a podle čl. XLVIII mají býti vyřízeny podle
předpisů nového civilního řádu soudního, zů-
stanou přes to, že budou převedeny do nového
řízení, u soudů, které byly pro ně příslušné
podle dosavadních zákonných předpisů, ač ne-
scházi-li těmto soudům podle předpisů zákona
o soudní příslušnosti věcná příslušnost ku pro-
jednání a rozhodnutí rozepře.
Čl. LI.
V případech, kde se podle ustanovení zák.
čl. XXXI/1894 řízení o zmatečnost manželství
zahajuje žalobou státního zástupce, budiž od
účinnosti civilního řádu soudního toto řízení
zahájeno z úřední povinnosti bez žaloby.
Čl. LII.
Tento zákon, jakož i zákon o soudní přísluš-
nosti a civilní řád soudní provede ministr spra-
vedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
- 26 -
I.
Zákon
o tom, jak se v občanských věcech právních vykonává soudní moc a které řádné
soudy jsou příslušné ve sporných věcech právních (zákon o soudní příslušnosti).
PRVNÍ ČÁST.
O soudní moci vůbec.
PRVNÍ ODDÍL.
Soudy a soudní orgány.
§ 1.
Řádné soudy.
Soudní moc v občanských věcech právních
vykonávají okresní soudy, krajské soudy,
vrchní soudy a nejvyšší soud (řádné soudy),
pokud věci tyto nejsou zvláštními zákony při-
kázány jiným soudům, úřadům nebo orgánům.
§ 2.
Řádné soudy první stolice.
V první stolici jsou povolány vykonávati
tuto soudní moc okresní a krajské soudy.
§ 3.
Pořad stolic při opravných prostředcích:
a) z rozsudků a usnesení okresních soudů;
O opravných prostředcích z rozsudků a
usnesení okresních soudů (okresního soudu
obchodního v Praze) rozhodují ve druhé sto-
lici krajské soudy (krajský soud obchodní
- 27 -
v Praze). Ve třetí stolici rozhoduje nejvyšší
soud.
§ 4.
b) z rozsudků a usneseni krajských soudů.
O opravných prostředcích z rozsudků a
usnesení krajských soudů rozhodují v druhé
stolici vrchní soudy; ve třetí stolici rozhoduje
nejvyšší soud.
§ 5.
Jak je vykonávána soudní moc: a) u okres-
ních soudů;
U okresních soudů soudní moc vykonávají
samosoudci.
§ 6.
b) u krajských soudů: aa) senát;
U krajských soudů vykonávají soudní moc
v občanských věcech právních senáty, které
se skládají z předsedy a dvou členů, bez roz-
dílu, zda je rozhodováno v první nebo druhé
stolici, ačli není tímto zákonem, civilním řá-
dem soudním nebo jiným zákonem nařízeno
něco jiného.
§ 7.
bb) samosoudce;
(1) Samosoudce, určený v ročním rozvrhu
práce, vykonává u krajských soudů (kraj-
ského soudu obchodního) soudní moc ve spo-
rech o majetková práva, jejichž hodnota ne-
činí více než 20. 000 Kč, a ve sporech o rozvod
a rozluku manželství, vyřizuje také návrhy
na vydání platebních rozkazů v řízení roz-
kazním a platebních a zajišťovacích rozkazů
v řízení směnečném, jakož i exekuční věci.
(2) Změna žalobní žádosti, kterou se po po-
čátku ústního přelíčení hodnota nad 20. 000
Kč zvýší nebo původně vyšší žalobní žádost
sníží na tuto hranici nebo pod ni, nemá vlivu
na způsob obsazení soudu.
§ 8.
c) u vrchních soudů a u nejvyššího soudu.
U vrchních soudů vykonávají soudní moc
v občanských věcech právních senáty, které
jsou složeny z předsedy a dvou soudců, u nej-
- 28 -
vyššího soudu z předsedy a čtyř soudců, ačli
není něco jiného ustanoveno zákonnými před-
pisy o vnitřním zařízení soudů.
Porada a hlasování.
§ 9.
Počet hlasujících.
(1) Má-li jednati a rozhodovati senát, ne-
smí býti počet hlasujících členů senátu, číta-
jíc k nim i předsedu, ani větší ani menší,
nežli jak ustanovují §§ 6 a 8.
Náhradní soudce.
