29
§ 44.
Zastavení řízení.
(1) Když v kterémkoliv stadiu řízení před
nejvyšším správním soudem žalovaný úřad
prokáže, že stěžovatel byl dodatečně uspoko-
jen, budiž stěžovateli poskytnuta příležitost,
aby se vyslovil, zdali se považuje za uspoko-
jena. Nevysloví-li se stěžovatel ve lhůtě sou-
dem určené nebo shledá-li soud, že stěžovateli
se uspokojení dostalo, zastaví se řízení usne-
sením soudu. Řízení zastavené nemůže se již
obnoviti.
(2) Řízení se zastaví též, odvolal-li správní
úřad rozhodnutí neb opatření, jež bylo stíž-
ností vzato v odpor. Vydá-li však správní
úřad nové rozhodnutí neb opatření, jež je
v podstatě shodné s rozhodnutím neb opatře-
ním odvolaným, může stěžovatel toto nové
rozhodnutí neb opatření vzíti v odpor buď
novou stížností nebo tím způsobem, že se ve
lhůtě § 14, odst. 1 na svoji stížnost podanou
na odvolané rozhodnutí neb opatření písem-
ným podáním odvolá.
(3) Pozbyla-li stížnost věcného významu,
budiž stěžovateli poskytnuta příležitost, aby
se vyslovil, zdali souhlasí se zastavením ří-
zení. Vysloví-li stěžovatel souhlas nebo ne-
vysloví-li se ve lhůtě soudem určené, zastaví
se řízení usnesením soudu. Řízení zastavené
nemůže se již obnoviti.
§45.
Zastupování před nejvyšším
správním soudem.
Je-li dovoleno nebo je-li potřeba podle to-
hoto zákona zastoupení advokátem, smí to
býti jen advokát, který je oprávněn vykoná-
vati advokacii na území československé re-
publiky.
§ 46.
Vnitřní uspořádání a jednací
řád nejvyššího správního
soudu.
(1) Podrobnější předpisy o vnitřním uspo-
řádání nejvyššího správního soudu, jakož
i o zaměstnancích, kteří mají býti při něm
ustanoveni, vydají se nařízením.
(2) Nejvyšší správní soud vydává si sám
30
jednací řád; vláda jej schvaluje a vyhlašuje
ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 47.
Právo chudých.
(1) Pokud tento zákon neustanovuje jinak,
platí o právu chudých přiměřeně ustanovení
zákona o soudním řízení v občanských roze-
přích právních a předpisy jej provádějící,
doplňující nebo měnící, platné v sídle nejvyš-
šího správního soudu.
(2) Stranám, které nepravými údaji vylou-
dily propůjčení práva chudých, uloží se pří-
spěvek podle § 41, odst. 1 až do 10.000 Kč.
(3) o výkonu usnesení, jímž byla strana
přidržena, aby doplatila částky, od jichž za-
placení byla na základě práva chudých pro-
zatímně osvobozena, platí obdobně § 40,
odst. 2.
(4) žádost o právo chudých musí býti po-
dána nejdéle do 15 dnů ode dne vydání roz-
hodnutí neb opatření, proti němuž lze podati
stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Ta-
kové rozhodnutí (opatření) musí obsahovati
poučení o podmínkách práva chudých a
o lhůtě stanovené v předchozí větě.
(5) Lhůta k podání stížnosti se staví ode
dne podání žádosti o právo chudých až do
doručení rozhodnutí o žádosti, po případě až
do ustanovení advokáta k hájení práv chudé
strany.
§ 48.
Stavění lhůt.
Běh procesní lhůty podle tohoto zákona se
staví od 1. července do 31. srpna. Připadne-li
počátek takové lhůty na dobu od 1. července
do 31. srpna, staví se její běh po dobu, která
zbývá do 31. srpna.
Díl druhý.
O poplatcích v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem.
§ 49.
(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
podléhá pevnému poplatku 60 Kč z každého
archu.
