Při úpravě §§ 1431 až 1437 obč. zák. a
§ 1174 obč. zák. se superrevisní komise,
celkem v souhlase se subkomitétem, spra-
vovala těmito zásadami:
Pořad paragrafů byl změněn. Na prv-
ním místě byl ponechán § 1131 obč. zák,
jemuž odpovídají §§ 1293 až 1295. Pak
jdou za sebou ostatní paragrafy v tomto
pořadu:
§ 1296 odpovídá § 1437 obč. zák.; § 1297
odpovídá § 1436 obč. zák.; § 1298 odpovídá
§ 1434 obč. zák.; § 1299 odpovídá § 1432
obč. zák.; § 1300 odpovídá § 1433 obč. zák.;
§§ 1301 a 1302 mají ustanovení o condic-
tio ob causám datorum; §§ 1303 a 1304
odpovídají § 1174 obč. zák. a § 1305 pře-
jímá § 1435 obč. zák. Důvody tohoto uspo-
řádání budou patrné při rozboru jednotli-
vých paragrafů.
Zásadní úprava všech ustanovení se nese
v tom směru, že nové teksty ostřeji než do-
savadní vyslovují, že důvodem žalob jest
obohacení jedné osoby na újmu druhé bez
právního důvodu. Co do pojmu obohacení
stojí teksty na základě, že obohacení, o kte-
rém jest ustanoveno, předpokládá výhodu
na straně jedné, vykoupenou škodou na
straně druhé, takže suma, kterou lze vy-
souditi, nebude nikdy vyšší ani než ona vý-
hoda ani než ona škoda; srv. S wo b o d a,
Nátur und Inhalt des Bereicherungsan-
spruches, str. 141 a násl.
Mezi ustanovení, o nichž právě je řeč,
nebyla zařaděna všechna ustanovení upra-
vující látku postiženou kondikcemi. O dů-
ležitých případech condictionis ob causám
se jedná v právu dědickém (§§ 524, 527),
v hlavě o darování (§§ 800, 801), a také
§§ 708, 764, 1319 znají žaloby, náležející
pod hleslo kondikcí. Na taková ustanovení
míří § 1301 slovy "není-li ustanovení od-
chylných".
O tekstech jednotlivých ustanovení obč.
zákoníka lze říci, že jsou velmi neúplné a
zavdávají podnět k hojným pochyb-
nostem, čeliti těmto neúplnostem a pochyb-
nostem chce navržený tekst.
K §§ 1293 až 1295: Jak již bylo po-
dotčeno, rozvádějí tato ustanovení myšlen-
ky § 1431 obč. zák. Podmínky žaloby jsou
určeny starým heslem "si quis ignorans in-
debitum solvit". Rozšířiti § 1293 na všech-
ny případy shlazení pohledávky, nepoklá-
dala superrevisní komise za možné, ač při-
pouští, že i mimo soluci bude možno užíti
§ 1293 obdobně. Co do právních následků
zůstává ustanovení, že je vrátiti, co bylo
indebite plněno. V ostatních směrech,
stran věcí, které nemohou býti vráceny,
stran plodů těžených a zanedbaných i ak-
cesse, nedal občanský zákoník ustanovení.
V navrženém tekstu §§ 1294 a 1295 jsou
tyto otázky rozhodnuty, v duchu občan-
ského zákoníka, jinak pro nepoctivého, ji-
nak pro poctivého příjemce. Co do příjem-
ce nepoctivého se odkazuje k obdobě §§ 119
a 120, co do příjemce poctivého se vytýká,
že je povinen vydati to, čím je na újmu
plátce obohacen, a je nařízeno hleděti k ob-
době § 121. Zmíniti se o srážce impens ne-
pokládala komise za nutné; co se týká pří-
jemce poctivého, podává se rozhodnutí
z pojmu obohacení. Jinak než subkomitét
pokládala komise za nutné připojiti usta-
novení subkomitétem vypuštěné, co platí,
když byla plněna práce.
V osnově z r. 1931 následoval pak zvlášt-
ní paragraf vykládající pojem obohacení
v některých důležitých a sporných případ-
nostech. Formule byla vzata z P f a f f a,
Gerichtszeitung, 1868. Vstupovati do další
kasuistiky a vytýkati, co platí, když věc
u příjemce zcela vzala zkázu, ale tak, že se
mu za ni dostalo náhrady (pojistné atp.),
nepovažovala komise za nutné, soudíc, že
přijatý princip bezdůvodného obohacení na
újmu druhého vystupuje v tekstu zcela jas-
ně a dovede k rozhodnutí takových případů.
