Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 4. zasedání.
837.
Zpráva
výboru ústavně - právního
o vládním návrhu zákona (tisk 749)
o nejvyšším správním soudě.
Zákon
ze dne ..........................................
o nejvyšším správním soudě.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
čl.I.
Zákon ze dne 22. října 1875, č. 36 ř. z. z roku
1876, o zřízení správního soudu, ve znění zá-
konů ze dne 19. března 1894, č. 53 ř. z., ze dne
21. září 1905, č. 149 ř. z., a ve znění § 2 zá-
kona ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n.,
o nejvyšším správním soudě a o řešení kom-
petenčních konfliktů, a ve spojení s § 1 po-
sléze uvedeného zákona se mění a doplňuje
takto:
1. Nadpis se nahrazuje nadpisem tohoto zá-
kona.
2. Před § 1 vloží se tento nadpis:
Díl první.
O působnosti a organisaci nejvyššího správ-
ního soudu a o řízení před ním.
3. Nadpis § 1 zní takto:
Zřízení nejvyššího správního
soudu a jeho sídlo.
4. § 2, odst. 2 se doplňuje druhou větou, jež
zní takto:
Byla - li podána stížnost proti rozhodnutí neb
opatření (odstavec 1) presidenta republiky,
zastupuje ho v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem ministerstvo, jež naříkané roz-
hodnutí neb opatření provedlo, anebo do jehož
působnosti náleží je provésti.
2
5. § 3, věta první a písm. a) se mění a zní
takto:
Z příslušnosti nejvyššího správního soudu
jsou kromě věcí, o nichž to ustanovily dosa-
vadní zvláštní zákony, vyloučeny:
a) věci, o kterých přísluší rozhodovati sou-
dům;
6. § 3, písm. f) se označuje jako písm. b),
mění se a zní takto:
b) stížnosti proti jmenování na veřejné
úřady a do veřejných služeb, pokud nejde
o porušení tvrzeného práva navrhovacího nebo
jmenovacího nebo nároku na jmenování.
7. § 9 se mění a zní takto:
Rozhodování kompetenčních konfliktů mezi
nejvyšším správním soudem a řádnými soudy
jest upraveno zvláštním zákonem.
8. § 10 se mění a zní takto:
(1) Členy nejvyššího správního soudu jsou
první president, druhý president, senátní pre-
sidenti a senátní radové nejvyššího správního
soudu.
(2) Členové nejvyššího správního soudu
jsou hodností a platem postaveni na roven čle-
nům nejvyššího soudu obdobného služebního
postavení. Jmenuje je z osob práv znalých pre-
sident republiky k návrhu vlády. Aspoň dvě
pětiny těchto členů musí míti způsobilost
k úřadu soudcovskému. Nejde-li o místo prv-
ního presidenta, podává vládě dobré zdání
o tom, jak se má místo obsaditi, první presi-
dent a, brání-li mu nějaká překážka, druhý
president.
(3) Nejvyššímu správnímu soudu se při-
dělí potřebný počet pomocných referentů, ve-
doucích a ostatních sil sekretariátu, dále za-
městnanců účetní a kancelářské služby, kan-
celářské pomocné služby a zřízenecké služby.
(4) Pomocní referenti se vybírají z řad
osob práv znalých. Ustanovuje je na dobu
potřeby - nejdéle však na tři roky - vláda
k návrhu prvního presidenta nejvyššího
správního soudu, úředníci státních úřadů
správních jsou povinni přijmouti službu po-
mocných referentů. Ostatní osoby mohou býti
ustanoveny pomocnými referenty jen se
svým souhlasem, nestátní zaměstnanci ve-
řejní, pokud zůstávají ve svém služebním
poměru, kromě toho jen se souhlasem zaměst-
navatelovým. První president nejvyššího
správního soudu zprošťuje pomocného refe-
renta služby u nejvyššího správního soudu;
8
veřejný úředník (soudce) vrátí se pak do
úřadu (k soudu), z něhož byl povolán ke služ-
bě u nejvyššího správního soudu.
(5) Pomocní referenti mají za úkol připra-
vovati zprávy a návrhy pro jednání soudu
v senátech, vykonávati i jiné práce konceptní
a zastávati funkce zapisovatelské. Při pora-
dách senátu jim přísluší poradní hlas.
