podle práva své vlasti neměl procesní způso-
bilosti, budiž pokládán před zdejšími soudy
za procesně způsobilého, jestliže podle usta-
novení zde platných procesní způsobilost má.
To však nevylučuje, aby za něho mohl jednati
jeho zákonný zástupce, k tomu oprávněný
podle cizozemského práva.
§ 4.
Jak se prokazuje zákonné zastoupení.
(1) Zákonní zástupcové stran procesně ne-
způsobilých mají při prvním procesním úko-
nu, který před soudem činí, prokázati listi-
nou své právo k zastupování, a je-li třeba,
i zvláštní zmocnění k vedení sporu, ačli není
obé soudu již známo.
(2) Zvláštní zmocnění, jehož je třeba
k určitému procesnímu úkonu, budiž proká-
záno týmž způsobem, když se tento procesní
úkon činí.
§5.
Právní postavení zákonných zástupců.
Pokud tento zákon nečiní rozdílu, vztahují
se jeho ustanovení o stranách také na jejich
zákonné zástupce.
§6.
Nedostatek procesní způsobilosti, zákonného
zastoupení a zvláštního zmocněni:
(1) K nedostatku procesní způsobilosti,
zákonného zastoupení, jakož i zvláštního
zmocnění, jehož je snad potřebí, budiž hle-
děno z úřední povinnosti v každém období ro-
zepře.
a) může-li býti napraven.
(2) Může-li býti tento nedostatek napraven,
dá soud příkazy k tomu potřebné a ustanoví
z úřední moci přiměřenou lhůtu k jich splnění;
výrok o právních následcích tohoto nedo-
statku zůstane odložen, dokud by stanovená
lhůta marně neprošla. Je-li však pro stranu
procesně nezpůsobilou s prodlením spojeno
nebezpečí, může soud s výhradou, že tento ne-
dostatek bude napraven, připustiti, aby tato
strana nebo osoba, která za ni jedná jako zá-
stupce, učinila ještě dříve, než vyprší lhůta,
nutné procesní úkony.
- 62
(3) Opatřením učiněným podle odstavce 2
se nemůže odporovati samostatným oprav-
ným prostředkem.
§ 7.
b) nemůže-li býti napraven.
(1) Nemůže-li nedostatek procesní způso-
bilosti, zákonného zastoupení nebo zmocnění,
jehož je snad třeba, býti napraven, nebo
jestliže lhůta k tomu daná marně vypršela,
vysloví soud první nebo vyšší stolice, u něhož
sporná věc právě jest, usnesením zmatečnost
řízení stíženého tímto nedostatkem.
Schváleni zákonného zástupce.
(2) Nedostatek procesní způsobilosti je na-
praven, jestliže zákonný zástupce strany pro-
cesně nezpůsobilé předtím, než soud vysloví
zmatečnost, vstoupí do sporu a výslovně nebo
mlčky, zejména tím, že se dá do jednání,
schválí úkony předsevzaté touto stranou nebo
jejím jménem.
(3) Výrok podle odstavce 1 nemůže býti
učiněn, vadí-li mu vzhledem k důvodu zmateč-
nosti pravomocné rozhodnutí téhož nebo ji-
ného tuzemského soudu, učiněné v téže věci.
§ 8.
Kdy lze ustanoviti osobě procesně nezpůsobilé
opatrovníka.
(1) Má-li býti předsevzat procesní úkon
proti osobě procesně nezpůsobilé, která ne-
má dosud zákonného zástupce, a bylo-li by
s prodlením spojeno pro odpůrce této osoby
nebezpečí, ustanoví jí k návrhu odpůrcovu
procesní soud opatrovníka, který za ni jedná,
dokud nevstoupí do jednání její zákonný zá-
stupce.
(2) O návrhu, nebyl-li učiněn při ústním
jednání, rozhoduje předseda senátu.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí i ve všech
jiných případech, v kterých má procesní soud
buď podle hmotného práva nebo podle tohoto
zákona zříditi opatrovníka.
§9.
Kdo nese náklady s činností opatrovníkovou
spojené.
Náklady spojené s ustanovením opatrov-
níka a s jeho činností nese zatím strana,
- 63 -
která dala příčinu k tomu, aby byl zřízen; ná-
rok na náhradu těchto nákladů se posuzuje
podle všeobecných předpisů (§§ 40 a násl. ).
Druhá hlava.
Společenství v rozepři a hlavní intervence.
§ 10.
Kdy nastává společenství v rozepři.
