právo zástavní, jakmile lhůta uplyne, a bude
z úřední moci vymazáno s veškerými zápisy,
které se k němu vztahují, žádati za výmaz
starého práva zástavního je kromě vlastníka
nemovitosti oprávněn i věřitel, pro kterého je
zapsáno zástavní právo nové.
§362.
Vázne-li na starém právu zástavním zá-
vada, stane se nové právo zapsané v jeho po-
řadí právně účinným toliko za další výminky
(§ 360), že bude závada vymazána nebo se
souhlasem účastníků převedena na zástavní
právo nové.
§ 363.
Bude-li záměna zástavního práva provedena
jen co do části, platí obdobně § 357.
§ 364.
Ustanovení §§ 360 až 363 platí přiměřeně,
když má nové právo zástavní nastoupiti na
místo dvou nebo několika práv zástavních,
jdoucích přímo za sebou.
Zástavní právo vespolné.
§ 365.
Pro touž pohledávku lze zastaviti nedílně
i několik věcí. Věřitel je tu oprávněn, aby se
z kterékoli zástavy domáhal zaplacení celé po-
hledávky nebo její části.
§ 366.
Je-li uvolněno vespolné právo zástavní na
nemovitostech, dopouští se právo zástavní jen
rozděliti nebo propustiti jednotlivé zavazené
nemovitosti z ručení.
§ 367.
Jediný vlastník i několik vlastníků zavaze-
ných nemovitostí mohou uvolněné zástavní
právo vespolné rozděliti nebo i jednotlivé ne-
movitosti propustiti z ručení, jak se jim líbí,
nejdou-li za uvolněným zástavním právem ve-
spolným jiná knihovní práva; není-li mezi
vlastníky dohody, rozdělí se zástavní právo
vespolné po návrhu kteréhokoliv z nich podle
poměru odhadních cen.
§ 368.
Jdou-li za uvolněným zástavním právem ve-
spolným jiná knihovní práva, nelze bez sou-
- 75 -
hlasu osob z oněch práv oprávněných nemo-
vitosti takto zatížené přiděliti z uvolněného
práva více, než kolik na ni připadá podle po-
měru odhadních cen, a to ani tehdy, když zá-
stavní právo na některé nemovitosti bylo, ať
kdykoliv, vymazáno.
§ 369.
Záměna (konverse) zástavního práva ve-
spolného zástavním právem novým se do-
pouští jen tak, že nové právo zástavní se stane
právně účinným toliko za té výminky, že staré
právo zástavní bude vymazáno na veškerých
zavazených nemovitostech.
Právo zadržovací.
§ 370.
Kdo má povinnost, aby vydal věc, může ji
zadržeti, aby zajistil svou splatnou pohledávku
za náklad, který pro věc učinil, anebo pro
škodu, kterou mu věc způsobila, a je povinen
ji vydati jen tenkrát, plní - li se mu z ruky do
ruky.
§ 371.
Dá - li se jistota, zanikne zadržovací právo.
Rukojmími se však tato jistota dáti nemůže.
HLAVA 14.
Reálná břemena.
§ 372.
Závazky lze zříditi tak, že dlužníkem je do-
časný vlastník určité nemovitosti zapsané ve
veřejných knihách (reálná břemena).
§ 373.
Reálná břemena časově neobmezená mohou
býti zřízena jen jako vykupitelná a podmínky
výkupu musí býti určeny při zřizování reál-
ného břemena.
§ 374.
Zřizuje - li se reálné břemeno smlouvou nebo
posledním pořízením, je k jeho vzniku potřebí
zápisu do veřejných knih.
§ 375.
Není - li nic jiného ani vyjednáno ani v jiných
zákonech ustanoveno, mohou při reálných bře-
- 76 -
menech záležejících v opětovaném plnění býti
zadržené dávky nebo jejich náhrada požado-
vány jak od toho, za jehož vlastnictví dospěly,
tak od nynějšího vlastníka, ale to jen z nemo-
vitosti reálným břemenem zatížené.
§376.
Při reálných břemenech platí obdobně
§§ 336 až 338.
Právo dědické.
HLAVA 15.
Právo na pozůstalost.
Dědické právo a dědictví.
§ 377.
Dědické právo je právo na celou pozůsta-
lost nebo na její poměrný díl (podíl).
§ 378.
K pozůstalosti nenáležejí práva a závazky
zemřelého, pokud se zakládají na poměrech
pouze osobních. Zažalované osobní nároky do
pozůstalosti náležejí, žalobě jsou postaveny
na roven takové úkony, které podobně jako
žaloba vedou k uspokojení nebo k určení ná-
roku mocí úřední.
