ství spotřeboval, takže po případě nebude
povinen nic vrátiti, je jistě samozřejmé.

K §§ 1080 a 1081: §§ 1230 a 1231 obč.
zák. zůstávají bez vážnějších změn. Závě-
rečná slova § 1230 obč. zák. byla jako bez-
významná škrtnuta. Přiměřenost výpravy
bude se podle závěrečných slov § 1081 po-
suzovati stejně jako přiměřenost přínosu
(§ 1071).

Nepraktické ustanovení o jitřním daru
(§ 1232 obč. zák.) se, jak již navrhl sub-
komitét, vypouští.

K § 1082: K předpisům o věnu a o obvě-
něni připojil již subkomitet § 1245 obc. zak.
jednající o tom, jak se věno nebo obvenení
zajisťují. Proti původnímu znění občan-
ského zákoníka přiznává se z důvodů vhod-
nosti manželce právo, aby se domáhala za-
jištění věna, ať cokoliv bylo umluveno
o jeho vrácení, i obvěnění, a to i tehdy, když
nehrozí nebezpečenství. Podotčeno budiž,
že "přiměřeným zajištěním" nelze roz-
uměti jen zajištění podle §§ 1213 a násl.

K §§ 1083 a 1084: První veta § 1233 obč.
zák. byla, jak již výše je uvedeno, zaradena
do § 1062 ze na společenství statku mezi
manžely užiti sluší predevším předpisu
o smlouvě společenské, je jisté i bez zvlášt-
ního zákonného ustanovení jasné a nebylo
proto nutné pojímati do nového zákoníka
druhou vetu § 1233 obč. zák. Superrevisní
komise se spokoj u je, následujíc v tom vzor
subkomitétu, aby v § 1083 vypočetla -
ovšem jen příkladmo - některé druhy spo-
lečenství statků. Zvláštních ustanovení
o nich nedává, souhlasíc se subkomitétem,
že potřeba podrobné úpravy těchto různých
druhů manželského společenství statku
(jak ji má na př. občanský zákoník pro
Německou říši) se v praksi zvláště nalé-
havě nepociťuje. Do svého výpočtu nepo-
jímá superrevisní komise ani t. zv. spole-
čenství statků na případ smrti, o némž
v § 1234 obč. zák. učiněna byla výslovná
zmínka. Anketa, kterou svého času provedl
subkomitét, ukázala, že ustanovení §§ 1234
až 1236 obč. zák. jsou málo praktická, a
některá (jako presumpce vyslovená v první
větě § 1234 a § 1236 obč. zák.) že ani ne-
vyhovují. Samozřejmě neni tím, že §§ 1234
až 1236 obč. zák. budou škrtnuty, nijak vy-
loučeno, aby strany mezi sebou společen-
ství pro případ smrti smluvily.

Zato uvádějí se vedle obvyklých typů
smluv o společenství statků výslovné i
smlouvy odstupní. Ve zvláštním paragrafu

se pak v této souvislosti pojednává, jak již
navrhl subkomitét, o smlouvě, kterou man-
želka svěřuje manželu správu svého jmění.

