kdy lze rok odročiti pro jednání o smír,
ustanovuje § 200, odst. poslední.
§ 129.
Obsah návrhu na odročení.
V návrhu na odročení podle § 128, odst. 1,
č. 1, je nutno, i když byl učiněn oběma stra-
nami společně, uvésti okolnosti, které vadí
tomu, aby se strany dostavily nebo aby bylo
jednání zahájeno nebo aby v něm bylo pokra-
čováno. Okolnosti ty buďtež soudu na požá-
dání osvědčeny.
§ 130.
Řízení o návrhu na odročení.
(1) Návrh na odročení roku může býti uči-
něn při roku samém nebo před jeho počát-
kem.
(2) Je-li učiněn při roku, budiž o něm po
výslechu přítomného odpůrce rozhodnuto bez
odkladu usnesením, a jestliže by odročení
bylo zamítnuto, budiž jednání beze všeho za-
hájeno nebo v něm pokračováno. Stranu,
která by se před rozhodnutím vzdálila nebo
se po zamítnutí návrhu zpěčovala o věci, o niž
jde, jednati, postihnou právní následky
zmeškání.
(3) O odročovacích návrzích, které dojdou
před rokem, platí obdobně ustanovení § 121,
odst. 3.
§ 131.
Odročí-li soud rok, oznámí co možná ihned
ústně stranám den a hodinu nového roku.
- 105 -
§ 132.
Jak se postupuje při novém roku.
Odročí-li se rok a nemusí-li pro změnu
v obsazení soudu býti projednáváno znova,
přednese předseda senátu při pozdějším roku
na základě jednacího protokolu a jiných pro-
cesních spisů podstatné výsledky dřívějšího
ústního jednání a naváže na to pokračování
v odročeném jednání.
§ 133.
Vliv opožděného doručení obsílky.
Jestliže se doručení přípravného podání
nebo opisu protokolu, o nichž byla vydána ob-
sílka, zdrží tak, že lhůta mezi doručením ob-
sílky a rokem odpůrci již neumožňuje dosta-
tečné přípravy k ústnímu jednání nebo, jde-li
o proces advokátský, nedovoluje včas zříditi
advokáta, a není-li odpůrce vinen tímto opož-
děním, musí předseda senátu, před nímž se
má projednávati, odročiti rok k návrhu nebo
z úřední moci ještě dříve, nežli se počne pro-
jednávati. O tom nutno zpraviti bez průtahu
všechny osoby obeslané k roku.
Společná ustanovení.
§ 134.
Kdo určuje lhůty a roky u krajských soudů.
(1) Není-li lhůta nebo rok ustanoven v ně-
kterém rozhodnutí soudu nebo při ústním
jednání, přísluší věc tato v řízení před kraj-
skými soudy předsedovi senátu.
(2) Totéž platí o rozhodnutí o návrhu na
prodloužení nebo zkrácení lhůty nebo na od-
ročení roku, jestliže návrh není učiněn za
ústního jednání.
§ 135.
Kdy se opravný prostředek nepřipouští.
První prodloužení lhůty a první odročení
roku nelze napadnouti opravným prostřed-
kem, jestliže povolené prodloužení lhůty ne-
přesahuje dobu lhůty původní a povolené od-
ročení roku dobu čtyř neděl. Proti zamítnutí
návrhu na zkrácení lhůty není opravného
prostředku. Proti zamítnutí žádosti za odro-
čení roku nebo za prodloužení lhůty není sa-
mostatného opravného prostředku.
- 106 -
§ 136.
Kdo hradí náklady způsobené prodloužením
lhůty nebo odročením.
(1) Straně, která dala příčinu k prodlou-
žení lhůty nebo k odročení roku, budiž k ná-
vrhu odpůrcovu uložena náhrada nákladů
jemu tím vzniklých. Vrácení těchto nákladů
nelze žádati ani tenkráte, když by byl od-
půrce v hlavní věci odsouzen k náhradě soud-
ních nákladů.
(2) Byl-li návrh na náhradu těchto nákladů
učiněn při roku, musí se o něm po vyslech-
nutí přítomného odpůrce rozhodnouti ihned.
(3) Byl-li rok zmařen nedostavením obou
stran, nese každá strana polovici nákladů tím
způsobených.
§ 137.
Práva samosoudce, soudce z příkazu nebo
dožádaného.
Práva propůjčená v této hlavě soudu nebo
předsedovi senátu příslušejí také samosoudci,
soudci z příkazu nebo dožádanému, jde-li
o lhůty a roky jimi ustanovené.
