16
Příloha.
Zákon
ze dne_________________________
o nejvyšším správním soudě.
Díl první.
O působnosti a organisaci nejvyššího správ-
ního soudu a o řízení před ním.
§ 1.
Zřízení nejvyššího správního
soudu a jeho sídlo.
Pro veškerou oblast státu Československého
zřizuje se nejvyšší správní soud se sídlem
v Praze.
Příslušnost.
§2.
(1) Nejvyšší správní soud rozhoduje ve
všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že
nezákonným rozhodnutím neb opatřením
správního úřadu byl poškozen ve svých prá-
vech.
(2) Správními úřady, proti jejichž rozhod-
nutím neb opatřením může býti vznesena stíž-
nost u nejvyššího správního soudu, jsou jak
orgány správy státní, tak i orgány správy
zemské, okresní a obecní. Byla-li podána stíž-
nost proti rozhodnutí neb opatření (odsta-
vec 1) presidenta republiky, zastupuje ho
v řízení před nejvyšším správním soudem mi-
nisterstvo, jež naříkané rozhodnutí neb opa-
tření provedlo, anebo do jehož působnosti na-
leží je provésti.
(3) Rozhodnutí nebo opatření nepřestává
býti výrokem správního úřadu proto, že při
17
rozhodování buď ve stolici poslední nebo v ně-
které stolici nižší zúčastnil se jako člen roz-
hodujícího neb nařizujícího úřadu řádný
soudce.
(4) Nejvyšší správní soud rozhoduje o stíž-
nostech státních občanů pro porušení politic-
kých práv, zaručených jim ústavou, byla-li
věc vyřízena v zákonitě předepsaném správ-
ním pořadu.
(5) Nejvyšší správní soud jest povolán roz-
hodovati o kompetenčních konfliktech:
a) mezi zemským zastupitelstvem a nej-
vyššími vládními úřady, jestliže každá strana
uplatňuje právo činiti opatření nebo rozhod-
nutí ve správní věci;
b) mezi autonomními zemskými orgány
různých zemí ve věcech přikázaných jejich
péči a správě.
(6) Nejvyšší správní soud rozhoduje o ná-
rocích proti státu nebo jednotlivým zemím
tohoto státu tenkráte, rozhodly-li již o náro-
cích těchto v mezích své příslušnosti v in-
stančním pořadí úřady správní, a jde-li toliko
o přezkoumání tohoto rozhodnutí.
§ 3.
Z příslušnosti nejvyššího správního soudu
jsou kromě věcí, o nichž to ustanovily dosa-
vadní zvláštní zákony, vyloučeny:
a) věci, o kterých přísluší rozhodovati sou-
dům;
b) stížnosti proti jmenování na veřejné
úřady a do veřejných služeb, pokud nejde
o porušení tvrzeného práva navrhovacího
nebo jmenovacího nebo nároku na jmenování.
§4.
(1) Nejvyšší správní soud zkoumá svou pří-
slušnost z povinnosti úřední.
(2) O námitce nepříslušnosti rozhoduje nej-
vyšší správní soud zpravidla sám (§ 9).
Všeobecné zásady o soudnictví
nejvyššího správního soudu.
§ 5.
(1) Nejvyšší správní soud zahájí řízení jen
tehdy, když se ho strany dovolaly.
(2) Stížnost lze k nejvyššímu správnímu
soudu vznésti teprve, když věc byla vyřízena
ve správním pořadu.
18
(3) Byl-li zmeškán pořad správních stolic,
není stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
přípustná.
§6.
(1) Nejvyšší správní soud rozhoduje zpra-
vidla na základě skutkové podstaty, kterou
vzala poslední správní stolice za základ svého
rozhodnutí.
(2) Zjistí-li však nejvyšší správní soud, že
tato skutková podstata je v rozporu se spisy
nebo že v podstatných bodech potřebuje do-
plnění nebo že nebylo dbáno podstatných
forem správního řízení, zruší v odpor vzaté
rozhodnutí neb opatření pro vadné řízení a
vrátí věc správnímu úřadu, jenž odstraní
vady a potom vydá nové rozhodnutí neb opa-
tření.
