89
správní úřad v dohodě s jiným úřadem nižší
stolice nebo jiný úřad nižší stolice v dohodě
se železničním správním úřadem, býti dosa-
ženo dohody, nastoupí místo úřadu nižší sto-
lice kompetence příslušného ministerstva; vy-
konává-li veřejnou železniční správu zemský
úřad (po případě činitel, jemuž byla přiká-
zána pravomoc ve smyslu §§ 187 a 188), na-
stoupí místo zemského úřadu (označeného či-
nitele) kompetence železničního správního
úřadu. Kompetence se takto přesunuje také
tehdy, jestliže úřad nemíní vyhověti připo-
mínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst. 2.
§ 60, odst. 2 a § 61, odst. 2.
(2) Dříve než rozhodne železniční správní
úřad, po případě silniční úřad, vodoprávní
úřad nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor
na lesy, podle předpisu § 47, odst. 4, § 48,
odst. 2, věty poslední, § 50, odst. 2, § 51,
odst. 1, věty poslední, a odst. 2, věty poslední,
§ 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2,
věty druhé, § 56, odst. 1, věty druhé, a odst. 2,
věty druhé, a § 106, odst. 1, věty třetí, po-
skytne železniční správní úřad příslušnému
silničnímu nebo vodoprávnímu úřadu, po pří-
padě naopak, nebo politický úřad, jemuž pří-
sluší dozor na lesy, železničnímu správnímu
úřadu příležitost, aby k věci, o kterou jde,
zaujal v přiměřené lhůtě stanovisko. Bylo-li
stanovisko v této lhůtě zaujato a nemůže-li
mu vyhověti, užije se přiměřeně zásad před-
cházejícího odstavce. Je-li jak na straně ve-
řejné železniční správy, tak na straně jiné
oblasti veřejné správy příslušné ministerstvo,
neplatí předcházející ustanovení a rozhodnutí
třeba vydati ve vzájemné dohodě.
§ 193.
Ministerstvo národní obrany může úkony,
které mu příslušejí podle předpisů části první
a druhé tohoto zákona, přikázati vojenským
velitelstvím (úřadům), a to buď s obecnou
platností nebo pro jednotlivé případy.
§ 194.
Jestliže pravomoc, která podle předpisů
části první a druhé tohoto zákona náleží
okresnímu úřadu, by měl vykonávati orgán
města s vlastním statutem nebo se zřízeným
magistrátem, vykonává tuto pravomoc v pří-
padech, kdy uvedené město je stranou, zem-
ský úřad.
90
ČÁST ČTVRTÁ.
Úprava znění zákona ze dne 18.
února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlast-
nění k účelům vybudování
a provozu drah.
§ 195.
Zákon č. 30/1878 ř. z. platí nadále ve znění,
které je uvedeno v příloze, územní rozsah
jeho platnosti se nemění.
ČÁST PÁTÁ.
Odpovědnost za škody.
škody na osobě.
Vznik odpovědnosti.
§ 196.
(1) Byl - li někdo poškozen na těle (na
zdraví) neb usmrcen úkony nebo jevy při že-
lezniční dopravě na trati, kterými se navenek
projevuje nebezpečnost vlastní této dopravě,
odpovídá za škodu, která z toho vznikne, že-
lezniční podnik. Jde - li o dopravu na kolejích,
rozumí se tratí část dráhy určená k výkonu
dopravy po kolejích.
(2) Této odpovědnosti je však podnik zproš-
těn, jestliže škoda
1. vzešla
a) ze zavinění poškozeného nebo
b) z neodvratného jednání osoby jiné nebo
2. byla neodvratná a nelze ji odvozovati
ani ze závad provozních zařízení, ani ze zvlášt-
ního způsobu, selhání nebo nedostatků jejich
činnosti.
(3) Neodvratnost (odstavec 2) záleží v tom,
že něco nemůže býti zamezeno takovou opa-
trností při vedení provozu a zacházení s pří-
slušnými zařízeními dopravy, která se srov-
nává se zákonem a předpisy podle něho vy-
danými, a není - li jich, s povahou věci.
(4) Za zavinění (odstavec 2) se pokládá
také takové jednání poškozeného, které mu
nelze přičítati k vině jenom pro jeho věk
nebo pro nedostatky zdraví, tělesných nebo
duševních schopností.
(5) Jako jednání osoby jiné (odstavec 2)
nemůže podnik namítati jednání osoby, která
vykonává službu při dopravě.
