Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 4. zasedání.
749.
Vládní návrh.
Zákon
Ze dne......................................
o nejvyšším správním soudě.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
čl. I.
Zákon ze dne 22. října 1875, č. 36 ř. z. z roku
1876, o zřízení správního soudu, ve znění zá-
konů ze dne 19. března 1894, č. 53 ř. z., ze dne
21. září 1905, č. 149 ř. z., a ve znění § 2 zá-
kona ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n.,
o nejvyšším správním soudě a o řešení kom-
petenčních konfliktů, a ve spojení s § 1 po-
sléze uvedeného zákona se mění a doplňuje
takto:
1. Nadpis se nahrazuje nadpisem tohoto zá-
kona.
2. Před § 1 vloží se tento nadpis:
Díl první.
O působnosti a organisaci nejvyššího správ-
ního soudu a o řízeni před ním.
3. Nadpis § 1 zní takto:
Zřízení nejvyššího správního
soudu a jeho sídlo.
4. § 2, odst. 2 se doplňuje druhou větou, jež
zní takto:
Byla-li podána stížnost proti rozhodnutí neb
opatření, jež učinil president republiky jako
orgán moci výkonné, zastupuje presidenta re-
publiky v řízení před nejvyšším správním
2
soudem ministerstvo, v jehož čele stál ministr,
který naříkané rozhodnutí neb opatření spolu-
podepsal; provedlo-li však naříkané rozhod-
nutí neb opatření jiné ministerstvo, zastupuje
presidenta republiky toto ministerstvo.
5. § 3 se mění a zní takto:
(1) Z příslušnosti nejvyššího správního
soudu jsou kromě věcí, o nichž to ustanovují
zvláštní zákony, vyloučeny:
a) věci, o kterých přísluší rozhodovati sou-
dům;
b) spory o veřejné dávky a o náhradu ná-
kladů, jež vznikly provedením správního ří-
zení, zahrnujíc v to náklady vzniklé úřadu
nebo jeho orgánu, nepřesahuje-li předmět
sporu, počítajíc v to i sporné vedlejší plnění,
nepochybně částku 500 Kč;
c) stížnosti proti jmenování na veřejné
úřady a do veřejných služeb, pokud nejde
o porušení tvrzeného práva navrhovacího nebo
jmenovacího nebo nároku na jmenování;
d) věci volné úvahy.
(2) Bylo-li rozhodnutí neb opatření změ-
něno nebo doplněno jedním nebo dalšími roz-
hodnutími neb opatřeními a předmět sporu
[odstavec 1, písm. b)] tím přesáhl částku
500 Kč, lze - byť i uvedená souvislost roz-
hodnutí neb opatření v nich nebyla výslovně
vyznačena - ve stížnosti proti rozhodnutí
neb opatření, v důsledku něhož předmět sporu
překročil částku 500 Kč, bráti v odpor i před-
chozí rozhodnutí neb opatření, pokud se týkají
sporné částky a pokud proti nim nebyla již
připuštěna stížnost podle odstavce 3.
(3) Soud může usnesením přijmouti k pro-
jednání stížnost i v případech odstavce 1,
písm. b), učinil-li ten, kdo se cítí ve svých
právech poškozen, odůvodněný návrh a uzná-li
soud, že věc má zásadní nebo pro navrhova-
tele velmi vážný význam. Soud, dříve než
o tomto návrhu rozhodne, dá příležitost žalo-
vanému úřadu a straně spolužalované, aby se
o něm vyjádřily.
6. § 9 se mění a zní takto:
Rozhodování kompetenčních konfliktů mezi
nejvyšším správním soudem a řádnými soudy
je upraveno zvláštním zákonem.
7. § 10 se mění a zní takto:
(1) členy nejvyššího správního soudu jsou
první president, druhý president, senátní pre-
sidenti a radové nejvyššího správního soudu.
3
(2) Nejvyššímu správnímu soudu se při-
dělí potřebný počet pomocných referentů, ve-
doucích a ostatních sil sekretariátu, dále za-
městnanců služby účetní a kancelářské, kan-
celářské pomocné služby a zřízenecké služby.
