pozemku zapsána knihovní práva v pořadí za
právem stavby.
§249.
Zřekne-li se stavebník práva stavby, může
vlastník zatíženého pozemku podle listin pro-
kazujících tuto skutečnost převésti pro dobu
ještě neuběhlou právo stavby na sebe nebo na
jinou osobu.
§250.
Výmaz práva stavby předtím, než uplyne
jeho doba, může se bez souhlasu osob, které
na něm nabyly knihovních práv, státi jen
s tím obmezením, že právní následky výmazu
se zřetelem k těmto právům nastanou teprve
jich výmazem.
Právní poměry z práva stavby.
§251.
Co do zřízení stavby úmluvě vyhovující, co
do stavebních změn, užívání stavby a pod. má
stavebník stejná práva jako vlastník, co do
jinakého užívám pozemku zatíženého právem
stavby má, není-li vyjednáno nic jiného, stej-
ná práva jako poživatel.
§252.
Smlouvou může býti stavebníkovi uloženo,
aby provedl stavbu do určité doby.
§253.
Právo stavby může stavebník zciziti i zatí-
žiti. Právo stavby přechází na dědice.
§254.
Není-li nic jiného vyjednáno, přísluší sta-
vebníku předkupní právo na stavební poze-
mek a vlastníku tohoto pozemku na právo
stavby.
§255.
Z práva stavby přísluší žaloba proti kaž-
dému, kdo neprávem zadržuje stavbu nebo
stavební pozemek, nebo jinak právo stavby
ruší.
§ 256.
Není-li nic jiného vyjednáno, je vlastník
stavebního pozemku, když právo stavby za-
nikne uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno,
povinen dáti stavebníkovi za stavbu náhradu.
- 57 -
§ 257.
Výše náhrady i způsob odhadu mohou býti
ustanoveny již napřed, jinak se hradí polovina
hodnoty, kterou té doby stavba má.
§ 258.
Zástavní a jinaká práva váznoucí na právu
stavby postihují náhradu.
§ 259.
Práva a povinnosti účastníků mohou býti
smlouvou upraveny jinak, jen pokud to zákon
dopouští. Dopuštěné úmluvy lze zapsati do
veřejných knih a působí pak proti osobám
třetím.
HLAVA 12.
Služebnosti.
Pojem.
§ 260.
Věc může býti zatížena ve prospěch jiných
osob užívacími právy věcnými (služeb-
nostmi) .
§ 261.
Vlastník může zatížiti svůj pozemek slu-
žebností ve prospěch užívání jiného svého po-
zemku.
§ 262.
Je - li služebnost užívati cizího pozemku
(služebného) spojena s vlastnictvím jiného
pozemku (panujícího) tak, aby se mohlo to-
hoto pozemku užívati s větším prospěchem
nebo s větším pohodlím, je to služebnost po-
zemková. Jinak je to služebnost osobní. Hlavní
druhy služebností pozemkových jsou služeb-
nosti domovní a polní.
Obvyklejší způsoby:
a) služebností domovních;
§ 263.
Obvyklejší domovní služebnosti jsou práva:
1. aby vlastník své stavení o cizí stavení opřel;
2. aby trám do cizí zdi zapustil; 3. aby si
okno v cizí zdi pro světlo, vzduch nebo vy-
hlídku zřídil; 4. aby střechu nebo arkýř do
sousedova vzduchového prostoru nebo sklep
- 58 -
pod povrchem sousedova pozemku vystavěl;
5. aby okapovou vodu na cizí pozemek sváděl;
6. aby vodu a splašky na pozemek sousední lil
nebo po něm sváděl. Tyto a podobné služeb-
nosti opravňují vlastníka domu, aby něco na
sousedově pozemku podnikl, a soused je po-
vinen to snášeti.
§ 264.
Jinými služebnostmi domovními je vlastník
pozemku služebného zavázán k tomu, aby něco
opominul, co by jinak podniknouti směl. Jest
jimi zejména povinnost: 7. aby domu svého
nezvyšoval; 8. aby neodnímal panujícímu po-
zemku ani světla ani vzduchu; 9. ani vyhlídky;
10. aby odtok se střechy svého domu neod-
váděl s pozemku souseda, jemuž pozemek za-
vlažuje nebo jemuž jinak slouží.
