právním řádem státu, jehož jsou manželé pří-
slušníky.
§ 19.
Je-li tento právní řád pro každého z man-
želů jiný, spravují se tyto právní následky
právním řádem, jenž je posledním společným
právním řádem obou manželů, a neměli-li ni-
kdy společného právního řádu, právním řádem
manželovým.
c) manželské právo majetkové;
§20.
Zákonné manželské právo majetkové se
spravuje co do poměrů mezi manžely právním
řádem státu, jehož je manžel příslušníkem
v době uzavření manželství. Tento právní řád
platí, i když se státní občanství změní.
§21.
Smluvené spořádání manželského práva ma-
jetkového se spravuje právním řádem státu,
jehož je manžel příslušníkem v době, kdy se
toto spořádání činí.
§22.
Jestliže právní řád státu, v jehož území leží
nemovitosti manželů, nařizuje, že platí právní
řád místa, kde věci jsou, platí co do těchto věcí
tento právní řád.
d) zrušení manželství a manžel-
ského společenství;
§23.
Zrušení manželství a jakékoli zrušení man-
želského společenství se spravují právním řá-
dem státu, jehož jsou manželé příslušníky
v době, kdy se podává žaloba nebo žádost. Je-li
tento právní řád pro každého z manželů jiný,
spravují se ona zrušení právním řádem, jenž
je posledním společným řádem domovským
obou manželů, a neměli-li nikdy společného
právního řádu, právním řádem manželovým.
§24.
Změní-li se státní občanství, je skutečnost,
která se stala před touto změnou, důvodem
zrušení manželství nebo jakéhokoli zrušení
manželského společenství jen tehdy, když byla
takovým důvodem i podle práva dříve přísluš-
ného.
- 20 -
e) děti manželské;
§25.
Zdali dítě zrozené z ženy provdané je man-
želské čili nic, je rozhodnouti podle právního
řádu státu, jehož byl manžel matčin přísluš-
níkem v době narození dítěte, anebo zemřel-li
dříve, v době smrti; není-li známo, jaké měl
v těchto dobách státní občanství, podle práv-
ního řádu státu, jehož byl příslušníkem v době
posledního známého pobytu.
§26.
Právní poměry mezi rodiči a dětmi manžel-
skými se spravují právním řádem státu, jehož
jsou všichni účastníci příslušníky.
§27.
Není-li tento právní řád pro všechny účast-
níky stejný, platí jejich poslední společný
právní řád, a neměli-li nikdy
společného práv-
ního řádu, platí právní řád dítěte.
§28.
Jestliže právní řád státu, v jehož území leží
nemovitosti dítěte, nařizuje, že co do práv
otcových k těmto nemovitostem platí právní
řád místa, kde věci jsou, platí tento právní
řád.
§29.
Provdá-li se dcera, zanikají práva rodičů,
pokud jsou na sporu s právy manželovými
opřenými o právní řád státu, jehož je manžel
příslušníkem.
f) děti nemanželské a matka
nemanželská;
§30.
Právní poměr mezi nemanželským dítětem
a matkou se spravuje právním řádem státu,
jehož jsou oba příslušníky.
§31.
Je-li tento právní řád pro každého z nich
jiný, platí právní řád státu, jenž je posledním
společným právním řádem domovským obou,
a neměli-li nikdy společného právního řádu,
platí právní řád dítěte.
§32.
Co do práv nemanželského dítěte na výživu,
výchovu a zaopatření platí právní řád státu,
- 21
jehož je dítě příslušníkem v době narození, a
co do práv nemanželské matky proti soulož-
níku platí právní řád státu, jehož je matka
příslušníkem v době narození dítěte.
§33.
Udělení jména nemanželskému dítěti spra-
vuje se právním řádem dítěte.
g) legitimace a osvojení;
§34.
Legitimace nemanželského dítěte se spra-
vuje právním řádem státu, jehož je muž pří-
slušníkem v době legitimace, anebo zemřel-li
dříve, jehož byl příslušníkem v době smrti;
není-li známo, jaké měl v těchto dobách státní
občanství, podle právního řádu státu, jehož byl
příslušníkem v době posledního známého po-
bytu.
§35.
Osvojení se spravuje právním řádem státu,
jehož je osvojitel příslušníkem.