(6) Pomocní referenti jsou při výkonu této
své funkce samostatní a neodvislí a nesmějí
vykonávati jiné, stálé ani občasné, placené
funkce. Po dobu své funkce mají pomocní re-
ferenti stejné všeobecné služební povinnosti
jako členové nejvyššího správního soudu. Pod-
léhají disciplinární pravomoci jako členové
tohoto soudu, a to s důsledky též pro služební
poměr, z něhož byli k službě u nejvyššího
správního soudu povoláni. Pomocní referenti
z řad veřejných zaměstnanců nesmějí výko-
nem své funkce utrpěti újmy na svých slu-
žebních a platových poměrech.
(7) Služební a platové poměry pomocných
referentů z řad jiných než veřejných zaměst-
nanců se upraví smlouvou.
(8) Podrobnosti k ustanovením odstavců 4
až 7, zejména k ustanovením o služebních a
platových poměrech pomocných referentů,
určí vláda.
(9) Funkcemi pomocných referentů mohou
býti pověřeny i síly sekretariátu nejvyššího
správního soudu.
(10) Služba u nejvyššího správního soudu
je placený úřad státní.
(11) Potřebný počet služebních míst syste-
misuje vláda k návrhu prvního presidenta
nejvyššího správního soudu.
(12) První a druhý president nejvyššího
správního soudu nemohou býti po dobu své
činné služby zvoleni za členy Národního
shromáždění.
9. § 11 se mění a zní takto:
(1) Pro členy nejvyššího správního soudu
platí všeobecně předpisy, platné pro soudce.
Zejména se na ně vztahují ustanovení §§ 98,
99 a 100 ústavní listiny, zákona ze dne 21.
května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se
soudcovskými úředníky a jejich nedobrovol-
ném přeložení na jiné místo neb odpočinek,
a zákona ze dne 4. července 1934, č. 165 Sb.
z. a n., o překládání soudců do výslužby podle
věku.
4
(2) Funkce přikázané v zákoně č. 46/1868
ř. z. disciplinárnímu soudu vykonává u členů
nejvyššího správního soudu tento soud sám
v senátě složeném z druhého presidenta jako
předsedy, ze dvou senátních presidentů a ze
dvou senátních radů nejvyššího správního
soudu, členy senátu a potřebný počet náhrad-
níků předsedy a členů jmenuje první presi-
dent nejvyššího správního soudu, jsa vázán
návrhem sboru senátních presidentů. Sbor
senátních presidentů je povinen navrhnouti
tři způsobilé osoby
pro každé místo v senátě.
(3) Podrobnější předpisy o použití zákona
č. 46/1868 ř. z. na členy nejvyššího správního
soudu může vydati vláda nařízením.
10. § 12 se mění a zní takto:
Podrobnější předpisy o služebním posta-
vení členů nejvyššího správního soudu a ji-
ných jeho zaměstnanců se vyhrazují nařízení
o vnitřním uspořádání nejvyššího správního
soudu (§ 46).
11. § 13 se mění a zní takto:
(1) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje zpravidla v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu.
(2) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje v senátech složených z předsedy a dvou
členů nejvyššího správního soudu:
a) o přípravných opatřeních nebo mezi-
tímních rozhodnutích,
b) o sporech o veřejné dávky a o náhradu
nákladů, jež vznikly provedením správního
řízení, zahrnujíc v to náklady vzniklé úřadu
nebo jeho orgánu, nepřesahuje-li předmět
sporu, počítajíc v to sporné vedlejší plnění,
částku 1000 Kč a v době do konce roku 1942
částku 1500 Kč,
c) jestliže to zvláštní zákon dovoluje,
d) o věcech, jež stanoví všeobecně na
určitou dobu k návrhu shromáždění všech
členů nejvyššího správního soudu vláda na-
řízením. Nařízení vydaná podle tohoto usta-
novení předloží vláda do 14 dnů ode dne vy-
hlášení oběma sněmovnám Národního shro-
máždění. Odepře-li je některá sněmovna
schváliti, pozbývají platnosti ode dne tohoto
usnesení. Vláda vyhlásí bezodkladně ve Sbírce
zákonů a nařízení, že a od kdy nařízení po-
zbylo platnosti.
