movitosti, z níž byl vypuzen, ihned po vyplí-
ženi znovu se zmocniti. Právo toto mají z roz-
kazu držitelova nebo v jeho nepřítomnosti
i domácí lidé. Třeba se však při tom zdržeti
všeho, čím by se překročily meze obrany.
b) žalobou.
§ 129.
Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na
vypuditeli domáhati, aby vše uvedl v předešlý
stav a zdržel se dalšího vypuzení
§ 130.
Za vypuzení z držby jest pokládati každé
získání držby nepravé, nejde-li o rušení. Vy-
puzení z držby práv uvedených v § 103 na-
stane, když druhá strana odepře plniti, co
dosud plnila, dále když někdo zabrání výkonu
práva nebo nedbá již příkazu, zdržeti se ně-
jakého konání.
§ 131.
Námitka nepravé držby a vypuzení z držby.
Proti žalobám na ochranu držby lze namí-
tati, že žalobce naproti straně žalované získal
držbu nepravou nebo že ji z držby vypudil.
§ 132.
Zánik žaloby a námitky.
žaloby i námitky lze vznésti na soud jen
do třiceti dnů ode dne nabytí vědomosti o činu
i osobě pachatelově, nikoli však později než
do roka od činu.
Zánik držby.
§ 133.
Držba zaniká, když se jí držitel vzdá, když
pozbude nadobro možností vykonati obsah
práva, které dosud vykonával, nebo když je
z držby vypuzen, jestliže si svémocí nebo ža-
lobou držbu neuchová.
§ 134.
Ani tím, že držitel držby nevykonává, ani
jeho smrtí držba nezaniká.
§ 135.
Spoludržba.
Spoludržba se přiměřeně řídí předpisy o
držbě a o společenství práv.
- 38 -
Vlastnictví.
HLAVA 6.
Vlastnictví a jeho ochrana.
§ 136.
Obsah vlastnického práva.
Vlastník smí s věcí, neruší - li tím právního
řádu a zejména nezkracuje-li práv osob
jiných, volně nakládati, ji na každém, kdo ji
má v své moci, vymáhati a neoprávněnému
zásahu se opříti.
Obmezení vlastnického práva.
§ 137.
Vlastník věci je povinen zdržeti se všeho,
co působí, že odpadová voda, kouř, saze, plyny,
teplo, zápach, hlomoz, otřesy a podobme jiné
nepříležitosti vnikají na sousední pozemek,
jestliže převyšují míru přiměřenou místním
poměrům a jestliže podstatně obmezují uží-
vání pozemku v místě obvyklé. Přímo je při-
váděti na sousední pozemek se nedopouští,
není - li k tomu zvláštního důvodu právního, ať
je jich míra a obtíž sousedova jakákoliv.
§ 138.
Jsou - li však nepříležitosti popsané v první
větě předešlého paragrafu a dosahující míry
a obtížnosti tam uvedené následek zařízeni
horního nebo zařízení úředně schváleného, je
soused oprávněn domáhati se jen náhrady
škody, byť byla škoda způsobena okolnostmi,
ke kterým se při úředním projednávání ne-
přihlédlo.
§ 139.
Pozemek nesmí býti změněn tak, aby sou-
sední půda, stavba nebo jiné dílo ztratily ná-
ležitou oporu, ledaže se provede jinaké dosta-
tečné upevnění.
§ 140.
Nemůže - li se stavěti, bourati nebo stavba
(jiné dílo) již zřízená opraviti nebo obnoviti
jinak, než když se užije sousedního pozemku,
a převyšuje - li zájem na stavební změně zájem
na nerušeném užívání sousedního pozemku,
lze žádati, aby stavební úřad uložil sousedovi
snášet nezbytně nutné úkony, urče jich míru
a trvání a podle okolností také přiměřenou
náhradu.
39 -
§ 141.
Vlastník pozemku je povinen snášeti, aby
se užívalo prostorů nad pozemkem a pod po-
zemkem, jsou-li pro to důležité důvody a děje-
li se to takovým způsobem, že nemůže míti
rozumného důvodu, aby .se tomu bránil. Z ta-
kového užívání cizího prostoru nevzejde
však uživateli nižádné právo, kterého by se
mohl dovolati, jestliže podmínek věty první
již není.
§ 142.
Vlastník je povinen snášeti, aby osoby stá-
tem pověřené za podmínek v tomto pověření
určených provedly na jeho pozemku výzkum-
né práce za cíli vědeckými. Na zastavěných
pozemcích a v ohrazených dvorech a zahra-
dách není vlastník povinen takové práce sná-
šeti, škodu takovými pracemi způsobenou
hradí vlastníku stát.