Mimo případy zvláště uvedené v jiných zá-
konech může několik osob společně žalovati
nebo býti žalováno (společníci v rozepři):
1 jestliže jsou k předmětu sporu v právním
společenství nebo jsou-li v podstatě z téhož
skutkového nebo právního důvodu oprávněny
nebo zavázány:
2. jde-li ve sporu o nároky nebo závazky
spočívající v podstatě na stejnorodém skutko-
vém nebo právním důvodu a je-li spolu pro
každého jednotlivého žalovaného odůvodněna
příslušnost téhož soudu.
§11.
Společenství samostatné.
Každý společník v rozepři je naproti odpůrci
ve sporu samostatný; nejsou tedy činy nebo
opominutí některého společníka jinému spo-
lečníkovi ani na prospěch ani na újmu.
§ 12.
Společenství nerozlučné.
(1) Vztahuje-li se účinek rozhodnutí, o něž
jde, podle povahy sporného právního poměru
nebo podle zákonného předpisu na všechny
společníky, činí společníci jednotnou stranu.
(2) Odporují-li si jejich procesní úkony,
vezme soud za základ dalšího postupu onen
procesní úkon, který se zdá všem společníkům
příznivější. Proti tomuto rozhodnutí soudnímu
není samostatného opravného prostředku.
(3) Chovají-li se někteří společníci ve sporu
nečinně, vztahuje se účinek procesních úkonů
společníků, kteří jsou v rozepři činní, i na
společníky liknavé.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí jediné
o soudním smíru.
- 64 -
§13.
(1) Právo poháněti rozepři má každý spo-
lečník.
(2) Jdeli o společenství nerozlučné, buďtež
ke každému roku obesláni veškeří společníci,
a to i tenkráte, když dřívější rok v téže věci
konaný zameškali.
§ 14
Hlavni intervence.
Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na
věc nebo právo, o nichž je zahájen spor mezi
jinými osobami, může až do pravomocného
rozhodnutí tohoto sporu společně žalovati obě
strany.
Třetí hlava.
Účast třetích osob ve sporu.
§ 15.
Vedlejší intervence.
(1) Kdo má právní zájem na tom, aby ve
sporu zahájeném mezi jinými osobami zvítě-
zila právě jedna z nich, může k ní v rozepři
přistoupiti.
(2) K takovému přístupu jsou dále opráv-
nění ti, jimž bylo toto oprávnění propůjčeno
zvláštními zákony.
§ 16.
Jak se uskutečňuje.
(1) Vedlejší intervenient může až do pra-
vomocného ukončení sporu přistoupiti v kaž-
dém jeho období.
(2) Prohlášení o tom učiní intervenient po-
dáním, v kterém musí přesně udati, jaký zá-
jem má na vítězství strany, k níž přistupuje;
podání toto bude doručeno oběma stranám.
(3) Učiní-li ta neb ona strana návrh, aby
byl vedlejší intervenient odmítnut, rozhodne
o tom soud usnesením po ústním jednání mezi
stranou odporující a intervenientem. Postup
hlavního řízení se tím nestaví.
(4) Dokud odmítnutí vedlejší intervence
nenabude právní moci, musí býti intervenient
přibrán k hlavnímu sporu a jeho procesní
úkony nemohou býti vyloučeny.
- 65 -
(5) Proti usnesení, kterým se připouští
vedlejší intervence, není opravného pro-
středku.
§ 17.
Pravidelné postavení vedlejšího intervementa
ve sporu.
(1) Intervenient musí přijmouti spor v tom
stavu, v jakém jest v době jeho přístupu. Jest
oprávněn na podporu strany, ke které při-
stoupil, činiti všechny procesní úkony s účin-
kem pro tuto stranu, pokud jeho procesní
úkony neodporují vlastním úkonům této
strany.
(2) Rozhodnutí a podání, která se doručují
straně, musí býti doručena i jejímu interve-
nientovi.
(3) Svolí-li obě strany, může intervenient
také vstoupiti do sporu jako strana místo
toho, li němuž přistoupil.
§ 18.
Výjimečné postavení vedlejšího inter-
venienta.
Má-li rozsudek, o nějž ve sporu běží, podle
povahy sporného právního poměru nebo podle
zákonného předpisu právní účinnost i na
právní poměr intervenienta k odpůrci jeho
strany, má intervenient postavení společníka
v rozepři (§ 12).
Opovědění rozepře.
§ 19.
(1) Kdo chce zpraviti třetí osobu o sporu,
aby tím způsobil účinky soukromoprávní,
může to učiniti doručením podání; v něm bu-
diž udán také důvod opovědění a stručně na-
značen stav sporu, jestliže se již započal.