31
(2) Směřuje-li stížnost proti několika roz-
hodnutím (opatřením), zvyšuje se tento po-
platek na tolikanásobek, kolik rozhodnutí
(opatření) se bere stížností v odpor.
(3) Poplatek se zvyšuje na dvojnásobek,
byl-li ve stížnosti podán návrh, aby se konalo
veřejné ústní líčení.
(4) Každé další vyhotovení neb opis stíž-
nosti podléhá pevnému poplatku 30 Kč z kaž-
dého archu.
(5) Stížnost, jež se předkládá znovu po do-
plnění (§ 21, odst. 2) bez průvodního podání,
podléhá pevnému poplatku 10 Kč bez ohledu
na počet archů, vyhotovení či opisů.
(6) Podání, v němž se stěžovatel odvolává
na svoji dřívější stížnost ve smyslu § 44,
odst. 2, poplatku nepodléhá.
§ 50.
(1) Návrh na přijetí stížnosti (§ 3, odst. 3),
odvodní spis, replika, duplika a žádost o od-
klad veřejného ústního líčení podléhají pev-
nému poplatku 30 Kč z každého archu.
(2) Byl-li návrh, aby se konalo veřejné
ústní líčení, podán jinou stranou než stěžo-
vatelem, podléhá pevnému poplatku 60 Kč
z každého archu.
(3) Ustanovení § 49, odst. 2 platí obdobně.
(4) Každé další vyhotovení neb opis podání,
uvedených v odstavcích 1 a 2, podléhá polo-
vičnímu pevnému poplatku, jakému podléhá
podání samo.
§ 51.
O) Ostatní podání stran v řízení před nej-
vyšším správním soudem podléhají pevnému
poplatku 10 Kč z každého archu.
(2) Ustanovení § 49, odst. 2 platí obdobně.
(3) Každé další vyhotovení neb opis po-
dání, uvedených v odstavci 1, podléhá pev-
nému poplatku 5 Kč z každého archu.
§ 52.
Přílohy poplatných podání (§§ 49 až 51),
jež jsou podle svého obsahu jejich součástí,
podléhají stejnému poplatku jako příslušné
podání, jinak podléhají pevnému poplatku
5 Kč z každého archu, jsou-li to však knihy,
brožury nebo plány, pevnému poplatku 5 Kč
z každého kusu.
32
§ 53.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí
o poplatcích (§§ 49 až 52) zákonná ustano-
vení o kolcích a poplatcích. Poplatkové vý-
hody podle zvláštních zákonů zůstávají ne-
dotčeny.
Díl třetí.
Prováděcí ustanovení.
§ 54.
Tento zákon provedou všichni členové
vlády.
Důvodová zpráva
Nynější organisace nejvyššího správ-
ního soudu byla upravena zákonem ze dne
2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n. Jím byly
přijaty s některými změnami zákony
č. 36/1876 ř. z., č. 349/1905 ř. z. a jednací
řád č. 209/1907 ř. z. Avšak již v r. 1920
začalo se uvažovati o reformě nejvyššího
správního soudu. Výsledkem toho byly ně-
které návrhy na novelisaci zákona o nej-
vyšším správním soudě. Přihlédnuvši
k těmto návrhům, vypracovalo minister-
stvo vnitra osnovu nového zákona o nej-
vyšším správním soudě a rozeslalo ji pří-
pisem ze dne 4. srpna 1929, č. 43.162/
1929-7 k připomínkovému řízení. V dů-
vodové zprávě k této osnově je též podrob-
ná zpráva o shora zmíněných návrzích na
novelisaci zákona o nejvyšším správním
soudě. Osnova z r. 1929 přiklonila se k ná-
zoru, že není prozatím potřeba změny
struktury nejvyššího správního soudu a
omezila se na návrh nezbytných opatření,
jimiž by se zabezpečilo zjednodušení a
zrychlení výkonu právní ochrany, tímto
soudem poskytované. Za meziminister-
ského projednávání této osnovy byl roz-
množen počet sil grémia nejvyššího správ-
ního soudu a zároveň poklesl počet stíž-
ností, podávaných k tomuto soudu, takže
se dalo čekati, že nedodělky u nejvyššího
správního soudu budou v krátké době vy-
řízeny, aniž by bylo potřeba zamýšleného
zákonodárného opatření. Z toho důvodu
byly práce na osnově z r. 1928 přerušeny.
