zlý úmysl nebo za cizí hrubou nedbalost,
není povinen - neustanovuje-li zákon ji-
nak - hraditi více než skutečnou škodu.
Druhá věta je nová. Superrevisní komise ji
připojila až v konečné redakci. Základní
její myšlenkou je, že výše náhrady škody
má býti stanovena vždy tak, aby spraved-
livě byly vyrovnány zájmy poškozeného
i toho, kdo za škodu odpovídá. Jestliže by
se při přesném lpění na předpisech upra-
vujících výši náhrady škody nemohlo do-
spěti k takovému spravedlivému vyrovnání
sporných zájmů, jaké by plně vyhovovalo
všem okolnostem konkrétního případu, má
míti soudce možnost, aby se od oněch před-
pisů odchýlil a náhradu určil buď níže nebo
výše. Snížení povinnosti k náhradě škody
může podle navrženého tekstu míti místo
jen při náhradě skutečné škody, tedy když
nejde o škodu způsobenou úmyslně nebo
z hrubé nedbalosti, a projeví se tím, že
soudce přiřkne poškozenému méně než činí
skutečná škoda. Zvýšení povinnosti k ná-
hradě škody znamená, že by soudce mohl,
i když podle zákonných předpisů má býti
hrazena jen skutečná škoda (tedy když
nejde o škodu způsobenou úmyslně nebo
z hrubé nedbalosti), přisouditi poškozené-
mu také ušlý zisk, a to celý nebo aspoň
jeho část. Poměry toho, kdo za škodu od-
povídá, a poškozeného, ke kterým má
soudce podle navrženého znění přihlížeti,
myslí se především, ale ne výlučně, poměry
hospodářské.
K rubrice před §§ 1157 a násl. srv. po-
známky před vysvětlivkami k § 1155.
Uspořádání látky zůstalo beze změny, ne-
boť podle názoru superrevisní komise pří-
padně vyjadřuje hodnotu poškozených
právních statků. Připojena byla nově ru-
brika o poškození pohlavní svobody ženy,
dále pak rubrika o porušení práva na
jméno.
Podrubrika před §§ 1157 až 1164 zní
nyní přesněji než podrubrika před §§ 1325
a násl. obč. zák., mluvíc o poškození na
těle, zdraví a životě; dosavadní tekst se
zmiňoval jediné o poškození na těle. Po-
mýšleno je na případy, kde ze zlého naklá-
dání vznikne jiná škoda než na těle, jako
na př. duševní choroba nebo zeslabení du-
ševních sil.
K §§ 1157 až 1164: Tato skupina para-
grafů si vyžádala četných důležitých změn,
k jichž vysvětlení buď uvedeno:
a) podle toho, co shora bylo řečeno
k podrubrice před § 1157, nemluví se
v první větě tohoto ustanovení, jež odpo-
vídá § 1325 obč. zák., jen o poškození na
těle, nýbrž také o poškození na zdraví. Ne-
bylo plně vyhověno námětu, aby bolestné
bylo obmezeno jen na případy, kde škoda
byla způsobena úmyslně nebo z hrubé ne-
dbalosti, jediné v případech §§ 1152 a 1153
odpírá se poškozenému nárok na bolestné
proti podnikateli, neboť jde o nová usta-
novení, jejichž praktický dosah bude te-
prve zapotřebí vyzkoušet, a nezdá se vhod-
ným podnikatelskou odpovědnost hned vy-
mezovati příliš široce. Bolestné znamená
náhradu immateriální škody, neboť jest
určeno k tomu, aby vyvažovalo tělesné i du-
ševní útrapy poškozeného. Při posuzování
přiměřenosti bolestného nelze přikládati
rozhodující význam sociálním poměrům
poškozeného. Jinak se zůstalo při termino-
logii dosavadního zákoníka, jmenovitě co
se týká terminologie plnění, k nimž je po-
vinen ten, kdo má škodu nahraditi;
b) všechny tři kategorie náhrady stojí
v § 1157 samostatně vedle sebe. Jmenovitě
lze se domáhati bolestného i tehdy, když
nevznikly náklady na léčení nebo když ne-
ušel poškozenému výdělek. Proto bylo
v § 1325 obč. zák. škrtnuto slovo "über-
dies". O slovech "auf Verlangen" srv. po-
známky při § 1176;
c) jako náhrada výdělku v budoucnosti
ucházejícího (nikoliv ale výdělku již ušlého
a nákladů na léčení) se vyměří zpravidla
peněžitý důchod. Na návrh poškozeného
může však soud povoliti, aby se dalo od-
bytné jednou pro vždy; srv. § 843, odst. 3
obč. zák. pro Německou říši (na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi §§ 292 a 311 tr.
