§ 697.
Dospělý nezletilec může se samostatně za-
vazovati k službám a jen z důvodů závažných
může řádný zástupce takovou smlouvu před
časem zrušiti.
§ 698.
Stran toho, čeho dospělý nezletilec takto
nebo jinak svou pílí nabude, právě tak jako
stran toho, co mu bylo odevzdáno k vlastní
potřebě, může se zavazovati a s tím též volně
nakládati.
§ 699.
Jestliže nezletilci, který dokonal osmnáctý
rok věku, soud ponechal čistý přebytek příjmů
do jeho vlastní volné správy, je takový nezle-
tilec oprávněn sám se zavazovati stran peněz
jemu do správy svěřených,
§ 700.
Kdo předstírá, že je způsobilý uzavírati
smlouvy, a oklame tím druhého, který se
o tom nemohl snadno přesvědčiti, dříve než
věc byla dojednána, je povinen nahraditi
škodu.
2. Pravé svolení.
§ 701.
Svolení ke smlouvě musí býti projeveno svo-
bodně, vážně, určitě a srozumitelně. Je - li pro-
jev nesrozumitelný, zcela neurčitý nebo sta-
ne-li se přijetí za jiných podmínek než na-
bídka, nevznikne smlouva. Kdo ke škodě dru-
hého užije nejasných výrazů nebo učiní jed-
nání na oko, je povinen škodu nahraditi.
§ 702.
Kdo byl druhou stranou přiveden ke
smlouvě lstí nebo nespravedlivou a důvodnou
bázní, není smlouvou vázán. Zda bázeň byla
důvodná, posoudí se podle toho, jak veliké a
pravděpodobné bylo nebezpečí a jaké tělesné
a duševní povahy je ten, komu bylo vyhro-
žováno.
§ 703.
Jestliže jedna strana byla přivedena stra-
nou druhou k omylu a omyl se týká hlavní
věci nebo podstatných vlastností, k nimž se
úmysl zjevně nesl, není první strana smlou-
vou vázána. Totéž platí, když druhá strana
o takovém omylu věděla nebo když musila
- 129 -
omyl zřejmě poznati z okolností nebo vysvět-
lil-li se omyl ještě včas. Projevu, při kterém
se stal omyl, rovná se projev nesprávně vy-
řízený.
§704.
Netýká-li se omyl ani věci hlavní ani její
podstatné vlastnosti, nýbrž jen okolnosti
vedlejší, je smlouva platná, jestliže se obě
strany dohodly o věci hlavní a neprohlásily
onu vedlejší okolnost za rozhodnou. Osoba
uvedená v omyl se však může na původci
omylu domáhati přiměřené náhrady.
§ 705.
Stejné zásady platí o omylu v osobě, s kte-
rou byla smlouva uzavřena, jestliže by se bez
takového omylu smlouva nebyla stala skut-
kem vůbec nebo tak, jak se stala.
§ 706.
Jestliže některého ze smluvců přivedla ke
smlouvě lstí nebo hrozbou (§ 702) nebo jej
přiměla k omylnému projevu osoba třetí, je
smlouva platná. Jen tenkrát, když druhý
smluvce v jednání třetí osoby měl podíl, o něm
věděl nebo patrně věděti musil, platí §§ 702
až 705.
§ 707.
Vždycky musí ten, kdo jiného přiměl ke
smlouvě lstí nebo hrozbou (§ 702), nahraditi
škodu.
§708.
Kdo se domáhá zrušení smlouvy pro nedo-
statek svolení, je povinen vrátiti všechno, co
z takové smlouvy obdržel.
3. Možnost a dovolenost plnění.
§ 709.
Co je vůbec nemožné, nemůže býti před-
mětem platné smlouvy. Je-li vyjednáno záro-
veň něco možného a něco nemožného, je
smlouva, pokud se týká prvního, platná, jest-
liže nevychází z okolností, že jeden kus nemá
býti oddělován od druhého. Kdo při uzavření
smlouvy o nemožnosti věděl nebo o ní věděti
musil, je povinen druhé straně, ačli o ní ne-
platí totéž, nahraditi škodu, kterou utrpěla
důvěřujíc v platnost smlouvy.
- 130 -
§ 710.
Smlouva, která se příčí zákonnému zákazu
nebo dobrým mravům, je neplatná.
§ 711.
Jestliže předmět, o kterém byla učiněna
smlouva, byl vzat z oběhu před odevzdáním,
je k tomu hleděti tak, jako by smlouva nebyla
učiněna.