Očekávaný výsledek se však nedostavil,
neboť od roku 1932 počal počet stížností
k nejvyššímu správnímu soudu opět stou-
pati tak enormně, že koncem roku 1935
bylo u tohoto soudu již 17.431 nevyříze-
ných stížností. Poněvadž soud ten vyřídil
v posledních letech průměrně asi 5500
stížností za rok, znamená nynější stav
jeho nedodělků asi tříleté zpoždění ve vy-
řizování agendy. Tím se stává praktická
cena soudní kontroly správy ilusorní a je
tedy nezbytně nutno hledati prostředky
k odstranění tohoto nepříznivého stavu a
přikročiti k opatřením, jimiž by se čelilo
dalšímu přetížení nejvyššího správního
soudu a trvale zlepšil velmi nepříznivý
stav jeho nevyřízené agendy. Vedena touto
snahou, připravila vláda republiky Česko-
slovenské osnovu zákona, jímž by se pro-
vedly potřebné změny platných předpisů
o nejvyšším správním soudě. Aby prove-
dení nutné novelisace zmíněných předpisů
co nejvíce usnadnila a urychlila, upustila
vláda od úmyslu podati návrh na vydání
nového zákona o nejvyšším správním sou-
dě, navrhuje jen částečnou změnu plat-
ných předpisů o nejvyšším správním soudě
a omezuje své návrhy na takové, jichž je
k docílení zamýšlených výsledků nezbytně
potřeba a na takové, jimiž se mají napra-
viti některé nedostatky dosavadního práv-
ního stavu v praxi nepříjemně pociťované.
Návrhy směřují jednak k omezení pů-
sobnosti nejvyššího správního soudu, jed-
33
nak k zvýšení jeho výkonnosti prostředky
rázu procesně technického a organisačního
podobně, jako se to stalo nedávno při opa-
tření proti přetížení nejvyššího soudu
(zákon ze dne 11. prosince 1934, č. 251
Sb. z. a n.).
I. Návrhy na omezení působnosti nejvyš-
šího správního soudu.
A. Prostředky přímé.
Nejvyšší správní soud je zahrnován
značným počtem nepatrných sporů, takže
peněžitá hodnota předmětu sporu pohybu-
je se velmi zhusta pod částkou 100 Kč.
Je jasno, že v takových sporech jsou
útraty právního zastoupení, jež stěžova-
teli ze správního procesu vzejdou, značné
a často mnohonásobně větší, než jest
hmotný jeho prospěch z příznivého vyří-
zení stížnosti. Podle statistiky pohybuje
se však počet stížností pro stěžovatele
příznivě vyřízených kolem 30%. Dá se
sice namítati, že by v tom byla nerovnost,
kdyby mohly býti před správní tribunál
vznášeny jen věci větší hodnoty majetko-
vé. Ale s druhé strany zase není možno
přehlížeti, že průměrný náklad, který po-
stihuje státní pokladnu z jednoho soud-
ního případu převyšuje 1000 Kč, takže je
v tom velký nepoměr, musí-li stát, tedy
soujem všech poplatníků, vynaložiti více
než 1000 Kč, aby se jednotlivci dostalo
možnosti hájiti před nejvyšším správním
soudem svůj právně často nepodložený ma-
teriélní zájem o hodnotě nepoměrně menší.
