31

stěžovatel toto nové rozhodnutí neb opatření
vzíti v odpor buď novou stížností nebo tím
způsobem, že se ve lhůtě § 14 na svoji stíž-
nost, podanou na odvolané (zrušené) rozhod-
nutí neb opatření, písemným podáním odvolá.

§45.

Zastupování před nejvyšším
správním soudem.

Je-li dovoleno nebo je-li potřeba podle to-
hoto zákona zastoupení advokátem, smí to
býti jen advokát, který je oprávněn vykoná-
vati advokacii na území Československé re-
publiky.

§46.

Vnitřní uspořádání a jednací

řád nejvyššího správního

soudu.

(1) Podrobnější předpisy o vnitřním uspo-
řádání nejvyššího správního soudu, jakož
i o zaměstnancích, kteří se k němu přidělí,
vydají se nařízením.

(2) Nejvyšší správní soud vydává si sám
jednací řád; vláda jej schvaluje a vyhlašuje
ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 47.

Právo chudých.

(1) O právu chudých platí přiměřeně usta-
novení zákona o soudním řízení v občanských
rozepřích právních a předpisy jej provádějící,
doplňující nebo měnící, platné v sídle nejvyš-
šího správního soudu.

(2) Podrobnosti stanoví jednací řád (§ 46).
§ 48.

Stavění lhůt.

Běh lhůt podle tohoto zákona se staví od
1. července do 31. srpna. Připadne-li počátek
lhůty na dobu od 1. července do 31. srpna,
staví se její běh po dobu, která zbývá do 31.
srpna.

32

Díl druhý.

O poplatcích v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem.

§ 49.

(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
podléhá pevnému poplatku 60 Kč z prvního
archu.

(2) Odvodní spis, replika, duplika a žádost
o odklad veřejného ústního líčení podléhají
pevnému poplatku 20 Kč z prvního archu.

(3) Každý další arch prvopisu, jakož i kaž-
dý arch dalšího vyhotovení neb opisu podání,
uvedených v odstavcích 1 a 2, podléhá pev-
nému poplatku 10 Kč.

(4) Stížnost, jež se předkládá znovu po do-
plnění (§ 21, odst. 2) bez průvodního podání,
podléhá pevnému poplatku 10 Kč bez ohledu
na počet archů, vyhotovení či opisů.

§ 50.

(1) Návrh, aby se konalo veřejné ústní lí-
čení, podléhá pevnému poplatku 60 Kč z prv-
ního archu.

(2) Je - li tento návrh učiněn v některém
podání, uvedeném v § 49, odst. 1 a 2, podléhá
podání vedle poplatku podle ustanovení pří-
slušného odstavce též pevnému poplatku
60 Kč z prvního archu.

§ 51.

(1) Ostatní podání stran v řízení před nej-
vyšším správním soudem podléhají pevnému
poplatku 10 Kč z prvního archu.

(2) Každý další arch prvopisu, jakož i kaž-
dý arch každého dalšího vyhotovení neb
opisu těchto podání podléhá pevnému po-
platku 5 Kč.

§ 52.

Přílohy poplatných podání (§§ 49 až 51)
podléhají pevnému poplatku 2 Kč z každého
archu, jsou - li to však knihy, brožury nebo plá-
ny, pevnému poplatku 2 Kč z každého kusu.

§ 53.

Ve sporech o veřejné dávky a o náhradu
nákladů, jež vznikly provedením správního
řízení, zahrnujíc v to náklady vzniklé úřadu
nebo jeho orgánu, činí poplatek v případě
§ 49, odst. 1 a § 50, je - li předmětem sporu

33

peněžité plněni do 1000 Kč - 30 Kč, nad
3000 Kč - 80 Kč, poplatek podle § 49, odst. 3
a 4 a § 51, odst. 1, je-li předmětem sporu pe-
něžité plnění do 1000 Kč - 5 Kč, poplatek
podle § 49, odst. 2, je-li předmětem sporu pe-
něžité plnění do 1000 Kč - 10 Kč.

§ 54.

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak,
platí o poplatcích (§§ 49 až 68) zákonná usta-
novení o kolcích a poplatcích.