(3) členové nejvyššího správního soudu
jsou, pokud se týče hodnosti a platu, posta-
veni na roven členům nejvyššího soudu ob-
dobného služebního postavení. Jmenuje je
z osob práv znalých president republiky k ná-
vrhu vlády. Aspoň třetina jich musí býti jme-
nována z úředníků právní služby ustanove-
ných v oboru veřejné správy a aspoň třetina
ze soudců ustanovených u řádných soudů. Ne-
jde-li o místo prvního presidenta, podává
vládě dobré zdání o tom, jak se má místo ob-
saditi, první president a, brání-li mu nějaká
překážka, druhý president.
(4) Pomocní referenti vybírají se z řad ve-
řejného úřednictva práv znalého a ze soudců.
Službou k nejvyššímu správnímu soudu je při-
děluje na dobu potřeby - nejdéle však na tři
roky - vláda k návrhu prvního presidenta
nejvyššího správního soudu, úředníci státních
úřadů správních jsou povinni přijmouti službu
pomocných referentů, ostatní mohou býti při-
děleni k této službě jen se svým souhlasem a
nestátní zaměstnanci mimo to jen se souhla-
sem zaměstnavatelovým. První president nej-
vyššího správního soudu může zprostiti po-
mocného referenta služby u nejvyššího správ-
ního soudu z důvodů služebních, zejména též
z toho důvodu, že ho není u tohoto soudu již
potřeba; úředník (soudce) vrátí se pak do
úřadu (k soudu), z něhož byl povolán k službě
u nejvyššího správního soudu. Pomocní refe-
renti mají za úkol připravovati zprávy a ná-
vrhy pro jednání soudu v senátech, zastávati
funkce zapisovatelské a vykonávati i jiné
práce konceptní. Při poradách senátu přísluší
jim poradní hlas. Jejich služební a platové po-
měry může, bude-li toho potřeba, upraviti
vláda, přihlížejíc k tomu, aby výkonem této
své funkce neutrpěli újmy.
(5) Funkcemi pomocných referentů mohou
býti pověřeny i síly sekretariátu nejvyššího
správního soudu.
(6) Služba u nejvyššího správního soudu je
placený úřad státní.
(7) Potřebný počet služebních míst syste-
misuje vláda k návrhu prvního presidenta nej-
vyššího správního soudu.
(8) První a druhý president nejvyššího
správního soudu nemohou býti po dobu své
4
činné služby zvoleni za členy Národního shro-
máždění.
8. § 11 se mění a zní takto:
(1) Pro členy nejvyššího správního soudu
platí všeobecné předpisy, platné pro soudce.
Zejména se na ně vztahují ustanovení §§ 98
a 99 ústavní listiny, zákona ze dne 21. května
1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se soudcov-
skými úředníky a jejich nedobrovolném pře-
ložení na jiné místo neb odpočinek, a zákona
ze dne 4. července 1934, č. 165 Sb. z. a n.,
o překládání soudců do výslužby podle věku.
(2) Funkce přikázané v zákoně č. 46/1868
ř. z. disciplinárnímu soudu vykonává v příčině
členů nejvyššího správního soudu tento soud
sám v senátě složeném z druhého presidenta
jako předsedy, ze dvou senátních presidentů
a ze dvou radů nejvyššího správního soudu,
členy senátu a potřebný počet náhradníků
jmenuje první president nejvyššího správního
soudu, jsa vázán návrhem sboru senátních
presidentů. Sbor senátních presidentů je po-
vinen navrhnouti tři způsobilé osoby pro
každé místo v senátě.
(3) Podrobnější předpisy o použití zákona
č. 46/1868 ř. z. na členy nejvyššího správního
soudu může vydati vláda nařízením.
9. § 13 se mění a zní takto:
(1) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje zpravidla v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu.
(2) Nejvyšší správní soud jedná a rozho-
duje v senátech složených z předsedy a dvou
členů nejvyššího správního soudu, jestliže jde
o přípravné opatření nebo mezitímní rozhod-
nutí, počítajíc v to i rozhodnutí podle § 3,
odst. 3, dále jestliže to zvláštní zákon
dovo-
lu je, a konečně o věcech, jež stanoví všeobecně
na určitou dobu shromáždění všech členů nej-
vyššího správního soudu se schválením vlády;
schválené usnesení shromáždění všech členů
nejvyššího správního soudu budiž uveřejněno
v úředním listě republiky československé.
Nejvyšší správní soud však jedná a rozhoduje
i o těchto věcech v senátech složených z před-
sedy a čtyř členů nejvyššího správního soudu,
uzná-li toho potřebu president nejvyššího
správního soudu z vlastního podnětu nebo
k návrhu senátu, jemuž byla věc přikázána,
nebo k návrhu předsedy tohoto senátu.