(2) K jednáním trvajícím déle může před-
seda přibrati soudce náhradní, kteří se účast-
ní jednání, a jestliže by některého člena se-
nátu něco zašlo, vstoupí do senátu.
§ 10.
Kdo řídi hlasování. Pořad, v jakém členové
senátu hlasují.
(1) Předseda řídí poradu i hlasování.
(2) Je-li zřízen zpravodaj, hlasuje první.
Předseda se musí účastniti hlasování jako
každý jiný člen senátu a hlasuje naposledy.
Jinak hlasují soudcové, kteří jsou podle slu-
žebního pořadí starší, před mladšími.
(3) Porady a hlasování jsou neveřejné.
§ 11.
Povinnost hlasovati.
(1) žádný soudce nesmí odpírati hlas
o otázce předložené k rozhodnutí, i když zů-
stal v menšině při hlasování o některé před-
běžné otázce.
(2) Napřed budiž hlasováno o příslušnosti
soudu, o potřebě doplniti řízení a o jiných
předběžných otázkách. Má-li se rozhodovati
o několika nárocích, musí se o každém jed-
notlivém nároku hlasovati zvláště.
§ 12.
Jaké většiny je zapotřebí.
(1) Soud se usnáší nadpoloviční většinou
hlasů.
- 29 -
Jak se odstraňují obtíže při hlasování.
(2) Vzniknou-li při tom obtíže, které nelze
odstraniti rozdělením otázek a opětováním
dotazů, má předseda otázku, o které se má
soud usnésti, rozděliti v jednotlivé části pro
rozhodnutí důležité, dáti o každé z nich zvlášť
hlasovati a vhodně působiti k tomu, aby se
došlo k většině hlasů.
Jak se hlasuje o peněžitých částkách.
(3) Vyskytne-li se o částkách, o kterých
jest nutno se usnésti, více mínění než dvě a
většiny nemá žádné z nich, připočítávají se
hlasy dané pro největší částku k hlasům da-
ným pro částku nejblíže menší, až bude do-
saženo většiny hlasů.
§ 13.
Komu přísluší rozhodovati o výsledku
hlasování.
O různostech mínění, které by vznikly
o výsledku hlasování, rozhoduje senát.
§ 14.
Protokol o poradě.
O poradě a hlasování soudu sepsán buď
zvláštní protokol. Jak se sepisuje, stanoví
jednací řád soudní.
§ 15.
Zapisovatel.
Protokoly o ústních jednáních a jiných
úředních úkonech soudu sepisuje přísežný
zapisovatel.
DRUHÝ ODDÍL.
O odmítnutí soudců a jiných soudních orgánů.
Odmítnutí soudců.
§ 16.
Kdy může býti soudce odmítnut.
Soudce může býti odmítnut v občanských
věcech právních:
1. je-li ve věci, o kterou právě jde, podle
zákona vyloučen z výkonu soudnictví;
- 30 -
2. je-li tu dostatečný důvod, pochybovati
o jeho nezaujatosti.
§ 17.
Důvody vyloučení.
Soudcové jsou vyloučeni z vykonávání soud-
covského úřadu v občanských věcech práv-
ních:
1. ve věcech, v kterých jsou sami stranou
nebo v kterých jsou k některé ze stran v po-
měru spoluoprávněného, spoluzavázaného ne-
bo postihem povinného;
2. ve věcech osob, s nimiž jsou anebo byli
spojeni manželstvím, s nimiž jsou zasnoubeni
nebo s nimiž jsou v přímé řadě vůbec nebo
v pobočné řadě až do čtvrtého stupně pří-
buzní nebo do druhého stupně sešvakření;
3. ve věcech svých osvojitelů nebo pěstou-
nů, osvojenců nebo schovanců, svých poru-
čenců a opatrovanců;
4. ve věcech, v kterých byli nebo jsou
zmocněnci některé ze stran anebo v kterých
jsou k zákonnému zástupci nebo ke zmoc-
něnci některé strany v poměru označeném
pod č. 2 a 3;
5. ve věcech, v kterých byli slyšeni jako
svědci nebo znalci; soudce se nesmí dalšího
jednání účastniti, jakmile je připuštěn dů-
kaz jeho svědeckým nebo znaleckým výsle-
chem;
6. ve věcech, v kterých byli u soudu nižší
stolice nebo jako soudcové rozhodčí účastni
při vydání napadeného rozsudku nebo usne-
seni.