Cizí zákonodárství neváhala zavésti mi-
nimální hranici pro majetkové spory
správní; tak na př. již od r. 1919 je možno
k vrchnímu správnímu soudu pruskému
vznésti věci daňové jen, dosahu je-li
punktum sporu určité částky, jež činí
nyní 500 ř. M., tedy více než 4000 Kč a
k německému říšskému finančnímu soudu
lze podati právní stížnost jen, přesahuje-li
předmět sporu 200 r. M., t. j. více než
1600 Kč.
Bylo by tudíž zajisté možné, vyloučiti
stížnost k nejvyššímu správnímu soudu ve
všech věcech, jejichž hodnota se dá vy-
jádřiti v peněžité částce a nepřesahuje
500 Kč.
Vláda však nečiní tak dalekosáhlý ná-
vrh, majíc za to, že postačí (viz osnovaný
§ 3 zákona), budou-li v uvedených mezích
majetkové hodnoty předmětu sporu vylou-
čeny stížnosti ve věcech, při nichž se dá
majetková hodnota sporu snadno a, přesně
zjistiti, t. j. spory o veřejné dávky a spory
o náhradu nákladů, jež vznikly provedením
správního řízení.
Navržené omezení kompetence nejvyšší-
ho správního soudu je značně zmírněno
ustanovením, že soud může přijmouti na
návrh toho, kdo se cítí poškozen ve svých
právech, k projednání i stížnost z důvo-
dů právě uvedených jinak nepřípustnou,
uzná-li, že věc má zásadní nebo pro navrho-
vatele velmi vážný význam. Tím se zabrání
bezpečně všem tvrdostem, jež by navržené
opatření mohlo s sebou přinésti a zajistí se
soudní, ochrana strany v případech, kde je
skutečně odůvodněná; zejména se tím
umožní, aby byl v konkrétním případě vzat
patřičný zřetel na sociální poměry strany,
t. j. na rozdílný význam, jejž má i po-
měrně nepatrná peněžitá částka pro stranu
podle toho, je-li majetnou čili nic.
Jak viděti, nejde ani zdaleka o to, aby
byly určité druhy správních aktů vylou-
čeny z kognice nejvyššího správního sou-
du; zásadně bude moci býti vznesena na
nejvyšší správní soud i po uzákonění na-
vržených změn každá věc, jež se mohla do-
stati nyní před tento soud. Jde jen
o kvantitativní omezení působno-
sti nejvyššího správního soudu. V náhradu
za to stane se ochrana poskytovaná nej-
vyšším správním soudem účinnější, neboť
bude poskytována rychleji.
B. Prostředky nepřímé.
1. Mezi správními úřady a nejvyšším
správním soudem vznikají přirozeně roz-
pory v posuzování právních otázek. Správ-
ní úřady mají někdy tak eminentní zájem
na uplatnění svého právního stanoviska, že
na něm musí trvati při vyřizování konkrét-
ních věcí přes odchylný názor jednotlivých
senátů nejvyššího správního soudu, a to
za tím účelem, aby dosáhly změny stano-
viska nejvyššího správního soudu v jeho
plenárních shromážděních, t. j. v odborném
plenu, případně v administrativním nebo
finančním plenu. Tato procedura je příliš
zdlouhavá a má v zápětí příliv stížností
k nejvyššímu správnímu soudu. Aby se
tomu zabránilo, navrhuje se zjednodušení
řízení při řešení takovýchto sporných otá-
34
zek. Příslušné ministerstvo bude moci
příště se schválením vlády navrhnouti pří-
mo, aby o sporné právní otázce rozhodl
rozšířený senát (§ 13, odst. 3 a 5), takže
se stranám ušetří podávání zbytečných
stížností k nejvyššímu správnímu soudu.
Mimo to se stanoví sankce na nedbání stálé
judikatury nejvyššího správního soudu, na
níž tento soud v rozšířeném senátě setrval
(§ 40, odst. 1, věta 2). Tím byl proveden
podnět parlamentní úsporné a kontrolní
komise.
