7
či musí jíti (nejbližší) oklikou přes Wünschendorf
trvající 3 hodiny.
Ježto musí svému budoucímu tchánu a své
budoucí tchyni pro jejich vysoké stáří konati se
svým koněm práce na poli, je odepřením pohra-
ničního průkazu zvláště těžce poškozen.
V Dolní Oldřiši dne I. října 1936.
Vilém Mauermann v r
4. zápis: Jedná o Františku a Mam Krusche-
ových v Nové Vsi.
Já a můj muž jsme žádali dne 18. března
1936 u chrastavské státní policie potvrzení pohra-
ničního průkazu. Když jsem prohlásila, že průkaz
potřebujeme, abychom šli k nemocničnímu lékaři
dr Urbanovi v Žitavě, sdělil nám úředník, že by-
chom si musili opatřiti potvrzení pana dr Kreutze-
ra, abychom tím dokázali pravdivost těchto úda-
jů. Dne 21. srpna 1936 byla potvrzení odevzdána
Dnes dne 29. srpna 1936 měly býti průkazy ve-
staveny a když můj muž si pro ně přišel, strhl
úředník s nich fotografie a prohlásil, že se
vysta-
vení odpírá s prohlášením, že je u nás také dosti
lékařů.
Později, když jsem si tam ještě jednou došla,
byly mi také průkazy vydány.
29. srpna 1936.
Mane Kruscheová v r
5 zápis: Jedná o Walteru flirte, úředníku
v Oldřichově na Hranicích.
Žádal jsem u státní policie v prvém týdnu
v srpnu o vystavení pohraničního průkazu, ježto
jsem jej potřeboval z obchodních důvodů, což již
vychází na jevo z potvrzení fy Schobert v Hrád-
ku nad Nisou. Při výslechu mi úředník řekl, že
jsem přece ústě členem SdP, k čemuž jsem při-
kývl.
Mezitím jsem byl sedmkráte obeslán ke stát-
ní policii a vždy kojen sliby. Ačkoliv jsem něko-
likráte žádal, že chci mluviti s přednostou odboč-
ky, bylo mi to odepřeno s odůvodněním, že s ním
nelze mluviti o pohraničních průkazech.
Zeptal jsem se pak úředníka, co by asi stál
pas a dostal jsem zprávu, že může státi až
5000- Kč.
Walter Hirte v. r
6. zápis: Jedná o Janě Maschekové, dělnici
v Hrádku nad Nisou č. 273.
Žádala jsem asi začátkem srpna u hradecké
odbočky státní policie o vystavení pohraničního
průkazu, ježto jej potřebuji, abych mohla choditi
do práce k firmě Schubert do Žitavy. U této
firmy jsem zaměstnána již od roku 1927, ježto
nemohu v ČSR dostati práci, kromě toho jsem
byla za svobodna říšskoněmecká státní občanka.
Urgovala jsem pětkráte u uvedené odbočky
státní policie a byla jsem vždy s pokrčením ra-
men a úsměvem odkázána na zítřek. Ačkoliv jsem
byla na libereckém ředitelství státní policie, ne-
mohla jsem ani tam dosíci, aby věc byla vyří-
zena. Ačkoliv si tedy musím vydělávati v Ně-
mecku svůj chléb, nechtějí mi dovoliti, abych pře-
cházela přes hranice.
Josef Maschek v. r.
7. zápis: Jedná o Josefu Lewmském, úředníku
v Horní Chrastavě č. 124. Odepření pohraničních
průkazů.
Oznamuji tuto událost:
Ježto mám v Žitavě vzdálené příbuzné, kte-
ič chci nyní asi po 4 letech zase jednou navští-
viti, přikázal jsem v úterý své ženě, aby se ze-
ptala u chrastavské odbočky státní policie, zda
může vystaviti pro mne a pro mou ženu pohra-
niční průkaz. Je Vám asi známo, že tyto průka-
zy vestavují obecní úřady, že se za ně platí 3
Kč za kus a že je potom potvrzuje státní policie.
Z tohoto důvodu t. j. abych ušetřil výdaj 6 Kč
při odepření, ptal jsem se nejprve prostřednictvím
své ženy a ta dostala odpověď, aby si opatřila
průkazy a předložila je odbočce k potvrzení. Pro-
lo jsem se samozřejmě domníval, že mi potvrze-
ní vydají, opatřil jsem si průkazy a moje žena
je ve středu předložila. Jeden úředník státní po-
licie sepsal o každém průkazu zápis, všemožně
se mé ženy vyptával, proč jedeme do Žitavy, jak
se oni příbuzní jmenují atd. Tyto protokoly by-
ly sepsány v české řeči a také podepsány mou
ženou, která se v těch věcech vůbec nevyzná.
