37

c) V § 3 zák. č. 36/1876 ř. z. bylo pů-
vodně pod písm. e) ustanovení, podle něhož
z příslušnosti nejvyššího správního soudu
byly vyloučeny věci, v nichž a pokud
správní úřady byly oprávněny rozhodovati
podle volného uvážení.

Toto ustanovení bylo při novelisaci zá-
kona v r. 1918 vypuštěno, poněvadž svá-
dělo (vídeňský soud) mnohdy k "nemístné
paušální negaci právní vázanosti úřadu
vůči straně a že by stále ohrožovalo těžce
vybojované vymoženosti onoho směru judi-
katury, který pečlivé vyšetřoval zákonné
hranice volného uvážení úřadu a zkoumal
úsudky správního úřadu označované jako
skutkové hodnocení" (Hácha), čili, jak
prof. Hoetzel dodává ve svém Správním
právu na str. 401: "často se volné uvážení
identifikovalo s otázkami skutkovými a
hodnotnými úsudky."

Vypuštění cit. ustanovení ze zákona
o nejvyšším správním soudě nezpůsobilo
ovšem, že se stal nejvyšší správní soud
příslušným přezkoumávati volné uvážení
správních úřadů, t. j. že by mohl na místě
volného uvážení správního úřadu položiti
vlastní volné uvážení. I po zmíněné legis-
lativní změně mohl správní soud toliko
zkoušeti, trpí-li rozhodnutí nějakou proti-
zákonností nebo nějakou podstatnou vadou
řízení. Podle § 2, odst. 1 zákona o nejvyš-
ším správním soudě může totiž nejvyšší
správní soud přezkoumávati toliko, zda ně-
kdo byl ve svých právech poškozen;
kde však má úřad volnou úvahu, nemůže
míti strana materiální právo.

Správní soud musí však nyní prováděti
úplné řízení o stížnostech, i když ví, že
strana nemohla býti naříkaným rozhod-
nutím dotčena ve svých materiálních prá-
vech, poněvadž úřad zřejmě rozhodl podle
volné úvahy; musí zejména zkoumati pro-
cesně-právní námitky strany. Vzhledem
k tomu, majíc na zřeteli zjednání úlev nej-
vyššímu správnímu soudu, rozhodla se
vláda zařaditi do osnovy ustanovení pod
písm. d), jež umožní nejvyššímu správ-
nímu soudu odmítnouti takové stížnosti a
limine (§ 21, odst. 1 zákona o nejvyšším
správní m soudě).

d) účel ustanovení odstavce 2 v nově
navrženém znění je zřejmý. Má zabrániti
na př. tomu, aby byla strana poškozena
rozdělením předpisu veřejné dávky tím
způsobem, že by v jednotlivých částečných

předpisech byla předepsána vždy částka
dávky nepřesahující 500 Kč a vyloučena
tak stížnost k nejvyššímu správnímu
soudu. Stížnost na dodatečný předpis
dávky bude lze podati na př. i tehdy, když
původní předpis přesáhl částku 500 Kč a
dodatečný předpis nepřesahuje částku
500 Kč, přesáhne-li teprve dodatečným
předpisem sporná částka 50C Kč.

K §9:

V dosavadním § 9 se upravuje též pří-
slušnost k řešení kompetenčních kon-
fliktů mezi nejvyšším správním soudem a
říšským soudem. Toto ustanovení se z nově
navrženého znění vypouští.

K§ 10:

K tomu, co bylo řečeno ve všeobecná
části důvodové zprávy o pomocných refe-
rentech, sluší dodati, že instituce pomoc-
ných referentů umožní též lepší výběr
členů grémia nejvyššího správního soudu.
Stává se totiž nyní, že i úředníci (soudci)
výtečně osvědčení ve správní (soudní)
službě nesplní naděje v ně kladené, jsou-li
jmenováni členy grémia nejvyššího správ-
ního soudu, poněvadž povaha služby liší se
tu podstatně od jejich dřívější služby.
Zjistí-li se po jejich přijetí k nejvyššímu
správnímu soudu, že pro tuto službu ne-
mají vlohy, je náprava již obtížná, ne-li
nemožná. Během výkonu služby pomoc-
ného referenta poznají se dobře schopnosti
příslušného úředníka (soudce) pro službu
u nejvyššího správního soudu a osvědčení
úředníci (soudci) budou tvořiti kádr, z ně-
hož bude lze dobře doplňovati grémium
nejvyššího správního soudu, třeba i po je-
jich návratu k správnímu úřadu (soudu).