§ 18.
a) Kdo může soudce odmítati;
(1) Odmítnouti soudce může každá strana
bez zřetele na to, zda jest ohrožena sama či
její odpůrce.
b) do kdy může tak učiniti.
(2) Odmítati soudce z obavy zaujatosti ne-
může už strana, která se dala u něho do pro-
jednávání nebo učinila návrhy, aniž uplat-
nila známé jí důvody odmítací.
- 31 -
§ 19.
Povinnost soudců, oznámiti důvody vyloučeni
nebo zaujatosti.
Každý soudce je povinen oznámiti ihned
přednostovi soudu poměr, který jej z vyko-
návání soudcovských úkonů podle zákona vy-
lučuje, anebo pro který by mohl některou
stranou býti pro zaujatost odmítnut, jsou-li
mu takové poměry známy. O tomto oznámení
budiž učiněn ve spisech záznam. Jde-li o před-
nostu soudu, učiní příslušné oznámení svému
zástupci; není-li tu však zástupce nebo stal-li
by se soud tím, že přednosta vystoupí, ne-
schopným, aby se usnášel, presidentovi nad-
řízeného soudu.
§ 20.
a) Jak jest soudce stranami odmítán;
(1) Odmítnutí staniž se u soudu, ke kte-
rému náleží odmítaný soudce, podáním nebo
ústně do protokolu. Při tom buďte zároveň
přesně udány okolnosti, které odůvodňují od-
mítnutí.
(2) O takovémto prohlášení se má odmí-
taný soudce vyjádřiti.
b) povinnost osvědčiti důvody zaujatosti;
(3) Strana odmítající soudce pro zauja-
tost má důvody odmítnutí soudcem popírané
osvědčiti; jestliže by pro zaujatost odmítla
strana soudce, u něhož se již před odmítnutím
dala do projednávání nebo učinila návrhy,
musí také osvědčiti, že důvod odmítnutí vznikl
teprve později anebo že se o něm teprve poz-
ději dověděla.
c) úřední povinnost zjistiti důvody vyloučení
soudce.
(4) Důvody vylučující soudce podle zákona
musí vždycky býti zjištěny z úřední povin-
nosti.
§ 21.
Způsob vyřízení: a) jde-li o odmítnutí po-
mocných soudců, samosoudců nebo členů
senátu;
(1) Odmítnutí pomocných soudců, samo-
soudců nebo jednotlivých členů senátu může
býti vyřízeno tím, že přednosta soudu přidělí
se souhlasem odmítaného soudce věc, o kte-
- 32 -
rou jde, jinému z ostatních soudců téhož
soudu, v této věci právně nezávadných, anebo
určí za stejných podmínek do senátu místo
odmítaného člena soudce jiného.
b) jde-li o odmítnutí přednosty okresního
soudu;
(2) Jde-li o odmítnutí přednosty okresního
soudu, může president nadřízeného krajského
soudu se souhlasem odmítaného přednosty
přikázati věc, o niž jde, samosoudci povola-
nému k zastupování přednosty okresního sou-
du nebo soudci, který je trvale určen k tomu,
aby přednostu okresního soudu zastupoval.
c) nevycházeli odmítnutí od stran.
(3) Takováto opatření lze učiniti i po ozná-
mení soudcově ve smyslu § 19.
§ 22.
Kdo rozhoduje o odmítnuti.
(1) Jinak rozhoduje o odmítnutí soudců
náležejících k okresnímu soudu nadřízený
krajský soud; náleží-li odmítaný soudce
k soudu sborovému, rozhoduje tento sborový
soud; jestliže by se však tento sborový soud
tím, že odmítnutý soudce vystoupí, stal ne-
schopným, aby se usnášel, rozhoduje sborový
soud nadřízený podle pořadí stolic.
(2) Takovéto rozhodnutí budiž vyvoláno
i k oznámení soudcovu (§ 19), nedošlo-li k vy-
řízení podle předcházejícího paragrafu.
§ 23.
Forma rozhodnuti.
(1) O odmítnutí bude rozhodnuto usnese-
ním bez ústního jednání; soud povolaný
k rozhodnutí však může, než vydá usnesení,
naříditi všechna vyhledávání potřebná k vy-
světlení.