§7.
(1) Zjistí-li nejvyšší správní soud, že stíž-
nost je důvodná, zruší v odpor vzaté rozhod-
nutí neb opatření pro nezákonnost a uvede
důvody.
(2) Správní úřady jsou povinny učiniti ve
věci další opatření, při čemž jsou vázány práv-
ním názorem, z něhož vycházel nejvyšší
správní soud ve svém nálezu.
§ 8.
V právu zkoumati platnost zákonů a naří-
zení je nejvyšší správní soud postaven na
roven řádným soudům.
§9.
Kompetenční konflikty.
Rozhodování kompetenčních konfliktů mezi
nejvyšším správním soudem a řádnými soudy
jest upraveno zvláštním zákonem.
Složení nejvyššího správního
soudu a předpisy o službě
u něho.
§10.
(1) členy nejvyššího správního soudu jsou
první president, druhý president, senátní pre-
sidenti a senátní radové nejvyššího správního
soudu.
(2) členové nejvyššího správního soudu
jsou hodností a platem postaveni na roven cle-
19
nům nejvyššího soudu obdobného služebního
postavení. Jmenuje je z osob práv znalých
president republiky k návrhu vlády. Aspoň
dvě pětiny těchto členů musí míti způsobilost
k úřadu soudcovskému. Nejde - li o místo
prvního presidenta, podává vládě dobré zdání
o tom, jak se má místo obsaditi, první presi-
dent a, brání - li mu nějaká překážka, druhý
president.
(3) Nejvyššímu správnímu soudu se při-
dělí potřebný počet pomocných referentů, ve-
doucích a ostatních sil sekretariátu, dále za-
městnanců účetní a kancelářské služby, kan-
celářské pomocné služby a zřízenecké služby.
(4) Pomocní referenti se vybírají z řad
osob práv znalých. Ustanovuje je na dobu
potřeby, nejdéle však na tři roky, vláda k ná-
vrhu prvního presidenta nejvyššího správního
soudu. Úředníci státních úřadů správních jsou
povinni přijmouti službu pomocných refe-
rentů. Ostatní osoby mohou býti ustanoveny
pomocnými referenty jen se svým souhlasem,
nestátní zaměstnanci veřejní, pokud zůstávají
ve svém služebním poměru, kromě toho jen
se souhlasem zaměstnavatelovým. První pre-
sident nejvyššího správního soudu zprošťuje
pomocného referenta služby u nejvyššího
správního soudu; veřejný úředník (soudce)
vrátí se pak do úřadu (k soudu), z něhož byl
povolán ke službě u nejvyššího správního
soudu.
(5) Pomocní referenti mají za úkol připra-
vovati zprávy a návrhy pro jednání soudu
v senátech, vykonávati i jiné práce konceptní
a zastávati funkce zapisovatelské. Při pora-
dách senátu jim přísluší poradní hlas.
(6) Pomocní referenti jsou při výkonu této
své funkce samostatní a neodvislí a nesmějí
vykonávati jiné, stálé ani občasné, placené
funkce. Po dobu své funkce mají pomocní re-
ferenti stejné všeobecné služební povinnosti
jako členové nejvyššího správního soudu. Pod-
léhají disciplinární pravomoci jako členové
tohoto soudu, a to s důsledky též pro služební
poměr, z něhož byli k službě u nejvyššího
správního soudu povoláni. Pomocní referenti
z řad veřejných zaměstnanců nesmějí výko-
nem své funkce utrpěti újmy na svých slu-
žebních a platových poměrech.
(7) Služební a platové poměry pomocných
referentů z řad jiných než veřejných zaměst-
nanců se upraví smlouvou.
(8) Podrobnosti k ustanovením odstavců 4
až 7, zejména k ustanovením o služebních a
20
platových poměrech pomocných referentů,
určí vláda.
(9) Funkcemi pomocných referentu mohou
býti pověřeny i síly sekretariátu nejvyššího
správního soudu.
(10) Služba u nejvyššího správního soudu
je placený úřad státní.