(3) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje však i o věcech, uvedených v odstavci 2,
písm. b) až d), v senátech složených z před-
5
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu,
má - li rozhodnouti o platnosti nařízení nebo
uzná - li toho potřebu první president nejvyš-
šího správního soudu, zejména na základě ná-
vrhu senátu, jemuž byla věc přikázána, nebo
předsedy tohoto senátu.
(4) Zaujal - li nejvyšší správní soud, nalé-
zaje právo, o určité právní otázce opětovně
týž právní názor, odlišný od právního názoru
žalovaného úřadu, může první president nej-
vyššího správního soudu předložiti tuto právní
otázku k uvážení a usnesení rozšířenému se-
nátu, složenému z předsedy a osmi členů nej-
vyššího správního soudu. K odůvodněnému
návrhu ministerstva, podanému se schválením
vlády, je první president nejvyššího správ-
ního soudu povinen předložiti tomuto senátu
k uvážení a usnesení právní otázku, o níž nej-
vyšší správní soud, nalézaje právo, projevil
již určitý právní názor.
(5) Setrvá - li rozšířený senát, usnášeje se
podle předchozího odstavce, na právním ná-
zoru, jejž nejvyšší správní soud, nalézaje prá-
vo, dosud zastával, oznámí první president
nejvyššího správního soudu usnesení senátu
i s odůvodněním předsednictvu ministerské
rady a všem ministerstvům a dá uveřejniti
takto přijatou právní zásadu bez odůvodnění
v úředním listě republiky československé.
Uveřejněná právní zásada je pro správní
úřady závazná a vláda učiní bez průtahu po-
třebné opatření, aby se správní úřady touto
zásadou řídily.
(6) První president nejvyššího správního
soudu je oprávněn a k odůvodněnému návrhu
ministerstva, podanému se schválením vlády,
povinen i opětovně předložiti rozšířenému se-
nátu (odstavec 4, věta 1) k novému uvážení
a usnesení právní otázku, jež byla rozřešena
právní zásadou uveřejněnou podle předcho-
zího odstavce. K usnesení o změně takové
právní zásady je potřeba dvou třetin hlasů.
Usnese - li se senát na změně uveřejněné
právní zásady, platí přiměřeně ustanovení
předchozího odstavce. Jinak se usnesení se-
nátu, bylo - li vyvoláno návrhem ministerstva,
oznámí s odůvodněním předsednictvu minis-
terské rady a všem ministerstvům.
(7) Všem ministerstvům budiž poskytnuta
příležitost, aby písemně, po případě i vysla-
ným zástupcem ústně, vyložila rozšířenému
senátu své právní stanovisko o právní otázce,
která má býti rozřešena podle odstavců 4
až 6.
6
(8) Kdy je první president nejvyššího
správního soudu oprávněn nebo povinen vyvo-
lati ještě v jiných případech, než jsou uve-
deny v odstavcích 4 až 6, usnesení rozšířených
senátů a jak jsou tyto senáty složeny, stanoví
jednací řád (§ 46). Zejména nechť je k tomu
povinen, zjistí-li nejednotnost rozhodování
nejvyššího správního soudu.
(9) Právní zásady, na nichž se rozšířené
senáty usnesou, jsou pro nejvyšší správní
soud závazné. Podrobnosti stanoví jednací
řád (i§ 46).
(10) Senáty sestavuje první president nej-
vyššího správního soudu a dbá toho, aby byly
pokud možno stálé.
12. § 17 se mění a zní takto:
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
nemá sama o sobě odkládacího účinku. Strana
stěžující si může však požádati o odklad u ža-
lovaného úřadu, který jej povolí, nevyžadu-
jí-li veřejné zájmy okamžitého výkonu a
vzešla-li by straně z tohoto výkonu nenahra-
ditelná újma. Rozhodnutí úřadu podle před-
chozí věty je konečné (§ 5). Nerozhodne-li
úřad o podané žádosti do 60 dnů a nedotýká-li
se naříkané rozhodnutí neb opatření práv ni-
koho jiného než stěžovatele, má se za to, že
odkladný účinek byl povolen.
13. § 18 se mění a zní takto:
(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
má zřetelně označiti rozhodnutí neb opatření,
proti němuž směřuje.
(2) Stížnostní body buďtež přesně uvedeny.
