15
Příloha.
Zákon
ze dne.
o nejvyšším správním soude.
Díl první.
O působnosti a organisaci nejvyššího správ-
ního soudu a o řízení před ním.
§ 1.
Zřízení nejvyššího správního
soudu a jeho sídlo.
Pro veškerou oblast státu československého
zřizuje se nejvyšší správní soud se sídlem
v Praze.
Příslušnost.
§ 2.
(1) Nejvyšší správní soud rozhoduje ve
všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že
nezákonným rozhodnutím neb opatřením
správního úřadu byl poškozen ve svých prá-
vech.
(2) Správními úřady, proti jejichž rozhod-
nutím neb opatřením může býti vznesena stíž-
nost u nejvyššího správního soudu, jsou jak
orgány správy státní, tak i orgány správy
zemské, okresní a obecní. Byla-li podána stíž-
nost proti rozhodnutí neb opatření, jež učinil
president republiky jako orgán moci výkonné,
zastupuje presidenta republiky v řízení před
nejvyšším správním soudem ministerstvo,
v jehož čele stál ministr, který naříkané roz-
hodnutí neb opatření spolupodepsal; pro-
vedlo-li však naříkané rozhodnutí neb opatření
16
jiné ministerstvo, zastupuje presidenta repu-
bliky toto ministerstvo.
(3) Rozhodnutí nebo opatření nepřestává
býti výrokem správního úřadu proto, že při
rozhodování buď ve stolici poslední nebo v ně-
které stolici nižší zúčastnil se jako člen roz-
hodujícího neb nařizujícího úřadu řádný
soudce.
(4) Nejvyšší správní soud rozhoduje o stíž-
nostech státních občanů pro porušení politic-
kých práv, zaručených jim ústavou, byla-li
věc vyřízena v zákonitě předepsaném správ-
ním pořadu.
(5) Nejvyšší správní soud jest povolán roz-
hodovati o kompetenčních konfliktech:
a) mezi zemským zastupitelstvem a nej-
vyššími vládními úřady, jestliže každá strana
uplatňuje právo činiti opatření nebo rozhod-
nutí ve správní věci;
b) mezi autonomními zemskými orgány
různých žerní ve věcech přikázaných jejich
péči a správě.
(6) Nejvyšší správní soud rozhoduje o ná-
rocích proti státu nebo jednotlivým zemím
tohoto státu tenkráte, rozhodly-li již o náro-
cích těchto v mezích své příslušnosti v in-
stančním pořadí úřady správní, a jde-li toliko
o přezkoumání tohoto rozhodnutí.
§ 3.
(1) Z příslušnosti nejvyššího správního
soudu jsou kromě věcí, o nichž to ustanovují
zvláštní zákony, vyloučeny:
a) věci, o kterých přísluší rozhodovati sou-
dům;
b) spory o veřejné dávky a spory o náhradu
nákladů, jež vznikly- provedením správního
řízení, zahrnujíc v to náklady vzniklé úřadu
nebo jeho orgánu, nepřesahuje-li předmět
sporu, počítajíc v to i sporné vedlejší plnění,
nepochybně částku 500 Kč;
c) stížnosti proti jmenování na veřejné
úřady a do veřejných služeb, pokud nejde
o porušení tvrzeného práva navrhovacího nebo
jmenovacího nebo nároku na jmenování;
d) věci volné úvahy.
(2) Bylo-li rozhodnutí neb opatření změ-
něno nebo doplněno jedním nebo dalšími roz-
hodnutími neb opatřeními a předmět sporu
[odstavec 1, písm. b)] tím přesáhl částku
500 Kč, lze - byť i uvedená souvislost roz-
hodnutí neb opatření v nich nebyla výslovně
17
vyznačena - ve stížnosti proti rozhodnutí
neb opatření, v důsledku něhož předmět sporu
překročil částku 500 Kč, bráti v odpor i před-
chozí rozhodnutí neb opatření, pokud se tý-
kají sporné částky a pokud proti nim nebyla
již připuštěna stížnost podle odstavce 3.
(3) Soud může usnesením přijmouti k pro-
jednání stížnost i v případech odstavce 1,
písm. b), učinil-li ten, kdo se cítí ve svých
právech poškozen, odůvodněný návrh a
uzná-li soud, že věc má zásadní nebo pro na-
vrhovatele velmi vážný význam. Soud, dříve
než o tomto návrhu rozhodne, dá příležitost
žalovanému úřadu a straně spolužalované,
aby se o něm vyjádřily.