Když pak moje žena chtěla, aby ji byly vy-
dány průkazy, řekl jí úředník, abych v pátek, te-
dy dnes, přišel sám. Byl jsem proto dnes ráno
v úřednich místnostech odbočky, představil jsem
se a současně jsem žádal, aby mi byly vydány
průkazy. Úředník mně vyzval, abych se zatím
posadil, vzal mé dva průkazy a šel s nimi k před-
nostovi odbočky dr Burianovi. Již po krátké do-
bě se vrátil a řekl mi, že průkazy nepotvrdí.
Zeptal jsem se potom samozřejmě na důvody a
dostal jsem odpověď, že návštěva příbuzných ne-
ní postačující důvod pro vystavení průkazu. Uvedl
jsem také vše, co je zde napsáno, bylo to však
odbyto pokrčením ramen. Žádal jsem proto, abych
mohl mluviti s přednostou odbočky, což však by-
lo odmítnuto s podotknutím, že pan doktor o tom
nejedná.
Byl jsem potom samozřejmě velmi rozezlen
a zeptal jsem se úředníka, zda jsem se něčeho
dopustil nebo zda jsem zločinec a žádal jsem ješ-
tě jednou vysvětlení, proč mi byly průkazy ode-
přeny. To vše však nepomohlo a prohlásil jsem
proto, že nejsem s tímto nálezem spokojen a že
půjdu k vyšší stolici, což zase bylo odbyto po-
krčením ramen.
Na základě toho, co jsem uvedl, podal jsem
ihned stížnost k libereckému policejnímu řediteli
dr Bendovi, ježto nejsem si vědom, že bych se
dopustil něčeho protizákonného. Toto jednáni se
rovná omezování osobní svobody, což si rozhodně
nedám líbiti.
Vylíčil jsem Vám celou událost a žádám Vás,
abyste o této záležitosti jednali v parlamentě.
Horní Chrastavá dne 4. záři 1936.
8
8. zápis: Předmět: Odepření pohraničního prů-
kazu.
Podepsaný Antonín Weinert, Háj č. 10, je od
roku 1928 zaměstnán u firmy Oto Müller v Ha-
barticích, chodil až dosud do své práce vždy přes
říšskoněmecké území a měl proto pohraniční prů-
kaz. Když zažádal u frýdlantské státní policie
začátkem srpna o povolení nového pohraničního
průkazu, byl mu tento odňat s podotknutím, že
může do své práce jíti přes československé uze-
mí. To je za letních měsíců možno bez veliké
ztráty času, v zimě však je to podstatným ztí-
žením pro podepsaného, ježto cesta českosloven-
ským územím je za zimních měsíců pro pravi-
delné závěje neschůdná.
V Háji dne 30. září 1936.
Weinert Antonín v. r.
9. zápis: Předmět: Odepření pohraničního
průkazu.
Karel Neumann v Habarticích číslo 103 je do-
zorce v barvírně firmy Oto Müller v Habarticích
a musí ve svém povoláni také dohlížeti na pří-
vod vody. Ježto voda pohánějící továrnu teče
z Německa, musí se často stýkati s firmou Bratří
Mauerové v Zavidově a také se zavidovskou měst-
skou správou, ježto přítok vody nestačí k provo-
zu jmenovaného podniku.
Podepsaný má také v Zavidově tchána a tchy-
ni, které chce někdy navštíviti. Rovněž musí cho-
diti do evangelického kostela v Zavidově, ježto
habartičtí a háječtí protestante jsou přifařeni do
Zavidova.
V první písemné odpovědi frýdlantské odboč-
ky státní policie na jeho žádost o vystaveni po-
hraničního průkazu pro výše uvedené důvody stá-
lo, že tyto údaje nestačí.
Při jeho osobní návštěvě mu řekli, že prý ty-
to údaje nejsou pravdivé.
Ve Frýdlante dne 25. září 1936.
Karel Neumann v. r.
10. zápis: Předmět: Odepření pohraničního
průkazu.
