K §§ 1114 až 1116: Již v osnově z r. 1931
zařaděny byly za předpisy o sázce a hře
dva paragrafy jednající o t. zv. diferenč-
ních obchodech. Komise soudila, že vzhle-
dem na četné spory, které z takových ujed-
náni vzcházejí a judikatuře často působí
nemalé starosti, nemůže při nové úpravě
občanského práva tyto "obchody" přejíti
mlčením. Při tom vycházela komise z pře-
svědčení, že zůstane účinnou brzdou ne-
zdravé spekulace, setrvá-li se na zásadě ne-
žalovatemosti diferenčních obchodů, že
však na druhé straně netřeba ochranu spe-
kulujících vrstev přepínati a že tedy jme-
novitě lze připustiti, aby pohledávka z di-
ferenčního obchodu byla zajištěna právem
zástavním a zadržovacím (nikoli však ru-
kojemstvím) a uznána za vhodnou ke kom-
pensaci. Také zápůjčky dané do diferenč-
ního obchodu lze uznati - na rozdíl od po-
hledávek toho druhu při hře nebo při sázce
- za žalovatelné. Z toho pak plyne, že na
př. se může bankéř z krytí, jež mu bylo
dáno pro diferenční obchod, uspokojiti
jako při jakémkoliv jiném bankovním ob-
chodě ; žaloba, aby bylo vydáno krytí (když
diferenční obchoď skončil ztrátou), možná
není.

V osnově z r. 1931 určila komise pojem
diferenčního obchodu tak, že musí jíti
o smlouvu o dodávce cenných papírů nebo
zboží, při které již předem je úmyslem
stran, aby dodávka nebyla skutečně prove-
dena, nýbrž aby byl jen zaplacen rozdíl
mezi cenou dodací a mezi cenou tržní nebo
bursovní v době dodací. Přijato bylo tedy
ono pojetí diferenčních obchodů, podle
něhož jsou takovými obchody jediné ob-
chody termínové, nikoli ono pojetí, které
ztotožňuje diferenční obchody s obchody
spekulačními a klade je proti obchodům
ukládacím. Diferenční obchod měl tu však
býti i tenkrát, když skutečná dodávka kou-
pených cenných papírů nebo zboží sice vy-
loučena nebyla, avšak z osobních poměrů,
jež oběma stranám musily býti známy, šlo
najevo, že cenné papíry nebo zboží sku-
tečně dodány býti nemají.

Co do žalovatelnosti diferenčního ob-
chodu se vycházelo z toho, že při uzavírání
diferenčních obchodů může jíti o zcela pra-
videlný prostředek obchodování, a že v ta-
kovém případě odepření právní ochrany
bylo by aktem libovůle, jež by přímo svá-
děla k porušení zásady poctivosti a víry.
Znalci přivzatí k poradám (soukr. docent

Dr. B a s c h a ředitel P o p p e r) vyslovili
se pro žalovatelnost diferenčních obchodů,
jsou-li uzavřeny buď mezi kupci ve
smyslu obchodního zákona nebo mezi vý-
robci a obchodníky, kteří zboží určitého
druhu vyrábějí nebo s ním obchodují.
Vedle toho uvažovalo se ještě o jiné mož-
nosti, pro kterou se komise po obšírných
poradách rozhodla. Podle osnovy z r. 1931
nemělo býti možno vznésti námitku dife-
renčního obchodu, jde-li o osoby, s jejichž
řádnou činností obchodní nebo živnosten-
skou hospodářsky souvisí uzavírání dife-
renčních obchodů, třebas jde o diferenční
obchod s jiným druhem zboží. Továrník
sukna neměl tedy býti chráněn, uzavřel-li
diferenční obchod se zbožím jakéhokoliv
druhu, na př. s cukrem, třebas k jeho
hospodářské činnosti náleží jen uzavírání
diferenčních obchodů s vlnou, bavlnou nebo
s přízí. Ustanovení bursovního zákona
o diferenčních obchodech se zachovávala
v platnosti předpisy uvozovacími, stejně
ustanovení o zákazu termínových obchodů
s obilím. Námitka diferenčního obchodu
se nepřiznávala také osobám, které uza-
vřely diferenční obchod náležející k před-
mětu jejich živnosti, i když je nelze počí-
tati mezi ony, s jejichž řádnou činností
obchodní nebo živnostenskou hospodářsky
souvisí uzavírání diferenčních obchodů.

