stati nepominutelnému dědici zcela nezatížen.
Neplatná je každá výminka nebo závada, po-
kud obmezuje povinný díl. Svěřenské nástup-
nictví však povinný díl neobmezuje zejména
tehdy, když je ustanoveno dítěti k tomu, co
zbude v době jeho smrti, jestliže by zemřelo
nedospělé. Zůstaví - li se nepominutelnému dě-
dici více než povinný díl, vztahuje se obmezení
jen na část, která přesahuje hodnotu povin-
ného dílu. Zůstavitel však může uložiti nepo-
minutelnému dědici, aby se rozhodl pro to, co
se mu zůstavuje s obmezením, nebo pro díl
povinný.
Ochrana dědice nepominutelného:
§ 585.
a) byl - li bezprávně vyděděn nebo
zkrácen na díle povinném;
Nepominutelný dědic, který byl vyděděn ni-
koli po právu, může se domáhati dílu povin-
ného; a byl - li zkrácen na čisté hodnotě povin-
ného dílu, jeho doplnění.
b) byl - li úplně opominut.
§ 586.
Jestliže jest úplně opominuto dítě, o němž
zůstaviteli bylo známo, že je na živu, může se
rovněž domáhati jen povinného dílu.
§ 587.
Jestliže však opominutí jednoho z dětí po-
chází jen z toho, že zůstavitel v době po-
řízení pro případ smrti o něm nevěděl, není
opominuté dítě povinno spokojiti se dílem po-
vinným, nýbrž může se domáhati dědického
podílu, jaký po provedeném snížení připadne
tomu z dědiců nepominutelných, kterému se
dostalo nejmenší výhody. Je - li však jediný
ještě zbývající dědic nepominutelný povolán
k dědictví nebo jestliže všichni ostatní jsou
povoláni rovným dílem, může se domáhati
stejného podílu dědického.
§ 588.
Má - li zůstavitel jednoho nebo několik ne-
pominutelných potomků a opomine - li je
z omylu výše uvedeného; nebo dostane - li zů-
stavitel, který byl bezdětný, teprve potom,
když byl projevil poslední vůli, nepominutelné
potomky, na které nebylo pamatováno, za-
- 111 -
praví se poměrně jen odkazy určené na od-
měnu za vykonané služby nebo na účely do-
bročinné v úhrnné částce nepřesahující jednu
čtvrtinu čisté pozůstalosti; všechna ostatní
nařízení posledního pořízení pozbudou moci.
Zemrou-Ii však takoví nepominutelní po-
tomci před zůstavitelem, nabudou tato naří-
zení své moci znovu.
§ 589.
Zemře-li dítě před zůstavitelem a zůsta-
nou-li po něm potomci, nastoupí tito opomi-
nutí potomci v právu dědickém na místo dí-
těte.
§ 590.
Potomci vyděděného dítěte mají toliko
právo na povinný díl. Toto právo mají i tehdy,
když vyděděné dítě zůstavitele přežilo, ačli
nemá právo na díl povinný vyděděné dítě
samo.
§ 591.
Bude-li opominut nepominutelný dědic
z řady předků, má vždy jen právo na díl po-
vinný.
§ 592.
Dopustil-li se ten, kdo byl opominut nikoliv
omylem, něčeho, co podle §§ 578 a 580 je dů-
vodem vydědění, hledí se na toto opominutí
jako na vydědění mlčky učiněné po právu.
§ 593.
Kdo má přispěti k úhradě podílu dědického a
dílu povinného.
Byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo
opominut, jsou jak dědicové, tak i odkazov-
nici povinni, přispěti poměrně k vyrovnání
jeho nároku.
Výpočet dílu povinného.
§ 594.
Aby bylo možno povinný díl správně vypo-
čísti, sepíše se a odhadne se majetek pozůsta-
lostní. Dluhy zůstavitelovy a závady, které
vázly na majetku již v době smrti zůstavitele,
odečtou se od podstaty.
§ 595.
Nepominutelný dědic nemá práva na podíl
- 112 -
pozůstalosti, nýbrž toliko na peněžní částku
rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.
§ 596.
Při výpočtu povinného dílu je připočísti
k pozůstalosti poskytnutí, která se podle
§§ 600 a 601 započítávají na díl povinný.
§ 597.