zák.). Zkoumá-li se podle § 1158, zda jsou
důležité důvody pro přiznání odbytného,
nelze jednostranně přihlížeti jen k pomě-
rům poškozeného, nýbrž jest věnovati po-
zornost i poměrům osoby náhradou po-
vinné;
d) také třetí osoby mohou odvozovati
práva z poškození někoho na těle nebo na
zdraví. Odkázati jen na pojem škody podle
§ 1120, nezdálo se superrevisní komisi do-
stačujícím, protože z ustanovení §§ 1162 a
násl., jež vypočítávají osoby, kterým vzchá-
zejí nároky z usmrcení nějaké osoby,
mohlo by býti argumente a contrario dovo-
zováno, že z poškození na těle nebo na
zdraví jiným osobám nároky vzniknouti
- 392 -
nemohou. Podle § 1159 se může ten, komu
poškozená osoba byla podle zákona povinna
konati práce v jeho domácnosti nebo v pod-
niku, domáhati peněžitého důchodu (srv.
§ 845 obč. zák. pro Německou říši). Ko-
mise nepovažovala za nutné výslovně vy-
tknouti, že musí jíti o povinnost k bezplat-
nému konání prací;
e) nárok na zohyždění byl v § 1160, jenž
odpovídá § 1326 obč. zák., omezen na pří-
pady, kdy lze tomu, kdo za škodu odpovídá,
přičítati aspoň hrubou nedbalost; zmínka
o ženském pohlaví poškozené osoby, která
již podle dosavadního tekstu (arg. slovo
"žurnál") byla jen demonstrativní, byla
škrtnuta. Znění superrevisní komise ne-
mluví již jako návrh subkomitétu o zlém
nakládání a hrubé nedbalosti, nýbrž při-
způsobuje se námitkám, které byly vzne-
seny proti tomuto uvádění zlého nakládání
a hrubé nedbalosti vedle sebe na společné
schůzi superrevisní komise a komise pro
právo trestní;
f) na místo dosavadního § 1327 obč. zák.
vstupují jako §§ 1161 až 1164 ustanovení
napodobená § 844 obč. zák. pro Německou
říší. Byla však vynechána poslední věta,
jež jedná o nasciturovi a o jeho nárocích
alimentačních, neboť v té příčině se vystačí
s § 63 osnovy. Také nebyla převzata slova
"a bylo-li usmrcením třetí osobě odňato
právo na výživu", a to jmenovitě se zřete-
lem na možnost dědické posloupnosti. Ne-
manželské dítě může nyní, když byl usmr-
cen ten, kdo je povinen je alimentovati, do-
máhati se náhrady přímo na škůdci. Su-
perrevisní komise odmítla rozšířiti tuto zá-
sadu na děti manželské, které sice mají
vlastní majetek, které vsak jejich otec bez-
platně vyživuje;
g) byl-li někdo usmrcen, lze z důvodů
zvláštního zřetele hodných přiznati alimen-
taci také osobám, kterým usmrcená osoba
poskytovala příspěvek na výživné, nejsouc
k tomu po zákonu povinna (§ 1163). Tím
jsou kryty jednak případy, kdy není povin-
nosti vůbec, jednak případy, kdy není po-
vinnosti zákonné. V těchto případech sluší
přihlédnouti k tomu, jak dlouho by se
pravděpodobně byly ony platy poskytovaly.