Smlouvy t. zv. odstupní jsou jmenovitě
mezi rolnickým obyvatelstvem určitých
oblastí velmi obvyklé a judikatura zhusta
se musila jimi zabývati. Otázka, na kolik
sluší takové smlouvy považovati za smlou-
vy svatební a vyžadovati tedy k jejich plat-
nosti formy notářského spisu, je sporná a
je dojista vhodné, když zákonodárce dá
praksi v tom směru pevnou oporu. Podle
osnovy z r. 1931 měla býti za odstupní
smlouvu svatební považována smlouva,
kterou se mezi manžely (snoubenci) za-
kládá společenství nemovitosti, zejména
rolnické usedlosti, při čemž podíl na nemo-
vitosti je poskytnut za majetek, který
manžel (snoubenec) přináší do manželství.
Slova "který (se majetek) přináší do man-
želství" nahrazena byla v konečné redakci
pružnějšími slovy "který byl poskytnut
s jeho strany", jež lépe vyjadřují, že není
zapotřebí, aby majetek poskytl manžel
(snoubenec) sám, nýbrž že stačí, když byl
poskytnut jinou osobou za něho, a na
druhé straně zase že by nestačilo, když by
majetek jedním manželem vnesený zůstá-
val jeho výlučným vlastnictvím. Zvoleným
zněním má býti řečeno, že nejsou odstup-
ními smlouvami ve smyslu § 1083 všechny
smlouvy, které se v praksi často "od-
stupní" nebo "postupní" nazývají a upra-
vují na př. jen převod nemovitosti s rodičů
na děti, třebas u příležitosti zamýšleného
sňatku dětí. Spořádání právního poměru,
založeného odstupní smlouvou, je ponechá-
no dohodě stran, a to jmenovitě i co se
týká disposice jedné strany s podílem,
který jí přísluší na společné nemovitosti.
Zákaz disposice s tímto podílem, který
v praksi zhusta bude potřebný nebo aspoň
vhodný, lze smluviti a do veřejných knih
zapsati podle § 145. Komise není tajno, že
likvidace odstupních smluv nezřídka bývá
velmi nesnadná a že v judikatuře se vysky-
tují vážné pochybnosti, jak ukazuje nejno-
věji na př. rozhodnutí Sb. n. s. č. 9547. Za-
bývala se proto myšlenkou, zda by se o této
likvidaci neměly dáti do zákoníka zvláštní
předpisy. Uváživši však, že i nejpodrob-
nější předpisy toho druhu při mnohotvár-
nosti poměrů, o které jde, snadno by se
ukázaly nedostatečnými, dále že by poru-
šena byla souměrnost zákoníka, jestliže by
se do něho vložily předpisy o likvidaci

-374-

smluv odstupních a mlčením se přešla likvi-
dace ostatních smluv o společenství statků
mezi manžely, upustila komise od tohoto
úmyslu a je přesvědčena, že kautelárni ju-
risprudence při sdělávání takových smluv
bude vždy .pozorně pamatovati na vše, co
musí býti opatřeno, aby se likvidace jednou
dala provésti vhodně a bez obtíží. Při tom
zejména bude asi vhodné ustanovení, že
při likvidaci nemovitost má připadnouti
tomu z manželů, s jehož strany se do spo-
lečenství dostala, druhý pak že má býti od-
byt penězi.

O smlouvě, kterou manželka přenechává
manželovi správu svého jmění, byla zmín-
ka již v první větě § 1241 obč. zák.. Sub-
komitét navrhl, aby o této smlouvě, není-li
ujednáno něco jiného, platilo totéž, co po-
dle §§ 1065 a 1066 vůbec platí o správě
jmění manželčina manželem, ale ponechal
manželce možnost, aby manželu soudně
správu odňala. Komise neměla důvodu, aby
na tom něco měnila.

Stejně neměla komise důvodu, aby resti-
tuovala § 1240 obč. zák., jejž subkomitét
škrtl, a ustanovení o vdovském platu
(§§ 1242 a 1244 obč. zák.). To, co bylo
obsaženo v § 1243 obč. zák., je vyřízeno
v hlavě dvacáté třetí (srov. § 611). § 1246
obč. zák. byl vypuštěn jako ustanovení či-
stě odkazové. První věta § 1247 obč. zák.
byla jako nevhodná potlačena; druhá byla
nahrazena, jak již shora bylo pozname-
náno, obšírnějšími předpisy §§ 800 a násl.
O §§ 1248 až 1254 obč. zák. sluší srovnati
poznámky k ustanovením práva dědického.
Předpisy o advitalitě (§§ 1255 až 1258 obč.
zák.) a § 1259 obč. zák., jenž obsahuje re-
miniscenci na starou unio prolium, byly
vypuštěny jako zbytečné a nepraktické.

K §§ 1085 až 1088: Subkomitét přesku-
pil §§ 1260 až 1266 obč. zák. tak, že nej-
prve pojednal o vlivu, jaký má na majet-
kové poměry manželů prohlášení manželství
za neplatné, dále konkurs a na konec roz-
vod a rozluka. Komise toto uspořádání cel-
kem schválila, avšak ustanovení o vlivu kon-
kursu na majetkové poměry manželů zařa-
dila do předpisů uvozovacích a prováděcích
jako čl. LX a LXI. Ani na jiných místech
osnovy se nejedná přímo o vlivu konkursu
na určité právní poměry a nebyly do no-
vého zákoníka převzaty na př. §§ 1024 a
1161 obč. zák. Opatřiti tyto věci náleží do
práva konkursního, a pokud v něm podob-
ných předpisů není, je vhodnější umístiti

je v uvozovacích a prováděcích předpisech
k zákoníku občanskému.