(2) Poplatkové výhody platné pro správní
řízení platí též pro řízení před nejvyšším
správním soudem.

Díl třetí.
Prováděcí ustanovení.

§ 55.

Tento zákon provedou všichni členové
vlády.

34

Důvodová zpráva.

Část všeobecná.

Vládní návrh zákona o nejvyšším správ-
ním soudě je přes svůj omezený rozsah
velmi důležitý. Podstata právního státu
vyžaduje, aby občanstvo mělo zabezpečeno,
že bude dbáno zákona i při judikatuře
správní a že hlediska, která by mohla býti
uplatňována v řízení správním, budou revi-
dována a korigována soudní stolicí, která
se má říditi toliko zákonem. Tuto soudní
ochranu proti správním úřadům zajistila
ústavní listina v §88. Nejvyšší správní soud
vykonává až do vydání podrobného zákona
onu soudní ochranu, kterou má § 88 ústav-
ní listiny na mysli. Tato ochrana v posled-
ních letech trpěla velikými průta-
hy, způsobenými přetížeností nejvyššího
správního soudu, takže často je neprak-
tická. Má-li se docíliti účinné ochrany ob-
čanstva, je třeba uleviti nejvyššími:
správnímu soudu takovou měrou, aby
jeho zásahy mohly býti včasné a neminuly
se účinku. Bylo by jistě vítanější, kdyby
byla vláda předložila osnovu o nejvyšším
správním soudě, provádějící všechny po-
drobnosti zásady obsažené v § 88 úst. list.,
avšak příprava a projednávání takové
osnovy, jež by musela řešiti velmi slo-
žité a pronikavá problémy právní, oddálila
by nás od ožehavého a neodkladného
úkolu ulehčiti nejvyššímu správnímu soudu.
Vždyť pokusy upraviti celou látku datují
se již od r. 1924, avšak pro velká názorový
rozpory nemohly býti uvedeny ve skutek.
Ústavně-právní výbor proto kvitoval s po-
vděkem snahu vlády docíliti aspoň ulehče-
ním nejvyššímu správnímu soudu rychlého
nalézám práva před ním.

Přetížení nejvyššího správního soudu
nebylo způsobeno toliko některými jeho ne-
dostatky organisačními anebo svévolí ob-
čanstva, zatěžujícího nejvyšší správní soud
drobnostmi, nýbrž bylo vyvoláno řadou
okolností, na nichž občanstvo viny nenese.

Značné množství nových, od dřívějšího
zákonodárství podstatně se lišících zákonů,
jež v praxi ještě nejsou zaběhány, nutně

si vyžádalo rozsáhlé judikatury nejvyššího
správního soudu. Na příklad zákony o po-
zemkové reformě, nový daňový systém,
řada nových daní, rozšíření sociálního po-
jištění, četné otázky státně zaměstnanecké
související s platovým zákonem, zákony
spadající do oboru pracovního práva jako
zákon o závodních výborech, dále jazyko-
vé spory a posléze i četné zákony a naří-
zení vyvolané mimořádnými poměry, jako
bytová péče, stavební ruch a valutami opa-
tření. Na správní úřady uvaluje zákono-
dárství ještě nyní nové úkoly, pročež není
bezdůvodná jistá skepse o trvalé účinnosti
opatření na ulehčení nejvyššímu správní-
mu soudu.

Jediným prostředkem bylo by roz-
množiti personál nejvyššího správ-
ního soudu takovou měrou, aby soud mohl
plně zdolati celý nával látky, aniž by tím
ohrozil právo občanstva na soudní
ochranu. Tul o přímočarou úpravu brzdí
obava, že by při příliš početném gré-
miu ohrožena byla jednotnost judikatury.
Předloha snaží se i v tomto směru ulehčiti
nejvyššímu správnímu soudu institucí po-
mocných referentů (§ 10.). Každým způ-
sobem bude nutno ihned rozmnožiti
počet senátních presidentů,
jinak by zavedení tříčlenných senátů
(§ 13) bylo neúčinné.