(3) Zaujal-li nejvyšší správní soud, nalé-
zaje právo, o určité právní otázce opětovně
5
týž právní názor, odlišný od právního názoru
žalovaného úřadu, může první president nej-
vyššího správního soudu předložiti tuto právní
otázku k uvážení a usnesení rozšířenému se-
nátu, složenému z předsedy a osmi členů nej-
vyššího správního soudu. K odůvodněnému
návrhu ministerstva, podanému se schválením
vlády, je první president nejvyššího správ-
ního soudu povinen předložiti tomuto senátu
k uvážení a usnesení právní otázku, o níž nej-
vyšší správní soud, nalézaje právo, projevil
již určitý právní názor.
(4) Setrvá-li rozšířený senát, usnášeje se
podle předchozího odstavce, na právním ná-
zoru, jejž nejvyšší správní soud, nalézaje prá-
vo, dosud zastával, oznámí první president
nejvyššího správního soudu usnesení senátu
i s odůvodněním předsednictvu ministerské
rady a všem ministerstvům a dá uveřejniti
takto přijatou právní zásadu bez odůvodnění
v úředním listě republiky československé.
Uveřejněná právní zásada je pro správní
úřady závazná a vláda učiní bez průtahu po-
třebné opatření, aby se správní úřady touto
zásadou řídily.
(5) První president nejvyššího správního
soudu je oprávněn a k odůvodněnému návrhu
ministerstva, podanému se schválením vlády,
povinen předložiti i opětovně rozšířenému se-
nátu (odstavec 3, věta 1) k novému uvážení
a usnesení právní otázku, jež byla rozřešena
právní zásadou uveřejněnou podle předchozího
odstavce. K usnesení o změně takové právní
zásady je potřeba dvou třetin hlasů. Pro pří-
pad, že se senát usnese na změně uveřejněné
právní zásady, platí přiměřeně ustanovení
předchozího odstavce. Jinak se usnesení se-
nátu, bylo-li vyvoláno návrhem ministerstva,
oznámí s odůvodněním předsednictvu mini-
sterské rady a všem ministerstvům.
(6) Všem ministerstvům budiž poskytnuta
příležitost, aby písemně, po případě i vysla-
ným zástupcem ústně vyložila rozšířenému
senátu své právní stanovisko o právní otázce,
která má bytí rozřešena podle odstavců 3 až
5, pokud se týká jejich resortních zájmů.
(7) Kdy je president nejvyššího správního
soudu oprávněn nebo povinen vyvolati ještě
v jiných případech (odstavce 3 až 6) usnesení
rozšířených senátů a jak jsou tyto senáty slo-
ženy, stanoví jednací řád (§ 46).
(8) Právní zásady, na nichž se rozšířené se-
náty usnesou, jsou pro nejvyšší správní soud
závazné. Podrobnosti stanoví jednací řád
(§ 46).
6
(9) Senáty sestavuje první president nej-
vyššího správního soudu a dbá toho, aby byly
pokud možno stálé.
10. Nadpis §§ 14 a následujících se mění a
zní takto:
nížení před nejvyšším správ-
ním soudem. Lhůty.
11. § 14 se doplňuje druhým odstavcem,
jenž zní takto:
(2) Návrh podle § 3, odst. 3 musí býti podán
u nejvyššího správního soudu do třiceti dnů
po doručení rozhodnutí neb opatření vydaného
v poslední stolici (§ 5). Den doručení musí
býti v návrhu udán. Stížnost pak musí býti
podána do třiceti dnů po doručení usnesení
soudu, že byla přijata k projednání.
12. § 15, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) Do lhůt stanovených v předchozím pa-
ragrafu nepočítají se dny poštovní dopravy.
13. § 16, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) Navrácení v předešlý stav proti uply-
nutí lhůt § 14 není přípustné.
14. § 17 se mění a zní takto:
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
nemá sama o sobě odkládacího účinku. Strana
stěžující si může však požádati o odklad u ža-
lovaného úřadu, který jej povolí, nevyžadují-li
veřejné zájmy okamžitého výkonu a vzešla-li
by straně z tohoto výkonu nenahraditelná
újma. Rozhodnutí úřadu podle předchozí věty
je konečné (§5).
15. § 18 se mění a zní takto:
(1) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
má zřetelně označiti rozhodnutí neb opatření,
proti němuž směřuje, a přesně vymeziti a odů-
vodniti jednotlivé body stížnostní, po případě
návrhy.