§36.
Zdali při legitimaci nebo při osvojení je nut-
no přivolení dítěte, jeho příbuzných a zástup-
ců, je
rozhodnoutí podle právního řádu státu,
jehož příslušníkem je osoba, která má býti
legitimována nebo osvojena.
h) poručenství a poměry pří-
buzné.
§37.
Podmínky vzniku a skončení poručenství se
spravují právním řádem státu, jehož je chrá-
něnec příslušníkem. Poručenská péče se týká
zásadně osoby chráněnce a jeho majetku,
nechť je jeho majetek kdekoliv.
§38.
Povinnost přijmouti a zastávati poručenství
se spravuje právním řádem státu, jehož je po-
ručník příslušníkem.
§39.
Právní poměry mezi poručníkem a poručen-
cem se spravují právním řadem státu, v kte-
rém je poručenský soud nebo úřad.
- 22 -
§ 40.
Tato ustanovení o poručenství platí obdobně,
jde - li o podobná zařízení ochranná, jako jsou
opatrovnictví nad osobami nezpůsobilými
k právním činům a podpora.
Práva věcná.
§ 41.
Věcná práva k hmotným věcem nemovitým
i movitým a držba těchto práv se spravují
právním řádem místa, kde věc jest.
§ 42.
Vznik a zánik věcných práv k hmotným vě-
cem movitým se spravují právním řádem
místa, kde věc byla v době, kdy se stala udá-
lost, o kterou se opírá vznik nebo zánik onoho
práva.
§ 43.
Domácí ustanovení o zápisech do veřejných
knih platí i tehdy, když právní důvod vzniku,
zániku, obmezení nebo převodu knihovního
práva jest posuzovati podle právního řádu ci-
zího.
§ 44.
Zdali se dopouští vlastnická žaloba proti
držiteli a pokud se dopouští, jest
rozhodnoutí
podle právního řádu místa, kde věc byla v době,
kdy držba vznikla.
Právo dědické.
§ 45.
Právní poměry dědické se spravují právním
řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem
v době své smrti.
§ 46.
Způsobilost zříditi a zrušiti poslední poří-
zení, jakož i podmínky platnosti posledního po-
řízení po stránce vnitřní se spravují právním
řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem
v době, kdy učinil projev, o který jde.
§ 47.
Zdali je dědická smlouva dopuštěná a zdali
může býti zrušena a v jakém rozsahu může
býti zřízena nebo zrušena, jest posuzovati po-
dle právních řádů států, jejichž jsou smluvci
příslušníky v době zřízení nebo zrušení dědické
- 23 -
smlouvy. Způsobilost dědickou smlouvu zříditi
nebo zrušiti, jakož i podmínky pro vnitřní
platnost dědické smlouvy se spravují právním
řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem
v době zřízení nebo zrušení smlouvy.
§48.
Forma při zřízení a zrušení pořízení pro pří-
pad smrti se spravuje právním řádem státu,
jehož je zůstavitel příslušníkem v době, kdy
zřizuje nebo ruší pořízení. Stačí však, učiní-li
dosti právnímu řádu místa, kde se projev děje.
Závazky.
Smlouvy.
§49.
Při smlouvách, které se týkají nemovitostí,
platí právní řád místa, kde nemovitost jest.
§50.
Při smlouvách, které byly uzavřeny na bur-
se nebo na trhu, platí právní řád tohoto místa.
§51.