Ústavně-právní výbor nepřijal sice
všechny návrhy vládní osnovy, jež sledo-
valy cíl odlehčiti nejvyššímu správnímu
soudu; důvody, jež vedly Ústavně-právní
výbor, budou vysvětleny u jednotlivých
paragrafů. Snažil se však nalézti nové pro-
středky k zjednodušení řízení u nejvyššího
správního soudu a doufá, že souhrn jich
docílí žádoucího účinku.

Je to zavedení tříčlenných senátů místo
pětičlenných v určitých případech, omeze-
ní veřejného líčení, zostření ustanovení
o svévoli, zavedení závaznosti právních zá-
sad, vyslovených rozšířeným senátem a
ustanovení o náhradě útrat. Mimo to dal
výbor podnět k jednoduššímu po-
stupu při hromadných stíž-

35

n o s t e c h, jež se týkají téže otázky práv-
ní a jež mohou býti vyřízeny jediným ná-
lezem, buď praejudicielním a pro ostatní
spory závazným, nebo hromadným.

Při poradách ústavně-právního výboru
byly dány podněty k rozsáhlejší úpravě též
některých základních zásad soudnictví před
nejvyšším správním soudem, šlo na příkl.
o výklad pojmu ,,soud" podle § 3, o rozsah
ochrany před nejvyšším správním soudem
a pod. ústavně-právní výbor provedl sice
diskusi, ale posléze se rozhodl, že se ne-
pustí do řešení těchto proni-
kavých otázek, ježto by tím zne-
možnil účel vládní předlohy odlehčiti nej-
vyššímu správnímu soudu. Každá nová
dikce zákona jistě vyvolá nové úvahy
u nejvyššího správního soudu a novou
judikaturu; je však třeba, aby pro nej-
bližší dobu, než nejvyšší správní soud vy-
řídí nedodělky, nebyla jeho práce ztěžo-
vána. Proto ústavně-právní výbor omezil
se na úpravu oněch věcí, které sou-
visejí s odlehčením nejvyš-
šímu správnímu soudu, a provedl
jen některé změny, které se mu zdály býti
naléhavými.

Část zvláštní.

K bodu 2., § 2.

Dikce § 2, odst. 2 vyvolala v ústavně-
právním výboru pochybnost, nezavádí-li se
touto změnou zákona novota, značící, že
správní akty presidenta re-
publiky podrobují se kognici nejvyš-
šího správního soudu, a to v rozporu s usta-
novením § 66 úst. listiny, podle něhož pre-
sident republiky není odpověden z výkonu
svého úřadu. Je pravda, že § 66 slovem
,,odpověden" nemá na mysli toliko trestní
odpovědnost; arg. § 67, kde se mluví
o trestním stíhání presidenta republiky,
dále § 75, kde je vyslovena politická
odpovědnost vlády, oproti § 79, kde je nor-
mována odpovědnost trestní. Avšak při
kontrole nejvyšším správním soudem nejde
vůbec o odpovědnost orgánů výkonné moci,
nýbrž toliko o zkoumání zákonnosti jejich
aktů. Nejvyšší správní soud, jako soudy
vůbec mají podle § 102 úst. listiny právo
zkoumati platnost nařízení, na nichž se
usnesla celá vláda. Prohlásí-li je v kon-
krétním případě za neplatná, neprohlašují

tím vládu za odpovědnu pro vydání naří-
zení, nýbrž jen nařízení pro soud v kon-
krétním případě za nezávazné. Podobný je
důsledek, vysloví-li ústavní soud podle § 18,
žák. 162/20, že některý zákon přijatý obě-
ma sněmovnami a podepsaný presidentem
republiky, jest v rozporu s ústavou.

§ 88 úst. listiny nečiní rozdílu mezi
správními úřady. Ani vláda ani presi-
dent republiky nepodléhají kontrole nejvyš-
šího správního soudu, nýbrž jen jejich
akty, pokud vykonávají působnost správ-
ních úřadů. Při opačném názoru mohla
by jednoduchým zákonem správní činnost
býti přenesena z nižších nebo centrálních
orgánů správních na vládu, a pak by de
facto právní ochrana v § 88 úst. list. zaru-
čená byla uvedena v niveč.