(2) Všechny doklady, o něž strana stížnost
opírá, buďte připojeny buď v prvopise nebo
v opise.
(3) Stížnost musí býti podepsána advoká-
tem.
16. § 21, odst. 2 se mění a zní takto:
(2) Chybí-li však formální zákonné náleži-
tosti (§ 14, odst. 1, věta 2, § 14, odst. 2, věta
2, §§ 18 a 20), může nejvyšší správní soud
7
stížnost vrátiti k odstranění nedostatků a po-
skytnouti k tomu zároveň neprodlužitelnou
krátkou lhůtu.
17. § 22 se mění a zní takto:
(1) Opírá-li se stížnost toliko o vadnost
správního řízení a uzná-li ji nejvyšší správní
soud bezdůvodnou, může ji odmítnouti bez
dalšího řízení výměrem opatřeným důvody.
(2) V tomto výměru se stěžovateli nebo
jeho zástupci oznámí, že je jim dovoleno na-
hlédnouti do spisů a poříditi si jejich opisy
(§ 26, odst. 3).
(3) Podal-li stěžovatel návrh, aby se ko-
nalo veřejné ústní líčení, může proti to-
muto výměru ve třicetidenní lhůtě (§§ 15 a
16) vznésti odpor a žádati, aby bylo ustano-
veno veřejné ústní líčení. Této žádosti musí
býti vyhověno, nenastane-li případ podle § 28,
odst. 4, písm. a) nebo b).
18. § 23, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) V jednoduchých sporech, zejména ne-
ní-li na sporu skutková podstata ve stížnosti
uvedená, nýbrž jen právní otázka, může pro-
vésti nejvyšší správní soud líčení (§ 28), aniž
zavede písemné přípravné řízení.
19. § 24, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) Shledá-li toho nejvyšší správní soud
k náležité přípravě líčení potřebu, může dáti
zúčastněným úřadům i stranám příležitost
k podání repliky a dupliky.
20. § 25 se mění a zní takto:
Nebyl-li některý ze spisů uvedených
v §§ 23 a 24 podán, není to překážkou pokra-
čování v řízení.
21. § 26 se doplňuje třetím odstavcem, jenž
zní takto:
(3) Stranám a jejich zástupcům jest dovo-
leno nahlédnouti do spisů, jež si nejvyšší
správní soud vyžádal (odstavec 1), a poříditi
si jejich opisy. Spis nebo jeho část je možno
ve veřejném zájmu vyloučiti z nahlédnutí, ža-
lovaný úřad má při zaslání spisů nejvyššímu
-správnímu soudu oznámiti, zdali a které části
spisů mají býti z nahlédnutí vyloučeny. Z na-
hlédnutí nelze vyloučiti spisy nebo jejich
části, pokud obsahují zjištění okolností, jež
žalovaný úřad uvedl v odůvodnění svého roz-
hodnutí neb opatření, vyjímajíc ony, jež je
nutno utajiti v zájmu obrany státu nebo podle
výslovného zvláštního zákonného předpisu.
8
22. § 28 se mění a zní takto :
(1) Skončiv předběžné řízení, rozhodne soud
o stížnosti po veřejném ústním líčení, neroz-
hodne-li o ní v zasedání neveřejném na zá-
kladě spisů.
(2) Veřejné ústní líčení nařídí president
nejvyššího správního soudu a obešle k němu
zúčastněné úřady a strany.
(3) V obsílce se upozorní na právo stran
a jejich zástupců, nahlédnouti do spisů a po-
říditi si jejich opisy (§ 26, odst. 3).
(4) V neveřejném zasedání může soud na
základě spisů rozhodnouti o stížnosti:
a) uzná-li, aby naříkané rozhodnutí neb
opatření bylo zrušeno pro vadnost řízení (§6,
odst. 2), za kterou se považuje i nepřísluš-
nost úřadů k vydání naříkaného rozhodnutí
neb opatření,
b) uzná-li, aby stížnost byla zamítnuta, po-
něvadž stěžovatel zřejmě nemohl býti naří-
kaným rozhodnutím neb opatřením zkrácen
ve svých právech,
c) nepodal-li stěžovatel ve stížnosti anebo
žalovaný úřad nebo strana spolužalovaná nebo
k řízení podle § 27 přibraná ve lhůtě stano-
vené k podání odvodního spisu návrh, aby se
konalo veřejné ústní líčení.