§ 143.
Soused smí kořeny cizího stromu z půdy
své vytrhati a větve na jeho pozemek přesa-
hující pro sebe oklestiti. Právo toto je vyko-
nati šetrně a ve vhodné roční době. Dřevo
takto vytěžené, jakož i plody na převislých
větvích náležejí sousedovi.
§ 144.
Vyvlastnění.
žádá-li toho obecný zájem, musí každý po
provedeném řízení za přiměřenou náhradu
snášeti jakékoliv obmezení svého práva, ano
i vlastnictví věci odstoupiti.
§ 145.
Zákaz zcizení a zavazení.
Smluvený nebo v posledním pořízení usta-
novený zákaz zcizení nebo zavazení nějakého
práva zavazuje toliko prvního nabyvatele,
nikoli jeho dědice nebo jiné právní nástupce.
Proti třetím osobám působí jen tehdy, byl-li
ustanoven mezi manžely, rodičem a dítětem,
ať vlastním nebo osvojeným, nebo mezi jed-
ním z nich a manželem druhého, a byl-li vlo-
žen do veřejné knihy.
žaloby vlastnické:
a) o vydání věci;
§ 146.
Kdo věc neprávem zadržuje, může býti
jejím vlastníkem žalován, aby ji vydal. Vlast-
- 40 -
nik však nemůže žalovati, nabyl-li věci, kte-
rou již dříve, nejsa vlastníkem, svým jménem
zcizil.
§ 147.
žaloba vlastnická nemá místa proti pocti-
vému držiteli vlastnického práva k věci mo-
vité, jestliže jí nabyl buď ve veřejné dražbě
nebo způsobem, který je právními předpisy
postaven veřejné dražbě na roven, nebo od
toho, kdo má právo s takovými věcmi obcho-
dovati, anebo za plat od toho, komu ji žalobce
sám k užívání, k uschování nebo v kterém-
koliv úmyslu svěřil. V těchto případech na-
bývá totiž poctivý držitel práva vlastnického.
Předešlý vlastník se může jen domáhati ná-
hrady škody na těch, kdo jsou mu z toho od-
povědni.
§ 148.
Jestliže však držitel mohl míti důvodnou
pochybnost o poctivosti své držby bud' z po-
vahy věci, kterou na sebe převedl, nebo z její
zřejmě příliš nepatrné ceny nabývací nebo ze
známých osobních vlastností svého před-
chůdce, z jeho živnosti nebo z jiných okol-
ností, je jako nepoctivý držitel povinen, aby
vlastníkovi věc vydal.
§ 149.
Na tom, kdo žaluje, aby mu věc byla vy-
dána, jest, aby ji popsal takovými znaky, kte-
rými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.
§ 150.
Věci, jichž takto rozeznati nelze, jako jsou
peníze s jinými penězi .smíšené nebo papíry
majiteli svědčící, nemohou se vůbec žalobou
vlastnickou stíhati, leda jsou-li tu takové
okolnosti, z kterých vlastnictví žalobcovo lze
seznati a z kterých mohl žalovaný věděti, že
nemá práva věc si osobovati.
§ 151.
b) zápůrčí.
žalobou se může vlastník domáhati ochrany
vlastnického práva také proti každému, kdo
neprávem do jeho vlastnického práva zasa-
huje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc
zadržuje.
- 41 -
žaloby z domnělého vlastnictví:
a) o vydání věci;
§ 152.
Kdo nabyl řádně a pravým způsobem držby
vlastnického práva, pokládá se ve sporu za
vlastníka proti každému, kdo věc zadržuje a
nemá platného důvodu právního nebo má jen
důvod slabší.
§ 153.
Drží-li tedy žalovaný nepoctivě nebo bez
platného důvodu právního, nemůže-li jmeno-
vati předchůdce žádného nebo jen podezřelého,
anebo obdržel-li věc zdarma, žalobce však za
plat, muisí žalobci ustoupiti. Opírá-li se držba
žalobce i žalovaného o důvod stejně silný, má
přednost žalovaný.
§ 154.
b) z á p ů r č í.
Kdo má držbu popsanou v §§ 152 a 158,
může také užíti žaloby zápůrčí.
§ 155.
Obdoba žalob vlastnických.
Užívací práva k cizí věci, pokud není v zář
koně ustanovení zvláštních, požívají co do oné
věci od počátku užívaní ochrany podle obdoby
žalob vlastnických.
HLAVA 7.
Nabytí vlastnictví přivlastněním
a nálezem.
1. Přivlastněni.
§ 156.
Věd bez pána může každý nabýti přivlast-
něním, nebrání-li tomu zvláštní zákony.
§ 157.