Po nových úvahách bylo toto ustanovení
v konečné redakci zase škrtnuto, neboť se
dospělo k přesvědčení, že někde by přesné
jeho užívání působilo praksi obtíže. V čet-
ných případech pak se prakse jistě nebude
rozpakovati rozhodnout podle zásad, kte-
ré tu měly býti vyjádřeny, i když se o nich
nový zákoník výslovně nezmíní.
§ 1296 vykazuje naproti § 1437 obč. zák.
jen změny stylistické, § 1297 reprodukuje
§ 1436 obě. zák. bez jakékoli změny.
V § 1298 je doplněn § 1434 obč. zák. ne-
gativní zmínkou o interusuriu podle vzoru
§ 813, odst. 2 občanského zákoníka pro
Německou říši. Přes učiněnou připomínku
nepokládala superrevisní komise za vhod-
né dáti v tomto případě vždy místo zásadě
§ 1264, vyjmouc že jde o osoby nezpůso-
bilé spravovati své věci (§ 1272). Všechny
čtyři uvedené paragrafy byly zařaděny
přímo za starý § 1431 obč. zák. (§§ 1293
až 1295), ježto jej vysvětlují a doplňují.
§ 1299 je výjimkou z § 1293 a § 1300
výjimkou z této výjimky. A jdou tedy za
- 410 -
všemi paragrafy, které jsou provedením
zásady § 1293. Odpovídají přesně §§ 1432,
1433 obč. zák., až na to, že § 1300 má for-
muli, která postihuje lépe než původní
tekst jak neschopnost disponovati ma-
jetkem, tak nezpůsobilost k právním či-
nům. Superrevisní komise odmítla dáti
v § 1299 ustanovení, že nemá místa kon-
dikce, když byla zaplacena pohledávka
prekludovaná, ježto nelze takto rozhod-
nouti jednotně.
K §§ 1301, 1302: Jak již bylo pověděno,
pokládal subkomitét za nutné, dáti ustano-
vení o condictio ob causám datorum. Uči-
nil tak ustanovením, kterému právem bylo
vytčeno, že má formu přímo traktátovou.
To snad bylo také důvodem, že se vyskytl
návrh ustanovení vypustiti. Toho super-
revisní komise neučinila, ale rozdělila pa-
ragraf na dva a zbavila je káraného trak-
tátového výrazu, hledíc k tekstu navrže-
nému nejvyšším soudem. Pod-
mínky žaloby jsou ustanoveny podle hesla
praestare ob causám futuram non inho-
nestam, když causa pak non est secuta.
Bylo vysloveno s panujícím míněním, že
nezáleží na tom, zdali causa non est secuta
náhodou nebo vůlí strany jedné či druhé.
O právních následcích bylo vysloveno, že
platí §§ 1293 a násl. přiměřeně. Zvláštní
ustanovení jako §§ 527, 800, 801 a j. zůstá-
vají vyhrazena. § 1302 ukazuje, jak chá-
pati přiměřené užití ustanovení §§ 1293 a
násl., a dává zvláštní ustanovení o případu
Uvedeném v §§ 800, 801, jenž je velmi
sporný; srv. H o f m a n n, Ghts. Zt., VIII,
str. 320. Změna proti tekstu subkomitétu
je dána rozdílem mezi § 1247 obč. zák. a
novými §§ 800, 801.
§§ 1303 a 1304, obsahující ustanovení
o condictio ob iniustam causám, odpovídají
původnímu § 1174 obč. zák., resp. § 1174,
odst. 1 novelové verse. Druhý odstavec
§ 1174 obč. zák. novelové verse jest
v § 1110. Druhá věta § 1174, odst. 1 obč.
zák. jako ustanovení odkazové byla vypu-
štěna.