(11) Potřebný počet služebních míst syste-
misuje vláda k návrhu prvního presidenta
nejvyššího správního soudu.
(12) První a druhý president nejvyššího
správního soudu nemohou býti po dobu své
činné služby zvoleni za cleny Národního
shromáždění.
§ 11.
(1) Pro členy nejvyššího správního soudu
platí všeobecně předpisy, platné pro soudce.
Zejména se na ně vztahují ustanovení §§ 98,
99 a 100 ústavní listiny, zákona ze dne 21.
května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se
soudcovskými úředníky a jejich nedobrovol-
ném přeložení na jiné místo neb odpočinek,
a zákona ze dne 4. července 1934, č. 165 Sb.
z. a n., o překládání soudců do výslužby podle
věku.
(2) Funkce přikázané v zákoně č. 46/1868
ř. z. disciplinárnímu soudu vykonává u členů
nejvyššího správního soudu tento soud sám
v senátě složeném z druhého presidenta jako
předsedy, ze dvou senátních presidentů a ze
dvou senátních radu nejvyššího správního
soudu, členy senátu a potřebný počet náhrad-
níků předsedy a členu jmenuje první presi-
dent nejvyššího správního soudu, jsa vázán
návrhem sboru senátních presidentů. Sbor
senátních presidentů je povinen navrhnouti
tři způsobilé osoby pro každé místo v senátě.
(3) Podrobnější předpisy o použití zákona
č. 46/1868 ř. z. na členy nejvyššího správního
soudu může vydati vláda nařízením.
§12.
Podrobnější předpisy o služebním posta-
vení členů nejvyššího správního soudu a ji-
ných jeho zaměstnanců se vyhrazují nařízení
o vnitřním uspořádání nejvyššího správního
soudu (§46).
§13.
(1) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje zpravidla v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu.
21
(2) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje v senátech složených z předsedy a dvou
členů nejvyššího správního soudu:
a) o přípravných opatřeních nebo mezi-
ti mnich rozhodnutích,
b) o sporech o veřejné dávky a o náhradu
nákladů, jež vznikly provedením správního
řízení, zahrnujíc v to náklady vzniklé úřadu
nebo jeho orgánu, nepřesahuje - li předmět
sporu, počítajíc v to sporné vedlejší plnění,
částku 1000 Kč a v době do konce roku 1942
částku 1500 Kč,
c) jestliže to zvláštní zákon dovoluje,
(6) o věcech, jež stanoví všeobecně na
určitou dobu k návrhu shromáždění všech
členů nejvyššího správního soudu vláda na-
řízením. Nařízení vydaná podle tohoto usta-
novení předloží vláda do 14 dnů ode dne vy-
hlášení oběma sněmovnám Národního shro-
máždění. Odepře - li je některá sněmovna
schváliti, pozbývají platnosti ode dne tohoto
usnesení. Vláda vyhlásí bezodkladně ve Sbírce
zákonu a nařízení, že a od kdy nařízení po-
zbylo platnosti.
(3) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje však i o věcech, uvedených v odstavci 2,
písm. b) až d), v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu,
má - li rozhodnouti o platnosti nařízení nebo
uzná - li toho potřebu první president nejvyš-
šího správního soudu, zejména na základě ná-
vrhu senátu, jemuž byla věc přikázána, nebo
předsedy tohoto senátu.
(4) Zaujal - li nejvyšší správní soud, nalé-
haje právo, o určité právní otázce opětovně
týž právní názor, odlišný od právního názoru
žalovaného úřadu, může první president nej-
vyššího správního soudu předložiti tuto právní
otázku k uvážení a usnesení rozšířenému se-
nátu, složenému z předsedy a osmi členů nej-
vyššího správního soudu. K odůvodněnému
návrhu ministerstva, podanému se schválením
vlády, je první president nejvyššího správ-
ního soudu povinen předložiti tomuto senátu
k uváženi a usnesení právní otázku, o níž nej-
vyšší správní soud, nalézaje právo, projevil
již určitý právní názor.