(2) Opovědění rozepře neopravňuje k žá-
dosti, aby byl zahájený spor přerušen, lhůty
prodlouženy nebo rok ustanovený k jednání
odložen.
Pojmenování auktora.
§ 20.
Přípustnost.
(1) Kdo je žalován jako držitel věci nebo
věcného práva a nechce se dáti do sporu, po-
- 66 -
něvadž tvrdí, že drží pro jiného, vyzve ihned
po doručení žaloby tuto osobu (auktora), aby
se při prvním roku prohlásila o svém poměru
ke spornému předmětu nebo k zažalovanému
nároku.
(2) Vyzvání auktora a jeho obeslání se
stane doručením podání; to má obsahovati
zprávu o zahájení sporu, odůvodňující toto
vyzvání, žalobci budiž doručen stejnopis to-
hoto podání ještě před prvním rokem.
§ 21.
Účinky.
(1) Uzná-li auktor při tomto roku poměr
tvrzený žalovaným, může s přivolením žalo-
vaného vstoupiti na jeho místo do sporu jako
strana. Přivolení žalobcova je k tomu potřebí
jen potud, pokud se žalobce domáhá nároků,
které nejsou dotčeny poměrem mezi auktorem
a žalovaným.
(2) Převezme-li auktor spor jako strana,
budiž žalovaný na svůj návrh propuštěn ze
sporu usnesením procesního soudu; nároku na
náhradu soudních nákladů proti žalobci tu ža-
lovaný nemá. Rozhodnutí, které bude vydáno
proti auktorovi vstoupivšímu do sporu, jest,
pokud se vztahuje na věc samu, účinné a vy-
konatelné i proti původně žalovanému.
§ 22.
(1) Nebude-li při roku dosaženo shody
o převzetí sporu auktorem, nemůže žalovaný
dále odpírati svůj vstup do sporu.
(2) Nedostaví-li se auktor k roku přes to,
že byl řádně obeslán, popírá-li tvrzení žalo-
vaného nebo neprohlásí-li se vůbec při roku,
jest žalovaný oprávněn zbaviti se žaloby tím,
že uspokojí žalobcův nárok.
§ 23.
Předseda senátu nařídí, aby podání dotčená
v §§ 16, 19 a 20 byla doručena.
Čtvrtá hlava.
O zmocněncích.
§ 24.
Volnost stran zříditi si zmocněnce.
(1) Pokud není v tomto zákoně ustanoveno
jinak, mohou strany činiti procesní úkony
buď samy nebo zmocněncem.
- 67 -
(2) Je-li strana zastoupena zmocněncem,
může se i v případech, kdy je nařízeno zastou-
pení advokátem, dostaviti k soudu se svým
zmocněncem a činiti tam vedle něho ústní pro-
hlášení. Odporují-li si prohlášení strany
s prohlášeními zmocněncovými a setrvá-li
strana na svém prohlášení, i když ji soud po-
učí a dá jí vysvětlení, jsou pro spor rozhodná
prohlášení strany i mimo případy § 33.
§ 25.
Povinnost stran dáti se zastupovati advokáty.
(1) Strany jsou povinny dáti se ve sporech
zastupovati advokáty před krajskými soudy
a přede všemi soudy vyšší stolice (spor advo-
kátský).
(2) Povinnosti této nemají, jde-li o věci
manželské v první stolici, dále vůbec při
prvém roku, před soudcem dožádaným nebo
z příkazu činným, pokud tento zákon neusta-
novuje jinak, před přednostou soudu nebo
předsedou senátu v případech § 459, odst. 3,
jakož i při úkonech a prohlášeních v soudní
kanceláři. Rovněž jsou strany i ve sporech
advokátských oprávněny k tomu, aby při
ústním jednání bez advokáta sjednaly smír,
uznaly sporný nárok nebo se ho vzdaly.
(3) Zástupci právo finanční prokuratury
zůstává nedotčeno i ve sporech naznačených
v odstavci 1.
§ 26.
Kdo nemusí býti v advokátských sporech za-
stupován advokátem.
(1) Advokátem nemusí býti zastupováni
soudcové z povolání, státní zástupci, advo-
káti, veřejní notáři, vysokoškolští profesoři
práv, osoby způsobilé vykonávati úřad soud-
covský, advokacii nebo veřejné notářství, a to
nejen ve svých vlastních sporech, nýbrž ani
jako zmocněnci ve sporech svého manžela,
nebo jako zákonní zástupci svých nesvépráv-
ných dítek, poručenců a opatrovanců, nebo
podstat svěřených soudem jejich správě.