Domáhá-li se toho dítě, které má právo na
povinný díl, je připočísti k pozůstalosti dary,
které zůstavitel učinil mezi živými. Dar se
připočte k pozůstalosti cenou, která je roz-
hodná pro započtení podle § 607. Nehledí se
však k darům, které byly učiněny z důchodů
beze ztenčení kmenového jmění, ani k darům,
kterými bylo vyhověno povinnosti mravní
nebo zřetelům slušnosti, konečně ani k darům,
které byly poskytnuty osobám nenáležejícím
mezi nepominutehié dědice, na kterých je
řada, a které se staly dříve než tři roky před
smrtí zůstavitele. Při darech mezi manžely se
tato lhůta nepočíná, dokud nebylo manželství
zrušeno nebo rozvedeno.
§ 598.
Povinný díl se vypočítá beze zřetele na od-
kazy a na jiné závady vznikající z posledního
pořízeni. Až do číselného určení povinného dílu
jsou nepominutelní dědici poměrně účastni na
zisku a ztrátě pozůstalostního jmění. Kdo má
právo na povinný díl, má právo na vyúčtování
poměrného podílu na zisku a ztrátě pozůsta-
lostního jmění od smrti zůstavitele až do čísel-
ného určení povinného dílu.
Započteni na díl povinný.
§ 599.
Na povinný díl se započte vše, čeho nepo-
minutelní dědicové skutečně nabyli z pozůsta-
losti odkazy nebo jinými opatřeními zůstavi-
telovými. Hledí-li se při výpočtu povinného
dílu k darům, započtou se dary, které od zů-
stavitele dostal nepominutelný dědic sám a
které je podle § 597 připočísti k pozůstalosti,
na to, oč je tím povinný díl zvýšen.
§ 600.
Co zůstavitel za svého života dal dceři nebo
vnučce jako přínos; synovi nebo vnuku jako
výpravu; nebo svému dítěti přímo k nastou-
pení živnosti nebo jiného povolání; anebo čeho
- 113 -
užil k zaplacení dluhů dítěte, započte se jim
na díl povinný. O věnu platí stejně jako o pří-
nosu. Vnukovi se započte na povinný díl i to,
co takto dostali rodiče, na jejichž místo
vstupuje.
§ 601.
Na povinný díl rodičů se započte to, co jim
předem bylo dáno, jen pokud to nebylo po-
skytnuto jako zákonitá podpora nebo z pouhé
štědrosti.
HLAVA 22.
Započtení na podíl dědický.
§ 602.
Při posloupnosti dětí podle posledního poří-
zení nastane započtení, jen je-li zůstavitelem
nařízeno ve způsobe posledního pořízení; na-
proti tomu se dítěti při posloupnosti zákonné
započtou poskytnutí uvedená v § 600. Dědické
podíly se vypočítají stejným způsobem jako
díl povinný.
§ 603.
Co rodiče mimo uvedené případy dítěti vě-
novali nevytknuvše, že to bylo dáno na účet
podílu dědického, nezapočte se.
§ 604.
Rodiče mohou dítěti také při posloupnosti
zákonné prominouti započtení. K platnosti
prominutí je třeba prohlášení zůstavitelova
učiněného ve způsobe posledního pořízení.
§ 605.
Ani poskytnutím uvedeným v § 603, ani
prominutím uvedeným v § 604 nemůže býti
zkrácen podíl zákonný pod míru dílu povin-
ného vypočteného podle §§ 594 až 600.
§ 606.
Mimo § 796 nezakládá započtení nikdy po-
vinnost něco vydati.
§ 607.
Při každém započtení, nezáleží-li to, co bylo
dříve přijato, v hotových penězích, nýbrž
v jiných věcech, počítá se hodnota poskytnutí
podle doby odevzdání. V případech zvláštního
zřetele hodných může soudce započítati jinak.
- 114 -
HLAVA 23.
Výživa a zaopatření z pozůstalosti.
§ 608.
Právo nepominutelného dědice na nutnou
výživu.
Nepominutelnému dědici, který nemá práva
na, díl povinný, přísluší právo na nutnou vý-
živu, které se mu nedostává. Tím se mu však
nedostane z pozůstalosti více, než kolik by
činil povinný díl. Práva na nutnou výživu
onen nepominutelný dědic nemá, dědí-li na
jeho místě jeho potomci (§§ 388, 390) nebo
jsou-li na jeho místě povoláni k dílu povin-
nému (§§ 582, 590).
Právo pozůstalého manžela na zaopatření.
§ 609.