§ 712.
Smlouvy abstraktní.
Neustanovují-li zákonné předpisy jinak,
nemění se postavení stran tím, že dohodu od-
dělí od ostatního smluvního obsahu (právního
důvodu).
§ 713.
Smlouvy o plnění třetích osob.
Jestliže někdo druhému slíbí plnění osoby
třetí, znamená to přípověď přímluvy u oné
osoby; prohlásí-li však, že stojí za výsledek,
je povinen nahraditi veškerou ztrátu, kterou
utrpí příjemce přípovědi, jestliže na plnění
nedojde.
Smlouvy ve prospěch třetích osob.
§ 714.
Dá-li si někdo slíbiti, že bude plněno osobě
třetí, může pohledávati, aby jí bylo plněno.
§ 715.
Zdali také třetí osoba nabývá přímého
práva pohledávati plnění od slibujícího a kdy
ho nabývá, posoudí se podle úmluvy a podle
povahy a účelu smlouvy. V pochybnostech
nabude třetí osoba tohoto práva, když plnění
má býti ku prospěchu hlavně jí.
§ 716.
Práva na plnění, která slíbil přejimatel ve
prospěch osoby třetí při postoupení usedlosti,
nabývá třetí osoba, není-li umluveno jinak,
odevzdáním usedlosti.
§ 717.
Odmítne-li třetí osoba právo nabyté ze
smlouvy, hledí se k tomu tak, jako by nebyla
toho práva nabyla.
- 131 -
§718.
Námitky ze smlouvy má slibující také proti
třetí osobě.
Forma smluv.
§ 719.
Neustanovuje-li zákon nic jiného, není
k platnosti smlouvy potřebí, aby byla zacho-
vána zvláštní forma.
§ 720.
Usnesou-li se strany, že užijí určité formy,
má se za to, že před dovršením té formy ne-
chtějí býti vázány.
§721.
Smlouva, pro niž zákon nebo vůle stran na-
řizují písemnou formu, bude platná, když
strany listinu podpíší. Kdo neumí nebo pro ně-
jakou vadu nemůže psáti, připojí znamení ruky
ověřené soudně nebo notářsky nebo znamení
ruky přede dvěma svědky, z nichž jeden při-
píše jeho jméno. Napodobení vlastnoručního
podpisu mechanickými prostředky stačí jen
tam, kde jest obvyklé. Písemné uzavření
smlouvy může býti nahrazeno zřízením listiny
soudní nebo notářské.
§722.
Zřizuje-li se listina o smlouvě, kterou osobně
uzavírají stepí, pak němí, kteří nemohou psáti,
a hluší, kteří nemohou čísti, je potřebí formy
notářského spisu; jinak by listina neměla
právního významu.
Společné dluhy a pohledávky.
§723.
Jestliže se několik osob někomu nebo někdo
několika osobám zaváže k témuž plnění, jsou
jak pohledávka, tak dluh rozděleny podle zásad
o spoluvlastnictví.
§ 724.
Mimo případy ustanovené v zákoně je tedy
každý z několika spoludlužníků dělitelného
plnění dlužen jen svůj díl a podobně je každý
z několika, spoluvěřitelů dělitelného plnění vě-
řitelem jen svého dílu.
- 132 -
§ 725.
Jde - li o nedělitelné plnění, může je věřitel
pohledávati na kterémkoli spoludlužníku, jest-
liže z povahy věci nevychází, že dluh může býti
splněn jen společnou činností všech. Je - li však
několik věřitelů a jediný dlužník, není dlužník
povinen plniti některému z nich, pokud se mu
nedostane jistoty; mimoto, nedohodnou - li se
všichni věřitelé, může to, co je dlužen, uložiti
u soudu.
Pohledávky a dluhy k ruce společné a neroz-
dílné.
§ 726.
Slíbí - li několik osob totéž plnění rukou spo-
lečnou a nerozdílnou tak, že se zavazují jeden
za všechny a všichni za jednoho, je každá z nich
dlužná celé plnění. Slib takový však, mimo
zvláštní úmluvu, nezakládá vzájemného zaru-
čení. Věřitel má na vůli pohledávati celé plnění
nebo díly, které si zvolí, buď na všech spolu-
dlužnících nebo na některých anebo pohledá-
vati celé plnění na spoludlužníku jediném. Vy-
máhal-li plnění od jednoho, nepozbývá práva
proti ostatním, a když jej ten neb onen ze
spoludlužníků uspokojil jen zčásti, může pohle-
dávati zbytek také na ostatních.