§ 1305 má ustanovení o condictio sine
causa a odpovídá § 1435 obč. zák. Zmínka
o condictio sine causa, když věc je u dru-
hého bez právního důvodu od počátku, do-
plněná subkomitétem a převzatá v osnově
z r. 1931, byla v závěrečné redakci škrt-
nuta. Pro některé takové případy jsou
dána zvláštní ustanovení na jiných místech
zákoníka a jich poměr k onomu doplňku
byl by krajně nejasný. Pokud zvláštních
ustanovení není, vystačí se s všeobecnými
interpretačními předpisy hlavy 1 a ne-
doporučuje se formulovati širokou zásadu,
při jejímž užití by stejně bylo nutno se
K oněm interpretačním předpisům utéci.
K §§ 1306 až 1313: Ustanovení občan-
ského zákoníka o kompensaci (§§ 1438 a
násl.) byla ponechána bez podstatnějších
změn.
V § 1306 byl rozřešen starý spor, zdali
compensatio ipso iure fit čili nic, jasným
ustanovením ve smyslu alternativy druhé.
Zároveň bylo vysloveno, že právní ná-
sledky kompensace se datují od setkání
pohledávek.
§ 1307 se vyslovil, že obligace tak ře-
čené naturální se nehodí ke kompensaci.
Není v tom odpor s §§ 1188, 1206, ježto
kompensabilita je právní následek nepo-
chybně silnější než způsobilost k rukojem-
ství nebo ko konstitutu.
V § 1308, jenž odpovídá § 1439 obč. zák.,
byla vypuštěna zmínka o pravosti, poně-
vadž stačí zmínka v § 1306. Formule
§ 1439 obč. zák. týkající se pohledávek ne-
dospělých byla nahrazena přesnější, z kte-
ré plyne, že proti dospělé pohledávce nelze
compensando namítati pohledávku ne-
dospělou. Připojena byla zmínka o pohle-
dávkách neurčitých, již měl občanský zá-
koník až v § 1440, a míří se tím zejména
na pohledávky výjimečné. Zmínka o kon-
kursním řádě subkomitétem ponechaná a
o vyrovnacím řádě subkomitétem připo-
jená byly škrtnuty, ježto se superrevisní
komise domnívá, že je vhodno, aby tyto
věci byly vypořádány právem konkursním,
resp. vyrovnacím (srv. §§ 21 a 22 konk.
ř. a §§ 22 a 23 vyrovn. ř. z r. 1931).
Z § 1440 obč. zák. byla v § 1309 pone-
chána jen druhá věta, ale byla formulována
přesněji, že proti pohledávkám tam vyjme-
novaným nemá kompensace místa. Zmínka
o nepravidelném depositu byla nutná, pro-
tože vyloučení kompensace by se příčilo
potřebám i zvyklostem obchodu, a zejména
vzhledem k ustanovením o diferenční hře.
Zmínka o retenčním právu je v § 1309
právě tak málo na místě, jako byla
v § 1440 obč. zák. novelové verse, ale
sotva bylo pro ni možno najíti v zákoníku
místo jiné.
§ 1310 nahradil třetí větu § 1440 ve
znění návrhu subkomitétu. Naproti de-
- 411 -
monstrativnímu výpočtu ustanovení na-
vrženého subkomitétem vytýká § 1310
taxative, že nelze namítati kompensaci
proti pohledávkám na nutnou výživu a vů-
bec proti pohledávkám nezabavitelným.
§ 1311 odpovídá první větě § 1441 obč.
zák., ale bylo slovem "zpravidla" a citací
nejdůležitějších ustanovení o té věci na-
značeno, že je možná výjimečně compen-
satio ex persona tertii. Druhá věta dosa-
vadního tekstu převzata nebyla. Pokud
o kompensaci pohledávek státu s pohle-
dávkami za státem má platiti něco odchyl-
ného, bude možno příslušné normy vydati
na základě zmocnění obsaženého v či. LXV
úvoz. a prov. předpisů.
§ 1312 převzal beze změny § 1442 obč.
zák.
§ 1313 byl připojen zejména za tím úče-
lem, aby bylo jasné, že likvidita pohle-
dávky není podmínkou její kompensabi-
lity, jak jasně plyne již z §§ 188, 391 c.
r. s. (§§ 232, 389 zák. čl. I/1911).
§ 1443 obč. zák. škrtl již subkomitét.
Superreyisni komise jej nerestituovala,
přihlížejíc k tomu, že, je-li něčeho potřebí,
lze to lépe zaříditi v zákoně knihovním,
na př. tím, že se dlužníku hypotékami po-
hledávky, kterému vznikla kompensabilní
pohledávka proti věřiteli, připustí po-
známka spornosti.