Vlastník roje domácích včel a jiných krot-
kých a zkrocených zvířat má právo stíhati je
na cizí pozemek, je však povinen nahraditi
vlastníku pozemku způsobenou škodu. Nepro-
následuje-li se takový roj po dva dny nebo
nevrátí-li se zkrocené zvíře, ačkoli mu v tom
nikdo nebráni, do čtyřiceti dvou dnů, stávají
se věcmi bez pána a smí si je přivlastniti na
42 -
veřejném statku každý, na soukromém po-
zemku jeho vlastník.
§ 158.
Věc, kterou vlastník opustil, protože ji ne-
chce již jako svou podržeti, smí si každý při-
vlastniti.
§ 159.
Přivlastní - li si někdo opuštěnou věc zapsa-
nou ve veřejné knize, může se domáhati, aby
knihovní stav byl uveden v soulad se skuteč-
ným stavem právním.
2. Nález:
a) věcí ztracených;
§ 160.
Ztracenou věc nemá nikdo považovati za
opuštěnou a ji sobě přivlastniti.
§ 161.
Nálezce je tedy povinen vrátiti věc tomu,
kdo ji ztratil, ačli není zřejmo, že k věci nemá
práva, nebo vlastníkovi, pozná - li je zřejmě
buď ze znamení na věci nebo z jiných okol-
ností. Nemá - li takové vědomosti a stojí - li ná-
lez za více než dvacet československých korun,
je povinen ohlásiti nález do tří dnů (přísluš-
nému úřadu a ten mu na žádost vydá po-
tvrzení.
§ 162.
úřad neprodleně vyhlásí nález obvyklým
způsobem. Nepřihlásí - li se v přiměřené lhůtě
ten, kdo věc ztratil, uvede se vyhláška, jde - li
o věc značnější ceny, ještě v obecnou známost
úředním listem. Nalezenou věc, nelze - li ji bez
nebezpečenství ponechati u nálezce, uschová
nebo opatří jiné vhodné uschování úřad. Věci,
jichž hodnota přesahuje jeden tisíc českoslo-
venských korun, budou uloženy u soudu
(§ 1289). Nedá - li se věc bez patrné škody
uschovati, bude úřadem ve veřejné dražbě
prodána a výtěžek bude uložen shora uvede-
ným způsobem.
§ 163.
Přihlásí - li se ten, kdo věc ztratil, nebo její
vlastník do roka ode dne vyhlášky a prokáže - li
náležitě svoje právo, vydá se mu věc nebo
peníz za ni stržený i s vytěženými užitky po
srážce nebo po zaplacení nákladů a nálezného.
Nálezné činí deset ze sta obecné ceny nálezu.
- 43 -
Dosáhla-li by podle tohoto výpočtu odměna
deseti tisíc československých koruna, vyměří se
z ostatku jen pět ze sta. Má-li věc hodnotu jen
pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlast-
níka, vyměří se nálezné podle slušného uvá-
žení. Nálezné přísluší nálezci i tehdy, když
vlastníka lze poznati zřejmě buď ze znamení
na věci nebo z jiných okolností.
§ 164.
Jestliže se k věci nalezené nikdo do roka
nehlásí, nabude nálezce práva užívati buď
věci nebo toho, co se za ni stržilo. Přihlásí-li
se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník
později, vydá se mu věc nebo peníz za ni
stržený po srážce nebo po zaplaceni nákladů
a nálezného. Uplynou-li ode dne vyhlášky tři
léta, nabude nálezce vlastnictví; nebyl-li nález
vyhlášen, počítají se tři léta ode dne nálezu.
§ 165.
Prohlásí-li nálezce úřadu, že nalezené věci
nabýti nechce, vstupuje na jeho místo, pokud
nejde o nálezné, obec, v jejímž obvodu věc
byla nalezena.
§ 166.
Nálezce, který jedná proti tomu, co je na-
řízeno v §§ 160 až 164, odpovídá za škodu tím
vzniklou a ztrácí práva těmito předpisy mu
přiznaná (§ 165).
§ 167.
Nalezne-li nějakou věc několik osob záro-
veň, mají stejné povinnosti a stejná práva.
Spolunálezcem je také ten, kdo věc nejprve
spatřil a jí dosíci se snažil, třebaže jiný dříve
se jí uchopil.
§ 168.
b) věcí skrytých;
Co je ustanoveno o nálezu věci ztracené,
platí také, naleznou-li se věci zakopané, za-
zděné nebo jinak skryté. Nálezné však nená-
leží, když vlastník o věci věděl.
c) pokladu.
§ 169.