§ 727.
Slíbil - li však někdo totéž plnění několika
osobám a bylo - li ujednáno, že je mohou pohle-
dávati rukou společnou a nerozdílnou, je dluž-
ník povinen plniti tomu z věřitelů, který na
něm plnění nejdříve vymáhá nebo ho o ně po-
žádá.
§ 728.
Jakmile jeden ze spoludlužníků uspokojil
věřitele zcela, nemůže již věřitel nic pohledá-
vati na ostatních; a jakmile dlužník uspokojil
zcela jednoho ze spoluvěřitelů, nemohou ostat-
ní pohledávati nic.
§ 729.
Smluví - li spoludlužník ,s věřitelem obtížnější
podmínky, nezpůsobí tím újmy ostatním, a
úlevy a osvobození, které svědčí jednomu ze
spoludlužníků pro osobu jeho, neprospívají
ostatním.
§ 730.
Spoludlužník rukou společnou a nerozdílnou,
který zaplatil celý dluh ze svého, jest oprávněn
- 133 -
pohledávati na ostatních náhradu, a to rovným
dílem, ačli není mezi nimi jiného právního po-
měru. Byl-li některý z nich nezpůsobilý se za-
vázati nebo není-li s to, aby závazku svému
dosti učinil, rozdělí se i jeho díl stejným způ-
sobem. Byl-li některý ze spoludlužníků zproš-
těn dluhu, nemůže to při pohledávání náhrady
bytí na újmu ostatním (§ 729).
§ 731.
Náhradu může pohledávati také ten, kdo za-
platil více, než naň podle předcházejícího para-
grafu připadá.
§ 732.
Zdali z několika spoluvěřitelů, kterým bylo
slíbeno plnění k ruce společné a nerozdílné, ten,
který obdržel celou pohledávku, jest ostatním
spoluvěřitelům něčím povinen a čím je povinen,
je rozhodnouti podle zvláštních právních po-
měrů mezi spoluvěřiteli. Není-li takového po-
měru, jeden druhému nebude povinen ničím.
Vedlejší ustanoveni při smlouvách:
1. Výminky.
§ 733.
O výminkách při smlouvách platí stejná
ustanovení jako o výminkách při posledních
pořízeních.
§ 734.
Výminka však, k jalké se při posledním po-
řízení hledí, jako kdyby nebyla 'připojena, činí
ujednáni neplatným, ale na nemožnou výminku
rozvazovací se hledí, jako kdyby nebyla při-
pojena.
§ 735.
Splnila-li se výminka již před smlouvou, jest
ji po smlouvě splniti znovu jen tehdy, když zá-
leží v jednání toho, kdo má nabýti práva, a
když toto jednání jím může býti opakováno.
§ 736.
Právo připověděné pod výminkou odkládací
přechází na dědice.
§ 737.
2. Pohnutka.
Položí-li strany pohnutku nebo účel svého
svolení zřejmě za výminku, posuzují se po-
- 134 -
hnutka a účel jako každá jiná výminka. Jinak
takové projevy na platnost záplatných smluv
nepůsobí. Při smlouvách bezplatných platí
ustanovení o posledních pořízeních.
3. Počítání lhůt
§ 738.
Lhůta určená zákonem nebo smlouvou se po-
čítá, není-li ustanoveno jinak, tak, že při lhůtě
určené podle dní se nepočítá den, na který při-
padá událost, od níž lhůta počíná běžeti.
§739.
Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců
nebo let připadá na onen den posledního týdne
nebo posledního měsíce, který se jménem nebo
číslem shoduje se dnem, na který připadá udá-
lost, od níž lhůta ipočíná běžeti; není-li tako-
vého dne v posledním měsíci, dobíhá lhůta po-
sledním dnem tohoto měsíce.
§740.
Polovinou měsíce je rozuměti patnáct dní,
středem měsíce patnáctý jeho den. Je-li lhůta
určena na jeden nebo několik měsíců a půl mě-
síce, počítá se půl měsíce naposled.
4. čas plnění.
§ 741.
Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den,
nabývá se počátkem tohoto dne. Právní ná-
sledky nesplnění závazku nebo zmeškání na-
stanou, teprve když projde poslední den lhůty.
Připadne-li poslední den určený k projevu nebo
k plnění na neděli nebo na zákonný den svá-
teční nebo památný, je posledním dnem lhůty,
není-li ustanoveno jinak, nejblíže příští den
všední.
§742.