Teksty osnovy superrevisní komise z r.
1931 o diferenčních obchodech vzbudily
značnou pozornost v interesovaných kru-
zích a měly i ohlas v odborné literatuře
(srv. zvláště článek soukr. docenta Dr.
Frohlicha v Poctě Miřičkově, 1933).
Třebas se všeobecně uznávalo, že proti do-
savadnímu stavu jsou teksty komise znač-
ným pokrokem, v podrobnostech projevena
byla nejedná námitka, jejíž závažnost ne-
bylo možno neuznati. To bylo důvodem, že
se komise v závěrečných redakčních pra-
cích tímto problémem pečlivě zabývala
znovu, zvláště když také již v předchozím
řízení meziministerském byly požadovány
některé změny usnesených tekstů.

§§ 1114 až 1116 vládního návrhu, jež na-
stupují na místo §§ 1089 a 1090 osnovy
z r. 1931, formulovány byly v superrevisní
komisi za součinnosti soukr. docenta Dr.
Frohlicha, jakož i zástupců minis-
terstev financí a obchodu a
přizvaných znalců ze Svazu čsl. bank
a z ústředního svazu čsl. prů-
myslníků. Od svého vzoru liší se ony

- 380 -

paragrafy dosti podstatně, jednak po
stránce terminologie, jednak po stránce
obsahové.

Pro název "diferenční hra" se komise
rozhodla na upozornění, že výraz "dife-
renční obchod", jehož bylo užito v osnově
z r. 1931, má v právní a obchodní termino-
logii význam odchylný a namnoze neustá-
lený, rozhodně však že je příliš široký pro
jednání, která jím zachycena býti mají.
Výraz "diferenční hra" vhodně podtrhuje
spekulační motiv a aleatorní ráz jednání,
o jaké jde, a přece jen - vzhledem k pří-
vlastku "diferenční" - nemůže sváděti
k směšování "diferenční hry" a "hry" ve
smyslu § 1112.

Pojem diferenční hry byl v § 1114 určen
poněkud pružněji a při tom úže než
v osnově z r. 1931. Důraz se klade na to,
zda z poměrů v době uzavření smlouvy
stranám známých (při čemž zaviněná ne-
vědomost se klade vědomosti na roven)
je zřejmé, že obchod nemá býti efektivně
proveden, nýbrž jen zaplacena diference
mezi smluvenou cenou a nějakou cenou bu-
doucí (zpravidla tržní nebo bursovní
cenou k určitému dni). Výslovné ujed-
nání, že dodání a převzetí nemá býti pro-
vedeno, nýbrž jen zaplacen cenový rozdíl,
se - odchylkou od osnovy z r. 1931 -
v této souvislosti ani neuvádí, protože
podle potvrzení znalců se spekulační ob-
chody v této formě nikdy neuzavírají;
jestliže by se takové ujednání přece vy-
skytlo, bylo by je pojímati jako skutečnou
sázku ve smyslu §§ 1109 až 1111, a byla-li
by uzavřena na oko smlouva o dodávce, ale
dodávka výslovně byla vyloučena a nahra-
zena pouhým zaplacením diference, bylo
by užíti předpisu § 759 o právních jedná-
ních dissimulovaných. Mluví-li se v defi-
nici § 1114 o cenných papírech a o zboží,
neznamená to, že by cenné papíry nebyly
zbožím v komerčním smyslu; ale právě
v cenných papírech jsou diferenční hry
nejčastější, takže se doporučuje postaviti
diferenční hry s cennými papíry vedle di-
ferenčních her s jiným zbožím, zvláště
když v § 1115 je zvolena pro každou z jme-
novaných kategorií poněkud odchylná
úprava.

Ujednání, které přes svůj spekulační
charakter nevykazuje znaků vytčených
v první větě § 1114, není diferenční hrou
a nemůže býti podřaděno předpisům
§§ 1115 a 1116. Závazky z něho vzcháze-

jící jsou tedy žalovatelny, i když snad dnes
někdy jim žalovatelnost byla - při příliš
širokém pojetí diferenčních obchodů - od-
pírána.