Opravné prostředky.
(2) Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vy-
hovuje, nelze napadati opravným prostřed-
kem. Proti usnesením nevyhovujícím odmít-
nutí se připouští rekurs podle předpisů civil-
ního řádu soudního. O tomto rekursu roz-
hodne soud druhé stolice s konečnou plat-
ností. Došlo-li k rozhodnutí jen po oznámení
soudcově (§ 19), nelze mu vůbec odporovati.
- 33 -
(3) Jestliže strana odmítnutí soudce uplat-
ňovala marně a rozhodnutí nabylo právní
moci, nemůže se už soud vyšší stolice v téže
právní věci tou otázkou zabývati.
§ 24.
Koho nutno zpraviti o tom, že bylo vyhověno
odmítnuti.
Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje,
budiž z úřední povinnosti oznámeno před-
nostovi soudu, k němuž náleží odmítnutý
soudce; je-li odmítnut přednosta okresního
soudu, budiž toto oznámení učiněno presiden-
tovi nadřízeného krajského soudu, týká-li se
odmítnutí presidenta sborového soudu, budiž
o příslušném rozhodnutí zpraven jeho zá-
stupce, a jestliže by byl odmítnut president
sborového soudu se všemi členy svého soudu,
budiž to oznámeno sborovému soudu nadříze-
nému podle pořadí stolic (§ 30).
§25.
Účinek odmítání.
(1) Odmítaný soudce může až do pravomoc-
ného rozhodnutí o odmítnutí předsevzíti jen
takové úkony, které nedopouštějí odkladu.
Opatření, jehož je třeba, bylo-li odmítnuti
vyhověno.
(2) Je-li odmítnutí vyhověno, mají osoby
zpravené podle § 24 ihned opatřiti, čeho třeba,
aby byl ustanoven soudce způsobilý vykoná-
vati soudcovský úřad v právní věci, o niž jde.
Odmítání jiných soudních
orgánů.
§26.
Odmítání orgánu: a) doručných, osvědčují-
cích, výkonných nebo samostatně věc vyři-
zujících;
Předpisy o odmítání soudců se vztahují i na
ostatní zaměstnance soudů, pokud jsou činní
jako orgány doručující, osvědčující, výkonné,
anebo, pokud se to podle zákonných předpisů
dopouští, jako orgány jistou věc samostatně
vyřizující, dále na zapisovatele, a to u všech
těchto osob s tou obměnou, že o odmítání jich
rozhoduje s konečnou platností přednosta
soudu, u něhož jsou ustanoveny.
- 34 -
§27.
b) jiných.
(1) Soudní orgány, na které se nevztahují
předcházející ustanovení, mají, jsou-li v po-
měru, který by soudce vylučoval z vykoná-
vání úřadu, oznámiti tento poměr přednostovi
soudu.
(2) Přednosta soudu ustanoví, zda se ta-
kové soudní orgány mají zdržeti výkonu
svého úřadu.
TŘETÍ ODDÍL.
O příslušnosti.
§ 28.
Kdy ustanovuje příslušnost nejvyšší soud.
(1) Jestliže některá občanská právní věc
spadá sice pod pravomoc zdejších soudů,
avšak podmínky místní příslušnosti zdejšího
soudu ve smyslu tohoto zákona scházejí anebo
nemohou býti vyšetřeny, určí nejvyšší soud
z věcně příslušných soudů onen soud, který
má pro danou právní věc platiti za soud
místně příslušný.
(2) Toto určení se stane ve sporných občan-
ských věcech právních k návrhu strany, jinak
z úřední povinnosti.
§ 29.
Jak dlouho trvá příslušnost.
Každý soud zůstává v právních věcech,
které byly u něho řádně zahájeny, příslušným
až do jich ukončení, třebas by se dodatečně
změnily okolnosti, podle nichž byla při zave-
dení řízení příslušnost určena. To však neplatí
o takových změnách, kterými se právní věc
odnímá zdejšímu soudnictví vůbec nebo ale-
spoň působnosti soudů řádných.
§30.
O delegaci: a) nutné;
Nemůže-li soud vykonávati soudní moc z ně-
kterého důvodu uvedeného v § 16, má tuto
překážku oznámiti soudu nadřízenému podle
pořadí stolic. Tento soud pak ustanoví jiný
soud stejného druhu, aby příslušnou právní
věc projednal a rozhodl.