(2) Soud může i osobám jmenovaným v od-
stavci 1, nejsou-li advokáty, naříditi, aby si
ustanovily pro další řízení advokáta, jeví-li
projednávání bez advokáta nepříznivý vliv na
postup jednání. Proti tomuto nařízení není
opravného prostředku.
(3) Okolnostmi uvedenými v odstavci 2 se
řízení nepřeruší.
- 68 -
§ 27.
Kdo jinak může býti zmocněncem.
(1) Pokud není nařízeno zastoupení advo-
kátem, může býti zmocněncem každá své-
právná osoba.
(2) V takovýchto sporech mohou zastupo-
vati strany veřejní notáři jako zmocněnci
z povolání, ale jen u soudů svého sídla, ne-
jsou-li v tomto místě alespoň dva advokáti;
v místech, kde jsou alespoň dva advokáti,
smějí notáři zastupovati strany jen výjimečně,
nemůže-li nebo nechce-li žádný z advokátů
stranu zastupovati.
(3) Osoby, jež jsou soudci známy jako po-
koutníci, nesmějí býti připuštěny jako zmoc-
něnci ani k projednávání ani k jiným proces-
ním úkonům. Proti rozhodnutí, kterým bylo
odepřeno připustiti takovou osobu jako zmoc-
něnce, není opravného prostředku.
§ 28.
Průkaz o plné moci.
(1) Každý zmocněnec musí prokázati soudu
plnou moc listinou (mocným listem) při prv-
ním procesním úkonu, který jako zmocněnec
činí; tato listina budiž předložena buďto
v prvopise nebo v ověřeném opise (odstavec
2) a podržena u soudu.
(2) Je-li plná moc vykázána listinou sou-
kromou a vznikne-li pochybnost o její pra-
vosti, může soud na návrh nebo z úřední moci
naříditi, aby podpis byl soudem nebo veřej-
ným notářem ověřen. Ustanovení toto nemá
platnosti, je-li v této listině zmocněn advokát
nebo veřejný notář (§ 27, odst. 2), jenž se
soudu jako advokát nebo veřejný notář pro-
káže a potvrdí pravost podpisu odvolávaje se
na svoji přísahu (slib). Nařízení, aby podpis
byl ověřen, nemůže býti bráno v odpor oprav-
ným prostředkem.
(3) U okresních soudů může strana, dosta-
vivší se k roku osobně se svým zmocněncem,
učiniti prohlášení, že mu dává plnou moc, i
do soudního protokolu.
(4) Vláda může naříditi, pokud v jednotli-
vých částech státního území musí soukromá
listina obsahující plnou moc míti ještě jiné
zvláštní náležitosti i mimo případy uvedené
v odstavci 2.
- 69 -
§ 29.
Druhy plné moci.
(1) Advokátům může býti dána jen plná
moc procesní (§ 31); jiným osobám může
býti dána také plná moc pro jednotlivé úkony.
(2) Rozsah, účinek a trvání plné moci pro-
cesní buďte posuzovány podle ustanovení to-
hoto zákona, avšak rozsah, účinek a trváni
plné moci k jednotlivým procesním úkonům,
pokud není dále ustanoveno jinak, podle ob-
sahu této plné moci a podle předpisů soukro-
mého práva.
§ 30.
Procesní plná moc všeobecná.
(1) Advokátům může býti procesní plná
moc dána i bez zřetele k určité rozepři. K to-
mu se vyžaduje, aby bylo její udělení ohlá-
šeno u soudu první stolice a aby plná moc
byla k této přihlášce přiložena v prvopise,
na němž je podpis ověřen soudem nebo veřej-
ným notářem.
(2) Soudy zapisují tyto plné moci do zvlášt-
ního seznamu; tento seznam je veřejný.
(3) Advokát, jemuž byla taková plná moc
udělena, musí se na ni odvolati v každé roze-
při při prvním procesním úkonu. Projednává-li
se některá věc u soudu, kde byl mocný list
uložen, není třeba dalšího dokladu. U jiných
soudů stačí přiložiti úřední výpis ze seznamu.
Výpověď nebo odvolání této plné moci buďtež
ohlášeny u soudu podáním, na němž je podpis
ověřen soudem nebo veřejným notářem, a za-
psány do seznamu.
§31.
Obsah plné moci procesní.