V konkrétních případech může zjištění,
zda jsou dány znaky diferenční hry, půso-
biti jisté obtíže. Usnadniti poněkud jich
řešení, je účelem druhé věty § 1114. Vzešla
z návrhu, aby námitka nežalovatelnosti ne-
byla propuštěna proti komisionáři, který
včas provedl krycí obchod (t. j. cenné pa-
píry nebo zboží, o jichž dodávku šlo, pro
komitenta obstaral). Ale bylo-li zřejmé, že
k dodání a převzetí zboží dojíti nemá
(a jinak by obchod nebyl diferenční hrou),
nejednal komisionář, prováděje krycí ob-
chod, přesně podle příkazu; není důvodu
přiznávati takovému komisionáři posta-
vení výhodnější než tomu, který si počíná
přesně podle disposic komitentových. Ji-
nak je pravda, že provedení krycího ob-
chodu bude důležitým ukazatelem, že ko-
misionáři nebylo zřejmé, že k dodání a
převzetí cenných papírů dojíti nemá, čili
že nechápal ujednání jako diferenční hru.
Důkaz, že mu vyloučení dodávky a pře-
vzetí musilo býti známo, je tu ovšem možný
(srv. výše vysvětlivky k terminologické
stránce osnovy). O řádném provedení
"příkazu" a nikoli "krycího obchodu" se
mluví proto, aby zachycen byl i t. zv. samio-
vstup komisionáře.

Nežalovatelnost pohledávky z diferenční
hry je v § 1115 proti osnově z r. 1931 ještě
zúžena, zvláště za tím účelem, aby se stala
jen prostředkem obrany osob finančně slab-
ších a v hospodářských věcech méně zkuše-
ných a aby jí nemohly využívati osoby,
o jichž ochranu netřeba zvláště pečovati,
dokonce ne osoby obchodně protřelé, ze spe-
kulace žijící a jiné k spekulaci svádějící.
Tato vůdčí myšlenka proniká celým § 1115,
ale je v něm podrobně provedena s několika
různých hledisek. První věta rozlišuje po-
hledávky z diferenční hry zásadně na žalo-
vatelné a nežalovatelné podle toho, |zda ri-
siko diferenční hry bylo v zřejmém nepo-
měru s majetkovými poměry některého
smluvce v době uzavření smlouvy. Slova
"v zřejmém nepoměru" jsou vzata z § 781
o lichvě. Nežalovatelnosti je však chráněn
jen smluvce, u něhož bylo takové nepo-
měrné risiko; na druhé smluvní straně,
která podobné tisiko nenese (t. j. pro kterou
je risiko spekulace při uzavření smlouvy
úměrné jejím majetkovým poměrům), může

- 381 -

takový smluvce svou pohledávku žalobou
dobývati. Kde na žádném smluvci takového
nepoměrného risika není, jsou žalovatelné
pohledávky stran obou. Výjimky z nežalo-
vatelnosti, stanovené ve větě druhé, jsou
diktovány úvahou, že od některých osob lze
žádati tolik rozvahy, komerční vyspělosti a
odpovědnosti, aby se nepouštěly do riskant-
ních spekulací, jichž následkům by se chtěly
při nezdaru vyhnouti námitkou nežalovatel-
nosti. Konečná úprava se tu velmi přibližuje
tomu, co znalci navrhovali již pro osnovu
z r. 1931. Výjimky jsou vymezeny perso-
nálně. První okruh osob (kupci plného
práva) je nejširší a zahrne většinou i osoby,
na něž se pomýšlelo při tvoření druhé a
třetí kategorie. Ale vyskytují se při obchodu
s cennými papíry i neprotokolovaní, často
jen pokoutní bankéři, kteří jsou živlem pro
nezkušené spekulanty zvláště nebezpečným.
žalovatelnost pohledávky proti osobám třetí
kategorie dopouští se ze stejných důvodů a
celkem v podobných mezích jako v druhé
větě § 1090 osnovy z r. 1931; pro značnou
praktickou důležitost se tato kategorie
uvádí samostatně, ježto se, zvláště při prvo-
výrobě, může snadno státi, že obchody
v § 1115 i. f. uvedené budou prováděti i ne-
protokolovaní kupci.

§ 1116 se kryje s osnovou z r. 1931 na-
mnoze doslova. Uvádí - li se vedle kompen-
sace "jiné zúčtování", děje se tak hlavně
vzhledem k sporům o právní povaze konto-
korrentu. Nově se připouští také obnova.