§ 265.
b) služebností polních.
Polní služebnosti jsou zejména: 1. právo
stezky, průhonu dobytka nebo vozové cesty;
2. právo čerpati vodu, napájeti dobytek a od-
váděti nebo přiváděti vodu; 3. právo dobytek
hlídati a pásti; 4. kámen lámati, písek a hlínu
kopati a vápno páliti.
§ 266.
Způsoby služebností osobních.
Osobní služebnosti jsou zejména: právo
užívací a právo požívací.
Nabytí služebností.
§ 267.
Služebnost se zakládá zejména na smlouvě,
na posledním pořízení, na výroku sondu nebo
úřadu nebo na vydržení.
§ 268.
Zřizuje-li se služebnost k věci zapsané ve
veřejných knihách právním jednáním, je k je-
jímu vzniku potřebí vkladu nebo záznamu ve
veřejných knihách; zřizuje-li se k pozemku
ve veřejných knihách nezapsanému nebo
k stavbě dočasné (§ 192), je potřebí uložiti
listinu u soudu.
§ 269.
Kdy vzniká služebnost podle výroku soudu
nebo úřadu a čeho je třeba k tomu, aby
- 59 -
vznikla, podává se z ustanovení o těchto vý-
rocích. Je-li služebnou věcí věc zapsaná ve
veřejných knihách, budiž i v tomto případě
služebnost do knih zapsána; je-li služebnou
věcí pozemek ve veřejných knihách nezapsaný
nebo dočasná stavba (§ 192), budiž uložena
listina u soudu.
§ 270.
Služebností pásti na cizích pozemcích a
bráti lesní užitky, pak služebností pozemko-
vých, je-li služebným pozemkem les, lze na-
býti jen podle smlouvy, posledního pořízení
nebo podle výroku soudu nebo úřadu, bylo-li
příslušným úřadem prohlášeno, že se srovná-
vají s potřebami hospodářství polního a les-
ního. Tyto služebnosti mohou býti zřízeny
jen jako vykupitelné a podmínky výkupu musí
býti při zřízení služebnosti určeny.
Právní poměry ze služebností.
§ 271.
Služebnosti se shodují v tom, že vlastník
služebné věci není povinen, aby něco konal,
nýbrž toliko, aby snášel výkon práva opráv-
něnou osobou anebo opominul to, co by jinak
jako vlastník činiti směl.
§ 272.
Oprávněná osoba je proto povinna nésti
náklad na zachování a opravy věci, která je
pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten,
kdo je služebností obtížen, je buď povinen,
aby na náklad poměrně přispíval, nebo může
své užívání pustiti.
§ 273.
Vlastník panujícího pozemku smí sice své
právo vykonávati, jak se mu líbí, než služeb-
nosti nesmějí býti rozšiřovány, nýbrž mají
býti spíše zužovány, pokud to dovoluje je-
jich povaha a účel, pro který byly zřízeny.
Není-li míra pozemkové služebnosti určena,
rozhoduje potřeba panujícího pozemku.
§ 274.
Služebnost pozemkovou nelze spojiti s ji-
ným pozemkem panujícím a služebnost osobní
nelze převésti na jinou osobu. K prostoru pod
povrchem lze však zříditi věcná práva užívací
jako zcizitelná a dědičná,
§ 275.
Nehledí-li se k ustanovením hlavy desáté o
změnách služebností rozdělením služebné věci
- 50 -
nebo panujícího pozemku mezí spoluvlastníky,
nemění se služebnost, když se oddělí některé
části z věci služebné nebo když k ní přibudou
nové, ani změnami v rozsahu panujícího po-
zemku. Ani změny v hospodářství na panují-
cím pozemku nic na služebnosti nemění.
§ 276.
K věci lze zříditi i několik služebností, po-
kud novější právo není na újmu právům
starším.
Jak se užije těchto pravidel při obvyklých
služebnostech pozemkových.
§ 277.
Opora cizího stavení a trámu.