Podepsaný odůvodňuje svou žádost za vysta-
vení pohraničního průkazu takto:
Mám v Hrádku nad Nisou syna, který tam
chodí do měšťanské školy. Moje matka a dva
sourozenci tam rovněž bydlí. Žádal jsem o vy-
stavení pohraničního průkazu, ježto nejkratší ce-
sta z Heřmanic do Hrádku nad Nisou vede říš-
skoněmeckým územím. Tato vzdálenost činí jen
6 km, kdežto jinak musím jíti velikou oklikou přes
Liberec.
Jsme jako protestante přifařeni do Rychnova
v Sasku a musíme taní choditi do kostela. Vzdá-
lenost činí 3 km.
Mám dále sestru v Žitavě v Sasku.
Vystaveni pohraničního průkazu odepřela frýd-
lantská odbočka státní policie bez udání důvodů.
Řekli mi: »Nejsme k tomu povinni«, 'nesmí-
me to«.
Totéž se přihodilo mé ženě.
Ve Frýdlante dne 28. září 1936.
Emil Fritsch, Heřmanice 55, v. r.
lážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dáti tyto typické
vytýkané stavy vyšetřiti orgány veřejné správy,
které se neúčastnily odepření pohraničních prů-
kazu?
2. Je pan ministr ochoten poskytnouti záruku,
aby se již nikdy svévolně neodpíraly pohraniční
průkazy, ježto tato prakse vyvolává rozhořčení
a vzrušení mezi pohraničním obyvatelstvem?
V Praze dne 16. prosince 1936.
Obrlik,
Inž. Karmasin, Stangl, Gruber, dr Eichholz, Knorre,
Klieber, Jäkel, dr Rosche, Birke, Illing, Frank,
inž. Künzel, Inž. Richter, F. Nitsch, Nickerl, dr
Kellner, Sogl, dr Köllner, inž. Peschka, dr Jilly,
Franz Němec, Axmann.
738/IX (překlad).
Interpelace
poslance dr F. Köllnera
ministru vnitra
o šikanách na schůzích podle § 2 shro-
mažďovacího zákona.
Přes opětovné interpelace nepřestalo sužo-
vání na důvěrných schůzích sudetskoněmecké
strany.
Ačkoliv se členové sudetskoněmecké strany
velmi dobře vyznají ve shromaždovacím právu
a zachovávají výbornou kázeň, vymýšlejí si orgá-
ny statni správy vždy nějaké zdánlivé důvody,
aby rozpustily schůze, které se jim nehodí, ač-
koliv jsou splněny všechny formální podmínky.
To jasně vychází na jevo na př. z podáni zá-
stupce stavu zaměstnanců, které tento zástupce
sám sepsal a zaslal libereckému presidiu státní
policie. Podání zni:
9
» Karel Stelzig, pilař,
Nové Město pod Smrkem,
Schillerova ul. č. 144.
V Novém Městě pod Smrkem,
dne 6. 10. 1936.
Předmět:
Protest proti roz-
puštění schůze svolané
podle § 2.
Presidiu státní policie
v Liberci
Já, podepsaný Karel Stelzig, pilař v Novém
Městě pod Smrkem, Schillerova ul. č. 144 pro-
testuji proti tomu, že přednosta odbočky státní
policie v Novém Městě pod Smrkem dne 2. října
1936 rozpustil schůzi, kterou jsem podle § 2 řád-
ně svolal.
Jako zástupce zaměstnaneckého stavu novo-
městské místní organisace sudetskoněmecké stra-
ny svolal jsem na den 2. října 1936 na půl 8.
hodinu večerní schůzi podle § 2 do hostince pa-
na Gustava Kirsche (hostinec u města Nové Měs-
to pod Smrkem). Schůze se konala v místnosti
sousedící s místností pro hosty. Tato místnost
je od místnosti pro hosty oddělena z poloviny
zdí z cihel a z poloviny dřevěnou přepážkou.
Všecka okna jakož i dveře byly zavřeny. Okno
ve dveřích bylo zevnitř zastřeno záclonou, tak
že je vyloučeno, aby z místnosti pro hosty, kde
toho večera nebylo ani jednoho hosta, bylo vi-
děti do místnosti, kde se konala schůze. Druhé
dveře, které vedly do místnosti, kde se konala
schůze, byly zavřeny a před ně byly postave-
ny lavice a stoly, tak že byla vyloučeno, aby
někdo těchto dveří použil jako vchodu, resp. ja-
ko východu, neboť na lavicích seděli účastníci
schůze. Na vnější straně dveří, kterými se vchá-
zelo, byl upevněn plakát tohoto znění: » Místní
organisace sudetskoněmecké strany v Novém
Městě pod Smrkem. Důvěrná schůze podle § 2.