I při jiných smlouvách platí právní řád,
který odpovídá rozumnému spořádání právní-
ho poměru, o který jde. Nesvědčí-li proti tomu
závažné důvody, platí, že odpovídá rozumnému
spořádání právních poměrů, aby se spravo-
valy:
1. smlouvy trhové a smlouvy o dílo při pro-
vozování obchodního nebo živnostenského zá-
vodu právním řádem místa, kde jest obchodní
nebo živnostenský závod prodávajícího nebo
podnikatele díla;
2. smlouvy pojistné, a to i smlouvy o pojiště-
ní nemovitostí a smlouvy uzavřené na burse
nebo na trhu, právním řádem, který platí
v sídle pojistitele, a jde-li o smlouvy pojistné
uzavřené se zastupitelstvím, které je mimo
sídlo pojistitele, právním řádem, který platí
v sídle zastupitelství;
3. smlouvy, které byly uzavřeny s lékaři,
zvěrolékaři, advokáty, notáři, patentními zá-
stupci, civilními inženýry a vůbec a osobami,
ustanovenými veřejně k výkonu povolání, a
jejichž předmětem je výkon povolání, právním
řádem místa, kde ony osoby mají sídlo (byd-
liště) ;
4. smlouvy o práci, které uzavřeli zaměst-
nanci s podnikatelem závodu obchodního, živ-
- 24 -
nostenského nebo horního, pak s podnikatelem
hospodářství polního nebo lesního, právním řá-
dem místa, kde je závod nebo hospodářství;
5. jiné smlouvy právním řádem státu, v kte-
rém obě strany mají bydliště; nemají-li byd-
liště v témž státě a stala-li se smlouva mezi
přítomnými, právním řádem místa, kde smlou-
va byla uzavřena; jestliže pak smlouva byla
uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem
bydliště příjemce nabídky. Jde-li o právní jed-
nání při provozování závodu obchodního nebo
živnostenského, jest, co se týká strany obchod
nebo živnost provozující, hleděti nikoli k její-
mu bydlišti, nýbrž k místu, kde je závod.
§52.
Jednostranná právní jednání.
Jednostranná právní jednání se spravují
právním řádem bydliště (sídla) dlužníka.
§53.
Náhrada škody.
Nároky na náhradu škody z nedovolených
činů a jinakých událostí, nejde-li o porušení
povinnosti vyplývající z právního jednání,
spravují se právním řádem místa, kde se čin
nebo událost staly.
§54.
Vydržení.
Vydržení se spravuje právním řádem státu,
v němž byla věc v době, k níž se klade počátek
vydržení. Vydržitel se však může dovolati
právního řádu státu, v němž se vydržení doko-
nává, jenže, učiní-li tak, jest počítati vydržení
teprve od okamžiku, kdy se věc octla v tomto
státě.
Dvojí a neurčité státní občanství.
§55.
Je-li nějaká osoba příslušníkem českosloven-
ským a hledí-li na ní jako na svého příslušní-
ka také jiný stát, rozhoduje příslušnost česko-
slovenská.
§56.
Je-li nějaká osoba zároveň příslušníkem ně-
kolika států cizích, rozhoduje příslušnost na-
bytá naposled.
- 25 -
§57.
Osoby, které v rozhodujícím okamžiku ne-
jsou příslušníky žádného státu nebo jsou pří-
slušníky několika cizích států, a nelze zjistiti,
které příslušnosti nabyly později, jakož i oso-
by, jejichž tehdejší příslušnost nelze zjistiti,
jest posuzovati tak, jako by byly příslušníky
onoho státu, v jehož území měly v rozhodují-
cím okamžiku bydliště, a není-li takového stá-
tu, jako by byly příslušníky onoho státu, v je-
hož území měly v oné době trvalý pobyt.
Není-li ani takového státu, jest věc rozhod-
nouti podle práva československého.
§58.
Ustanovení donucující.
Nelze se spravovati cizím právním řádem,
jestliže by se to příčilo tuzemské zásadě práv-
ní, která je povahy tak donucující, že její užití
i v případě, o který jde, je nezbytné.
§59.
Mezinárodní smlouvy.
Ustanovuje-li mezinárodní smlouva, vyhlá-
šená ve Sbírce zákonů a nařízení, kterého práv-
ního řádu má býti užito, platí její ustanovení,
i když se nesrovnávají s předpisy této hlavy.
§60.
Mezimístní právo soukromé.
Ustanovení mezinárodního práva soukromé-
ho platí přiměřeně, jde-li o poměr práva plat-
ného v zemích české a Moravskoslezské k prá-
vu platnému v zemích Slovenské a Podkarpa-
toruské, s tím, že na místo státní příslušnosti
vstupuje příslušnost domovská.
HLAVA 3.
O osobách.
I. Osoby přirozené.
Právní osobnost lidí, jejich způsobilost k prá-
vům a ochrana práv.
§61.
Každý člověk jest osobou v právním smyslu
a nemůže se této právní povahy vzdáti.
- 26 -
§62.