Není-li určen čas, kdy se má smlouva splniti,
lze pohledávati její splnění bez zbytečného od-
kladu. Je-li zůstaveno dlužníkově libovůli, kdy
chce smlouvu splniti, je buď vyčkati, až zemře,
a držeti se pak dědiců; nebo, jde-li o povinnost
osobní, která nepřechází na dědice, je požádati
soudce, aby podle zásad slušnosti ustanovil
dobu splatnosti. Soudce rozhodne na žádost
také tehdy, když dlužník slíbil síplniti podle
možnosti. Jinak jest i tu šetřiti ustanovení
o lhůtách při posledních pořízeních (§§ 521 až
523).
- 135 -
5. Místo plnění.
§ 743.
Nelze - li místo, kde se má plniti, zjistiti ani
z úmluvy ani z povahy jednání ani z účelu
plnění, je plniti v místě, kde dlužník měl
v době uzavření smlouvy bydliště, nebo, jest-
liže závazek vznikl při jeho provozování vý-
robním nebo obchodním, v místě závodu. Co
se týká míry, váhy a peněz, je hleděti k místu,
kde se má plniti.
§ 744.
Jde - li o platy peněžité, je dlužník v pochyb-
nostech povinen dodati peníze na své nebez-
pečenství a útraty věřiteli do jeho bydliště
(závodu). Jestliže po vzniku pohledávky se
toto místo změnilo, nese věřitel to, oč nebez-
pečenství a útraty vzrostly. I v těchto pří-
padech zůstává místem, kde se má plniti,
místo uvedené v předcházejícím paragrafu.
6. Způsob plnění.
§ 745.
Lze - li slib splniti několikerým způsobem,
přísluší v pochybnostech volba mezi těmito
způsoby dlužníku; avšak od volby již vyko-
nané nemůže o své újmě odstoupiti.
§ 746.
Byla - li smlouva učiněna s výhradou, že si
může ta neb ona strana z několika věcí zvo-
liti, a byla - li pak volba zmařena nahodilou
zkázou některé věci nebo několika věcí, záleží
na straně, které příslušela volba, zda smlouva
platí. Strana k volbě oprávněná však může
pohledávati náhradu škody, která jí vznikla
tím, že volba byla zmařena vinou druhé
strany.
7. Závdavek.
§ 747.
Není - li smluveno nic jiného, je na to, co se
dává při uzavření smlouvy napřed (závda-
vek), hleděti jen jako na znamení, že smlouva
je skutkem, nebo jako na jistotu, že smlouva
bude splněna.
§ 748.
Nesplní - li se smlouva vinou jedné strany,
může si strana nevinná podržeti závdavek,
- 136 -
který obdržela, a dala-li závdavek sama, může
pohledávati, aby se jí vrátilo dvojnásobně to-
lik. Nechce-li však na tom přestati, může
místo toho pohledávati splnění smlouvy, a
není-li to již možno, náhradu škody.
8. Odstupné.
§749.
Bylo-li vyjednáno, co ta neb ona strana
bude povinna zapraviti, jestliže by od smlou-
vy odstoupila dříve, než by ji splnila (úmluva
o odstupném), je buď splniti smlouvu nebo
zaplatiti odstupné. Kdo smlouvu splní aspoň
zčásti nebo přijme třebas jen částečné splnění
od strany druhé, nemůže již od smlouvy od-
stoupiti, ani kdyby zaplatil odstupné.
§750.
Odstupné je povinen zaplatiti také ten,
komu zabrání splniti smlouvu jeho vlastní
vina.
§751.
Byl-li dán závdavek a bylo-li spolu vymí-
něno odstoupení, ale tak, že nebylo vyměřeno
odstupné, je pokládati závdavek za odstupné.
Odstoupí-li se od smlouvy, pozbude ten, kdo
závdavek dal, závdavku, anebo ten, kdo závda-
vek obdržel, vrátí dvojnásobně tolik.
9. Vedlejší příslušnosti.
§752.
Věřitel může na dlužníkovi pohledávati
kromě hlavního dluhu někdy také příslušnosti
vedlejší. Takové příslušnosti jsou zejména:
to, co k hlavní věci přibude, a její plody;
úroky za úvěr a jako náhrada; náhrada způ-
sobené škody; konečně to, co si strana vymí-
nila, kdyby dluh nebyl náležitě splněn (§§ 1179
až 1184).
§ 753.
Pohledávka sama o sobě nedává práva na
vedlejší příslušnosti. Pokud na ně věřitel prá-
vo má, lze vysouditi zejména jednak ze zvlášt-
ních způsobů smluv a z toho, co o nich jest
ustanoveno, jednak z hlavy o náhradě škody.