Obsahově kryje se čl. LX uvozovacích
předpisů s § 1260 obč. zák. až na to, že se
manželce přiznává přímo právo na požívání
věna a nikoli především právo na plat vdov-
ský. Výslovně se nevytýká, že se manželka
může domáhati zajištění věna a obvénění,
neboť to plyne z předpisů konkursního
práva o pohledávkách podmíněných, ja-
kými jsou právě pohledávky na vrácení
věna nebo na vydání obvěnění. čl. LX do-
plňuje § 1260 obč. zák. výslovným ustano-
vením o vlivu konkursu manželova na
správu jmění manželčina manželem. Je
v zájmu manželčině, aby konkursem uva-
leným na jmění manželovo úplně skončila
manželova správa, čl. LXI přejímá usta-
novení § 1261 obč. zák. a doplňuje je usta-
novením o vlivu konkursu manželčina na
manželovu správu jejího jmění. V kon-
kursu na jmění manželčino skončí se sprá-
va svěřená manželovi smlouvou podle
§ 1084. U správy, jež manželu přísluší po-
dle zákona (§§ 1065 a 1066), stačí, aby se
na dobu, dokud konkurs trvá, přerušila.

§ 1262 obč. zák. byl škrtnut již subkomi-
tétem. Do zákoníka, jenž neobsahuje po-
drobných předpisů o společenství statků,
nehodí se zvláštní ustanovení o vlivu kon-
kursu na toto společenství. V praksi se vy-
stačí s tím, co vůbec platí o vlivu konkursu
na .společenské poměry.

K § 1085: Převzat byl obsah první věty
§ 1265 obč. zák., jak byla upravena sub-
komitétem. Druhá věta je prozatím zacho-
vána v platnosti v čl. V, č. 1 úvoz. a prov.
předpisů.

K § 1086: Zásada § 1263 obč. zák. zů-
stává nezměněna, jen se přesněji nazna-
čuje, jak již subkomitét navrhl, že, ne-
dojde-li k dohodě, zůstávají svatební
smlouvy nedotčeny.

K § 1087: Od návrhu subkomitétu, jenž
se snažil přimknouti se co nejtěsněji
k tekstu § 1264 obč. zák., liší se tekst v ne-
jednom směru. Především bylo považováno
za vhodné zdůrazniti, že při nedobrovolném
rozvodu nastanou ony právní následky, jež
byly pro případ rozvodu svatební smlou-
vou ustanoveny. Vzhledem k povaze před-
pisů o rozvodu a jeho právních následcích,
mohlo by snad býti pochybné, zda předpis
zákona musí ustoupiti tomu, co je řečeno
ve smlouvě. Naproti tomu dojista není

- 375 -

třeba výslovně vytýkati, že se podle zá-
kona bude postupovati jen tam, kde se
strany, když již k rozvodu došlo, jinak ne-
dohodnou. V dalším opouští tekst zastara-
lou dikci dosavadního § 1264, že se lze do-
máhati "zrušení" svatebních smluv, jež
zbytečně vyvolávala obtíže a zvláště spory,
zda zrušení působí ex tunc či ex nunc. To,
čeho se lze po rozvodu domáhati, se správ-
něji označuje jako zlikvidování ("skon-
čení") majetkových poměrů svatebními
smlouvami založených. V čem bude záležeti
tato likvidace, bude závislé na povaze práv-
ních poměrů, jež budou likvidovány. Po-
slední věta § 1087 vytýká typické právní
následky likvidace, a to pro nároky na vrá-
cení a na plnění, pro plné moci (tu má
tekst na mysli především oprávnění man-
želova plynoucí ze smlouvy dotčené
v § 1084) a pro společenství; obecnými
pravidly, podle nichž se má vypořádati spo-
lečenství, rozuměti sluší ustanovení obsa-
žená v hlavě desáté (o spoluvlastnictví) a
v hlavě třicáté sedmé (o smlouvě společen-
ské) , při čemž sluší míti na paměti, co bylo
pověděno výše o smlouvě odstupní.