23. § 30, odst. 2 se zrušuje.
24. § 38 se mění a zní takto:
(1) Nález se vydává písemně a musí obsa-
hovati odůvodnění. Po veřejném ústním líčení
prohlašuje se nález podle možnosti, je-li pří-
tomna aspoň jedna strana, která se zúčast-
nila líčení, též ústně s podstatným odůvodně-
ním.
(2) Nález je vydán tím, že byl aspoň jedné
straně doručen, byl-li však ústně prohlášen,
ústním prohlášením.
(3) Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož
i jiná zřejmá nedopatření v nálezu může soud
kdykoliv opraviti. V tom případě je nález
vydán doručením nebo ústním prohlášením
(odstavec 2) opraveného nálezu.
25. § 39 se mění a zní takto:
(1) Nálezy nejvyššího správního soudu se
vydávají jménem republiky.
(2) Vydané nálezy musí v písemném vyho-
tovení obsahovati jména všech členů nejvyš-
šího správního soudu, kteří se účastnili usná-
šení.
9
(3) Prvopis nálezu musí býti podepsán
předsedou senátu a zapisovatelem. Nemůže-li
předseda senátu podepsati nález pro nějakou
překážku, podepíše nález za něho jiný člen
senátu. Nemůže-li zapisovatel podepsati nález
pro nějakou překážku, vynechá se jeho pod-
pis a vyznačí se v nálezu, že zapisovatel ne-
mohl nález podepsati. Na vyhotoveních nálezů,
určených pro strany a úřady, vyznačí se
jména těch, kdož prvopis podepsali, a kance-
lář ověří, že vyhotovení souhlasí s prvopisem.
(4) Nálezy buďtež účastníkům co nejdříve
doručeny.
26. § 40 se mění a zní takto:
(1) Byla-li stížnost zamítnuta neb odmít-
nuta, vyjímajíc případy odmítnutí a limine
(§ 21), může nejvyšší správní soud uložiti
stěžovateli usnesením, aby nahradil žalova-
nému úřadu, straně spolužalované a straně
k řízení podle § 27 přibrané náklady, jež jim
vznikly účastí v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem. Bylo-li zrušeno naříkané rozhod-
nutí neb opatření z toho důvodu, že v něm
nebylo dbáno uveřejněné právní zásady (§ 13,
odst. 4 a 5), ačkoliv v době vydání rozhodnutí
neb opatření uplynulo již 60 dnů od jejího
uveřejnění, může soud na návrh stěžovatele
uložiti žalovanému úřadu, aby nahradil stěžo-
vateli náklady, jež mu vznikly účastí v řízení
před nejvyšším správním soudem.
(2) Lhůta k plnění činí 30 dnů ode dne do-
ručení usnesení. Náhrada nákladů vymůže se
politickou nebo soudní exekucí.
27. § 41 se mění a zní takto:
(1) Nejvyšší správní soud může uložiti stě-
žovateli, straně spolužalované nebo k řízení
podle § 27 přibrané, jakož i jejich zástupcům
zaplacení příspěvku od 50 Kč do 4.000 Kč,
jestliže stížnost, námitka nebo návrh jsou
zřejmě neodůvodněné, zejména opírají-li se
o nesprávné údaje, brojí-li proti jasnému
znění zákona nebo proti všeobecně uznaným
právním zásadám; jde-li při tom o zřejmou
svévoli, může býti uloženo zaplacení příspěvku
až do 10.000 Kč.
(2) Příspěvky připadají státu. Ustanovení
§ 40, odst. 2 platí obdobně.
(3) Státu nelze uložiti zaplacení příspěvku
podle odstavce 1.
28. § 42, odst. 1 se mění a zní takto:
(1) O líčení sepíše se protokol, jenž nechť
obsahuje jména členů rozhodovacího senátu,
10
pomocných referentů, účastníků a jejich zá-
stupců, pak jména zástupců úřadů, jakož i zá-
pis o tom, co se při líčení udalo podstatného.
29. § 44 se mění a zní takto:
(1) Když v kterémkoli stadiu řízení před
nejvyšším správním soudem žalovaný úřad
prokáže, že stěžovatel byl dodatečně uspoko-
jen, budiž stěžovateli poskytnuta příležitost,
aby se vyslovil, zdali se považuje za
uspoko-
jena. Nevysloví-li se stěžovatel ve lhůtě sou-
dem určené nebo shledá-li soud, že stěžovateli
se uspokojení dostalo, zastaví se řízení usne-
sením soudu. Řízení zastavené nemůže se již
obnoviti.