Pozůstalému manželu náleží jednak doži-
votní právo užívací na movitostech, které by
mu připadly do vlastnictví, kdyby dědil po-
dle zákona, jednak po dobu vdovství zaopa-
tření (§ 488), odpovídající dosavadní životní
míře, pokud se mu ho jinak nedostává. Man-
želu, proti kterému svědčí důvody §§ 386 a
387, může posledním pořízením toto zaopatření
býti sníženo na výživu nutnou. Manžel, který
ztratil právo na zaopatření za života zůsta-
vitele, nemá práv tu uvedených.
§ 610.
Jestliže by byla právy pozůstalého manžela
právě uvedenými zkrácena slušná výživa po-
tomků zůstavitelových, ztenčí se ona pravá
na tolik, aby se jak pozůstalému manželu, tak
oněm potomkům dostalo výživy stejné. Nutná
výživa podle § 608 nemůže býti právy pozů-
stalého manžela nikdy zkrácena.
§ 611.
Vdově přísluší obyčejná výživa z pozůsta-
losti šest neděl po smrti manžela, a je-li tě-
hotná, až do konce šestého týdne po slehnutí.
§ 612.
Zaopatření jiných osob.
Osobám, které požívaly až do smrti zůsta-
vitele bezplatného zaopatření v jeho domác-
nosti, přísluší stejné zaopatření ještě po tři
neděle.
- 115 -
HLAVA 24.
Přechod pozůstalosti na dědice.
§ 613.
Všeobecné ustanovení.
Chce - li dědic nabýti dědictví, musí se o ně
ucházeti na soudu a soud se prohlásí svým
výrokem o jeho dědickém právu.
Dědická přihláška.
§ 614.
Dědic se uchází o dědictví dědickou při-
hláškou. Dědická přihláška musí obsahovati
prohlášení dědicovo, že chce býti dědicem,
zda jím chce býti s výhradou soupisu pozů-
stalosti či bez výhrady, a z jakého dědického
důvodu. Přihláška, která nemá těchto nále-
žitostí, nemá právních následků.
§ 615.
Zůstavitel nemůže dědici odníti právo na
přihlášku s výhradou soupisu. Rovněž nemá
právních následků, vzdají - li se práva toho
manželé ve smlouvě dědické.
§ 616.
Dědic nemůže svou přihlášku odvolati ani
nemůže přihlášku bezvýhradnou změniti tak,
že by si dodatečně vyhradil soupis pozůstalosti.
§ 617.
Přihláška k části podílu a přihláška obme-
zená výminkou nebo doložením času nemá
právních následků.
§ 618.
Přihlášku lze podati po smrti zůstavitele,
třebas pozůstalost tomu, kdo se hlásí, nebyla
ještě napadla (§ 520).
§ 619.
Nebude - li přihláška těch, kterým pozůsta-
lost byla již napadla, podána do doby soudem
určené, neztrácí se sice právo dědické, avšak
při projednání pozůstalosti se nehledí k dědici,
který přihlášky včas nepodal.
Přihlášky, které si odporuji.
§ 620.
Sejdou - li se přihlášky, které si odporují,
rozhodne se věc sporem. Na pořad práva se
- 116 -
odkáže ten, čí důvod je slabší. Nepodá-li ten,
kdo byl odkázán na pořad práva, žaloby o
právo dědické v době soudem určené nebo ve
sporu řádně nepokračuje, neztrácí sice dědic-
kého práva, ale v pozůstalostním řízení se
k němu nehledí.
§ 621.
Proti dědici, který se opírá o dědickou
smlouvu nepopřenou co do pravosti a vyho-
vující po stránce formální, odkáže se na po-
řad práva každý dědic ze závěti nebo dědic
zákonný, a proti dědici, který se opírá o závěť
nepopřenou co do pravosti a vyhovující po
stránce formální, odkáže se na pořad práva
každý dědic zákonný.
§ 622.
Setkají-li se přihlášky opřené o různé smlou-
vy dědické, o různé závěti nebo o různé po-
měry rodinné, jakož i ve všech případech
ostatních, odkáže se na pořad práva ten, kdo
by byl dědicem, kdyby vyvrátil silnější důvod
svého odpůrce.
§ 623.
Popření pravosti se musí opírati o takové
skutečnosti, které činí popření hodnověrným.
§ 624.
Odmítnutí dědictví.
Dědictví lze odmítnouti prohlášením na
soudu. Odmítnutí nelze již odvolati. Ostatně
platí o odmítnutí obdobně §§ 617 a 618.
Soupis pozůstalosti.
§ 625.
Soupis pozůstalosti jest úřední seznam, je-
hož účelem je zjistiti a odhadnouti pozůsta-
lostní majetek ke dni smrti zůstaví tele.