(3) Předkládá-li strana doklady k stížnosti,
nechť je připojí v prvopise nebo v opise.
(4) Stížnost musí býti podepsána advoká-
tem.
14. § 21 se mění a zní takto:
(1) Stížnosti, jež se nehodí k projednávání
pro zřejmou nepříslušnost nejvyššího správ-
ního soudu nebo pro zmeškání zákonné lhůty,
odmítnou se bez dalšího řízení; totéž platí
o stížnostech, jimž brání námitka věci roz-
hodnuté nebo námitka nedostatku legitimace
k stížnosti, pokud i tyto nedostatky jsou
zřejmé.
(2) Chybějí-li formální zákonné náležitosti
(§ 14, věta 2, § 18, odst. 1, 3 a 4, § 20), vrátí
nejvyšší správní soud stížnost k odstranění
nedostatků a poskytne k tomu zároveň prime-
7
řenou lhůtu ne kratší nežli 8 dní. Chybějí-li
však alespoň tři takové náležitosti, může soud
stížnost odmítnouti bez dalšího řízení.
(3) Stížnost, vrácenou k opravě, odmítne
soud bez dalšího řízení, nebyla-li ve stano-
vené lhůtě opravená znovu předložena.
15. § 22 se mění a zní takto:
(1) O odmítnutí stížnosti neb o vrácení
stížnosti k opravě rozhoduje nejvyšší správní
soud v seděni neveřejném, a to v senátech
složených z předsedy a dvou členů nejvyššího
správního soudu.
(2) Bylo-li usneseno, že se odmítá stížnost,
zpraví se o tom správní úřad, proti jehož roz-
hodnutí neb opatření stížnost směruje.
16. § 23, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) V jednoduchých sporech, zejména ne-
ní-li na sporu skutková podstata ve stížnosti
uvedená, nýbrž jen právní otázka, může pro-
vésti nejvyšší správní soud líčení (§ 28), aniž
zavede písemné přípravné řízení.
17. § 24, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) Shledá-li toho nejvyšší správní soud
potřebu, může dáti zúčastněným úřadům i
stranám příležitost k podání repliky a dupliky.
18. § 25 se mění a zní takto:
Nebyl-li některý ze spisů uvedených
v §§ 23 a 24 podán, není to překážkou pokra-
čování v řízení.
19. § 26 se doplňuje třetím, čtvrtým a pá-
tým odstavcem, jež znějí takto:
(3) Stranám a jejich zástupcům je dovo-
leno nahlédnouti do spisů, jež si nejvyšší
správní soud vyžádal (odstavec 1), a poříditi
si jejich opisy. Spisy (části spisů), které jsou
vyloučeny z nahlédnutí stran v příslušném
správním řízení, jakož i podle výslovného
právního předpisu, mohou býti vyloučeny
z nahlédnutí stran také v řízení před nejvyš-
ším správním soudem. Z nahlédnutí nelze však
vyloučiti spisy nebo jejich části, pokud obsa-
hují zjištění okolností, jež žalovaný úřad uvedl
v odůvodněni svého rozhodnutí neb opatření,
vyjímajíc ony, jež je nutno utajiti v zájmu
obrany státu nebo podle výslovného právního
předpisu. Z nahlédnutí nejsou v žádném pří-
padě vyloučeny spisy, do nichž mají strany
8
a jejich zástupci právo nahlížeti podle před-
pisů příslušného správního řízení.
(4) žalovaný úřad, zasílaje spisy nejvyš-
šímu správnímu soudu, oznámí, zdali a které
části spisů mají býti z nahlédnutí vyloučeny.
Názorem žalovaného úřadu o tom, které spisy
mají býti vyloučeny z nahlédnutí v zájmu obra-
ny státu, je s výhradou poslední věty odstavce
3 nejvyšší správní soud vázán. V ostatních
případech rozhodne prvním presidentem nej-
vyššího správního soudu k tomu určený člen
soudu o právu strany nebo jejího zástupce na-
hlédnouti do spisů, jež mají býti podle ozná-
mení žalovaného úřadu z nahlédnutí vylou-
čeny.
(5) Straně (jejímu zástupci), jež požádá
o nahlédnutí do spisů, musí býti sděleno, zda
správní úřad oznámil, že určité spisy nebo
jejich části mají býti vyloučeny z nahlédnutí.