Kdo se může domáhati likvidace, je
v osnově upraveno stejně jako v dosavad-
ním § 1264. Ustanovení § 1264 obč. zák.
o nároku na výživu je zachováno v či. V,
č. 1 úvoz. a prov. předpisů.

K § 1088: Stylisticky přizpůsoben byl
§ 1266 obč. zák. změnám provedeným na
§ 1264 obč. zák. Jinak ponechána byla zá-
sada dosavadního zákona, že majetkové po-
měry, na jichž zrušení se po rozvodu musí
žalovati, rozlukou se automaticky skončí.
Význam tohoto skončení bude stejný, jako
je pověděno v poslední větě paragrafu
předcházejícího, nenastanou-li modifikace
v důsledku toho, že se manžel nevinný
bude proti manželovi vinnému domáhati,
aby mu ode dne, kdy rozluka byla povolena,
poskytnuto bylo vše, co mu náleží podle
svatebních smluv, přežije-li druhého man-
žela. Pokud § 1266 obč. zák. jedná o dosti-
učinění nevinnému manželu, zůstává ne-
dotčen vzhledem k čl. V, č. 1 úvoz, a prov.
předpisů.

S některých stran bylo na komisi žá-
dáno, aby v novém zákoníku rozřešila také
otázku, zda má býti rozloučené manželce
přiznáno právo na zaopatřovací požitky po
bývalém manželovi, a jakou měrou. Komise
návrhu tomuto nemohla vyhověti, neboť to

by bylo zřejmě překročovalo hranice její
příslušnosti.

K hlavě 39 (§§ 1089 až 1108).

Třicátá devátá hlava obsahuje ve dvou
odděleních předpisy jednak o důchodu, jed-
nak o výměnku. Osnova z r. 1931 mluvila
o "zaopatřovacím důchodu", ale v konečné
redakci byl přívlastek "zaopatřovací" vy-
nechán, neboť se dobře nehodí na případy,
kdy se důchod poskytuje osobě, která, ma-
jíc dostatečný důchod vlastní, nepotřebuje
zaopatření, ani na případy, kdy poskytnutý
důchod k zaopatření nestačí.

I. K předpisům o důchodu.

K §§ 1089 a 1090: Ustanovení to nahra-
zuje § 1284 obč. zák. Podobně jako subko-
mitét navrhuje superrevisní komise v sou-
hlase s § 761 občanského zákoníka pro Ně-
meckou říši a s či. 517 švýcarského práva
obligačního (srv. též čl. 1341, 1968, 1973
Code civil) jako podmínku platnosti pro
smlouvu o důchod formu písemnou, a to pro
celou smlouvu, nikoliv jen pro prohlášení
toho, kdo důchod slibuje; nestačila by tedy
výměna dopisů. Ustanovení to je dáno pro
smlouvy, kterými se slibuje důchod na do-
životí osoby oprávněné nebo nějaké osoby
třetí, nebo na jinou dobu neurčitou (na př.
závisící na budoucí a nejisté události), ne-
bo na dobu delší než pět let. Smlouvy o dů-
chod, které by byly uzavřeny na určitou
dobu kratší než pět let, na př. smlouva

o zaopatření žáka po dobu prázdnin, by
tedy písemné formy nevyžadovaly. § 1090
stupňuje formální přísnost tím, že předpi-
suje notářský akt pro smlouvy o důchod
uzavřené mezi manžely a pro smlouvy o da-
rování důchodu [srv. § 1, písm. b) a d)
zákona č. 76/1871 ř. z.]. Smlouva o důchod
mezi manžely pravidelně bude ovšem
smlouvou svatební, ale lze si představiti

i výjimky, jako když jde o založení práv
pro třetí osoby, na př. pro děti jednoho
z manželů z jeho dřívějšího manželství. Ne-
ušlo superrevisní komise, že okruhy pří-
padů uvedených v § 1090 zhusta se budou
protínati.

