a když se dárce výslovně zřekne práva dar
odvolati a o tomto zřeknutí vydá obdarované-
mu listinu. Jde-li o darováni uvedené v § 791,
musí býti zřeknutí práva odvolacího obsaženo
v notářském spisu.
HLAVA 27.
Smlouva schovací
§ 808.
Pojem.
Přijme-li někdo věc, aby ji opatroval, vznik-
ne smlouva o schování.
Povinnosti:
1. schovatele;
§ 809.
Schovatel je povinen, aby věc jemu svěře-
nou po ustanovený čas bedlivě opatroval a ji,
když čas projde, v tom stavu, v jakém ji pře-
vzal, a se vším, co k ní přibylo, ukladateli
vrátil. Schovatel je oprávněn za ukladatele
užíti žalob, které se přiznávají držiteli
(§§ 123, 129).
§810.
Zdali i mimo případy zvláštních ustanovení
a dohody mezi stranami je schovatel povinen
věc pojistiti, je rozhodnouti podle pravidel
poctivého styku.
§ 811.
Schovatel je povinen věc i dříve, než čas
projde, na požádání ukladateli vrátiti, může
se však domáhati náhrady škody, která mu
tím vznikne. Ale nemůže věc mu svěřenou
vrátiti dříve, leč by ji pro nenadálou příhodu
nemohl bezpečně nebo bez vlastní Škody míti
v úschově.
§ 812.
Není-li ani umluveno ani nelze z okolností
vysouditi, jak dlouho má věc býti v úschově,
může se výpověď ze schování dáti podle
libosti.
§ 813.
Schovatel neodpovídá za náhodu. Jestliže
však užije věci jemu svěřené; dá-li ji bez
nutné potřeby nebo bez dovolení ukladatelova
- 147 -
někomu jinému do úschovy nebo do užívání;
nebo omešká-li se s navrácením, odpovídá za
veškerou i nahodilou škodu, ačli by tato škoda
nebyla věc postihla i jinak.
§ 814.
2. ukladatele.
Ukladatel je povinen schovateli nahraditi
podle ustanovení obecných škodu, která mu
vzešla, jakož i náklad, který na věc učinil,
aby vyhověl přijaté povinnosti. Náhradu ji-
ného nákladu může schovatel pohledávati jen
podle ustanovení o nepřikázaném jednatel-
ství. Obětoval-li schovatel v nouzi svou věc
vlastní, aby věc. jemu do úschovy danou za-
chránil, může se domáhati přiměřené náhrady.
§ 815.
časové obmezení nároků.
Nároky schovatele a ukladatele musí býti
navzájem ohlášeny do tří měsíců počítajíc od
vrácení věci, jinak by zanikly.
§ 816.
Odměna za schování.
Odměna za schování přísluší schovateli jen
tehdy, když byla smluvena nebo když to odpo-
vídá zvyklostem nebo jeho povolání.
Přijetí hosta.
§ 817.
Hostinští, kteří poskytují hostům byt, odpo-
vídají za věci, které byly vneseny od přijatých
hostů nebo pro ně, jako schovatele. Neodpoví-
dají však, když škoda není ani zaviněna jimi
nebo jejich lidmi, ani způsobena jinými osoba-
mi, které do domu vešly vzhledem k jeho
obecné přístupnosti. Působilo-li na vznik ško-
dy spolu zavinění osoby poškozené, rozhodne
soudce podle okolností, zdali přísluší náhra-
da a jakou výší.
8 818.
Vnesené jsou věci, které byly hostinskému
nebo některému z jeho lidí odevzdány nebo
přineseny na místo jimi vykázané nebo k ulo-
žení věcí určené.
- 148 -
§ 819.
Odmítne - li se odpovědnost vyhláškou, nemá
to právních následků. Za věci drahocenné,
peníze a cenné papíry odpovídá hostinský jen
do pěti tisíc československých korun; nad to
odpovídá jen tehdy, jestliže tyto věci převzal
v úschovu, znaje jejich povahu, nebo jestliže
škodu zavinil sám nebo jeho lidé.
§ 820.
Nárok na náhradu zanikne, jestliže poško-
zená osoba, zvědouc o škodě, neohlásí ji
hostinskému bez zbytečného odkladu. Ustano-
vení to však neplatí, když hostinský věci při-
jme v úschovu.
§ 821.
Hostinští mají právo, vnesené věci zadržeti
k zajištění svých pohledávek, které jim vznik-
ly ubytováním a stravováním hosta, hotovými
výdaji a úschovou věcí.