91
(6) Vzešla-li škoda nebo její rozsah čás-
tečně způsobem uvedeným v odstavci 2, buď
s uvážením všech okolností uznáno, že želez-
niční podnik odpovídá jen za její poměrnou
část.
§ 197.
Rozsah odpovědnosti.
(1) Při poškození na těle (na zdraví) uhra-
dí železniční podnik náklady na nutné léčení
poškozeného a nahradí mu ušlý, po případě
v budoucnosti ucházející výdělek, není-li po-
škozený pro následky úrazu schopen výdělku
zčásti nebo zcela ani ve svém povolání ani
v jiném přiměřeném zaměstnání, zaplatí mu,
domáhá-li se toho, bolestné, které je při-
měřené vytrpěným bolestem, jakož i poskytne
mu náhradu za zohyždění. Byl-li výdělek
poškozeného neobyčejně vysoký, zmenší soud
přiměřeně náhradu, přihlížeje ke všem okol-
nostem.
(2) Byl-li někdo usmrcen nebo vzešla-li
smrt z poškození na těle (na zdraví), nahradí
železniční podnik přiměřené náklady pohřbu.
Osobám, které zemřelý byl povinen po zákonu
vyživovati, po případě vychovávati (pozů-
stalí), uhradí podnik přiměřené náklady na
výživu, po případě na výchovu, pokud ze-
mřelý byl by býval k nim povinen.
(3) Připadnou-li z toho důvodu, že nastalo
poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení,
poškozenému nebo pozůstalému dávky z ve-
řejnoprávního pojištění nebo nahrazujícího je
zaopatření, zmenšuje se náhrada škody podle
ustanovení předcházejících odstavců o řečené
dávky, příslušnému nositeli pojištění (za-
opatření) však přísluší proti železničnímu
podniku nárok podle ustanovení tohoto dílu
na místě poškozeného nebo pozůstalého, a to
až do výše dávek, které je nositel pojištění
povinen poskytovati. Dostane-li se z téhož
důvodu pozůstalému jiných značných majet-
kových výhod a není-li to k pozůstalému při
slušném uvážení všech okolností nespraved-
livé, může soud přiměřeně zmenšiti náhradu
podle ustanovení odstavce 2, druhé věty, při-
hlížeje ke všem okolnostem; do majetkových
výhod však nebuďte zahrnovány náhrady vy-
plácené podle pojistné smlouvy.
§ 198.
Náhrada ve způsobu důchodu.
(1) Náhradu za ztracenou nebo zmenšenou
výdělečnou způsobilost, jakož i náhradu na-
92
kladů na výživu, po případě na výchovu, při-
řkne soud, nedohodnou-li se strany jinak,
jako roční důchod, který je třeba platiti v mě-
síčních lhůtách napřed.
(2) Změní-li se podstatně poměry, které
byly rozhodné pro stanovení důchodu ať vý-
rokem soudním nebo dohodou, může soud na
žalobu železničního podniku důchod zastaviti
nebo snížiti, na žalobu pak poškozeného dů-
chod zvýšiti nebo, byl-li zastaven, znovu jej
přiznati.
§ 199.
Promlčení a oznamovací povin-
nost.
(1) Nároky na náhradu škody podle usta-
novení §§ 196 až 198 se promlčují v 6 mě-
sících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je
škoda. Když poškozený nezví, jaká je škoda,
zaniknou nároky po 3 letech ode dne, kdy na-
stalo poškození na těle (na zdraví) neb
usmrcení.
(2) K zachování nároků na náhradu škody
podle ustanovení §§ 196 až 198 se vyžaduje,
aby ten, kdo byl poškozen na těle (na zdraví)
nebo pozůstalí po usmrceném (jeden z pozů-
stalých), oznámil některé služebně železnič-
ního podniku, že nastalo poškozeni na těle
(na zdraví) neb usmrcení, a to do 4 týdnů
ode dne, kdy zví o poškození neb o usmrcení;
jinak tyto nároky zanikají, ledaže zameškání
označené lhůty nelze tomu, kdo byl povinen
učiniti oznámení, přičítati za vinu, anebo že
se některá služebna železničního podniku doví
v uvedené lhůtě jiným způsobem o poškození
neb o usmrcení.
(3) Nositel pojištění je povinen svůj nárok
podle ustanovení § 197, odst. 3 oznámiti že-
lezničnímu podniku do 30 dnů ode dne, kdy
byl přiznán důchod nebo jiná dávka, jinak
jeho nárok zanikne.