2. a) Za dnešního stavu věci nelze uznati
za úměrný podíl, jímž v podobě kolkového
poplatku přispívají k úhradě nákladu na
nejvyšší správní soud ti, jimž instituce
tato přináší individuální prospěch. Ukazují
to velmi názorně tyto číslice: Podle statis-
tického výkazu o činnosti nejvyššího správ-
ního soudu na př. za r. 1934 vyřídil tento
tribunál 6146 stížností, kdežto úhrnný ná-
klad na řečený soud činí podle rozpočtu té-
hož roku 6,057.200 Kč, takže nákladový
průměr, vypadající na jednu vyřízenou
stížnost, činil okrouhle 1000 Kč. Ježto pak
průměrný rozsah jedné stížnosti lze zhruba
odhadnouti na dva archy, činí kolkový po-
platek připadající na jedno pare stížnosti
10 Kč (podle nynější praxe pohlíží se totiž
na stížnost podanou u nejvyššího správní-
ho soudu po stránce její poplatnosti stejně,
jako na obyčejné podání k úřadu správní-
mu) a na povinné druhé vyhotovení stíž-
nosti připadá rovněž 10 Kč, což činí
úhrnem pouze 20 Kč. Protože soudní pro-
tokoly kolku nepodléhají a rozsudečné
z nálezů soudních se neplatí, jiná podání
stran (jako odpovědi a pod.) pak nemají
v celku s hlediska výnosu kolkových po-
platků valného významu, připadá při 6146
stížnostech na poplatkovou úhradu ročního
nákladu celkem asi 122.920 Kč, což činí
při celkovém nákladu 6,057.200 Kč asi
dvě procenta, kdežto na úhradu da-
ňovou zbývá okrouhle 98%. Tento podíl
poplatkové úhrady na celkovém nákladu na
instituci nejvyššího správního soudu jest
očividně zcela neúměrný a neodpovídá ni-
kterak značnému individuálnímu prospě-
chu, jejž soudní kontrola správních aktů
stěžovatelům poskytuje. Dosavadní poměr
mezi úhradou daňovou a úhradou poplat-
kovou je tedy očividně neuspokojivý.
Statistický výkaz za rok 1934 lze poklá-
dati za normální, takže vypočet na základě
jiných ročníků poslední doby podstatně by
se od výsledků tohoto roku nelišil, jak je
viděti i z výsledků v r. 1929-1933.
Je tedy účelné, aby zjištěný nepoměr
mezi poplatkovou a daňovou participací na
úhradu nákladů na nejvyšší správní soud
byl aspoň poněkud napraven, t. j., aby zpo-
platnění stížností k tomuto soudu poda-
ných poněkud se přiblížilo poplatkové po-
vinnosti, jíž jsou podrobena obdobná po-
dání k nejvyššímu soudu, neboť nejvyšší
správní soud zaujímá v organisaci státu
postavení do jisté míry obdobné nejvyšší-
mu soudu.
K tomu směřují návrhy v osnovaném
druhém díle zákona.
b) Uložení pokuty pro svévoli (§ 41) je
diffamující. Proto se též zřídka sahá k to-
muto prostředku, ač by jinak mohl dobře
plniti svou funkci a brzditi příliv neodů-
vodněných stížností. Proto se doporučuje
změniti název tohoto prostředku na příspě-
vek a zároveň přiměřeně valorisovati sazbu.
Podle dosud platného předpisu plynou
pokuty pro svévoli do chudinského fondu
řádného bydliště stěžovatelova. Při změ-
něné konstrukci je nutno, aby příspěvek
plynul do státní pokladny. Pro obecní fi-
nance neměl příjem z těchto pokut pro
svou sporadičnost valného významu a obce
s ním jako s pravidelným příjmem ne-
mohly v rozpočtovém hospodářství vůbec
ani počítati; také jejich vymáhání bylo ne-
dokonalé.
II. Návrhy na zvýšení výkonnosti nej-
vyššího správního soudu.