K §§ 1091 a 1092: Nová tato ustanovení
obsahují vykládací pravidlo, že důchod
v pochybnostech je považovati za slíbený
na doživotí věřitele důchodu. Ovšem může
býti důchod slíben i na delší čas, na př.
ještě pro dědice osoby oprávněné. Fis-
kus není dědicem, nýbrž má jen posta-

- 376 -

vení dědice, a tedy by se k němu ne-
přihlíželo. Jak plyne již ze zvoleného tekstu,
může býti důchod vždy zřízen jen pro oso-
bu fysickou, nikoli pro osobu právnickou.
Nebylo vyhověno podnětu, aby bylo dáno
ustanovení o mezabaviteínosti důchodu,
ježto podobné ustanovení zřejmě náleží do
oboru práva exekučního, a vynechán byl
v závěrečné redakci z osnovy z r. 1931
i druhý odstavec jejího § 1094, že totiž ten,
kdo zřídil jiné osobě důchod bezplatně,
může ustanoviti, že věřitelé nemohou na
důchod ten sáhnouti. Věčné renty nebyly
výslovně zakázány (srv. však § 373). Ve-
dle toho bylo dáno ještě druhé vykládací
pravidlo, že totiž důchod, slíbený na doži-
votí dlužníka důchodu nebo osoby třetí,
přechází na dědice věřitele.

K § 1093: Ustanovení toto přejímá dru-
hou větu § 1285 obč. zák., podle které dů-
chod v pochybnostech, t. j. není-li ujednáno
nic jiného, je splatný čtvrtletně napřed;
postačí, jestliže z povahy dohody plyne
lhůta jiná. Nebylo vyhověno námitkám
proti čtvrtletní lhůtě a návrhům, aby lhůta
tato nahrazena byla lhůtou měsíční, jaká
je podle § 1269 předepsána pro výživné.
Druhá věta § 1093 ustanovuje, že smrt
osoby, na jejíž doživotí byl důchod napřed
splatný sjednán, neosvobozuje dlužníka od
platů již dospělých; je-li důchod splatný
pozadu, bude dlužník povinen zaplatiti část
připadající na dobu života oné osoby.
Osoba, o jejíž smrt jde, nemusí býti opráv-
něný; pomýšleno je i na případ, že důchod
byl zřízen na doživotí osoby třetí.

K § 1094: Ustanovení toto se týká po-
stupitelnosti důchodu. Nelze postoupiti
právo ze zaopatřovacího důchodu v celku,
nýbrž jediné pohledávky na jednotlivé do-
spívající dávky.

K § 1095: Již podle návrhu subkomitétu
nebyl při smlouvě o důchod možný odstup
od smlouvy, ale ovšem nedotčena zůstala
žaloba na splnění nebo právo na odstup co
do jednotlivých splátek. Ustanovení toto
- v souhlasu s písemnictvím uvedeným
v důvodové zprávě subkomitétu - opíralo
se o úvahu, že smlouvou o důchod vzniká
jednotné právo (kmenové právo), které je
již poskytnuto, jakmile -první splátka byla
zaplacena. Kromě toho by možnost práva
na odstup v četných případech mohla vésti
k nespravedlivému vykořisťování dlužníka,
jenž z jakýchkoliv důvodů nevyhověl svým

povinnostem. Superrevisní komise se při-
pojila k těmto podnětům.

II. K předpisům o výměnku.

Superrevisní komise se přiklonila k sta-
novisku subkomitétu [srv. §§ 1286 a) a
násl. návrhu subkomitétu], při čemž se
především dala vésti úvahou, že v zákoníku
občanském nelze postrádati ustanovení
o výměnku a dále že ustanovení o vý-
měnku podle své převážné povahy náležejí
do práva obligačního. Návrhu, aby se o vý-
měnku pojednávalo v předpisech o právech
věcných, nebylo vyhověno.

V § 1096 je dána definice výměnku. De-
finice tato neomezuje výměnek jen na
selské usedlosti. Výměnek může býti zřízen
jak na dobu neurčitou, na př. na dobu
vdovství, tak na doživotí nějaké osoby, a
to nikoliv jen osoby z výměnku oprávněné.
Podle obsahu právního jednání, kterým se
výměnek zřizuje, platí o výměnku předpisy
o jednotlivých subjektivních právech,
z kterých se výměnek skládá, jmenovitě
předpisy o důchodu, o služebnosti bytu
atp.; tím však jednotnost výměnku nemá
býti dotčena. Bylo-li vymíněno plnění na
určitý čas, nejde o výměnek. Stejně nejde
o výměnek při plnění, jež neslouží k zaopa-
tření, ale ovšem, jak již na začátku po-
známek k této hlavě bylo naznačeno, okol-
nost, že výměnkář by měl zaopatření z ji-
ných pramenů, nevylučuje zřízení vý-
měnku. Nové je ustanovení poslední věty
o výměnku zřízeném vlastníkem nemovi-
tosti ještě před jejím odstoupením. Důvod
je podobný jako při t. zv. služebnosti
vlastníkově (srv. k § 261). Takový vý-
měnek se ovšem stane aktuálním teprve od-
stoupením nemovitosti.