Osoba v právním smyslu je způsobilá míti
práva a povinnosti v mezích právního řádu a
má volnost jednati, ačli jednání není právním
řádem zakázáno.
§63.
I nezrozené děti požívají od doby početí
ochrany zákonů. Jde-li o práva jejich a nikoliv
o práva osob třetích, jest k nim hleděti, jako
by se již byly narodily; k dítěti mrtvě naroze-
nému je však, co se týká těchto práv, hleděti,
jako by nikdy nebylo počato.
§64.
Je-li pochybno, zda se dítě narodilo živé
nebo mrtvé, má se za to, že se narodilo živé.
§65.
Každému, kdo se cítí zkráceným ve svém
právu, je zůstaveno, aby nárok, o němž tvrdí,
že mu tím vznikl, přivedl na soud nebo na úřad
ustanovený zákonem. Kdo to opomine a jedná
svémocně nebo kdo překročí meze obrany, je
z toho odpověden.
§66.
Význam nedostatečného věku, nedostatečného
rozumu a skutečností jim na roven
postavených.
Osoby, které pro nedostatečný věk, pro du-
ševní chorobu nebo pro jiné skutečnosti nejsou
způsobilé řádně spravovati své věci, jsou pod
zvláštní ochranou. Sem náležejí: děti, t. j. oso-
by, které nedokonaly roku sedmého; nedospěl-
ci, t. j. osoby, které nedokonaly roku čtrnácté-
ho; nezletilci, t. j. osoby, které nedokonaly
roku dvacátého prvního; osoby choromyslné
a slabomyslné, které buď vůbec jsou nezpůso-
bilé spravovati své věci nebo jsou sice způso-
bilé věci své spravovati, ale pro choromyslnost
nebo slabomyslnost k řádné správě svých věcí
potřebují pomoci; pak osoby, kterým soud pro
marnotratnost, pijáctví nebo navyklé naduží-
vání nervových jedů obmezil svéprávnost.
Nezvěstnost.
§67.
Má se za to, že nepřítomný zemřel:
1. jestliže uplynulo sedmdesát let od jeho
narozeni a pět let od poslední zprávy o jeho ži-
- 27 -
votě, nebo třicet let od jeho narození a deset
let od poslední zprávy; při tom se doba pěti-
letá a desetiletá počítají od konce posledního
roku, v němž nepřítomný podle zpráv, které
jsou, ještě žil;
2. jestliže byl těžce zraněn ve válce nebo byl
pohřešen jako účastník války a od konce roku,
v kterém se válka skončila, uplynula tři léta,
aniž došla zpráva o jeho životě;
3. jestliže se octl v blízkém nebezpečenství
smrti, jako na př. na lodi, která se ztroskotala,
nebo na letadle, které se zřítilo, a počítajíc od
konce roku, v kterém se tato událost sběhla,
se po tři léta pohřešuje, že se loď ztroskotala
nebo letadlo zřítilo, má se za to, když nedospě-
ly místa svého určení nebo nemajíce pevného
cestovního cíle se nevrátily a od poslední zprá-
vy o lodi uplynul rok, od poslední zprávy o le-
tadle šest měsíců. Dnem, kdy se loď ztrosko-
tala nebo letadlo zřítilo, je po zákonu poslední
den těchto lhůt.
§ 68.
Ve všech případech uvedených v předcháze-
jícím paragrafu lze žádati na soudu, aby ne-
přítomný byl prohlášen za mrtvého, žádati
může každý, kdo má na takovém výroku práv-
ní zájem, a v zájmu veřejném finanční proku-
ratura.
§ 69.
Prohlásí - li soud někoho za mrtvého, určí
den, který je pokládati za den smrti. Je - li po-
dle učiněných vyhledávaní možno určiti den,
o kterém lze míti za to, že je dnem úmrtním
nebo že ho nezvěstný nepřežil, je prohlásiti za
den smrti tento den; jinak den, po jehož pro-
jití se má za to, že nezvěstný zemřel. Prohlá-
šení za mrtvého působí pro všechny a proti
všem.
§ 70.