Poklad je drahocenná věc, o které lze se do-
mnívati, že již dlouho byla skryta a že nikomu
nenáleží. Za drahocennou věc je považovati
také každý výtvor, který má hodnotu vědec-
- 44 -
kou nebo uměleckou. Nález ohlásí nálezce pří-
slušnému úřadu.
§ 170.
Z nalezeného pokladu třetiny nabývá ná-
lezce, třetiny vlastník věci, v které byl po-
klad nalezen, třetiny stát. Je-li poklad neděli-
telný, nabývají všichni spoluvlastnictví.
§ 171.
Nálezce pokladu, který jedná proti tomu,
co je nařízeno v § 169, ztrácí právo na svou
třetinu pokladu ve prospěch vlastníkův. Za-
tají-li takto poklad nálezce i vlastník, ztrácejí
oba své právo ve prospěch obce, v jejímž ob-
vodu věc byla nalezena,
§ 172.
Ustanovení o pokladu platí přiměřeně o pří-
rodninách, které mají vědeckou hodnotu.
§ 173.
Co hradí vlastník za záchranu věci.
Kdo cizí věc zachrání od pravděpodobné
zkázy nebo ztráty, může se domáhati na vlast-
níku, který ji požaduje nazpět, aby mu na-
hradil náklad na ni učiněný a dal přiměřenou
odměnu, ale nejvýše deset ze sta její ceny.
HLAVA 8.
Nabytí vlastnictví přírůstkem.
1. Přírůstek přirozený:
§ 174.
a) plodiny;
Přirozené plody pozemku, totiž užitky ta-
kové, které pozemek ze sebe vydává nejsa
vzděláván, přibudou tomu, čí je pozemek.
§ 175.
b) zvířata.
Užitky pocházející od zvířete přibudou
tomu, čí je zvíře. Bylo-li něčí zvíře oplodněno
zvířetem jiného, není vlastník oplodněného
zvířete povinen odměnou, ledaže byla umlu-
vena.
- 46 -
2. Přírůstek umělý:
a) zpracování;
§ 176.
Kdo cizí věci zpracuje, se svými spojí, smísí
nebo slije, nenabude tím ještě jich vlastnictví.
§ 177.
Mohou - li se takové zpracované věci zase
v předešlý stav uvésti, věci spojené, smíšené
nebo slité zase od sebe odděliti, a to tak, že
nenastane značná ztráta hodnoty, navrátí se
každému, což jeho jest, a škoda se nahradí
tomu, komu její náhrada náleží.
§ 178.
Nelze - li věc takto v předešlý stav uvésti
nebo od jiné odděliti, je všem zúčastněným
osobami společná; tomu však, jehož věc vinou
jiného byla spojena, zůstavuje se na vůli, aby
ji buď celou podržel za to, že druhému na-
hradí, oč věc na hodnotě získala, nebo aby ji
druhému za náhradu postoupil. K účastníku,
který je vinen, jest se zachovati podle toho,
byl - li úmysl jeho poctivý nebo nepoctivý. Ne-
mohla-li by se vina přičítati ani té ani oné
straně, zůstavuje se volba tomu, čí podíl za
víc stojí.
§ 179.
Užije - li se cizí hmoty jenom na opravení
věci, připadne cizí hmota vlastníkovi věci
hlavní, a ten bude povinen hodnotu hmoty,
které bylo užito, nahraditi vlastníkovi přede-
šlému podle toho, jednal - li poctivě nebo ne-
poctivě.
b) stavba.
§ 180.
Užije - li někdo ke stavbě na svém pozemku
cizího staviva, stane se sice stavba částí po-
zemku, ale stavebník bude povinen nahraditi
poškozenému stavivo podle obecné ceny;
jednal - li nepoctivě, bude nadto povinen na-
hraditi všelikou jinou škodu.
§ 181.
Zřídí - li kdo stavbu ze svého staviva na
cizím pozemku bez vědomí vlastníkova, stane
se stavba částí pozemku. Kdo stavěl poctivě,
může se domáhati, aby se mu nahradil náklad
nutný a užitečný; k tomu, kdo stavěl nepoc-
- 48 -
tivě, jest se zachovati jako k jednateli ne-
zmocněnému.
§ 182.
Pakli by vlastník pozemku věděl, že se
staví na jeho pozemku, a tomu, kdo staví
poctivě, toho bez zbytečného odkladu neza-
kázal, může se jenom domáhati, aby se mu
za pozemek dala cena obecná. Není-li staveb-
ník poctivý, stanou se spoluvlastníky podle
hodnoty pozemku a stavby.
§ 183.