Ostatně § 2, odst. 2 předlohy nezavádí
novotu, ježto nejvyšší správní soud považo-
val se posud za příslušná zkoumati zákon-
nost správních aktů presidenta republiky
i vlády, pokud spadají do rámce § 88 úst.
list., a § 2 žák. 36/1876, a předlohou se
jen upravuje zastupování pre-
sidenta republiky před nejvyšším
správním soudem. Na stylisaci vládní před-
lohy byly provedeny změny, jež bližšího
vysvětlení nevyžadují.

K bodu 5 a 6, § 3.

V tomto paragrafu navrhla vládní osno-
va velmi účinný prostředek proti přetížení
nejvyššího správního soudu. Vyjímá
z příslušnosti nejvyššího
správního soudu věci tak zv. ba-
gatelní (lit. b) a v ě c i volné úva-
hy (lit. d). Odnětím těchto věcí by se
nejvyššímu správnímu soudu ulevilo tak
značně, že by se zbavil až 60% veškeré své
agendy a pak by zbylou agendu velmi snad-
no zdolal.

Avšak jiná je otázka, zda by tento příliš
drastický prostředek nepřinesl újmy, jež by
těžce postihly občanstvo, ústavně-právní
výbor návrhy zužující příslušnost nejvyš-
šího správního soudu podrobil všestranné
a velmi pečlivé úvaze.

1. Bylo se mu zabývati nejprve pochyb-
nostmi rázu právního. Dá se srov-
nati zúžení příslušnosti nejvyššího správ-
ního soudu s ustanovením § 88 úst. list.?

Paragraf tento zní:

36

Soudní ochranu proti správním úřadům
poskytuje v nejvyšší stolici soud složený
z neodvislých soudců a zřízený pro území
celé republiky.

Podrobnosti upravuje zákon."

Význam § 88 úst. listiny je v teorii i pra-
xi sporný.

Nejvyšší správní soud v nálezu sb. 6.146
z r. 1926 charakterisoval ustanovení § 88
úst. listiny jako program pro budoucnost,
uváděje, že u něho ,,nelze poznati
ani předmět ochrany soudní,
ani předmět kontroly soudní, ani způsob
ochrany, kterou soud má poskytovati, a že
z něho také není patrno, zdali soud ochra-
nu proti správním úřadům poskytující je
povolán býti soudcem jen v otázkách práv-
ních či též v otázkách skutkových", a do-
chází k úsudku, že ,,ustanovení to je konci-
pováno tak povšechně, že nelze v něm
nalézti normu, vykazující kom-
petenci nejvyššího správního
soudu do té míry, aby bylo možno jí
bezprostředně použíti, a že je k tomu
potřebí zvláštního zákona, upravu-
jícího podrobnosti, na nějž druhý odstavec
§ 88 úst. listiny odkazuje".

Tím bylo ovšem vysloveno, že § 88 úst.
list. nezrušil zákon o nejvyšším správním
soudě a samočinně nerozšířil
jeho příslušnost. Avšak program a zásady
obsažené v § 88 úst. listiny jsou závazné
pro každou budoucí úpravu zákono-
dárnou a takovouto zákonodárnou úpravou
je též předložená osnova, která sice se
může odchýliti od ustanovení zákona o nej-
vyšším správním soudě, ale nesmí býti
v rozporu s § 88 úst. listiny, článek 15 ra-
kouského státního základního zákona z 21.
prosince 1867, č. 144 ř. z., na němž byl
vybudován zákon, platící z větší části i pro
nejvyšší správní soud v Československé re-
publice, liší se od § 88 úst. listiny jednak
potud, že omezuje soudní ochranu jen na
případy poškození práva, jednak že obli-
gatorně předpisuje veřejné ústní líčení.
§ 88 úst. listiny jde dále, než uvedený čl. 15
rak. st. zákl. zák., třebas by pro provedení
podrobností bylo potřebí zvláštního zá-
kona,