§ 1097 se týká zápisu do veřejných knih.
V osnově z r. 1931 bylo podle návrhu
K l a n g o v a (Juristenzeitung, 1926, str. 89
a násl.) převzato do druhé věty ustanovení
§ 1222, odst. 2 uherské osnovy z r. 1913, že
vlastnické právo lze zapsati jen zároveň se
zápisem výměnku zatěžujícího právo vlast-
nické. Ustanovení to nemělo platiti, jestliže
se výměnkář zápisu zřekl. V konečné re-
dakci byla druhá věta vynechána, ale myš-
lenka, že se výměnek zásadně zapisuje zá-
roveň se zápisem práva vlastnického, vy-
jádřena byla hned v první větě. Slova "Ne-
ní-li nic jiného vyjednáno" znamenají to-
lik, jako "nezřekne-li se výměnkář zápisu",
a je pak zvláštní ustanovení o tom zby-
tečné. Po názoru superrevisní komise ne-

- 377 -

vzniká tedy výměnek jediné zápisem do ve-
řejné knihy, také se nevyžaduje, aby výmě-
nek byl zřízen v listině, která se zřizuje
o převodu nemovitosti.

Z první věty pátého odstavce § 1286 a)
návrhu subkomitétu vznikl § 1098. Nezci-
zitelnost a nedělitelnost výměnku, které
ustanovil již subkomitét, vyplývá z povahy
výměnku jako práva čistě osobního. Jediné
právo na dávky již dospělé - stejně jako
každý jiný příjem - lze převésti, nikoli
však tehdy, když jde o dávky, jejichž míra
je určena osobními potřebami výměnkáře.

§ 1099 přejímá návrh subkomitétu. Po-
dle něho se obsah výměnku určuje, není-li
jinak ustanoveno nebo vyjednáno, místní
zvyklostí. Tím mělo býti dáno vykládací
pravidlo odkazující na místní zvyklost, po-
dobně jako v četných jiných ustanoveních
nového zákoníka.

§ 1100 byl vsunut superrevisní komisí,
že bylo dáno zvláštní ustanovení o povin-
nosti dlužníka přispěti výměnkáři pomoc-
nými úkony, vysvětluje se tím, že se v sel-
ských kruzích při určování povinností z vý-
měnku často zapomíná na předpisy podob-
ného druhu. Podle zvoleného znění vyplývá
tato povinnost ze zákona, a nemusí tedy
býti pojata do smlouvy o zřízení výměnku.
Dlužník se může povinnosti té zprostiti tím,
že dosáhne, aby výměnkář byl na dobu své
nemoci umístěn v léčebném nebo v ošetřo-
vacím ústavě. Dlužník se tím osvobozuje
toliko od povinnosti pečovati o výměnkáře,
nikoli však od povinnosti plniti dávky
z výměnku.

§ 1101 se týká výměnkářových důchodů
zapsaných ve veřejných knihách. O nich
mají platiti předpisy o reálných břemenech.

V této souvislosti se přihlédlo k předpisu
§ 1286 b) návrhu subkomitétu. Subkomitét
navrhl, aby se plnilo v nemovitosti vý-
měnkem zatížené. Přihlížejíc k všem okol-
nostem, jež mohou přijíti v úvahu, navrhla
komise vysloviti v § 1102, že dluh z vý-
měnku, není-li ustanoven opak, je dluhem
výběrným.

Jako další samostatný paragraf (§ 1103)
přijato bylo ustanovení čtvrtého odstavce
§ 1286 a) návrhu subkomitétu a vytýká se,
že dlužník je povinen, byla-li zničena bu-
dova, v které byl výměnkáři vyhrazen byt,
opatřiti výměnkáři vlastním nákladem
vhodný byt prozatímní. Nebylo přihlédnuto
k námětu, že by se mělo pamatovati také

na případ, Že výměnkář sám budovu za-
pálil.