Jestliže stavba vyvedená na pozemku vlast-
ním zastavuje cizí pozemek jen malou svou
částí (přestávek), připadne pozemek přestav-
kem zastavěný stavebníku i tehdy, když vlast-
ník o přestávku nevěděl, a to stavebníku pocti-
vému za náhradu obecné ceny, stavebníku ne-
poctivému za náhradu škody.
§ 184.
Byla-li stavba vystavěna na cizím pozemku
a z cizího staviva, platí o právním poměru
mezi vlastníkem staviva a tím, kdo stavěl,
§ 180, o právním poměru mezi vlastníkem
pozemku a tím, kdo stavěl, §§ 181 až 183.
3. Přírůstek smíšený:
osetí a osázení.
§ 185.
Byl-li pozemek oset cizím semenem nebo
osázen cizími rostlinami, náleží vlastníkovi
pozemku, co takto přibude; rostliny mu však
náleží teprve tehdy, když už zapustily kořeny.
O náhradě za osivo a rostliny platí obdobně
ustanovení o náhradě za cizí stavivo.
§ 186.
čí je strom, řídí se podle kmene, který ze
země vyrůstá. Stojí-li kmen na hranicích ně-
kolika vlastníků, je strom jim všem společný.
HLAVA 9.
Převod vlastnictví a podobné případy
jeho přechodu.
Převod.
§ 187.
K převodu vlastnictví vlastníkem je potřebí
právního důvodu a úkonu, kterým se převod
dovršuje.
- 47 -
Dovršení převodu:
§ 188.
a) při věcech movitých;
Převod vlastnictví k věcem movitým do-
vršuje se převodem držby.
b) při věcech nemovitých za-
psaných ve veřejných knihách;
§ 189.
Převod vlastnictví k věcem nemovitým za-
psaným ve veřejných knihách dovršuje se
vkladem převodu do těchto knih nebo zázna-
mem, který bude spraven.
§ 190.
Podmínky vkladu, záznamu a spravení zá-
znamu ustanovuje právo knihovní.
§ 191.
c) při věcech nemovitých ve
veřejných knihách nezapsa-
ných;
Převod vlastnictví k věcem nemovitým ne-
zapsaným ve veřejných knihách dovrší se tím,
že se u soudu uloží listina vytýkající přesně:
osobu převodce a nabyvatele, nemovitost,
která se má převésti, s jejími částmi, právní
důvod převodu, místo a čas smlouvy a vý-
slovné prohlášení převodcovo, že přivoluje
k uložení listiny.
§ 192.
d) při stavbách dočasných.
Totéž platí o převodu vlastnictví ke stav-
bám, které byly zřízeny na cizím pozemku
v úmyslu, aby tam trvale nezůstaly, pokud
nejde o stavby zřízené na základě práva
stavby.
Několikeré zcizeni věci.
§ 193.
Zcizí - li vlastník touž věc movitou několika
osobám, stane se vlastníkem ten, na koho se
držba její dříve převedla.
§ 194.
Zcizí - li vlastník touž věc nemovitou něko-
lika osobám, stane se vlastníkem ten, kdo
- 48 -
dříve zažádá za knihovní zápis nebo za ulo-
žení listiny.
§195.
V těchto případech je však zcizitel odpo-
věden druhým za škodu.
§ 196.
Zcizení věci nevlastníkem.
Zpravidla nemůže nikdo převésti na jiného
více práv, než sám má. Kdy vlastnictví pře-
chází na jiného převodem nevlastníkovým, jest
ustanoveno na jiných místech tohoto zákoníka
i v zákonech jiných.
§197.
Přechod vlastnictví podle výroku soudu nebo
úřadu.
Kdy vlastnictví přechází na jiného na zá-
kladě výroku soudu nebo úřadu a čeho je
třeba k tomu, aby přešlo, podává se z usta-
novení o těchto výrocích. Jde-li o věci nemo-
vité, budiž i zde přechod vlastnictví zapsán
ve veřejných knihách nebo uložena listina.
Právní následky knihovního zápisu:
§ 198.
a) na práva s věcí nabytou
spojená;
Kdo nabude vlastnictví věci, nabude také
práv s ní spojených.
§ 199.
b) na závady.
Kdo nabude vlastnictví věci, přejme spolu
také závady, které jsou na ní v knihách veřej-
ných zapsány. Kdo do těchto knih nenahlédne,
ponese škodu ze své nedbalosti. Osobní zá-
vazky předešlého vlastníka přecházejí na
. vlastníka nového podle ustanovení o převzetí
dluhů.
HLAVA 10.
Spoluvlastnictví.
Základ spoluvlastnictví.
§ 200.