Osobami práv znalými v odstavci 3 se
rozumějí osoby, které prokázaly své zna-
losti aspoň tím, že s úspěchem vykonaly tři
teoretické zkoušky státní na právnické fa-
kultě nebo že dosáhly doktorátu práv na
některé tuzemské universitě. V odstavci 3,
větě 3 jsou pak stanoveny, další podmínky
pro jmenování členem nejvyššího správ-
ního soudu. Návrhy na přidělení pomoc-
ných referentů (odstavec 4) bude první
president předkládati vládě ovšem po před-
chozím jednání se šéfem příslušného
ústředního úřadu.

38

Podle § 1, odst. 2 a 3 zákona ze dne 29.
února 1920, č. 125 Sb. 7. a n., o volebním
soudě, je první president nejvyššího správ-
ního soudu presidentem volebního soudu a
zastupuje jej v této funkci jako vicepresi-
dent druhý president nejvyššího správního
soudu. V § 3, odst. 1 cit. zákona se praví,
že členové volebního soudu nesmějí býti
členy Národního shromáždění. Pro prvního
a druhého presidenta nejvyššího správního
soudu znamená toto ustanovení prakticky
nevolitelnost za členy Národního shromáž-
dění, neboť byl - li zvolen člen volebního
soudu za člena Národního shromáždění,
přestává býti členem volebního soudu
(§ 3, odst. 2 cit. zákona), což by u prvního
a druhého presidenta nejvyššího správního
soudu znamenalo však i nutnou resignaci
na služební postavení u nejvyššího správ-
ního soudu, s nímž je nerozlučně spojena
funkce u volebního soudu.

Aby byly odstraněny pochybnosti v tom-
to směru vznikající, navrhuje se ustanoviti
přímo, že první a druhý president nejvyš-
šího správního soudu nemohou býti zvoleni
za členy Národního shromáždění.

K § 11:

Podrobnější předpisy o složení discipli-
nárního senátu je vhodné vydati zejména
vzhledem k ustanovením zákona ze dne 4.
července 1934, č. 165 Sb. z. a n., o překlá-
dání soudců do výslužby, o němž rozhoduje,
jde-li o nedobrovolné přeložení, kárný senát.

K §§ 15 a 16:

V těchto ustanoveních bylo nutno pro-
vésti stylistické změny vzhledem k doplňku
§ 14.

K § 17:

Nově navrženým zněním odstraňují se
pochybnosti o tom, který úřad je příslušný
povoliti odkládací účinek stížnosti, a o tom,
je - li jeho rozhodnutí konečné. Proti rozhod-
nutí o odkládacím účinku stížnosti bude lze
ovšem podati stížnost k nejvyššímu správ-
nímu soudu.

K § 18:

Toto ustanovení bylo nutno doplniti na
konci odstavce slovy "po případě návrhy",
t. j. návrhy podle § 28, odst. 4, písm. c).
Mimo to bylo provedeno zmírnění předpisu

o označení rozhodnutí ve stížnosti. Dosud
se požaduje "přesné" označení rozhodnutí;
striktní výklad vede k přílišnému forma-
lismu. Stačí, je - li rozhodnutí označeno "zře-
telně".

K § 21:

Mezi formální náležitosti stížnosti patří

i náležitosti uvedené v § 14, odst. 1, větě 2
a § 14, odst. 2, větě 2, proto se doplňuje ci-
tace v závorce i těmito ustanoveními.

K §§ 22, 23 a 24:

Znění § 22, odst. 1 bylo vzhledem k praksi
nejvyššího správního soudu (dosavadního
obligatorního ustanovení nebylo téměř uží-
váno) změněno z obligatorního na fakulta-
tivní.

V § 22, odst. 2 bylo nutno nahraditi odkaz
na § 28, odst. 3 odkazem na § 26, odst. 3.

§ 22, odst. 3, § 23, odst. 1 a § 24, odst. 1
bylo nutno přizpůsobiti změnám navrženým
v § 28.

K § 25:

Opravuje se tu jen chyba v citaci. Místo
§ 22, citovaného v platném znění, cituje se
správně § 23.

K § 26:

Dosud je upraveno nahlížení do spisů, jež
si nejvyšší správní soud vyžádal, tak, že
správní soud může sám dovoliti stranám a
jejich zástupcům nahlédnouti do těchto
spisů, pokud nebyly vůbec vyloučeny z na-
hlédnutí, jen po ustanovení veřejného úst-
ního líčení, před tím jen tehdy, vyžádal - li
si zmocnění žalovaného úřadu. Interně bylo
v poslední době zařízeno, aby žalované úřa-
dy dávaly toto zmocnění již předem při za-
sílání spisů nejvyššímu správnímu soudu.
Tím, že se příslušně upravené ustanovení
o nahlížení do spisů zařaďuje do § 26, se od-
straňuje naznačená závada.