§ 626.
Mimo případ přihlášky s výhradou soupisu
zřídí se soupis pozůstalosti: jde-li o výpočet
dílu povinného (§ 594); je-li mezi dědici osoba,
která je pod zvláštní ochranou; je-li nejisto,
zdali je někdo dědicem nebo kdo je dědicem;
je-li nařízeno svěřenské nástupnictví; nebo žá-
dá-li za to věřitel pozůstalostní podle § 670.
- 117 -
§ 627.
Dědici i ti, kterých se soupis týká, mohou
se účastniti jednám o soupisu a činiti dotazy
a připomínky.
Přikázání pozůstalosti.
§ 628.
Soud přikáže pozůstalost dědici tím, že mu
vydá listinu o přikázání pozůstalosti. Listina
vytýká, čí pozůstalost se přikazuje, kdo je
dědicem, o jaký důvod se přikázání opírá, a
zdali se děje s výhradou soupisu čili nic. Při-
kážu je-li se pozůstalost několika spoludědicům,
vytkne listina jejich podíly. Připadlo-li po-
sloupností dědickou dědici knihovní právo,
budiž v listině přesně uvedeno. Při nástup-
nictví svěřenském a nařízeních jemu podle
§§ 524 až 528 na roven postavených je tento
právní poměr v listině vyznačiti a zejména
také uvésti nástupníka, je-li už znám.
§ 629.
Soud vydá listinu o přikázání pozůstalosti
tomu, kdo se přihlásil k dědictví a má podle
průběhu pozůstalostního řízení nejlepší právo
dědické.
§ 630.
Svěřenské nástupnictví v knihovní práva a
jiné nařízení, které se mu rovná podle §§ 524
až 528, je zapsati do veřejných knih. Týkají-li
se ona nařízení movitostí, kterých se má do-
stati dědici, musí osoba obtížená před vydá-
ním listiny o přikázání dáti jistotu přede-
psanou pro pohledávky soudních chráněnců,
jestliže zůstavitel jistoty neprominul ve způ-
sobe posledního pořízení nebo se jí účastníci
nezřeknou. Soud může jistotu prominouti,
je-li zřejmě zbytečná.
§ 631.
Byly-li nařízeny odkazy, vydá soud listinu
o přikázání pozůstalosti, jen když bude vy-
kázáno, . že se každému odkazovníku dostalo
zprávy o odkazu,
§ 632.
Vznikne-li pochybnost, zdali nepominutelný
dědic, který je soudním chráněncem, nebyl
zkrácen ve svém právu na díl povinný, musí
býti podán výkaz, že zkrácen nebyl.
- 118 -
§ 633.
Předložiti předepsané výkazy je vůbec úko-
lem toho, kdo naléhá na vydání listiny o při-
kázání pozůstalosti.
§ 634.
Pokud v předcházejících předpisech není
ustanoveno něco jiného, nevydá soud listiny
o přikázání pozůstalosti, dokud není zabez-
pečeno, že vůle zůstavitelova bude náležitě
splněna.
§ 635.
Vykonavatel poslední vůle.
Určil - li zůstavitel, kdo má provésti pořízení
pro případ smrti (vykonavatele poslední vůle),
a on vznesený úkol na se vezme, má vyko-
navatel povinnost pečovati o náležité splnění
poslední vůle a má k tomu účelu všechna
práva, kterých ke splnění přijatých úkolů je
potřebí.
§ 636.
Přikázání pozůstalosti dědici nepravému.
Byla - li pozůstalost přikázána dědici nepra-
vému, je pravému dědici volno, aby se domá-
hal svých práv na tom, komu pozůstalost byla
přikázána, ale pozůstalost znovu projednána
nebude.
Právní poměry za trvání pozůstalostního ří-
zení,
úschova pozůstalosti.
§ 637.
Jestliže známí nebo domnělí dědicové jsou
svéprávní, bude pozůstalost ponechána v je-
jich úschově nebo v úschově osob, které
k tomu zůstavitel ustanovil. Jestliže však dě-
dicové svéprávní nejsou, jsou - li nepřítomni
nebo neznámí, lze - li se obávati, že dluhy pře-
vyšují majetek, zažádal - li některý věřitel za
odloučení pozůstalosti (§ 670), nebo žádají - li
jiné důležité důvody zvláštní opatrnosti, bude
bez odkladu učiněno opatření zajišťující pozů-
stalost (závěra).
§ 638.