Kdo je povinen nésti břímě sousedního sta-
vení nebo snášeti zapuštění cizího trámu v své
zdi, je také povinen, aby poměrně přispíval na
udržování zdí, podpěr nebo stěn. Nelze se však
na něm domáhati, aby panující pozemek pod-
píral.
§ 278.
Služebnost okna.
Služebnost okna dává jen právo na světlo a
vzduch. Má - li se z okna vyhlížeti, musí to býti
zvláště povoleno. Kdo práva na vyhlížení ne-
má, může býti přidržen, aby okno zamřížoval.
Kdo má služebnost okna, má i povinnost opa-
trovati otvor.
§ 279.
Služebnost okapu.
Kdo má služebnost okapu, má právo na stok
vody dešťové na cizí střechu buď volně nebo
po žlabe; svou střechu smí sice zvýšiti, ale ne-
smí služebnost tím ztížiti. Napadne - li mnoho
sněhu, je povinen včas jej odkliditi, jakož i
svodní žlab v dobrém stavu udržovati.
Právo na svod dešťové vody.
§ 280.
Kdo má právo na svod vody dešťové se sou-
sední střechy na svůj pozemek, je povinen
hraditi sám náklady na žlab, kádě a jiná k to-
mu potřebná zařízení.
- 61 -
§ 281.
Je-li pro svod potřebí struh nebo stok, je
věcí vlastníka panujícího pozemku, aby je zří-
dil, je však také povinen řádně je krýti a čis-
titi, aby tím ulehčoval břímě služebný poze-
mek zatěžující.
Služebnost stezky, průhonu dobytka a cesty
vozové.
§ 282.
Služebnost stezky dává právo po ní choditi
nebo lidskou silou dáti se dopravovati, pak prá-
vo, aby po ní také jiní k oprávněné osobě při-
cházeli. Se služebností průhonu dobytka je
spojeno i právo jezditi ručními vozidly. Slu-
žebnost vozové cesty dává právo jezditi všeli-
kými vozidly.
§ 283.
V právu stezky není obsaženo právo dáti se
nositi zvířaty; v právu průhonu není obsaženo
právo vláčeti těžká břemena po služebném po-
zemku; v právu vozové cesty není obsaženo
právo hnáti puštěný dobytek.
§ 284.
Ti, kterým přísluší služebnost cesty, přispí-
vají poměrně k udržování cest, mostů a lávek;
vlastník pozemku přispívá tehdy, když těchto
zařízení užívá (§ 272).
§ 285.
Plocha pro výkon těchto služebností musí
býti přiměřena potřebě a místu. Stanou-li se
cesty povodní nebo jinou náhodou neschůdný-
mi, lze se domáhati, neučinil-li již opatření pří-
slušný úřad, aby byla vykázána nová plocha,
než budou cesty uvedeny v předešlý stav.
§ 286.
Právo na vodu.
Kdo má právo na cizí vodu, má k ní také
přístup.
§ 287.
Právo sváděti vodu.
Kdo má právo, aby vodu s cizího pozemku
na svůj anebo se svého na cizí pozemek sváděl,
je také oprávněn, aby na svůj náklad zřídil a
- 62 -
udržoval k tomu potřebná zařízení. Míra těch-
to zařízení se řídí potřebou panujícího po-
zemku.
Právo pastvy.
§ 288.
Nebyl-li určen druh, počet dobytka, čas a
míra pastvy, když se právo pastvy propůjčo-
valo, chrání se pokojná třicetiletá držba.
Jsou-li pochybnosti, platí níže uvedená usta-
novení.
Předpisy:
§ 289.
a) o druhu dobytka;
Právo pastvy se vztahuje, není-li jiných
právních předpisů, na každý druh tažného, ho-
vězího a skopového dobytka, nikoli však na
drůbež a dobytek vepřový, v krajinách lesna-
tých ani na kozy. Dobytek nebezpečných vlast-
ností, nečistý, nezdravý a cizí je z pastvy vy-
loučen.
§ 290.
b) o jeho počtu;
Měnil-li se počet paseného dobytka v posled-
ních třiceti letech, je rozhodný průměr za
první tři léta pastvy. Není-li ani tento počet
zřejmý, je slušnou měrou hleděti jednak k roz-
sahu, jednak k jakosti pastvy, a oprávněné
osobě nedopustiti aspoň tolik, aby na cizí past-
vě chovala více dobytka, než ho může přezi-
movati pící, kterou jí dodá pozemek panující.