§379.
Kdo má právo dědické, je dědicem a pozů-
stalost vzhledem k dědici je dědictvím.
§ 380.
Důvody dědického práva.
Dědické právo se zakládá na smlouvě dě-
dické, na závěti nebo na poměru rodinném
(zákonná posloupnost). Tyto důvody dědic-
kého práva mohou působiti i vedle sebe.
§ 381.
Rozdíl mezí dědictvím a odkazem.
Byl-li někomu zůstaven nikoli podíl, nýbrž
jen určitá věc, jedna nebo několik věcí urči-
tého druhu, peníze nebo nějaké právo, je to
odkaz, byť i to podle hodnoty bylo největší
částí pozůstalosti; a ten, komu to bylo zůsta-
veno, není dědicem, nýbrž odkazovníkem.
- 77 -
Nápad dědický.
§ 382.
Dědické právo nevzniká před smrtí zůsta-
vitele. Jestliže tedy někdo zemře před zůsta-
vitelem anebo s ním současně, nenastupují
jeho dědicové v dědické právo, jehož nenabyl.
§ 383.
Přečká-li dědic zůstavitele, přechází jeho
právo na jeho dědice i předtím, než dědictví
nabyl.
§ 384.
Je-li povolán za dědice nebo za odkazovníka
někdo, kdo v době smrti zůstavitele není ani
počat, je nařízení to platné jen jako svěřenské
nástupnictví.
§385.
Za dědice nebo za odkazovníka lze ustano-
viti také nadaci, která se má teprve zříditi.
Dědická nezpůsobilost.
§ 386.
Kdo se proti zůstaviteli, jeho dětem, rodi-
čům nebo manželu dopustil zločinu, jez dědic-
kého práva vyloučen, jestliže mu neprominul
zůstavitel nebo po smrti zůstavitele ten, komu
bylo ublíženo.
§ 387.
Kdo zůstavitele k projevu poslední vůle do-
nutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle
mu překazil anebo jeho poslední pořízení po-
tlačil, zfalšoval nebo podvrhl, je z dědického
práva vyloučen, jestliže mu zůstavitel nepro-
minul.
§ 388.
Děti toho, kdo je vyloučen z práva dědic-
kého, jsou při zákonné posloupnosti dědické
povolány na jeho místě, i když přežije zůsta-
vitele.
§ 389.
Podle které doby je posuzovati způsobilost.
Dědic musí míti dědickou způsobilost nepře-
tržitě od okamžiku nápadu až do doby, kdy
naň přejde pozůstalost. Dobou nápadu je zpra-
vidla okamžik smrti zůstavitele (§ 520).
- 78 -
§ 390.
Zřeknutí se dědictví.
Kdo může platně nakládati se svým právem
dědickým, může se ho také předem zříci
smlouvou se zůstavitelem. K platnosti smlouvy
o zřeknutí dědictví je potřebí formy notář-
ského spisu nebo soudního protokolu. Neby-
lo-li smluveno nic jiného, působí takové zrek-
nutí i proti potomkům.
HLAVA 16.
Pořízení pro případ smrti.
I. Poslední pořízení.
§ 391.
Odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel
jedné nebo několika osobám pro případ smrti
zůstavuje své jmění nebo jeho část, je po-
slední pořízení.
§ 392.
Ve všech případech je vyložiti poslední po-
řízení tak, aby, pokud tomu nebrání zákonné
předpisy, bylo co možná nejvíce vyhověno
vůli zůstavitele.
Náležitosti:
I. obsahové;
§ 393.
Poslední pořízení je závětí, je - li v něm usta-
noven dědic; dovětkem, obsahuje - li toliko jiná
opatření. V pochybnostech je pokládati po-
slední pořízení za závěť.
Jak se přidělí dědictví.
§ 394.
Ustanoví - li zůstavitel jediného dědice a ne-
obmezí-li jej na podíl, dostane se mu pozůsta-
losti celé. Je - li však jedinému dědici vyměřen
toliko podíl, připadne oslátek dědicům zákon-
ným.
§ 395.
Je - li ustanoveno několik dědiců a podíly ne-
jsou určeny, rozdělí se rovným dílem.
- 79 -
§ 396.
Je-li několik dědiců ustanoveno tak, že všem
jsou určeny podíly, ale pozůstalost není vy-
čerpána, připadne zbytek dědicům zákonným.
Lze-li však míti za to, že zůstavitel povolal
dědice, které ustanovil, k pozůstalosti celé,
nemají zákonní dědicové práva, byť i byl zů-
stavitel něco přehlédl při výpočtu.
§ 397.