10. úroky zvláště.
§754.
Náležejí-li někomu úroky, ale není-li určena
jejich míra, platí se pět ze sta.
- 137 -
§ 755.
O tom, kdy mají býti úroky placeny, roz-
hoduje úmluva. Není-li takové úmluvy, jest
úroky splatiti s hlavním dluhem, a je-li hlavní
dluh splatný později než za rok, ročně pozadu.
§ 756.
úroky z úroků lze pohledávati, byly-li vy-
míněny; mimoto lze pohledávati úroky z do-
spělých úroků zažalovaných, a to ode dne, kdy
byla podána žaloba. Není-li o výši těchto úro-
ků ujednáno nic jiného, platí se rovněž pět
ze sta.
Výklad smluv.
§ 757.
Při výkladu smluv je vyšetřiti úmysl stran
a nikoli lpěti na slovech. V pochybnostech je
rozuměti smlouvě tak, jak toho žádají zvyk-
losti poctivého styku.
§ 758.
Jde-li o smlouvu bezplatnou, má se v po-
chybnostech za to, že dlužník chtěl na sebe
vložiti břímě spíše menší než větší; jde-li
o smlouvu záplatnou, je nejasný výraz vylo-
žiti na újmu toho, kdo ho užil (§ 701).
§ 759.
Projev vůle, na oko učiněný ve srozumění
s osobou, jíž svědčí, je neplatný. Má-li jím
býti zakryto jednáni jiné, jest jej posuzovati
podle pravé podstaty zakrytého jednání. Na-
byla-li osoba třetí práv, důvěřujíc v projev,
nelze jí namítati, že se jednání stalo na oko.
Všeobecná ustanoveni o záplatných
smlouvách.
§ 760.
Nesplní-li jedna strana buď vůbec nebo
v náležité době, na náležitém místě nebo tak,
jak bylo ujednáno, může druhá strana buď
pohledávati splnění a náhradu škody vzniklé
tím, že dlužník nejednal podle přijaté povin-
nosti, nebo ustanovíc přiměřenou lhůtu ke
splnění, prohlásiti, že jinak od smlouvy odstu-
puje. Určiti dodatečnou lhůtu není třeba,
když dlužník učinil již dříve projev, z kterého
je patrno, že se splniti zdráhá.
- 138 -
§ 761.
Jde - li o plnění pro obě strany dělitelné,
může, když jedna strana s částečným plněním
prodlévá, druhá strana odstoupiti buď co do
tohoto jednotlivého nebo co do všech částeč-
ných plnění ještě dlužných.
i 762.
Jsou - li přesně ustanoveny čas, kdy je
splniti, nebo doba, do které je splniti, a to
tak, že by jinak jedna strana měla právo od-
stoupiti, je na ní, aby, chce - li trvati na splně-
ní, ohlásila to bez zbytečného odkladu straně
druhé, jakmile ona lhůta mine; jestliže tak
neučiní, nemůže již trvati na splnění. Totéž
platí, lze - li z povahy jednám nebo z účelu
plnění, který dlužníku je znám, usouditi, že na
plnění opožděném nebo, opozdí - li se dlužník
s plněním částečným, na plněních ještě zbý-
vajících příjemce nemá zájmu.
§ 763.
Bude - li splnění zmařeno skutečností, za kte-
rou dlužník odpovídá, může druhá strana po-
hledávati náhradu škody pro nesplnění nebo
odstoupiti od smlouvy. Bude - li splnění zma-
řeno zčásti, může druhá strana odstoupiti,
když lze usouditi z povahy jednání nebo
z účelu plnění, který je dlužníku znám, že na
plnění částečném nemá zájmu.
§ 764.
O povinnosti nahraditi škodu, uložené
v těchto ustanoveních, platí předpisy obecné.
Odstoupení od smlouvy se nároku na náhradu
škody nedotýká. Plat již přijatý bude vrácen
nebo nahrazen tak, aby žádná strana neměla
zisku ze škody strany druhé.
Správa.
§ 765.
Jestliže někdo jinému přenechá věc za plat,
odpovídá za to, že věc má vlastnosti vymíněné
a takové, jaké při ní obyčejně bývají, a že jí
lze užívati podle povahy jednání nebo podle
učiněné úmluvy.
Připadnouti správy.
§ 766.