Prohlášení za mrtvého nevylučuje důkazu,
že nezvěstný zemřel dříve nebo později nebo
že je ještě na živu, a lze žádati kdykoli, aby
prohlášení za mrtvého bylo zrušeno nebo změ-
něno. Co se týká oprávnění k žádosti, jakož i
významu zrušení nebo opravy, jest hleděti
k §§ 68 a 69; žádost za zrušení však může
vznésti také ten, kdo byl prohlášen za mrtvého.
§ 71.
Osobu, které připadne majetek na základě
výroku soudu o prohlášení za mrtvého, je po-
- 28 -
sužovati podle obecných ustanovení o poctivém
a nepoctivém držiteli.
§72.
Předcházející ustanovení platí obdobně,
když byl proveden omylný důkaz o smrti ně-
jaké osoby.
§73.
Smrt několika osob.
Je-li pochybno, která z několika osob zemře-
la dříve, má se za to, že všechny zemřely sou-
časně.
Příbuzenství a švagrovství.
§74.
Stupně příbuzenství mezi dvěma osobami se
určují podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé
jedna osoba pochází od druhé a v řadě nepřímé
obě od svého nejbližšího společného předka.
V jaké řadě a v kterém stupni je někdo pří-
buzný s manželem jedním, v takové řadě a
v tom stupni je sešvagřen s manželem
druhým.
§75.
Rodiči se rozumějí v tomto zákoně všichni
příbuzní v řadě vzestupné a dětmi všichni pří-
buzní v řadě sestupné.
§76.
Státní občané a cizinci.
Cizinci mají stejná práva a stejné povin-
nosti v oboru práva občanského jako státní
občané českoslovenští, není-li ustanoveno ji-
nak. Mají-li však cizinci míti stejné právo se
státními občany československými, je potřebí,
aby stát, jehož jsou příslušníky, nakládal s čes-
koslovenskými občany co do práva, o které jde,
stejně jako se svými příslušníky.
II. Osoby právnické.
§77.
Zdali dobrovolným nebo nuceným sdruže-
ním osob nebo věnováním jmění k nějakému
účelu vzniká nositel práv a povinností (práv-
nická osoba), kdo jsou orgány právnické oso-
by a pokud náleží pod péči určitých činitelů,
jak zaniká a jaké jsou osudy jmění zaniklé
osoby právnické, posoudí se podle pravidla zři-
- 29 -
zovacího (organisačního statutu) a podle
zvláštních ustanovení o těchto věcech.
§ 78.
Vzájemná práva členů osoby právnické a je-
jich práva naproti právnické osobě posoudí se
podle hledisek uvedených v předchozím para-
grafu.
§ 79.
Naproti jiným osobám požívají osoby práv-
nické zpravidla stejných práv jako osoby při-
rozené.
Díl druhý.
Práva majetková
HLAVA 4.
O věcech.
Pojem a rozdělení.
§ 80.
Majetková práva se týkají věcí v právním
smyslu. Věcí v právním smyslu je vše, co je
rozdílné od člověka a slouží k potřebě lidí.
§ 81.
Věci se dělí zejména na hmotné a nehmotné;
na movité a nemovité; na hlavní a příslušen-
ství ; na jednotlivé a hromadné; na zuživatelné
a nezuživatelné; na zastupitelné a nezastupi-
telné; na cenitelné a necenitelné.
§ 82.
Věci hmotné a nehmotné.
Věci hmotné jsou kusy přírody podrobitel-
né lidské moci (soubory takových kusů), které
mají povahu samostatných prostředků úkoj-
ných. Předpisů o věcech hmotných jest užíti
přiměřeně na přírodní síly, s kterými se ob-
choduje. Věci nehmotné jsou zejména práva.
§ 83.
Věci nemovité a movité.
Nemovité věci jsou pozemky, dočasné stav-
by (§ 192), práva spojená s vlastnictvím ne-
movitosti, jakož i věci a práva, jež zákon pro-
hlásil za nemovité; jiné věci jsou movité.
- 30 -
§84.
Části věci nemovité.
Části pozemku je prostor nad povrchem a
pod povrchem, všechny stavby na pozemku,
vyjímajíc stavby uvedené v § 192, a jiná díla
a všechno rostlinstvo na něm vzešlé.
Příslušenstvu
§85.