Je - li jen některý dědic nesvéprávný nebo
nepřítomný nebo platí - li to o osobách, kterým
přísluší právo na díl povinný, lze se spokojiti
- 119 -
závěrou takové části pozůstalostních před-
mětů, která stačí ke krytí jejich práv.
§ 639.
Závěry není třeba, je-li v pozůstalosti ne-
movitost poskytující dostatečnou jistotu.
Správa pozůstalosti a její zastoupeni:
1. dědicem;
§ 640.
Přihlášenému dědici, o jehož dědickém
právu nemá soud pochybnosti, jest na jeho
žádost svěřiti správu pozůstalosti. Je-li jich
několik, svěří se jim správa společně.
§ 641.
Takový dědic má zejména právo se schvá-
lením soudu provésti nároky pro pozůstalost,
zciziti a zavaditi nemovitosti i movitosti, po-
stoupiti pohledávky, přijmouti platy a vůbec
provésti úkony, které jsou nařízeny v poří-
zení pro případ smrti nebo jsou nutný podle
zásad řádného hospodaření.
§642.
Proti pozůstalosti spravované dědicem mo-
hou pozůstalostní věřitelé prováděti své ná-
roky.
§ 643.
Dědici, jehož právo dědické je již proká-
záno, může soud i před skončením pozůsta-
lostního řízení propustiti jednotlivé kusy po-
zůstalosti k volnému nakládání (částečné
přikázání pozůstalosti), je-li zabezpečeno, že
pořízení pro případ smrti bude splněno, nebo
souhlasí-li spoludědicové, nepominutelní dědi-
cové a odkazovnici.
§ 644.
Opatření podle §§ 640 a 643 nemohou býti
učiněna, jestliže se sešly přihlášky, které si
odporují. Jestliže však některý z dědiců nabyl
takových výhod již dříve, podrží je.
2. opatrovníkem:
a) pozůstalosti;
§ 645.
Jestliže jsou dědicové neznámí nebo jestliže
známí dědicové nevykonají svého práva dědic-
- 120 -
kého, zřídí se opatrovník pozůstalosti a o něm
platí stejně, jako o dědici, který si vymohl
správu pozůstalosti. Vedle toho jest jeho po-
vinností, aby pátral po neznámých dědicích.
Opatrovnictví nepomine ještě tím, že bude po-
dána přihláška dědická.
§ 646.
Opatrovník pozůstalosti bude také zřízen,
když za to požádá dědic pozůstalosti odkazy
přetížené nebo když některý věřitel pozůsta-
losti si vymůže odloučení pozůstalosti. Mimo-
to soud zřídí opatrovníka pozůstalosti, je-li
toho potřebí. To platí zejména, když se sejdou
přihlášky, které si odporují.
§ 647.
b) k provedení nároků.
Jestliže některý z věřitelů pozůstalostních
chce své nároky provésti v době, dokud není
pozůstalost spravována dědicem nebo opatrov-
níkem pozůstalosti, může žádati, aby byl zří-
zen opatrovník k zastoupení pozůstalosti. Je-li
toho potřebí, zřídí soud na žádost účastníka
opatrovníka k provedení nároků pozůstalost-
ních.
§ 648.
c) Všeobecné ustanovení.
Jak opatrovníkem pozůstalosti, tak opa-
trovníkem k provedení nároků může býti zří-
zen vykonavatel poslední vůle.
Přechod pozůstalosti na dědice.
§ 649.
Přechod pozůstalosti na pravého dědice se
dovrší přikázáním pozůstalosti (§ 628). Je-li
dědiců několik, nastane mezi nimi společen-
ství. Z dělitelných pohledávek připadá na kaž-
dého díl odpovídající jeho dědickému podílu.
§ 650.
Byla-li pozůstalost přikázána dědici nepra-
vému (§ 636) a došlo-li na spor o vydání po-
zůstalosti, dovrší se přechod pozůstalosti na
dědice pravého rozsudkem; jinak prohlášením
nepravého dědice, kterým se vyhovuje nároku
dědice pravého.
- 121 -
Rozdělení pozůstalosti.
§ 651.
Je vůbec věcí dědiců, jak se rozdělí o po-
zůstalost. Rozdělením takovým se však ne-
zkrátí práva jiných osob.
§ 652.
Pozůstalost rozdělí soud, je-li mezi dědici
osoba, která je pod zvláštní ochranou, nebo
žádají-li za to všichni dědicové.
§ 653.