Je tedy správou povinen zejména ten, kdo
věci přikládá vlastnosti, kterých nemá a které
- 139 -
byly vymíněny výslovně nebo podle povahy
jednání mléky, kdo neupozorní na vady nebo
závady, jaké při takové věci obyčejně nebý-
vají, kdo zcizí věc cizí jako svoji, kdo v odporu
se skutečností ujistí, že se věc hodí k určitému
užívání nebo že je prostá i obyčejných vad
nebo závad.
§767.
Vládním nařízením bude ustanoveno, kdy
se má za to, že zvíře bylo vadné (nemocné)
již v čas odevzdání, když se některé vady
objeví do určité doby.
§ 768.
že zvíře mělo vadu již v čas odevzdání, má
se za to jen tehdy, když nabyvatel bez zby-
tečného odkladu zciziteli nebo, není-li zcizitel
přítomen, obecnímu úřadu oznámí shledanou
vadu nebo dá zvíře prohlédnouti znalcem nebo
požádá soud o zajištění důkazu. Zanedbá-li
nabyvatel této opatrnosti, má se za to, že
zvíře v čas odevzdání vadné nebylo.
§769.
Jsou-li vady nápadné nebo lze-li závady na
věci váznoucí seznati z knih veřejných, nemá
správa místa, leč by byly lstivě zamlčeny nebo
bylo výslovně připověděno, že věc je všelikých
vad nebo závad prostá. Dluhy a nedoplatky
na věci váznoucí hradí vždy zcizitel.
§770.
Kdo převede na sebe věc, věda, že je cizí,
nemůže se domáhati správy, právě jako ten,
kdo se správy vzdal.
§771.
Odevzdají-li se věci úhrhkem, totiž tak, jak
stojí a leží, jako celek a nikoli se zřetelem
k počtu, míře a váze, neodpovídá zcizitel za
vady, které se na nich shledají, leč by věci ne-
měly některé vlastnosti, o které zcizitel v od-
poru se skutečností ujistil, že ji mají, nebo
kterou si nabyvatel vymínil.
§ 772.
Lze umluviti, že zcizitel odpovídá za vady,
které se vyskytnou do určené doby. K plat-
nosti úmluvy se vyhledává, aby záruční pro-
hlášení zcizitelovo bylo dáno písemně.
- 140 -
§ 773.
Opovědění sporu.
Chce - li se nabyvatel domáhati správy, pro-
tože třetí osoba činí nárok na věc, je na něm,
aby svému předchůdci opověděl spor. Ne-
učiní-li to, nepozbude tím sice nároku ze sprá-
vy, ale jeho předchůdce může proti němu užíti
všech obranných prostředků, kterých nebylo
užito proti osobě třetí, a může se tím povin-
nosti ke správě zprostiti potud, pokud se na-
lezne, že by proti třetí osobě byl vynesen jiný
rozsudek, kdyby se oněch obranných pro-
středků bylo náležitě užilo.
Následky správy.
§ 774.
Je - li vada, která zakládá povinnost ke sprá-
vě, taková, že ji nelze napraviti a že pro ni
věci nelze užívati způsobem smluveným nebo,
nebyl - li způsob užívání smluven, řádně, může
se nabyvatel domáhati zrušení smlouvy; ne-
překáží-li však vada takovému užívání věci
nebo lze - li ji napraviti, může se domáhati buď
přiměřeného snížení platu nebo opravy nebo
doplnění toho, co schází. Za vzešlou škodu
odpovídá zcizitel podle ustanovení obecných.
§ 775.
K nepatrnému snížení hodnoty se nepři-
hlíží.
Doba pro žalobu ze správy.
§ 776.
Kdo se chce domáhati správy, musí přivésti
věc na soud, jde - li o věci nemovité, do tří let,
jde - li o věci movité, do šesti měsíců, 4 jde - li
o vady zvířat, do šesti neděl. Lhůta se počíná
dnem po odevzdání věci; jde - li o správu pro
nárok vznesený na věc třetí osobou, dnem po-
tom, kdy nabyvatel zvěděl o nároku. Bylo - li
umluveno, že zcizitel odpovídá za vady, které
se vyskytnou do určené doby (§ 772), počíná
se lhůta žalobní, jakmile uplyne ona určená
doba.
§ 777.
Námitkou může nabyvatel zjednati nároku
ze správy průchod, když ve lhůtách uvede-
ných v předcházejícím paragrafu oznámí vadu
zciziteli.
- 141 -
§ 778.