1. Značnější rozmnožení počtu členů gré-
mia nejvyššího správního soudu nelze do-
poručiti, neboť veliký počet členů grémia
by snadno mohl vésti k nejednotnosti roz-
hodování a tím i k snížení úrovně kognice
nejvyššího správního soudu. Poněvadž však
k odstranění nahromaděných nedodělků by
sotva postačila ostatní navržená opatření
sama o sobě, doporučuje se aspoň doplniti
organisaci nejvyššího správního soudu za-
vedením instituce dočasně přidělovaných
pomocných referentů, kteří by byli pověřeni
úkolem připravovati zprávy a návrhy pro
jednáni soudu, při poradách senátu příslu-
šel by jim poradní hlas a mohli by zastá-
vati též funkce zapisovatelské, vyhotovo-
vati písemné nálezy a konati jiné práce
konceptití (§ 10).
2. Ustanovení § 13, odst. 5 zákona
35
o správním soudě, že alespoň polovina
z radů přibraných do jednotlivých senátů
musí býti vzata z členů, kteří mají kvali-
fikaci pro úřad soudcovský, brání účel-
nému využití sil nejvyššího správního
soudu. Účast osob s kvalifikací pro úřad
soudcovský ve správní jurisdikci nelze
sice podceňovati, nelze však tvrditi, že by
administrativní úředníci služby právní,
znalí příslušných správních předpisů,
správní praxe a zvláštních zásad, ovlá-
dajících obor správního práva, byli pro
úřad soudce u nejvyššího správního soudu
méně kvalifikovaní, a nelze je tedy dekla-
sifikovati ani dalším obdobným předpisem
§ 10, odst. 4 zákona o správním soudě. Uvá-
dělo-li se na odůvodnění těchto předpisů, že
jen účast soudců zabezpečuje zcela objek-
tivní posouzení sporu, lze k tomu po-
dotknouti, že i správní úředník, jmenovaný
členem nejvyššího správního soudu, na-
bývá soudcovské neodvislosti, jež je před-
pokladem jeho objektivnosti. Z uvedených
důvodů navrhuje se zrušiti ustanovení § 13,
odst. 5 zákona o nejvyšším správním soudě
a pozměniti ustanovení § 10, odst. 4 téhož
zákona (srv. nyní § 10, odst. 3).
3. a) Rozhodnutí o neplatnosti nařízení
týká se vždycky jen konkrétního případu
a rozšíření senátu o 2 členy neznamená
při specialisaci referentů nejvyššího správ-
ního soudu zvýšení odbornosti senátu.
Z toho důvodu navrhuje vláda zrušiti
ustanovení § 13, odstavce 3 zákona o správ-
ním soudě, že o platnosti nařízení rozho-
dují senáty, sestávající ze 6 radů a před-
sedy.
b) V souvislosti s tím se navrhuje (nově
osnovaný § 13, odst. 2), aby věci, při nichž
důkladnost a spolehlivost jurisdikce ne-
utrpí početním zeslabením senátu, byly při-
kázány tříčlenným senátům. Jsou
to jednání a rozhodnutí o přípravných
opatřeních a mezitímních rozhodnutích,
dále věci, jež určí v budoucnu ten který
zákonný předpis (také dosavadní zákono-
dárství již uzákonilo takový předpis, viz
§ 200, odst. 1 zákona ze dne 24. června
1926, č. 103 Sb. z. a n.), dále věci určené
shromážděním všech členů nejvyššího
správního soudu se schválením vlády. Aby
mohl býti vzat zřetel na zvláštní povahu
případu, ustanovuje se, že nejvyšší správní
soud bude rozhodovati i o těchto věcech
v pětičlenných senátech, uzná - li toho po-
třebu president nejvyššího správního sou-
du buď z vlastního podnětu neb k návrhu
senátu, jemuž byla věc přikázána, nebo
k návrhu předsedy tohoto senátu.
c) Ustanovení o závaznosti právních zá-
sad usnesených rozšířenými senáty (§ 13,
odst. 8) má za účel, zabezpečiti větši mě-
rou jednotnou judikaturu. Skutečnost, že
rozšířením počtu členů senátu nezvyšuje
se vzhledem k specialisaci členů grémia
vždy též odborná úroveň senátu, vyžaduje
toho, aby počet členů rozšířeného senátu
nebyl stanoven vysoko. Odborná plena mají
nyní mimo předsedu 12 členů. Pro řízení
podle § 13, odst. 3 až 6 má vláda za to,
že plně postačí, bude - li se rozšířený senát
skládati z 8 členů a předsedy.