(5) Setrvá - li rozšířený senát, usnášeje se
podle předchozího odstavce, na právním ná-
zoru, jejž nejvyšší správní soud, nalézaje prá-
vo, dosud zastával, oznámí první president
nejvyššího správního soudu usnesení senátu
i s odůvodněním předsednictvu ministerské
rady a všem ministerstvům a dá uveřejniti
22
takto přijatou právní zásadu bez odůvodnění
v úředním listě republiky Československé.
Uveřejněná právní zásada je pro správní
úřady závazná a vláda učiní bez průtahu po-
třebné opatření, aby se správní úřady touto
zásadou řídily.
(6) První president nejvyššího správního
soudu je oprávněn a k odůvodněnému návrhu
ministerstva, podanému se schválením vlády,
povinen i opětovně předložiti rozšířenému se-
nátu (odstavec 4, věta 1) k novému uvážení
a usnesení právní otázku, jež byla rozřešena
právní zásadou uveřejněnou podle předcho-
zího odstavce. K usnesení o změně takové
právní zásady je potřeba dvou třetin hlasů.
Usnese-li se senát na změně uveřejněné práv-
ní zásady, platí přiměřeně ustanovení před-
chozího odstavce. Jinak se usnesení senátu,
bylo-li vyvoláno návrhem ministerstva, ozná-
mí s odůvodněním předsednictvu ministerské
rady a všem ministerstvům.
(7) Všem ministerstvům budiž poskytnuta
příležitost, aby písemně, po případě i vysla-
ným zástupcem ústně, vyložila rozšířenému
senátu své právní stanovisko o právní otázce,
která má býti rozřešena podle odstavců 4
až 6.
(8) Kdy je první president nejvyššího
správního soudu oprávněn nebo povinen vy-
volati ještě v jiných případech, než jsou uve-
deny v odstavcích 4 až 6, usnesení rozšířených
senátů a jak jsou tyto senáty složeny, stanoví
jednací řád (§ 46). Zejména nechť je k tomu
povinen, zjistí-li nejednotnost rozhodování
nejvyššího správního soudu.
(9) Právní zásady, na nichž se rozšířené
senáty usnesou, jsou pro nejvyšší správní
soud závazné. Podrobnosti stanoví jednací
řád (§46).
(10) Senáty sestavuje první president nej-
vyššího správního soudu a dbá toho, aby byly
pokud možno stálé.
Řízení před nejvyšším správ-
ním soudem; lhůta k podání
stížnosti.
§ 14.
Stížnosti musí býti podány u nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů po doručení
rozhodnutí neb opatření vydaného v poslední
stolici (§ 5). Den doručení musí býti ve stíž-
nosti udán.
23
§ 15.
(1) Do lhůty stanovené v předchozím pa-
ragrafu nepočítají se dny poštovní dopravy.
(2) Připadne-li poslední den lhůty na neděli
nebo na svátek, končí se lhůta teprve nejbliž-
ším všedním dnem.
(3) Prodloužení lhůty jest zpravidla (§ 21)
nepřípustné.
§ 16.
(1) Navrácení v předešlý stav proti uply-
nutí lhůty § 14 není přípustné.
(2) žádosti o takové navrácení buďtež z po-
vinnosti úřední odmítnuty.
§17.
Právní účinky podání stížnosti.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
nemá sama o sobě odkládacího účinku. Strana
stěžující si může však požádati o odklad u ža-
lovaného úřadu, který jej povolí, nevyžadu-
jí-li veřejné zájmy okamžitého výkonu a
vzešla-li by straně z tohoto výkonu nenahra-
ditelná újma. Rozhodnutí úřadu podle před-
chozí věty je konečné (§ 5). Nerozhodne-li
úřad o podané žádosti do 60 dnů a nedotýká-li
se naříkané rozhodnutí neb opatření práv ni-
koho jiného než stěžovatele, má se za to, že
odkladný účinek byl povolen.
§ 18.
Obsah a instruování stížnosti.
(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
má zřetelně označiti rozhodnutí neb opatření,
proti němuž směřuje.
(2) Stížnostní body buďtež přesně uvedeny.