§ 1314 odpovídá § 1444 obč. zák. Zůstává
beze změny, až na to, že dvojsmyslné slovo
"begeben" se vypadřuje slovem "naklá-
dati". Zvoleným tekstem se usnadní ře-
šení otázky ode dávna sporné, ale usnad-
něné již § 1406 obč. zák. novelové verse
(§ 1251), zdali k prominutí dluhu je po-
třebí přivolení dlužníka.
§ 1315 vyhovuje návrhům, jak zabez-
pečiti, aby renunciace na škody vzniklé na
pozemku (nejvýznamnější jsou škody
vzniklé poddolováním) působily také proti
nástupcům ve vlastnictví. Superrevisní ko-
mise se domnívala, že nejlépe jest umís-
těno toto ustanovení v souvislosti s usta-
novením o renunciaci na pohledávky vůbec.
Z § 1445 obč. zák. nepřevzal subkomitét
než první větu (v otisku byla chybně druhá
věta otištěna); druhou vypustil jako ne-
jasnou a pochybenou. Superrevisní komise
vypustila v § 1316 i výjimku stanovenou
ve větě první, ale nahradila ji všeobecnou
formulí "neplyne-li ze zákona nic jiného".
§ 1317 přejal § 1446 obč. zák. beze
zrněny, až na to, že byly vypuštěny citace
a že tekst byl uveden do souladu s ustano-
veními o disposici vlastníka s uvolněným
právem hypotekámím.
§§ 1318 a 1319 odpovídají § 1447 obč.
zák. Jen slovo "nehoda" je nahrazeno slovy
"skutečnost, za kterou dlužník neodpo-
vídá", aby tu byl soulad s § 763. V druhé
větě slova "nebo dluh zapraviti" byla
škrtnuta jako pleonastická. Doplněn byl
§ 1318 ustanovením o částečné nemožnosti
a přikazuje se v té příčině hleděti k druhé
větě § 709 a nikoliv snad k druhé větě
§ 763.
Za § 1447 obč. zák. zařadil subkomitét
ustanovení o tak řečené hospodářské ne-
možnosti splnění. Ustanovení to kruhy
právnickými i hospodářskými bylo přijato
na větším díle nepříznivě. Superrevisní
komise ustanovení škrtla a jiným ustano-
vením je nenahradila, zejména nikoliv
ustanovením, že se splnění závazku má
díti podle zásad pořádného obchodu. Se
zřetelem ke genesi tohoto návrhu bylo se
obávati, aby z něho nebyl vyčten princip
ekvivalence plnění při smlouvách synal-
lagmatických, jenž občanskému zákoníku
je dojista cizí a jenž by mohl ohroziti zá-
kladní zásady smluvního práva. § 757
osnovy stačí v poměrech normálních a re-
digovati ustanovení pro poměry abnor-
mální, sotva by bylo na místě.
§ 1448 obč. zák. zachovaný subkomité-
tem Superrevisní komise škrtla. Bez spe-
ciálních předpisů, které jsou jeho aplikací,
neznamená nic a takové speciální předpisy
nepotřebují opory v nevýrazném výroku,
jaký má § 1448 obč. zák.
Z § 1449 obč. zák. byla zachována jako
§ 1320 jen jeho první věta; druhá jako
pouhé ustanovení odkazovací se škrtla.
§ 1450 obč. zák. škrtl již subkomitét.
První věta, jsouc záporná, je zbytečná.
Druhá věta je zbytečná rovněž, protože
v občanském zákoníku nesluší jednati
o restituci procesní.
K hlavě 47 (§§ 1321 až 1369).
Jak již bylo pověděno, měla Superrevisní
komise pochybnosti, zdali lze zachovati
systém zvolený občanským zákoníkem co
do promlčení a vydržení. Než z důvodů již
naznačených se rozhodla pro odpověď klad-
nou. Nutné změny byly tu však hojnější
- 412 -
než v četných hlavách jiných. Přes to však
komise nepokládala nutným, aby všechna
ustanovení o promlčení byla zařaděna do
této hlavy čtyřicáté sedmé.