Náleží-li věc několika osobám společně, jsou
spoluvlastníky. Spoluvlastnictví se zakládá na
- 49 -
Smlouvě, na posledním pořízení, na výroku
soudu nebo úřadu nebo na jiných skuteč-
nostech v zákoně uvedených.
§201.
Podle rozdílných zdrojů, z kterých spolu-
vlastnictví vzniká, určují se i práva a povin-
nosti spoluvlastníků.
§ 202.
Společná práva spoluvlastníků.
Hledí-li se k věci společné jako k celku,
pokládají se spoluvlastníci za osobu jedinou,
a shodují-li se, mají právo celou věcí spo-
lečnou vládnouti podle své vůle. Neshodují-li
se, nesmí spoluvlastník činiti na společné věci
změny, které by se dotýkaly podílu spoluvlast-
níka jiného.
Práva spoluvlastníkova vzhledem k podílu.
§ 203.
Se svým podílem smí každý spoluvlastník
podle své vůle nakládati jako samovlastník,
pokud se to nepříčí právům ostatních spolu-
vlastníků, a smí tedy svůj podíl zastaviti nebo
zříditi k němu právo požívací, poříditi o něm
pro případ smrti nebo jinak jej zciziti.
§ 204.
V pochybnostech se má za to, že podíl kaž-
dého spoluvlastníka je stejný.
§205.
Spoluvlastník má právo na zúčtování a na
podíl z užitků.
§206.
Spoluvlastníkovi je volno domáhati se zru-
šení právního poměru spoluvlastnického, a to
buď rozdělením společné věci (§ 222) nebo
prodejem (§ 231). Nesmí se však domáhati
zrušení nevčas nebo na újmu druhých, a musí
proto snášeti nevyhnutelný odklad přiměřený
poměrům.
§207.
Zaváže-li se spoluvlastník pokračovati ve
společenství, nesmí před časem ani s podílem
svým volně nakládati, ani se domáhati zru-
šení společenství. Tato povinnost se ruší jako
povinnosti jiné a nevztahuje se na dědice.
Zrušení této povinnosti lze se domáhati
- 60 -
i tehdy, když se vyskytnou poměry takové, že
na tom, kdo se domáhá zrušení, není možno
spravedlivě žádati, aby setrval ve společen-
ství.
§ 208.
I nařízení třetí osoby, kterým se ustanoví
věc za společnou, musí vyhověti jen první spo-
luvlastníci a nikoli jejich dědicové nebo jiní
právní nástupci.
§ 209.
Povinnost ke společenství časově neobmeze-
nému nemůže býti zřízena.
§ 210.
Obmezení práva nakládati volně s podílem
(§ 203) působí proti třetím osobám jen tehdy,
když bylo vloženo do veřejných knih.
Práva a povinnosti spoluvlastníků:
a) vzhledem k společné věci;
§ 211.
Správa společné věci přísluší všem spolu-
vlastníkům vespolek. Ve věcech týkajících se
jen řádné správy a užívání společné věci roz-
hoduje většina hlasů. Většina hlasů spolu-
vlastnických se ve všech případech počítá po-
dle velikosti podílů.
§ 212.
Jde - li však o důležité změny, které se na-
vrhují k zachování nebo k výhodnějšímu uží-
vání společné věci, mohou přehlasovaní spolu-
vlastníci vyzvati většinu, aby jim dala jistotu
proti budoucí škodě, a nedostane - li se jim
jistoty, mohou se domáhati zrušení spole-
čenství.
§ 213.
Nebude - li jistota dána a nechtějí - li nebo ne-
mohou-li (§ 206) přehlasovaní spoluvlastníci
zrušiti společenství, rozhodne los anebo roz-
hodce anebo, jestliže se o to neb ono jedno-
myslně neshodnou, soudce, zdali se má změna
učiniti beze vší výhrady aneb na zajištění, či
vůbec nikoli.
§ 214.
Tímto způsobem se rozhodne také tehdy,
když si jsou hlasy spoluvlastníků rovny nebo
když se nedosáhne většiny.
- 61 -
§215.
Má-li býti zřízen správce společné věci, roz-
hodne o jeho výběru většina hlasů, a není-li
jí, soudce.
§216.
Správce společné věci má právní postavení
příkazníka; jest jednak povinen vydati řádný
počet, jednak však jest oprávněn sraziti vše-
chny užitečné náklady. To platí i tehdy, když
spravuje jeden spoluvlastník společnou věc
bez příkazu ostatních.
§217.
Svěři-li se správa několika osobám, rozho-
duje mezi nimi většina hlasů.
b) vzhledem k užitkům, závadám
a zúčtování;
§218.