čtvrtá hlava.
Následky zmeškáni; navrácení k přede-
šlému stavu.
§ 138.
Následky zmeškáni.
(1) Strana, která procesní úkon zmeškala,
je z něho vyloučena. Tím nejsou dotčeny
další účinky, které jsou pro jednotlivé pří-
pady zmeškání v tomto zákoně zvlášť sta-
noveny.
(2) Vyloučení podle odstavce 1 nenastává
u takových procesních úkonů, které lze doda-
tečně vykonati bez jakékoliv újmy řízení.
§ 139.
Kdy tyto následky nastanou.
(1) Pohroziti zákonnými následky zmeš-
kání je třeba jen tam, kde to zákon zvláště
předpisuje. Tyto následky nastanou samy se-
bou, jestliže tento zákon nečiní jejich nastou-
pení závislým na návrhu.
- 107 -
(2) Je-li třeba takového návrhu, může pro-
meškaný procesní úkon, byla-li pro něj usta-
novena lhůta, býti dodatečně vykonán až do
dne, kterého byl návrh u soudu učiněn; jest-
liže však promeškaný procesní úkon měl býti
předsevzat při roku, může býti vykonán až do
konce jednání o onom návrhu.
Navrácení k stavu přede-
šlému.
§ 140.
Podmínky.
(1) Jestliže se strana nebo její zástupce
bez vlastního zavinění (§§ 121, odst. 2, 128,
odst. 1, č. 1) včas nedostaví k roku nebo včas
nevykoná procesní úkon vázaný lhůtou, a
má-li zmeškání pro ni za následek, že je vy-
loučena z procesního úkonu, který se měl vy-
konati, budiž této straně, jestliže zákon ne-
ustanovuje jinak, k návrhu povoleno navrá-
cení k stavu předešlému.
(2) Návrh tento nemůže býti opřen o dů-
vody, které soud již uznal za nedostatečné,
aby bylo na základě nich povoleno straně
prodloužení lhůty potom promeškané nebo
odročení roku potom promeškaného.
§ 141.
Kdy bude:
a) návrh bez dalšího řízení odmítnut;
(1) Návrh na povolení navrácení k stavu
předešlému budiž bez dalšího řízení odmít-
nut, může-li strana promeškaný procesní
úkon přímo předsevzíti dodatečně podle
§ 139, odst. 2.
b) jednáni o něm odloženo;
(2) Jestliže táž strana navrhuje navrácení
proti rozsudku pro zmeškání a navrácení
proti tomu, že uplynula lhůta k odvolání z to-
hoto rozsudku, budiž řízení o tomto návrhu
odloženo, až bude o onom návrhu pravomocně
rozhodnuto.
c) návrh zamítnut.
(3) Návrhu, aby bylo povoleno navrácení,
nebudiž vyhověno, když strana pro překážky,
jež uvádí, aby ospravedlnila návrh na navrá-
cení, mohla zakročiti o prodloužení lhůty nebo
- 108 -
o odročení roku, anebo když tyto překážky
již zase minuly v době, kdy strana mohla po-
dle § 139, odst. 2 dodatečně vykonati procesní
úkon sám.
§ 142.
Kde nutno návrh podati.
(1) Návrh, aby bylo navrácení povoleno,
budiž podán u soudu, u kterého měl býti vy-
konán zmeškaný procesní úkon.
Lhůta k návrhu.
(2) Návrh tento musí býti podán, jestliže
zákon nestanoví jinak, v patnácti dnech.
Lhůta tato jest konečná a počíná se tím dnem,
kterého minula překážka způsobivší zmeš-
kání (§§ 121, odst. 2, 128, odst. 1, č. 1).
(3) Po uplynutí šesti měsíců ode dne zmeš-
kání se návrh na navrácení k předešlému
stavu nepřipouští.
(4) Návrhy patrně pozdě podané buďte bez
dalšího řízení odmítnuty.
§ 143.
Obsah návrhu.
(1) Strana, která navrhuje navrácení, má
v návrhu uvésti okolnosti, kterými návrh
odůvodňuje, a udati prostředky, kterými je
hodlá osvědčiti. Spolu s návrhem budiž vyko-
nán zmeškaný procesní úkon sám nebo při
promeškaném roku to, co mělo býti obmeška-
lou stranou předneseno pro přípravu ústního
jednání.
Řízení o něm.
(2) O návrhu, aby povoleno bylo navrá-
cení, rozhodne soud usnesením po předcháze-
jícím ústním jednání.