Zesnulý první president nejvyššího
správního soudu dr. Pantůček ve svém
dobrém zdání ze dne 6. srpna 1924 vypra-
covaném k osnově o nejvyšším správním

soudě z r. 1924, opíraje se o § 88 úst. lis-
tiny, s největší rozhodností postavil se
proti jakémukoliv osekávání kompetence
nejvyššího správního soudu. Praví: "Před-
pis § 88 má vznešený účel. Má zaručiti způ-
sobem slavnostním novému našemu státu
charakter státu právního. Však nejen
příznakem nepostradatelným, nýbrž i ne-
vyhnutelnou podmínkou státu jako státu
právního je podrobení veškeré judikatorní
činnosti státní správy kontrole neodvislého
tribunálu od správy odděleného, obsaze-
ného soudci samostatnými, orgánům sprá-
vy nepodléhajícími. Vyvozuje - li důvodová
zpráva předložené osnovy, že § 88 úst. lis-
tiny dopouští použíti příležitosti novelisace
dosavadního zákona o nejvyšším správním
soudě k tomu, aby nynější jeho kompe-
tence byla obmezena nebo zúžena,
stojí v křiklavém rozporu s dis-
posicí ústavy a hřeší neodpustitelně
proti ideálu, k němuž každý civilisovaný a
dobře organisovaný stát spěje, t. j. ideálu,
aby stát měl charakter státu právního.
Osnova, místo co by podle přání a intencí
důvodové zprávy k § 88 úst. listiny připo-
jené náš stát tomuto ideálu novým roz-
šířením kompetence nejvyššího správního
soudu ještě více přiblížila, chce naopak
dosavadní vymoženosti odčiniti a zhor-
šiti nynější stav na velkou
škodu výkonu práva i na nena-
hraditelnou újmu občanů stát-
ních, právo hledajících."

První president dr. E. Hácha v po-
radách ústavně - právního výboru vykládal
§ 88 úst. listiny v ten smysl, že ,,ústavní
směrnice v §u 88 daná váže sice zákono-
dárce, ale že jej nenutí, aby vyčerpal
všecky možnosti, jež v širokém pojmu
soudní ochrany proti správním úřadům
jsou obsaženy. Pojem soudní ochrany
proti správním úřadům zahrnuje v sobě
netoliko ochranu subjektivních práv, ný-
brž i pouhých zájmů, ano i žalobu popu-
lární, zahrnuje v sobě nejen ochranu proti
správním aktům, nýbrž i ochranu proti
nečinnosti úřadů a zahrnuje v sobě neto-
liko jurisdikci kasační, nýbrž i reformační
a také reparační. Nepokládá - li se za ne-
ústavní zákon, který neposkytuje všech
těchto možností ochrany, dá se těžko na-
jíti, že příčí se ústavě zákon, který ze
soudní kontroly vyjímá některou skupinu
správních aktů. Jest ovšem pravda, že
s duchem ústavní listiny by se nedalo

37

srovnati, kdyby ze soudní kontroly byly
vyloučeny generelně akty určitých úřadů
anebo určitého druhu. Před otázku zcela
obdobnou byla postavena říšskoněmecká
pravověda a zákonodárná praxe, když šlo
o výklad článku 107 výmarské ústavní
listiny. Ustanovení toto ukládá, aby v říši
a v zemích zřízeny byly správní soudy
k ochraně jednotlivců proti rozkazům a
opatřením správních úřadů, šlo o to, zda
s tímto ustanovením dá se srovnati t. zv.
enumerační metoda při vymezení kompe-
tence správních soudů, či nutí-li ústava
k t. zv. klausuli generální. Některé vedoucí
autority (na př. G. Anschiitz, Drews a j.)
připustily i metodu enumerační, postihu-
je-li výpočet aspoň přibližně všecky akty
správní. Zákonodárná praxe pruská a říš-
ská vyloučily pak správně-soudní kontrolu
ve věcech dávkových postupně až do 500
říšských marek. Všecky osnovy zákona

o říšském správním soudě připouštěly
dosti široké výluky z kompetence říšského
správního soudu. Podobně pohlížel na
předpis §u 88 úst. listiny i náš zákonodárce
v §u 7. zákona č. 154/1923 o vojenském
kázeňském a kárném právu, kde se vojen-
ská rozhodnutí kázeňská vylučují z kompe-
tence nejvyššího správního soudu. Ale je
nutno připustiti, že povaze právního státu
spíše hoví výklad přísnější, který pokládá
jakékoliv výluky z kompetence správního
soudu za neústavní."