(3) Předkládá-li strana doklady k stížnosti,
nechť je připojí v prvopise nebo v opise.
(4) Stížnost musí býti podepsána advo-
kátem.
§19.
Spolužalované strany.
Stěžující si strana může v tomto prvém po-
dání žalovati vedle správního úřadu ihned též
osoby, jimž by bylo na újmu zrušení rozhod-
nutí neb opatření, jehož se domáhá.
24
§ 20.
Opisy stížnosti a příloh.
(1) Ke stížnosti budiž v každém případě při-
pojen opis stížnosti, jakož i všech příloh.
(2) Jsou-li tu spolužalované strany (§ 19),
musí stěžovatel kromě toho předložiti tolik
opisů svého podání a příloh, aby každé z těchto
stran mohlo býti doručeno jedno vyhotovení.
§ 21.
Odmítnutí a li mine.
(1) Stížnosti, jež se nehodí k projednávání
pro zřejmou nepříslušnost nejvyššího správ-
ního soudu nebo pro zmeškání zákonné lhůty,
odmítnou se bez dalšího řízení; totéž platí
o stížnostech, jimž brání námitka věci rozhod-
nuté nebo námitka nedostatku legitimace
k stížnosti, pokud i tyto nedostatky jsou
zřejmé.
(2) Chybějí-li formální zákonné náležitosti
(§ 14, věta 2, § 18, odst. 1, 3 a 4, § 20), vrátí
nejvyšší správní soud stížnost k odstranění
nedostatků a poskytne k tomu zároveň přimě-
řenou lhůtu ne kratší nežli 8 dní. Chybějí-li
však alespoň tři takové náležitosti, může soud
stížnost odmítnouti bez dalšího řízení.
(3) Stížnost, vrácenou k opravě, odmítne
soud bez dalšího řízení, nebyla-li ve stanovené
lhůtě opravená znovu předložena.
Předběžné řízení.
§22.
(1) O odmítnutí stížnosti neb o vrácení
stížnosti k opravě rozhoduje nejvyšší správní
soud v seděni neveřejném, a to v senátech
složených z předsedy a dvou členů nejvyššího
správního soudu.
(2) Bylo-li usneseno, že se odmítá stížnost,
zpraví se o tom správní úřad, proti jehož roz-
hodnutí neb opatření stížnost směřuje.
§ 23.
(1) V jednoduchých sporech, zejména není-li
na sporu skutková podstata ve stížnosti uve-
dená, nýbrž jen právní otázka, může provésti
nejvyšší správní soud líčení (§ 28), aniž za-
vede písemné přípravné řízení.
26
(2) V jiných případech doručí nejvyšší
správní soud stížnost v opisech stěžovatelem
předložených i s přílohami žalovanému úřadu
a ostatním spolužalovaným stranám a vyzve
je, aby podaly odvodní spis ve lhůtě, kterou
stanoví alespoň na 14 dnů a nejdéle na 60 dnů.
(3) O počítání této lhůty platí tytéž zásady
jako pro lhůtu k podání stížnosti (§§ 15, 16).
(4) Odvodní spis budiž podán ve dvojím vy-
hotovení, a má-li přílohy, budiž k němu při-
pojen i opis příloh.
(5) Duplikát s opisem příloh se sdělí stěžo-
vateli.
§ 24.
(1) Shledá-li toho nejvyšší správní soud
potřebu, může dáti zúčastněným úřadům
i stranám příležitost k podání repliky a
dupliky.
(2) Lhůty k podání těchto spisů stanoví
se od případu k případu, nesmějí však pře-
kročiti 30 dnů (§§ 15, 16).
§ 25.
Nebyl-li některý ze spisů, uvedených v §§ 23
a 24 podán, není to překážkou pokračování
v řízeni.
§ 26.
(1) K přípravě líčení může nejvyšší správní
soud naříditi výslech zúčastněných stran a
úřadů, zejména též sdělení spisů o provede-
ném správním řízení.
(2) Výslech úřadů děje se písemně.