Nepozvaným vstup zakázán. « U vchodu stál po-
řadatel, který kontroloval pozvánky účastníků
schůze a který vpouštěl do místnosti jenom ú-
častníky, kteří měli pozvánku. Tyto pozvánky
s mým podpisem jsem dal účastníkům schůze ro-
zeslati poslem dva dny před schůzí. Všechny
účastníky schůze jsem osobně dobře znal a
všichni se řádně podepsali do presenční listiny,
ze které bylo lze vyčísti jméno, příjmení, zaměst-
nání a přesnou adresu účastníků schůze.
Schůzi jsem zahájil přesně o půl 9. hodině.
Krátce před 9. hodinou dostavil se přednosta od-
bočky státní policie v Novém Městě pod Smrkem
ještě s jedním úředníkem statni policie. Když
provedli kontrolu, zda já jako svolavatel znám
všechny účastníky schůze (což bylo u všech kro-
mě jednoho, jehož jméno mi v rychlosti, s ja-
kou orgán státní policie postupoval, vypadlo z
paměti, ačkoliv ho znám zvláště dobře), schůzi
svolanou podle § 2 přes můj protest rozpustil
s tímto odůvodněním:
1. Protože pozvánky nebyly účastníkům do-
ručeny poštou, nelze zjistiti, resp. nemohu já ja-
ko svolavatel prokázati, že pozvánky byly ú-
častníkům doručeny před schůzí.
2. Protože presenční listina nebyla prý v po-
řádku.
3. Protože místnost, kde se koná schůze, je
oddělena od místnosti pro hosty dřevěnou pře-
pážkou a má dvoje dveře, z nichž dveře u vcho-
du mají zasklené okno.
Na mou otázku, jak musí vypadati místnost
pro schůzi podle § 2, odpověděl pokrčením ra-
men.
Protestuji proti rozpuštění schůze, podle § 2
řádně svolané a prováděné a žádám, aby se
zařídilo, aby takovéto přehmaty podřízených úřa-
dů se neopakovaly a abych dostal příslušné vy-
rozumění.
Karel Stelzig v. r.,
zástupce stavu zaměstnanců. «
Interpelanti uvedli podání postiženého svola-
vatele proto tak podrobně, že lze z něho sezna-
ti, že se naši členové, i když jsou osoby prá-
va neznalé, výtečně vyznají ve shromažďovacím
právu a že jsou přesto podřízenými orgány stát-
ní správy neustále sužováni, ačkoliv zachovávají
všechna zákonná ustanovení.
Tážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav?
2. Je pan ministr ochoten oznámiti, jakých
formalit vyžaduje státní správa pro důvěrnou
schůzi, protože zákon o těchto věcech mlčí a tím
je libovůli poskytnuto volné pole?
V Praze dne 22. prosince 1936.
Dr Köllner,
Sogl, Inž. Karmasin, Gruber, inž. Peschka, dr
Zippelius, Illing, Fischer, dr Peters, Frank, dr
Rosche, Wollner, Sandner, Obrlik, Inž. Künzel,
Jobst, dr Jilly, Jäkel, Hollube, Kundt, Inž. Lisch-
ka, dr Kellner.
738/X (překlad).
Interpelace
poslance K. H. Franka
ministru vnitra,
že četníci porušili nejprimitivnější
ústavně zaručená základní práva
a svobody.
Stává se stále častěji, že četnici a strážni-
ci bez soudcovského rozkazu a bez důvodného
podezření nedbají nejprimitivnějších základních
10
ústavních práv a svobod a bezdůvodně a ne-
oprávněně provádějí domovní a tělesné pro-
hlídky.
Zvláště často se přihází, že četníci a stráž-
nici bezdůvodně pokojným občanům odeberou
aktovky a zkoumají jejich obsah.
Dále uvádíme stížnost občana postiženého
takovým bezdůvodným opatřením, které je pří-
značné pro to, jak se dnes zachovává ústava.
Uvedená stížnost zní:
Okresní mu úřadu v Lokti.
Zemskému četnickému velitelství v Praze.
Ministerstvu vnitra v Praze.
