8
Tážeme se pana ministra spravedlnosti a pa-
na ministra vnitra:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav věci?
2. Jsou páni ministři ochotni dáti zjistiti, kte-
ré podřízené správní orgány považovaly za nut-
no dáti zabaviti tento zcela zákonu odpovídající
článek?
3. Jsou páni ministři ochotni poskytnouti zá-
ruky, aby se podobné svévolné zásahy censury
neopakovaly?
V Praze dne 25. listopadu 1936.
Franz Němec,
Illing, Wagner, Jobst, Axmann, Inž. Karmasin, Fi-
scher, Jäkel, Budig, Gruber, Knorre, Knöchel, E.
Köhler, Klieber, Birke, dr. Eichholz, dr. Kellner,
G. Böhm, Sogl, Kundt, dr. Köllner, Inž. Peschka,
May, Rösler.
694/IX (překlad).
Interpelace
poslance dr. T. Jillyho
ministrovi veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy
o nových ustanoveních o přijímáni a stra-
vováni nemajetných nemocných.
Podle nových ustanovení o přijímání a stra-
vování nemajetných nemocných ve veřejných ne-
mocnicích se ukládá vedoucím lékařům, aby ne-
vyléčitelně nemocné propouštěli a posílali do do-
movských obci, kde by pak obecní nebo obvodní
lékaři podle zákonitě upravené chudinské péče
dále ošetřovali úplně nemajetné nevyléčitelně ne-
mocně, kteří byli z nemocnice propuštěni. Při tom
se výslovně praví, že ani nezpůsobilost takového
nemocného k dopravě do jeho obce pobytu ne-
smí býti důvodem, aby byl déle ponechán v ne-
mocnici. Ani možnost, že nákaza, souchotin bude
přenesena na spolubydlící, není podle těchto usta-
novení překážkou, aby nevyléčitelně nemocný
souchotinář nebyl propuštěn. Tento výnos sám
sebou jistě vyhovuje zákonu, který ustanovuje, že
nevyléčitelně nemocní nepatří do nemocnic, nýbrž
že se mají odeslati do chorobinců. Se zřetelem
k tomu, že pro příliš velkou nezaměstnanost úplně
zchudly četné nevyléčitelně nemocné osoby, které
lékaři pracující v nemocnicích jsou povinni podle
uvedeného výnosu z nemocnic propustiti, naskýtá
se nám otázka, kdo má hraditi ošetřováni těchto
nešťastníků. Obce, veskrze těžce postižené krisí,
nejsou s to, aby hradily umístění a ošetřování ta-
kových nemajetných nevyléčitelně nemocných.
Ale k tomu přistupuje především jiným velké
nebezpečí, že okolí bude nakaženo, když nevylé-
čitelní souchotináři budou musiti chřadnouti mezi
svými příbuznými, v největší bídě, pokud možno
ještě v jedné místnosti a společně s dětmi. Ob-
vodní lékaři jsou jistě ochotni ošetřovati bezplat-
ně takové osoby, ale tím se nikterak nepomůže,
neboť nevyléčitelně nemocní vyžadují spíše péče
než lékařského ošetření. Poskytovati tuto péči ve
formě lidí důstojné těmto nevyléčitelně nemoc-
ným, nemajetným osobám nemohou obce naprosto
již proto, že jim chybí vhodné místnosti.
Tážeme se tedy pana ministra veřejného zdra-
votnictví a tělesné výchovy:
1. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
se zřetelem na tyto poměry, které se nedají udr-
žeti, byl rozmnožen počet lůžek v chorobincích?
2. Jest pan ministr ochoten působiti, aby se
poskytovaly příspěvky na stavbu nových choro-
binců?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se
velmi přísně dodržovaly platné předpisy, že míst-
nosti, ve kterých zemřeli souchotináři, byly dů-
kladně desinfikovány?
V Praze dne 22. listopadu 1936.
Dr. Jilly,
dr. Zippelius, Illing, Sandner, May, Wollner, dr.
Kellner, Gruber, Klieber, inž. Karmasin, Jäkel, inž.
Lischka, Fischer, dr. Eichholz, dr. Rosche, inž.
Künzel, Stangl, Franz Němec, Obrlik, Kundt, dr.
Hodina.
694/X.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, dra Patejdla,
Jos. Davida a Al. Jenšovského
ministru národní obrany
ve věci vydání služebního řádu pro civilní
smluvní zaměstnance vyšších služeb vo-
jenské správy podle § 210 platového zá-
kona.