§ 822.
Předcházející ustanovení platí obdobné
o podnikatelích, kteří mají stáje a skladní
místnosti, co do postavených u nich zvířat a
vozidel a věcí na nich; pak o podnikatelích
lázní co do věcí lázeňských hostů, které se
podle zvyku vnášejí.
HLAVA 28.
Půjčka.
§ 823.
Pojem.
Přenechá - li se někomu bezplatně věc k uží-
vání tak, aby ji po čase vrátil, vznikne smlou-
va o půjčku.
Práva a povinnosti vypůjčitele:
§ 824.
1. co do užívání;
Vypůjčitel nabývá práva věci užívati smlu-
veným způsobem nebo, nebyl - li způsob uží-
vání smluven, řádně.
- 149 -
2 co do vrácení,
§ 825.
Projde-li smluvená doba, je vypůjčitel po-
vinen věc navrátiti. Nebyla-li doba smluvena,
bylo-li však ujednáno, k jakému účelu se má
věci užívati, je vypůjčitel povinen s užíváním
neprodlévat! a věc co možná nejdříve vrátiti.
§ 826.
Nebyly-li smluveny ani doba, po kterou se
má věci užívati, ani účel, ke kterému se jí má
užívati, může se půjčíte! domáhati vrácení
věci, kdy je mu libo.
§ 827.
Měl-li by půjčitel sám věci nevyhnutelně
zapotřebí dříve, než projde čas nebo než se
skončí užívání, ke kterému byla věc přene-
chána, nemá nicméně práva, nebylo-li to vy-
míněno, domáhati se, aby věc byla vrácena
dříve.
§ 828.
Vypůjčitel má vůbec právo věc vrátiti
i dříve, než projde smluvená doba; bylo-li by
však půjčiteli obtížno, jestliže by se věc vrá-
tila předčasně, nemůže se to státi proti jeho
vůli.
3. co do poškození;
§ 829.
Užíval-li vypůjčitel věci jinak, než bylo
umluveno, nebo, nebylo-li nic umluveno,
jinak, než odpovídá pravidlům poctivého sty-
ku, nebo dovolil-li o své újmě jinému jí uží-
vati, odpovídá z toho půjčiteli a půjčitel jest
oprávněn domáhati se, aby mu věc ihned byla
vrácena.
§ 830.
Byla-li věc poškozena nebo zmařena, je vy-
půjčitel povinen nahraditi tak jako schovatel
také nahodilou škodu, ke které dal podnět
protiprávním jednáním (§ 813).
§ 831.
Dá-li vypůjčitel náhradu za věc ztracenou
a věc se zase najde, nenabude práva podržeti
ji proti vůli půjčitelově, je-li půjčitel hotov
vrátiti náhradu, kterou za ni dostal.
- 150 -
§ 832
4. co do nákladu na zachováni
věci.
Náklad, který 5 sebou obyčejně přináší uží-
vání věci, nese vypůjčitel ze svého. Mimořád-
ný náklad na zachováni věci zapraví vypůj-
čitel, nemůže-li nebo nechce-li věc postoupiti
půjčiteli, aby si ji ošetřil sám. Náhrady
mimořádného nákladu se může vypůjčitel do-
máhati podle ustanovení o nepřikázaném
jednatelství.
§ 833.
časové obmezení nároků.
Nároky půjčitele a vypůjčitele musí býti
navzájem ohlášeny do tří měsíců počítajíc od
vrácení věci, jinak by zanikly.
HLAVA 29.
Zápůjčka.
Pojem.
§ 834.
Přenechají-li se někomu věci zastupitelné
tak, aby jich užil podle libosti, avšak po čase
aby vrátil věci stejného druhu, vznikne smlou-
va o zápůjčku.
§ 835.
K platnosti smlouvy o zápůjčku mezi man-
žely je potřebí formy notářského spisu.
Zápůjčka peněžitá.
§ 836.
Zápůjčka, při které jsou dluhem peníze (zá-
půjčka peněžitá), se může dáti buď v peně-
zích kovových nebo papírových nebo v cen-
ných papírech.
§ 837.
Splacení zápůjčky lze vyjednati v určitých
penězích, a to bez rozdílu, zdali byla zápůjčka
dána v týchž penězích čili nic.
§ 838.
Není-li nic jiného umluveno, je zápůjčku
splatiti penězi, které jsou měnou v místě, kde
se má plniti.
- 151 -
§ 839.