Dále uvedená příhoda je příčinou, že činím
oznámeni pro nezákonné jednáni na oba četníky
konající službu na chodovské četnické stanici,
vrchního četnického strážmistra Šmída a četni-
ckého strážmistra Kuniše:
Dne 6. října t. r. jsem měl večer v 9 hodin
odevzdati v kancelářských místnostech místní
organisace sudetskončmecké strany v Chodově
knihu a byl jsem proto u Václava Koniga v Cho-
dově, Nádražní ulice č. 209, v bytě, který je
vedle kanceláře této organisace. Sotva jsem
vstoupil do bytu, přišli oba uvedeni četníci. Pa-
trně pátrali po osobách, které toho večera po-
slouchaly rozhlasem vysílanou zahajovací slav-
nost německé zimní pomoci a dovolily, aby ta-
ké poslouchaly osoby, které nebyly členy ro-
diny; četníci žádali, aby rádio bylo ihned vy-
pnuto, a zeptali se mě, co zde hledám. Když
jsem odpověděl, že mám odevzdati knihu místní
organisaci sudetskoněmecké strany, žádali nej-
prve, abych jim tuto knihu vydal. Ukázal jsem
knihu, kterou jsem měl v aktovce. Tu chtěli čet-
níci, abych jim vydal aktovku. To jsem odepřel.
Na to uchopil jeden z četníků aktovku a žádal
hrubým hlasem, abych mu aktovku vydal. Pustil
jsem aktovku, četník si ji vzal a vysypal celý
její obsah na stůl. Prohrabal všechny spisy a
větši část jich vzal s sebou. Na mou žádost mi
vystavil na odebrané spisy potvrzenku. Spisy mi
příštího dne vrátili. Byl jsem obeslán na četni-
ckou stanici, abych si pro ně přišel. Všechny spi-
sy mi byly vráceny. U 3 dopisů, které byly ve
spisech a jejichž obálky přikládám, není vylou-
čena možnost, že byly otevřeny, protože zadní
strana obálky je přelepena.
Svědky tohoto jednání četniků byli Václav
Konig, dělník, Emilie Konigová, dělnice a Marie
Weisharová, soukromnice, všichni v Chodově čí-
slo 209.
Činím oznámeni na četniky pro toto jednání
a zároveň podávám proti němu stížnost, protože
zřejmě porušuje občanská práva a svobody za-
ručené v páté hlavě ústavy a dále porušuje u-
stanovení trestního řádu (§§ 139 až 141) a slu-
žební instrukce četnické. Zejména porušení trest-
ního řádu a služebních instrukcí je zcela zřejmé,
protože se prohlídky smi prováděti jen po před-
chozím výslechu soudcovském a zpravidla jen na
soudcovský rozkaz. § 141, odst. 2 tr. ř. dovo-
luje, aby bezpečnostní orgány vykonaly prohlíd-
ku jen tehdy, byl-li proti někomu vydán rozkaz
předváděcí nebo zatykači, anebo byl-li někdo
přistižen při činu, označen veřejným půhonem
nebo veřejnou pověstí za podezřelého z trestní-
ho činu anebo byl-li přistižen maje věci, které
poukazuji na účast na takovém činu. Ani jeden
z těchto předpokladů u mě nebyl. Četníci te-
dy nesměli ode mne žádati aktovku ani si ji
vzíti a její obsah prohledati. Tím četníci poru-
šili také §§ 61 a 62 služební instrukce, protože
nepřibrali zástupce obce a prohledali mé listiny
sami, místo aby je zapečetěné odevzdali soudu.
Prosím, aby se proti oběma četníkům vhod-
ně zakročilo.
Ony tři obálky byly přiloženy k oznámení,
zaslanému loketskému okresnímu úřadu.
Otto Heinl, soukromý úředník
ve Vintýřově č. 14.
Tážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav?
2. Je pan ministr ochoten dáti zavésti kár-
né řízeni proti provinilým četníkům?
V Praze dne 22. prosince 1936.
Frank,
Inž. Peschka, Sogl, Hollube, inž. Karmasin, inž.
Lischka, dr Zippelius, Jäkel, Obrlik, Inž. Künzel,
Jobst, dr Kellner, Kundt, Sandner, dr Peters,
Fischer, dr Rosené, Gruber, Illing, Wollner, dr
Jilly, dr Köllner.
738/XI.
Interpelace
poslance Jana Sedláčka
ministru zemědělství
v záležitostí pozdního zaknihování přídě-
lu z pozemkové reformy a o nutnosti lep-
šího vybavení místních a zemských ko-
misi pro agrární operace.