Jestliže se mezi ustanovenými dědici jed-
něm vyměří určité podíly, druhým pak nikoli,
připadne těmto zbytek pozůstalosti rovným
dílem. Nezbude-li nic, srazí se pro dědice,
který byl ustanoven bez podílu, poměrně se
všech určených podílů tolik, aby se mu dostalo
podílu rovného s tím dědicem, kterému bylo
zůstaveno nejméně. Jsou-li podíly ostatních
dědiců stejné, odvedou pro takové dědice tolik,
aby se jim dostalo podílů s nimi stejných.
§ 398.
Ostatně se ve všech případech, kdy se zů-
stavitel přepočetl, provede dělení tak, aby byla
jeho vůle splněna co možná nejlépe.
§ 399.
Kteří dědicové se pokládají za jednu osobu.
Vyskytnou-li se mezi povolanými dědici
osoby, z nichž by některé bylo při zákonné po-
sloupnosti pokládati za jedinou osobu vzhle-
dem k ostatním, budou i při dělení podle zá-
věti pokládány za osobu jedinou, není-li
zřejmá opačná vůle zůstavitelova. Souhrn
osob (na příklad chudí) bude čítán za osobu
jedinou.
Uvolněný podíl.
§ 400.
Jestliže jsou všichni dědicové povoláni k dě-
dictví buďto bez podílů anebo všeobecným vý-
razem znamenajícím rovné podělení, a jest-
liže některý z dědiců nemůže nebo nechce dě-
diti, přibude takto uvolněný podíl poměrně
k podílům ostatních ustanovených dědiců.
§ 401.
Jsou-li někteří dědicové ustanoveni s po-
dílem, jiní pak bez takového určení, přibude
uvolněný podíl poměrně těm, kteří jsou usta-
- 80 -
noveni bez podílu; není - li dědice ustanoveného
bez podílu, nepřibude uvolněný podíl žádnému
z dědiců povolaných s podílem, nýbrž připadne
dědicům zákonným. Lze - li však míti za to, že
určením podílu nechtěl zůstavitel nic jiného,
než obmeziti povolané dědice navzájem, při-
bude uvolněný podíl i k určitým podílům po-
měrně.
§ 402.
Komu se dostane uvolněného podílu dědic-
kého, na toho přejdou i břemena s ním spo-
jená, jestliže nezáleží pouze v osobních úko-
nech ustanoveného dědice.
Určitost, rozvážnost a svoboda projevu.
§ 403.
Na zůstaviteli jest, aby sám dědice usta-
novil, a nemůže tedy ustanovení dědice svě-
řiti jinému.
§ 404.
Zůstavitel musí svou vůli projeviti určitě
a nestačí, přisvědčí - li toliko k návrhu, který
mu byl učiněn; musí projev učiniti s rozva-
hou, vážně a bez donucení.
Důvody nezpůsobilosti pořizovací:
§ 405.
1. nedostatek věku;
Nedospělí nejsou způsobilí pořizovati. Do-
spělí nezletilci až do konce svého osmnáctého
roku mohou pořizovati jen veřejným poříze-
ním ústním. Kdo pořízení takového nezletilce
přijímá, nechť se případným šetřením pře-
svědčí, zda se projev poslední vůle děje
s rozvahou, vážně a bez donucení. Co vyjde
provedeným šetřením najevo, nechť se pozna-
mená v protokolu o posledním řízení. Po do-
končení osmnáctého roku lze pořizovati bez
jakéhokoliv omezení.
§ 406.
2. nedostatek příčetnosti;
Bylo - li poslední pořízení projeveno v nepří-
četnosti, ať nastala chorobou nebo opojením
nebo jinak, je neplatné.
- 81 -
3. zbavení svéprávnosti.
§ 407.
Kdo je úplně zbaven svéprávnosti, není způ-
sobilý pořizovati, ledaže by se byl uzdravil.
Kdo je částečně zbaven svéprávnosti pro
choromyslnost nebo pro slabomyslnost, může
pořizovati jen veřejným pořízením ústním. Při
tom budiž postupováno jako při pořizování
dospělých nezletilců mladších osmnácti let.
§ 408.
Kdo je částečně zbaven svéprávnosti pro
marnotratnost, pijáctví nebo navyklé naduží-
vání nervových jedů, může o polovině svého
jmění pořizovati v jakékoli předepsané formě.
Druhá polovina připadne dědicům zákonným;
není-li jich, platí o této polovině ustanovení
o uvolněném podílu (§§ 400 až 402).
Podstatný omyl.
§ 409.