(2) Řízení se zastaví též, odvolal-li správní
úřad rozhodnutí neb opatření, jež bylo stíž-
ností vzato v odpor. Vydá-li však správní
úřad nové rozhodnutí neb opatření, jež je
v podstatě shodné s rozhodnutím neb opatře-
ním odvolaným, může stěžovatel toto nové
rozhodnutí neb opatření vzíti v odpor buď no-
vou stížností nebo tím způsobem, že se ve
lhůtě § 14, odst. 1 na svoji stížnost, podanou
na odvolané rozhodnutí neb opatření, písem-
ným podáním odvolá.
(3) Pozbyla-li stížnost věcného významu,
budiž stěžovateli poskytnuta příležitost, aby
se vyslovil, zdali souhlasí se zastavením ří-
zení. Vysloví-li stěžovatel souhlas nebo nevy-
sloví-li se ve lhůtě soudem určené, zastaví se
řízení usnesením soudu. Řízení zastavené ne-
může se již obnoviti.
30. § 45 se mění a zní takto:
Je-li dovoleno nebo je-li potřeba podle to-
hoto zákona zastoupení advokátem, smí to
býti jen advokát, který je oprávněn vykoná-
vati advokacii na území československé re-
publiky.
31. § 46, odst. 2 se mění a zní takto:
(2) Nejvyšší správní soud vydává si sám
jednací řád; vláda jej schvaluje a vyhlašuje
ve Sbírce zákonů a nařízení.
32. § 47 opatruje se nadpisem "Právo
c h u d ý c h", mění se a zní takto:
(1) Pokud tento zákon neustánovuje jinak,
platí o právu chudých přiměřeně ustanovení
zákona o soudním řízení v občanských roze-
přích právních a předpisy jej provádějící, do-
plňující nebo měnící, platné v sídle nejvyššího
správního soudu.
11
(2) Stranám, které nepravými údaji vylou-
dily propůjčení práva chudých, uloží se pří-
spěvek podle § 41, odst. 1 až do 10.000 Kč.
(3) o výkonu usnesení, jímž byla strana
přidržena, aby doplatila částky, od jichž za-
placení byla na základě práva chudých proza-
tímně osvobozena, platí obdobně § 40, odst. 2.
(4) žádost o právo chudých musí býti po-
dána nejdéle do 15 dnů ode dne vydání roz-
hodnutí neb opatření, proti němuž lze podati
stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Ta-
kové rozhodnutí (opatření) musí obsahovati
poučení o podmínkách práva chudých a
o lhůtě stanovené v předchozí větě.
(5) Lhůta k podání stížnosti se staví ode
dne podání žádosti o právo chudých až do do-
ručení rozhodnutí o žádosti, po případě až do
ustanoveni advokáta k hájení práv chudé
strany.
33. § 49 se zrušuje a na místě něho vklá-
dají se nová ustanovení §§ 48 až 53, jež znějí
takto:
§48.
Stavění lhůt.
Běh procesní lhůty podle tohoto zákona se
staví od 1. července do 31. srpna. Připadne-li
počátek takové lhůty na dobu od 1. července
do 31. srpna, staví se její běh po dobu, která
zbývá do 31. srpna.
Díl druhý.
O poplatcích v řízení před nejvyšším správ-
ním soudem.
§49.
O) Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu
podléhá pevnému poplatku 60 Kč z každého
archu.
(2) Směruje-li stížnost proti několika roz-
hodnutím (opatřením), zvyšuje se tento po-
platek na tolikanásobek, kolik rozhodnutí
(opatření) se bere stížností v odpor.
(3) Poplatek se zvyšuje na dvojnásobek,
byl-li ve stížnosti podán návrh, aby se konalo
veřejné ústní líčení.
(4) Každé další vyhotovení neb opis stíž-
nosti podléhá pevnému poplatku 30 Kč z kaž-
dého archu.
12
(5) Stížnost, jež se předkládá znovu po do-
plnění (§ 21, odst. 2) bez průvodního podání,
podléhá pevnému poplatku 10 Kč bez ohledu
na počet archů, vyhotovení či opisů.
(6) Podání, v němž se stěžovatel odvolává
na svoji dřívější stížnost ve smyslu § 44, odst.