Rozpočtový výbor usnesl při projednávání
státního rozpočtu na rok 1936 tuto resoluci:
»Ministr národní obrany se vybízí, aby před-
ložil vládě návrh služebního řádu pro civilní za-
městnance v podnicích vojenské správy. «
9
Resoluce tato byla plenární schůzi poslanecké
sněmovny schválena. Otázka tato byla v debatě
rozpočtového výboru poslancem Bergmannem
přednesena a pan ministr národní obrany ujistil,
že by velmi rád se touto otázkou zabýval, není
mu nesympatickou a bude jí věnovati plnou po-
zornost.
Na to odpověděl tazateli písemně. V této pí-
semné odpovědi zamítá však úpravu služebního
poměru občanských smluvních zaměstnanců slu-
žebním řádem z těchto důvodů:
1. Pracovnímu poměru obč. smluvních za-
městnanců vyšších služeb vojenské správy do-
stalo se jednotné úpravy výnosem MNO čj. 13. 198
odd. VI/2-1935 podle zákona č. 154/1934 Sb. z. a n.
2. Zmínění zaměstnanci jsou přijímáni toliko
na výpomoc, kde je toho nezbytná potřeba a kde
se nevystačí s personálem na místech pro onu
služební činnost systemisovaných. Tato výpomoc
není trvalé povahy.
3. Úprava pracovního poměru řečených za-
městnanců služebním řádem vyžadovala by
schváleni vládou.
4. Stanoviti pro smluvní zaměstnance vyšších
služeb "jednotnou platovou základnu" nelze,
vzhledem k rozdílnosti pracovních úkonů. Zá-
sadně se přihlíží k tomu, aby jejich platy nebyly
nižší, nežli jsou platy, vyplácené za týchž okol-
ností podniky soukromými. Automatickému pla-
tovému postupu bráni konečně usnesení vlády
z 2. října 1930 (intimát předsednictva ministerské
rady čj. 13. 673/30 m. r. ze dne 4. října 1930).
5. Okolnost, že platy řečených zaměstnanců
podléhají srážkám podle zákona čís. 204/1932 a
vlád. nař. č. 252/1933 nic na jejich služebním po-
měru nemění.
Budiž nám dovoleno k této odpovědi připo-
menouti toto:
Sub 1. Přesvědčili jsme se, že služební poměr
občanských smluvních zaměstnanců je sice řešen
jednotnou úpravou ve smyslu výnosu MNO č. j.
13. 198/35-VI/2 podle zákona č. 154/1934 Sb. z. a n.,
ale konstatuji také, že se nedodržuje; práce přes
čas se neplatí a ani pracovní klid o nedělích a
svátcích není respektován, čímž jsou ústavní zá-
kony a práva těchto zaměstnanců porušována,
o čemž svědčí následující případ, nikoliv ojedinělý.
»Praha, dne 27. května 1936.
Stížnost
k ministerstvu národní obrany odd. VI/2
v Praze.
Týká se nároků Josefa Duchoně,
býv. zaměstnance technické
správy automobilního praporu 1
ve Vršovicích.
Oznamujeme, že dne 28. listopadu 1935 byl
propuštěn civilní smluvní zaměstnanec Josef Du-
choň podle rozkazu zástupce velitele autopraporu
čís. 1. ve Vršovicích.
Jmenovaný žádal výplatu alikvotní části ča-
sového přídavku, která mu byla však rozhodnutím
správy automobilního praporu č. j. 14. 133/Techn.
1936 zamítnuta s odůvodněním, že ze zaměstnáni
vystoupil na svou vlastní žádost.
Josef Duchoň byl zaměstnán u technické sprá-
vy automobilního praporu 1 od 30. března 1927
do 30. listopadu 1935 a pověřen vedením správy
skladu, zápisem v kartotéce a pracemi spojenými
se zúčtováním. Třebaže tento služební výkon
podléhal pojistné povinnosti pensijní, byl k pen-
sijnímu pojištění přihlášen teprve 1. ledna 1935;
do 31. prosince 1934 byl veden v evidenci děl-
nictva.
Jmenovaný se domáhá náhrady škody za:
1. Odmítnutí časového přídavku,
2. zkráceni nároku z pensijního pojištění,
3. náhradu za výpovědní lhůtu. "
Praha, 12. listopadu 1935.