Již v roce 1922 byl celé řadě soukromých
a veřejných zájemců poskytnut příděl půdy z vel-
kostatku Kralice na Hané. Tak dostala příděl
země Moravskoslezská pro hospodářskou školu,
město Prostějov a pak řada soukromých zájem-
ců. Příděly byly zaplaceny a dokonce došlo již
k celé řadě záměn pozemků, jako na př. mezi
městem Prostějovem a zemí Moravskoslezskou
11
za účelem stavby čistící stanice města Prostějo-
va. Při tom činí veliké potíže, že pozemky ne-
jsou dodnes jako příděl rádně zaknihovány ve
prospěch nových majitelů a držitelů.
Soukromníkům vznikají tím přímo Škody, po-
něvadž život nestojí. Tak na př. dostal před 14
lety jako příděl pozemky z velkostatku Kralice
na Hané též Vejmola Jan, malorolník, Prostějov,
Trávnička ulice č. 34, který je otcem osmi dětí.
Příděl pole má zaplacen a potřebuje nezbytně
z důvodů rodinných a hospodářských, aby pozem-
ky byly zaknihovány a aby mohl jimi dále dispo-
novati. Na urgence byla teprve 2. března 1936
zaslána přídělová listina o přídělu v kat. území
Kralice místnímu komisaři pro agrární operace
v Brně i s příslušnými plány k zaknihování, ne-
boť v obvodu obce jedná se současně o zcelo-
vání pozemků. Místní komisař pro agrární opera-
ce na Moravě obrátil se přípisem číslo 1967/a. o.
ze dne 18. září 1936 na Státní obvodovou úřa-
dovnu pro pozemkovou reformu v Olomouci, aby
tato dříve vypracovala a provedla návrh na za-
knihování přídělu sama, ježto pro nedostatek sil
a nával práce komisař pro agrární operace není
s to, aby provedl zaknihování ihned, jak se žá-
dá a jak je toho třeba. Separátním zaknihováním
ulehčila by se též práce komisaři pro agrární o-
perace, neboť by se odstranily při zaknihování
též nesrovnalosti mezi vlastníky v přídělu uvede-
nými, pokud se odchyluji od jmen skutečných
vlastníků.
Tak se převaluje práce s úřadu na úřad a
u interesovaného občanstva to způsobuje jen trp-
kost a nedůvěru. Poněvadž i odjinud docházejí
zprávy, že Zemské i Místní komise pro agrární
operace pro změny v kvalifikovaných silách a
nedostatek školených sil nemohou provádět dosti
rychle a včas všechny záslužné, zdlouhavé a
zvláště zodpovědné práce zcelovací, zaknihova-
cí a podobné,
taxi se podepsaní pana ministra zemědělství:
1. Zda je ochoten nejen v citovaném zvlášt-
ním případě, týkajícím se přídělů z velkostatku
Kralice na Hané, naříditi bezodkladné provedení
zaknihování přídělů, nýbrž též ve všech podob-
ných případech, jichž je i jinde dosti?
2. Zda je ochoten zaříditi dočasné nebo trva-
lé přeložení vhodných sil od bývalého Státního
pozemkového úřadu a jeho obvodových úřadoven
Zemským a Místním komisím pro agrární opera-
ce, aby nutné práce mohly být s jejich pomoci
urychleně prováděny?
V Praze dne 17. prosince 1936.
Jan Sedláček,
dr Domin, dr Inž. Toušek, dr Štůla, Holeček,
Ježek, Trnka, dr Dominik, Zvoniček, Chmelík,
Knebort, Gajda, Ivák, dr Branžovský, dr Rašín,
Kut, Smetánka, dr Novotný, dr Fencik, Špaček,
dr Kramář, Inž. Protuš,
738/XII.
Interpelace
poslance Jana Sedláčka
ministru železnic a
ministru školství a národní osvěty
o přeloženi IX. odděleni státních drah a
s ním spojené laboratoře z Brna
do Prahy.