Sající mláďata se nepočítají.
§ 291.
c) o době pastvy;
Dobu pastvy určuje v každé obci nepopřený
obyčej. Řádné hospodaření se však pasením ne-
smí nijak omezovati ani ztěžovati.
§ 292.
d) o rozsahu pastvy;
Právo pastvy nezahrnuje jiného užívání.
Nevztahuje se ani na žetí trávy ani na pod-
statu pastviny, zpravidla nevylučuje ani vlast-
níka ze spolupastvy.
- 63 -
§ 293.
e) o dozoru.
Hrozí-li z pasení jakákoli škoda, zejména pro
lidi, cizí zvířata nebo pro polní úrodu, lze pásti
jen pod dohledem způsobilých osob.
§294.
Jiné služebnosti.
Předpisů o pastvě je přiměřeně použíti ze-
jména pro kácení dříví a lámání kamene.
Osobni služebnosti.
1. Právo užívací.
§ 295.
Právo užívací jest, není-li jinak ujednáno,
právo, aby se cizí věci užívalo k vlastní potřebě.
Předpisy:
a) o užitcích a podstatě;
§ 296.
Uživatel smí beze zřetele k svému ostatní-
mu jmění z věci bráti užitek podle svého po-
volání, živnosti a domácnosti.
§ 297.
Potřeba se určuje podle doby, kdy se užívání
zřídilo. Pozdější změny v povolání nebo v živ-
nosti nedávají práva na to, aby se užívání roz-
šířilo.
§ 298.
Uživatel nesmí podstatu věci měniti.
§ 299.
b) o závadách.
Vlastníku věci náležejí všechny užitky, kte-
ré může bráti, uživateli neškodě. Vlastník však
nese všechny závady váznoucí na věci a je po-
vinen, aby udržoval věc na svůj náklad v dob-
rém stavu. Pokud náklady přesahují užitek,
který vlastníkovi zbývá, je uživatel buď po-
vinen tyto zvýšené náklady nésti nebo může
své užívání pustiti.
- 64 -
2. Právo požívací.
§ 300.
Právo požívací jest, není - li jinak ujednáno,
právo, aby se cizí věci užívalo beze všeho ob-
mezení.
Předpisy:
a) o požitcích a podstatě;
§ 301.
Poživatel má právo na obyčejný i mimořád-
ný výnos. Jemu náleží tedy také užitek z hor,
pokud jej horní zákon přisuzuje vlastníkovi,
jakož i užitek z lesa podle pravidel řádného les-
ního hospodaření. Na poklad (§§ 170 a 172),
který by se nalezl v pozemku k požívání urče-
ném, práva nemá.
§ 302.
Poživatel, užívaje věci, je povinen šetřiti
její podstaty.
§ 303.
b) o závadách;
Poživatel přejímá všechny závady, které na
věci vázly v době, kdy požívání bylo zřízeno,
a tedy také úroky a umořovací splátky z po-
hledávek na ní váznoucích. Nese také náklad,
bez něhož by se plodů nedosáhlo.
§ 304.
c) o udržování věci;
Poživatel je povinen, aby udržoval věc v tom
stavu, v jakém ji převzal, a aby z jejího vý-
nosu hradil obyčejné náklady udržovací a tedy
opatřoval její doplňky, obnovy a obvyklé po-
jištění proti škodám. Zmenší - li se přes to řád-
ným užíváním služebné věci její hodnota bez
viny poživatelovy, není z toho poživatel odpo-
věden.
d) o stavbách;
§ 305.
Provede - li vlastník po upozornění poživate-
lem na svůj náklad stavbu, která se pro stáří
budovy nebo pro nějakou náhodu stala nutnou,
je poživatel povinen, aby podle míry, jak se
tím požívání zlepšilo, platil úroky z nákladů.
- 65 -
§ 306.
Nemůže-li nebo nechce-li vlastník stavbu
provésti, je poživatel oprávněn, aby stavbu
provedl sám a po skončeném požívání se do-
máhal jako poctivý držitel náhrady.