Rubrika hlavy byla přizpůsobena pořadu,
v jakém se o vydržení a promlčení v záko-
níku jedná.
§§ 1451 až 1459 obč. zák., jejichž forma
je velmi zastaralá, byly vydatně pozměně-
ny. §§ 1451 a 1452 obč. zák. byly sloučeny
v jediný § 1321, jenž, vypustiv definice,
vytkl jediné, že vydržením práva vznikají
a promlčením zanikají.
§ 1453 obč. zák. byl vypuštěn právě tak;
jako § 1455 obč. zák., protože stačí, co
o způsobilé osobě i předmětu je pověděno
v§ 1322 (kdysi § 1460).
§ 1454 obč. zák. nemá obsahu právně zá-
važného a to, co je v něm snad přece závaž-
ného, podává se z ustanovení dalších. Byl
tedy vypuštěn jako zbytečný.
§§ 1456 a 1457 obč. zák. byly škrtnuty
jako zastaralé a se soudobým způsobem vy-
jadřování neslučitelné.
První věta § 1458 obč. zák. je rovněž
zbytečná. Je - li základem vydržení držba a
může - li býti v držbě jen právo, které je
v obchodě, není potřebí vytýkati, že nelze
vydržeti práva, která v obchodě nejsou.
Druhá věta § 1458 obč. zák. byla v osnově
z r. 1931 položena jako samostatný para-
graf na konec hlavy o držbě; proč byl tento
paragraf v závěrečné redakci škrtnut, srv.
v poznámkách k hlavě páté i. f.
§ 1459 obč. zák. byl škrtnut a to, co se
z něho zdá býti praktické, bylo zařaděno
do § 1340.
Hlavní rubrika před § 1322, přizpůsobu-
jíc se panující terminologii naukové, zní
"Vydržení řádné" a zahrnuje §§ 1322 až
1333 (dříve §§ 1460 až 1476 obč. zák.),
kdežto pak korespondující rubrika "Vydr-
žení mimořádné" se vztahuje k jedinému
§ 1334 (dříve § 1477 obč. zák.).
§§ 1322 až 1334 se mnoho neliší od §§
1460 až 1477 obč. zák.
§ 1323 se liší od § 1461 obč. zák. tím, že
vedle převodce (sc. vlastnictví) jest uvede-
na osoba ke zřízení práva oprávněná. "Pře-
vodce" dosahuje jen na případy, kdy "titu-
lem" je převod vlastnictví, nikoli na smlou-
vu o zřízení služebnosti. Výpočet titulů ob-
sažených v druhé větě se vypouští. Aby
bylo naznačeno, že "řádná držba" ve smy-
slu § 1323 není úplně totožná s řádnou drž-
bou ve smyslu §§ 107 a 108 (§§ 316, 317
obč. zák.), byla do § 1323 za slovo "řádná"
vsunuta slova "s hlediska vydržení".
V § 1324 se z první věty § 1462 obč. zák.
nereprodukuje slovo "niemals", ježto je
mýlivé, arg. § 1334. Druhá věta je zkrácena
a třetí jako zbytečná škrtnuta.
§ 1325 přesně reprodukuje § 1463 obč.
zák. i s citací § 1357 (dříve § 1493 obč.
zák.). První věta byla doplněna citací §§
109 až 112.
§ 1326 odpovídá § 1464 obč. zák. a je
doplněn citací § 113. Vypuštěno je jen opa-
kování toho, co stojí v § 113.
Superrevisní komise právě tak jako sub-
komitét nepokládala za vhodné něco zásad-
ního měniti na délce lhůt vydržecích a pro-
mlčecích. O důvodech srv. subkomitét, dru-
hé vydání, str. 272.
§§ 1466 až 1470 obč. zák., modifikované
již knihovním zákonem, a pokud šlo o §§
1467 a 1469, výslovně zrušené třetí částeč-
nou novelou, byly značně zjednodušeny.
§ 1327 se omezuje na rozlišení práv, která
se vydržují v době třicetileté, a oněch, kte-
rá se vydržují v době tříleté. Ač to sotva
bylo nutno, je snad přece vhodno vytknou-
ti, že v knihovním právu je hledati ustano-
vení o tom, že zápis knihovní může vésti
ke vzniku práva, uplyne - li stanovený čas
(§ 1328).