§ 4.
(1) Nejvyšší správní soud zkoumá svou
příslušnost z povinnosti úřední.
(2) O námitce nepříslušnosti rozhoduje nej-
vyšší správní soud zpravidla sám (§ 9).
Všeobecné zásady o soudnictví
nejvyššího správního soudu.
§5.
(1) Nejvyšší správní soud zahájí řízení jen
tehdy, když se ho strany dovolaly.
(2) Stížnost lze k nejvyššímu správnímu
soudu vznésti teprve, když věc byla vyřízena
ve správním pořadu.
(3) Byl-li zmeškán pořad správních stolic,
není stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
přípustná.
§ 6.
(1) Nejvyšší správní soud rozhoduje zpra-
vidla na základě skutkové podstaty, kterou po-
ložila poslední stolice správní za základ svého
rozhodnutí.
(2) Zjistí-li však nejvyšší správní soud, že
tato skutková podstata je v rozporu se spisy
nebo že v podstatných bodech potřebuje do-
plnění nebo že byly zanedbány podstatné
formy správního řízení, zruší v odpor vzaté
rozhodnutí neb opatření pro vadné řízení a
vrátí věc správnímu úřadu, jenž odstraní
vady a po té vydá nové rozhodnutí neb opa-
tření.
§ 7.
(1) Zjistí-li nejvyšší správní soud, že stíž-
nost je důvodná, zruší v odpor vzaté rozhod-
18
nutí neb opatřeni pro nezákonnost a uvede
důvody.
(2) Správní úřady jsou povinny učiniti ve
věci další opatření, při čemž jsou vázány práv-
ním názorem, z něhož vycházel nejvyšší
správní soud ve svém nálezu.
§8.
V právu zkoumati platnost zákonů a naří-
zení je nejvyšší správní soud postaven na
roven řádným soudům.
§9.
Kompetenční konflikty.
Rozhodování kompetenčních konfliktů mezi
nejvyšším správním soudem a řádnými soudy
je upraveno zvláštním zákonem.
Složení nejvyššího správního
soudu a předpisy o službě
u něho.
§10.
(1) členy nejvyššího správního soudu isou
první president, druhý president, senátní pre-
sidenti a radové nejvyššího správního soudu.
(2) Nejvyššímu správnímu soudu se přidělí
potřebný počet pomocných referentů, vedou-
cích a ostatních sil sekretariátu, dále zaměst-
nanců služby účetní a kancelářské, kancelář-
ské pomocné služby a zřízenecké služby.
(3) členové nejvyššího správního soudu
jsou, pokud se týče hodnosti a platu, posta-
veni na roven členům nejvyššího soudu ob-
dobného služebního postavení. Jmenuje je
z osob práv znalých president republiky k ná-
vrhu vlády. Aspoň třetina jich musí býti
jmenována z úředníků právní služby ustano-
vených v oboru veřejné správy a aspoň tře-
tina ze soudců ustanovených u řádných soudů.
Nejde-li o místo prvního presidenta, podává
vládě dobré zdání o tom, jak se má místo ob-
saditi, první president a, brání-li mu nějaká
překážka, druhý president.
(4) Pomocní referenti vybírají se z řad ve-
řejného úřednictva práv znalého a ze soudců.
Službou k nejvyššímu správnímu soudu je
přiděluje na dobu potřeby - nejdéle však na
tři roky - vláda k návrhu prvního presidenta
nejvyššího správního soudu, úředníci stát-
19
nich úřadů správních jsou povinni přijmouti
službu pomocných referentů, ostatní mohou
býti přiděleni k této službě jen se svým sou-
hlasem a nestátní zaměstnanci mimo to jen
se souhlasem zaměstnavatelovým. První pre-
sident nejvyššího správního soudu může zpro-
stiti pomocného referenta služby u nejvyššího
správního soudu z důvodů služebních, zejména
též z toho důvodu, že ho není u tohoto soudu
již potřeba; úředník (soudce) vrátí se pak do
úřadu (k soudu), z něhož byl povolán k službě
u nejvyššího správního soudu. Pomocní refe-
renti mají za úkol připravovati zprávy a ná-
vrhy pro jednání soudu v senátech, zastávati
funkce zapisovatelské a vykonávati i jiné prá-
ce konceptní. Při poradách senátu přísluší
jim poradní hlas. Jejich služební a platové
poměry může, bude-li toho potřeba, upraviti
vláda, přihlížejíc k tomu, aby výkonem této
své funkce neutrpěli újmy.