Podstatný omyl zůstavitelův činí ustano-
vení, kterého se týká, neplatným. Omyl je
podstatný, týká-li se osoby, které se něco zů-
stavuje, podílu nebo věci, které se zůstavují,
anebo podstatných vlastností věci. Vlastnosti
jsou podstatné, je-li zřejmé, že by byl zůsta-
vitel ustanovení takového neučinil, kdyby se
v nich nebyl zmýlil.
§ 410.
Ukáže-li se, že osoba nebo věc byla jen ne-
správně pojmenována nebo popsána, jest usta-
novení platné.
§ 411.
Také tehdy, když se pohnutka v pořízení
uvedená ukáže mylnou, jest ustanovení
platné, ač nezakládá-li se vůle zůstavitelova
výhradně jen na této vadné pohnutce.
Změny v podmínkách platnosti pořízení.
§ 412.
Poslední pořízení nepozbude platnosti záva-
dami, které nastanou později.
§ 413.
Je-li poslední pořízení neplatné, nenabude
platnosti, ani když se závada odklidí.
- 82 -
II. po stránce obřadností.
§ 414.
Pořizovati lze soukromé nebo veřejně, pí-
semně nebo ústně, písemně pak beze svědků
nebo před svědky.
1. Soukromé pořízení písemné:
§ 415.
a) vlastnoruční;
Kdo chce pořizovati písemně beze svědků,
napíše závěť nebo dovětek vlastní rukou a
vlastní rukou spis podpise. Udati místo, den,
měsíc a rok se doporučuje, aby se předešel
spor. Je-li poslední pořízení složeno z několika
listů, doporučuje se spojiti listy tak, aby ne-
bylo nebezpečí podvrhu.
b) nikoli vlastnoruční.
§ 416.
Poslední pořízení, které zůstavitel nenapsal
vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsati a
před třemi způsobilými svědky, z nichž aspoň
dva musí býti přítomni současně, výslovně
prohlásiti, že spis obsahuje jeho poslední po-
řízení. Mimoto je nutno, aby se svědkové po-
depsali s doložkou, která nasvědčuje jejich po-
slání svědeckému, a to uvnitř pořízení nebo
vně, ale vždy na listině samé, nikoli na obálce.
Není třeba, aby svědek znal obsah posledního
pořízení. I zde se doporučuje udati místo a
čas, jakož i spojiti listy. Doporučuje se také,
aby svědkové připojili k svému podpisu znaky
je blíže určující.
§ 417.
Zůstavitel, který nemůže psáti, musí, spině
ostatní náležitosti, připojiti vlastnoruční zna-
mení ruky na místě podpisu, a to za současné
přítomnosti všech tří svědků. Doporučuje se,
aby jeden ze svědků připsal jméno zůstavite-
lovo.
§ 418.
Nemůže-li zůstavitel poslední pořízení čísti,
je nutno, aby, spině ostatní náležitosti, dal si
spis přečísti svědkem, který jej nepsal, za pří-
tomnosti druhých dvou, kteří seznali obsah
spisu, a aby pak stvrdil, že se tento spis sho-
duje s jeho vůlí.
- 83 -
2. Soukromé pořízení ústní.
§ 419.
Kdo soukromě pořizuje ústně, musí prohlá-
siti poslední vůli před třemi způsobilými
svědky, kteří současně jsou přítomni. Dopo-
ručuje se, aby si svědkové na podporu paměti
zaznamenali buď společně nebo každý zvláště
pořízení zůstavitelovo nebo aby je dali co
možná nejdříve zaznamenati jinou osobou.
§ 420.
Bude-li po smrti zůstavitele předložen ta-
kový záznam svědky vlastní rukou podepsaný,
bude základem dědické posloupnosti jako po-
slední pořízení písemné. Není-li takové listiny,
bude základem dědické posloupnosti soudní
protokol o souhlasné výpovědi všech tří
svědků posledního pořízení, a nemohl-li by ně-
který z nich býti vyslechnut, protokol o sou-
hlasné výpovědi zbývajících svědků dvou.
§ 421.
Poslední pořízení ústní však musí, žádá-li
za to kdokoliv, kdo o to má právní zájem, býti
potvrzeno souhlasnou přísežnou výpovědí
oněch tří svědků; nebo kdyby jeden z nich ne-
mohl býti přísežně vyslechnut, alespoň přísež-
nou výpovědí ostatních dvou; jinak nemá toto
poslední pořízení právních následků.
3. Pořízení veřejná.
§ 422.
Písemné pořízení před soudem musí býti
alespoň vlastnoručně podepsáno a soudu
osobně odevzdáno s prohlášením, že listina ob-
sahuje poslední pořízení odevzdatelovo. O tom-
to pořizovacím jednání se zřídí protokol a
uschová se i s listinou u soudu.