(3) Stranám a jejich zástupcům je dovo-
leno nahlédnouti do spisů, jež si nejvyšší
správní soud vyžádal (odstavec 1), a poříditi
si jejich opisy. Spisy (části spisů), které jsou
vyloučeny z nahlédnutí stran v příslušném
správním řízení, jakož i podle výslovného
právního předpisu, mohou býti vyloučeny
z nahlédnutí stran také v řízení před nejvyš-
ším správním soudem. Z nahlédnutí nelze
však vyloučiti spisy nebo jejich části, pokud
obsahují zjištění okolností, jež žalovaný úřad
uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí neb
opatření, vyjímajíc ony, jež je nutno utajiti
v zájmu obrany státu nebo podle výslovného
právního předpisu. Z nahlédnutí nejsou v žád-
ném případě vyloučeny spisy, do nichž mají
strany a jejich zástupci právo nahlížeti podle
předpisů příslušného správního řízení.
26
(4) žalovaný úřad, zasílaje spisy nejvyš-
šímu správnímu soudu, oznámí, zdali a které
části spisů mají býti z nahlédnutí vyloučeny.
Názorem žalovaného úřadu o tom, které spisy
mají býti vyloučeny z nahlédnutí v zájmu
obrany státu, je s výhradou poslední věty
odstavce 3 nejvyšší správní soud vázán.
V ostatních případech rozhodne prvním pre-
sidentem nejvyššího správního soudu k tomu
určený člen soudu o právu strany nebo jejího
zástupce nahlédnouti do spisů, jež mají býti
podle oznámení žalovaného úřadu z nahléd-
nutí vyloučeny.
(5) Straně (jejímu zástupci), jež požádá
o nahlédnutí do spisů, musí býti sděleno, zda
správní úřad oznámil, že určité spisy nebo
jejich části mají býti vyloučeny z nahlédnutí.
§ 27.
I když stížnost výslovně nesměřuje proti
jiným stranám (§ 19), má nejvyšší správní
soud pečovati o to, aby v řízení, jež se před
ním provádí, byly slyšeny všechny osoby na
předmětu rozhodnutí zúčastněné a aby se jim
dostalo možnosti hájiti svých práv.
Ústní líčení.
§ 28.
(1) Skončiv předběžné řízení, rozhodne nej-
vyšší správní soud o stížnosti po veřejném
ústním líčení, nerozhodne - li o ní podle odstav-
ce 4 v zasedání neveřejném na základě spisů.
(2) Veřejné ústní líčení nařídí první pre-
sident nejvyššího správního soudu a obešle
k němu zúčastněné úřady a strany.
(3) V obsílce se upozorní na právo stran a
jejich zástupců, nahlédnouti do spisů a poří-
diti si jejich opisy (§ 26, odst. 3).
(4) V neveřejném zasedání může soud na
základě spisů rozhodnouti o stížnosti:
a) uzná - li, aby naříkané rozhodnutí neb
opatření bylo zrušeno pro vadnost řízení
(§ 6, odst. 2), za kterou se považuje i ne-
příslušnost úřadů k vydání naříkaného roz-
hodnutí neb opatření,
b) v případech, uvedených v § 13, odst. 2
a 3,
c) nepodal - li stěžovatel ve stížnosti anebo
žalovaný úřad nebo strana spolužalovaná
nebo k řízení podle § 27 přibraná ve lhůtě
stanovené k podání odvodního spisu návrh,
27
aby se konalo veřejné ústní líčení. Vezme-li
stěžovatel teprve v průběhu řízení před nej-
vyšším správním soudem návrh na konání
veřejného ústního líčení zpět, může žalovaný
úřad, strana spolužalovaná nebo k řízení podle
§ 27 přibraná ve lhůtě, kterou soud určí,
navrhnouti, aby se veřejné ústní líčení konalo.
§ 29.
(1) Veřejnost líčení může býti usnesením
soudu vyloučena z důvodů mravnosti nebo
veřejného pořádku.
(2) V takovém případě je každý účastník
oprávněn žádati, aby třem osobám jeho dů-
věry byl dovolen přístup k líčení.
§ 30.
