most o quale, nikoli vědomost o quantum
škody; nestačí vědomost o pouhém faktu,
že se škoda stala, jak ostatně i dnes bylo
uznáváno (srv. na př. rozhodnutí Sb. n. s.
7102, 9755 a j.). Na místo slov "osobě
škůdcově" položena byla slova "kdo za ni
odpovídá", aby byly odlišeny případy, kdy
někdo jiný odpovídá za škodu než škůdce.
Tím jest arci dáno, že proti několika oso-
bám promlčení probíhá od různé doby.
Pasus o škodě způsobené zločinem byl vy-
puštěn, ježto není snad zvláštního ustano-
vení v té příčině potřebí.
§ 1353 pokládal za nutné dáti ustanovení
o kratší době promlčecí nároků ohlášených
po skončení smlouvy schovací a půjčky
(srv. §§ 815, 833).
§§ 1490 a 1492 obč. zák. byly škrtnuty.
§ 1354 reprodukuje v podstatě nařízení
č. 105/1858 ř. z., přizpůsobené dnešnímu
způsobu vyjadřování.
§§ 1355 a 1356, jež nahradily § 1491 obč.
zák., rozlišují speciální lhůty promlčecí a
případy, v kterých žalobní právo jest ob-
mezeno časem, či tak řečené lhůty preklu-
sivní. K speciálním lhůtám promlčecím ná-
ležejí na př. lhůty pro promlčení úroků
z veřejných dluhopisů vůbec a některých
dluhopisů a jiných cenných papírů (naří-
zení č. 21/1860 ř. z., zákon č. 49/1875 ř.
z., zák. čl. XXIII/1881) a j.
§ 1357 odpovídá § 1493 obč. zák., jehož
stylistické a věcné nepřesnosti byly opra-
veny. V první části první věty se mluví
o držbě řádné (v čemž jest obsažena i pra-
vost) a poctivé. V druhé části se uvádí pra-
vost vedle řádnosti, ježto ,se může vyskyt-
nouti držba nepořádná, která je pravá.
V závěrečné redakci byla k tekstu osnovy
z r. 1931 připojena věta týkající se pro-
mlčení.
V § 1358 byly rozřešeny četné kontro-
versy pojící se k § 1494 obč. zák., jenž také
musil býti přizpůsoben změnám, které za-
vedl řád o zbavení svéprávnosti. V souhlase
s § 6 řádu o zbavení svéprávnosti mluví
nový tekst o osobách nezletilých, choro-
myslných a slabomyslných, nikoliv o mar-
notratnících, pijácích a osobách, které se
prohřešují navyklým nadužíváním nervo-
vých jedů. Slevy "choromyslní a slabo-
myslní" (nikoliv "osoby zbavené svépráv-
nosti úplně nebo zčásti") řeší se také po-
chybnost, pojící se k § 6 řádu o zbavení
svéprávnosti, potud, že a) choromyslnými
a slabomyslnými je rozuměti jak osoby sti-
žené duševní chorobou, které dosud své-
právnosti zbaveny nebyly a nedostaly tedy
řádného zástupce, tak osoby zbavené své-
právnosti pro choromyslnost nebo slabo-
mysmost, které z toho či onoho důvodu
přechodně nemají řádného zástupce; b)
choromyslnými nebo slabomyslnými je roz-
uměti jak osoby, které pro choromyslnost
nebo slabomyslnost nemohou spravovati
své věci, tak osoby, které jsou sice způ-
sobilé spravovati své věci, avšak pro cho-
romyslnost nebo slabomyslnost k řádné
správě svých věcí potřebují pomoci. Třetí
věta řeší staré kontroversy týkající se
otázek, v čem sluší spatřovati pominutí
překážek. Věta poslední obsahuje doplněk
hledící ke kratším dobám promlčecím.
Jako § 1359 byl zařaděn paragraf pře-
vzatý subkomitétem z § 207 obč. zák. pro
Německou říši. Od něho se liší tím, že mluví
i o vydržení proti pozůstalosti. Naproti
návrhu subkomitétu byly nutné některé
změny se zřetelem k změnám provedeným
v hlavě 24.
§ 1360 odpovídá § 1495 obč. zák. Za dů-
vod stavení se prohlašuje manželství jen
tehdy, nejsou - li manželé rozvedeni; pro-
mlčecí lhůty § 14 zák. č. 320/1919 Sb. z.
a n. (manželské novely) běží ovšem i za
trvání manželského společenství. Jako v do-
savadním tekstu se mluví o moci "rodič-
ské", čímž je zahrnuta moc otcovská i even-
tuální moc mateřská. Ježto jde o věc samo-
zřejmou, není snad potřebí v zákoně vytý-
kati, že § 1360 se vztahuje na poměr mezi
opatrovníkem a opatrovancem jen tehdy,
když jde o opatrovníka generálního (t. j.
o opatrovníka osoby choromyslné nebo sla-
bomyslné), anebo když jde o opatrovníka
zřízeného ad hoc a právě v této věci by se
vyskytla kolise zájmů; srv. Tilsch, na
u. m., 229, č. 2. Nebyl převzat námět, aby
§ 1360 byl rozšířen na poměr mezi práv-
nickou osobou a jejími orgány. Potřebu ta-
kového ustanovení, jak se zdá, dosud nikdo
nepocítil.
§ 1361 odpovídá § 1496 obč. zák. Slovo
»mor« bylo nahrazeno slovy »jiné pohro-
my«, jež byla zařaděna za »v čas války«.
Důvodem jest, že i jiné pohromy než pan-
demie mohou způsobiti zastavení práv.
§ 1362 doplnil § 1497 obč. zák. větou,
v které se žalobě kladou na roven úkony
jiné. Shrnují se tím do stručné formule
ustanovení rozptýlená po právním řádě.
- 416 -
Formule je vzata z T i l s c h e, pozn. za
č. 228.
Následující § 1363 reprodukuje čl. XLVI
úvoz. zák. k civ. ř. s. z roku" 1895, jenž ob-
sahuje zřejmě ustanovení práva materiál-
ního. Námět, aby, jde-li o podnik, v kterém
se vedou řádně knihy, přetrhovala pro-
mlčení již doporučená upomínka, převzat
nebyl. čl. V zákona č. 130/1930 Sb. z. a n.
je zachován v předpisech uvozovacích (či.
VII, č. 2).
§ 1364 se snaží rozřešiti starý spor
o funkci knihovního zápisu jako aktu, kte-
rým se přetrhuje vydržení nebo promlčení
směřující proti stavu knihovnímu.
§§ 1498 a 1499 obč. zák., jež ostatně byly
modifikovány již ustanovením civ. řádu
soudního o žalobách určovacích, byly slou-
čeny v jediný paragraf (§ 1365) a byly
omezeny na případy, v kterých promlčením
nebo vydržením nastal rozchod mezi sku-
tečným stavem právním a stavem knihov-
ním.
§ 1366 není než upraveným § 1500 obč.
zák.
§§ 1367 a 1368 odpovídají §§ 1501 a 1502
obč. zák., ale proti § 1501 obč. zák. bylo -
ač je to patrně samozřejmé - z důvodů
systematických doplněno, že o vydržení
v tomto směru platí stejně jako o pro-
mlčení.
§ 1369, připojený již subkomitétem, byl
převzat i superrevisní komisí, jež se nepři-
klonila k názoru, že by šlo o ustanovení
zcela samozřejmé. Od návrhu subkomitétu
se odchyluje proto, aby byla lepší shoda
s § 1367.
V P r a z e dne 4. prosince 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
- 417 -