Pokud jde o další opatření, směřující ke
zvýšení stálosti judikatury nejvyššího
správního soudu, srv. vývody I, B, 1.
4. Navržený doplněk § 44, odst. 3 zákona
o nejvyšším správním soudě, podle něhož
má býti možno zastaviti řízení o stížno-
stech, jež pozbyly věcného významu, bude
míti význam hlavně po dobu nahromadění
nedodělků, kdy časové období mezi podá-
ním stížnosti a jejím vyřízením je dlouhé
a pravděpodobnost právních a skutkových
změn, jež činí stížnost zbytečnou, je tedy
větší. Toto ustanovení umožní nejvyššímu
správnímu soudu, aby provedl povšechnou
revisi nyní nahromaděných stížností a aby
dotazy u stěžovatelů zjistil, trvají - li na
vyřízení stížnosti. Lze doufati, že se tímto
způsobem značně přispěje k odstranění ne-
dodělků nejvyššího správního soudu.
5. a) Za nynějšího právního stavu, kdy
se zásadně koná veřejné ústní líčení, často
ani strany, které se nevzdaly veřejného
ústního líčení, nemají na jeho konání zá-
jem, jak o tom svědčí okolnost, že se k lí-
čení velmi často nedostavují a ani zástupce
k němu nevysílají. Zájmy stran nijak ne-
utrpí, nejvyššímu správnímu soudu dosta-
ne se však značné úlevy, bude - li se veřejné
ústní líčení konati jen k výslovnému ná-
vrhu stěžovatele, žalovaného úřadu nebo
zúčastněné strany (osnovaný § 28 zákona).
Ustanovení § 200, odst. 3 platového zákona
ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.,
ostatně tuto zásadu již normovalo pro
určitý druh sporů ze služebního .poměru
státních zaměstnanců. Toho, aby strany ne-
činily návrhu na veřejné ústní lícení zby-
tečně, ze svévole nebo bez zvláštního zájmu,
36
lze docíliti zpoplatněním příslušných ná-
vrhů (§§48 a 49).
b) Podle praxe, která se ustálila již v ju-
dikatuře býv. správního soudního dvora ví-
deňského a která je nejvyšším správním
soudem namnoze zachovávána, neruší se
akty nepříslušného úřadu pro vady ří-
zení (§ 6 zákona o s. s.), nýbrž pro n e-
zákonnost (§7 zákona o s. s.), z čehož
plyne, že kasaci lze vysloviti toliko po ve-
řejném ústním líčení, ježto podle § 28 zá-
kona o s. s. lze bez ústního líčení vynésti
kasační nález toliko pro vady řízení
(§6 zák. o s. s.). Je sice pravda, že senáty
nejvyššího správního soudu v jistých me-
zích užívají i možnosti opačné praxe, ale
rozšíření této právnicky zcela odůvodněné
a velmi účelné praxe na celý tribunál není
bez výslovného ustanovení zákonného za-
bezpečeno.
Z toho důvodu navrhuje se ustanoviti
v § 28 zákona o s. s. výslovně, že za vadnost
řízení podle § 6, odst. 2 zákona o nejvyšším
správním soudě se považuje i nepříslušnost
úřadu k vydání naříkaného rozhodnutí neb
opatření.
c) Bez veřejného ústního líčení je možno
podle § 21 zákona o s. s. stížnost alimino-
vati, t. j. odmítnouti pro nepřípustnost.