(1) Zástupce správního úřadu k ústnímu lí-
čení vyšle ministerstvo, proti jehož rozhodnutí
stížnost směřuje nebo v jehož obor působnosti
věc náleží.
(2) Směřuje-li stížnost proti rozhodnutí neb
opatření orgánů správy zemské, okresní neb
obecní, vyšle zástupce tento orgán; jestliže
o to požádá tento orgán, vyšle zástupce minis-
terstvo, v jehož obor působnosti věc náleží.
§ 31.
(1) Zúčastněná strana může se zastupovati
při ústním líčení sama nebo se může dáti za-
stupovati advokátem.
(2) Úřady, korporace a obce vykonávají
zástupci právo zmocněnci ze sebe vyslanými,
obce také vyslanými úředníky, kteří mají způ-
sobilost pro službu konceptní (§ 24, odst. 2 zá-
kona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n.,
o nové úpravě finančního hospodářství svazků
územní samosprávy).
§ 32.
(1) Ústní líčení se počíná přednesem zpra-
vodajovým.
(2) Předseda řídí líčení a vykonává při se-
děni policii. Pečuje z povinnosti úřadu o to,
aby věc byla úplně probrána.
(3) členové nejvyššího správního soudu
mají právo dávati otázky.
§ 33.
O námitkách proti řízení, jakož i o návrzích,
podaných v průběhu řízení, rozhoduje nej-
vyšší správní soud usnesením.
26
§ 34.
Nedostaví-li se některý účastník nebo jeho
zástupce, není to ani líčení ani rozhodnutí na
překážku.
§35.
Odročení ústního líčení lze povoliti jen
k souhlasnému návrhu obou stran nebo, je-li
nepřekonatelná překážka, pro niž se nemůže
pokračovati v líčení.
Nálezy nejvyššího správního
soudu.
§36.
(1) Když věc jest dostatečně probrána,
skončí se líčení a přikročí se k usnášení o ná-
lezu.
(2) Porada a hlasování jsou neveřejné.
§37.
(1) O nálezích se usnáší nejvyšší správní
soud nadpoloviční většinou hlasů.
(2) Předseda hlasuje naposledy.
§38.
(1) Nález se vydává písemně a musí obsa-
hovati odůvodnění. Po veřejném ústním líčení
prohlašuje se nález podle možnosti, je-li pří-
tomna aspoň jedna strana, která se zúčastnila
líčení, též ústně s podstatným odůvodněním.
(2) Nález je vydán tím, že byl aspoň jedné
straně doručen, byl-li však ústně prohlášen,
ústním prohlášením.
(3) Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož
i jiná zřejmá nedopatření v nálezu může soud
kdykoliv opraviti. V tom případě je nález vy-
dán doručením neb ústním prohlášením (od-
stavec 2) opraveného nálezu.
§ 39.
(1) Nálezy nejvyššího správního soudu se
vydávají jménem republiky.
(2) Vydané nálezy musí v písemném vyho-
tovení obsahovati jména všech členů nejvyš-
šího správního soudu, kteří se účastnili usná-
šení.
(3) Prvopis nálezu musí býti podepsán
předsedou senátu a zapisovatelem. Nemůže-li
předseda senátu podepsati nález pro nějakou
29
překážku, podepíše za něho nález jiný člen
senátu. Nemůže - li zapisovatel podepsati ná-
lez pro nějakou překážku, vynechá se jeho
podpis a vyznačí se v nálezu, že zapisovatel
nemohl nález podepsati. Na vyhotoveních ná-
lezů, určených pro strany a úřady, vyznačí se
jména těch, kdož prvopis podepsali, a kance-
lář ověří, že vyhotovení souhlasí s prvopisem.
(4) Nálezy buďtež účastníkům co nejdříve
doručeny.
§ 40.
(1) Byla - li stížnost zamítnuta neb odmít-
nuta, vyjímajíc případy odmítnutí a limine
(§ 21), může nejvyšší správní soud uložiti
stěžovateli, aby nahradil žalovanému úřadu,
straně spolužalované a straně k řízení podle
§ 27 přibrané náklady, jež jun vznikly účastí
v řízení před nejvyšším správním soudem.