(1) Plná moc procesní zmocňuje podle zá-
kona:
1. ke všem procesním úkonům, které se
vztahují na spor, zahrnujíc v to i žalobu
o zmatečnost a obnovu nebo návrh na proza-
tímní opatření, nebo žalobu hlavního inter-
venienta (§ 14), žalobu navzájem, jakož
i úkony, k nimž zavdávají podnět tyto žaloby;
2. k tomu, aby zmocněnec sjednal smír
o předmětu sporu, uznal nároky odpůrcovy
nebo vzdal se nároků zmocnitelových;
3. k tomu, aby pro nároky ze sporu, k ně-
muž dána plná moc, vedl exekuci, vymohl ří-
- 70 -
zení zajišťovací, jakož i vedl spory, ke kterým
dojde pro tato řízení a za jejich trvání;
4. k tomu, aby přijal náklady sporu.
(2) Advokát může svou plnou moc procesní
přenésti pro jednotlivé úkony nebo oddíly ří-
zení na jiného advokáta; rovněž se může dáti
ve sporech advokátských zastupovati advokát-
ním kandidátem oprávněným k substituci a
u něho zaměstnaným.
§32.
Obmezení plné moci procesní.
(1) Obmezení zákonného obsahu plné moci
procesní má proti odpůrci, i když jest vyjá-
dřeno v listině, jen potuď právní účinek, po-
kud se toto obmezení týká oprávnění uvede-
ných v § 31, odst. 1, č. 2 a 3 a odpůrci bylo
zvláště oznámeno. Toto oznámení se stane do-
ručením podání; je-li odpůrce přítomen při
jednání, lze mu obmezení procesní plné moci
oznámiti i ústně.
(2) Všeobecná plná moc procesní (§ 30)
nemůže býti obmezena.
§33.
Účinky pro zmocnitele.
Procesní úkony, předsevzaté zmocněncem
podle plné moci procesní, mají týž účinek,
jako by je učinila strana sama, pokud spolu-
přítomná strana je ihned neodvolá nebo ne-
opraví.
§34.
Trváni plné moci procesní.
(1) Procesní plná moc se neruší ani smrtí
ani změnou procesní způsobilosti zmocnitele
nebo jeho zákonného zástupce.
(2) Právní nástupci zmocnitelovi, zákonný
zástupce ustanovený straně, která pozbyla
procesní způsobilosti, a nový zákonný zá-
stupce, jenž nastupuje místo dosavadního zá-
konného zástupce strany, mohou však kdykoli
plnou moc procesní odvolati.
§35.
Účinky odvolání a výpovědi plné moci
procesní.
(1) Odvolání nebo výpověď plné moci pro-
cesní i plné moci k jednotlivým procesním
- 71 -
úkonům nabude právní účinnosti teprve po-
tom, když zánik plné moci je soudu oznámen,
ve sporech advokátských však teprve, když
strana soudu oznámí, že si ustanovila jiného
advokáta, a kterého. Toto oznámení se stane
doručením podání.
(2) Po výpovědi plné moci zůstává zmoc-
něnec ještě po patnáct dní zavázán jednati
za zmocnitele, pokud je toho třeba, aby byl
zmocnitel uchráněn právní újmy.
§36.
Nedostatek plné moci.
(1) Soud hledí k nedostatku plné moci
z úřední povinnosti v každém období rozepře.
(2) žaloby a odpovědi na žalobu ve sporech
advokátských, neobsahující průkazu o tom,
že byl zřízen advokát, odmítne předseda se-
nátu, když strana ve lhůtě určené jí předsedou
nepojmenuje advokáta a nepředloží zároveň
plnou moc. Tuto lhůtu nelze prodloužiti.
Vyjde-li však najevo nedostatek zastoupeni
strany advokátem teprve za řízení, nelze od-
porovati účinnosti úkonů předsevzatých mezi-
tím stranou.
§37.
Nedostatek průkazu zmocnění.
(1) Nemůže-li osoba, vydávající se za zmoc-
něnce strany, prokázati plnou moc, připustí
ji sice soud prozatím k účasti při jednání, a
to podle okolností teprve tehdy, složí-li sou-
dem stanovenou jistotu za náklady a škody,
ale určí jí zároveň přiměřenou lhůtu, do které
musí dodatečně předložiti svůj mocný list
nebo prokázati schválení strany.
(2) Dokud tato lhůta neuplyne, neučiní soud
rozhodnutí nebo opatření, které by mělo býti
vydáno. Uplyne-li lhůta marně, jsou úkony
osoby vystupující jako zmocněnec bez účinku.