Dělí-li pozůstalost soud, rozhodují, pokud
zůstavitel nenařídil jinak nebo dědicové jinak
se nedohodli, tato ustanovení: Soud zřídí vý-
kaz, jehož základem je soupis pozůstalosti
(§§ 625 a násl.) nebo soupis všemi dědici po-
depsaný. Přihlíží se ke změnám jmění nasta-
lým po soupisu až do doby, kdy se počet
skončí. Byly-li kusy pozůstalostní prodány se
schválením soudním (§ 641), je do podstaty
na jejich místo vložiti dosaženou cenu trho-
vou. Ostatní kusy pozůstalostní, jejichž cena
není zřejmá, se odhadnou, ačli je soud nepři-
dělí všem dědicům podle jejich dědických po-
dílů. Na podíl dědicův vyjádřený v penězích
se přidělí jednotlivé předměty cenou uvedenou
ve výkaze.
§ 654.
Podle okolností mohou také pohledávky
nebo dluhy býti pojaty do podstaty, která se
dělí, a mohou býti přiděleny jednotlivým
účastníkům. Přidělí-li se dluhy některému
účastníku, nedotýká se to práva věřitelova.
§ 655.
Při rozdělení pozůstalosti je možno vypořá-
dati nároky na náhradu z poměru mezi spolu-
dědici, provésti započtení na dědické podíly
(§§ 602 až 607) a započtení odkazů.
§656.
Za podmínek, za kterých má místo správa,
lze se i po soudním rozdělení domáhati ná-
pravy.
Dědic přední a nástupník.
§657.
Dokud nenastane případ svěřenského ná-
stupnictví, je vlastnické právo předního dědice
obmezeno jako právo poživatele.
- 122 -
§658.
Jak při svěřenském nástupnictví, tak v pří-
padech jemu podle §§ 524 až 528 na roven po-
stavených nepůsobí rozhodnutí výminky nebo
příchod času nazpět, není-Ii zřejmá jinaká vůle
zůstaví tělová.
§659.
Je-li v listině o přikázání pozůstalosti po-
jmenován nástupník, který se přihlásil, přejde
naň pozůstalost, jakmile nastane případ svě-
řenského nástupnictví; jinak platí přiměřeně
§650.
Závazky postihující dědice.
§660.
Závazky zůstavitelovy přecházejí na dědice,
pokud zákon neustanovuje jinak.
§661.
Na vrub pozůstalosti jdou útraty spojené
s opatřením přiměřeného pohřbu a pohřebiště.
Co je rozuměti přiměřeným pohřbem a pohře-
bištěm, o tom rozhodují poměry zemřelého a
místní zvyklostí.
§662.
Závazků založených pořízením pro případ
smrti nemůže se dědic zhostiti tím, že odmítna
dědictví z pořízení přihlásí se ze zákona. Může
se jen přihlásiti z pořízení nebo vůbec dědictví
odmítnouti. Dědic nepominutelný však může
dědictví odmítnouti s výhradou dílu povinného.
§663.
Práva věřitelů před přikázáním.
Pokud nebyla pozůstalost přikázána, mohou
věřitelé pozůstalostní, zejména věřitelé podle
§§ 593, 660 a 661, vymáhati uspokojení jen
z pozůstalosti.
Právní následky přihlášky bezvýhradné.
§664.
Dědic, který se přihlásil bez výhrady, je za-
vázán ode dne, kdy mu byla pozůstalost při-
kázána, věřitelům pozůstalostním za jejich po-
hledávky veškerým svým jměním.
- 123 -
§ 665.
Přihlásilo - li se několik dědiců bez výhrady,
jsou zavázáni věřitelům pozůstalostním za
veškeré dluhy rukou společnou a nerozdílnou.
Právní následky přihlášky učiněné s výhradou.
§ 666.
Dědic, který se přihlásil s výhradou soupisu,
je zavázán ode dne, kdy mu pozůstalost byla
přikázána, pozůstalostním věřitelům, jen po-
kud stačí pozůstalost podle hodnoty, jakou
měla v době přikázání. Soupis se pokládá za
správný a ceny v soupise uvedené za správné
i pro dobu přikázání pozůstalostí, pokud ne-
bude proveden důkaz o nesprávnosti.
§ 667.
Je - li přihlášeno a výhradou soupisu několik
dědiců, jsou zavázáni způsobem uvedeným
v paragrafu předcházejícím, věřitel pozůsta-
lostní však může vymáhati na každém z dědiců
jen část dělitelné pohledávky odpovídající jeho
podílu.
§ 668.
Byl - li na žádost některého dědice proveden
soupis pozůstalosti, nemá to právních následků
pro dědice, kteří se přihlásili bez výhrady.