2, poplatku nepodléhá.
§ 50.
(1) Návrh na přijetí stížnosti (§3, odst. 3),
odvodní spis, replika, duplika a žádost o od-
klad veřejného ústního líčení podléhají pev-
nému poplatku 30 Kč z každého archu.
(2) Byl-li návrh, aby se konalo veřejné
ústní líčení, podán jinou stranou než stěžova-
telem, podléhá pevnému poplatku 60 Kč z kaž-
dého archu.
(3) Ustanovení § 49, odst. 2 platí obdobně.
(4) Každé další vyhotovení neb opis podání,
uvedených v odstavcích 1 a 2, podléhá polo-
vičnímu pevnému poplatku, jakému podléhá
podání samo.
§ 51.
(1) Ostatní podání stran v řízení před nej-
vyšším správním soudem podléhají pevnému
poplatku 10 Kč z každého archu.
(2) Ustanovení § 49, odst. 2 platí obdobně.
(3) Každé další vyhotovení neb opis podání,
uvedených v odstavci 1, podléhá pevnému po-
platku 5 Kč z každého archu.
§ 52.
Přílohy poplatných podání (§§ 49 až 51),
jež jsou podle svého obsahu jejich součástí,
podléhají stejnému poplatku, jako příslušné
podání, jinak podléhají pevnému poplatku
5 Kč z každého archu, jsou-li to však knihy,
brožury nebo plány, pevnému poplatku 5 Kč
z každého kusu.
§53.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí
o poplatcích (§§ 49 až 52) zákonná ustano-
vení o kolcích a poplatcích. Poplatkové výhody
podle zvláštních zákonů zůstávají nedotčeny.
34. § 50 se označuje jako § 54 a opatřuje se
tímto nadpisem:
13
Díl třetí.
Prováděcí ustanovení
a zní takto:
Tento zákon provedou všichni členové
vlády.
čl. II.
§ 1, věta 2 zák. č. 3/1918 Sb. z. a n. se
zrušuje.
čl. III.
Přechodná ustanovení.
(1) Stížnosti na rozhodnutí neb opatření, jež
byla vydána před účinností tohoto zákona, po-
kud jsou přípustné podle dosud platných před-
pisů, buďte přijaty k projednání a budiž
o nich rozhodnuto i tehdy, kdyby podle tohoto
zákona již přípustné nebyly.
(2) Ustanovení čl. I, pokud se jím mění,
případně doplňují §§ 2, 13, 15, 16, 17, 21, 22,
23, 24, 25, 26, 28, 30, 38, 39, 42, 44, 45 a 48,
platí i pro řízení o stížnostech, jež byly po-
dány před účinností tohoto zákona, o nichž
však nejvyšší správní soud nevydal v den
účinnosti zákona ještě nález; v uvedeném ří-
zení:
a) může stěžovatel podati návrh, aby se ko-
nalo veřejné ústní líčení, do 60 dnů ode dne
účinnosti tohoto zákona, stejně tak žalovaný
úřad, strana spolužalovaná nebo přibraná
k řízení podle § 27, uplynula-li lhůta stano-
vená k podání odvodního spisu již před účin-
ností tohoto zákona;
b) §§ 40 a 41 platí v dosavadním znění.
(3) V řízení o stížnostech proti rozhodnu-
tím neb opatřením, jež byla vydána před účin-
ností tohoto zákona, platí dosavadní předpisy
o právu chudých.
(4) Návrh stěžovatelův, aby se konalo ve-
řejné ústní líčení, podaný podle odstavce 2,
podléhá stejnému poplatku, jakému by podlé-
hala jeho stížnost, kdyby byla podána za účin-
nosti tohoto zákona.
Čl. IV.
Úplné znění zákona.
Zákon č. 36/1876 ř. z., ve znění zákonů
č. 53/1894 ř. z. a č. 149/1905 ř. z., v přizpů-
sobeném znění § 2 zák. č. 3/1918 Sb. z. a n.,
14
ve znění tohoto zákona, a ve spojení s § 1 žák.
č. 3/1918 Sb. z. a n., zní po vynechání úvodní
věty, jak je uvedeno v příloze, jež tvoří sou-
část tohoto zákona.
Čl. V.
Účinnost a provedení.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti 90 dní po
vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
(2) Ustanovení § 3, odst. 1, písm. b) po-
zbude účinnosti za 5 roků ode dne účinnosti
tohoto zákona.