Ani nová úprava diferenčních her se
ovšem nedotkne § 13 bursovního zákona č.
67/1875 ř. z. (čl. VII, č. 1 uvozovacích před-
pisů), v němž ovšem pod "diferenčním ob-
chodem" bude vzhledem k čl. IV uvozova-
cích předpisů nyní rozuměti "diferenční
hru" ve smyslu §§ 1114 a násl.

Pokud pak diferenční hru bude posuzo-
vati - zvláště vzhledem k § 50 - podle ci-
zího práva, přijde na to, zda příslušný
právní řád sám zná námitku nežalovatel-
nosti: nežalovatelnost diferenčních her jistě
nebude možno uznati za součást českoslo-
venského ordre public ve smyslu § 58.

K hlavě 41 (§§ 1117 až 1119).

Jak již bylo pověděno (srv. poznámky
k hlavě dvacáté páté na počátku), pokládala
superrevisní komise za vhodné vložiti usta-
novení o veřejném přislíbení za ustanovení
o jednotlivých typech smluvních.

§§ 1117 až 1119 souhlasí s §§ 860 až
860 b) obč. zák. Změna je v § 1117, jenž
slova "für eine Leistung oder einen Erfolg"
nahradil slovy "za nějaký výkon". Důvody
srv. u Krčmáře, Sborník věd právních a
státních, 1918, str. 9 a násl. Závěr § 1118
v souhlase s obecně přijatým postupem su-
perrevisní komise není již formulován jako
předpis průvodní. Tamtéž jasněji než dosud
se mluví o době, kdy byl výkon proveden.

Nebyl přijat námět, aby byla přede-
psána pro platnost veřejného přislíbení de-
posice rozepsané ceny. Sluší zejména uvá-
žiti, že nejčastěji ceny rozepisují úřady
nebo takové korporace, na kterých deposici
ceny není potřebí žádati. Obavy, že by se
bez deposice rozepsané ceny daly obejíti
předpisy o sázce, není snad třeba sdíleti.

K hlavě 42 (§§ 1120 až 1184).

Na rozdíl od subkomitétu, jenž se v míře
podstatně vyšší opíral o návrh Randův
(srv přílohu ke spisu Schadenersatzpflicht,
1913), měla superrevisní komise za to. že se
musí spíše zdůrazniti souvislost s právem
dosavadním, jak bylo upraveno třetí částeč-
nou novelou. Nicméně považovala superre-
visní komise za nutné četné změny, jež do
dosavadního právního stavu někde dosti
hluboko zasahují. Stejně jako subkomitét
ani superrevisní komise nepřevzala do ob-
čanského zákoníka ustanovení o náhradě
škody, jež dosud stojí mimo občanský záko-
ník, jako na př. ustanovení o náhradě škod
důlních a o náhradě škod způsobených ko-
munikačními prostředky, aby tím rozsah
hlavy o náhradě škody příliš nevzrostl. Sy-
stematika zákona zůstala v hrubých rysech
nedotčena, jmenovitě také co se týká po-
měru mezi principy odpovědnosti za škodu
zaviněnou a odpovědnosti za škodu nezavi-
něnou. Stejně jako dosud (§ 1295, odst. 2
obč. zák.) není protiprávnost nezbytnou
podmínkou pro nárok na náhradu škody
(§ 1124).

K § 1120: Až na stylistické změny pře-
vzato bylo v tomto paragrafu ustanovení
§ 1293 obč. zák. Zmíněné stylistické změny
záleží v tom, že byl změněn pořad ve vý-
počtu chráněných právních statků a že se
zřetelem na §§ 1157 a násl. postavena byla
v čelo škoda na osobě. Nový tekst není zcela
totožný s tekstem dosavadním, nýbrž pojem
ušlého zisku je určen objektivně. Otázka,
zda by se bylo poškozenému dostalo zisku,

- 382 -

má býti posuzována podle objektivních hle-
disek. Superrevisní komise byla zajedno
v tom, že tekstem § 1120 je zahrnuta také
škoda immateriámí.

Rubrika před § 1294 obč. zák. nebyla pře-
vzata. Nová rubrika před § 1121 (I. Přičí-
tání škody) má zahrnouti skupinu §§ 1122
až 1154. Další skupiny jsou uvedeny rubri-
kami před §§ 1155 a násl. a před §§ 1177 a
násl. (II. Způsob a rozsah náhrady škody;
III. Prodlení dlužníka, smluvená náhrada a
propadné doložky).