§ 669.
Postih.
Postih mezi spoludědici se řídí obecnými
předpisy.
Odloučení pozůstalosti.
§ 670.
Má - li věřitel pozůstalostní obavu z předlu-
žení dědice, může žádati na soudě, aby pozů-
stalost zůstala odloučena od jmění dědicova,
žádosti se nevyhoví, je - li zřejmé, že k obavě
není důvodní. Byla - li pozůstalost přikázána,
nelze žádati za odloučení. Žádost za odloučení
pozůstalosti však nebrání jejímu přikázání.
§ 671.
Z odloučené pozůstalosti se uspokojí věřitel,
jenž si odloučení vyžádal. Věřitel ten však po-
zbude možnosti hledati uspokojení ze jmění
dědicova, byť se i byl dědic přihlásil bez vý-
hrady soupisu.
- 124 -
Vyhledáni pozůstalostních dluhů.
§672.
Dědic, který se přihlásil s výhradou sou-
pisu, nebo opatrovník pozůstalosti mohou před
přikázáním pozůstalosti žádati, aby pro vyhle-
dáni dluhů pozůstalostních. soud vyzval věři-
tele, aby v době, kterou soud ustanoví hledě
k okolnostem, ohlásili a prokázali své pohle-
dávky. Dokud nebude skončeno řízení, jež se
takto zavede, nemá dědíc povinnosti uspoko-
jovati věřitele.
§ 673.
Následek výzvy jest, že, je-li pozůstalost
vyčerpána zaplacením ohlášených .pohledávek,
nemají věřitelé, kteří se v ustanovené době ne-
přihlásili, nároku vůči dědici, pokud nemají
práva zástavního nebo zadržovacího na věcech
pozůstalostních. Ohlášce se rovná prokázaná
vědomost dědicova o pohledávce.
§674.
Nebyloli žádáno za výzvu věřitelů nebo
uspokojí-li dědic ihned některé z hlásících se
věřitelů nemaje zřetel na práva ostatních, a
nedosáhnou-li proto někteří věřitelé úplného
zaplacení z pozůstalosti, je dědic zavázán vě-
řitelům přes meze § 666, a to tou měrou, po-
kud by byli dosáhli zaplacení v konkursu po-
zůstalostí.
§ 675.
Zajišťovací prostředky věřitelů dědicových.
Před přikázáním pozůstalosti mohou dědi-
covi věřitelé prováděti exekuci jen má ty kusy
pozůstalosti, které byly dědici propuštěny
k volnému nakládání (§ 643).
žaloby dědické.
§ 676.
Na tom, kdo něco z pozůstalosti zadržuje,
osobuje si právo dědické, může se ten, kdo má
lepší nebo stejné právo dědické, domáhati vy-
dání pozůstalosti nebo jejího podílu. Vyxná-
há-li se věc, kterou někdo zadržuje z jiného dů-
vodu než z důvodní práva dědického, memá dě-
dická žaloba místo.
§ 677.
Bude-li žalovaný odsouzen vydati pozůsta-
lost nebo její podíl, bude (posuzován podle
- 125 -
ustanovení o poctivém nebo nepoctivém drži-
teli. Kdo něčeho z pozůstalosti poctivě nabyl
od nepravého dědice, jemuž pozůstalost byla
přikázána, nikomu z toho neodpovídá.
Zcizení dědictví.
§678.
Po smrti zůstavitele lze dědictví (podíl) zci-
ziti. Nabyvatel vstupuje do práv a závazků,
které náležejí k pozůstalosti. Nebyl-li při zci-
zení vzat za základ seznam práv a závazků, je
zcizení dědictví odvážná smlouva.
§679.
K platnosti smlouvy o zcizení dědictví je po-
třebí formy notářského spisu nebo soudního
protokolu.
§680.
Nabyvatel nemá práva na věci, které nále-
žejí zciziteli nikoli jakožto dědici, nýbrž z ji-
ného právního důvodu, jako z přednostního od-
kazu, ze svěřenského nástupnictví nebo jako
pohledávka za pozůstalostí. To platí také o lir
stinách a obrazech rodinných.
§681.
Naproti tomu obdrží nabyvatel vše, co při-
bude k dědictví tím, že ubude odkazovník nebo
spoludědic, nebo jakýmkoliv jiným způsobem,
jestliže by měl na to zcizitel právo.
§ 682.