§ 200.
Nároky zaměstnanců účastných
veřejnoprávního úrazového po-
jištění (zaopatření), jakož i ná-
roky vojenských osob.
(1) železniční podnik neodpovídá podle
ustanovení § 196 a následujících za škody na
osobě svých zaměstnanců, kteří jsou účastni
veřejnoprávního úrazového pojištění nebo
nahrazujícího je úrazového zaopatření, jde-li
98
o úraz, na který se vztahuje řečené pojištění
nebo zaopatření.
(2) To platí obdobně také o škodách na
osobě státních zaměstnanců, kteří konají svou
službu na tratích železničního podniku.
(3) Rovněž neodpovídá železniční podnik
za takové škody vojenských osob, které ko-
nají svou službu na trati železničního pod-
niku.
(4) Zaměstnanec nebo vojenská osoba (po-
zůstalí) nemůže nárok na náhradu škod na
osobě, o nichž jednají odstavce 1 až 3, uplat-
ňovati proti zaměstnanci dráhy, leč by tento
zaměstnanec způsobil škodu na osobě ze zlého
úmyslu nebo z hrubé nedbalosti.
§ 201.
Neplatnost úmluv o vyloučení
odpovědnosti.
Jde - li o cestující neb o osoby, které jsou
vzhledem k svému služebnímu poměru pravi-
delně nebo za účelem zhotovení díla zaměst-
nány v železničním obvodu, jsou úmluvy,
jimiž se předpisy tohoto dílu napřed vylučují
neb omezují, neplatné.
škody na věcech.
§ 202.
Bez újmy toho, co se ustanovuje na jiných
místech tohoto zákona nebo v předpisech
podle něho vydaných o odpovědnosti želez-
ničního podniku za škody na věcech, odpovídá
železniční podnik za škody, které byly způso-
beny na sousedním majetku vybudováním,
udržováním a provozem dráhy. Ustanovení
§ 196, odst. 2 až 6 platí obdobně.
Platnost jiných předpisů.
§ 203.
Předpisy §§ 196 až 198 se nevylučuje širší
odpovědnost podle ustanovení obecného práva
občanského, vyjímajíc ustanovení o odpověd-
nosti za škodu vzniklou z nebezpečného pod-
nikání.
IV. Odpovědnost za škody ze střetnutí pro-
vozu dráhy s provozem silničního motoro-
vého vozidla.
§ 204.
(1) Vznikla - li škoda na osobě nebo na vě-
cech ze střetnutí železniční dopravy na trati
94
(§ 196) s provozem silničního motorového vo-
zidla, posuzují se nároky mezi těmi, kdož
jinak jsou podle platných předpisů z této
události povinně odpovědni, podle předpisů
obecného práva občanského.
(2) Třetí osoby, kterým vznikla škoda
z události uvedené v odstavci 1, mohou uplat-
ňovati své nároky na náhradu proti každé
osobě, která odpovídá z toho neb onoho pro-
vozu, podle předpisů platných o její odpověd-
nosti. Tato osoba však může žádati, aby její
závazek k náhradě škody podle dotčených
předpisů byl omezen na tu poměrnou část
škody, která je přiměřená účasti jejího pro-
vozu při způsobení škody vzhledem k účasti
ostatních povinně odpovědných provozů; toto
omezení nemá vlivu na přisouzení útrat sporu,
žalobu proti každé z odpovědných osob lze
podati u každého soudu místně a věcně pří-
slušného pro některou z nich. Doba od po-
dání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho
provozu do pravoplatného skončení sporu se
nezapočítává do promlčecích lhůt pro nároky
proti osobám odpovědným z ostatních povin-
ně odpovědných provozů, ani do lhůt ustano-
vených pro podání žaloby proti těmto osobám,
ani do jiných lhůt, jejichž zmeškání má v zá-
pětí právní újmu.
(3) Jde-li o odpovědnost za škodu vzniklou
z události uvedené v odstavci 1, sluší posuzo-
vati nároky pozůstalých podle téhož druhu
předpisů (podle ustanovení o povinné odpo-
vědnosti nebo podle obecného práva občan-
ského), podle něhož by se posuzovaly nároky
zemřelého.
V. Soudní příslušnost.
§ 205.