§ 1329 odpovídá § 1471 obč. zák. Ke
konci byla připojena nová věta o tom, co
platí, když třicetiletá lhůta uplyne a trojí
příležitost právo vykonati se nevyskytne.
Co do merita navrženého dodatku srv.
Tilsch, Občanské právo, č. 226 b), kdež
se arci mluví o promlčení. Než zásady tam
vyslovené sluší se přidržeti i při úpravě
vydržení.
§ 1330 zachoval ve zjednodušené formě
§ 1472 obč. zák. přes vyslovené pochybno-
sti, zdali se doporučuje poskytovati proml-
čecí privilegia právnickým osobám. Okruh
privilegovaných osob byl však poněkud
jinak vymezen a privilegium přiznáno -
vedle státu - jen ostatním právnickým
osobám veřejného práva. Církve a obce,
o kterých se § 1472 obč. zák. zmiňoval vý-
slovně, jsou tedy novým tekstem zahrnuty;
spolky, obchodní společnosti atp. jsou vy-
loučeny. Uváděti, že pro nemovitosti veřej-
ného statku platí čtyřicetiletá doba vydr-
žecí není nezbytné, neboť až na zcela spora-
dické a jen historicky vysvětlitelné případy
- 413 -
je veřejný statek ve vlastnictví veřejno-
právních korporací.
§ 1331 vyřešil starou pochybnost, co
platí, když subjekty, proti kterým se
vydržuje, jsou po sobě osoby privilego-
vané a neprivilegované. Vzorem je tu
rep. nál. č. 12; srv. k tomu Tilsch,
Občanské právo, č. 226 a), jenž arci zase
mluví o promlčení. Připomíná se, že usta-
novení naleží sem a nikoli k § 1357, kdež se
mluví o výměně aktivního subjektu vydr-
žení a promlčení, t. j. osoby, které z vydr-
žení a promlčení má vzejíti prospěch, kdež-
to zde se ustanovuje o změně v osobě, proti
které vydržení směřuje.
§ 1332 odpovídá § 1473 obč. zák., jenž byl
pozměněn v tom smyslu, jak dosavadní
tekst vykládal již E x n e r, Publizitätsprin
zip, str. 123, p. 118; srv. k tomu R a n d a-
K a s a n d a, § 21, p. 5, kdež se sice popírá
správnost výkladu Exnerova, ale vytýká
se, že jde o omezení de lege ferenda chva-
litebné.
§ 1474 obč. zák. je dnes již obsoletní.
Za obsoletní, se zřetelem na dnešní po-
měry komunikační, byl uznán též § 1475
obč. zák., v osnově z r. 1931 ještě zacho-
vaný.
§ 1334, jenž obdržel samostatnou rubriku
"Vydržení mimořádné", odklidil spory, kte-
ré se pojily k tekstu § 1477 obč. zák. Vytý-
ká se prostě, že, jde-li o vydržení opírající
se o dobu třicetiletou nebo Čtyřicetiletou,
není potřebí, aby držba byla řádná a pravá;
srv. k tomu Randa-Kasanda, § 22,
p.1.
§§ 1478 až 1492 obč. zák. byly jinak, a
jak se zdá, lépe seřaděny, aby se hodily pod
rubriky "Promlčení" (§§ 1355 až 1338).
"Výjimky" (§§ 1339 až 1343), "Doba pro-
mlčecí (§§ 1344 až 1356), a byly také přiči-
něny některé doplňky.
§ 1335 chce odmítnouti zásadu, která se
podávala zřejmě z tekstu § 1479 obč. zák.,
že právo vlastnické trvá, ačkoli vindikační
nárok se promlčel (srv. k tomu na př.
Randa-Kasanda, str. 274 a násl., ale
také Ehrenzweig, I, 1, 1925, § 26 č.
6). Ustanovení to bylo v osnově z r. 1931
položeno jako druhá věta paragrafu repro-
dukujícího obsah § 1479 obč. zák., ale v ko-
nečné redakci bylo osamostatněno hlavne
z toho důvodu, že ustanovení o vlastnickém
právu nelze dobře přiřaďovati k ustanove-
ním o právech zatěžujících jiného.
§ 1336 reprodukuje § 1479 obč. zák. s ně-
kterými, nikoli nepodstatnými změnami.