Užitky ze společné věci se dělí podle poměru
podílů. Nehodí-li se užitky k tomu, aby se
dělily, prodají se veřejnou dražbou a čistý
výtěžek se rozdělí. Rozdělení užitků lze se
domáhati, jakmile jsou vybrány, jestliže si
povaha věci nežádá rozdělení v jiné době.
§219.
Ve vzájemném poměru nesou spoluvlastníci
náklady na správu a závady, které váznou na
společné věci nebo k ní náležejí, podle poměru
svých podílů.
§220.
Každý spoluvlastník se může domáhati, aby
byl vydán počet ze správy, jakmile se skončí
spoluvlastnictví nebo období odpovídající po-
vaze správy, a mimoto, když se vyskytnou
důležité důvody.
§221.
Spoluvlastník, který nic nenamítal proti
účetní závěrce (bilanci) nebo který nemá
práva na účet, může se přece domáhati
úplného vyúčtování jak za minulou dobu, tak
i budoucně, vyskytne-li se nepoctivost, třebas
jen v některé části správy.
c) vzhledem k rozdělení spo-
lečné věci.
§222.
Rozdělení společné věci se stane za souhlasu
všech spoluvlastníků. Nemohou-li se dohod-
- 52 -
nouti, rozhodne los nebo rozhodce nebo, nesjed-
notí-li se jednomyslně na některém z těchto
prostředků, soudce. Nedají - li se ze společné
věci utvořiti dílce odpovídající přesně podílům
spoluvlastníků, může rozhodce nebo soudce
rozdíly v hodnotě vyrovnati penězi, ale nej-
výše tak, že peníz přikázaný jednotlivému
spoluvlastníku nepřevýší deset ze sta hodnoty
jeho dílce.
§ 223.
Spoluvlastník nemovité věci se stane vlast-
níkem svého dílce teprve zápisem do veřejné
knihy.
§ 224.
Když se dělí pozemky, vyznačí se nové hra-
nice patrně a nezměnitelně a takovým způ-
sobem, aby se uvarovalo podvodu a omylu. Při
tom je šetřiti příslušných ustanovení o vyzna-
čení nesporných hranic.
§ 225.
Rozdělení společné věci není na újmu oso-
bám, kterým příslušejí práva zástavní, slu-
žebnosti a jiná práva na ní váznoucí.
§ 226.
Dělí - li podle § 222 knihovní předmět soudce,
přikáže závady váznoucí na podílech jednotli-
vých spoluvlastníků na dílce, které připadnou
těmto spoluvlastníkům, jakož i na částku při-
padající jim snad na vyrovnání, a to v tako-
vém pořadí, jaké závadám příslušelo na spolu-
vlastnických podílech.
§ 227.
Rozdělí - li se panující pozemek, trvá služeb-
nost pro všechny dílce zpravidla dále, nesmí
však tím býti rozšířena ani se státi obtížnější.
Prospívá - li služebnost jen některým dílcům,
zaniká vzhledem k dílcům ostatním.
§ 228.
Rozdělí - li se služebný pozemek a posti-
huje-li služebnost jen některý dílec, zaniká na
dílcích ostatních.
§ 229.
Poskytuje - li nějaká služebnost nebo reálné
břemeno právo k užitkům, může, když se dělí
pozemek panující, každá z oprávněných osob,
a když se dělí pozemek zatížený, každá z obtí-
58
zených osob žádati, aby bylo vykonávání upra-
veno soudem. Vykonávání se upraví vzhledem
k povaze a k účelovému určení práva, jakož
i k poměru velikosti a k hospodářské zvlášt-
nosti jednotlivých dílců tak, aby se to srov-
návalo slušně s veškerými zájmy a aby se za-
tížení nezvětšilo.
§230.
Rozhodce nebo soudce při dělení pozemku
také rozhodne, má-li některý spoluvlastník na
dílci jiného spoluvlastníka zapotřebí nějaké
služebnosti k tomu, aby mohl svého dílce uží-
vati, a za jakých podmínek se mu má služeb-
nost zříditi.
§231.
Není-li možno věc společnou rozděliti vůbec
nebo je-li to možno jen se značným znehodno-
cením, prodá se veřejnou dražbou a stržené
peníze se rozdělí mezi spoluvlastníky podle je-
jich podílů.
§232.
Mezníky a společné listiny nelze děliti.
Listiny společné se uloží, není-li tomu jinak
nic na závadu, u nejstaršího spoluvlastníka.
Ostatní spoluvlastníci obdrží na společný ná-
klad ověřené opisy.
Rozhrady.
§233.
Mezníky, meze, ploty umělé i živé, ohrady,
zdi, soukromé strouhy, brázdy a jiné podobné
rozhrady, jež jsou mezi pozemky sousedními,
pokládají se za společné, ač neukazují-li
znaky, nápisy, jiné známky nebo listiny, že
tomu je jinak.