§ 423.
Soud nechť upozorní zůstavitele na to, že
musí býti připojen jeho vlastnoruční podpis;
spis i s protokolem nechť vloží do obálky,
úředně ji zapečetí, poznamená na ní, čí po-
slední pořízení je v ní obsaženo, a vydá zůsta-
viteli potvrzení.
§ 424.
Chce-li kdo před soudem poříditi ústně,
zřídí se o jeho prohlášení protokol, s nímž se
- 84 -
naloží stejně, jak bylo uvedeno v předchozích
paragrafech o písemném pořízení.
§ 425.
Soud, který přijímá písemné nebo ústní po-
řízení, musí se skládati ze dvou tamních pří-
sežných osob soudních, z nichž jedné v místě,
kde se pořízení děje, přísluší úřad soudcovský.
Druhou soudní osobu, nikoli však soudce, mo-
hou nahraditi dva způsobilí svědci.
§ 426.
Je-li toho třeba, mohou se uvedené osoby
odebrati do bytu zůstavitelova a tam poslední
pořízení písemné nebo ústní přijmouti.
§ 427.
Poslední pořízení řádně zřízené před notá-
řem má stejnou platnost jako pořízení soudní.
Společná ustanoveni.
§ 428.
Jedním spisem může poříditi jen jediný za-
stavitel.
§ 429.
Poslední pořízení, které by někdo učinil, do-
volávaje se jiného spisu, má právní následky
jen tehdy, když tento spis má všechny obřad-
nosti posledního pořízení.
Svědkové posledního pořízení.
§ 430.
Svědkové posledního pořízení se ve všech
případech musí při obřadnostech posledního
pořízení účastniti takovým způsobem, aby byli
s to potvrditi, že zůstavitel a pořizovatel jsou
jedna a táž osoba.
§ 431.
Svědky posledního pořízení nemohou býti:
osoby mladší osmnácti let, nepříčetní, dále ti,
kdož byli úplně nebo částečně zbaveni své-
právnosti, pak slepí, hluší, němí a konečně
osoby neznalé jazyka, v kterém se činí pro-
jevy, jež se mají státi před svědky.
§ 432.
Dědic nebo odkazovník jest o tom, co se mu
zůstavuje, svědkem nezpůsobilým, a právě tak
- 85 -
jsou nezpůsobilými svědky jeho manžel, ro-
diče, děti, pak sourozenci nebo osoby ve stej-
ném stupni s ním sešvagřené anebo jeho pla-
cení lidé domácí. Aby ustanovení takové bylo
platné, je třeba, aby buď bylo zůstaví tělem
vlastní rukou napsáno nebo aby bylo po-
tvrzeno třemi způsobilými svědky.
§ 433.
Jestliže se něco zůstavuje pisateli posled-
ního pořízení nebo jeho manželu, dětem, rodi-
čům, pak sourozencům nebo osobám, které
s ním jsou ve stejném stupni sešvagřeny, jest
ustanovení takové zbaviti každé pochybnosti
způsobem uvedeným v paragrafu předešlém.
§ 434.
Co se nařizuje o svědcích posledního řízení,
platí také o osobách zúčastněných při pořízení
veřejném.
Úlevy při pořizování.
§ 435.
Při posledních pořízeních na místech, kde se
šíří nemoc, která, plodíc hrůzu, ochromuje
styk mezi lidmi, jsou způsobilými svědky
i osoby, které dosáhly roku čtrnáctého, i oso-
by částečně zbavené svéprávnosti.
§436.
K tomuto pořizování s úlevami stačí, aby
byli jen dva svědci. Při nebezpečí nákazy není
ani třeba, aby byli oba současně přítomni.
§ 437.
Ustanovení předcházejících paragrafů platí
přiměřeně o posledních pořízeních zřízených
při živelních nebo podnikových pohromách.
§ 438.
Zřizuje-li se poslední pořízení válečné, platí
tyto úlevy: Písemné pořízení válečné psané
cizí rukou vyžaduje k své platnosti, aby zů-
stavitel písemnost vlastní rukou podepsal
a dal podepsati dvěma svědky, kteří nemusí
býti současně přítomni, ústní pořízení válečné
vyžaduje, aby poslední vůle byla zůstavitelem
prohlášena přede dvěma svědky, kteří však
musí býti současně přítomni. Svědky posled-
ního pořízení válečného mohou býti i osoby,
které dosáhly roku čtrnáctého, i osoby čá-
stečně zbavené svéprávnosti.
- 86 -
§ 439.