K § 1121: Ustanovení toto vstupuje na
místo § 1294 obč. zák. Nemluví se již
o škodě vzniklé náhodou, nýbrž o škodě
vzniklé bez viny. Mimoto byl připojen doda-
tek, ienž ukazuje na měřítka, k nimž sluší
přihlížeti při posuzování viny znalců
(§ 1299 obč. zák.). Výslovně je řečeno jako
v dosavadním tekstu, že škoda může vznik-
nouti bud' z činu nebo z opominutí. Tím má
byti navedeno, že jak čin, tak opominutí mo-
hou škodu nejen způsobiti, nýbrž i k ní dáti
podnět. Jednáním (činem) sluší v tomto pa-
ragrafu rozuměti i informace nebo rady,
o kterých jsou dány některé zvláštní před-
pisy v § 1127. Uvažovalo se o tom. aby se již
k § 1121 připojil obsah § 1311 obč. zák., ale
na konec bylo od toho upuštěno. Důležité
jest. že se trvá 'na pojmu zavinění, jenž se
ovšem nekrvie s pojmem viny podle návrhu
na nový zákon trestní z r. 1926. Superre-
visní komise nepovažovala za nutné, aby
v tomto směru byla konformita mezi návr-
hem zákoníka občanského a návrhem zá-
kona trestního.

Rubrika před § 1295 obč. zák. "O závazku
k náhradě škody" byla škrtnuta a pořad
§§ 1295 až 1299 obč. zák. byl pozměněn tak,
že nejprve jdou §§ 1297 a 1299, sloučené
v jediný paragraf, za nimi § 1295. rozložený
na tři paragrafy, a na konec §§ 1296 a 1298,
opět v jediný paragraf sloučené.

K § 1122: Nové ustanovení shrnuje po-
jem zavinění. § 1297 obč. zák. vyslovuje
všeobecnou zásadu, § 1299 obč. zák. určuje
zvláštní měřítko. Pravidelně se měří zavi-
nění objektivním měřítkem obyčejné pozor-
nosti v pospolitém životě; zvláštní měřítko
platí pro toho, kdo si přiznává bud' výko-
nem povolání nebo jinak zvláštní znalosti,
nebo kdo, nejsa k tomu nucen, vezme na
sebe úkol, jenž vyžaduje zvláštních osob-
ních vlastností. Od obyčejného člověka bude
tedy možno požadovati jen obyčejnou míru
pozornosti. Jde-li o poměry určitého stavu,

lze přihlížeti k průměrným schopnostem to-
hoto stavu. Bude tedy možné na rolníku žá-
dati vyšší míru pozornosti ve věcech týka-
jících se zemědělství. O poměru k § 1127
srv. poznámky k tomuto paragrafu. Shodně
s tekstem Wolff v Klangově komentáři
IV, str. 46, s druhé strany Krčmář,
Právo obligační, 1929, str. 293; jinak Zeil-
ler, III, str. 711 a násl. § 1299 obč. zák.
jako silně zastaralý byl zmodernisován.
Zpravidla půjde v § 1299 obč. zák. jen o pro-
vedení zásad, jež po názoru komise jsou ob-
saženy již v § 1297 obč. zák. Druhá věta
§ 1299 obč. zák. byla jako zbytečná škrt-
nuta, neboť vedle ustanovení § 1304 obč.
zák. (§ 1131) je samozřejmá.

V §§ 1123 až 1125 převzato bylo ustano-
vení § 1295 obč. zák. V prvním parasrrafu,
odpovídajícím prvnímu odstavci § 1295 obě.
žák., změněn byl dosavadní tekst tím, že se
neodkazuje na 'smlouvu, nýbrž vůbec na po-
vinnosti, vyplývající z právního jednání.
Doplněno bylo, že jde v prvním odstavci
o jednání protiprávní (srv. Krčmář,
Právník, 1917, str. 705 a násl.). Nebylo vy-
hověno návrhu subkomitétu, aby se škrtl
druhý odstavec § 1295 obč. zák. (nyní
§ 1124). Nový je dodatek, podle něhož se
mimo případ šikány neodpovídá za vzniklou
škodu, nebyly-li překročeny hranice určené
právním řádem. Dodatek ten - proti
osnově z r. 1931 v § 1125 poněkud jinak for-
mulovaný - odpovídá dosavadnímu § 1305
obč. zák. Zmínka o hranicích určených
právním řádem znamená odkaz na právo
objektivní a zahrnuje, jak z citace § 1124
plyne, i "dobré mravy." Ostatně nebylo
úmyslem komise měniti něco na §§ 1295 a
1305 obč. zák. Od úmyslu, aby se v § 1124
užilo slova "obmysl", bylo nakonec upu-
štěno. Také nemínila komise učiniti toho,
kdo z jakýchkoliv důvodů své právo vyko-
nává způsobem uvedeným v § 1124, odpo-
vědným až do ceny zvláštní obliby.