Nebylo - li vyjednáno kolik dlužných peněz
se má zaplatiti, je dlužník, nehledíc k úro-
kům (§ 848), povinen: mají - li se vrátiti stej-
né peníze, jaké byly dány, stejnou sumou,
jakou obdržel; mají - li se vrátiti jiné peníze,
než jaké byly dány, sumou, která vyjde, když
se peníze zápůjčkou dané přepočtou na peníze
dlužné ke dni, kdy zápůjčka byla dána, a se
zřetelem k místu, kde se tak stalo.
§ 840.
Dojde - li na změnu měnových zákonů, je zá-
půjčku, pokud nejsou ustanoveny přepočítací
sazby, splatiti tak, aby to, co se vrací, se rov-
nalo hodnotou tomu, co bylo dáno.
§ 841.
Jestliže mimo případ uvedený v paragrafu
předcházejícím nejsou v době splacení zá-
půjčky v oběhu takové peníze, jaké jsou dlu-
hem, je dlužník povinen uspokojiti věřitele
penězi, které jsou měnou v místě, kde se má
plniti, a to tak, aby věřitel obdržel hodnotu
toho, co dal, se zřetelem k době, kdy zápůjčka
byla dána.
§ 842.
V cenných papírech mohou býti peněžité
zápůjčky sjednány jen tak, že se dají zápůjč-
kou papíry majiteli svědčící, které mají cenu
tržní nebo bursovní, a že dlužník je povinen
peněžitou sumou, rovnající se tržní nebo bur-
sovní ceně, jakou měly ony papíry v době,
kdy byla zápůjčka dána. Smlouvy, podle kte-
rých je dlužník povinen jinou sumou peně-
žitou, jsou neplatné.
§ 843.
Neplatná je také smlouva, kterou byly za-
půjčeny jiné cenné papíry, zboží nebo jiné
věci tak, že se má vrátiti suma peněžitá.
§ 844.
Není - li smluvena doba, kdy se má zápůjčka
peněžitá splatiti, je splatnost závislá na výpo-
vědi věřitelově nebo dlužníkově.
§ 845.
Není - li o výpovědi smluveno nic jiného, jest
výpovědní doba šestinedělní.
152 -
§ 846.
Nejsou-li vymíněny úroky, může dlužník
zápůjčku splatiti i bez výpovědi.
§ 847.
Zápůjčky nepeněžité.
Při zápůjčkách nepeněžitých jsou dluhem
věci stejného druhu, jaké byly zápůjčkou
dány, a nezáleží na tom, zdali zatím v ceně
stouply nebo klesly.
Úroky.
§ 848.
Úroky ze zápůjček peněžitých se platí stej-
nými penězi jako jistina.
§ 849.
Neplatná je úmluva, kterou si věřitel jako
plat za poskytnutou zápůjčku vymínil poží-
vání nemovitostí, dodávku naturalií nebo
služby a práce.
HLAVA 30.
Obstaráni cizích záležitostí.
Smlouva příkazní.
§ 850.
Zaváže-li se někdo, že pro jiného obstará
záležitost nebo provede jinou činnost, vznikne
smlouva příkazní, pokud nejde o smlouvu,
která se spravuje jinými ustanoveními.
§ 851.
Za obstarání cizí záležitosti lze smluviti
odměnu. Odměna přísluší také tehdy, když to
odpovídá zvyklostem nebo povolání pří-
kazníka.
§ 852.
Osoby, které určité záležitosti obstarávají
z povolání, jsou povinny, když je někdo tako-
vou záležitostí pověří, prohlásiti mu bez zby-
tečného odkladu výslovně, zdali záležitost na
sebe berou čili nic; jinak odpovídají příkazci
za škodu, kterou způsobí.
- 153 -
Povinnosti:
a) příkazníka;
§ 853.
Příkazník je povinen, provésti příkaz bedli-
vě a poctivě a všechen užitek vydati přikazci.
Je povinen užíti veškerých prostředků, kte-
rých si nutně žádá povaha věci, i těch, které
se srovnávají s úmyslem příkazce. Vykročí - li
z mezí příkazu, odpovídá za škodu, která
z toho vzejde.
§ 854.
Vznese - li příkazník bez nutné potřeby pro-
vedení příkazu na někoho jiného, odpovídá
sám jediný za výsledek. Bylo - li mu však dovo-
leno, aby si zřídil náměstka, nebo bylo - li ná-
městka nevyhnutelně zapotřebí, odpovídá jen
potud, pokud mu lze přičísti zavinění při
volbě náměstka.