Když uplyne šest měsíců od konce roku,
kdy pořízení podle §§ 435 až 437 bylo učiněno,
pozbude platnosti, nejde - li o pořízení zůsta-
vitele, který od konce oné lhůty až do své
smrti nebyl způsobilý poříditi. To platí stejně
o posledním pořízení válečném, ale šestimě-
síční lhůta se počítá od konce doby, v které
lze válečná pořízení činiti.
§ 440.
Neplatnost pořízení pro nedostatek obřad-
ností.
Neplatné je poslední pořízení, při kterém
nebyla zachována některá obřadnost zde uve-
dená, ledaže by byla zákonem výslovně toliko
doporučena.
II. Smlouva dědická.
Náležitosti smlouvy dědické.
§ 441.
Manželé mohou uzavříti smlouvu dědickou,
podle níž jedna strana druhou ustanovuje za
dědice a tato druhá ustanovení přijímá, nebo
se takto za dědice ustanoví navzájem. Tako-
vou smlouvu mohou uzavříti i snoubenci, ale
je platná jen tenkrát, dojde - li mezi nimi
k manželství.
§ 442.
K platnosti smlouvy dědické je potřebí
formy notářského spisu.
§ 443.
Je - li smlouva dědická neplatná z toho dů-
vodu, že nebyly zachovány obřadnosti pro ni
předepsané, může míti přes to platnost posled-
ního pořízení, jsou - li jinak splněny veškeré
obřadnosti takového pořízení.
§ 444.
Všeobecné předpisy o způsobilosti ke smlou-
vám a k posledním pořízením platí též pro
smlouvu dědickou. Je - li taková smlouva ne-
platná z toho důvodu, že nevyhovuje předpi-
sům o způsobilosti ke smlouvám, může míti
přes to platnost posledního pořízení, vyho-
vuje-li předpisům o způsobilosti pořizovati.
- 87 -
§ 445.
Výminky při smlouvě dědické.
Co jest všeobecně ustanoveno o výminkách
pří smlouvách, platí též při smlouvách dědic-
kých, vyjma § 736.
Právní následky smlouvy dědické.
§ 446.
Smlouva dědická nebrání manželům, aby na-
kládali se svým majetkem podle své libosti,
dokud žijí.
§ 447.
Smlouvou dědickou nelze poříditi o celé po-
zůstalosti, čtvrtina pozůstalosti zůstává po-
dle zákona volná, aby o ní zůstavitel podle
své vůle pořídil, i když byla smlouvou zůsta-
vena smluvnímu dědici pozůstalost celá.
Chce-li zůstavitel zanechati dědici smluvnímu
i tuto čtvrtinu, může tak učiniti jen zvlášt-
ním posledním pořízením.
§ 448.
Bylo-li pořízeno dědickou smlouvou, příslu-
šejí dědicům nepominutelným tatáž práva
jako při jiné 'posloupnosti dědické.
Jak smlouva dědická pomíjí.
§ 449.
Všeobecné předpisy o tom, jak pomíjejí
smlouvy, platí též o smlouvě dědické.
§ 450.
Dědickou smlouvu může zůstavitel zrušiti
i posledním pořízením, jestliže se dědic dopu-
stil něčeho, co je důvodem rozluky manželství
z jeho viny, ačli v době onoho posledního po-
řízení nezaniklo už právo domáhati se roz-
luky.
§ 451.
Dojde-li na rozvod nebo na rozluku, platí,
není-li ve smlouvě dědické ustanoveno jinak,
tato pravidla: Dobrovolný rozvod se dědické
smlouvy nedotýká. Jsou-li nedobrovolným
rozvodem vinny strany obě nebo není-li jím
vinna strana žádná, může každá odvolati dě-
dickou smlouvu jednostranným posledním po-
řízením. Je-li nedobrovolným rozvodem vinna
- 88 -
jen strana jedna, má toto právo jen strana
nevinná. Rozluka dědickou smlouvu sice ruší,
ale povolání nevinného manžela zůstává
v platnosti.
HLAVA 17.
Náhradnictví a svěřenské nástupnictví.
Náhradnictví.
§ 452.
Zůstavitel může pro případ, že ten, kdo byl
za dědice povolán, nenabude dědictví, povo-
lati dědice jiného; a podobně může povolati
i další náhradníky. Tímto ustanovením se zři-
zuje náhradnictví. Dědictví napadne tomu,
kdo je v řadě nejbližší.
§453.
I když zůstavitel ustanoví náhradnictví buď
pro ten případ, že by osoba povolaná děditi
nechtěla, nebo pro ten případ, že by děditi ne-
mohla, je v pochybnosti rozuměti, že bylo ná-
hradnictví ustanoveno pro oba ty případy.