Důvody "zvláštního zřetele hodné" jsou
v konečné redakci položeny na místo dů-
vodů "slušnosti", aby zdůrazněna byla nut-
nost velmi opatrné interpretace a aplikace
zákona. Vedle toho odchyluje se konečná
redakce od osnovy z r. 1931 tím, že nárok
přiznává jen blízkým osobám příbuzným
(podle osnovy superrevisní komise mohlo-
se alimentace dostati i na př. starým oso-
bám služebným, které usmrcený podporo-
val), a to ještě jen těm, které by byly vy-
dány v nouzi, když o jich nutnou výživu
jinak není postaráno. I to, že se nemluví
o "výživném", nýbrž jen o "příspěvku na
výživné", má za účel zaručiti, že prakse
nového ustanovení nebude příliš benevo-
lentní. Druhá věta byla připojena ze stej-
ných důvodů jako třetí věta § 1157 [srv.
výše pod písm. a)];
h) vedle toho připojen byl čtvrtý para-
graf vyslovující, že § 1159 (o náhradě za
konané práce) platí i v případě usmrcení.
Jak již shora bylo uvedeno, byla před
§ 1165, jenž odpovídá § 1328 obč. zák., za-
řaděna samostatná rubrika ,,b) při zne-
užití ženy". Samostatné rubriky bylo za-
potřebí proto, že skutková podstata § 1165
se nedá přiřaditi ke skutkovým podstatám
§§ 1157 až 1164.
Při formulaci § 1165 bylo přihlédnuto
k společným poradám superrevisní komise
s komisí pro právo trestní. Na těchto po-
radách bylo poukázáno k tomu, že všechny
skutkové podstaty uvedené v § 1328 návrhu
subkomitétu zakládají trestný čin, takže
rozlisování, které činil subkomitét, není
důvodné a může býti opuštěno. Mimoto se
povinnost k náhradě škody omezuje na
případy, kde soulož, o kterou jde, může
býti na překážku lepší budoucnosti ženy.
Utrpěla-li žena jinak škodu, nestojí nic
v cestě tomu, aby se domáhala náhrady
této škody podle obecných zásad. Ustano-
vení § 1165 se týká jediné mimomanželské
soulože. Jestliže se při manželské souloži
vyskytne poškození, platí obecné předpisy.
K § 1166: Rubrika tohoto ustanovení,
jež odpovídá § 1329 obč. zák., zní ,,c) při
omezení osobní svobody". Pojem "omezení
osobní svobody" byl podle společné porady
superrevisní komise s komisí pro právo
trestní připjat na příslušný skutkový zá-
klad trestního práva. Co se týká nároků
na náhradu škody (nikoliv co se týká skut-
kové podstaty), odkazuje se na §§ 1157,
1158 a §§ 1162 až 1164. Tím je také řečeno,
že lze přiznati i bolestné, jímž mají býti
vyváženy prožité duševní útrapy. Námětu,
aby se přihlédlo k § 394 ex. ř. (nároku na
náhradu škody při uložení vazby jako pro-
zatímního opatření), nebylo vyhověno.
- 398 -
Rubrika před §§ 1167 až 1170, jež odpo-
vídají § 1330 obč. zák., zní ,,d) při ublí-
žení na cti". V § 1168 se nemluví již o roz-
šiřování skutečností, nýbrž o jich tvrzení.
Míní se tím v souhlase s významnými vy-
kladači dosavadního práva (srv. E h r e n-
zweig, II, 1, 1928, str. 659) postihnouti
i případy, kdy jde o jediné tvrzení. Komise
byla si toho vědoma, že rozsah působnosti
tohoto předpisu vážně utrpěl zákonem č.
111/1927 Sb. z. a n. proti nekalé soutěži.
Přes to byla toho mínění, že jistý rozsah
působnosti tomuto předpisu zůstane, neboť
uvedený zákon se týká jediné hospo-
dářského styku (§ 1). Ustanovení § 16
uvedeného zákona, jež dává soudům mož-
nost, aby nejen o otázce výše škody
(§ 273 c. ř. s., § 271 zák. čl. 1/1911),
nýbrž i o otázce, zda škoda vůbec vznikla
čili nic, rozhodly podle volného uvážení,
neplatí pro obor §§ 1167 až 1169 osnovy.
Subkomitét v svém návrhu, jenž ovšem
vznikl ještě před zákonem proti nekalé
soutěži, přiznával soudci právo rozhod-
nouti podle volného uvážení také, zda
škoda vzešla. Superrevisní komise však
v té příčině na návrh subkomitétu ne-
přistoupila, jmenovitě se zřetelem na to,
že i v jiných případech, kdy podle nových
předpisů vzniká nárok na náhradu škody,
je zapotřebí, aby byl vznik škody prokázán.