V § 1126 vyslovuje první věta domněnku
(nikoli předpis průvodní) obsaženou dosud
v § 1296 obč. zák., že totiž škoda nevznikla
něčí vinou. Druhá věta odpovídá dosavad-
nímu § 1298 obč. zák.

Se zřetelem na změny provedené na
§ 1300 obč. zák. byla položena před toto
ustanovení zvláštní rubrika.

§ 1127 odpovídá § 1300 obč. zák., ale poně-
kud se liší od svého vzoru i od obdobného
ustanovení osnovy z r. 1931. Proti § 1300
obč. zák. klade se informace na roven radě.

- 383 -

První věta, odpovídající druhé větě § 1300
obč.zák., vylučuje při bezplatné informaci
nebo radě odpovědnost i tam, kde by mohla
býti odůvodněna předpisem § 1122, věty
první. Druhá věta se však vrací k zásadě
§ 1122 a osobám, na kterých se podle druhé
věty § 1122 požaduje zvýšená míra opatrno-
sti, ukládá odpovědnost i za informace nebo
rady, udělené bezplatně. Nemluví se již
o znalcích, neboť výraz "znalec" se hodí jen
na osoby, které soud nebo úřad vyzve k po-
dání posudku. Nelze sdíleti obavy, že by po-
dobné ustanovení mohlo býti nebezpečné
pro osoby, vykonávající povolání a činnosti,
na jaké druhá věta § 1122 míří; pokud pak
v konkrétním případě by chtěly býti zpro-
štěny odpovědnosti za nedbalost, mohou si
to vyhraditi smlouvou (§ 1154 a centr.).

Pořad dalších předpisů občanského záko-
níka byl změněn. Ustanovení, která násle-
dují, odpovídají §§ 1303, 1301, 1302 a 1304
obč. zák.

Rubrika před §§ 1128 až 1131 nemluví
o několika účastnících (jako rubrika před
§§ 1301 až 1304 obč. zák.), nýbrž prostě
o několika osobách.

§ 1128 pojednává jako dosavadní § 1303
obč. zák. o případu, že několik spoludlužníků
opominulo splniti svůj závazek. V dodatku
se řeší otázka, co platí, jestliže spoludluž-
níci zmařili splnění závazku (srv. § 763).

§ 1129 odpovídá § 1301 obč. zák. Novota
proti dosavadnímu tekstu záleží v tom, že
předpisy o právu postihu, které dosud byly
jen v § 1302 obč. zák., se přejímají také na
tomto místě, úmyslně se již nemluví o po-
dílnictví, ježto jde o skutkovou podstatu
příliš už odchylnou.

§ 1130 upravuje případy nenáležící pod
§ 1129 a rozlišuje tu stejně jako § 1302
obč. zák., zdali se podíly škůdců dají určiti
čili nic, jenže rozlišuje co do právních ná-
sledků jinak.

§ 1131 odpovídá § 1304 obč. zák. Nejdů-
ležitější změnou provedenou na dosavadním
tekstu je škrtnutí závěrečných slov, podle
nichž škůdce a poškozený, nelze-li určiti po-
měr mezi škodou a zaviněním poškozeného,
mají nésti škodu rovnými díly. Místo toho
se navrhuje, aby škoda byla přiměřeně roz-
dělena, a to podle poměru zavinění obou
stran. Ustanovení platného práva vyvolá-
valo nepochybné určité závady; soudy ne-
považovaly za nutné zkoumati, do jaké míry
zavinění poškozeného spolu působilo na

vzniklé škodě, a schematicky rozdělovaly
škodu na polovici. Dodatkem, že se zřetelem
k míře zavinění lze také zprostiti škůdce
povinnosti k náhradě nebo mu uložiti náhra-
du celou, byly jmenovitě rozřešeny také pří-
pady, kde se střetnou úmysl a nedbalost.