20. § 28 se mění a zní takto:
(1) Skončiv předběžné řízení, rozhodne nej-
vyšší správní soud o stížnosti po veřejném
ústním líčení, nerozhodne - li o ní podle odstav-
ce 4 v zasedání neveřejném na základě spisů.
(2) Veřejné ústní líčení nařídí první presi-
dent nejvyššího správního soudu a obešle
k němu zúčastněné úřady a strany.
(3) V obsílce se upozorní na právo stran
a jejich zástupců, nahlédnouti do spisů a po-
říditi si jejich opisy (§ 26, odst. 3).
(4) V neveřejném zasedání může soud na
základě spisů rozhodnouti o stížnosti:
a) uzná - li, aby naříkané rozhodnutí neb
opatření bylo zrušeno pro vadnost řízení (§6,
odst. 2), za kterou se považuje i nepřísluš-
nost úřadů k vydání naříkaného rozhodnutí
neb opatření,
b) v případech, uvedených v § 13, odst. 2
a 3,
c) nepodal - li stěžovatel ve stížnosti anebo
žalovaný úřad nebo strana spolužalovaná nebo
k řízení podle § 27 přibraná ve lhůtě stano-
vené k podání odvodního spisu návrh, aby se
konalo veřejné ústní líčení. Vezme - li stěžova-
tel teprve v průběhu řízení před nejvyšším
správním soudem návrh na konání veřejného
ústního líčení zpět, může žalovaný úřad, stra-
na spolužalovaná nebo k řízení podle § 27 při-
braná ve lhůtě, kterou soud určí, navrhnouti,
aby se veřejné ústní líčení konalo.
21. § 30, odst. 2 se mění a zni takto:
9
(2) Směřuje-li stížnost proti rozhodnutí neb
opatření orgánů správy zemské, okresní neb
obecní, vyšle zástupce tento orgán; jestliže
o to požádá tento orgán, vyšle zástupce minis-
terstvo, v jehož obor působnosti věc náleží.
22. § 31, odst. 2 se mění a zní takto:
(2) úřady, korporace a obce vykonávají
zástupci právo zmocněnci ze sebe vyslanými,
obce také vyslanými úředníky, kteří mají způ-
sobilost pro službu konceptní (§ 24, odst. 2 zá-
koná ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n.,
o nové úpravě finančního hospodářství svazků
územní samosprávy).
23. § 38 se mění a zní takto:
(1) Nález se vydává písemně a musí obsa-
hovati odůvodnění. Po veřejném ústním líčení
prohlašuje se nález podle možnosti, je-li pří-
tomna aspoň jedna strana, která se zúčast-
nila líčení, též ústně s podstatným odůvodně-
ním.
(2) Nález je vydán tím, že byl aspoň jedné
straně doručen, byl-li však ústně prohlášen,
ústním prohlášením.
(3) Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož
i jiná,zřejmá nedopatření v nálezu může soud
kdykoliv opraviti. V tom případě je nález
vydán doručením neb ústním prohlášením
(odstavec 2) opraveného nálezu.
24. § 39 se mění a zní takto:
(1) Nálezy nejvyššího správního soudu se
vydávají jménem republiky.
(2) Vydané nálezy musí v písemném vy-
hotovení obsahovati jména všech členů nej-
vyššího správního soudu, kteří se účastnili
usnášení.
(3) Prvopis nálezu musí býti podepsán
předsedou senátu a zapisovatelem. Nemůže-li
předseda senátu podepsati nález pro nějakou
překážku, podepíše za něho nález jiný člen
senátu. Nemůže-li zapisovatel podepsati nález
pro nějakou překážku, vynechá se jeho pod-
pis a vyznačí se v nálezu, že zapisovatel ne-
mohl nález podepsati. Na vyhotoveních ná-
lezů, určených pro strany a úřady, vyznačí se
jména těch, kdož prvopis podepsali, a kance-
lář ověří, že vyhotovení souhlasí s prvopisem.
(4) Nálezy buďtež účastníkům co nejdříve
doručeny.