Jestliže ten, kdo byl žalován nebo komu
hrozí žaloba ze správy, opoví spor svým před-
chůdcům předtím, než mu uběhnou lhůty uve-
dené v § 776, nebo, nebyla-li žaloba ještě po-
dána, ohlásí jim doporučeným dopisem svůj
postihový nárok, zachová si proti nim žalobu
měsíc od té doby, kdy nabylo právní moci roz-
hodnutí, že je sám správou povinen.
Zkrácení přes polovici hodnoty.
§779.
Byla-li učiněna smlouva záplatná a ne-
obdržela-li jedna strana na obecné hodnotě
ani polovici toho, co druhé straně dala, může
se zkrácená strana domáhati, aby se smlouva
zrušila a aby se vše uvedlo v předešlý stav.
Avšak druhá strana může smlouvu zachovati
v platnosti tím, že nahradí, čeho se do obecné
hodnoty nedostává. Nepoměr mezi hodnotami
se vyměří podle času, kdy se smlouva stala.
§780.
Tohoto právního prostředku nelze užíti při
hře a sázce a vůbec při smlouvách odvážných,
dále když se ho někdo vzdá nebo když se ta-
kové vzdání podává z povahy věci; nebo když
věc byla prodána ve veřejné dražbě nebo způ-
sobem, který je právními předpisy postaven
veřejné dražbě na roven.
§ 781.
Lichva.
Neplatná je smlouva, když někdo, kořistě
z lehkomyslnosti, tísně, slabého rozumu, ne-
zkušenosti nebo ze vzrušení mysli někoho ji-
ného, dá sobě nebo osobě třetí za plnění slíbiti
nebo poskytnouti plnění vzájemné, jehož ma-
jetková hodnota je v zřejmém nepoměru
k plnění.
Dohoda o budoucí smlouvě.
§782.
Dohodou, že v budoucnosti učiní smlouvu
zakládající závazek, jsou strany vázány jen
tehdy, když byl určen čas, kdy se má smlouva
učiniti, i podstatné kusy smlouvy.
- 142 -
§ 783.
Závazek učiniti smlouvu zanikne, když jed-
na strana důvodně ztratí důvěru v stranu dru-
hou nebo když se nepředvídaným způsobem
poměry změní tak, že by se strany, kdyby
změnu byly měly na mysli, nebyly dohodly.
Vůbec je pak nejdéle do roka potom, kdy
uplyne smluvený čas, naléhati na to, aby do-
hody o budoucí smlouvě byly provedeny, ne-
boť by se právo jinak promlčelo.
§ 784.
Lze-li se vzdáti námitek.
Vzdá-li se někdo všeobecně námitek proti
platnosti smlouvy, nemá to právních následků.
§ 785.
Jednostranné projevy vůle.
Předcházejících ustanovení jest užíti při-
měřeně na jednostranné projevy vůle určené
třetím osobám, nepodává-1 i se z povahy těch-
to předpisů nic jiného.
HLAVA 26.
Darování.
§786.
Pojem.
Jestliže někdo přenechá nebo slíbí věc bez-
platně jiné osobě a ona to přijme, vznikne da-
rování.
§787.
Pokud je zřeknutí práva, darováním.
Kdo se zřekne práva očekávaného nebo mu
napadlého nebo pochybného, avšak jinému ho
nepostoupí nebo se ho se svolením zavázaného
nevzdá, není dárcem. Dárcem není ani ten,
kdo se svolením zavázaného promine pohle-
dávku nedobytnou.
Darování na odměnu.
§788.
Bylo-li někomu něco darováno z uznalosti
nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo na
- 143 -
zvláštní odměnu, je to darování, ač neměl-li
obdarovaný již dříve na to práva.
§ 789.
Měl-li obdarovaný právo na odměnu bud'
proto, že se o ni strany již dohodly, nebo že
byla nařízena zákonem, není to darování.
§ 790.
Darovaní vzájemné.
Bylo-li darování umluveno tak, aby daru-
jící byl navzájem obdarován, není to daro-
vání vzhledem k všemu, nýbrž jen vzhledem
k tomu, oč plnění strany jedné je hodnotou
vyšší než plnění strany druhé.
§ 791.
Forma darovací smlouvy.
Nepřevede-li se vlastnictví k daru v době,
kdy se činí darovací smlouva, je k její plat-
nosti potřebí notářského spisu. Při darech
učiněných státu může notářský spis nahra-
diti listina zřízená, finanční prokuraturou
nebo soudní protokol.
§ 792.
Rozsah darování.
Smlouva, kterou by někdo daroval jmění
budoucí, platí jen potud, pokud nepřesahuje
poloviny tohoto jmění.