(5) Funkcemi pomocných referentů mohou
býti pověřeny i síly sekretariátu nejvyššího
správního soudu.
(6) Služba u nejvyššího správního soudu je
placený úřad státní.
(7) Potřebný počet služebních míst syste-
misuje vláda k návrhu prvního presidenta
nejvyššího správního soudu.
(8) První a druhý president nejvyššího
správního soudu nemohou býti po dobu své
činné služby zvoleni za členy Národního shro-
máždění.
§ 11.
(1) Pro členy nejvyššího správního soudu
platí všeobecně předpisy, platné pro soudce.
Zejména se na ně vztahují ustanovení §§ 98
a 99 ústavní listiny, zákona ze dne 21. května
1868, č. 46 ř. z., o kárném řízeni se soud-
covskými úředníky a jejich nedobrovolném
přeložení na jiné místo neb odpočinek, a zá-
kona ze dne 4. července 1934, č. 165 Sb. z.
a n., o překládání soudců do výslužby podle
věku.
(2) Funkce přikázané v zákoně č. 46/1868
ř. z. disciplinárnímu soudu vykonává v pří-
čině členů nejvyššího správního soudu tento
soud sám v senátě složeném z druhého pre-
sidenta jako předsedy, ze dvou senátních pre-
sidentů a ze dvou radů nejvyššího správního
soudu, členy senátu a potřebný počet náhrad-
níků jmenuje první president nejvyššího
správního soudu, jsa vázán návrhem sboru
20
senátních presidentů. Sbor senátních presi-
dentů je povinen navrhnouti tři způsobilé
osoby pro každé'místo v senátě.
(3) Podrobnější předpisy o použití zákona
č. 46/1868 ř. z. na členy nejvyššího správního
soudu může vydati vláda nařízením.
§ 12.
Bližší předpisy o služebním postavení členů
nejvyššího správního soudu vyhrazují se na-
řízení o vnitřním uspořádání nejvyššího
správního soudu (§ 46).
§ 13.
(1) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje zpravidla v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu.
(2) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje v senátech složených z předsedy a dvou
členů nejvyššího správního soudu, jestliže jde
o přípravné opatření nebo mezitímní rozhod-
nutí, počítajíc v to i rozhodnutí podle § 3,
odst. 3, dále jestliže to zvláštní zákon dovo-
luje, a konečně o věcech, jež stanoví všeobecně
na určitou dobu shromáždění všech členů nej-
vyššího správního soudu se schválením vlády;
schválené usnesení shromáždění všech členů
nejvyššího správního soudu budiž uveřejněno
v úředním listě republiky československé.
Nejvyšší správní soud však jedná a rozhoduje
i o těchto věcech v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu,
uzná-li toho potřebu president nejvyššího
správního soudu z vlastního podnětu nebo
k návrhu senátu, jemuž byla věc přikázána,
nebo k návrhu předsedy tohoto senátu.
(3) Zaujal-li nejvyšší správní soud, nalézaje
právo, o určité právní otázce opětovně týž
právní názor, odlišný od právního názoru ža-
lovaného úřadu, může první president nejvyš-
šího správního soudu předložiti tuto právní
otázku k uvážení a usnesení rozšířenému se-
nátu, složenému z předsedy a osmi členů nej-
vyššího správního soudu. K odůvodněnému
návrhu ministerstva, podanému se schvále-
ním vlády, je první president nejvyššího
správního soudu povinen předložiti tomuto
senátu k uvážení a usnesení právní otázku,
o níž nejvyšší správní soud, nalézaje právo,
projevil již určitý právní názor.
(4) Setrvá-li rozšířený senát, usnášeje se
podíle předchozího odstavce, na právním ná-
zoru, jejž nejvyšší správní soud, nalézaje
21
právo, dosud zastával, oznámí první president
nejvyššího správního soudu usnesení senátu
i s odůvodněním předsednictvu ministerské
rady a všem ministerstvům a dá uveřejniti
takto přijatou právní zásadu bez odůvodnění
v úředním listě republiky československé.