Země Moravskoslezská opět byla zneklidně-
na zprávou, že z Brna má býti přeložena s IX.
oddělením ředitelství státních drah a spojená
laboratoř do Prahy. Laboratoř státních drah je
umístěna v místnostech Mechanicko-technické la-
boratoře vysoké školy technické v Brně a svými
stroji a přístroji vhodně doplňuje laboratoř vy-
soké školy technické, která takto slouží jak úče-
lům vyučovacím, tak také slouží státu k praktic-
kým účelům zkušebním. Kdyby mělo dojíti k pře-
stěhováni strojů a přístrojů ku zkoušení staveb-
ních hmot do Prahy, vzniklo by v Brně při tech-
nice torso, které by bylo nepotřebné a muselo
by býti nákladně doplněno. Naproti tomu by se
hromadily v Praze stroje a přístroje dvojmo, ne-
boť jsou již při ministerstvu veřejných prací.
V Praze jsou již také moderně zařízené výzkum-
né ústavy zvláště při české technice i jinde, kdež-
to pro zemi Moravskoslezskou, Slovensko a Pod-
karpatskou Rus je dosud jediná laboratoř toho
druhu v Brně při vysoké škole technické a ta by
měla býti nyní z rozhodnutí ministerstva železnic
vlastně zrušena!
Přece ze tří zemí republiky nebudou postlány
stavební hmoty ke zkoušení až do Prahy, když
doprava by byla tak nákladná a nehospodárná!
Přece nelze snižovati vědeckou úroveň vysoké
školy technické v Brně, která ve své laboratoři
nejen vychovávala a vyučovala technický dorost,
ale sloužila také státu, zvláště státním drahám
k prováděni praktických zkoušek hmot!
Proto táži se podepsáni pana ministra želez-
nic a pana ministra školství a národní osvěty,
zda jsou ochotni zrušiti příkaz a přípravy k pře-
ložení laboratoře spojené s IX. oddělením ředi-
telství státních drah z Brna do Prahy a
zda jsou ochotni ve vzájemné dohodě zabrá-
niti snížení úrovně laboratoře vysoké školy tech-
nické v Brně přestěhováním strojů a přístrojů do
Prahy?
V Praze dne 2. prosince 1936.
Jan Sedláček,
dr Fencik, Ježek, dr Rašín, dr Domin, Chmelik,
Smetánka, dr Novotný, dr Štůla, Trnka, Ivák,
dr Branžovský, dr Kramář, Gajda, dr Dominik,
Zvoniček, Špaček, Inž. Schwarz, Kut, lnž. Protuš,
Knebort, Holeček, dr inž. Toušek.
12
738/ XIII.
Interpelace
poslance Jana Sedláčka
vládě republiky Československé a
ministru sociální péče
v záležitosti okresních nemocenských po-
jišťoven v pohraničí a uplatňování práv
Jazyka českého a živlů státně spolehli-
vých v těchto ústavech, v záležitosti roz-
šířeni platnosti jazykového zákona a na-
řízení zvláště též na celý okruh činnosti
ministerstva sociální péče, jakož i v zále-
žitosti přímého podřízeni okresních ne-
mocenských pojišťoven Ústřední sociální
pojišťovně a ministerstvu sociální péče.
Poměry, které jsou v pohraničních němec-
kých okresních nemocenských pojišťovnách musí
přinutit všechny veřejné činitele, kteří jsou zod-
povědní za osud národa a státu, aby si jich po-
všimli a zjednali nápravu. Jest přímo políčkem
ve tvář českému národu, když německý Svaz ne-
mocenských pojišťoven (Vereinigung deutscher
Krankenversicherungsanstalten) dává instrukce a
nemocenská pojišťovna na jejich základě nařizuje
oběžníkem všem svým zaměstnancům, aby uží-
vali ve vzájemném a úředním styku jen jazyka
německého, když se zaměstnanci vyzývají, aby
s Ústřední sociální pojišťovnou a se státními úřa-
dy korespondovali jen německy.
Jest na pováženou, když německé okresní
nemocenské pojišťovny zaměstnávají jen personál
německý neznalý jazyka českého, ačkoliv všech-
ny tyto pojišťovny mají dosti českých pojištěnců
a některé dokonce celou polovici (Nový Jičín,
Most a Prachatice dokonce až 70%) a ještě více
jest na pováženou, když tyto pojišťovny zaměst-
návají dokonce živly státně nespolehlivé i na ve-
doucích místech a třeba s legitimaci a s krytím
některé loyální německé strany, zvláště strany
soc. dem. Tak v Mor. Berouně Okresní nemo-
censká pojišťovna má jen jednoho úředníka jakž
takž znalého státního jazyka (Osvald Polzer).