Příslušenství jsou vedlejší věci vlastníkovy
u věci hlavní, určené k tomu, aby se jich s tou-
to věcí trvale užívalo. Zda některá věc je pří-
slušenstvím, o tom v pochybnosti rozhoduje
místní názor.
§86.
Za příslušenství hospodářství je tedy ze-
jména považovati: dobytek a drůbež, zásoby
osiva a sadby, píce, topných a pohonných
hmot, pak stroje, nástroje, nářadí, vozidla i
všechny jinaké věci, a to pokud věcí tu uvede-
ných je potřebí k řádnému hospodaření. Stej-
ná zásada platí i o příslušenství jiných pod-
niků.
§37.
Věc nepřestává býti příslušenstvím, byla-li
od věci hlavní jen přechodně odloučena.
Stroje.
§88.
Stroje nejsou častí nemovité věci, byla-li o
nich se svolením vlastníka nemovitosti vložena
ve veřejných knihách výhrada, že nejsou jeho
vlastnictvím.
§89.
Mají-li takové stroje býti náhradou za stro-
je, které byly částmi nebo příslušenstvím ne-
movitosti, lze vklad povoliti jen tehdy, když
tomu neodporují osoby zapsané ve výhodněj-
ším pořadí, že stroje nejsou takovou náhra-
dou, je prokázati způsobem předepsaným pro
vklady. Odpor vznesený zástavním věřitelem
lze odkliditi, zaplatí-li se jeho pohledávka, tře-
bas nesplatná. Jde-li o jiná práva zapsaná, lze
odpor prohlásiti za neodůvodněný, je-li nepo-
chybné, že zápisem výhrady právo zkráceno
nebude.
§90.
Výhrada platí po deset let ode dne vkladu;
lhůta tato se staví řízením konkursním nebo
- 31 -
nuceným řízením dražebním. Před uplynutím
deseti let je vklad výhrady vymazati na žádost
vlastníka nemovitosti nebo osoby knihovně
oprávněné, prokáže-li se listinou vkladnou, že
se vlastník nemovitosti stal vlastníkem strojů.
§ 91.
Věci hromadné.
Soubor věci jednotlivých, který se považuje
za jednu věc a označuje společným jménem,
tvoří věc hromadnou a pokládá se za celek.
§ 92.
Věci zuživatelné a nezužívatelné.
Věci, které dávají obvyklý užitek zužitím,
nazývají se zuživatelné; jiné věci jsou nezu-
živatelné.
§ 93.
Věci zastupitelné a nezastupitelné.
Věci, které mohou býti nahrazeny jinými
věcmi stejného druhu, jsou zastupitelné, jiné
věci jsou nezastupitelné. O zastupitelnosti
rozhoduje zpravidla zvyklost obchodu.
Věci cenitelné a necenitelné. Cena věci.
§ 94.
Cenitelné jsou věci, jejichž hodnota může
býti určena odhadem. Věci, kterých nelze od-
hadnouti, jsou necenitelné.
§ 95.
Odhadne-li se věc podle obecného užitku,
který dává v určité době a na určitém místě,
ustanoví se její cena řádná (obecná cena).
Hledí-li se však ke zvláštním poměrům nebo
ke zvláštní oblibě, kterou má ve věci pro ná-
hodné její vlastnosti ten, komu se má její
hodnota nahraditi, je to její cena mimořádná.
§ 96.
Není-li nic jiného vymíněno nebo zákonem
ustanoveno, odhadne se věc podle své obecné
hodnoty.
§ 97.
Soudy a úřady odhadují v měně českoslo-
venské.
- 32 -
§ 98.
Veřejný statek.
Věci, které jsou určeny k obecnému uží-
váni, jsou veřejným statkem. Veřejný statek
se spravuje tímto zákoníkem, pokud v jiných
předpisech není ustanoveno něco jiného.
První odděleni.
Práva věcná.
HLAVA 5.
Držba.
§ 99.
Způsobilost nabýti držby.
Děti, pak ti, kdo pro choromyskiost nebo
pro slabpmyslnost nejsou způsobilí spravovati
své věci, a ti, kdo jsou zcela zbaveni své-
právnosti, nemohou svým vlastním jednáním
nabýti držby.
§ 100.
Co ke držeti.
Držeti lze práva, která jsou v právním ob-
chodu a dopouštějí trvalý nebo opětovaný
výkon.