Co do nároku, aby bylo zanecháno jednání,
které jinému působí škodu, srv. poznámky
dole. První věta dosavadního § 1330 obč.
zák. byla škrtnuta, neboť je kryta již před-
pisy §§ 1155 a 1156. Starý tekst mluvil
o urážce na cti, avšak "urážka" je podle
osnovy trestního zákona a podle zákona
č. 108/1933 Sb. z. a n. zvláštní právní
pojem, jenž nekryje všechny skutkové pod-
staty, o které může jíti. Na to bylo při
stylisaci pamatováno. Nebylo odkázáno na
předpisy o trestní ochraně cti, stejně jako
nebylo v § 1157 odkázáno na trestní před-
pisy o ochraně tělesné integrity a v § 1172
na trestní předpisy o ochraně majetku -
neboť účastníci mají volbu, zda chtějí chrá-
niti své právo před soudem civilním nebo
před soudem trestním. § 1339 obč. zák.,
jenž v této souvislosti prohlašoval za pří-
slušné úřady správní, byl škrtnut již sub-
komitétem a pak - zároveň s § 1340 obč.
žák. - zrušen v § 42 zák. č. 108/1933 Sb.
z. an.
Vedle nároku, aby bylo zanecháno jed-
nání, které jiného poškozuje - kterýžto
nárok není vázán na průkaz, že vznikla
škoda - navrhuje superrevisní komise
v souhlase s četnými hlasy přiznati poško-
zenému mimo nárok na odvolání také nárok
na odprošení. Nároky ty zahrnují také
možnost domáhati se, aby odvolání nebo
odprošení bylo vhodným způsobem uveřej-
něno. Princip náhrady za škodu immate-
riální je dostatečně kryt tím, že i zde lze
přiznati poškozenému přiměřené bolestné,
které vyváží jeho duševní útrapy. To má
býti v § 1169 vyjádřeno odkazem na § 1157.
Bylo-li na cti ublíženo osobě právnické,
ovšem předpis o bolestném neplatí. To je
jistě samozřejmé a není zapotřebí výslovně
to v zákoně vytýkati.
K § 1171: Již při jednání o § 43 obč.
zák. bylo usneseno, aby toto ustanovení
bylo přeřaděno do hlavy o náhradě škody,
třebas vedle žaloby na náhradu škody při-
znává tomu, komu se upírá právo užívati
jeho jména nebo kdo je zkrácen neopráv-
něným užíváním svého jména, právo do-
máhati se, aby toho bylo zanecháno. Toto
zařadění se dá odůvodniti vnitřní souvis-
lostí mezi §§ 43 a 1330 obč. zák. Přes to
nepovažovala superrevisní komise za nutné,
aby obě ustanovení spojila v paragraf
jediný. Materiální obsah § 43 obč. zák.
zůstal beze změny. Ustanovení však bylo
přestylisováno a navazuje nyní těsně na
předcházející §§ 1167 až 1170. Slovo
"někomu" se vztahuje stejně na osoby
fysické jako na právnické. Výslovně bylo
vyjádřeno, že se ochrana poskytuje nejen
krycímu jménu, nýbrž i šifře, které spi-
sovatel nebo umělec užívá, a zkratce, které
se obvykle užívá k označení osoby nebo
sdružení (na př. zkratce pro adresy a
telegramy), že se v této souvislosti nevy-
stačí s odkazem na zákon proti nekalé
soutěži, bylo ukázáno již v poznámkách
k §§ 1167 a násl., třebas § 11 uvedeného
zákona se týká ochrany proti zneužívání
jména. Podotknouti ještě sluší, že to, co
shora bylo uvedeno u § 1169 o náhradě
immateriální škody, platí i zde.
K §§ 1172 až 1174: Ustanovení tato jsou
uvedena rubrikou ,,f) při poškození hmot-
ných věcí". § 1172 shrnuje obsah §§ 1331
a 1332 obč. zák. Dává však jen ustanovení
o poškození věcí hmotných, neboť u věcí
nehmotných se asi těžko vyskytne škoda
způsobená různým stupněm viny, jak o tom
pojednává § 1331 obč. zák. § 1172 je upra-
ven tak, že rozeznává tři stupně, především
poškození způsobené bez viny nebo culpa
- 394 -
leví, jež zavazuje k náhradě obecné ceny;
pak poškození úmyslné nebo z hrubé ne-
dbalosti, jež zavazuje k náhradě podle
zvláštních poměrů poškozeného (srv. § 95),
konečně poškození ze svévole nebo ze škodo-
libosti, při němž jest nahraditi cenu zvláštní
obliby.