§ 307.
Stavby, které nejsou nutné, je poživatel po-
vinen snášeti, nestane-li se tím jeho právu
újma anebo nahradí-li se mu všechna škoda,
úroky z nákladů na takovéto stavby poživatel
nenese.
§ 308.
e) o zlepšení věci.
Vlastník je povinen nahraditi poživateli ná-
klad, jímž věc byla zlepšena, pokud by se jeho
náhrady mohl domáhati jednatel bez příkazu.
Co se týká nákladu ze záliby a pro okrasu, má
poživatel stejná práva a povinnosti jako pocti-
vý držitel.
Vzájemná práva a povinnosti
při zániku požívání:
§ 309.
a) co do podstaty;
Má se za to, že věc, když ji poživatel obdržel,
byla k potřebě, a to prostřední jakosti, a že při
ní bylo všechno, čeho je potřebí k jejímu řád-
nému užívání.
§ 310.
b) co do užitků.
Když se skončí požívání, náležejí plody ještě
neoddělené vlastníkovi. Je však povinen poži-
vateli nebo jeho dědicům nahraditi, co na ně
vynaložili, podle ustanovení o náhradě příslu-
šející poctivému držiteli. Na jiné užitky má
poživatel nebo jeho dědicové právo podle toho,
jak dlouho požívám trvalo. O nájemních a
pachtovních právech zřízených poživatelem
platí přiměřeně §§ 975 až 977.
3. Společná ustanovení.
§ 811.
Užívání a požívání věcí
zastupitelných.
Zřídí-li se právo užívací nebo požívací k zuži-
vatelným věcem zastupitelným, smí uživatel
- 66-
nebo poživatel s věcmi nakládati podle své li-
bosti. Když se skončí jejich právo, mají po-
vinnost vrátiti stejné množství věcí téhož
druhu.
Užívání a požívání jistiny.
§ 312.
Uživatel nebo poživatel jistiny uložené pod
úrok má právo jen na tento úrok. úrok tento
náleží uživateli nebo poživateli i z jistiny, kte-
rá následkem nějaké změny nastoupí na místo
jistiny dřívější.
§ 313.
Uživatel nebo poživatel a věřitel rozhodují
společně, má-li se co s jistinou podniknouti.
Nedohodnou-li se, rozhodne soudce.
§ 314.
Dlužník se osvobodí jen tehdy, když splatí
jistinu k společné ruce věřitele a toho, kdo je
jejím uživatelem nebo poživatelem. Domáhati
se může každý z obou, věřitel i uživatel nebo
poživatel, jen toho, aby se pro oba složila jisti-
na k soudu.
§ 315.
Jistota.
Vlastník se nemůže domáhati na uživateli
nebo poživateli, aby zajistili podstatu, leč hro-
zí-li jí nebezpečí. Nebyla-li jistota dána, může
se vlastník domáhati, aby mu věc za slušné od-
bytné byla puštěna nebo aby podle okolností
byla dána do soudní úschovy.
4. Služebnost bytu.
§ 316.
Služebnost bytu může býti zřízena jako uží-
vací nebo požívací právo. V pochybnostech se
má za to, že jde o právo užívací. Poskytnou-li
se někomu všechny obytné části domu, aby
jich užíval neobmezeně, šetře jen podstaty, je
to požívání obytného stavení. Podle toho se
užije předcházejících- předpisů o právu užíva-
cím nebo požívacím.
§ 317.
Vlastník podrží vždy právo, aby volně na-
kládal se všemi částmi domu. na které se slu-
- 67 -
žebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu býti zne-
snadněn potřebný dohled.
§ 318.
Nepravidelné služebnosti.
Služebnosti, které se v předcházejících usta-
noveních upravují jako pozemkové, mohou
býti zřízeny jako služebnosti osobní. V pochyb-
nostech je služebnost pokládati za pozemko-
vou.
§ 319.
žalobní právo ze služebností.
Kdo je oprávněn ze služebnosti, má k ochra-
ně svého práva žaloby obdobné žalobám
z vlastnictví a z domnělého vlastnictví.
Zánik služebností.
§ 320.