(1) žaloby na železniční podnik o náhradu
jakýchkoli škod mohou býti podány také
u věcné příslušného soudu, v jehož obvodě
byla škoda způsobena.
(2) Toto ustanovení však neplatí pro žaloby
o náhrady škod založené na přepravní smlou-
vě, vyjímajíc škody na osobě & spolu s nimi
vzniklé škody na věcech.
ČÁST ŠESTÁ.
Úprava vládním nařízením.
§ 206.
(1) Vedle zmocnění, které bylo uděleno na
jiných místech, zmocňuje se vláda, aby na-
96
řízením upravila podrobnosti ustanovení to-
hoto zákona.
(2) Vláda se zmocňuje zejména:
a) aby upravila řízení předcházející před
udělením koncese a před vydáním stavebního
povolení, a to podle možnosti tím způsobem,
aby konaných šetření bylo užito k obojímu
účelu, aby obě řízení spolu souvisela i vzá-
jemně se doplňovala a aby pro potřebu želez-
ničních projektů bylo co nejvíce užito pozem-
kového katastru;
b) aby upravila řízení předcházející před
povolením k užívání dráhy, jakož i aby usta-
novila, v kterých případech má místo doda-
tečná kelaudace (§ 42, odst. 3) a jakým způ-
sobem bude prováděna;
c) aby stanovila, přidržujíc se směrnic
stanovených tímto zákonem, složení komisí,
pokud komise budou včleněny do jednotlivých
řízení;
d) aby určila, v jaké formě bude vydáváno
stavební povolení nebo povolení k užívání
dráhy; při tom může býti tato věc zařízena
pro jednoduché případy také tím způsobem,
že příslušné povolení vydá komise, mající
účast v řízení, jménem úřadu příslušného
k vydání stavebního povolení pro stavbu
dráhy nebo pro stavbu na dráze;
e) aby ustanovila, že železniční správní
úřad může vydati v mezích zákonných usta-
novení zvláštní řády týkající se jednotlivých
složek vybudování, udržování a provozu
dráhy;
f) aby ustanovila, že železniční podnik je
povinen předložiti katastrálnímu měřickému
úřadu pomůcky potřebné k zápisu v pozem-
kovém katastru a v pozemkové knize;
g) aby ustanovila, zda a v jaké výši třeba
platiti taxy za provádění úředních vyzkou-
šení, prohlídek a zkoušek podle § 45, odst. 2
a § 75, odst. 2;
h) aby stanovila tvar stejnokroje a služeb-
ního odznaku, jakož i podmínky, za nichž mají
býti nošeny;
ch) aby blíže vymezila rozsah povinnosti
podle ustanovení § 141, odst. 2;
i) aby stanovila odchylky od předpisů části
druhé pro dráhy, které k výcvikovým nebo
jiným vojenským účelům buduje, udržuje
nebo provozuje vojenská správa, zejména od-
chylky z užití §§ 44, 45 a 75;
(3) Vláda, se zmocňuje, aby stanovila, že
železniční podnik je povinen se pojistiti proti
96
následkům odpovědnosti za všechny nebo ně-
které škody podle části páté tohoto zákona,
při čemž může určiti nejmenší pojistné
částky, na které musí býti pojištění sjednáno
pro jednotlivou pojistnou příhodu.
(4) Vláda se zmocňuje, aby upravila pro
železniční podniky věci sborů důvěrníků s při-
hlédnutím jak k zásadám zákona ze dne 12.
srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních vý-
borech, tak ke zvláštní povaze drah.
ČÁST SEDMÁ.
Závěrečná ustanovení.
§ 207.
Mezinárodní železniční styk.
(1) Mezinárodní železniční styk a věci s ním
souvisící upravují zpravidla mezinárodní
smlouvy. Ustanovení těchto smluv, vyhláše-
ných ve Sbírce zákonů a nařízení, mají po
dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost
vnitrostátní.
(2) Vláda se zmocňuje, aby nařízením opa-
třila, čeho je třeba ku provedení mezinárod-
ních smluv (odstavec 1), zejména pokud jde
o vyhlašování počátku a konce jejich účin-
nosti ve styku s jednotlivými státy.
(3) Nestanoví-li mezinárodní smlouvy nic
jiného, platí ustanovení tohoto zákona a před-
pisů podle něho vydaných též pro mezinárodní
železniční styk, zejména pro železniční styk
se sousedními státy.
§ 208.
Součinnost při povolování nebo
zřizování linií pro leteckou
dopravu.