Právní následky náhradnictví.
§ 454.
Břemena uložená dědici postihují také ná-
hradníka, který vstupuje na jeho místo, ač
nevychází-li z vůle zůstavitelovy nebo z po-
vahy věci najevo, že se vztahují jediné k dě-
dici. Stejně platí o břemenech postihujících
náhradníka se zřetelem k náhradníkům
dalším.
§ 455.
Jsou-li povoláni za náhradníky spoludědi-
cové sami, má se za to, že zůstavitel chtěl po-
děliti náhradníky v takovém poměru, v ja-
kém podělil dědice. Povolá-li se však za ná-
hradníka mimo spoludědice ještě někdo jiný,
rozdělí se uvolněný podíl rovným dílem.
Svěřenské nástupnictví.
§ 456.
Zůstavitel může naříditi, že dědictví po
smrti dědice nebo v jiných určitých případech
má přejíti na jinou osobu. Tímto ustanovením
se zřizuje svěřenské nástupnictví. V povolání
- 89 -
svěřenského nástupníka je obsaženo povoláni
náhradníka.
§ 457.
Zřízení nástupnictví je spatřovati v tom,
když zůstavitel svému dědici ustanoví dědice
nebo když mu zakáže, aby o zanechaném
jmění pořizoval, když povolá za dědice ně-
koho, kdo v době smrti zůstavitele není ani
zplozen, když povolá dědice pod výminkou
nebo se lhůtou. Zákaz určitý předmět zciziti
nevylučuje práva o něm pořizovati.
Obmezení svěřenského nástupnictví.
§ 458.
Řada, v které mají po sobě následovati ná-
stupníci, není obmezena, jsou - li všichni zůsta-
vitelovými současníky.
§ 459.
Nejsou - li to současníci, nýbrž takoví ná-
stupníci, kteří v době smrti zůstavitele ještě
nejsou zplozeni, zanikne svěřenský závazek,
jakmile jmění nabude první nástupník nesou-
časník.
§ 460.
Výklad náhradnictví a svěřenského nástup-
nictví.
Je - li povolání za dědice, které podle toho,
co je ustanoveno výše, by bylo pokládati za ná-
hradnictví nebo za svěřenské nástupnictví,
vyjádřeno pochybně, vyloží se tak, aby dědi-
cova volnost nakládati s dědictvím byla obme-
zena co nejméně. Proto také, je - li pochybno,
zdali jde o náhradnictví či o svěřenské nástup-
nictví, je nařízení pokládati za náhradnictví.
Zánik náhradnictví a svěřenského nástup-
nictví.
§ 461.
Náhradnictví pomine, jakmile se povolaný
dědic přihlásí k dědictví. Svěřenské nástup-
nictví pomine, když z povolaných nástupníků
již nikoho není nebo když je rozhodnuto, že
případ, pro který nástupnictví bylo zřízeno,
nenastane.
§ 462.
Není - li jiná vůle zůstavitelova zřejmá, pře-
chází právo nástupnika na jeho dědice i tehdy,
- 90 -
když se nástupník nedožije případu, pro který
bylo nástupnictví zřízeno.
§ 463.
Není-li jiná vůle zůstavitelova zřejmá, po-
zbude moci nástupnictví svěřenské, ustano-
vené osobě choromyslné nebo slabomyslné,
zanechá-li platné poslední pořízení, anebo
jestliže soud její úplné zbavení svéprávnosti
zruší nebo přemění v částečné; a nástupnictví
svěřenské neožije ani tehdy, když ona osoba
pro choromyslnost nebo pro slabomyslnost
znovu pozbude způsobilosti poříditi, neučinivši
dříve, než se tak stalo, poslední pořízení.
§ 464.
Není-li jiná vůle zůstavitelova zřejmá, za-
nikne náhradnictví nebo svěřenské nástup-
nictví, které zůstavitel ustanovil svému dítěti
v době, kdy nemělo potomstva, zanechá-li toto
dítě pokrevné potomky způsobilé děditi.
§ 465.
Obdoba svěřenského nástupnictví.
Právní poměry, jaké vznikají svěřenským
nástupnictvím, lze zakládati také jednáním
mezi živými.
HLAVA 18.
Odkazy.
Zřízení odkazu.
§ 466.
K platnosti odkazu je nutno, aby byl zůsta-
ven osobě, která je způsobilá děditi, a aby se
tak stalo platným posledním pořízením.
§ 467.
Darování závislé na výmince, že obdaro-
vaný dárce přežije, je po zákonu odkazem,
jestliže se dárce nevzdal práva dar odvolati
(§ 807).
§ 468.