- 35 -
§31.
b) vhodné.
(1) Rovněž může vrchní soud, v jehož ob-
vodě je soud příslušný, pro vhodnost k návrhu
některé strany ustanoviti, aby místo tohoto
příslušného soudu jednal a rozhodl jiný soud
stejného druhu v obvodu téhož vrchního
soudu.
(2) Delegace z obvodu jednoho vrchního
soudu do obvodu jiného jsou vyhrazeny nej-
vyššímu soudu.
(3) Návrh na delegování nepůsobí odklad
řízení. Rozhoduje se o něm bez ústního jed-
nání. Vyjádření potřebná k vysvětlení však
buďte před rozhodnutím vyžádána do určené
lhůty na soudu, jenž by byl ku projednávání
nebo rozhodnutí vlastně příslušný, i na stra-
nách.
(4) V řízení exekučním, konkursním, vy-
rovnacím a nesporném může návrh na delego-
vání učiniti i soud dosud příslušný.
§32.
Obmezení příslušnosti na soudní okres.
(1) Každý soud má vykonávati v obvodu
sobě přiděleném sám úřední úkony přísluše-
jící k jeho působnosti.
(2) Doručení a jiné soudní úkony ve vojen-
ských budovách anebo v budovách vojskem
obsazených se však mohou díti toliko po před-
cházejícím oznámení veliteli; velitel může
k tomuto výkonu přiděliti vojenskou osobu.
(3) Má-li býti doručeno osobám exterito-
riálním nebo jde-li o to, aby byla vykonána
soudní nařízení, která se týkají těchto osob,
obrátiž se soud na ministerstvo spravedlnosti,
aby bylo vyžádáno zprostředkování minister-
stva zahraničních věcí.
(4) Stejně nutno postupovati, má-li se
soudně něco konati v bytech exteritoriálních
osob a vůbec v místnostech exteritoriálních
proti osobám, které jsou podřízeny řádným
soudům.
§33.
Kdy smí soud překročiti hranice svého
obvodu.
Výjimečně a vždy jenom uvnitř státních
hranic smí soud překročiti hranice svého ob-
- 36 -
vodu, jestliže jeho úřední úkon má býti před-
sevzat na hranicích soudního obvodu, nebo
je-li toho pro naléhavost nebo důkladné po-
souzení věci nezbytně zapotřebí. O tom bu-
diž zpraven soud, v jehož obvodě má býti vy-
konán takovýto úkon.
§34.
Jak se přenášejí jednotlivé práce na před-
sedu nebo na soudce z příkazu.
(1) President sborového soudu nebo před-
seda senátu, kterému jest právní věc přidě-
lena, smí vykonávati jen takové soudní úko-
ny, které jsou mu zákonem výslovně svěřeny.
Rovněž může senát svěřiti soudní úkony jed-
notlivému členu senátu nebo příslušného sbo-
rového soudu (soudci z příkazu) jen tehdy,
když to zákon dovoluje.
(2) Přenésti soudní úkony na člena senátu
nebo na člena příslušného sborového soudu
může toliko senát povolaný ku projednávám
a rozhodnutí právní věci. Neplatí to však,
je-li nařízeno něco jiného, zejména je-li před-
seda sám k tomu zmocněn.
§35.
Soudce z příkazu.
(1) Soudní úkony, které mají býti konány
mimo ústní jednání nebo mimo zasedání, mo-
hou býti v řízení před senáty, když není pod-
mínek pro dožádání jiného soudu, uloženy
soudci z příkazu.
(2) Usnesení takového soudce může, ne-
ustanovuje-li zákon jinak, k návrhu nebo
z úřední moci změniti soud, který příkaz dal.
Před rozhodnutím buďte konána potřebná
šetření.
§36.
Jak se přenášejí úřední úkony na jiné
soudy.
(1) úřední úkony, které by měl krajský
soud podle § 32, odst. 1 předsevzíti sám, buď-
tež přeneseny na okresní soud ležící v obvodě
tohoto krajského soudu mimo jeho sídlo,
když to buď zvláštní zákonné předpisy naři-
zují anebo když se tím může usnadniti vyří-
zení věci nebo zameziti zbytečný náklad.