(2) Bylo - li zrušeno naříkané rozhodnutí
neb opatření z toho důvodu, že v něm nebylo
dbáno uveřejněné právní zásady (§ 13, odst. 5
a 6), ačkoliv v době vydání rozhodnutí neb
opatření uplynulo již 60 dnů od jejího uve-
řejnění, uloží soud žalovanému úřadu, aby
nahradil stěžovateli náklady, jež mu vznikly
účastí v řízení před nejvyšším správním sou-
dem.
(3) Koná - li se veřejné ústní líčení na ná-
vrh žalovaného úřadu, strany spolužalované
nebo strany k řízení podle § 27 přibrané,
může soud uložiti navrhovateli, bylo - li stíž-
nosti vyhověno, aby nahradil stěžovateli ná-
klady, jež mu vznikly z veřejného ústního
líčení.
(4) Bylo - li rozhodnutí neb opatření správ-
ního úřadu v téže věci zrušeno opětovně pro
vady řízení neb opětovně pro nezákonnost,
může soud uložiti žalovanému úřadu,aby na-
hradil stěžovateli náklady, jež mu vznikly
novým řízením před nejvyšším správním
soudem.
(5) Bylo - li zrušeno rozhodnutí neb opatření
z toho důvodu, že správní úřad, vydávaje po
zrušovacím nálezu nejvyššího správního
soudu nové rozhodnutí neb opatření, se neřídil
právním názorem, vysloveným v tomto zrušo-
vacím nálezu, uloží soud žalovanému úřadu,
aby nahradil stěžovateli náklady, jež mu
vznikly novým řízením před nejvyšším správ-
ním soudem.
(6) Lhůta k plnění činí 30 dnů ode dne do-
ručení nálezu. Náhrada nákladů vymůže se
politickou nebo soudní exekucí.
30
§ 41.
(1) Nejvyšší správní soud může uložiti stě-
žovateli, straně spolužalované nebo k řízení
podle § 27 přibrané, jakož i jejich zástupcům
zaplacení částky od 50 Kč do 3.000 Kč, brojí-li
proti jasnému znění zákona nebo jde-li
o zřejmou svévoli.
(2) Uložené částky připadají státu a vy-
máhá je finanční prokuratura v Praze. Usta-
novení § 40, odst. 6 platí obdobně.
§ 42.
(1) O líčení sepíše se protokol, jenž nechť
obsahuje jména členů rozhodovacího senátu,
pomocných referentů, zapisovatele, účastníků
a jejich zástupců, pak jména zástupců úřadů,
jakož i zápis o tom, co se při líčení udalo pod-
statného.
(2) O neveřejné poradě a hlasování sepíše
se zvláštní protokol.
(3) Každý protokol podepíše předseda a za-
pisovatel.
§ 43.
Právní moc nálezů.
Proti nálezům nejvyššího správního soudu
nepřipouští se obnova řízení.
§ 44.
Zastavení řízení.
(1) Když v kterémkoliv stadiu řízení před
nejvyšším správním soudem žalovaný úřad
prokáže, že stěžovatel byl dodatečně uspoko-
jen, budiž stěžovateli poskytnuta příležitost,
aby se vyslovil, zda se považuje za uspoko-
jena. Nevysloví-li se stěžovatel ve lhůtě sou-
dem určené nebo shledá-li soud, že stěžovateli
se uspokojení dostalo, zastaví se řízení usne-
sením soudu, nížení zastavené nemůže se již
obnoviti.
(2) Pouhé odvolání (zrušení) rozhodnutí
neb opatření, jež bylo stížností vzato v odpor,
nepokládá se za uspokojení a nejvyšší správní
soud je povinen o stížnosti rozhodnouti, leč
by se stěžovatel prohlásil uspokojeným nebo
se nevyslovil ve lhůtě soudem stanovené.
Vydá-li správní úřad nové rozhodnutí neb opa-
tření, jež je v podstatě shodné s rozhodnutím
neb opatřením odvolaným (zrušeným), může