§ 855.
Příkazník je povinen k vyzvání příkazce
kdykoli vydati počet ze své činnosti.
b) příkazce.
§ 856.
Příkazce je povinen nahraditi příkazníku
veškerý náklad, jejž učinil nutně nebo uži-
tečně k provedení příkazu, a to i když se
výsledek nedostavil, a založiti jej k jeho žá-
dosti přiměřenými prostředky k zapravení
hotových nákladů; mimoto je povinen nahra-
diti mu vedle zaviněné škody i tu škodu, kte-
rou s sebou přineslo provedení příkazu.
§ 857.
Vezme - li příkazník při provádění příkazu
škodu jen náhodou, může náhradu pohledá-
vati, jen když vzal na sebe příkaz bezplatně,
a jen tolik, kolik by mu bylo náleželo se sluš-
ným zřetelem k jeho ochotě, kdyby se byl za-
vázal za plat.
§ 858.
Vykročí - li příkazník z mezí příkazu, vzej-
dou příkazci povinnosti podle §§ 856 a 857,
jen pokud takové vykročení schválil.
Rozvázání smlouvy:
§ 859.
odvoláním;
Příkazce může příkaz odvolati podle libosti;
je však povinen příkazníku nahraditi nákla-
- 154 -
dy, které do té doby měl, a škodu, kterou utr-
pěl, a prísluší-li příkazníku odměna, zapraviti
z odměny to, co je přiměřeno námaze. To vše
platí i tehdy, když provedení příkazu bylo
překaženo náhodou.
§ 860.
výpovědí;
I příkazník může přijatý příkaz vypově-
děti. Jestliže však dá výpověď dříve, než pro-
vede zvláštní příkaz nebo než 'dokončí to, co
začal podle všeobecného příkazu, je povinen
nahraditi škodu z toho vzešlou, jestliže ne-
nastala nepředvídaná a neodvratná překážka
smrtí a zánikem právnické
osoby.
§ 861.
Příkaz se ruší jak smrtí příkazce, tak smrtí
příkazníka. Nedá-li se však provádění pří-
kazu přerušiti bez zřejmé újmy dědiců nebo
vztahuje-li se příkaz i na ten případ, že by
příkazce zemřel, má příkazník právo i povin-
nost provésti příkaz do konce.
§ 862.
Příkaz daný nebo přijatý osobou práv-
nickou ruší se jejím zánikem.
§ 863.
Pokud závazky z příkazu trvají dále.
Jestliže příkaz zanikl odvoláním, výpovědi,
smrtí nebo zánikem právnické osoby, jest čin-
nosti, které nesnášejí odkladu, prováděti dále
až do doby, kdy příkazce nebo jeho dědicové
něco jiného zařídí nebo mohli zaříditi.
Zmocnění.
§ 864.
Zmocnění může se státi tak, že bude udě-
lena plná moc buď písemně (vydáním mocné-
ho listu) nebo jiným způsobem, kterým lze
činiti projevy. Přijme-li zmocněnec zmocně-
ní, vznikne smlouva zmocňovací. Zaváže-li se
zmocněnec provésti jednání, ke kterému byl
zmocněn, je k provedení povinen zpravidla
podle ustanovení o smlouvě příkazní (§ 850).
- 155 -
Druhy.
§ 865.
Zmocnění je buď všeobecné nebo zvláštní
podle toho, zakládá-li něčí moc, aby obstaral
všechny záležitosti, nebo jen některé.
§ 866.
Zmocněním se dává buď neobmezená nebo
obmezená volnost jednati. V oné případnosti
je zmocněnec oprávněn záležitost provésti
podle svého nejlepšího vědomí a svědomí;
v této se mu však vyměřují meze, v kterých
má jednati, nebo způsob, jak si má počínati.
§ 867.
Jdeli o to, aby zmocněnec jménem jiného
zcizoval nebo zavazoval věci nebo je za plat
přejímal; zápůjčky dával nebo bral; peníze
nebo věci mající peněžitou hodnotu vybíral;
rozepře na soud vznášel; narovnání činil, po-
třebuje zmocnění zvláštního, vytýkajícího
druh jednání právě jmenovaných. Jde-li však
o to, aby si vyžádal vrácení posledního poří-
zení veřejného; aby se k pozůstalosti přihlá-
sil bez výhrady nebo ji odmítl; aby uzavřel
smlouvu společenskou; něco daroval; ujednal
smlouvu rozhodčí a zvolil rozhodčího; nebo
aby se bezplatně zřekl práv, je potřebí zmoc-
nění zvláštního, vytýkajícího každé takové
jednání zvláště.