Automobilní prapor 1,
dílny II. stupně
Praha.
Aut. prap. 1. techn. správa
čj. 17. 365/Tech. 1935.
Věc: Civil, smluv, zaměstnanec
Josef Duchoň, výpověď ze
zaměstnání.
Podle výnosu MNO č. j. 48. 240-II/4 odděl. 1935
ze dne 5. října 1935 dávám civil, smluv, zaměst-
nanci Josefu Duchoňovi dnem 15. listopadu 1935
14denní výpověď ze zaměstnání. Jmenovaného
o tom vyrozuměte včas, podle § 17 kolektivní
smlouvy pracovní I. a jeho propuštění ze zaměst-
nání po uplynutí výpovědní lhůty hlaste.
Zástupce velitele aut. prap. 1.
mj. děl. Fábera Alois v. r.
Prapor rozkaz 1935, čís. 270, čl. 10 ze dne
29. listopadu 1935.
Dne 28. listopadu 1935 propustil jsem ze za-
městnání v díl. II. stupně aut. prap. 1. civilního
smluvního zaměstnance Josefa Duchoně, po ukon-
čení čtrnáctidenní výpovědní lhůty.
(čj. 17. 365/tech. 1935)
Praha. 5. května 1936.
Pan
Josef Duchoň,
Praha - Vršovice,
Grégrova ul. 9.
Automobilní prapor 1,
Technická správa,
čj. 14. 133/techn. 1936.
Věc: Duchoň Josef,
časový přídavek.
Oznamujeme Vám, že ministerstvo národní
obrany nevyhovělo Vaší žádosti ze dne 10. II.
1936 a nepovolilo výnosem čj. 56. 270-II/4 odděl.
36 ze dne 27. IV. 1936 výplatu části časového
přídavku s odůvodněním, že účelem čas. přídavku
jest udržeti řádné a spolehlivé dělníky v zaměst-
náni.
10
Poněvadž jste ze zaměstnáni sám vystoupil
nemáte na přídavek nároku a nelze Vám jej při-
snati.
Automobilní prapor 1.
Technická správa.
Technický hospodář:
škpt. spr. zbr. sl. Fr. Pinda v. r.
Předseda a velitel:
pplk. děl. Oldřich Bláha,
m. šk. Barták v. r.
Automobilní prapor 1.
Vysvědčeni
pro civil, smluv, zaměstnance Josefa Duchoně,
nar. 30. VI. 1905 v Dožicích, prísl. do Dvora Krá-
lové n. L., který byl u nás zaměstnán od 30.
března 1927 do 30. listopadu 1935.
Byv pověřen administrativním vedením sprá-
vy skladů, zápisem v kartotéce a pracemi spoje-
nými se zúčtováním, vypracoval se svojí bezpří-
kladnou svědomitostí, houževnatostí, píli a orga-
nis. zdatností na jedno z vedoucích míst zdejšího
podniku. Respektuje vždy vojenských předpisů,
požíval naší absolutní důvěry. Jmenovaný je ti-
ché, vyrovnané povahy, samostatný, nejvýš ini-
ciativní pracovník, můžeme jej doporučiti co nej-
vřeleji.
Odchází na vlastni žádost, zdráv. Přejeme
mu na další životní dráze mnoho zdaru.
V Praze, dne 30. listopadu 1935.
Automobilní prapor 1.
major Fabera.
Sub 2. Nelze mluviti o služebním poměru
těchto zaměstnanců jako o služebním poměru na
výpomoc, trvá-li tento služební poměr z 90% od
roku 1921 až do dnešního dne, tedy po dobu delší
15 let; že je tento služební poměr trvalé povahy.
svědčí také ta okolnost, že počet těchto zaměst-
nanců neklesá, nýbrž vzrůstá. Z těchto fakt vy-
plývá, že nejde o služební poměr pro přechodnou
potřebu. Zákon čís. 154/1934 Sb. z. a n., na nějž
se sub 1. cit. výnos MNO č. j. 13. 198/35 odvolává,
stanoví v § 30, odst. 3 a 4, že služební poměr,
sjednaný na neurči to, je poměrem trvalým, který
lze rozvázati jen řádnou výpovědí.
Sub 3. Okolnost, že úprava pracovního po-
měru řečených zaměstnanců služebním řádem
vyžadovala by schválení vládou, nepovažujeme
za důvod zamítací, nýbrž jen za formální po-
známku.