1. Všeobecné ustanovení.
Předpisy hlavy čtyřicáté šesté a čtyřicáté
sedmé o zrušení práv a závazků platí také o
služebnostech.
2. Zvláštní ustanovení:
§ 321.
a) změna na věci služebné;
Služebnost zaniká, nastanou-li .takové trva-
lé změny, že věc služebná nemůže již sloužiti
prospěšnějšímu nebo pohodlnějšímu užíváni
pozemku panujícího nebo potřebám osoby
oprávněné. Jestliže se břímě věc služebnou
zatěžující změnou poměrů octne v hrubém ne-
poměru k výhodě pozemku panujícího nebo
osoby oprávněné, lze se domáhati zrušení slu-
žebnosti za přiměřenou náhradu. Přechodná
nemožnost výkonu služebnosti její zánik ne-
způsobí.
§ 322.
b) uplynutí času;
čas, na který někomu byla zřízena služeb-
nost, může býti určen tak, že služebnost skon-
čí, když nějaká jiná osoba dosáhne určitého
věku. V pochybnostech se má za to, že dřívější
- 68 -
smrt této osoby nemá na trvání služebnosti
vlivu.
§ 323.
c) sjednocení při služebnostech
pozemkových;
Sjednotí - li se vlastnictví panujícího a slu-
žebného pozemku v jedné osobě, trvá služeb-
nost dále.
§ 324.
d) zánik osoby při služebnostech
osobních.
Osobní služebnosti končí smrtí osoby opráv-
něné. Byly - li rozšířeny i na dědice, jsou v po-
chybnosti jimi míněni jen první dědicové zá-
konní. Rozšíření to jest omezeno stejně jako
náhradnictví svěřenské. Osobní služebnost,
které nabyla právnická osoba, trvá potud, po-
kud trvá tato osoba.
HLAVA 13.
Právo zástavní.
§ 325.
Pojem.
Splnění závazků může býti zajištěno zástav-
ním právem. Každá věc, která je v právním
obchodě, může býti zástavou.
Zastavení:
§ 326.
a) všeobecné ustanovení;
Zastavení věcí se děje zástavní smlouvou.
§ 327.
b) věcí zapsaných ve veřejných
knihách;
K zastavení věcí zapsaných ve veřejných
knihách je potřebí vkladu nebo záznamu práva
zástavního v knihách veřejných.
§ 328.
c) věcí nemovitých ve veřejných
knihách nezapsaných a staveb
dočasných;
K zastavení věcí nemovitých ve veřejných
- 69 -
knihách nezapsaných a staveb dočasných
(§ 192) je potřebí, aby byla u sondu uložena
listina vytýkající přesně: zástavu; pohledávku
peněžitou ciferně určenou; má-li se zastavení
vztahovati také na úroky, že je pohledávka
zúročitelná a jaká je úroková sazba; a ko-
nečně výslovné prohlášení zástavce, že přivo-
luje k uložení listiny.
d) věcí movitých;
§ 329.
K zastavení věcí movitých je potřebí, aby
věc byla zástavnímu věřiteli odevzdána. Zá-
stavní věřitel je povinen vydati zástavci list
zástavní a popsati v něm, čím se věc-zasta-
vená od jiných věcí rozeznává.
§ 330.
Odevzdání se může nahraditi tím, že zá-
stavce a zástavní věřitel dají věc pod společ-
nou závěru nebo třetí osobě, aby ji pro ně
uschovala.
§331.
Věci, při kterých odevzdání uvedené v první
větě § 329 není v obchodě obvyklé, zastavují
se znameními, z kterých každému může býti
jasno, že jsou zastaveny.
§ 332.
e) pohledávek.
Pohledávky se zastavují dohodou stran a
vyrozuměním dlužníka. Je-li věřitelství spjato
s vlastnictvím cenného papíru, spravuje se
zastavení pohledávky předpisy o zastavení
věcí movitých.
§ 333.
Zastavení věcí cizích.
Zastaví-li kdo movitou věc cizí, nemaje
k tomu vlastníkova přivolení, právo zástavní
nevznikne. Ale jsou-li dány podmínky, za kte-
rých se nabývá vlastnictví od nevlastníka,
vzniká poctivému nabyvateli zástavy právo
zástavní.