Pravidelné linie pro veřejnou leteckou do-
pravu se zřizují též v dohodě se železničním
správním úřadem.
Derogační ustanovení.
§ 209.
(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbý-
vají platnosti, pokud tento zákon nestanoví
něco jiného, nebo se z něho jinak nepodává,
všechna v jiných předpisech obsažená ustano-
97
vení o předmětech, které jsou upraveny
v tomto zákoně.
(2) Zrušují se zejména:
dekret dvorní kanceláře ze dne 28. pro-
since 1843, č. 40. 114, sb. zák. pol. sv. 71,
č. 137, o zřizování nových staveb v obvodu
dráhy,
čís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851, č. 1
ř. z. z roku 1852, a zák. čl. XIII /1908, po pří-
padě nařízení č. 6125/1907 M. E. (uh. m. před-
sednictvo) (provozní řády železniční),
nařízení ze dne 14. září 1854, č. 238 ř. z.
(železniční koncesní zákon), a nařízení
č. 4973/1868 K. K. M. (uh. m. veřejných prací
a dopravy) (koncesní statut železniční),
nařízení ze dne 2. ledna 1859, č. 25 ř. z.,
o zamezení a odstranění kolisí mezi podniky
horními a železničními a nebezpečenství,
která vznikají z kolisí pro jistotu života a ma-
jetku,
zákon ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z., o od-
povědnosti železničních podniků za tělesná po-
ranění neb usmrcení lidí, která byla způso-
bena událostí na drahách, zákon ze dne 12.
července 1902, č. 147 ř. z., o odpovědnosti
drah, a zák. čl. XVIII /1874, o odpovědnosti za
usmrcení nebo tělesné poranění způsobené
drahou, jakož i předpisy úrazového pojištění
a zaopatření (§ 200, odst. 1), přiznávající za-
městnancům dráhy a jejich pozůstalým vyšší
úrazový důchod v případech, v nichž by jim
příslušely, kdyby nebyli na úraz pojištěni
nebo zaopatření, nároky na náhradu škody po-
dle zákonných ustanovení o povinné odpověd-
nosti (čl. VII, odst. 5 zákona ze dne 20. čer-
vence 1894, č. 168 ř. z., o rozšíření úrazového
pojištění, ve znění zákona ze dne 21. srpna
1917, č. 363 ř. z., a zákona ze dne 10. dubna
1919, č. 207 Sb. z. a n., jakož i předpisy vy-
dané podle § 4 zákona ze dne 18. prosince
1887, č. 1 ř. z. z roku 1888, o úrazovém pojiš-
tění dělnickém, ve znění zákona č. 207/1919
Sb. z. a n. ), bez újmy nároků založených úra-
zy, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto
ustanovení (§ 213, odst. 2),
předpisy čl. 421, odst. 3, a čl. 422 až 431
zák. č. 1/1863 ř. z. a §§ 422 až 433 zák. čl.
XXXVII /1875,
zákon ze dne 14. července 1927, č. 110 Sb.
z. a n., o železniční přepravě,
zákon ze dne 8. srpna 1910, č. 149 ř. z.,
o drahách nižšího řádu, zák. čl. XXXI /1880,
o drahách místních, ve znění zák. čl. IV/1888,
98
bez újmy práva výkupu, jak bylo pro stát za-
loženo těmito zákony,
zákon ze dne 16. června 1892, č. 41 češ. z. z.,
jakož i § 7 zákona ze dne 16. května 1895, č. 54
mor. z. z., a § 7 zákona ze dne 3. června 1895,
č. 45 slez. z. z., strany užívání veřejných silnic
a cest ke zřizování drah,
žák. či. XVII/1914, o železničním služebním
řádě,
zákon ze dne 8. února 1921, č. 59 Sb. z. a
n., kterým se mění ustanovení § 24, odst. 2
zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o se-
stavení seznamů znalců v řízení týkajícím se
vyvlastnění k účelům vystavění a provozo-
vání železnic,
vládní nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 79
Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů veřej-
ných hlavních a místních drah státních a drah
státem spravovaných k veřejným pozemním
komunikacím.
(3) Dokud nebude vydána úprava vládním
nařízením podle tohoto zákona (§ 206, po pří-
padě zmocnění udělená na jiných místech),
nebo jiná úprava všeobecné povahy předví-
daná tímto zákonem, užije se při provádění
tohoto zákona dosavadních předpisů, které
upravují příslušné předměty, se změnami,
které vyplývají z ustanovení tohoto zákona
a postupně vydávaných prováděcích předpisů.