K § 30:

V § 30, odst. 2 zákona o s. s. se ustano-
vuje, že, směruje - li stížnost proti rozhod-
nutí neb opatření některého orgánu správy
zemské, okresní neb obecní, vyšle zástupce
tento orgán. Za účinnosti zákona o organi-
saci politické správy zastupuje země a okre-
sy i jejich zastupitelstva a výbory na venek
zemský president, pokud se týče okresní

39

hejtman, tedy státní úředník. Tím zanikl
důvod, aby byl zachován zvláštní režim pro
zastupování orgánů správy zemské a okres-
ní jako žalovaných úřadů při ústním líčení
před nejvyšším správním soudem. Je-li
účelné a úsporné, aby zástupce správního
úřadu k ústnímu líčení vyslalo ministerstvo,
když je žalovaným úřadem zemský presi-
dent nebo okresní hejtman jako monokra-
tický orgán státní správy, je tomu tak i
v případech, ve kterých zemský president
nebo okresní hejtman je žalován před nej-
vyšším správním soudem jako orgán správy
zemské, pokud se týče okresní nebo v nichž
vystupuje jako zástupce jiných žalovaných
orgánů uvedených správ. V obou případech
substituuje ministerstvo státního úředníka,
jemuž je nadřízeno. Pokud jde o obce, je
vhodné při této příležitosti zrušiti i jejich
právo vysílati zástupce k ústnímu líčení
u nejvyššího správního soudu, poněvadž tím
ochrana zájmů obce získá v úřednících mi-
nisterstev kvalifikovanějších zástupců a do-
sáhne se i úspory nákladů, spojených s vy-
síláním zástupců obcí k ústnímu líčení. Tím
není vyloučeno, aby ministerstvo vyslalo
k ústnímu líčení zástupce z kruhů funkcio-
nářů žalované obce, uzná-li to za účelné.

K § 42:

Ustanovení to je nutno doplniti vzhledem
k instituci pomocných referentů, kteří se
budou účastniti též na veřejném líčení.

K § 44:

Nově navrženým zněním § 44 zavádí se
jednak preklusivní lhůta pro vyjádření stě-
žovatele o tom, povážuje-li se za uspoko-
jena, jednak se stanoví zákonná domněnka,
že stěžovatel je uspokojen, odvolá-li správní
úřad své rozhodnutí nebo opatření; v tako-
vých případech je totiž stěžovatel zpravidla
skutečně uspokojen a je tedy zbytečné, aby
byl před zastavením řízení u nejvyššího

správního soudu slyšen. Před zneužíváním
tohoto ustanovení je stěžovatel dostatečně
chráněn ustanoveními § 44, odst. 2, věty 2
a § 48, odst. 5 osnovy.

Pokud jde o § 44, odst. 3, srv. vývody vše-
obecné části (II,4).

K §§45 a 46:

Znění těchto ustanovení se jen stylisticky
přizpůsobuje platnému právnímu řádu. Na-
řízení o vyhlášení jednacího řádu ve Sbírce
zákonů a nařízení je zajisté účelné.

K §47:

Hledí se tu jen zdokonaliti dosavadní
ustanovení § 50 jednacího řádu nejvyššího
správního soudu.

K §48:

Tohoto ustanovení je potřeba zejména
vzhledem k § 40, odst. 1, větě 2 ve spojení
s § 13, odst. 4, větě 2. V době prázdnin by
nemohla vláda učiniti včas potřebná opa-
tření.

K čl. IV.

Tímto ustanovením se vyhovuje dvojí na-
léhavé potřebě právní theorie i prakse; jed-
nak se získává snadný přehled o skutečně
platném textu zákona, jednak se dosavadní
autentický německý text zákona nahrazuje
textem českým, jak o to zejména vedoucí
činitelé nejvyššího správního soudu dávno
již usilují. V prvním směru vede k tomuto
postupu ustanovení § 40 Směrnic pro jed-
notnou legislativní techniku (usnesení vlá-
dy ze dne 24. února 1933), ve druhém
směru lze poukázati na obdobná ustanovení
§ 43 zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. a § 28
zák. č. 51/1923 Sb. z. a n.

S provedením zákona nebudou pro stát
spojeny výdaje, jež by nebyly kryty výno-
sem zvýšených poplatků.

V Praze, dne 18. ledna 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 812-37.