Nemluví se již o všech právech proti třetím
osobám, poněvadž lze míti za to, že každé
subjektivní právo lze redukovati na relaci
k jiné osobě nebo k jiným osobám. Mluví se
tedy o všech právech třetí osobu zatěžují-
cích a míní se tím všechna práva upravená
občanským zákoníkem mimo právo vlast-
nické a práva toliko potentiální, jako je
vlastníkova služebnost podle § 261. Skutko-
vý základ normy je pak určen tak, že buď
po dobu promlčecí nebude právo vykonáno
(co se míní výkonem práva, podává se snad
7, různých roztroušených ustanovení záko-
níka) nebo se neprovede nárok (zejména
žaloba), aby byl odklizen stav, který se
právu příčí.
§ 1337 byl přijat vzhledem k tomu, že se
vyskytovaly pochybnosti co do pohledávek
splatných na výpověď nebo dokonce tako-
vých, při kterých výpovědní právo jest od-
ročeno. Byla zvolena formule, které užil
Tilsch (srv. T i l s c h-S v o b o d a,
str. 200).
§ 1338 chce vyhověti požadavku, často
vznášenému z kruhů zájemníků, na který
upozornil zejména Svoboda, české prá-
vo, 1924, str. 25 a násl. Jde o případy, v kte-
rých není zvykem platiti, dokud nebyl před-
ložen účet. Navržené ustanovení mluví o po-
hledávkách, při kterých je zvykem předklá-
dati účty, a staví tomu na roven případy,
kde je to obvyklé mezi stranami, o které
jde. Pro počátek promlčení rozhodný je ko-
nec období, za něž se dává účet; dává-li se
účet na př. za kalendářní rok, počíná lhůta
promlčecí běžeti koncem 31. prosince běžné-
ho roku, ať byl účet předložen kdykoliv na
počátku roku příštího.
§ 1339 přejímá z § 1481 obč. zák. ustano-
vení o pohledávkách alimentačních, jimiž se
míní i alimentační pohledávky nemanžel-
ských dětí proti nemanželským otcům. Z na-
vrženého tekstu jistě plyne rozhodnutí, že
by, když rodinná povinnost alimentační byla
určena smlouvou, mohla zaniknouti pro-
mlčením pohledávka smluvená, pokud pře-
vyšuje výměru zákonnou.
§ 1340 přejímá z § 1481 obč. zák. ustano-
vení o právu na rozdělení společné věci a na
obnovu a úpravu hranic. Připojuje pak, se
zřetelem k nastalému právnímu vývoji,
ustanovení o právu na zřízení nezbytné ce-
sty a dále o právu vykoupiti rentu; srv. po-
známky k § 1459 obč. zák.
- 414 -
§ 1341 reprodukuje § 1482 obč. zák.
§ 1342 se snaží objasniti pochybnosti,
které se připojovaly k § 1483 obč. zák.
Tekstem byl odmítnut názor, pojící se
k druhé větě § 1483 obč. zák., že zástavu
lze vykoupiti jen zaplacením celé pohle-
dávky. Následující nový paragraf (§ 1343)
nařizuje obdobné užití pro právo zadržo-
vací.
Z § 1478 obč. zák. bylo pojato do § 1341
jen ustanovení, že doba promlčecí trvá tři-
cet let. Nemluví se již o "obecné" době pro-
mlčecí, neboť třicetileté promlčení je dnes
prolomeno tolika a tak závažnými výjim-
kami, že hodně ztratilo na charakteru obec-
nosti, že pak tam, kde není stanovena lhůta
jiná, platí lhůta třicetiletá, podává se jasně
ze systematického výkladu §§ 1344 a násl.
Další ustanovení byla poněkud přesku-
pena, zvláště aby napřed šly předpisy, podle
kterých je promlčecí doba delší než třicet
let, a pak teprve předpisy o promlčecí době
kratší. V této druhé skupině pak byly podle
možnosti věci příbuzné seřaděny za sebou.
§ 1345 odpovídá § 1484 obč. zák., ale
ustanovení je přizpůsobeno § 1329. § 134(5
doplnil § 1485 obč. zák., aby byl soulad ne-
jen s § 1330, nýbrž i s §§ 1331,1332.
V osnově z r. 1931 následoval za těmito
předpisy nový paragraf, rozšiřující výslov-
ně na promlčení zásadu § 1475 obč. zák.