Sub 4. Stanovisko MNO, že »jednotnou pla-
tovou základnu nelze stanoviti, nemůžeme rovněž
akceptovati. Jestliže platové poměry řečených
zaměstnanců upravují se podle analogie služební-
ho výkonu a platu podobných zaměstnanců v pod-
nicích soukromých, pak musí býti příslušnému
referentu MNO také známa »jednotná platová zá-
kladna* soukromých podniků, které stanoví ná-
stupní platy pro všechny kategorie svého úřed-
nictva (administrativní, správní, komerční, tech-
nické, inženýry, dílovedouci a jejich zástupce,
skladníky, korespondentky, kopisty, laboranty
atd. ) s nárokem na platovou úpravu, tudíž s ná-
rokem na platový postup, poněvadž nelze si před-
staviti, že by administrativní úředník, nastoupivší
v soukromém podniku před 10 lety, měl dnes ten-
týž plat, jako v době nastoupeni místa. Konečně
i pragmatikální zákon má pevně stanovené »jed-
notné platové základny* pro všecky kategorie
státních zaměstnanců.
Dlužno poznamenati, že o platech obč. smluv-
ních zaměstnanců rozhoduje dnes ministerstvo
financí a to tak, že příslušné návrhy MNO zkou-
má a o nich jen uvažuje. Proto ani letos k pla-
tové úpravě těchto zaměstnanců nedošlo.
Sub 5. Nemůžeme ani souhlasiti s názorem,
že okolnost, že platy řečené skupiny zaměstnan-
ců podléhající ustanovením zákona resp. nařízeni
o úsporných opatřeních personálních na úpravě
jejich služebního poměru nemohou nic měniti;
oproti tomu je nutno zdůrazniti, že tito zaměst-
nanci nepožívají výhod pragmatikálních zaměst-
nanců cit. zákonů, resp. nar. o úsporných opatře-
ních personálních, rovněž jim podléhajících, ne-
hledě k značnému rozdílu v pracovní době.
Odvolává-li se odpověď na to, že platy občan-
ských smluvních zaměstnanců vyšších služeb vo-
jenské správy jsou upraveny podle analogie pla-
tů v soukromých podnicích, pak se nesmí zapo-
menouti, že soukromé podniky již přikročily k re-
fundaci platových srážek, v době hospodářské
krise podle vzoru platových srážek státních za-
městnanců všeobecně prováděné. Jsme toho ná-
zoru, že poměry těchto zaměstnanců nutno upra-
viti podle § 210 platového zákona dle analogie
zaměstnanců podniku »státní lesy a statky* slu-
žebním řádem. Upozorňujeme pana ministra vni-
tra, že Československá Obec Úřednická předložila
MNO návrh takového služebního řádu a prosíme,
aby tento návrh byl MNO projednán.
Tážeme se proto pana ministra národní
obrany:
1. Jsou panu ministrovi známy poměry v in-
terpelaci vylíčené?
2. Hodlá pan ministr na základě v interpelaci
snesených důvodů návrh na služební řád pro
občanské smluvní zaměstnance vyšších služeb
vojenské správy vládě předložiti ve smyslu § 210
platového zákona?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsa-
ným, co v této věci zařídil aneb učiniti hodlá?
V Praze dne 3. prosince 1936.
Bergmann, dr. Patejdl David, Jenšovský,
Steiskel, Uhlíř, Polívka, Babek, dr. Stránský, dr.
Moudrý, dr. Klapka, F. Langer, dr. Lukáč, Bátková-
Žáčková, Láne, Hatina, Mikuláš, Tykal, Fiala,
Netolický, F. Richter, dr. Kozák.
11
694/XI (překlad).
Interpelace
poslance E. Hirteho
ministru vnitra,
ministru průmyslu, obchodu a živností
a ministru spravedlnosti
o protiústavním rozhodnuti okresního
úřadu v Německém Jablonném
o živnostnících.
Okresní úřad v Německém Jablonném udělil
nálezem ze dne 29. května 1936, č. j. 9945 panu
Josefu Weicketovi z Cviková čís. 169/I, na jeho
žádost koncesi k provozu živnosti hostinské a
výčepnické v domě čís. 169/I.
Při tom okresní úřad udělení koncese spojil
s »několika omezeními «.
I. odst. 5 těchto omezeni zní: »Všechny ná-
pisy, zvláště označeni hostince, musí býti uve-
deny také ve státním Jazyce a to v stejné veli-
kosti.