(2) Jinak se má soud, u něhož jest právní
věc zahájena, obrátiti na jiný soud se žádostí,
- 37 -
aby zaň vykonal jistý úřední úkon (soud do-
žádaný), jen tehdy, když jde o úkony, které
mají býti vykonány mimo jeho obvod (právní
pomoc).
(3) Je-li dožadován o právní pomoc cizo-
zemský soud (úřad), budiž při tom šetřeno
mezinárodních smluv, a není-li jich, předpisů
vydaných vládou nebo ministerstvem spra-
vedlnosti.
§37.
O právní pomoci k žádosti zdejšího soudu.
(1) Zdejší soudy si vzájemně poskytujtež
právní pomoc.
(2) O právní pomoc budiž dožádán, není-li
ustanoveno něco jiného, okresní soud, u ně-
hož nebo v jehož obvodě má býti žádaný úkon
vykonán, žádosti za provedení knihovních zá-
pisů nebo takových úředních úkonů, které mo-
hou býti předsevzaty jen u některého určitého
sborového soudu, buďtež vzneseny na soud,
u něhož je vložka, v které se má zápis státi,
nebo který jinak má úřední úkon provésti.
(3) Je-li dožádaný soudce k žádanému
úkonu místně nepříslušný, budiž žádost po-
stoupena soudu příslušnému, a není-li tento
soud znám, budiž odmítnuta. Ani pro místní
nepříslušnost nemůže býti právní pomoc od-
mítnuta, když se osoba k dožádanému soudu
obeslaná už k němu dostavila.
(4) Soud dožadující se právní pomoci může
výjimečně žádati, aby dožádaným soudem
byly zároveň vyslechnuty i osoby, které ne-
pobývají v jeho obvodě, uzná-li to za nutné
pro zjištění skutkového stavu věci (na př. pro
konfrontaci), nebo jeví-li se to výhodnějším
pro tyto osoby samé.
(5) V místech, kde je několik okresních
soudů, může býti vládním nařízením stano-
veno, že právní pomoc poskytuje jen jeden
nebo jen některé z nich.
(6) Soudy se nedožadujtež právní pomoci,
mohou-li samy vykonati příslušné úkony vý-
hodněji pro věc, o niž jde, nebo pro vyslýchané
osoby.
§38.
O právní pomoci k žádosti cizozemských
soudů.
O) Zvláštní ustanovení (mezinárodní
smlouvy, předpisy vydané vládou nebo mini-
- 38 -
sterstvem spravedlnosti) stanoví, v jakém
rozsahu mají zdejší soudy poskytovati k do-
žádání právní pomoc cizozemským soudům
(úřadům).
(2) Není-li podle předchozího odstavce sta-
noveno jinak, budiž právní pomoc poskyto-
vána, je-li šetřeno vzájemnosti. Je-li dožá-
daný soud v pochybnostech o tom, je-li še-
třeno vzájemnosti, má si vyžádati prohlášení
ministerstva spravedlnosti; toto prohlášení
jest potom proň závazné.
(3) Právní pomoc budiž (odstavec 1 a 2)
odepřena:
1. je-li žádaný úkon podle zdejších ustano-
vení vyňat z působnosti soudů; náleží-li žá-
daný úkon k působnosti jiných zdejších úřa-
dů, dodá dožádaný soud žádost úřadu k tomu
příslušnému;
2. je-li žádáno za úkon, který jest zdejšími
zákony zapověděn;
3. je-li výkonem právní pomoci ohrožena
státní bezpečnost nebo porušena jeho svrcho-
vanost.
§39.
Podle jakých zákonů dožádaný soud
postupuje.
(1) žádaná právní pomoc budiž poskytnuta
podle zákonů závazných pro dožádaný soud.
Pokud to podle těchto zákonů lze dopustiti, má
dožádaný soud z úřední povinnosti zaříditi a
opatřiti vše, čeho je třeba, aby bylo žádosti
vyhověno.
(2) Uchýliti se od zákonných předpisů zde
platných lze jen tenkráte, jestliže bylo výslov-
ně žádáno, aby byl při poskytování právní po-
moci zachován určitý postup, stanovený prá-
vem dožadujícího státu, a dožadující soud při
tom oznámí dožádanému soudu příslušné
předpisy svoje a jestliže zdejší zákonodárství
žádaný postup nezakazuje.
(3) Jsou-li o způsobu poskytování právní
pomoci sjednány mezinárodní smlouvy, platí
jejich ustanovení.