Odpůrce má proti této osobě nárok na ná-
hradu nákladů a škod způsobených mu proza-
tímním jejím připuštěním.
(3) Kromě usnesení o náhradě nákladů a
škod nemohou usnesení podle předcházejících
odstavců býti brána v odpor samostatným
opravným prostředkem.
(4) Strana, za kterou jednala osoba třetí,
nemůže nedostatek plné moci uplatňovati,
jestliže jí plnou moc dala, třebas jen ústně,
anebo její jednání výslovně nebo mlčky
schválila.
- 72 -
§38.
(1) Ustanovení tohoto zákona o advokátech
a jejich náměstcích platí obdobně také o fi-
nančních prokuraturách.
(2) Pokud tento zákon nečiní rozdílu, platí
jeho ustanovení o stranách také o zmoc-
něncích.
Pátá hlava.
O nákladech sporu.
§39.
Povinnost nésti náklady.
(1) Každá strana nese zatímně sama ná-
klady způsobené jejími procesními úkony. Ná-
klady na takové soudní úkony, které byly způ-
sobeny oběma stranami společně nebo vyko-
nány soudem v zájmu obou stran, ať k ná-
vrhu nebo z moci úřední, nesou společně obě
strany.
(2) Pokud stranám přísluší náhrada ná-
kladů jimi zapravených, posuzuje se podle
ustanovení této hlavy, nenařizuje-li zákon
něco jiného.
§40.
Povinnost hraditi náklady, podlehla-li strana
úplně.
(1) Strana, která v rozepři úplně podlehla,
jest povinna nahraditi svému odpůrci i jeho
vedlejšímu intervenientovi všechny náklady
způsobené vedením rozepře, pokud jich bylo
třeba k účelnému domáhání nebo bránění
práva. Které náklady se pokládají za po-
třebné, určí soud podle svého uznání, nedo-
pustě o tom průvodního řízení a pečlivě uva-
žuje všechny okolnosti. To platí zejména o ná-
kladech vedlejší intervence.
(2) Pokud jest míra odměny advokátovy
nebo jinak výše nákladů upravena sazbami,
budiž výše nákladů ustanovena podle těchto
sazeb.
(3) Předpisy odstavce 1 platí zejména také
o nákladech, které vznikly tím, že byl přibrán
advokát nebydlící v sídle procesního soudu
nebo dožádaného soudce. Náklady, které byly
způsobeny tím, že pro touž stranu bylo při-
bráno několik advokátů, mohou býti přisou-
zeny jen potud, pokud nepřesahují náklady
spojené s činností jednoho advokáta, nebo
- 73 -
když místo dosavadního advokáta musil býti
ustanoven advokát jiný.
(4) Strana, jíž je uložena náhrada nákladů,
je povinna, byl-li její odpůrce zastoupen advo-
kátem nebo veřejným notárem (§ 27, odst. 2),
zaplatiti tyto útraty přímo těmto zástupcům
odpůrcovým. Oni mají na pohledávce přisou-
zených útrat přednostní právo zástavní a jsou
oprávněni vymáhati je přímo na odpůrci; při
tom jim nemohou býti činěny námitky z práv-
ního poměru, který má odsouzená strana
k svému odpůrci, pokud se netýkají částek,
jež jí byly v téže věci přisouzeny jako ná-
hrada proti tomuto odpůrci.
§41.
Rozsah náhrady nákladů straně:
a) nezastoupené;
(1) Za svou osobní námahu nemůže strana
ani vedlejší intervenient žádati náhrady.
Jestliže však bylo třeba, aby se strana dosta-
vila k soudu osobně, a zejména dostaví-li se
strana v řízení před okresními soudy bez
zmocněnce, má nárok na náhradu škody
vzniklé promeškáním času i účelně vynalože-
ných výdajů cestovních.
b) zastoupené obecným zmocněncem.
(2) Je-li strana zastoupena zmocněncem,
který nenáleží stavu advokátskému nebo
stavu veřejných notářů (§ 27, odst. 2), budiž
podlehnuvší odpůrce přidržen toliko k ná-
hradě kolkových a jiných státních poplatků
a nutných hotových výdajů způsobených ve-
dením rozepře.
Zastoupení finanční prokuraturou.
(3) Je-li strana zastoupena finanční proku-
raturou, náleží jí náhrada nákladů podle usta-
novení platných o zastoupení advokátem. Za-
stupuje-li stát jiný úřad, než finanční proku-
ratura, náleží mu, pokud není ve zvláštních
předpisech ustanoveno jinak, taková náhrada,
jaká přísluší finanční prokuratuře, nevystu-
puje-li za ni její právní úředník nebo advokát.