Uveřejněná právní zásada je pro správní úřady
závazná a vláda učiní bez průtahu potřebné
opatření, aby se správní úřady touto zásadou
řídily.
(5) První president nejvyššího správního
soudu je oprávněn a k odůvodněnému návrhu
ministerstva, podanému se schválením vlády,
povinen předložiti i opětovně rozšířenému se-
nátu (odstavec 3, věta 1) k novému uvážení a
usnesení právní otázku, jež byla rozřešena
právní zásadou uveřejněnou podle předchozího
odstavce. K usnesení o změně takové právní
zásady je potřeba dvou třetin hlasů. 'Pro pří-
pad, že se senát usnese na změně uveřejněné
právní zásady, platí přiměřeně ustanovení
předchozího odstavce. Jinak se usnesení se-
nátu, bylo-li vyvoláno návrhem ministerstva,
oznámí s odůvodněním předsednictvu minis-
terské rady a všem ministerstvům.
(6) Všem ministerstvům budiž poskytnuta
příležitost, aby písemně po případě i vyslaným
zástupcem ústně vyložila rozšířenému senátu
své právní stanovisko o právní otázce, která
má býti rozřešena podle odstavců 3 až 5, pokud
se týká jejich resortních zájmů.
(7) Kdy je president nejvyššího správního
soudu oprávněn nebo povinen vyvolati ještě
v jiných případech (odstavce 3 až 6) usnesení
rozšířených senátů a jak jsou tyto senáty slo-
ženy, stanoví jednací řád (§ 46).
(8) Právní zásady, na nichž se rozšířené se-
náty usnesou, jsou pro nejvyšší správní soud
závazné. Podrobnosti stanoví jednací řáď
(§46).
(9) Senáty sestavuje první president nej-
vyššího správního soudu a dbá toho, aby byly
pokud možno stálé.
nížení před nejvyšším správ-
ním soudem. Lhůty.
§14.
(1) Stížnosti musí býti podány u nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů po doručení
rozhodnutí neb opatření vydaného v poslední
22
stolici (§5). Den doručení musí býti ve stíž-
nosti udán.
(2) Návrh podle § 3, odst. 3 musí býti po-
dán u nejvyššího správního soudu do třiceti
dnů po doručení rozhodnutí
neb opatření vy-
daného v poslední stolici (§ 5). Den doručení
musí býti v návrhu udán. Stížnost pák musí
býti podána do třiceti dnů po doručení usne-
seni soudu, že byla přijata k projednání.
§ 15.
(1) Do lhůt stanovených v předchozím para-
grafu nepočítají se dny poštovní dopravy.
(2) Připadne-li poslední den lhůty na nedělá
nebo na svátek, končí se lhůta teprve nejbliž-
ším všedním dnem.
(3) Prodloužení lhůty jest zpravidla (§ 21)
nepřípustné.
§16.
(1) Navrácení v předešlý stav proti uplynutí
lhůt § 14 není přípustné.
(2) žádosti o takové navrácení buďtéž z po-
vinnosti úřední odmítnuty.
§ 17.
Právní účinky podání stížnosti.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu ne-
má sama o sobě odkládacího účinku. Strana
stěžující si může však požádati o odklad u ža-
lovaného úřadu, který jej povolí, nevyžadují-li
veřejné zájmy okamžitého výkonu a vzešla-li
by straně z tohoto výkonu nenahraditelná
újma. Rozhodnutí úřadu podle předchozí věty
je konečné (§ 5).
§18.
Obsah a instruování stížnosti.
(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
má zřetelně označiti rozhodnutí neb opatření,
proti němuž směřuje, a přesně vymeziti a odů-
vodniti jednotlivé body stížnostní, po případě
návrhy.
(2) Všechny doklady, o něž strana stížnost
opírá, buďte připojeny buď v prvopise nebo
v opise.
(3) Stížnost musí býti podepsána advoká-
tem.
23
§ 19.
Spolužalované strany.
Stěžující si strana může v tomto prvém po-
dání žalovati vedle správního úřadu ihned též
osoby, jimž by bylo na újmu zrušení rozhod-
nutí neb opatřeni, jehož se
domáhá.