Nebudou-li nápisy podle předcházejícího pří-
kazu provedeny, bude proti vám zakročeno za-
stavením provozu. «
Bohužel nenapadl postižený živnostník Josef
Weickert tento nález a nechal jej nabýti právní
moci. To se stalo pravděpodobně proto, že ně-
mečtí živnostníci pro stálou nezákonnou jazyko-
vou praksl v živnostenských věcech již vůbec
nevědí, že se proti nim postupuje nezákonně.
Ve skutečnosti napadený nález odporuje
smlouvě, ústavě, zákonům, je trestný a discipli-
nárně stihatelný. Uvedený nález omezuje zcela
nepřípustně volné užívání Jazyka v obchodním
styku, každý živnostník může totiž označiti zcela
volně svůj podnik v jazyce, pro který se sám
rozhodne, každý nátlak, zvláště však přímo ne-
slýchaná vyhrůžka zastavením provozu živnosti,
odporuje smlouvě, ústavě, zákonu, jest trestný,
disciplinárně stihatelný, zmatečný a proti dobrým
mravům.
Napadený nález je v rozporu zvláště s těmito
předpisy:
1. Nález je v rozporu s článkem 7, odst. 3
menšinové smlouvy uzavřené v St. Germain en
Laye dne 10. záři 1919, čís. 508/21:
»Státním občanům republiky Československé
nebude ukládáno žádné omezení, pokud jde o vol-
né užíváni jakéhokoliv jazyka, ať ve stycích sou-
kromých nebo obchodních, či ve věcech týkajících
se náboženství, tisku neb veřejných projevů jaké-
hokoliv drním, ať ve veřejných shromážděních. «
2. Napadené usnesení odporuje odstavci 3
§ 128 ústavní listiny čís. 121/20:
Státní občané republiky Československé mo-
hou v mezích všeobecných zákonů volně užívati
jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých a ob-
chodních, ve věcech týkajících se náboženství,
v tisku a jakýchkoliv publikacích nebo ve veřej-
ných shromážděních lidu. «
Napadený nález vůbec nesouvisí s jazyko-
vým zákonem čís. 122/20; neboť tento zákon ne-
měl vůbec příčiny, aby upravoval volné užíváni
jazyka v obchodním styku, protože je tento styk
podle ústavní listiny zcela volný.
3. Napadený nález odporuje dvěma proslulý-
mi rozhodnutími nejvyšší stolice ve státě, totiž
nejvyššího správního soudu, která má každý
státní úředník znáti a jich dbáti. Tato rozhodnuti
zní:
a) »Rozh. Nej. spr. soudu ze dne 19. ledna
1926, čís. 673, Boh. 5801: Živnostenský úřad není
oprávněn na základě § 54, odst. 2 živnostenského
řádu, tedy formou živnostensko-policejni úpravy
naříditi, jakým způsobem a v jakém rozsahu při
provozu živnosti hostinské a výčepnické jest uží-
vati českého jazyka, aby tyto živnosti vyhovo-
valy také potřebám českých návštěvníků.
b) Rozh. ze dne 19. ledna 1926, č. 1028, Boh.
5305: Proti trestnímu výměru, kterým byl majitel
živnosti hostinské potrestán pro nedodržení před-
pisů uveřejněných ve vyhlášce o živnostensko-
policejní opravě v živnostech hostinských, může
se potrestaný brániti námitkou, že obsah této
úpravy je nezákonný.
V tomto posledním rozhodnutí uvádí přiléha-
vě nejvyšší správní soud: »Stěžovatel byl odsou-
zen, protože neoznačil svůj hostinec českým ná-
pisem, jak nařizovala vyhláška městské rady na
základě § 54, odst. 2 živnostenského řádu. Ná-
mitku stížnosti, že tento příkaz nemá opory v zá-
koně, uznal nejvyšší správní soud za odůvodně-
nou, ježto z ustanovení citovaného místa v záko-
ně v souvislosti s ostatními ustanoveními živno-
stenského řádu.....nelze odvoditi právo živ-
nostenských úřadů omezovati podnikatelskou čin-
nost živnostníků živnostensko-policejními naříze-
ními jen proto, aby podnik byl přizpůsoben po-
třebám a požadavkům konsumentů (návštěvníků)
hostince. Při tom se nejvyšší správní soud řídil
úvahami, které podrobně uvedl v rozhodnutí, Bo-
huslav 5301. «
Napadený nález odporuje disciplinárním povin-
nostem všech úředníků, kteří při něm spolupůso-
bili, neboť každý státní úředník má znáti ústavní
listinu a věděti, že volné užíváni jazyka v ob-
chodním styku nesmi býti omezováno jakýmkoliv
opatřením. Omezuje-li statní úředník přes to vol-
né užívání jazyka zaručené ústavní listinou, pro-
hřešuje se proti disciplinárnímu řádu. zvláště proti
služební pragmatice z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.