§ 1104 se opírá o druhou větu pátého od-
stavce § 1286 a) návrhu subkomitétu.
Ustanovuje, že výměnek manželům vyhra-
zený se smrtí jednoho z nich nezkracuje.

§ 1105 přiznává výměnkáři, jemuž podle
jeho volby příslušejí buď dávky peněžité
nebo naturální, právo, aby změnil svoji
volbu; musí to však nejméně týden napřed
(t. j. před dospělostí dávky) oznámiti dluž-
níku.

§§ 1106 a 1107 odpovídají šestému od-
stavci § 1286 a) návrhu subkomitétu, jenž
jednal o případech, že je pro výměnkáře ne-
možné nebo nesnesitelné, aby zůstal na
statku. Superrevisní komise zvolila znění
objektivní a mluví nyní o takových změ-
nách poměrů, že nelze spravedlivě žádati,
aby se setrvalo při naturálním plnění. V ta-
kovém případě má soud pořadem práva na-
turální výměnek zcela nebo zčásti přemě-
niti na výměnek peněžitý. Soud může také,
vyšetře uhrazovací jistinu, uložiti dlužníku,
aby ji splatil do starobní pokladny nebo do
ústavu podobného druhu. Soud však nesmí
vydati rozhodnutí, kterým by dosavadní
zaopatření výměnkáře bylo zhoršeno.
Všechny dohody o přeměně výměnku na-
turálního na výměnek peněžitý a také
soudní rozhodnutí o takové přeměně mohou
býti na návrh kterékoli strany pořadem
práva nově upraveny, změní-li se podstatně
poměry.

§ 1108 vyslovuje, že odstoupení nemovi-
tosti, při němž byl zřízen výměnek, nelze
odvolati ani tehdy, když by jinak podle zá-
kona bylo možno od smlouvy odstoupiti
nebo přenechání nemovitosti odvolati.

K hlavě 40 (§§ 1109 až 1116).

Dvacátá devátá hlava druhého dílu ob-
čanského zákoníka byla dosud nadepsána
"O smlouvách odvážných". Odedávna uvá-
děny byly proti této hlavě pochybnosti sys-
tematického rázu, jež zvláště odůvodňovány
byly poukazem na to, že pro pojem od-
vážné smlouvy je rozhodné jediné to, že
nelze při ní užíti právního prostředku pro
zkrácení přes polovici hodnoty. Super-
revisní komise vyhověla těmto pochyb-
nostem změnou nadpisu a tím, že v 40 hlavě
pojednává pouze o sázce a hře a v souvis-
losti s nimi též o t. z v. obchodech diferenč-
ních (nyní "diferenčních hrách"). Zbytek

- 378 -

byl vyřízen dodatkem k § 780, tedy v sou-
vislosti s předpisy o zkrácení přes polovici
hodnoty. Ustanovení o emptio spei jsou
v hlavě o smlouvě trhové (§ 917), ustano-
vení o zcizení dědictví v právu dědickém
(§§ 678 a násl.). Předpisy §§ 1284 až 1286
obč. zák. jsou zařaděny v hlavě předcháze-
jící. Předpisy o pojišťovací smlouvě
(§§JL287 až 1292 obč. zák.), které měl
ještě subkomitét, byly již v osnově z r.
1931 vypuštěny, neboť do kodifikace ob-
čanského práva nenáležejí; nyní srv. zá-
kon o pojistné smlouvě č. 145/1934 Sb. z.
an.

V souhlase s tím, co shora bylo řečeno
o systematickém uspořádání zákoníka,
škrtnuta byla ustanovení §§ 1267, 1268 a
1269 obč. zák.