Objem práva zástavního.
§ 334.
Právo zástavní se vztahuje na všechny
části věci, na přírůstek a příslušenství, avšak
z plodů jen na ty, které nejsou odděleny.
- 70 -
§ 335.
Ten, komu je zastavena pohledávka, má
právo i na zástavní a jinaká práva ji zajišťu-
jící. Provedením zastavovacích úkonů k zá-
stavám zajišťujícím zastavenou pohledávku
(§§ 327 až 332) vzejde k nim právo nadzá-
stavní.
Práva a povinnosti ze zástavního práva:
a) je-li zástava nepostačítelná;
§ 336.
Jestliže věc zastavená vinou zástavcovou
anebo pro nedostatek, který najevo vyjde
teprve později, hned od počátku dluh neza-
jišťuje tak, jak se mělo za to, je zástavce po-
vinen zajištění napraviti tak, aby jistota od-
povídala zástavní smlouvě.
§ 337.
Zástavní dlužník je povinen zdržeti se
všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zá-
stavního věřitele. Stane-li se tím dostatečná
jistota věřitelova nedostatečnou anebo nedo-
statečná jistota se sníží, je zástavní dlužník
povinen přiměřeně ji doplniti.
§ 338.
Ztratí-li zástava na hodnotě tak, že se do-
statečná jistota věřitelova stane nedostateč-
nou anebo nedostatečná jistota se sníží, je
osobní dlužník povinen jistotu přiměřeně do-
plniti nebo dluh přiměřeně uplatiti.
b) před splatností pohledávky;
§ 339.
Zástavní věřitel je povinen pečovati o zá-
stavu jemu svěřenou způsobem, který odpo-
vídá řádnému hospodaření.
§ 340.
Zřídí-li zástavní věřitel nadzástavní právo
k věci movité bez přivolení vlastníka, odpo-
vídá i za náhodu, která by věc u něho nebyla
postihla.
c) jakmile je pohledávka
splatná;
§ 341.
Jakmile je zajištěná pohledávka splatná a
neshlazená, je zástavní dlužník povinen sná-
- 71 -
šeti, aby se zástavní věřitel uspokojil ze zá-
stavy podle exekučního práva.
§ 342.
Je - li potřebí zvláštních úkonů proti dluž-
níku, aby pohledávka dospěla, a jsou - li osobní
a zástavní dlužník osoby rozdílné, musí úkony
ty býti namířeny také proti dlužníku zástav-
nímu, aby se mohl zástavní věřitel uspokojiti
ze zástavy.
§ 343.
Zástava ručí i za tříleté úroky zákonem
ustanovené nebo vyšší smluvené, za úroky
z těchto úroků a za náklady vkladu, výpovědi,
kvitance, sporu a exekuce. Povinnost tyto
platy poskytnouti řídí se ustanoveními vůbec
o nich danými.
§ 344.
Neutrží-li se při zpeněžení zástavy tolik, co
činí pohledávka, je osobní dlužník povinen za-
platiti, čeho se nedostává. Dlužníku zástav-
nímu náleží to, oč se utrží více.
§ 345.
Zástavnímu věřiteli je volno hledati uspo-
kojení jak ze zástavy, tak i od dlužníka osob-
ního.
d) při placení pohledávky.
§ 346.
Platí - li zástavní dlužník dluh, má právo,
aby mu z ruky do ruky byla vrácena zástava
nebo vydána potřebná listina.
§ 347.
Zástavní věřitel má takovou povinnost
i tehdy, když pohledávka byla shlazena jinak
nebo když její zajištění zástavním právem po-
minulo.
§ 348.
Dokud zástavní dlužník beze své viny nena-
bude vědomosti o zastavení pohledávky, zbaví
se dluhu a osvobodí svou zástavu tím, že za-
praví dluh svému věřiteli nebo se s ním jinak
vyrovná.
Neplatné úmluvy.
§ 349.