Za § 1172 jsou zařaděny dva nové para-
grafy. První zavádí podobnou ochranu
proti poškození věci, jakou poskytuje
§ 1170 proti ubližování na cti a § 1171 proti
neoprávněnému užívání jména. Druhému
byl vzorem § 851 obč. zák. pro Německou
říši; podle něho se ten, kdo je povinen dáti
náhradu za odnětí, poškození nebo za zni-
čení hmotné věci, zprošťuje, plní - li tomu,
v jehož rukou byla věc v době, kdy byla
odňata, poškozena nebo zničena, jestliže
mu nebylo a nemusilo býti známo, že škoda
vlastně postihla jmění osoby třetí, na př.
skutečného vlastníka.
§§ 1175, 1176 jsou nadepsány "3. Spo-
lečná ustanovení". Vyslovuje se tu přede-
vším zásada § 1337 obč. zák., že jak nárok
na náhradu škody, tak závazek ji nahraditi
přechází na dědice. Druhý paragraf dává
zvláštní ustanovení o dědičnosti nároku
na bolestné. Podle rozhodnutí zapsaného
v knize judikátů pod č. 204 není nárok na
bolestné zpravidla dědičný, ledaže by byl
již uznán nebo aspoň zažalován. Je nutné
míti na očích různost východiska citova-
ného judikátů na jedné straně a super-
revisní komise na straně druhé. Jak již
bylo podotčeno, vychází judikát ze zásady,
že nárok na bolestné na dědice nepřechází,
a odůvodňuje to poukazem na účel bolest-
ného. Bolestné, jehož se nedostane tomu,
kdo bolesti vytrpěl, t. j. poškozenému, jenž
zatím zemřel, nemůže již splniti svůj účel.
Superrevisní komisi se toto stanovisko
zdálo příliš krutým. Pozůstalost poškoze-
ného se může státi pasivní tím, že v očeká-
vání bolestného vzal na sebe náklady, které
pak zůstanou nekryty, protože poškozený
zemřel dříve, než podal žalobu. Superrevisní
komise prohlašuje proto nárok na bolestné
za nedědičný, jestliže lze míti za to, že ve
výplatě bolestného dědicům nebylo by
možno spatřovati zadostiučinění zemřelé-
mu, ledaže zemřelý dal již najevo úmysl,
nárok vymáhati; tomu je na roven posta-
ven případ, že jde z povahy věci, že poško-
zený nárok na bolestné nechtěl vymáhati.
První pasus pomýšlí na případ, že dědicové
jsou zůstaviteli úplně cizí, nebo dokonce že
s ním žili v nešvarech. Okolnost, že ten, kdo
je k náhradě škody povinen, uzná nárok na
bolestné, o kteréžto okolnosti se judikát
č. 204 výslovně zmínil, bylo by podle tekstu
komise - neboť takové uznání předpo-
kládá, že mezi stranami došlo k dohodě -
považovati za projev vůle zůstavitelovy vy-
máhati bolestné.
Z důvodů vnitřní spravedlnosti byl ná-
roku na náhradu bolestného, co se týká dě-
dičnosti, postaven na roven nárok na ná-
hradu ceny zvláštní obliby. Nebylo tajno
Superrevisní komise, že ovšem v jednotli-
vých případech rozhodnutí působiti bude
určité obtíže.
Jak již bylo shora uvedeno v poznámkách
k rubrice před § 1121, jsou na konci hlavy
o náhradě škody zařaděny paragrafy odpo-
vídající §§ 1333,1336 obč. zák. a nové usta-
novení o propadných doložkách, a to pod
rubrikou "III. Prodlení dlužníka, smluvená
náhrada a propadné doložky". Nebylo vy-
hověno námětu, aby tyto předpisy přeřa-
děny byly do všeobecné části práva obligač-
ního.
K §§ 1177 a 1178: Ustanovení ta jsou
uvedena pod rubrikou "1. Prodlení dluž-
níka". § 1177 se týká jediné prodlení dluž-
níka při dluzích peněžitých. Povinnost pla-
titi úroky z prodlení nezávisí na zavinění
dlužníka (tak panující nauka; srv. Schey,
Obligationsverhältnisse, I, str. 581 a násl.;
Wolff v komentáři Klangově IV, str.