§ 144.
Účinky povoleného navráceni.
(1) Povolí-li se navrácení, vstoupí spor
zase do toho stavu, v kterém byl před zmeš-
káním. Rozsudek pro zmeškání budiž zrušen,
když se navrácení povolí.
(2) Jestliže byl zmeškán rok, může jednání
o návrhu býti spojeno s jednáním, k jehož
provedení byl zmeškaný rok určen, nebo
- 109 -
může alespoň, když návrhu bylo vyhověno,
jednání toto ihned býti předsevzato.
§ 145.
Účinky zmeškání lhůty.
Byly-li zmeškány lhůta k návrhu nebo
rok k jednání o tomto návrhu, nelze se pro
toto zmeškání domáhati navrácení v pře-
dešlý stav.
§ 146.
Kdy nastává přerušení sporu.
(1) Návrhem, aby bylo povoleno navrácení
k stavu předešlému, nestaví se postup sporu.
Avšak soud může k návrhu naříditi, aby byl
spor přerušen, je-li toho nezbytné třeba
k tomu, aby byl zabezpečen úplný výsledek
navrácení, jež asi bude povoleno, a nezpů-
sobí-li toto přerušení odpůrci žadatelovu
značné újmy.
(2) Projednává-li se spor v tomto čase
v stolici vyšší, budiž ihned zpravena o pro-
zatímním přerušení opravného řízení.
(3) Nezrušil-li soud přerušení již dříve,
budiž v přerušeném řízení z úřední moci po-
kračováno po vyřízení návrhu na navrácení.
§ 147.
Opravné prostředky.
(1) Proti rozhodnutí, jímž bylo povoleno
navrácení k stavu předešlému, není oprav-
ného prostředku, leč bylo-li povoleno k ná-
vrhu podanému po uplynutí šestiměsíční
lhůty § 142, odst. 3.
(2) Proti usnesení, jímž byl návrh na pře-
rušení (§ 146) zamítnut nebo jímž bylo naří-
zené přerušení zase zrušeno, není opravného
prostředku. Jinak platí obdobně ustanovení
§ 189, odst. 3.
§ 148.
Náklady.
Straně, která se domáhá navrácení, budiž
uložena náhrada všech nákladů, které byly
odpůrci způsobeny promeškáním nebo jedná-
ním o návrhu, jakož i náhrada nákladů na
řízení, které se navrácením stalo neúčinným,
a to i tehdy, bylo-li návrhu na navrácení vy-
hověno, ač-li zmeškání nezavinil odpůrce.
- 110 -
Pátá hlava.
Přerušení a klid řízení.
úmrtí strany.
§ 149.
Kdy přerušení nastává.
(1) úmrtím strany se řízení přerušuje jen
tenkráte, když strana nebyla zastoupena
zmocněncem s plnou mocí procesní (§ 31).
Jak dlouho trvá.
(2) Přerušení trvá, dokud v řízení ne-
vstoupí právní nástupce zemřelé strany nebo
opatrovník, jehož zřízení odpůrce dříve podle
předpisů občanského práva navrhl.
Návrh odpůrcův na obeslání právních ná-
stupců.
(3) Chce-li odpůrce dosíci toho, aby v ří-
zení pokračovali právní nástupci zemřelé
strany, může u soudu, u něhož rozepře byla
zahájena v čas úmrtí, navrhnouti také obe-
slání těchto právních nástupců. K tomuto ná-
vrhu buďte nástupci obesláni, aby vstoupili
v řízení, a je-li toho podle stavu sporu zapo-
třebí, aby spor projednávali nebo v něm po-
kračovali.
(4) Tato obsílka budiž doručena podle před-
pisů o doručování žalob (§§ 101 a 102).
§ 150.
Jaké vznikají účinky:
a) nedostaví-li se obeslaní právní nástupci;
(1) Nedostaví-li se nikdo z obeslaných
právních nástupců a je-li tvrzené právní ná-
slednictví osvědčeno, prohlásí soud k odpůr-
covu návrhu usnesením, že právní nástupci
zemřelé strany vstupují v řízení.
(2) Při roku, při kterém bylo prohlášeno
toto usnesení, může se ihned pokračovati
v jednání o hlavní věci.
§ 151.
b) popírají-li povinnost vstoupiti do sporu.
Jestliže se obeslaní právní nástupci nebo
někteří z nich k roku dostaví, ale popírají po-
vinnost do sporu vstoupiti, rozhodne o tom
- 111 -