Neplatné jsou úmluvy: že dlužník nesmí zá-
stavu nikdy vyplatiti nebo že nesmí věc ve
- 72 -
veřejných knihách zapsanou zastaviti jinému;
že zástava propadne věřiteli, jestliže pohle-
dávka, když dospěje, nebude uspokojena; že
věřitel může zástavu zpeněžiti libovolným
způsobem nebo že si ji za libovolnou nebo na-
před určenou cenu může ponechati; nebo že
se věřitel nesmí domáhati uspokojení ze zá-
stavy, když projde čas k placení.
§ 350.
Vedlejší úmluva, že věřiteli náleží právo
bráti požitky ze zástavy, je neplatná. Do-
pouští se toliko propůjčiti pouhé užívání mo-
vité zástavy; bylo-li propůjčeno, musí se zá-
stavy užívati způsobem zástavnímu dlužníku
neškodným.
Zánik práva zástavního.
§ 351.
1. Všeobecné ustanovení.
Předpisy hlavy čtyřicáté šesté a čtyřicáté
sedmé o zrušení práv a závazků platí také
o zástavním právu, neplyne-li z dalších usta-
novení nic jiného.
2. Zvláštní ustanovení.
§ 352.
Zanikne-li zastavená věc movitá, vzdá-li se
věřitel svého práva k ní nebo vrátí-li ji, pro-
jde-li čas, na který zástavní právo k věci mo-
vité bylo obmezeno, nebo zanikne-li dočasné
právo zástavcovo k takové věci zastavené, za-
niká sice právo zástavní, ale pohledávka trvá.
Právo zástavní k věcem movitým zaniká dále,
shladí-li se zajištěná pohledávka.
§ 353.
Ustanovení předcházejícího paragrafu platí
také, jde-li o nemovitost nezapsanou ve veřej-
ných knihách nebo o stavbu podle § 192.
§354.
Zástavní právo zapsané v knihách veřej-
ných zaniká výmazem.
Práva vlastníkova, uvolní-li se zástavní právo
k nemovitosti.
§ 355.
Vlastník zastavené nemovitosti může podle
vkladné listiny na výmaz práva zástavního a
- 73 -
podle vkladné listiny o zastavení nemovitosti
spojiti uvolněné právo zástavní s jinou pohle-
dávkou nepřevyšující pohledávky přívodní.
§ 356.
Podle vkladné listiny na výmaz zástavního
práva může vlastník zastavené nemovitosti
také žádati za poznámku, že zajištění pohle-
dávky pominulo. Vlastník je pak oprávněn
uvolněné právo zástavní do deseti let ode dne
poznámky spojiti s pohledávkou nepřevyšující
pohledávky původní. Před uplynutím těchto
desíti let může býti tato poznámka vymazána
jen zároveň s uvolněným právem zástavním.
§357.
Právo zástavní, které se uvolní nebo které
vlastník spojí s jinou pohledávkou, má pořad
za právem zástavním zajišťujícím zbytek po-
hledávky původní. Bude-li takových uvolnění
(spojení) několik, řídí se pořad uvolněných
(spojených) práv zástavních zásadou o časové
přednosti.
§ 358.
Zaváže-li se vlastník zástavy, zřizuje právo
zástavní nebo kdykoliv později, že nespojí zá-
stavního práva zapsaného ve výhodnějším po-
řadí s jinou pohledávkou, nelze takové spojení
provésti, bude-li závazek v knihách pozname-
nán. Spojení provésti lze, pokud zástavní
právo, v jehož prospěch závazek byl převzat,
pohledávku již nezajišťuje.
§ 359.
Tyto předpisy se nevztahují na nadzástavní
práva zapsaná ve veřejných knihách.
Záměna (konverse) zástavního práva.
§ 360.
Vlastník nemovitosti může žádati, aby v po-
řadí zástavního práva váznoucího na nemovi-
tosti a k zajištění pohledávky nikoli vyšší bylo
zapsáno zástavní právo s výminkou, že do
roka potom, co byl povolen zápis nového
práva zástavního, bude vložen výmaz zástav-
ního práva starého. Splnění této výminky se
vyznačí z úřední moci ve veřejné knize zá-
roveň s výmazem starého práva zástavního.
§ 361.
Nebude-li do této doby za výmaz žádáno
nebo nebude-li výmaz povolen, zanikne nové
- 74 -