171). Dosavadní právo bylo změněno potud,
že úroky z prodlení z dluhů zúročitelných
výše než sazbou úroků zákonných se rov-
nají úrokům smluveným. Vznikne - li při
dluzích peněžitých z prodlení škoda, jež
úroky z prodlení není kryta, lze se jí domá-
hati vedle úroků z prodlení, ovšem jsou - li
dány všeobecné podmínky pro nárok na ná-
hradu škody, zpravidla tedy zavinění. To
platí podle § 1178 stejně, když jde o jiné
dluhy než peněžité.
§ 1334 obč. zák. je v § 1268, o § 1335 obč.
zák. srv. poznámku v dův. zprávě k §§ 754
až 756.
K §§ 1179 až 1184: Ustanovení §§ 1179
až 1182 nahrazují § 1336 obč. zák., týkající
se smluvené náhrady (konvenční pokuty).
§ 1184 dává ustanovení o propadných do-
ložkách, o nichž dosud nebylo v občanském
zákoníku předpisů, ačkoliv se o nich zmi-
ňuje zákon o splátkových obchodech, § 195
nesporného patentu a zákon o pojistné
- 395 -
smlouvě. K pojmu propadných doložek srv.
na př. výklady Wolffovy v komentáři
KJangově, IV, str. 191; Ehrenzweig,
H, 1, 1928, str. 195; Mayr, III, 1922,
atr. 74. Podle § 1184 mají o propadných do-
ložkách platiti ustanovení o smluvené ná-
hradě, s výjimkou ustanovení o soudcov-
ském právu zmirňovacím. Jmenovitě na
otázku v dosavadním právu spornou, zda
lze užíti propadné doložky jen v případě za-
vinění (srv. literaturu shora uvedenou),
dává § 1184 odpověď kladnou. Přirozeně
neplatí ustanovení o propadných doložkách,
jde-li ve skutečnosti o konvenční pokutu.
Co se týká konvenční pokuty, je důležité
ustanovení § 1182 o zmírnění přílišné ná-
hrady. Ve smyslu vývodů Scheyových
(Festsehrift zuř Jahrhundertfeier děs
ABGB, I, str. 514 a násl.) sluší smluvenou
náhradu považovati za přílišnou jediné
tehdy, je-li v nepoměru k významu řádného
splnění pro věřitele. Tím se míní, že nepři-
jde jen na utrpěnou škodu, t. j. na majet-
kovou újmu, nýbrž také na poměr mezi ne-
splněním a zájmem na splnění. Obojí se
v § 752 (§ 912 obč. zák.) zřejmě rozeznává.
Vzhledem k některým pochybnostem vy-
slovila .superrevisní komise ve zvláštním
paragrafu, že předpisy o smluvené náhradě
a zvláště o soudcovském právu zmirňova-
cím nelze obejíti tím způsobem, že by se
sjednala smlouva o puenale, které by ne-
mělo za funkci nastoupiti na místo náhrady
škody. Podle přání některých ministerstev
bylo však do úvoz. a prov. předpisů vsunuto
ustanovení čl. LXII, podle něhož lze naří-
zením vyloučiti platnost § 1183 pro smlou-
vy, jichž splnění musí býti ve veřejném zá-
jmu, na př. v zájmu obrany státu, zabez-
pečeno co nejúčinněji.
Ustanovení §§ 1338 a 1341 obč. zák.,
která jsou zčásti zastaralá, zčásti zbytečná,
škrtl již subkomitét; o §§ 1339 a 1340 obč.
zák. srv. výše poznámky k §§ 1167 až 1170.
K dílu III.