§42.
Povinnost hraditi náklady, podlehly-li zčásti
obě strany.
(1) Jestliže každá strana částečně zvítězí,
částečně podlehne, buďte náklady vzájemně
- 74 -
zrušeny nebo rozděleny poměrně. Část, která
má býti nahrazena, může býti ustanovena
buďto číselně nebo poměrně k celku.
(2) Soud však může i při takovémto vý-
sledku sporu za okolností hodných zvláštního
zřetele uložiti jedné straně náhradu veškerých
nákladů vzniklých odpůrci a jeho vedlejšímu
intervenientovi, zejména když odpůrce pod-
lehl toliko s nepatrným poměrně dílem svého
nároku, jehož domáhání kromě toho nezpůso-
bilo zvláštních nákladů, nebo když určení výše
pohledávky, které se domáhal, záviselo na
soudcovském uvážení, na vyšetření znalci
nebo na vzájemném zúčtování.
§ 43.
Kdy hradí náklady strana ve sporu zvítězivší.
(1) Jestliže by strana uváděla skutečnosti
nebo průvodní prostředky za okolností, z kte-
rých soud nabyl přesvědčení, že je mohla
uvésti dříve, a jestliže se vyřízení sporu
zdrželo tím, že takový přednes nebo důkaz byl
připuštěn, může soud na návrh nebo z úřední
moci náhradu procesních nákladů uložiti zcela
nebo částečně té straně, která takový přednes
učinila, třeba by zvítězila.
(2) To platí zejména také o takových úda-
jích a nabídnutých důkazech, které měla
strana zvítězivší učiniti již v přípravném po-
dání a jejichž pozdější uvedení způsobilo prů-
tah v projednávání nebo vyřízení sporu.
§ 44.
Jestliže žalovaný svým chováním nedal pří-
činy k žalobě a nárok vznesený v žalobě uzná
ihned při prvním roku, nese žalobce svoje
náklady sporu a nahradí také náklady způ-
sobené žalovanému.
§ 45.
Náhrada nákladů při společenství v rozepři.
(1) Jestliže se strana povinná k náhradě
soudních nákladů skládá z několika osob, jež
nejsou zavázány v hlavní věci rukou společ-
nou a nerozdílnou, budiž jim uložena náhrada
nákladů díly vyměřenými podle hlav. Jestliže
se však značně různily co do účastenství ve
sporu, určí soud díly náhrady podle poměru
tohoto účastenství.
(2) Pokud osoby povinné k náhradě ná-
kladů jsou podle předpisů hmotného práva
- 75 -
zavázány rukou společnou a nerozdílnou ve
věci hlavní, vztahuje se tento závazek také
k nákladům sporu, přisouzeným odpůrci.
Totéž platí, je-li předmět sporu mezi společ-
níky rozepře nedílný. K náhradě nákladů,
které byly způsobeny zvláštními procesními
úkony jednotlivých účastníků, nejsou ostatní
účastníci zavázáni.
(3) Ustanovení tato platí obdobně i o ve-
dlejším intervenientovi v případě § 18.
§46.
Náklady smíru.
(1) Náklady smíru se pokládají za vzá-
jemně zrušené, nebylo-li umluveno něco ji-
ného. Totéž platí o nákladech sporu vyříze-
ného smírem, pokud náhrada jich nebyla ně-
které ze stran již pravomocně uložena.
(2) Jednalo-li se o smír marně, jsou ná-
klady spojené s tímto jednáním částí nákladů
sporu.
§47.
Kdy není náhrada nákladů závislá na vý-
sledku sporu.
Byly-li za řízení způsobeny jedné straně
náklady toliko zaviněním odpůrcovým nebo
náhodou jemu se přihodivší, může jí soud na
návrh nebo z moci úřední přiřknouti náhradu
těchto nákladů nezávisle na výsledku sporu.
Tato strana není povinna vrátiti náklady
takto jí přiřčené ani tenkrát, když by byla
pak ve věci hlavní odsouzena k náhradě soud-
ních nákladů.
§48.
Povinnost zákonných zástupců a zmocněnců
k náhradě nákladů.
(1) Zákonným zástupcům, advokátům a ji-
ným zmocněncům může soud k návrhu nebo
z moci úřední uložiti, aby nesli nebo nahradili
ty náklady, které způsobili svým hrubým za-
viněním.