Zůstavitel může také jednomu dědici nebo
několika spoludědicům zanechati odkaz před-
nostní ; vzhledem k tomuto odkazu budou po-
suzováni jako odkazovnici.
- 91 -
Koho lze obtížiti odkazem.
§469.
Odkazy připadají k tíži všem dědicům po-
dle poměru jejich podílů, a to i tenkrát, byla-li
odkázána věc náležející jednomu ze spoludě-
diců. Přes to záleží na zůstaviteli, chce-li
zvláště přikázati splnění odkazu jednotlivému
spoludědici nebo i odkazovníku.
§470.
Okolnost, že hodnota dalšího odkazu, jenž
byl uložen odkazovníku, přesahuje hodnotu
odkazu, jenž mu byl zůstaven, nezbavuje od-
kazovníka povinnosti dokonale splniti, co mu
bylo uloženo. Jestliže však odkazovník odkazu
nenabude, je povinen ten, komu odkaz při-
padne, vzíti na se toto břemeno nebo přene-
chati odkaz, který mu připadl, odkazovníku,
jenž je na tento odkaz poukázán.
§ 471.
Zůstavitel, který odkazem pamatuje na
určitou skupinu lidí, jako na příbuzné, slu-
žebné nebo chudé, nebo neurčitě na účely
dobročinné a podobné, může ponechati dědici
nebo někomu jinému, aby určil, jak a která
z těchto osob nebo účelů mají býti poděleny.
Nevyslovil-li se o tom zůstavitel, má volbu
dědic. Nemůže-li dědic volbu vykonati, určí
odkazovníky soud.
§ 472.
Náhradníctví a svěřenské nástupnictví při
odkazech.
Zůstavitel může při odkaze naříditi náhrad-
nictví nebo svěřenské nástupnictví. Při tom
se užije přiměřeně předpisů hlavy předchozí.
Vykládací pravidla o jednotlivých druzích
odkazů:
a) věcí určených podle druhu;
§473.
Odkáže-li zůstavitel jednu věc nebo několik
věcí určitého druhu a je-li více takových věcí
v pozůstalosti, má volbu osoba obtížená. Musí
však zvoliti takový kus, aby ho odkazovník
mohl užíti. Ponechá-li se odkazovníku, aby si
z několika věcí vybral, může zvoliti i věc nej-
lepší.
- 92 -
§ 474.
Odkáže-li zůstavitel jen ze svého jmění
jednu věc nebo několik věcí určitého druhu
a nejsou-li věci toho druhu v pozůstalosti,
není odkaz platný. Není-li jich určené množ-
ství, spokojí se odkazovník těmi, které v po-
zůstalosti jsou.
§ 475.
Odkáže-li zůstavitel jednu věc nebo několik
věcí určitého druhu, ale nikoliv jen ze svého
jmění, a není-li takových věcí v pozůstalosti,
je osoba obtížená povinna opatřiti je odkazov-
níku v jakosti, jaká je přiměřená poměrům
a potřebám odkazovníkovým. Odkaz peněz za-
vazuje k jich zaplacení, ať hotové peníze v po-
zůstalosti jsou či nikoliv.
§ 476.
Zůstavitel může také jiné osobě ponechati,
aby zvolila, kterou z několika věcí má dostati
odkazovník. Nemůže-li nebo nechce-li tato
osoba vykonati volbu, určí odkaz soud, hledě
k poměrům a potřebám odkazovníkovým. Soud
určí odkaz také tehdy, když odkazovník ne-
vykoná volby, která mu byla ponechána, ve
lhůtě ustanovené k žádosti obtížené osoby.
b) věci určité;
§ 477.
Je-li odkaz určité věci v jednom nebo v ně-
kolika ustanoveních opakován, nemá odkazov-
ník práva na odkázanou věc i na její cenu
zároveň. Jiné odkazy, byť i obsahovaly věc
téhož druhu nebo touž peněžní částku, nále-
žejí odkazovníku, kolikrátkoli jsou opakovány.
§ 478.
Odkaz je neplatný, jestliže odkázaná věc
v době posledního pořízení náležela odkazov-
níkovi. Nabyl-li jí později, zaplatí se mu
obecná cena věci; dostal-li ji však bezplatně
od samého zůstavitele, má se za to, že odkaz
byl zrušen.
§ 479.
Neplatný jest odkaz věci cizí, která v době
nápadu nenáleží ani zůstaviteli, ani dědici
nebo odkazovníku, který ji má poskytnouti
někomu jinému; mají-li uvedené osoby na
věci odkázané podíl nebo nějaké právo, týká
se odkaz jen tohoto podílu nebo práva. Naří-
- 93 -