Právní následky plné moci.
§ 868.
Zmocněnec může pro zmocnitele nabývati
práv a vkládati naň závazky podle obsahu
plné moci. Vejde-li tedy v mezích své plné
moci s třetí osobou v nějakou smlouvu, vznik-
nou práva a povinnosti zmocniteli a osobě
třetí, nikoli však zmocněnci. Pokyny dané
zmocněnci, které nejsou z plné moci zřejmé,
nepůsobí na práva a povinnosti třetí osoby.
§ 869.
Byla-li udělena plná moc společně několika
zmocněncům, je potřebí, má-li jednání vázati
zmocnitele, aby všichni jednali společně, ač
nebylo-li jednomu nebo několika z nich pro-
půjčeno právo jednati samostatně.
§ 870.
Vykročí-li zmocněnec z mezí plné moci, je
- 156 -
zmocnitel vázán, jen pokud takové vykročení
schválil.
§ 871.
Jestliže zmocnitel ustanovil zmocněncem
někoho, kdo je nezpůsobilý sám se zavázati,
zavazuje jednání v mezích plné moci vyko-
nané jak zmocnitele, tak osobu třetí.
Zánik plné moci.
§ 872.
Zruší-li se odvoláním, výpovědí, smrtí nebo
zánikem právnické osoby smlouva příkazní
zakládající plnou moc, plná moc zaniká, vyjí-
majíc případy § 863. Ustanovení toto platí
přiměřeně, zakládá-li se plná moc na jiném
právním jednání.
§873.
Právní jednání svědčící třetím osobám,
které nevěděly a nemusily věděti o zániku
plné moci, jsou však platná: zmocnitel nebo
jeho dědicové se mohou hojiti jen na zmoc-
něnci, který zánik plné moci zamlčel.
§ 874.
Zástupci moc orgánů právnických osob.
Učinil-li právní jednání svědčící jiné osobě
orgán právnické osoby platně povolaný činiti
taková právní jednání, nelze oné osobě namí-
tati, že potřebná usnesení byla postižena va-
dami, když o těchto nedostatcích ani nevěděla
ani věděti nemusila.
Zvláštní případy zmocnění.
§ 875.
Svěří-li někdo jiné osobě správu jmění
nebo podniku (závodu), má se za to, že jí dal
moc činiti vše, čeho si žádá správa nebo řádné
provozování, a vše co s nimi je zpravidla
spojeno.
§ 876.
Zmocní-li podnikatel zaměstnance, aby pro-
dával zboží v závodě nebo mimo něj, má se za
to, že je zaměstnanec zmocněn přijmouti za-
placení a vydati o tom potvrzení. Doručitelé
zboží nejsou zmocněni přijmouti za ně cenu,
ledaže se jim k tomu dostalo povolení nebo že
- 157 -
předloží stvrzenku podnikatelovu. Stejně platí
o těch, kdo předloží podnikatelovu stvrzeiiku
o vyrovnání účtu za provedené výkony.
§ 877.
Naproti bezelstným osobám třetím nelze
namítati, že rozsah moci byl jiný, než jak
ustanovují §§ 875 a 876.
§ 878.
Je-li mezi podnikatelem a odběratelem za-
vedena zápisní knížka, do které se zapisují
věci vzaté na dluh, nelze bezelstnému podni-
kateli namítati, že ten, kdo knížku přinese,
není zmocněn vzíti zboží na dluh.
Jednatelství bez příkazu:
§ 879.
v nouzi;
Zařídí-li někdo, ač k tomu neobdržel práva,
věc jiné osoby, aby odvrátil hrozící škodu, je
tato osoba povinna nahraditi mu náklad
nutný a užitečný, a to i tehdy, když činnost
jednatelova bez jeho viny neměla výsledku.
k užitku druhé osoby.
§ 880.
Jestliže někdo chce zaříditi věc jiné osoby,
aby rozmnožil její prospěch, je na něm, aby
se dožádal jejího svolení. Jestliže však jedna-
tel nešetře této opatrnosti zařídí věc na svůj
náklad k převážnému prospěchu oné osoby,
je tato osoba povinna nahraditi mu učiněný
náklad. Zdali je tu převážný prospěch, není
rozhodnouti se všeobecného hlediska dobrého
hospodáře, nýbrž podle vůbec pochopitelných
zájmů a záměrů oné osoby.