O § 1305 obč. zák. srv. poznámky shora
k § 1125.

Ustanovení § 1306 obč. zák. bylo v ko-
nečné redakci škrtnuto a s ním i rubrika,
která další případy označovala za případy
odpovědnosti "za škodu nezaviněnou". Kdy
se odpovídá za škodu, plyne z předpisů zá-
koníka rozlišujících mezi různými důvody
imputačními. Nelze však dobře o všech pří-
padech upravených v §§ 1132 až 1153
tvrditi, že upravují odpovědnost bez jaké-
hokoliv zavinění, a nelze tedy klásti proti
sobě odpovědnost za poškození zaviněné a
za škodu nezaviněnou jako dvě kategorie
navzájem ostře ohraničené. Vytýkati pak
příliš důrazně odpovědnost za škodu nezavi-
něnou jako výjimku se nedoporučuje, aby
ti, kdož zákony vykládají a aplikují, nebyli
sváděni k příliš úzkému pojetí předpisů
§§ 1132 a násl.

§ 1132 odpovídá § 1311 obč. zák. První
věta tohoto paragrafu se jako zbytečná vy-
pouští. Druhá věta o odpovědnosti za náho-
du převzata byla po dlouhých poradách do
§ 1132 v souhlase s platným právem (srv.
podrobné výklady Krčmářovy, Obli-
gační právo, 1929, zvláště str. 297 a násl.).
S vypuštěním § 1035 obč. zák. (srv. v po-
známkách k hlavě 30) souvisí škrtnutí
zmínky o tom, kdo se bez nutné potřeby
vmísil do cizích záležitostí.

K §§ 1133 až 1138: Dosavadní zákoník
neměl ustanovení o škodě způsobené v obra-
ně; § 1306 a) a druhá věta § 1307 obč. zák.
(ve znění §§ 156 a 157 třetí částečné no-
vely) věnovány byly jen stavu nouze. Již
subkomitét odchýlil se tu v některých smě-
rech od obč. zákoníka. Superrevisní komise
v osnově z r. 1931 dala o škodě způsobené
v obraně a v nouzi podrobná ustanovení
nová, která se přimykala namnoze doslova
k osnově trestního zákona z r. 1926. účelem
zvolených tekstu bylo zajistiti, že úprava
otázek pojících se k problému obrany a nou-
ze v novém občanském i trestním zákoně
bude zcela souběžná a že ustanovení o práv-
ních následcích obrany a nouze v oblasti
civilního i trestního práva budou v náleži-
tém souladu. Toho času nelze však říci, jak

- 384 -

bude upravena v příštím trestním zákoně
trestní odpovědnost za jednání v obraně a
v nouzi. Zejména nelze s jistotou předvídati,
zda a s jakými změnami bude vzata za pod-
klad této úpravy přípravná osnova trestní-
ho zákona z r. 1926, k níž se úprava navrže-
ná superrevisní komisí v osnově z r. 1931
- jak řečeno - přimykala. Protože by
však bylo povážlivé, aby se osnova občan-
ského zákona nekryla s příští úpravou
v trestním zákoně, takže by při posuzováni
povinnosti k náhradě škody v obraně nebo
v nouzi způsobené mohly vzcházeti pochyb-
nosti a zmatky, nezbylo než podstatně pře-
pracovati §§ 1123 až 1125 osnovy z r. 1931,
aby mohly obstáti jak vedle dosavadního
(neunifikovaného) práva trestního, tak ve-
dle trestního práva nového, ať v podrob-
nostech určí o trestnosti či beztrestnosti
jednání v obraně a v nouzi cokoliv.

Základní myšlenka, z které vychází nyní
navrhovaná úprava, je vlastně stejná jako
byla v osnově z r. 1931, totiž že se za bez-
trestné poškození v obraně zpravidla neod-
povídá a za beztrestné poškození v nouzi
zpravidla odpovídá, pokud zvláštní okolnosti
jednotlivého případu nevyžadují řešeni od-
chylného. S beztrestnými úkony v obraně
nebo v nouzi počítala i osnova z r. 1931, ale
vytýkala přímo jejich charakteristické zna-
ky podle osnovy trestního zákona z r. 1926.
Nové znění vyjadřuje se v zkratkách, jež
mohou býti napojeny jakýmkoliv obsahem
budoucího práva trestního. Za škodu způso-
benou trestným jednáním v obraně nebo
v nouzi bude odpovědnost dána podle obec-
ných zásad o odpovědnosti za poškození za-
viněné; ale ani tu nebude podle okolností
nahrazována vždy škoda celá.