Této úlevy nelze však plně využíti, zejména
když stěžovatel dovolává se u soudu ochra-
ny svého práva, ačkoliv v relaci, o kterou
jde, není podle platných norem právních
vůbec možno subjektivní právo stěžovate-
lovo konstruovati. Jde tu o otázku ryze
právní a senáty nemají velmi často nej-
menší pochybnosti, že tvrzené právo stěžo-
vatelovo jest jen domnělé, t. j., že jde tu
snad o poškozený zájem stěžovatelův, ni-
koliv však o zkrácení jeho subjektivního
práva. Takové stížnosti bývaly pak správ-
ním soudem aliminovány. Juristicky správ-
ná praxe neodmítá však takovéto stížnosti
aliminačním usnesením, nýbrž zamítá je po
veřejném ústním líčení. Z toho následuje,
že referent musí se ve svém referátu za-
bývati všemi podrobnými námitkami stíž-
nosti a že také při ústním líčení jest nutno
připustiti diskusi o všech těchto námitkách
přes to, že jsou zjevně bezpředmětný, ježto
chybí základní předpoklad úspěchu stíž-
nosti, t. j. zkrácení subjektivního práva. Lze
si snadno představiti, co je tu marné práce
a ztraceného času. Nápravu lze zjednati na-
vrženým ustanovením osnovaného § 28,
odst. 4, písm. b), že nejvyšší správní soud
může stížnost zamítnouti bez veřejného
ústního líčení, nemůže-li býti zřejmě stěžo-
vatel tvrzenou nezákonností naříkaného
správního aktu zkrácen ve svých právech.
6. Významnou úlevu přinesou podle ná-
zoru vlády i některá ustanovení menšího
dosahu, tak na př. ustanovení, že se po ve-
řejném ústním líčení prohlašuje nález jen
tehdy, je-li některý z účastníků sporu pří-
tomen (§ 38), což znamená též, že se nález
vydá jen písemně i tehdy, bude-li nutno ve-
řejné jeho prohlášení odložiti, dále ustano-
vení, že nález podepíše některý člen senátu,
bude-li zabráněno nějakou překážkou před-
sedovi senátu, aby tak učinil, a ustanovení,
že jen prvopis nálezu podpisuje předseda
senátu a zapisovatel a že na vyhotoveních
nálezů a jiných usnesení, určených pro
strany a úřady, vyznačí se jen jména těch,
kdož prvopis podepsali, a kancelář nej-
vyššího správního soudu ověří, že vyhoto-
vení souhlasí s prvopisem (§ 39).
K jednotlivým ustanovením podotýká se
ještě toto:
K čl. I.
K§2:
Doplňkem § 2, odst. 2 zákona o nejvyš-
ším správním soudě má býti zjednána jis-
tota, že president republiky, jak toho vy-
žaduje jeho ústavní postavem (§§ 66 a 68
Ústavní listiny), nebude osobně exponován
v řízení před nejvyšším správním soudem.
K § 3:
a) Navrhuje se, aby z nynějšího znění
§ 3, písm. a) bylo vypuštěno slovo "řád-
ným". Tím bude toto ustanovení uvedeno
v soulad s § 2 zákona o s. s., podle něhož
není pod kontrolu nejvyššího správního
soudu postaven žádný soud, ani když to
není "řádný" soud. Viz k tomu Hácha, Nej-
vyšší správní soud, Slovník veřejného
práva československého, II, str. 833.
b) Vláda uvažovala též o škrtnutí usta-
novení nynějšího § 3, písm. f) z toho dů-
vodu, že je kryto ustanovením § 2, odst. 1
a že se tím jen právní stav přizpůsobí
praksi. Vláda však upustila od tohoto
úmyslu z obavy, že by takováto úprava
mohla míti nepříznivé důsledky právě
s hlediska intendovaného ulehčení nejvyš-
šímu správnímu soudu.