§ 881.
Není-li však jasno, že prospěch je převáž-
ný, nemá ten, jehož věc byla zařízena, povin-
nosti náhradní, nýbrž může se domáhati, aby
jednatel uvedl vše do předešlého stavu nebo,
není-li to dobře možno, aby inu dal náhradu
peněžitou.
Všeobecná ustanovení.
§ 882.
Zařídí-li někdo věc proti platně projevené
vůli toho, čí věc jest, nebo zabrání-li svým
- 158 -
počínáním povolanému jednateli, aby věc ne-
zařídil, odpovídá za škodu, která by jinak ne-
byla vznikla.
§ 883.
Kdo dovoleným způsobem vzal na sebe cizí
věc bez příkazu, je povinen ji dovésti až ke
konci, ačli ten, čí věc se zařizuje, nezařídí
něco jiného sám nebo opomine to zaříditi; je
také povinen vydati počet jako příkazník.
§ 884.
Jednateli, který nemá práva na náhradu
nákladu, je volno, aby učiněný náklad k své-
mu prospěchu odstranil, pokud je to možno
bez zhoršení podstaty.
§ 885.
Schválí-li ten, jehož věc byla zařízena, po-
čínání jednatelovo, vzniknou stejné nároky
jako ze smlouvy příkazní.
Upotřebení věci k prospěchu druhé osoby.
§ 886.
Upotřebí-li se bez úmyslu obstarati cizí zá-
ležitost věci k prospěchu druhého, může vlast-
ník pohledávati tuto věc nebo, není-li to dobře
možno, hodnotu, kterou měla v době, kdy se
jí upotřebilo, a to i tehdy, když prospěch po-
tom byl zmařen.
§ 887.
Kdo učiní za druhou osobu náklad, který
tato osoba byla povinna učiniti sama, má
právo domáhati se náhrady.
§ 888.
Obětuje-li se něčí majetek ve společné nou-
zi, aby se odvrátila větší škoda, je každý,
komu z toho vzešel prospěch, povinen dáti
poškozenému poměrnou náhradu.
HLAVA 31.
Směnná smlouva.
Pojem.
§889.
Dává-li se věc za věc nebo přijme-li se slib
takové výměny, vznikne smlouva směnná,
- 159 -
§ 890.
K platnosti směnné smlouvy mezi manžely
je potřebí formy notářského spisu.
Práva a povinnosti stran:
§ 891.
Ze smlouvy o směnu vzniká stranám povin-
nost, aby věci, jichž výměnu slíbily, se vším
příslušenstvím vzájemně převedly tak, jak to
odpovídá smlouvě.
zejména co do nebezpečenství
§ 892.
Byla-li určitá věc před dobou, kdy má býti
odevzdána, buď zákazem odňata obchodu,
anebo náhodou buď zničena nebo zhoršena tak,
že hodnota její klesla pod polovici, je na
smlouvu hleděti tak, jako by se nebyla stala.
§ 893.
Jestliže se věc mezitím náhodou zhoršila
jinak nebo byla stižena břemeny, jde to také
na vrub zcizitele; k nepatrnému snížení hod-
noty se nepřihlíží. Byly-li však věci směněny
úhrnkem, postihuje nahodilá zkáza jednotli-
vých kusů přejimatele, nebyl-li tím jinak celek
znehodnocen pod polovici ceny.
§894.
Nebezpečí věcí odeslaných přechází na pří-
jemce teprve tehdy, až je obdrží. Jestliže však
určí nebo schválí, jak se mu mají odeslati,
přechází na něj nebezpečí, jakmile jsou ode-
vzdány k této dopravě.
§ 895.
a co do užitků před odevzdáním.
Užitky ze směněné věci náležejí až do doby,
kdy se má věc podle dohody odevzdati, zcizi-
teli; od té doby přejimateli, byť i nebyla věc
ještě odevzdána.
§ 896.
Není-li smluveno, kdy věc má býti odevzdá-
na, a nepostihuje-li žádnou stranu nějaké ne-
dopatření, vztahují se hořejší předpisy o ne-
bezpečí a o užitcích na dobu odevzdání.
- 160
§ 897.
Odevzdáni věci se může domáhati jen ten,
kdo sám splnil dříve svůj závazek nebo je
hotov jej splniti. I ten, kdo je povinen plniti
napřed, může, když plnění druhé strany je
ohroženo jejími špatnými majetkovými po-
měry, jež mu nemusily býti známy v době,
kdy smlouvu ujednával, své plnění odepříti až
do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zajiš-
těno plnění vzájemné.