(2) Před rozhodnutím buď slyšen zúčast-
něný zástupce nebo zmocněnec. Jestliže toto
rozhodnutí nebude pojato do rozsudku ve věci
hlavní, rozhoduje soud usnesením.
(3) Když toto usnesení nabude právní moci,
lze je vykonati na jmění těchto osob.
- 76 -
§49.
Náklady opravného řízení.
Ustanovení §§ 39 až 48 platí také pro
opravné řízení a pro rozhodnutí, která soudy
druhé a třetí stolice mají učiniti o nákladech
opravného řízení, jakož i, změní-li rozhodnutí
soudu nižšího, o nákladech veškerého řízení
předcházejícího.
§50.
Náhrada nákladů zrušeného řízení.
(1) Zruší-li soud řízení ať k opravnému
prostředku či z úřední povinnosti, nebo pro-
hlásí-li je za zmatečné a lze-li zároveň některé
straně přičísti k vině, že řízení bylo zahájeno
nebo dále vedeno, ač tu byly důvody zrušitel-
nosti nebo zmatečnosti, anebo zavinila-li ně-
která strana sama, že řízení bylo zrušeno,
může této straně býti k návrhu nebo z moci
úřední uložena náhrada nákladů zrušeného ří-
zení a podle okolností řízení opravného.
(2) Není-li tu těchto případů, buďte ná-
klady zrušeného řízení navzájem zrušeny.
(3) Byl-li opravným soudem zrušen jen roz-
sudek a rozepře vrácena k projednání a roz-
hodnutí soudu nižší stolice, omezí se opravný
soud toliko na to, že určí výši nákladů oprav-
ného řízení obou stran.
§51.
Kdy se rozhoduje o povinnosti k náhradě
nákladů..
(1) V každém rozsudku a v takovém usne-
sení, kterým se spor pro tu neb onu stolici
úplně vyřídí, budiž také rozhodnuto o povin-
nosti k náhradě nákladů. V jiných usneseních
může o náhradě nákladů býti rozhodnuto jen
potud, pokud povinnost k náhradě jest nezá-
vislá na výsledku věci hlavní.
(2) Když by soud, vydávaje rozsudek čás-
tečný nebo mezitímní, nemohl zároveň roz-
hodnouti o nákladech, vyřkne v rozsudku, po-
kud takovéto rozhodnutí zůstavuje rozsudku
dalšímu.
(3) O závazku k náhradě nákladů budiž roz-
hodnuto také bez návrhu stran, jestliže včas
předložily seznam nákladů (§ 53).
(4) Náklady lze účtovati též poukazem na
normální sazby vyložené u soudu, obsahující
úhrnné, podle sazby (§ 40, odst. 2) stanovené
- 77 -
odměny za úkony a výdaje v jednoduchých
a často se opakujících případech.
§52.
Určení výše nákladů,.
(1) Současně s rozhodnutím o závazku
k náhradě nákladů ustanoví soud výši nákla-
dů, jež mají býti nahrazeny.
(2) Má-li ústně prohlášený rozsudek nebo
usnesení, v němž jest vyřčen závazek k ná-
hradě nákladů, býti doručen ještě písemně,
může soud vyměření nákladů vyhraditi to-
muto písemnému vyhotovení.
§53.
Seznam nákladů.
Seznam nákladů budiž stranami předložen
ještě před koncem jednání, které přímo před-
chází před rozhodnutím o nároku na náhradu
nákladů (§ 51); má-li se však rozhodnutí státi
bez předcházejícího jednání, má strana uči-
niti tak tehdy, když je slyšena, nebo zároveň
s návrhem, o němž se má usnesení státi. Zá-
roveň se seznamem nákladů buďte předloženy
i doklady, jichž je snad zapotřebí k osvědčení
položek a údajů tohoto seznamu.
§54.
Opravný prostředek.
Rozhodnutí o nákladech, obsaženému v roz-
sudku první stolice, může se odporovati jen
rekursem, neodporuje-li se zároveň i rozhod-
nutí ve věci hlavní. Jinak budiž rekurs spojen
s opravným prostředkem ve věci hlavní.
šestá hlava.
O jistotě.
Obecná ustanovení.
§55.
Jak se jistota dává.
(1) Jistota, která má býti dána podle usta-
novení tohoto zákona, zřizuje se, pokud strany
nesmluvily něco jiného, tím, že se k soudu
složí hotové peníze nebo papíry svědčící maji-
teli, které mají plnou oběživost a náležejí
- 78 -