ústavně právní výbor při-
klonil se k názoru, že § 88
ústavní listiny sluší vyklá-
dati s hlediska ochrany ob-
čanstva a že je proto žádou-
cí, aby zachování posavad-
ní příslušnosti nejvyššího
správního soudu bylo opřeno

i o argument právní, tkvící
v tendenci § 88 úst. listiny.

Vycházeje z tohoto právního hlediska
ústavně-právní výbor nemínil pojati do při-
jatých změn úvod odst. 1, § 3, v němž je
obsažena právní výhrada ve slovech
,,o nichž to ustanovují zvláštní zákony".
Výbor nechtěl přijetím tohoto obratu
umožniti výklad, že omezování příslušnosti
nejvyššího správního soudu zvláštními zá-
kony jest přípustné. Bylo však namítáno,
že při současném vyhlášení celého zákona
o nejvyšším správním soudě, jež se stane
podle či. IV. předlohy, mohl by celkový zá-

kon bytí považován za derogační všech
předchozích zákonů, které vyjímají určité
věci z rozhodování nejvyššího správního
soudu, a to i zákonů, které byly vydány
před ústavní listinou. Proto ústavně-právní
výbor rozhodl se ponechati úvod odst. 1,
§ 3, s omezením, že výhrada ta týká se
toliko zákonů dosavadních
(,,o nichž to ustanovily dosavadní zvláštní
zákony"). Jsou to § 39, odst. 3 patent-
ního zákona č. 30 z r. 1897, podle něhož
proti rozhodnutím stížnostních oddělení
není přípustná stížnost k nejvyššímu
správnímu soudu, dále § 7, odst. 2, zák.
č. 79 z r. 1919 o služebním poměru učitelů
vysokoškolských, podle něhož universitní
profesor může si proti nálezu vrchní disci-
plinární komise stěžovati jen, byla-li jím
porušena ústavou zaručená svoboda vědy a
jejího učení, a posléze ustanovení § 7, zák.
č. 154 z r. 1923 o vojenském kázeňském a
kárném právu, podle něhož není přípustná
stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
proti vojenským kázeňským nálezům.

2. Vedle důvodů právních byly to otázky
účelnosti, které vedly ústavně právní
výbor, aby nepřevzal návrh vládní před-
lohy vylučující z příslušnosti nejvyššího
správního soudu věci bagatelní. Vládní
předloha označila za tak zv. věci bagatelní
,,spory o veřejné dávky a o ná-
hradu nákladů, jež vznikly prová-
děním správního řízení, zahrnujíc v to ná-
klady vzniklé úřadu nebo jeho orgánu, ne-
přesahuje-li předmět sporu, počítajíc v to
i vedlejší plnění, nepochybně částku 500
Kč". Ustanovení toto mělo míti ráz pře-
chodný a mělo po uplynutí 5 let odpad-
nouti. Důvodová zpráva poukazovala mimo
jiné na zákon č. 251 z r. 1934, kterým byla
zavedena některá opatření na úlevu nej-
vyššího soudu. Tento poukaz není pře-
svědčující. Vždyť soudní ochrana v sou-
kromoprávních sporech je poskytnuta
občanstvu, i když nejde věc do všech in-
stancí, když o nich rozhodují jen dvě sto-
lice, anebo v bagatelních věcech jen je-
diná. Ve věcech správních však nejvyšší
správní soud je jedinou stolicí soudní a
proto omezení jeho kompetence znamená
odepření soudní ochrany
v těchto věcech vůbec, což je zvláště vý-
znamné ve sporech před politickými úřady
o plnění nepřesahující obnos 200 Kč,
u nichž je rozhodování přenecháno jediné
stolici (čl. 8, zák. č. 126/27).