Protiústavní a tudíž i samozřejmě také disci-
plinární jednání přirozeně vždy nejpříkřeji odpo-
12
ruje služební přísaze nebo slibu úředníka, který
tento nález sestavil nebo který je zaň zodpověd-
ný. Tato služební přísaha zní podle nařízení ve-
škerého ministerstva ze dne 28. prosince 1918, č.
101 Sb. z. a n.:
"Přísahám a slibuji na svou čest a svědomí,
že Československé republice budu vždy věren a
její vlády poslušen, že budu veškery státní záko-
ny zachovávati, všechny své úřední povinnosti
dle platných zákonů a nařízení vykonávati pilně,
svědomitě a nestranně, úředního tajemství nepro-
zradím a ve všem svém jednání jen prospěchu
státu a zájmu služby budu dbáti. "
4. Napadený nález vzbuzuje také důvodné po-
dezření, že jde o trestní čin podle § 25 zákona
na ochranu republiky č. 50/23 Sb. z. a n.; neboť
můžeme předpokládati, že správní úředník zná
ústavu a tudíž ví, že jedná proti ústavě, omezu-
je-li svobodné užívání jazyka v obchodním sty-
ku protiústavně nezákonnými břemeny a vyhro-
žováním, že bez důvodu bude odňata koncese.
Je tudíž ve všech takových případech důvodné
podezření, že takoví úředníci úmyslnými činy pro-
ti ústavním zákonům ohrožují zájem veřejné sprá-
vy, ježto nejpřednější zájem veřejné správy jest
bezvýhradně dbáti základního zákona státu, ústav-
ní listiny, jehož přijetí dbalo zájmu národnostních
povinností státu.
§ 25 zákona na ochranu republiky zní:
»Orgán moci veřejné, který vykonávaje svůj
úřad, úmyslným jednáním nebo úmyslným
opominutím proti zákonům ústavním nebo
proti zákonům a nařízením, vydaným na provede-
ni zákonů ústavních, ohrožuje zájmy veřejné sprá-
vy, trestá se, není - li čin jeho přísněji trestným,
za přestupek pokutou do 10. 000 korun nebo vě-
zením do tří měsíců, a to dohlédacím úřadem sprá-
vy státní přímo nadřízeným a není - li takového,
úřadem, který urči vláda. «
Tážeme se tudíž pánů ministrů vnitra, prů-
myslu, obchodu a živností a spravedlnosti:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav věci?
2. Je pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby
napadený nález byl, pokud jde o nezákonný pří-
kaz bodu I, č. 5, zrušen z úřední moci a aby
majiteli koncese byl doručen nový nález bez to-
hoto protismluvního a neústavního zatížení?
3. Je pan ministr vnitra ochoten dáti zavésti
disciplinární řízení proti provinilému úředníku, kte-
rý tento nález vydal, protože tímto nálezem byla
zřejmě porušena ústavní listina a stálá prakse
nejvyššího správního soudu ve věcech jazyko-
vých?
4. Jsou páni ministři vnitra a průmyslu, ob-
chodu a živností ochotni učiniti po vzájemné do-
hodě potřebná opatření, aby ústavně zaručené
právo německých živnostníků již nikdy na vol-
né užívání jazyka v budoucnosti nebylo omezo-
váno?
5. Je pan ministr spravedlnosti ochoten dáti
vyšetřiti, kdo opomenul v konkrétním případě za-
vésti trestní řízení podle § 25 zákona na ochranu
republiky?
V Praze dne 21. listopadu 1936.
Hirte,
Fischer, Wollner, dr. Köllner, Obrlik, dr. Zippe-
lius, dr. Jilly, inž. Lischka. dr. Peters, Franz Ně-
mec, dr. Rosché, Kundt, Axmann, Jobst, Birke,
Illing, inž. Künzel, Gruber, inž. Karmasin, dr. Ho-
dina, Stangl.