Zásadu, že se za škodu způsobenou bez-
trestným jednáním v obraně neodpovídá,
vyslovuje § 1133, ale druhá věta § 1134 do-
pouští odchýliti se od této zásady ze závaž-
ných důvodů v případech, že jednání v obra-
ně je beztrestné, ačkoliv byly meze obrany
překročeny. Pro trestné překročení mezí
obrany je ustanovení v § 1134, větě 1. Pra-
ví-li se tu, že soudce "může" škodu rozděliti,
naznačuje se, že při zvlášť hrubém překro-
čení mezí obrany bude možno obránci ulo-
žiti povinnost k náhradě škody celé. Měřít-
kem, podle něhož se má škoda vzniklá při
překročení mezí obrany rozděliti, je povaha
obrany a poměry, za kterých se stala. Zde
se tedy bude zvláště hodnotiti, na jaký
právní statek byl útok podniknut a jakým

způsobem, dále z jakých důvodů byly meze
obrany překročeny a jak dalece byly překro-
čeny. Otázku, zda vůbec byly meze obrany
překročeny, bude ovšem posouditi jen podle
trestního práva. Nechť úprava v trestním
zákoně dopadne jakkoliv, tolik je jisté, že
obrana proti útoku na určité právní statky
bude dovolena a že také vytčeny budou
meze obrany.

Předpisy §§ 1133 a 1134 nevztahují se
přímo na případy dovolené svémoci, o kte-
rých jednají na př. §§ 157, 370, 821, 953,
1151 návrhu (§| 384, 471, 970c, 1101,1321
obč. zák.). Překročení mezí dovolené své-
moci zavazovalo by k náhradě škody podle
obecných ustanovení §§ 1123 a násl.

V §§ 1133 a 1134 se od případů, kdy není
při obraně povinnosti k náhradě škody, pře-
chází k případům, kdy je tato povinnost ve
větším či menším rozsahu dána. Vzhledem
k rozdílům mezi jednáním v obraně a v nou-
zi je úprava v §§ 1135 a 1136 vlastně opač-
ná a vytýkají se jen případy, kdy se škoda
nenahrazuje vůbec nebo jen částečně. Co je
trestný nebo beztrestný úkon v nouzi, bude
posouditi jen podle předpisů trestního prá-
va o jednání v nouzi. Stejně jako podle do-
savadního § 1306 a) obč. zák. a podle osno-
vy z r. 1931 bude možno při beztrestném
úkonu v nouzi buď vůbec upustiti od ulo-
žení povinnosti k náhradě škody nebo ulo-
žiti škůdci náhradu toliko částečnou. Roz-
hodnutí o tom záležeti bude na uvážení sku-
tečností, jež § 1135 zachycuje podobnou for.
mulí jako § 1306 a) obč. zák. ve znění § 156
třetí částečné novely. Formuli tu měla
v svém § 1124 i osnova superrevisní komise
z r. 1931. Proti § 1306 a) obč. zák. se podle
této osnovy slovem "zejména" podtrhuje,
že výpočet okolností, k nimž má přihlížeti
civilní soudce, není myšlen jako taxativní;
mluví-li se tu o majetkových poměrech,
znamená to, že soudce má přihlédnouti také
k důchodům (příjmům) stran. Po uvážení
týchž okolností bude moci civilní soudce po-
dle § 1136 i při jednání v nouzi, které je
trestné, škodu přiměřeně rozděliti, t. j. ne-
uložiti tomu, kdo jednáním v nouzi způso-
bil škodu, náhradu celou.

Mluví-li se v §§ 1133 a 1185 o beztrest-
ných úkonech obrany a o beztrestných úko-
nech v nouzi, míní se jednání, která nevy-
kazují skutkové znaky trestného jednání
v obraně nebo v nouzi. Pokud naopak
z §| 1134 a 1136 plynou určité právní ná-
sledky pro případy, kdy je pachatel trest-

- 385 -