§898.
Jiné smlouvy o výměnu plnění.
Jiné smlouvy o výměnu plnění, pokud o nich
nejsou zvláštní předpisy, spravují se přimě-
řeně ustanoveními této hlavy, anebo ustano-
veními o oněch smlouvách, které jim jsou svou
povahou nejbližší.
HLAVA 32.
Trhová smlouva.
Pojem.
§ 899.
Dává-li se věc za peníze nebo přijme-li se
slib takové výměny, vznikne smlouva trhová.
§ 900.
K platnosti trhové smlouvy mezi manžely
je potřebí formy notářského spisu.
Trhová cena:
§ 901.
a) musí záležeti v hotových
penězích,
Zcizí-li se věc dílem za peníze, dílem za jinou
věc, je smlouva trhem, činí-li cena v penězích
více než obecná cena věci, nebo jsou-li si
rovny; jinak je směnou.
b) musí býti určitá,
§ 902.
Trhová cena musí býti určitá. Určitá je
i tehdy, když byla určena tak, že podle toho
může býti vypočtena.
- 161 -
§ 903.
Trhová cena může býti určena podle ceny,
která byla sjednána při dřívější trhové smlou-
vě. Byla - li smluvena cena tržní nebo bursovní,
určí se trhová cena podle ustanovení práva
obchodního o ceně tržní a bursovní.
§ 904.
Strany mohou svěřiti jiné osobě, aby určila
cenu. Neučiní - li tak ve smluveném čase nebo
chce - li některá strana, když nebyl čas smlu-
ven, odstoupiti dříve, než byla cena určena,
je na smlouvu hleděti tak, jako by se nebyla
stala.
§ 905.
Bylo - li několika osobám svěřeno určiti cenu,
je potřebí, aby se pro některou cenu vyslovila
většina hlasů. Nedosáhne - li se takové většiny,
je na smlouvu hleděti tak, jako by se nebyla
stala.
§ 906.
c) nesmí býti proti zákonu.
Je - li ustanovena pro věc úřední sazba, je
cena, pokud tuto sazbu převyšuje, umluvena
neplatně.
Práva a povinnosti stran.
§ 907.
Prodávající je povinen převésti na kupují-
cího věc se vším příslušenstvím tak, jak to
odpovídá smlouvě. Kupující je povinen zapra-
viti trhovou cenu.
§ 908.
Náklady spojené s odevzdáním prodané věci,
zejména náklady na měření a vážení, jdou na
vrub prodávajícího, náklady spojené s odebrá-
ním a zasláním věci na jiné místo, než je
místo, kde se má plniti, na vrub kupujícího.
§ 909.
Kdo koupí nemovitost nebo právo na nemo-
vitosti, nese náklady spojené s převodem nebo
se zřízením práva, jakož i náklady spojené
s knihovním zápisem. Byla - li prodána jiná věc
nebo jiné právo, jdou náklady spojené s pře-
vodem nebo se zřízením práva na vrub pro-
dávajícího.
- 162 -
§910.
Na tom, kdo koupí věc movitou, jest, aby
v náležité době a náležitým způsobem, jak jest
v souhlase s řádným hospodařením, prohlédl
věc odevzdanou mu prodávajícím, a objeví-li
nějakou vadu, aby ji oznámil prodávajícímu
bez zbytečného odkladu. Opomine-li to, ztratí
nárok ze správy pro vady, které takto seznal
nebo seznati mohl.
§ 911.
Objeví-li se nějaká vada později, jest ji
oznámiti prodávajícímu bez zbytečného od-
kladu, jakmile je seznána; jinak nárok ze
správy zanikne.
§ 912.
K tomu, aby byly zachovány nároky kupu-
jícího, stačí, vypraví-li včas potřebnou zprávu.
§ 913.
Zatají-li prodávající vadu lstivě nebo při-
poví-li kupujícímu výslovné, že věc je bez vad,
nemůže se dovolávati toho, že se kupující ne-
zachoval podle těchto ustanovení.
§ 914.
Kupující je povinen prozatímně se postarati
o věc tak, jak toho žádá poctivý styk.
Výhrada vlastnictví.
§ 915.