§ 101.
Nabytí držby.
Držitelem se stává, kdo vykoná právo pro
sebe.
§ 102.
Nabytí držby vlastnického práva (držby věci).
Držbu vlastnického práva k věcem movitým
zejména získá, kdo se jich uchopí, je odvede
nebo k sobě vezme, k věcem nemovitým ze-
jména, kdo na ně vstoupí, kdo je vymezí,
ohradí, označí nebo na nich hospodaří.
§ 103.
Nabytí držby jiných práv, zejména kladných,
záporných a zapovídacích.
Držbu jiného práva zejména získá, kdo od
druhého něco žádá, jako by to byla jeho po-
vinnost, a ten mu to poskytuje; dále ten, kdo
užije cizí věci; nebo ten, kdo druhému zakáže
- 33 -
něco, co by jinak činiti směl, a když tento
druhý se zákazu podrobí.
§ 104.
Bezprostřední a prostředečné nabytí držby.
Držby se nabývá bezprostředně, t. j. uváže-li
se někdo v držbu svou mocí, nebo prostředeč-
ně, t. j. převádí-li naň svou držbu někdo jiný'.
Bezprostředně se získá tolik držby, kolik se
vskutku uchopí, k sobě vezme, obsadí, užije
nebo označí. Prostředečně se však nabývá
všeho toho, co dřívější držitel měl a na naby-
vatele převedl.
Převod držby:
§ 105.
a) listinami, nástroji a zname-
ními;
U věcí, při kterých není odevzdám z ruky
do ruky v obchodě obvyklé nebo při kterých
je tou dobou vůbec nemožné, jako při skladech
zboží a jiných hromadných věcech, při zboží
v dopravě a při věcech, které má u sebe osoba
třetí, lze převésti držbu tak, že držitel přeji-
mateli odevzdá buď listiny, které prokazují
vlastnictví převodcovo, buď nástroje, které
přejimatele učiní způsobilým uvázati se v drž-
bu, nebo ták, že se věc opatří znameními, z kte-
rých každému může býti jasno, že držba byla
převedena na jiného.
§ 106.
b) dohodou.
Kdo vykonává držbu pro jiného, nabývá
držby dohodou, počne-li s jeho svolením držeti
pro sebe; kdo drží pro sebe, nabývá držby pro
jiného, počne-li s jeho svolením vykonávati
držbu pro něho.
Držba řádná.
§ 107.
Držba je řádná, zakládá-li se na platném
právním důvodu, jinaik řádná není.
§ 108.
Uváže-li se tedy kdo v držbu bezprostředně,
neruše cizí držby ani jiného práva, nebo má-li
pro svou držbu vůli dřívějšího držitele, výrok
soudu nebo úřadu, má držbu řádnou.
- 84 -
Držba poctívá.
§ 109.
Kdo z přesvědčivých důvodů má za to, že
právo, které vykonává, jemu přísluší, drží
poctivě. Kdo ví nebo komu z okolností může
býti zjevné, že vykonává právo, které mu ne-
přísluší, drží nepoctivě.
§ 110.
Poctivost nebo nepoctivost právnických osob
se posuzuje podle poctivosti nebo nepoctivosti
jejich orgánů. Skládá - li se orgán z několika
lidí, je držba poctivá, je - li poctivá většina.
§ 111.
Jde - li o nabytí nebo výkon držby zástup-
cem, činí nepoctivost zástupce držbu nepocti-
vou, ačli se zástupce v držbu neuvázal nebo
ji nevykonává podle zvláštního příkazu, který
mu byl dán se zřetelem k této držbě.
§ 112.
Jsou - li pochybnosti, má se za to, že držba
je poctivá.
§ 113.
Držba pravá.
Vetře - li se někdo v držbu nebo vloudí - li .se
v ni potajmu nebo lstí, anebo hledí - li to, co
se mu povolilo nikoli z povinnosti, nýbrž jen
z ochoty, proměniti v trvalé právo, je jeho
držba nepravá. Jinak je držba pravá.
Práva poctivého držitele práva vlastnického:
§ 114.
a) na podstatu věci;
Poctivý držitel smí věci užíti, ji zúžiti, ano
i zničiti, a není z toho nikomu odpověden.