§234.
Spoluvlastník smí společné zdi užívati na
své straně až do polovice tlouštky a udělati
výklenky a skříně ve zdi tam, kde jich na
druhé straně dosud není; avšak nesmí se
stavba nižádnými zařízeními vydávati v ne-
bezpečí, ani se nesmí jakkoliv překážeti sou-
sedovi v užívání jeho části. Obdobně platí,
jde-li o jiné rozhrady.
§235.
Na udržování takových společných rozhrad
přispívají všichni spoluvlastníci poměrně. Kde
jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví
- 54 -
rozděleno, udržuje každý svým nákladem to,
co je jeho.
§236.
Jsou-li na vrchu rozhrady položeny cihly,
latě nebo kamení tak, že vyčnívají jen na
jednu stranu nebo k ní mají svah, anebo
jsou-li pilíře, sloupy, koly a t. p. do země za-
puštěny jen na jedné straně, je v pochybnosti
vlastnictví rozhrady na této straně, ač nevy-
chází-li z toho, co s obojí strany na rozhradu
je položeno nebo do ní zapuštěno, anebo z ji-
ných zvláštních známek, že tomu je jinak.
Také ten se pokládá za samovlastníka zdi, kdo
nesporně drží zeď stejně vysokou a tlustou
v stejném směru pokračující.
§237.
Vlastník není povinen, aby rozpadlou zeď
nebo ohradu znovu postavil; má však povin-
nost, aby ji udržoval v dobrém stavu, kdyby
bylo se obávati, že otvorem vzejde sousedovi
škoda. Každému vlastníku je dále pečovati,
aby jeho prostranství bylo, kde toho potřeba
vyžaduje, vhodně uzavřeno a od cizího pro-
stranství odděleno, a to, není-li jiné místní
zvyklosti, po pravé straně jeho hlavního
vchodu. Vyskytnou-li se případy, v kterých
se nevystačí s tímto předpisem, rozhodne los
nebo rozhodce nebo, nesjednotí-li se hranič-
níci jednomyslně na některém z těchto pro-
středků, soudce, jak je rozhradu zříditi a čím
nákladem.
Obnova a úprava hranic.
§238.
Jsou-li hranice mezi dvěma pozemky tak po-
rušeny, že by se mohly státi neznatelné, nebo
jsou-li skutečně neznatelné nebo pochybné, je
každý hraničník oprávněn žádati, aby byly
soudně obnoveny nebo upraveny.
§239.
Jsou-li hranice pochybné, určí se podle po-
slední pokojné držby. Nelze-li ji zjistiti, rozdělí
soud spornou plochu podle slušného uvážení,
žaloba z lepšího práva zůstává vyhrazena.
§240.
Společenství jiných práv věcných.
Ustanovení o spoluvlastnictví platí přimě-
řeně o společenství jiných práv věcných.
- 55 -
HLAVA 11.
Právo stavby.
Pojem.
§ 241.
Pozemek může býti zatížen věcným právem
jiné osoby (stavebníka), míti stavbu na jeho
povrchu nebo pod povrchem (právo stavby).
Nezáleží na tom, zdali jde o stavbu již zříze-
nou či dosud nezřízenou.
§ 242.
Právo stavby může býti zřízeno tak, že se
vztahuje i na pozemek, kterého není potřebí
ke stavbě, který však slouží k jejímu lepšímu
užívání.
§ 243.
Právo stavby je věc nemovitá. Také stavba
se spravuje ustanoveními o věcech nemovi-
tých, ale není věcí samostatnou.
Vznik a zánik práva stavby.
§ 244.
Právo stavby vzniká, jakmile se zapíše jako
závada zatíženého pozemku. Právo stavby ne-
mohou v pořadí předcházeti práva zástavní a
jinaké závady, které jdou na platy peněžité
nebo se příčí účelu práva stavby.
§ 245.
Právo stavby lze zříditi jen jako právo do-
časné. Konečný den doby, na kterou je zří-
zeno, musí býti patrný z knihovního zápisu.
§ 246.
Právo stavby lze zříditi za plat nebo bez-
platně. Záleží - li plat v opakujících se dávkách
(stavební plat), nemohou býti jeho výměra
a splatnost učiněny závislé na nejistých udá-
lostech budoucích. Stavební plat lze zajistiti
na právu stavby jaké reálné břemeno.
§ 247.
Právo stavby nemůže býti obmezeno rozva-
zovací výminkou.
§ 248,
Prodloužiti lze trvání práva stavby jen se
souhlasem těch, pro které jsou na zatíženém
- 56 -