Přistupujíc k projednání třetího dílu ob-
čanského zákoníka, musila si superrevisní
komise předložiti otázku, zdali při vydat-
nější modernisaci občanského zákoníka je
možné zachovati jeho třetí díl, a zejména
v jeho dosavadní podobě. Slušeloť uvážiti,
že třetí díl, obsahující podle jména ustano-
vení společná institucím upraveným v díle
prvním a druhém, obsahuje velkou pře-
vahou ustanovení, hledící k druhému oddě-
lení dílu druhého, a tedy ustanovení práva
obligačního. Jen menší část hledí k prvnímu
oddělení druhého dílu (zejména ustanovení
o vydržení) a jen nečetná ustanovení se
dnes týkají dílu prvního. I v samých kapi-
tolách se vyskytují takové inkongruence,
anebo systematická pochybení. Tak kapi-
tola druhá, nadepsaná »Změna práv a zá-
vazků*, jedná o různých institucích, z nichž
snad ani jediné nauka není ochotna přiznati
povahu změny«, nebo zase poslední kapi-
tola jest ode dávna odsuzována, že slučuje
v jediný celek dvě instituce vytýkající tak
různé právní následky, jako jsou vydržení
a promlčení.
Po podrobné debatě rozhodla se super-
revisní komise ponechati třetí díl s jednou
závažnější změnou, že totiž dosavadní
druhá hlava je rozdělena na dvě, z nichž
první (v celkovém pořadí 44) jedná o ob-
nově (novaci) a narovnání, druhá (45) na-
depsaná »Změna v osobě věřitele nebo dluž-
níka* jedná o cessi, asignaci, převzetí dluhu
(převzetí splnění). Tak tedy třetí díl má
pět hlav, kdežto v původním tekstu měl
čtyři kapitoly. Superrevisní komise vychá-
zejíc ze stanoviska, že hledisko lepšího či
horšího systému nesluší přeceňovati, do-
spěla při redakci osnovy z r. 1931 k názoru,
že závažnější změny systematické co do
látky třetího dílu byly by si vynutily také
věcné změny v díle prvním a druhém, je-
jichž dosah by snad ani dobře nebylo možno
dohlédnouti, a nemohla si tajiti, že syste-
matická pochybení občanského zákoníka
nejen nebyla nikdy důvodem významněj-
ších obtíží, nýbrž že poskytují i některé
cenné výhody, jako na př. sloučení vydržení
a promlčení činí možným sevřenější po-
jednání než oddělení obou institucí. Při tom
zůstalo i v závěrečné redakci, ale podstatné
změny v prvním dílu umožnily změnu nad-
pisu dílu třetího, který nyní obsahuje té-
měř naveskrze jen společná ustanovení
o právech majetkových.
K hlavě 43 (§§ 1185 až 1218).
§ 1342 obč. zák. škrtl již subkomitét,
§§ 1343 až 1345 obč. zák. škrtla superre-
visní komise, ježto nemají obsahu právně
závažného a jen vykládají, a to ještě ne
zcela přesně, o poměru této hlavy k hlavě
následující.
§ 1185 odpovídá § 1346, odst. 1 obč. zák.
a byl pozměněn stylisticky, aby odpovídal
- 396 -
paragrafům, kterými se v druhém dílu za-
hajují hlavy pojednávající o jednotlivých
smluvních typech. Rukojmího byl již sub-
komitét nazval dlužníkem podpůrným a
pojmenování to bylo ponecháno přes ně-
které námitky učiněné v superrevisní ko-
misi. Jako § 1186 byl zachován druhý od-
stavec § 1346 obč. zák. novelové verse, ač-
koli i tu byly proneseny pochybnosti o jeho
správnosti. Než převládlo mínění, že jde
o ustanovení účelné a dobře rozvážené.
§ 1187 je přesnou reprodukcí § 1347 obč.
zák. § 1348 obč. zák. byl na tomto místě
Vypuštěn již subkomitétem, a to vzhledem
k tomu, že smísil terminologicky i věcně
dvě různé instituce, t. j. tak zv. rukojem-
ství za schodek (fideiussio indemnitatis
obecného práva, Schadloshaltungs, Ent-
schádigungsburgschaft), t. j. rukojemství,
které se stane aktuální, když by hlavní
dlužník platiti nemohl, a rukojemství ná-
vratné (Rückbürgschaft), t. j. rukojemství,
kterým se zajišťují postihová práva ruko-
jmího. Smísení to se dalo vysvětliti tím, že
rukojemství návratné bylo zpravidla vyklá-
dati jako rukojemství za schodek (§ 1356
obč. zák.) a nikoli jako rukojemství oby-
čejné (§§ 1346, 1355 obč. zák.), při němž
nemá místo beneficium excussionis perso-
nalis, jako také § 1362 obč. zák. vyslovil
implicite zásadu, že rukojmí může ruko-
jmího návratného postihovati, jen když
rukojemstvím přišel ke škodě. Než není
zajisté vyloučeno, aby postihová práva
rukojmího byla zajištěna rukojemstvím
obyčejným. Se zřetelem k tomu všemu byla
věc upravena tak, že to, co je správné
v § 1348 obč. zák., bylo pojato do § 1193
a že jednak v § 1192, jednak v 11193 byly
opraveny nesprávnosti terminologické. Co
do § 1362 obč. zák. srv. poznámky při
§ 1199.