§40.
Jak se vyřizují neshody mezi cizozemským,
soudem dožadujícím a zdejším dožádaným.
(1) Chce-li dožádaný soud právní pomoc ci-
zozemskému soudu (úřadu) odepříti z důvodů
- 39 -
uvedených v § 38, odst. 2 a odst. 3, č. 3, ozná-
miž to nejprve ministerstvu spravedlnosti;
ono může naříditi další opatření, jež uzná v zá-
jmu mezinárodních styků za potřebná. Pro-
hlášením ministerstva spravedlnosti je dožá-
daný soud vázán.
(2) Proti odepření právní pomoci, k němuž
dojde podle odstavce 1, není opravného pro-
středku. Jinak rozhoduje o rekursu proti ode-
pření právní pomoci vrchní soud nadřízený do-
žádanému soudu.
(3) Ustanovení odstavce 1 a odstave 2, vě-
ty první, budiž použito i tehdy, vzniknou-li
z poskytování právní pomoci mezi soudem do-
žadujícím a dožádaným neshody jakéhokoli
druhu.
Zkoumání příslušnosti.
§ 41.
(1) Jakmile některá právní věc soudu dojde,
má tento soud z úřední povinnosti zkoumati
svou příslušnost.
Ve sporech.
(2) Toto zkoumání se v občanských roze-
přích děje na základě údajů žalobcových, ačli
není soudu už známo, že jsou nesprávné.
V jiných věcech.
(3) Ve všech jiných občanských věcech
právních však má soud z úřední povinnosti
vyšetřiti poměry rozhodné pro příslušnost;
při tom není vázán údaji stran. K tomu konci
může žádati na účastnících všechna potřebná
vysvětlení.
§ 42.
Věcí odňaté zdejšímu soudnictví nebo alespoň
soudům řádným.
(1) Je-li některá právní věc odňata zdejšímu
soudnictví nebo alespoň soudům řádným, má
dovolaný soud v každém období řízení usnese-
ním vysloviti ihned svou nepříslušnost a spolu
zmatečnost řízení předcházejícího. Totéž mají
učiniti soudy vyšší stolice, jestliže tato vada
vyjde najevo teprve tam.
(2) Vyjde-li tato vada najevo teprve tehdy,
když řízení je pravomocně skončeno, budiž
k návrhu nejvyššího správního úřadu vyslo-
- 40 -
vena nejvyšším soudem zmatečnost provede-
ného soudního řízení.
(3) Výrok tento však nelze učiniti, jestliže
mu překáží pravomocné rozhodnutí téhož nebo
jiného soudu v téže věci učiněné o tomto dů-
vodu zmatečnosti.
Věci zahájené neprávem v jiném řízení než
sporném.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 budiž také
užito, jestliže některá věc, která je předmě-
tem sporného soudnictví, byla zahájena u sou-
du v jiném řízení než sporném.
§43.
Účinky jiné nepříslušnosti: a) ve sporech;
(1) Jestliže se dovolaný soud pokládá za ne-
příslušný z jiného důvodu, než které jsou uve-
deny v § 42 (§ 41, odst. 2), budiž žaloba
z úřední povinnosti odmítnuta. Jakmile však
byl o žalobě položen rok k ústnímu jednání,
může se soud prohlásiti nepříslušným toliko
tenkráte, když žalovaný včas vznese námitku
nepříslušnosti nebo když se soud nemůže pro
právní věc, o niž jde, státi příslušným ani vý-
slovnou úmluvou stran.
(2) Tento výrok se stane usnesením.
(3) žalobu nelze pro nepříslušnost soudu od-
mítnouti, jestliže žalobce, třebas až při jednání
o námitce nepříslušnosti, uvede jiný důvod,
kterým jest příslušnost soudu odůvodněna.
§44.
b) v ostatních občanských věcech.
(1) Je-li v ostatních občanských věcech
právních (§ 41, odst. 3) příslušný jiný soud
nežli dovolaný, vysloviž tento soud usnesením
svou nepříslušnost v každém období řízení
z úřední povinnosti nebo k návrhu, a pokud
podle okolností daného případu může zjistiti
soud příslušný, odkaz právní věc tomuto
soudu.
(2) O tomto odkazovacím usneseni, jež se
učiní bez ústního jednání, buďtež strany zpra-
veny.