25. § 40 se mění a zní takto:
(1) Byla-li stížnost zamítnuta neb odmít-
10
nuta, vyjímajíc případy odmítnutí a limine
(§ 21), může nejvyšší správní soud uložiti
stěžovateli, aby nahradil žalovanému úřadu,
straně spolužalované a straně k řízení podle
§ 27 přibrané náklady, jež jim vznikly účastí
v řízení před nejvyšším správním soudem.
(2) Bylo-li zrušeno naříkané rozhodnutí
neb opatření z toho důvodu, že v něm
nebylo dbáno uveřejněné právní zásady (§ 13,
odst. 5 a 6), ačkoliv v době vydání rozhod-
nutí neb opatření uplynulo již 60 dnů od je-
jího uveřejnění, uloží soud žalovanému úřadu,
aby nahradil stěžovateli náklady, jež mu
vznikly účastí v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem.
(3) Koná-li se veřejné ústní líčení na ná-
vrh žalovaného úřadu, strany spolužalované
nebo strany k řízení podle § 27 přibrané,
může soud uložiti navrhovateli, bylo-li stíž-
nosti vyhověno, aby nahradil stěžovateli ná-
klady, jež mu vznikly z veřejného ústního
líčení.
(4) Bylo-li rozhodnutí neb opatření správ-
ního úřadu v téže věci zrušeno opětovně pro
vady řízení neb opětovně pro nezákonnost,
může soud uložiti žalovanému úřadu, aby na-
hradil stěžovateli náklady, jež mu vznikly
novým řízením před nejvyšším správním
soudem.
(5) Bylo-li zrušeno rozhodnutí neb opatření
z toho důvodu, že správní
úřad, vydávaje po
zrušovacím nálezu nejvyššího správního soudu
nové rozhodnutí neb opatření, se neřídil práv-
ním názorem, vysloveným v tomto zrušovacím
nálezu, uloží soud žalovanému úřadu, aby na-
hradil stěžovateli náklady, jež mu vznikly
novým řízením před nejvyšším správním
soudem.
(6) Lhůta k plnění činí 30 dnů ode dne do-
ručení nálezu. Náhrada nákladů vymůže se
politickou nebo soudní exekucí.
26. § 41 se mění a zní takto:
(1) Nejvyšší správní soud může uložiti stě-
žovateli, straně spolužalované nebo k řízení
podle § 27 přibrané, jakož i jejich zástupcům
zaplacení částky od 50 Kč do 3.000 Kč, brojí-li
proti jasnému znění zákona nebo jde-li
o zřejmou svévoli.
(2) Uložené částky připadají státu a vy-
máhá je finanční prokuratura v Praze. Usta-
novení § 40, odst. 6 platí obdobně.
27. § 42, odst. 1 se mění a zní takto:
11
(1) O líčení sepíše se protokol, jenž nechť
obsahuje jména členů rozhodovacího senátu,
pomocných referentů, zapisovatele, účastníků
a jejich zástupců, pak jména zástupců úřadů,
jakož i zápis o tom, co se při líčení udalo pod-
statného.
28. § 43 se mění a zní takto:
Proti nálezům nejvyššího správního soudu
nepřipouští se obnova řízení.
29. § 44 se mění a zní takto:
(1) Když v kterémkoliv stadiu řízení před
nejvyšším správním soudem žalovaný úřad
prokáže, že stěžovatel byl dodatečně uspoko-
jen, budiž stěžovateli poskytnuta příležitost,
aby se vyslovil, zda se považuje za uspoko-
jena. Nevysloví - li se stěžovatel ve lhůtě sou-
dem určené nebo shledá - li soud, že stěžovateli
se uspokojení dostalo, zastaví se řízení usne-
sením soudu. Řízení zastavené nemůže se již
obnoviti.
(2) Pouhé odvolání (zrušení) rozhodnutí
neb opatření, jež bylo stížností vzato v odpor,
nepokládá se za uspokojení a nejvyšší správní
soud je povinen o stížnosti rozhodnouti,
leč by se stěžovatel prohlásil uspokojeným
nebo se nevyslovil ve lhůtě soudem stanovené.
Vydá - li správní úřad nové rozhodnutí neb
opatření, jež je v podstatě shodné s rozhod-
nutím neb opatřením odvolaným (zrušeným),
může stěžovatel toto nové rozhodnutí neb
opatření vzíti v odpor buď novou stížností
nebo tím způsobem, že se ve lhůtě § 14 na
svoji stížnost, podanou na odvolané (zrušené)
rozhodnutí neb opatření, písemným podáním
odvolá.