§20.
Opisy stížnosti a příloh.
(1) Ke stížnosti budiž v každém případě při-
pojen opis stížnosti, jakož i všech příloh.
(2) Jsou-li tu spolužalované strany (§ 19),
musí stěžovatel 'kromě toho předložiti tolik
opisů svého podání a příloh, aby každé z těchto
stran mohlo býti doručeno jedno vyhotovení.
§21.
Odmítnutí a limine.
(1) Stížnosti, jež se nehodí k (projednání pro
zřejmou nepříslušnost nejvyššího správního
soudu, pro zmeškání zákonné lhůty nebo pro
nedostatek formálních zákonných náležitostí
(§§ 14, 18, 20), odmítnou se zpravidla bez
dalšího řízení; totéž platí o stížnostech, jimž
brání námitka věci rozhodnuté nebo námitka
nedostatku legitimace ke stížnosti, pokud
i tyto nedostatky jsou zřejmé.
(2) Chybí-li však formami zákonné náleži-
tosti (§ 14, odst. 1, věta 2, § 14, odst. 2, věta 2,
§§ 18 a 20), může nejvyšší správní soud stíž-
nost vrátiti k odstranění nedostatků a poskyt-
nouti k tomu zároveň neprodlužitelnou krát-
kou lhůtu.
(3) O tom, má-li se stížnost takto odmít-
nouti nebo vrátiti, rozhoduje nejvyšší správní
soud v seděni neveřejném. Bylo-li usneseno,
že stížnost se odmítá, zpraví se o tom správní
úřady, proti jejichž rozhodnutí neb opatření
stížnost směřuje.
Předběžné řízení.
§22.
(1) Opírá-li se stížnost toliko o vadnost
správního řízení a uzná-li ji nejvyšší {správní
soud bezdůvodnou, může ji odmítnouti bez
dalšího řízení výměrem opatřeným důvody.
24
(2) V tomto výměru se stěžovateli nebo jeho
zástupci oznámí, že je jim dovoleno nahléd-
nouti do spisů a poříditi si jejich opisy (§ 26,
odst. 3).
(3) Podal-li stěžovatel návrh, aby se konalo
veřejné ústní lišení, může proti tomuto vý-
měru ve třicetidenní lhůtě (§§ 15 a 16) vznésti
odpor a žádati, aby bylo ustanoveno veřejné
ústní líčeni. Této žádosti musí býti vyhověno,
nenastane-li případ podle § 28, odst 4, písm.
a) nebob).
§ 23.
(1) V jednoduchých sporech, zejména není-li
na sporu skutková podstata ve stížnosti uve-
dená, nýbrž jen právní otázka, může provésti
nejvyšší správní soud líčení (§ 28), aniž za-
vede písemné přípravné řízení.
(2) V jiných případech doručí nejvyšší
správní soud stížnost v opisech stěžovatelem
předložených i s přílohami žalovanému .úřadu
a ostatním spolužalovaným stranám a vyzve
je, aby podaly odvodní spis ve lhůtě, kterou
stanoví nejméně na 14 dnů a nejdéle na 60 dnů.
(3) O počítání této lhůty platí tytéž zásady
jako pro lhůtu ku podání stížnosti (§§ 15,16).
(4) Odvodní spis budiž podán ve dvojím vy-
hotovení a budiž k němu připojen i opte pří-
padných příloh.
(5) Duplikát s opisem příloh se sdělí stěžo-
vateli.
§ 24.
(1) Shledá-li toho nejvyšší správní soud
k náležité přípravě líčení potřebu, může dáti
zúčastněným úřadům i stranám příležitost
k podání repliky nebo dupliky.
(2) Lhůty ku podání těchto spisů stanoví
se od případu k případu, nesmějí však pře-
kročiti 30 dnů (§§ 15, 16).
§ 25.
Nebyl-li některý ze spisů, uvedených v §§ 23
a 24 podán, není to překážkou pokračování
v řízení.
§ 26.
(1) K přípravě líčení může nejvyšší správní
soud naříditi výslech, zúčastněných stran a
úřadů, zejména též sdělení spisů o provede-
ném správním řízení.
25
(2) Výslech úřadů děje se písemně.