§ 1349 obč. zák. byl vypuštěn, ježto ne-
jde než o reminiscenci na S. C. Vellaeanum.
§ 1350 obč. zák. zachovaný subkomité-
tem byl vypuštěn superrevisní komisí jako
samozřejmý.
§ 1351 obč. zák. byl převzat jako § 1188
s tou změnou, že mluví jen o zajištění a ne
o převzetí. Byl pak pokládán za vhodné mí-
sto, kde lze vyřešiti spornou otázku, zdali lze
zajistiti závazky tak řečené naturální. Věc
se řeší tím způsobem, že se dává ustanovení
(positivní) o závazcích promlčených, čímž
má býti pověděno, že jinaké závazky na-
turální, o nichž mluví § 1299, zajištěny býti
nemohou. Od subkomitétu se superrevisní
komise, hledíc zejména k připomínce nej-
vyššího soudu, odchýlila v tom, že
zajištění promlčeného závazku bude platné,
jen když zajistitel o promlčení věděl. O za-
jištění a zajistiteli se mluví proto, aby byl
kryt nejen případ § 1185, nýbrž i případ
§ 1187. Námět, aby byl převzat do zákoníka
§ 23 zák. čl. XXV/1883 o nezajistitelnosti
pohledávek z hostinského úvěru, nebyl při-
jat. Ustanovení to, právě tak jako § 3 zá-
kona č. 67/1877 ř. z., se do všeobecného
zákoníka nehodí, ježto bylo zřejmě vydáno
pro místní poměry. O diferenční hře srv.
poznámky k §§ 1114 až 1116.
§ 1189 je reprodukcí § 1352 obč. zák.
Superrevisní komise uznala, že pochybnosti,
které proti tomuto ustanovení byly prone-
seny, nejsou toho rázu, aby je bylo nutno
měniti.
K § 1190: Co se týká otázky, jak vyklá-
dati rukojemský závazek, postavil se ob-
čanský zákoník v § 1353 na stanovisko ru-
kojmímu velmi příznivé, vytýkaje, že ru-
kojmí je zavázán jen potud, pokud se za-
vázal výslovně. Občanský zákoník pro Ně-
meckou říši má v § 767 ustanovení rukoj-
mímu nepříznivější, vycházející ze zásady,
že rozsah povinnosti rukojmího se řídí do-
časným rozsahem povinností dlužníka hlav-
ního, a vytýkající, že jen právní jed-
nání, která učiní hlavní dlužník po zaru-
čení, nemohou zmnožiti povinnosti rukoj-
mího. Superrevisní komise se domnívá,
právě tak jako subkomitét, že není důvodu
dávati o rukojemství ustanovení zvláštní a
že tedy stačí, když se při výkladu obsahu
rukojemského závazku užije obecného pra-
vidla vykládacího obsaženého nyní v § 757.
Výslovně na tento paragraf odkazovati
není zajisté zapotřebí. Zvláštní pravidlo vy-
kládací, obsažené v druhé větě, bylo zacho-
váno jak proto, že je nutno pokládati je za
správné, tak pro jeho souvislost s § 1199
a s § 1202 i. f. Bylo však důrazněji než do-
sud naznačeno, že jde o pravidlo vykládací,
a to tím, že byla vsunuta slova "v pochyb-
nostech".
§ 1354 obč. zák. škrtl již subkomitét,
protože beneficium competentiae není na-
šemu právu vůbec známo.
K § 1191: Superrevisní komise právě tak
jako subkomitét setrvala na zásadě § 1355
obč. zák., podle něhož podpůrná povaha ru-
kojemského závazku si žádá jen, aby hlavní
dlužník byl o splnění upomenut, a nepři-
- 397 -