694/ XII.
Interpelácia
poslanca Jozefa Drobného
ministrovi pôšt a telegrafov
pre urážanie Slovákov účt. adjunktom
Krajíčkom v učtárni riaditeľstva pôšt a te-
legrafov v Bratislave.
Pred niekoľkými dňami účt. adjunkt Krajíček
rozdával prihlášky účtovným zamestnancom oddel.
III v učtárne riaditeľstva pôšt a telegrafov v Bra-
tislave, aby pristúpili za členov spolku »Komen-
ského«. Zamestnanci po finančnej stránke sú dnes
tak zaťažení členstvom v rozličných spolkoch, že
pristúpenie do menovaného spolku odmietli a pri-
hlášky nevyplnené vrátili. Po vrátení prihlášok
účt. adjunkt Krajíček začal nekvalifikovane nadá-
vať a použil medzi iným aj výraz »padouchy Slo-
váci «.
Pýtame sa pána ministra:
1. či je ochotný túto vec dať riadne vyšetriť
nestranným orgánom?
2. či je ochotný menovaného previnilca čo
najprísnejšie potrestať a zo Slovenska odstrániť ?
V Prahe dňa 3. decembra 1936.
Drobný,
Čavojský, Danihel, Florek, Suroviak, dr. Wolf,
dr. Tiso, dr. Pružinský, Onderčo, Kendra, Haščík,
dr. Sokol, Hlinka, Turček, Šalát, Longa, Dembov-
ský, Sivák, Sidor, Slušný, Rázus.
15
694 XIII (překlad).
Interpelace
poslanců dr A. Kellnera a H. Birkeho
ministrovi národní obrany
o vojenských výtržnostech v Trutnově.
Dne 18. října 1936 asi o půl 9. hod. večerní
šli František Beckert, klempíř v Trutnově, Vě-
zeňská ulice č. 3, Pavel Hauke, pekař, tamtéž a
jeho bratr Adolf Hauke z Trutnova, Mostecká uli-
ce č. 5, Masarykovou třídou v Trutnově směrem
od nádraží. U domu č. 48 potkali je vojíni Bohu-
slav Koten, Jan Šotola a Jaroslav Máslo, všichni
příslušníci technické roty v Trutnově, Nádražní
třída č. 5. Jda kolem Beckerta udeřil ho Máslo
náhle a beze vší příčiny zaťatou pěstí do obličeje.
Když se potom Pavel Hauke Másla tázal, proč
tak učinil, dopustili se zminčni tři vojáci násilí na
zmíněných civilistech, takže se tito dali na útěk.
Oto Nagel, tovární dělník v Trutnově, Šesti-
doiní č. 7, který v této době přicházel směrem
od Erbenfelderovy třídy, pozoroval událost zcela
přesně a zvláště může potvrditi, že tito tři jme-
novaní civilisté byli zcela bezdůvodně vojáky na-
padeni.
Téhož dne asi v 21. 50 hod. Šli František Ko-
det, prodavač z Dolního Starého Města u Trut-
nova, č. 41, jeho bratr Erich Kodet, soustružník
železa, tamtéž, Antonín Erben, obchodník z Dol-
ního Starého Města u Trutnova č. 55 a Herbert
Pampel, automechanik z Trutnova, Šestidomí 10,
Masarykovou třídou v Trutnově směrem k Dolní-
mu Starému Městu. U benzinových pump blízko
Kudlichova pomníku skočil jim náhle do cesty vo-
ják - podle pozdějších zjištěni Máslo - a ucho-
pil Ericha Kodeta jakož i Erbena každého jednou
rukou za prsa. Kodet a Erben se vytrhli a ježto
v téže chvíli se objevilo ještě 7 jiných vojínů,
kteří se rovněž chystali vrhnouti se na napadené,
dali se napadení na útěk, při čemž je vojáci pro-
následovali. Jeden voják hodil také několikráte
za prchajícími kusem dřeva, kterým konečně za-
sáhl Erbena na zádech.