(3) Stranám a jejich zástupcům jest dovo-
leno nahlédnouti do spisů, jež si nejvyšší
správní soud vyžádal (odstavec 1), a poříditi
si jejich opisy. Spis nebo jeho část je možno
ve veřejném zájmu vyloučiti z nahlédnutí,
žalovaný úřad má při zaslání spisů nejvyšší-
mu správnímu soudu oznámiti, zdali a které
části spisů mají býti z nahlédnutí vyloučeny.
Z nahlédnutí nelze vyloučiti spisy nebo je-
jich části, pokud obsahují zjištění okolností,
jež žalovaný úřad uvedl v odůvodnění svého
rozhodnutí neb opatření, vyjímajíc ony, jež
je nutno utajiti v zájmu obrany státu nebo
podle výslovného zvláštního zákonného před-
pisu.
§27.
I když stížnost výslovně nesměřuje proti
jiným stranám (§ 19), má nejvyšší správní
soud pečovati o to, aby v řízení, jež se před
ním provádí, byly slyšeny všechny osoby na
předmětu rozhodnutí zúčastněné a aby se jim
dostalo možnosti hájiti svých práv.
Ústní líčení.
§28.
(1) Skončiv předběžné řízení, rozhodne
soud o stížnosti po veřejném ústním líčení,
nerozhodne-li o ní v zasedání neveřejném na
základě spisů.
(2) Veřejné ústní líčení nařídí president
nejvyššího správního soudu a obešle k němu
zúčastněné úřady a strany.
(3) V obsílce se upozorní na právo stran a
jejich zástupců, nahlédnouti do spisů a poří-
diti si jejich opisy (§ 26, odst. 3).
(4) V neveřejném zasedání může soud na
základě spisů rozhodnouti o stížnosti:
a) uzná-li, aby naříkané rozhodnutí neb
opatření bylo zrušeno pro vadnost řízení
(§ 6, odst. 2), za kterou se považuie i ne-
příslušnost úřadů k vydání naříkaného roz-
hodnutí neb opatření,
b) uzná-li, aby stížnost byla zamítnuta,
poněvadž stěžovatel zřejmě nemohl bvti na-
říkaným rozhodnutím neb opatřením zkrácen
ve svých právech,
c) nepodal-li stěžovatel ve stížnosti anebo
žalovaný úřad nebo strana spolužalovaná
nebo k řízení podle § 27 přibraná ve lhůtě
26
stanovené k podání odvodního spisu návrh,
aby se konalo veřejné ústní líčení.
§ 29.
(1) Veřejnost líčení může býti usnesením
soudu vyloučena z důvodů mravnosti nebo
veřejného pořádku.
(2) V takovém případě je každý účastník
oprávněn žádati, aby třem osobám jeho dů-
věry byl dovolen přístup k líčení.
§ 80.
Zástupce správního úřadu k ústnímu líčení
vyšle ministerstvo, proti jehož rozhodnuti
stížnost směřuje aneb v jehož obor působ-
nosti vše náleží.
§31.
(1) Zúčastněná strana může se zastupovati
při ústním líčení sama nebo se může dáti za-
stupovati advokátem.
(2) úřady, korporace a obce vykonávají
právo zástupci zmocněnci ze sebe vyslanými,
obce také vyslanými k tomu úředníky, kteří
mají způsobilost k politické službě konceptní.
§ 32.
(1) ústní líčení počíná se přednesem zpra-
vodajovým.
(2) Předseda řídí líčení a vykonává při se-
děni policii. Pečuje z povinnosti úřadu o to,
aby věc byla úplně probrána.
(3) členové nejvyššího správního soudu
mají právo dávati otázky.
§ 33.
O námitkách proti řízení, jakož i o návrzích,
podaných v průběhu řízení, rozhoduje nej-
vyšší správní soud usnesením.
§34.
Nedostaví-li se některý účastník anebo jeho
zástupce, není to ani líčení ani rozhodnutí na
překážku.
§35.
Odročení ústního líčení lze povoliti jen
k souhlasnému návrhu obou stran aneb když
nastala nepřekonatelná překážka, pro niž se
nemůže pokračovati v líčení.
27
Nálezy nejvyššího správního
soudu.
§36.
(1) Když věc jest dostatečně probrána,
skonči se líčení a přikročí se k usnášení o ná-
lezu.