30. § 45 se mění a zní takto:
Je - li dovoleno nebo je - li potřeba podle to-
hoto zákona zastoupení advokátem, smí to
býti jen advokát, který je oprávněn vykoná-
vati advokacii na území
Československé re-
publiky.
31. § 46, odst. 2 se mění a zní takto:
(2) Nejvyšší správní soud vydává si sám
jednací řád; vláda jej schvaluje a vyhlašuje
ve Sbírce zákonů a nařízení.
32. § 47 opatřuje se nadpisem ,,Právo
chudých", mění se a zní takto:
(1) O právu chudých platí přiměřeně usta-
novení zákona o soudním řízení v občanských
rozepřích právních a předpisy jej provádějící,
12
doplňující nebo měnící, platné v sídle nejvyš-
šího správního soudu.
(2) Podrobnosti stanoví jednací řád (§ 46).
33. § 49 se zrušuje a na místě něho vklá-
dají se nová ustanovení §§ 48 až 54, jež znějí
takto:
§ 48.
Stavění lhůt.
Běh lhůt podle tohoto zákona se staví od
1. července do 31. srpna. Připadne-li počátek
lhůty na dobu od 1. července do 31. srpna,
staví se její běh po dobu, která zbývá do 31.
srpna.
Díl druhý.
O poplatcích v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem.
§49.
(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
podléhá pevnému poplatku 60 Kč z prvního
archu.
(2) Odvodní spis, replika, duplika a žádost
o odklad veřejného ústního líčení podléhají
pevnému poplatku 20 Kč z prvního archu.
(3) Každý další arch prvopisu, jakož
i každý arch dalšího vyhotovení neb opisu
podání, uvedených v odstavcích 1 a 2, podléhá
pevnému poplatku 10 Kč.
(4) Stížnost, jež se předkládá znovu po do-
plnění (§21, odst. 2) bez průvodního podání,
podléhá pevnému poplatku 10 Kč bez ohledu
na počet archů, vyhotovení či opisů.
§ 50.
(1) Návrh, aby se konalo veřejné ústní lí-
čení, podléhá pevnému1 poplatku 60 Kč z prv-
ního archu.
(2) Je-li tento návrh učiněn v některém po-
dání, uvedeném v § 49, odst. 1 a 2, podléhá
podání vedle poplatku podle ustanovení pří-
slušného odstavce též pevnému poplatku 60 Kč
z prvního archu.
§ 51.
(1) Ostatní podání stran v řízení před
nejvyšším správním soudem podléhají pev-
nému poplatku 10 Kč z prvního archu.
18
(2) Každý další arch prvopisu, jakož i každý
arch každého dalšího vyhotovení neb opisu
těchto podání podléhá pevnému poplatku 5 Kč.
§ 52.
Přílohy poplatných podání (§§ 49 až 51)
podléhají pevnému poplatku 2 Kč z každého
archu, jsou-li to však knihy, brožury nebo plá-
ny, pevnému poplatku 2 Kč z každého kusu.
§53.
Ve sporech o veřejné dávky a o náhradu
nákladů, jež vznikly provedením správního
řízení, zahrnujíc v to náklady vzniklé úřadu
nebo jeho orgánu, činí poplatek v případě
§ 49, odst. 1 a § 50, je-li předmětem sporu
peněžité plnění do 1000 Kč - 30 Kč, nad
8000 Kč - 80 Kč, poplatek podle § 49, odst.
3 a 4 a § 51, odst. 1, je-li předmětem sporu
peněžité plnění do 1000 Kč - 5 Kč, poplatek
podle § 49, odst. 2, je-li předmětem sporu pe-
něžité plnění do 1000 Kč - 10 Kč.
§54.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak,
platí o poplatcích (§§ 49 až 53) zákonná usta-
novení o kolcích a poplatcích.
(2) Poplatkové výhody platné pro správní
řízení platí též pro řízení před nejvyšším
správním soudem.
34. § 50 se označuje jako § 55 a opatřuje se
tímto nadpisem:
Díl třetí.
Prováděcí ustanovení.
a mí takto:
Tento zákon provedou všichni členové
vlády.