Než bude vydáno vládní nařízení podle § 32,
odst. 1, věty třetí, jest orgánem, jemuž je svě-
řeno hájení odpovídajícího veřejného zájmu,
zástupce příslušného úřadu, který je k míst-
nímu šetření vysílán podle dosavadních před-
pisů.
(4) Odkazují-li jiné předpisy na některé
předpisy, které se zrušují, nastupují na místo
zrušených předpisů příslušná ustanovení to-
hoto zákona, po případě prováděcích předpisů.
To platí obdobně i o upraveném znění zákona
č. 30/1878 ř. z.; na místo § 42 dosavadního
znění zákona č. 30/1878 tu nastupují §§ 7 až
9 tohoto (železničního) zákona.
§ 210.
(1) Nedotčeny zůstávají:
1. zákon ze dne 27. června 1919, č. 373 Sb.
z. a n., o doplnění sítě železniční stavbou drah
místních, avšak bez újmy ustanovení § 162,
odst. 1 tohoto (železničního) zákona, a zákon
ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n.,
o převzetí soukromých železnic do správy
státní;
99
2. zákonná ustanovení, která upravují pla-
tové poměry zaměstnanců územní samo-
správy;
3. zákonná ustanovení, která ukládají že-
lezničním podnikům některé povinnosti ve
prospěch státní finanční správy;
4. ustanovení zákona ze dne 20. března
1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti
nejvyššího účetního kontrolního úřadu;
5. předpisy, podle nichž je železniční pod-
nik povinen, dříve než vydá služební řád
(jeho změnu), jednati s výborem důvěrníků;
6. ustanovení § 13, odst. 4 a 5 zákona ze
dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., o stavbě vod-
ních drah a provedení úpravy řek;
7. ustanovení zákona o obraně státu.
(2) Jde-li o svazky územní samosprávy, zů-
stávají v platnosti též zákonná ustanovení
o výkonu dozoru na tyto svazky, jejich
orgány a zaměstnance.
§ 211.
(1) Ve veřejnoprávním úrazovém pojištění
zaměstnanců železničních podniků (za součást
takových podniků se pokládají i jejich po-
mocné a vedlejší závody, zahrnujíc v to také
odvětví dopravy motorovými vozidly) se zvy-
šují sazby důchodů takto:
|
Důchody |
Dosavadní |
Zvýšené |
|
zraněných a úhrnu po- |
dvě třetiny |
76% |
|
pozůstalých ..... |
20% |
30° o |
|
150/0 |
17. 5% |
|
|
ročního pracovního |
||
(2) Pro pojištění uvedené v odstavci 1
platí v celém území státu ustanovení § 7,
odst. 5 zák. č. 1/1888 ř. z., ve znění zák.
č. 363/1917 ř. z., a ustanovení čl. VII, odst. 1
a 2 zák. č. 168/1894 ř. z.
(3) Důchody úrazového zaopatření zaměst-
nanců železničních podniků (§ 4 zák. č.
1/1888 ř. z., ve znění čl. III zák. č. 207/
1919 Sb. z. a n. ) nesmějí býti nižší než
důchody úrazového pojištění zvýšené podle
odstavce 1 a 2.
(1) Za železniční podnik ve smyslu od-
stavců 1 a 3 se nepokládá dráha, která je
toliko součástí jiného podniku.
100
(5) Zvýšení podle odstavců 1 až 3 se týká
jenom úrazů, které se přihodí ode dne účin-
nosti tohoto paragrafu (§ 213, odst. 4).
§ 212.
(1) Dráhy, které byly podle dosavadních
předpisů pokládány za dráhy hlavní, místní
(vedlejší) nebo drobné, posuzují se jako
dráhy hlavní, vedlejší (místní) nebo drobné
podle tohoto zákona.
(2) Vznikne-li pochybnost, jakou povahu
měla dráha před účinností tohoto zákona, roz-
hodne železniční správní úřad v dohodě s mi-
nisterstvem národní obrany, přihlížeje k vý-
znamu a výkonnosti dráhy.