K §§ 1109 až 1111: Definice sázky ob-
sažená v první větě § 1270 obč. zák. byla
vypuštěna se zřetelem k tomu, že vyjadřuje
jen, čím se sázka liší od hry; po právní
stránce není však mezi sázkou a hrou roz-
dílu (§ 1272 obč. zák.). Nebylo vyhověno
podnětu, aby se určil pojem hry, a stejně
nebylo vyhověno podnětu, aby se upustilo
od nežalovatelnosti sázky. Druhá věta
§ 1271 obě. žák. má význam se zřetelem
na § 1299 (§ 1432 obč. zák.), že totiž není
možná soluti repetitio; zůstala proto tato
věta nedotčena. Naproti tomu třetí věta
§ 1270 obč. zák. je zbytečná a nadto mý-
livá, neboť nepochybně přes znění zákona
určité právní následky darování (§§ 794
a násl.) nejsou s její skutkovou podstatou
spojeny; byla proto škrtnuta. Předpis
§ 1109 počíná nyní první a druhou větou
§ 1271 obč. zák., za nimiž následuje druhá
věta § 1270 obč. zák.; jinak by slova
"poctivě učiněné a jinak dovolené", která
se zřetelem na zákaz určitých her mají
zůstati, ztratila souvislost.

Za tento předpis zařaděny byly dva
nové paragrafy, a to jako první z nich
paragraf, jenž obsahuje ustanovení souvi-
sící s dosavadním § 1174, odst. 2 obč. zák.
novelové verse. Kdežto však v citovaném
ustanovení vysloveno bylo jediné, že nelze
vymáhati zpět zápůjčku danou k zaká-
zané hře, má býti nyní každá zápůjčka,
jež byla poskytnuta k sázce, nežalova-
telná; důvody morálky jistě doporučují
podobné řešení. Vyžaduje se pouze, aby zá-
půjčka byla k tomu účelu poskytnuta vě-
domě. Význam bude míti toto ustanovení

pochopitelně především při dluzích ze hry
v širším smyslu.

Druhý předpis vyslovuje, že pohledávky
ze sázek a ze zápůjček, které podle toho, co
právě bylo řečeno, poskytnuty byly k sáz-
kám, nemohou býti zajištěny (tím se míní,
že nelze je utvrditi zejména rukojemstvím,
platebním slibem nebo zástavním právem)
a že jich nelze užíti ke kompensaci. Com-
pensatio voluntaria tím dotčena není. Co
se týká diferenčních her, srv. poznámky
dole.

K § 1112: Již subkomitét škrtl v § 1272
obč. zák. první a poslední větu. První větu
proto, že obsahuje definici hry jako druhu
sázky, a tedy definici, jež není nepo-
chybná. Poslední věta byl škrtnuta, pro-
tože obsahuje jen odkaz na politické zá-
kony, a je tedy v této souvislosti zbytečná.
Superrevisní komise se připojila k tomuto
stanovisku. Zvoleným zněním má býti ře-
čeno, že také o zápůjčkách ke hře platí
totéž, co o zápůjčkách k sázce.

Rubrika před §§ 1273 a 1274 obč. zák.
byla škrtnuta. Ustanovení § 1113, jak je
navrhuje superrevisní komise, přejímá ná-
vrhy subkomitétu. "Výherními podniky"
se míní i podniky loterní. Co do první věty
se vychází z toho, že není vhodné podřizo-
vati losy předpisům daným o sázce a hře,
a tím ustanoviti nežalovatelnost i v přípa-
dech, že loterie je státem povolena (srv.
již E h r e n z w e i g, II, 1, 1928, str. 619).
O státních loteriích dáno bylo ustanovení
v § 1274 obč. zák. Je spravedlivé, aby z do-
volených výherních podniků vznikala žalo-
vatelná pohledávka; srv. § 763 obč. zák.
pro Německou říši. Za dovolené výherní
podniky jest považovati výherní podniky
státu nebo podniky státní správou povo-
lené. Jen o loteriích a o výherních podni-
cích, které takto povoleny nejsou, platí
ustanovení o hře a sázce. Obě ustanovení
(§§ 1273 a 1274 obč. zák.) stažena byla do
jediného paragrafu, že se loterie státní
nebo státem povolené spravují herními
plány o nich vydanými, není zapotřebí
v zákoně výslovně vytýkati; srv. i čl. VIII,
č. 9 úvoz. předpisů.

O §§ 1275 a 1276 obč. zák. srv. úvodní
poznámky k této hlavě a § 917.

§ 1277 obč. zák. byl vypuštěn již subko-
mitétem, neboť ustanovení o koupi kuksu se
zřetelem na zákon horní nenáleží do záko-
nodárství o právu občanském.

- 379 -