Okresní nemocenská pojišťovna v Novém Jičíně
zaměstnává 21 německých a pouze 7 českých za-
městnanců, ačkoliv polovice pojištěnců je české
a jen polovice je národnosti německé. Okresní
nemocenská pojišťovna v Rýmařově má všech 14
zaměstnanců německých a téměř nikdo neovládá
státního jazyka. Zaměstnanci jsou organisováni
ve straně soc. demokratické, avšak jak jsou často
spolehliví, bylo vidět z případu účetního K. Had-
wigera, u něhož byl nalezen velmi závadný ma-
teriál a bylo zjištěno, že byl tajným, hakenkrajc-
lerem,
organisovaným ve straně soc. dem. Okres-
ní nemocenská pojišťovna ve Šternberků má 13
německých a jen 3 české zaměstnance, což neod-
povídá poměru pojištěnců. Okresní nemocenská
pojišťovna v Šumperku má 12 českých a 21 ně-
meckých zaměstnanců. Vedoucí úředník Malcher
Max, jmenovaný podle § 69, neovládá vůbec stát-
ního jazyka. Zemědělská nemocenská pojišťovna
v Uničově má 9 německých a jen 3 české zaměst-
nance. Vedoucím úředníkem je Seuchter Herman,
proti němuž bylo mnoho námitek rázu národnost-
ního. Vedoucí úředník zúčastnil se puče proti na-
šemu vojsku a teprve v r. 1933, t. j. těsně před
rozpuštěním protistátních stran vstoupil do ně-
mecké agrární strany. Pokladníkem pojišťovny je
bývalý funkcionář hakenkrajclerský Max Gabriel.
Smýšlení úředníků německých nejlépe charakte-
risuje to, že po 8 roků bylo bráněno
MUDr. R.
Kučerovi konati pokladenskou praksi v ryze če-
ských vesnicích. Zde je mnoho a mnoho stesků
a mnoho pohoršlivě nezdravého.
Poměry v pohraničních Okresních nemocen-
ských pojišťovnách jsou neudržitelné po stránce
jazykové a národní a zvláště též po stránce státní
spolehlivosti a bezpečnosti, neboť Okresní nemo-
censké pojišťovny se svými ústavy a svou pevnou
organisací mají nejen velký význam sociální
v míru a ve válce, ale ony mají zvláště též velký
význam pro obranu státu.
Proto táží se podepsaní vlády republiky Če-
skoslovenské a ministra sociální péče:
1. Zda jsou ochotni ve smyslu vl. nař. z 10.
července 1936, č. 197 považovati také okresní ne-
mocenské pojišťovny za zařízení důležitá pro
obranu státu a dáti přezkoumati státoobčanskou
a jazykovou spolehlivost všech zaměstnanců ne-
mocenských pojišťoven a sociálních ústavů?
2. Zda jsou ochotní rozšířiti platnost jazyko-
vého zákona z r. 1920 a příslušných prováděcích
nařízení z r. 1926 též na celý okruh a obor mini-
sterstva sociální péče?
3. Zda jsou ochotni dbáti, aby zejména při
jmenování podle § 69 byli jmenování v Okresních
nemocenských pojišťovnách jen zaměstnanci spo-
lehliví a jazykově plně kvalifikovaní?
4. Zda jsou ochotni zaříditi, aby zákon o stí-
hání protistátní činnosti státních zaměstnanců z
r. 1933 se vztahoval též na zaměstnance Okres-
ních nemocenských pojišťoven a sociálních ústa-
vů ?
5. Zda jsou ochotni zakročiti proti Svazům
okr. něm. pojišťoven, které nepostupují jazykově
snášenlivě, zda jsou ochotni zrušiti zbytečné, ba
skoro škodlivé Svazy nemocenských pojišťoven
vůbec a podříditi Okresní nemocenské pojišťovny
přímo Ústřední sociální pojišťovně a ministerstvu
sociální péče a zda jsou ochotni prostředky zru-
šením zbytečných a drahých Svazů ušetřené vě-
novati ve prospěch zvýšené péče o churavé děl-
nictvo?
V Praze dne 17. prosince 1936.
Jan Sedláček,
Zvoníček, Gajda, Ježek, dr Rašín, dr Štůla, dr
Domin, Knebort, dr Novotný, dr Dominik, Koleček,
dr Branžovský, Ivák, dr Kramář, Trnka, Špaček,
inž. Protuš, dr. Fencik, Chmelík Smetánka, Kut.