Vyhradí-li si prodávající vlastnictví k pro-
dané movité věci až do zaplacení trhové ceny,
nabývá kupující vlastnictví k odevzdané věci
teprve úplným zaplacením trhové ceny. Ne-
plyne-li ze smlouvy něco jiného, přechází ne-
bezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršeni
odevzdáním věci (§ 894).
§ 916.
Výhrada vlastnictví podle předcházejícího
paragrafu platí jen tehdy, byla-li dohoda o ní
učiněna písemně a bylo-li v listině určeno podle
kalendáře, kdy trhová cena má býti zaplacena.
§ 917.
Trhová smlouva o očekávaných užitcích věci.
Koupí-li někdo úhrnkem očekávané užitky
nějaké věci nebo naději na ně, postihuje ho
- 163 -
nebezpečenství, že bude očekávání úplné zma-
řeno, ale náležejí mu naopak všechny dosa-
žené řádné užitky.
§918.
Užití předpisů o smlouvě směnné.
Není-li v této hlavě ustanoveno nic jiného,
jest užíti §§ 892 až 897.
Vedlejší úmluvy při trhové smlouvě a zvláštní
její druhy.
§919.
Vedlejší úmluvy při trhové smlouvě a
zvláštní druhy trhové smlouvy jsou: výhrada
zpětné koupě, zpětného prodeje, předkupního
práva, koupě na zkoušku, prodej s výhradou
lepšího kupce a převzetí do prodeje.
Prodej s výhradou zpětné koupě.
§ 920.
Právo zpětné koupě je právo prodávajícího,
aby mu kupující na požádání věc za plat vrá-
til. Bylo-li poskytnuto prodávajícímu vůbec
bez podrobnějšího ujednání, vrátí kupující
prodanou věc v nezhoršeném stavu, prodáva-
jící pak trhovou cenu; tím jsou vyrovnány
také užitky z peněz a z věci snad vytěžené.
§ 921.
Zlepšil-li kupující koupenou věc svým ná-
kladem nebo učinil-li mimořádný náklad, aby
ji zachoval, přísluší mu náhrada jako pocti-
vému držiteli; je však povinen náhradou
škody, jestliže jeho vinou nebo náhodou, za
kterou odpovídá, se zhorší hodnota věci nebo
zmaří její vrácení.
§ 922.
Zpětnou koupi může si vyhraditi prodáva-
jící jen při věcech nemovitých. Jeho právo
nepřechází na dědice a je nezcizitelné. Zaniká
nejpozději, když uplyne deset let ode dne, kdy
smlouva trhová byla uzavřena.
§ 923.
Je-li právo zpětné koupě vloženo do veřej-
ných knih, může býti věc vymáhána i na poz-
dějším vlastníku.
164
§924.
Po zápisu práva zpětné koupě lze zříditi
knihovní závady jen se souhlasem toho, pro
koho je vloženo.
§ 925.
Koupě s výhradou zpětného prodeje.
Stejně jest omezeno právo vymíněné kupu-
jícím, že prodá věc zpět prodávajícímu; na
toto právo jest užíti předpisů o zpětné koupi.
Výhrada předkupního práva.
§ 926.
Kdo prodá věc s výminkou, že mu ji kupu-
jící nabídne k výkupu, kdyby ji chtěl prodati,
má předkupní právo. Takové právo lze zříditi
i mimo souvislost se smlouvou trhovou.
§ 927.
Bez zvláštní úmluvy nelze předkupní právo
vykonati při jiných způsobech zcizení.
§ 928.
Předkupní právo zakládá jen povinnost
toho, kdo slíbil věc nabídnouti <k výkupu.
Je-li zapsáno do veřejných knih, působí také
proti jeho nástupcům, a to tak, že, nabude-li
nástupce věci trhem nebo způsobem, který
podle úmluvy je trhu postaven na roven, může
se osoba oprávněná domáhati, aby jí věc za
příslušnou výplatu pustil; nabude-li nástupce
věci způsobem jiným, přejde naň povinnost,
aby věc nabídl osobě oprávněné k výkupu,
když by ji potom chtěl zciziti trhem nebo způ-
sobem, který podle úmluvy je trhu postaven
na roven.
§ 929.
Předkupní právo nepřechází na dědice a
nelze je zciziti.
§ 930.
Není-li ujednána doba, do kdy je provésti
výkup, musí osoba oprávněná movitosti vy-
platiti do osmi dnů, nemovitosti do tří měsíců
po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, právo
předkupní zaniká. Nabídka se děje ohlášením
veškerých podmínek, při nemovitostech v pí-
semné formě.
- 165 -