(3) Jde-li o dráhu místní zřízenou podle
zák. čl. XXXI/1880 a zák. čl. IV/1888, o dra-
hách místních, může železniční správní úřad
v dohodě s ministerstvem národní obrany
prohlásiti takovou dráhu, přihlížeje k jejímu
významu a výkonnosti, za dráhu drobnou ve
smyslu tohoto zákona, a to do 6 měsíců od
jeho účinnosti.
(4) Rozhodnutí železničního správního
úřadu podle odstavce 2 a 3 bude uveřejněno
ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhláška mi-
nistra, jemuž přísluší dozor na dráhy.
(5) Obsahují-li jiné předpisy nedotčené
tímto zákonem některá ustanovení o drahách
soukromých, platí tato ustanovení pro dráhy
nestátní (soukromé) podle tohoto zákona.
§ 213.
(1) Zákon nabude účinnosti 30 dnů po vy-
hlášení, ač nevyplývá-li něco jiného z ustano-
vení odstavců 2 až 4.
(2) Nebude-li do 30 dnů po vyhlášení zá-
kona vydáno prováděcí nařízení k §§ 187 a
188, nabudou
a) ustanovení §§ 1 až 116, 123 až 138, 140
až 194,
b) příslušné zmocnění pro úpravu vládním
nařízením udělené v části šesté,
c) ustanovení části sedmé, pokud věcně
souvisí s předpisy uvedenými za písm. a),
účinnosti teprve současně s prováděcím naří-
zením k §§ 187 a 188.
(3) Nabudou-li vzhledem k předchozímu od-
stavci ustanovení §§ 117 až 122 a 139 dříve
účinnosti, užije se § 124, odst. 4, §§ 127 až
133, § 142, odst. 1, §§ 143 a 144, § 189, odst. 2
pro účel ustanovení §§ 117 až 122 a 139 tak,
101
jako by nabyly účinnosti současně s těmito
ustanoveními. To platí i pro užití těchto usta-
novení podle §§ 145, 159, 167 a 183.
(4) Ustanovení § 209, odst. 2, jímž se zru-
šují předpisy úrazového pojištění a zaopa-
tření, přiznávající zaměstnancům dráhy nebo
jejich pozůstalým vyšší úrazový důchod, ja-
kož i ustanovení § 211 nabudou účinnosti
1. ledna roku následujícího po vyhlášení zá-
kona. Až do tohoto dne užije se pro nároky na
vyšší úrazové důchody, dotčené v dovolaném
ustanovení § 209, odst. 2, zákonů č. 27/1869
a č. 147/1902 ř. z.
(5) Předpisy zákona platí i pro pokračo-
vání v řízení ve věcech již projednávaných.
Jestliže pravoplatným vyvlastňovacím nále-
zem byla stanovena pro horní dílo bezpeč-
nostní opatření ve prospěch dráhy, sluší tento
nález pokládati za opatření úřadu podle § 59,
odst. 1 a §§ 60 a 61.
§ 214.
Provedení zákona.
Zákon provede ministr železnic v dohodě
se zúčastněnými ministry.
103
Příloha
podle části čtvrté (§ 195) železničního zákona, obsahující upra-
vené znění zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z.,
o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah.
Zákon ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z.,
o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu
drah, v upraveném znění podle § 195 želez-
ničního zákona.
§ 1.
železničnímu podniku, kterému byla udě-
lena koncese k vybudování a provozu dráhy
(§§ 10 a 174 železničního zákona) nebo je-
hož obecná prospěšnost byla uznána železnič-
ním správním úřadem (§ 124 železničního zá-
kona), přísluší výkon vyvlastňovacího práva
v plném rozsahu, přípustném podle § 365 obč.
zák.
Předmět a rozsah vyvlastnění.
§ 2.
(1) Vyvlastňovací právo může býti k úče-
lům trvalého nebo zatímního vyvlastnění vy-
konáno jenom potud, pokud je to nutné k vy-
budování a provozu dráhy.
(2) Toto právo zahrnuje v sobě zejména
právo žádati:
1. aby byly postoupeny pozemky,
2. aby byly přenechány prameny a jiné
soukromé vody,
3. aby byly zřízeny služebnosti a jiná věcná
práva na nemovitých věcech, jakož i aby byla
postoupena, omezena nebo zrušena uvedená
věcná práva a také taková práva, jejichž vý-
kon je vázán určitým místem,
4. aby byla trpěna opatření, která omezují
výkon vlastnického nebo jiného práva na po-
zemku.
(3) Vyvlastňovací právo může býti vyko-
náno také na příslušenství předmětu vyvlast-
nění.