§ 793.
Odpovědnost dárcova.
Kdo vědomě daruje věc cizí a obdarova-
nému to zatají, odpovídá za škodu, která
z toho vzejde. Mimoto odpovídá dárce za
škodu, která vznikne obdarovanému vadnou
povahou věci darované, ale jen když vadnou
povahu věci znal a když mu lze přičísti k vině,
že ji obdarovanému neohlásil.
Odvoláni daru:
1. pro nouzi;
§ 794.
Upadne-li dárce po darování v takovou
nouzi, že se mu nedostává prostředků k nutné
- 144 -
výživě vlastní a těch, o jichž výživu je po zá-
konu povinen pečovati, může se domáhati na
obdarovaném nebo na jeho dědicích, nejsou-li
sami v stejné nouzi, aby mu vydali dar nebo
jeho hodnotu, ale jen pokud jsou ještě oboha-
ceni a pokud se dárci nedostává prostředků
k výživě výše uvedené. Vrácení lze odvrátiti
tím, že se dárci poskytuje, čeho je potřebí
k oné výživě.
§ 795.
Nevymohl-li dárce vrácení daru, mají oso-
by, o jichž výživu dárce je po zákonu povinen
pečovati, právo domáhati se za podmínek
§ 794, aby jim obdarovaný doplnil, čeho jim
dárce již poskytnouti nemůže.
2. pro zkrácení dílu povinného;
§ 796.
Jestliže se při vyměření dílu povinného při-
počtou dary (§ 597), avšak pozůstalost k jeho
úhradě nestačí, může se zkrácený nepominu-
telný dědic domáhati na obdarovaném vydání
daru ke krytí schodku. Obdarovaný může vy-
dání odvrátiti tím, že zaplatí schodek.
§ 797.
Má-li obdarovaný sám právo na díl povin-
ný, odpovídá jen tehdy, když by darováním
obdržel více, než činí díl povinný, připadající
naň z pozůstalosti o dary zvětšené; nemůže
však na něm býti vymáháno doplnění nebo
výplata povinného dílu z daru, který se stal
dříve než tři léta před smrtí zůstavitele.
3. pro nevděk;
§ 798.
Dopustí-li se obdarovaný na dárci hrubého
nevděku, lze darování odvolati. Hrubý nevděk
je, když se dárci ze zlého úmyslu ublíží na
těle, cti, svobodě nebo na jmění. Za hrubý
nevděk proti dárci se může podle okolností
pokládati též takové ublížení jeho dětem, ro-
dičům nebo manželu. Hrubý nevděk pomine
prominutím dárcovým.
§799.
Nevděk činí nevděčného co do jeho osoby
nepoctivým držitelem a dává i dědicům dár-
covým právo dar odvolati, pokud z věci daro-
vané nebo z její hodnoty něco zbývá.
- 145 -
4. pro zrušení zasnoubení.
§800.
Vrácení darů, které vzhledem k budoucímu
manželství dal snoubenci snoubenec nebo ně-
kdo jiný, může se dárce, bylo-li zasnoubení
zrušeno bez jeho viny, domáhati podle usta-
novení o plnění bez právního důvodu.
§ 801.
Neplyne-li z účelu daru něco jiného, je ná-
rok na vráceni vyloučen, bylo-li zasnoubení
zrušeno smrtí jednoho ze snoubenců.
§ 802.
Splnění darovacích slibů nelze se po zrušení
zasnoubení domáhati.
§ 803.
Nároky uvedené v §§ 800 a 801 se pro-
mlčují za rok po zrušení zasnoubení.
5. Všeobecná ustanovení.
§804.
Je-li obdarováno několik osob, odpovídá ten,
kdo byl obdarován dříve, jen potud, pokud
ten, kdo byl obdarován později, není povinen
nebo není s to plniti. Osoby obdarované sou-
časně odpovídají poměrně.
§ 805.,
Nemá-li obdarovaný darované věci nebo
její hodnoty, odpovídá jen potud, pokud se jí
zbavil, aby zmařil vrácení.
§ 806.
Darovaní podpory.
Slíbí-li dárce obdarovanému, že mu bude
dávati podporu ve lhůtách, nevzejde z toho
dědicům obou ani právo ani povinnost, leč by
darovací smlouva ustanovovala něco jiného.
§ 807.
Darování pro případ smrti.
Darování závislé na výmince, že obdarovaný
dárce přežije, spravuje se ustanoveními této
hlavy jen tehdy, když obdarovaný dar přijme
- 140 -