§ 115.
b) na užitky;
Poctivému držiteli náležejí všechny plody
věci, jakmile se od ní oddělí. Jeho jsou také
všechny jiné již vybrané užitky, které za jeho
držby dospěly.
- 85 -
c) na náklad.
§ 116.
Poctivému držiteli se hradí náklad nutný,
jehož bylo potřebí pro trvající zachování pod-
staty věci, a náklad užitečný, který užitky
věci nebo její hodnotu dosud zvyšuje, a to
podle jeho přítomné hodnoty, nejvýše však
náklad skutečný. Obyčejné náklady udržovací
se nehradí.
§ 117.
Z nákladu učiněného ze záliby a pro okrasu
hradí se jen tolik, o kolik věc získala na obecné
hodnotě; dřívějšímu držiteli je však volno, aby
k svému prospěchu odstranil vše, co lze od
věci odděliti bez zhoršení její podstaty.
§ 118.
Ani poctivý držitel se nemůže domáhati,
aby mu byla nahrazena cena, za kterou věc
na sebe převedl. Edo však cizí věc, kterou by
vlastník těžce mohl získati, poctivým způso-
bem na sebe převede a tím vlastníkovi patrný
užitek zjedná, může se domáhati přiměřené
náhrady.
Povinnosti nepoctivého držitele práva vlast-
nického.
§ 119.
Nepoctivý držitel je povinen, aby nejen vy-
dal všechen užitek, kterého držbou nabyl,
nýbrž aby také nahradil ten, kterého by byla
došla osoba zkrácená, jakož i všechnu škodu,
která vzešla z jeho držby.
§ 120.
Učiní-li nepoctivý držitel na věc náklad
nutný, platí ustanovení o poctivém držiteli.
Co do ostatního nákladu platí ustanovení o
nepřikázaném jednatelství.
§ 121.
Doručení žaloby poctivému držiteli.
Ode dne, kdy mu byla doručena žaloba,
rovná se poctivý držitel 'držiteli nepoctivému,
byl-li na tuto žalobu odsouzen, aby věc vrátil.
Za náhodu, která by věc u žalobce nebyla po-
stihla, a za užitek, kterého by byla došla
osoba zkrácená, odpovídá však jen tehdy, když
zdrží vrácení věci svévolným sporem.
- 86 -
§ 122.
Držitelé jiných práv.
Ustanovení §§ 114 až 121 platí obdobně,
jde-li o držitele jiných práv.
§ 123.
Jak se držba chrání, je-li rašena.
Ať je držba jakákoliv, nikdo není oprávněn,
aby ji svémocně rušil. Kdo byl v ní rušen,
může se domáhati, aby bylo rušení zapově-
děno a vše uvedeno v předešlý stav.
Jak se držba chrání pří stavbě a jiném rifle.
§ 124.
Jestliže je držitel stavbou nebo jiným dílem
ohrožen v své držbě nebo jestliže se může pro
to důvodně obávati následků podle § 137 a
nezajistí-li se stavebník proti němu pořadem
práva, může se ohrožený držitel domáhati zá-
kazu této novoty. Zásada obsažená v § 138
není tím dotčena.
§ 125.
Zákazu se nemůže držitel domáhati, nedo-
staví-li se k správnímu řízení, které se koná
o žádosti za povolení stavby nebo jiného díla,
ač řádně a včas byl pozván, anebo, dostavě se,
námitek svých nepřednese.
§ 126.
Dokud není o věci rozhodnuto, nemá soud
dovoliti, aby se stavělo nebo dílo zřizovala
Hrazí-li však přímé nebezpečí nebo dá-li žalo-
vaná strana přiměřenou jistotu, že uvede věc
v předešlý stav a že nahradí škodu, žalobce
však žádné jistoty za následky svého zákazu
neposkytne, dovolí se zatmi pokračovati ve
stavbě nebo v jiném díle.
§ 127.
Ustanovení §§ 124 až 126 platí také, bourá-li
se stavba nebo jiné dílo.
Jak se držba uchová:
§ 128.
a) své mocí;
Držitel se smí své mocnému rušení vzepříti,
movitou věc svémocně odňatou zase odníti
pachateli při samém činu nebo na útěku, ne-
- 87 -