(2) Porada a hlasování jest neveřejné.
§37.
(1) O nálezích usnáší se nejvyšší správní
soud nadpoloviční většinou hlasů.
(2) Předseda hlasuje naposledy.
§38.
(1) Nález se vydává písemně a musí obsa-
hovati odůvodnění. Po veřejném ústním líčení
prohlašuje se nález podle možnosti, je-li pří-
tomna aspoň jedna strana, která se zúčastnila
Učení, též ústně 8 podstatným odůvodněním.
(2) Nález je vydán tím, že byl aspoň jedné
straně doručen, byl-li však ústně prohlášen,
ústním prohlášením.
(3) Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož
i jiná zřejmá nedopatření v nálezu může soud
kdykoliv opraviti. V tom případě je nález vy-
dán doručením nebo ústním prohlášením
(odstavec 2) opraveného nálezu.
§ 39.
(1) Nálezy nejvyššího správního soudu se
vydávají jménem republiky.
(2) Vydané nálezy musí v písemném vyho-
tovení obsahovati jména všech členů nejvyš-
šího správního soudu, kteří se účastnili usná-
šení.
(3) Prvopis nálezu musí býti podepsán
předsedou senátu a zapisovatelem. Nemůže-li
předseda senátu podepsati nález pro nějakou
překážku, podepíše nález za něho jiný člen
senátu, Nemůže-li zapisovatel podepsati ná-
lez pro nějakou překážku, vynechá se jeho
podpis a vyznačí se v nálezu, že zapisovatel
nemohl nález podepsati. Na vyhotoveních ná-
lezů, určených pro strany a úřady, vyznačí se
jména těch, kdož prvopis podepsali, a kance-
lář ověří, že vyhotovení souhlasí s prvopisem.
(4) Nálezy buďtež účastníkům co nejdříve
doručeny.
§ 40.
(1) Byla-li stížnost zamítnuta neb odmít-
nuta, vyjímajíc případy odmítnutí a limine
28
(§ 21), může nejvyšší správní soud uložiti
stěžovateli usnesením, aby nahradil žalova-
nému úřadu, straně spolužalované a straně
k řízení podle § 27 přibrané náklady, jež jim
vznikly účastí v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem. Bylo-li zrušeno naříkané roz-
hodnutí neb opatření z toho důvodu, že v něm
nebylo dbáno uveřejněné právní zásady (§ 13,
odst. 4 a 5), ačkoliv v době vydání rozhodnutí
neb opatření uplynulo již 60 dnů od jejího
uveřejnění, může soud na návrh stěžovatele
uložiti žalovanému úřadu, aby nahradil stěžo-
vateli náklady, jež mu vznikly účastí v řízení
před nejvyšším správním soudem.
(2) Lhůta k plnění činí 30 dnů ode dne do-
ručení usnesení. Náhrada nákladů vymůže se
politickou nebo soudní exekucí.
§41.
(1) Nejvyšší správní soud může uložiti stě-
žovateli, straně spolužalované nebo k řízení
podle § 27 přibrané, jakož i jejich zástupcům
zaplacení příspěvku od 50 Kč do 4.000 Kč,
jestliže stížnost, námitka nebo návrh jsou
zřejmě neodůvodněné, zejména opírají-li se
o nesprávné údaje, brojí-li proti jasnému
znění zákona nebo proti všeobecně uznaným
právním zásadám; jde-li při tom o zřejmou
svévoli, může býti uloženo zaplacení příspěv-
ku až do 10.000 Kč.
(2) Příspěvky připadají státu. Ustanovení
§ 40, odst. 2 platí obdobně.
(3) Státu nelze uložiti zaplacení příspěvku
podle odstavce 1.
§ 42.
(1) O líčení sepíše se protokol, jenž nechť
obsahuje jména členů rozhodovacího senátu,
pomocných referentů, účastníků a jejich zá-
stupců, pak jména zástupců úřadů, jakož i zá-
pis o tom, co se při líčení udalo podstatného.
(2) O neveřejné poradě a hlasování sepíše
se zvláštní protokol.
(3) Každý protokol podepíše předseda a za-
pisovatel.
§ 43.
Právní moc nálezů.
Proti nálezům nejvyššího správního soudu
se nepřipouští navrácení v předešlý stav.