(3) Soud, jenž vyřkl svou nepříslušnost, ne-
vydav odkazovacího usnesení, může až do do-
by, kdy jeho výrok nabude právní moci, uči-
- 41 -
niti všechna neodkladná opatření, jichž jest
třeba na ochranu veřejných zájmů anebo k za-
jištění stran nebo účelu řízení.
§ 45.
Obmezení opravných prostředků.
(1) Rozhodnutím krajského soudu nelze
odporovati opravným prostředkem proto, že
jest věcně příslušný jiný krajský soud nebo
soud okresní, rovněž ne proto, že místo samo-
soudce u krajského soudu rozhodoval senát.
(2) Rozhodnutím krajského soudu nelze
odporovati ani proto, že v majetkoprávních
sporech (§7) místo senátu jednal a rozhodo-
val samosoudce, jestliže se strana před samo-
soudcem dala do jednání, nevytknuvši vadu
v obsazení soudu.
(3) Proti rozhodnutím soudu druhé stolice
o příslušnosti není opravného prostředku.
§ 46.
Je-li po ústním jednání pravomocně vy-
řčena věcná nepříslušnost některého soudu,
jest toto rozhodnutí závazné pro každý soud,
u kterého by právní věc, o niž jde, byla po-
zději zahájena.
§ 47.
Spory o příslušnost mezi zdejšími soudy.
(1) Spory mezi soudy první stolice o pří-
slušnost buďte rozhodnuty soudem vyšším,
který jest těmto soudům společně nejblíže
nadřízen.
(2) Rozhodnuto budiž k návrhu některé
strany nebo k oznámení některého ze zúčast-
něných soudů usnesením bez ústního jednání;
avšak soud si může před rozhodnutím vyžá-
dati do určené lhůty na zúčastněných soudech
i na stranách vyjádření potřebná k vysvět-
lení.
(3) Rozhodnutí tomuto nemůže býti odpo-
rováno opravným prostředkem; strany budou
o něm zpraveny soudem, který byl ustanoven
za příslušný.
(4) Vyšší soud povolaný k rozhodnutí může
učiniti všechna opatření, která se mezitím
jeví potřebná na ochranu veřejných zájmů
anebo k zajištění stran nebo účelu řízení.
- 42 -
§48.
Spory o příslušnost s cizozemskými soudy
a úřady.
(1) Sezná-li soud v kterémkoliv období ří-
zení, že se v době, kdy některá věc naň byla
vznesena, již prohlásil pro touž věc příslušným
cizozemský soud nebo úřad anebo že se touž
věcí již zabývá, ihned přeruší z úřední povin-
nosti další řízení a oznámí to ministerstvu
spravedlnosti, aby prohlásilo, má-li býti ona
věc zdejším soudem projednána či nikoliv.
Až do prohlášení ministerstva spravedlnosti
se soud omezí jen na taková opatření, která
jsou nezbytná pro ochranu veřejných zájmů
anebo pro zajištění stran nebo účelu řízení.
V prohlášení ministerstva spravedlnosti, že se
československé soudy mají onou věcí zabývati,
bude za podmínek § 28 určen soud příslušný
k jejímu projednání.
(2) Ustanovení odstavce 1 budiž použito ob-
dobně, jestliže československý i cizozemský
soud nebo úřad pro svou nepříslušnost odmí-
tají projednati věc na ně vznesenou.
(3) Nevyžaduje se, aby rozhodnutí česko-
slovenského soudu a cizozemského soudu nebo
úřadu o příslušnosti bylo pravomocné.
(4) Prohlášení ministerstva spravedlnosti
podle odstavců 1 a 2 jest pro československé
soudy závazné.
DRUHÁ ČÁST.
O soudní moci ve věcech sporných.
PRVNÍ ODDÍL.
Věcná příslušnost.
§ 49.
Okresní soudy.
(1) Před okresní soudy náležejí:
1. spory o majetková práva, čítajíc v to i
spory vzniklé v řízení rozkazním a směnečném,
když hodnota sporného předmětu není vyšší
než 5. 000 Kč a nejde o spor, k jehož projed-
nání jest výlučně příslušný krajský soud,
nehledíc k hodnotě předmětu sporu;
2. spory o otcovství k nemanželskému dítěti
a o závazcích, které podle zákona má neman-
- 43 -