Vzhledem ke škrtu cit. § 1475 vypuštěno
bylo i toto nové ustanovení.
§ 1347 odpovídá § 1480 obč. zák., ale
vzhledem k četným přáním (srv. zvláště
také S w o b o d a, Die Verjáhrung der
Annuitaten im künftigen bürgerlichen
Recht, Juristenzeitung, roč. 17, č. 6) bylo
zase vypuštěno ustanovení o úmorových
splátkách, vsunuté třetí částečnou novelou.
Podle zkušeností peněžních ústavů se toto
ustanovení v době stísněných hospodář-
ských poměrů neosvědčuje. nutíc někdy
k vymáhání takových splátek žalobou a
exekucí i proti dlužníkům, kterým by jinak
mohly býti poskytnuty potřebné úlevy.
§ 1486 obč. zák. byl v § 1348 reproduko-
ván s některými změnami. Ježto slova pod
č. 1 původního tekstu "oder sonstige Lei-
stungen" vzbudila pochybnosti, byla vypuš-
těna a vloženo jen ustanovení hledící
k smlouvě podle hlavy 30. Právě tak jako
původní tekst i tekst nový klade důraz na
to, že jde o dodávky věcí atd. skrze čin-
nost, kterou lze nazvati provozováním.
Ustanovení toto nyní zcela jasně se ne-
vztahuje na pohledávky jdoucí na vrácení
věcí daných zápůjčkou, do úschovy atp.;
kontokorentní a zápůjčkové pohledávky pe-
něžních ústavů jsou zcela bezpečně vylou-
čeny. Výslovně bylo uvedeno také provozo-
vání zemědělské, takže pak bylo možno
z § 1486 obč. zák. škrtnouti č. 2, které je
novým předpisem č. 1 celé kryto. Z dosa-
vadního č. 3 byli převzati do č. 5 učitelé a
neklade se již důraz na to, aby šlo o osobu,
která se zabývá činnostmi tam uvedenými
(ústav, který tomu účelu slouží).Mají býti
postiženy i pohledávky neprofesionální (pří-
buzných, známých), ježto je vhodné likvi-
dovati i tyto věci do tří let a nedopouštěti,
aby po letech, jmenovitě proti pozůstalosti,
byly vymáhány pohledávky, jejichž exis-
tenci a výši zpravidla již nelze spolehlivě
zjistiti. V č. 5 (nyní 4) byla vypuštěna
exemplifikace podle návrhu Poradního
sboruprootázkyhospodářské,
poněvadž jistě není důvodné, rozeznávati
mezi jednotlivými druhy zaměstnanců. Ná-
mět, aby promlčení v tomto případě se počí-
nalo skončením pracovního poměru, nebyl
přijat, a to proto, že stejná zásada by mu-
sik býti provedena i v ostatních číslech,
čímž význam § 1348 by byl zmařen. V č. 5
(dříve 6) byl výpočet rozmnožen také
o zubní techniky.
§ 1487 obč. zák. byl recipován jako
§ 1349. Změny jsou v tom, že tříleté lhůtě
promlčecí bylo podrobeno právo domáhati
se jiného určení hranic, než jaké bylo vy-
sloveno soudem podle § 239. Práva a ná-
roky uvedené v § 1349 byly jinak spořádá-
ny, zejména proto, že u oněch, které jsou
nyní vypočteny pod č. 5 a 6, promlčení pro-
bíhá - jak ustanovuje .následující § 1350
- odchylně. Zásadu vyslovenou judikátem
č. 67 lze vyčísti z nového tekstu právě jako
z tekstu původního. Mluví se o pořízení pro
případ smrti, aby nebylo pochybno, že se
§ 1349 vztahuje i na smlouvy dědické, jak
vyslovil judikát č. 29.
"§ 1488 obč. zák. byl v § 1351 přijatle sty-
listickými změnami.
Do § 1489 obč. zák. byly v § 1352 přive-
deny tři významné změny. Na místo slov
»zvěděl o škodě položena byla slova »zví,
jaká škoda jest«. Je tím zamítnuta these,
že je potřebí, aby postižený zvěděl o výši
škody, ale je zároveň pověděno, že pro-
mlčení počíná běžeti od nabytí vědomosti
o jakosti škody. Rozhodná je tedy vědo-
- 415 -