Prchající potkali zřízence hlídací společnosti,
Jana Rzehaka z Trutnova, Nový Dvůr č. 9, kte-
rého prosili o ochranu a který proto učinil na po-
licejní strážnici oznámení. Městští strážníci Alois
Seidel, Edmund Fibinger, Rainhold Steffan vy-
dali se proto do Masarykovy třídy, kde stáli u
domu č. 50 opřeni o plot tři vojíni, které bratři
Kodetové označili jako útočníky. Strážníci vy-
zvali vojáky, aby se legitimovali. Vojáci se však
zdráhali uposlechnouti této výzvy, pročež je
strážníci chtěli odvésti do ubikace v Nádražní
třídě č. 5. Také tomu dva z těchto vojáků za-
bránili tím, že se dali na útěk. Jeden z nich byl
pronásledován strážníky Fibingerem a Steffanem,
po krátkém pronásledováni dopaden a odveden
na policejní strážnici.
Třetí vojín, který byl odveden strážníkem
Seidlem do ubikace, byl zjištěn jako Máslo. Za-
tím co se to stalo, přibyli k tomu dva další vojíni
Miroslav Kubíček a Oldřich Horčička, kteří se
v přítomnosti strážníka Fibingera doznali, že byli
s Máslem pohromadě.
Je zřejmé, že tyto události způsobily u ně-
meckého obyvatelstva rozhořčení; to nejlépe vy-
svítá z místního tisku, z něhož píše nezávislý
»Trautenauer Tagblatt« ve svém čísle 244 ze dne
25. října 1936:
»Chodci přepadeni vojáky. Jak se nyní do-
vídáme, byli minulé neděle lidé, kteří se večer
vraceli z Dolního Starého Města do Trutnova,
přepadeni na chodníku u Kudlichova pomníku vo-
jáky, uchopeni za hrdlo a rdoušeni. Přepadený
mohl se svému protivníku vytrhnouti a dáti se
na útěk, když se ihned objevili jiní vojáci, kteří
přispěchali na pomoc prvnímu útočníku. Přepa-
dený utíkal s jiným a vojáci za nimi házeli klacky
dřeva. V blízkosti Pettirschova hostince však vo-
jáci napadli zase jiné chodce a udeřili jednoho
do obličeje. Když bratr napadeného přispěchal mu
na pomoc, došlo mezi ním a vojáky k násilnostem.
Napadený musil se však konečně dáti taktéž na
útěk. Policie brzy na to zatkla tři vojáky, z nichž
dva utekli. Zdá se, že při těchto útocích jde
o opakování událostí v noci na Nový rok, kdy
byli chodci u Kudlichova pomníku vojáky velmi
těžce ztýráni. Až dosud jsme neslyšeli, zda vo-
jíni, kteří mohli býti tenkrát zjištěni, byli také
voláni k odpovědnosti a potrestáni. Zde by měla
konečně také zasáhnouti silná ruka, aby napřed
znemožnila takové přehmaty vojáku, které jistě
nepozvednou úctu k armádě. «
Sociálně-demokratický orgán »Trautenauer
Echo«, kterému jistě se nemůže vytýkati zauja-
tost ani proti vládě ani proti vojsku, píše:
»Vojáci jako zákeřníci. - Není to bohužel
po prvé. kdy musíme oznámiti, že pokojní chod-
ci jsou beze vší příčiny vojáky nejen obtěžováni,
ale že dokonce vojáci se na nich dopustili ná-
silí. - Minulé neděle vojáci opětně přepadli ne-
vinné chodce. Když několik nám známých lidí
z Dolního Nového Města se vracelo minulou ne-
děli asi v 10 hodin večer domů, skočil jim náhle
na chodníku u Kudlichova pomníku do cestv vo-
ják, uchopil jednoho chodce za hrdlo a pokusil
se beze vši příčiny ho ztlouci. Mladík se mu však
vytrhl a dal se s ostatními na útěk, ježto mezi
tím k tomu přišlo 7 dalších vojáků, kteří chtěli
při rvačce svým kamarádům pomáhati. Za utíka-
jícími házeli vojáci klackv dřeva, kterými byl je-
den mladík zraněn. - Tímto drzým přepadením
však jen stoupla jejich odvaha k honbě na chod-
ce. V blízkosti Pettirschova hostince napadli vo-
jáci další chodce a vytáli jednomu muži rovněž
beze vší příčiny několik políčků. Jeho bratr mu
přišel na pomoc, dostal se s vojáky do rvačky
a musil rychle utéci, aby se uchránil dalších ná-
silností. - Přivolaná policejní hlídka zatkla tři
vojáky, z nichž však dva prostě uprchlí. Jedno-
ho mohl však strážník dopadnouti. - To je krát-