čl. II.
§ 1, věta 2 zák. č. 3/1918 Sb. z. a n. se
zrušuje.
čl. III.
Přechodná ustanovení.
(1) Ustanovení čl. I, pokud se jím mění,
případně doplňují §§ 2, 13, 17, 21, 22, 23, 24,
25, 26, 28, 30, 31, 38, 39,42, 43, 44,45,47 a 48,
14
platí i pro řízeni o stížnostech, jež byly po-
dány před účinností tohoto zákona, avšak
v den účinnosti zákona nebyly ještě vyřízeny;
v uvedeném řízení:
a) může vyzvati nejvyšší správní soud stě-
žovatele, který se nevzdal veřejného ústního
líčení, aby se ve lhůtě 30 dní vyslovil, zda
činí návrh, aby se veřejné ústní líčení ko-
nalo. Nepodá - li stěžovatel ve stanovené
lhůtě návrh, aby se veřejné ústní líčení
konalo, doručí soud stejné vyzvání žalova-
nému úřadu, straně spolužalované nebo při-
brané k řízení podle § 27, uplynula - li lhůta
stanovená k podání odvodního spisu již před
účinností tohoto zákona, nebo byl - li odvodní
spis do účinnosti tohoto zákona podán. Ne-
byl-li podán návrh ve stanovené lhůtě, aby se
veřejné ústní líčení konalo, rozhodne soud
o stížnosti v zasedání neveřejném na základě
spisů. Podal - li do účinnosti tohoto zákona ža-
lovaný úřad, strana spolužalovaná nebo při-
braná k řízeni podle § 27 návrh, aby se konalo
veřejné ústní líčení o stížnosti, při níž se stě-
žovatel veřejného ústního líčení vzdal, může
vyzvati soud žalovaný úřad, stranu spolužalo-
vanou nebo přibranou k řízení podle § 27, aby
se ve lhůtě 30 dní vyslovily, zda činí návrh,
aby se veřejné ústní líčení konalo. Nebude - li
návrh ve stanovené lhůtě podán, rozhodne
soud o stížnosti v zasedání neveřejném na zá-
kladě spisů;
b) §§ 18, 40 a 41 platí v dosavadním znění.
(2) Návrh strany, aby se konalo veřejné
ústní líčení, podaný podle odstavce 1, podléhá
poplatku podle § 50 ve spojení s § 53.
(3) Pozbyla - li stížnost podaná před účin-
ností tohoto zákona věcného významu, bu-
diž stěžovateli poskytnuta příležitost, aby
se o tom vyslovil ve lhůtě 30 dnů. Vysloví - li
stěžovatel souhlas, zastaví se řízení usnesením
soudu. Zastavené řízení nemůže se obnoviti.
Jestliže se stěžovatel nevysloví, nastává klid
řízení. Řízení budiž na návrh stěžovatele, ža-
lovaného úřadu, strany spolužalované nebo
k řízení podle § 27 přibrané obnoveno. Státi
se tak může teprve po uplynutí šesti měsíců
ode dne, kdy prošla lhůta 30 dnů, uvedená ve
větě 1. Nebude - li podán návrh na obnoveni
řízení do 1 roku ode dne, kdy prošla lhůta uve-
dená ve větě 1, zastaví se řízení usnesením
soudu.
(4) Věková mez podle zákona ze dne 4.
července 1934, č. 165 Sb. z. a n., o překládání
soudců do výslužby podle věku, zvyšuje se pro
15
členy nejvyššího správního soudu, kteří za
účinnosti tohoto zákona věkové meze dosáhli,
do konce roku 1940 na 68. rok věku.
Čl. IV.
Úplné znění zákona.
Zákon č. 36/1876 ř. z., ve znění zákonů
č. 53/1894 ř. z. a č. 149/1905 ř. z., v přizpů-
sobeném znění § 2 zák. č. 3/1918 Sb. z. a n.,
ve znění tohoto zákona, a ve spojení s § 1 zák.
č. 3/1918 Sb. z. a n., zní po vynechání úvodní
věty, jak je uvedeno v příloze, jež tvoří sou-
část tohoto zákona.
Čl. V.
Prováděcí ustanovení.
Tento zákon provedou všichni členové
vlády.