Vše, co obdrží dědic dědickým právem, jako
plody a pohledávky, třebas je vybral, náleží
k podstatě. Naproti tomu se od ní odpočte vše,
co vynaložil ze svého k nastoupení dědictví
nebo na pozůstalost. K tomu náležejí zapla-
cené dluhy, již vyřízené odkazy a zapravené
veřejné dávky i náklady na pohřeb a pohře-
biště.
§683.
Spravoval-li zcizitel pozůstalost dříve, než
byla nabyvateli vydána, odpovídá nabyvateli
jako jednatel.
§684.
Obě strany mají povinnost oznámiti zcizení
dědictví bez zbytečného odkladu soudu pozů-
stalostnímu.
- 126
§ 685.
Přihláška k pozůstalosti, učiněná dědicem
nebo nabyvatelem dědictví, platí pro oba dva.
§ 686.
Nabyvatel i dědic odpovídají věřitelům po-
zůstalostním rukou společnou a nerozdílnou.
§ 687.
Zcizitel dědictví odpovídá za pravost svého
dědického práva, jak je byl udal. Za škodu
odpovídá podle ustanovení obecných.
§ 688.
Byl - li vzat za základ zcizení seznam, odpo-
vídá zcizitel i za obsah seznamu. V tomto pří-
padě je po prozkoumání smlouvy uvážiti, zdali
platí §§ 680 až 683 a jakou měrou.
§ 689.
Odúmrt.
Připadla - li pozůstalost státu jako odúmrt,
má stát vůči věřitelům stejné postavení jako
dědic, který se přihlásil s výhradou soupisu.
Státu přísluší žaloba o vydání pozůstalosti a
může bráti v odpor dědické právo přiváděné
k platnosti jinými osobami. Naproti žalobě
o vydání pozůstalosti má stát postavení pocti-
vého držitele.
Druhé oddělení.
Pohledávky.
HLAVA 25.
Smlouvy a právní jednáni vůbec.
Uzavírání smluv.
§ 690.
Smlouva vznikne, přijme - li se nabídka včas.
§ 691.
Nabídku je přijmouti ve lhůtě určené nabi-
zečem. Není - li lhůta určena, je nabídku uči-
něnou mezi přítomnými nebo telefonem mezi
smluvci přijmouti bez zbytečného odkladu;
jinou nabídku mezi nepřítomnými je při-
- 127 -
jmouti nejdéle do doby, do které nabizeč, po-
čítaje s tím, že jeho nabídka došla včas, může
očekávati odpověď vypravenou včas a řádně;
jinak nabídka uhasne. Dříve než projde přijí-
mací lhůta, nelze došlou nabídku odvolati.
Jestliže z okolností nevychází jinaká vůle na-
bizečova, neuhasne nabídka, když některá ze
stran v přijímací lhůtě zemře nebo pozbude
způsobilosti k právním činům.
§ 692.
Nabídka je přijata včas, jestliže odpověď.'
dojde nabizeče ve lhůtě přijímací. Dojde-li
odpověď později, vznikne smlouva, jestliže
nabizeč musil poznati, že přijetí nabídky bylo
vypraveno včas, a druhé straně neohlásil bez
zbytečného odkladu, že odpověď došla pozdě.
§ 693.
Vůli lze projeviti nejen výslovně, nýbrž
i takovými úkony, které, uváží-li se všechny
okolnosti, nedopouštějí rozumného důvodu
pochybovati, že vůle jest.
§694.
Strany významu a následků činů a opomi-
nutí je hleděti ke zvyklostem poctivého styku.
§695.
Jestliže podle povahy jednání nebo zvyk-
lostí poctivého styku nelze očekávati výslov-
ného přijetí nabídky, je smlouva skutkem,
když se ten, komu nabídka svědčí, podle ní
zachová ve lhůtě k tomu určené nebo okol-
nostem přiměřené.
Podmínky platnosti smlouvy:
1. Způsobilost smluvců.
§ 696.
Děti a jiné osoby, které nejsou způsobilé
spravovati své věci, nemohou nabídku ani uči-
niti, ani přijmouti. Osoby pak, které závisí
na otci, poručníku nebo na podpůrci, mohou
sice přijmouti nabídku učiněnou jen k jejich
prospěchu; jestliže se však zároveň zavazují
nebo se svým majetkem jakkoliv nakládají,
závisí platnost smlouvy zpravidla na přivolení
řádného zástupce nebo i na schválení soudu.
Nežli se tak stane, nemůže druhá strana od-
stoupiti, může však žádati na soudu, aby byla
určena přiměřená doba čekací.
- 128 -