Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 4. zasedání.
694.
Interpelace:
I. posl. dr. Köllnera min. vnitra a min. spravedlnosti o neodůvodněném četnickém šetření a
o neodůvodněném trestním stíhání pro vyvěšování ručně psaných vyhlášek,
II. posl. inž. Karmasina min. školství a národní osvěty, že se zamýšlí zříditi českou menšino-
vou školu v Koclérově,
III. posl. inž. Karmasina min. školství a národní osvěty, že se školních dětí zneužívá k poli-
tickým účelům,
IV. posl. Franze Němce min. vnitra o nevážném odklízení sochy světce v Ervěnicích,
V. posl. dr. Jillyho min. pošt a telegrafů, že se v pohraničních vesnicích ruší telefonní stanice,
VI. posl. inž. Karmasina min. vnitra a min. školství a národní osvěty, že kružberský četnický
strážmistr Slezák proti zájmu služby agitoval pro českou menšinovou školu,
VIL posl. Wollnera a dr Köllnera min. vnitra o postupu policejního komisaře dr Jungwirtha
v Chebu,
VIII. posl. Franze Němce min. vnitra a min. spravedlnosti o protiústavním omezováni svobody
tisku a volného projevu mínění,
IX. posl. dr. Jillyho min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o nových ustanoveních
o přijímání a stravování nemajetných nemocných,
X. posl. Bergmanna, dr. Patejdla, Davida a Jenšovského min. nár. obrany ve věci vydání
služebního řádu pro civilní smluvní zaměstnance vyšších služeb vojenské správy podle
§ 210 platového zákona,
XI. posl. Hirteho min. vnitra, průmyslu, obchodu a živnosti a spravedlnosti o protiústavním
rozhodnutí okresního úřadu v Německém Jablonném o živnostnících,
XII. posl. Drobného min. pošt a telegrafov pre urážanie Slovákov účt. adjunktem Krajíčkom
v účtárni riaditeľstva pošt a telegrafov v Bratislavě,
XIII. posl. dr Kellnera a Birkeho min. národní obrany o vojenských výtržnostech v Trutnově,
XIV. posl. Illinga min. vnitra o pokusech útisku v obci Tis u Blatná,
XV. posl. Wollnera vládě o hrozícím vybrakování továrny firmy »Cosmanos akc. spol. v Hrád-
ku nad Nisou«,
XVI. posl. Jobsta min. zemědělství, že pozemkový úřad vypovídá pachtovní smlouvy,
XVII. posl. Jobsta a Wagnera min. vnitra a min. spravedlnosti, že nebyl zabaven štvavý člá-
nek v časopise "Šumavan, demokratický list pro zájmy Pošumaví", a že byla zakázána
schůze sudetskoněmecké strany v Nýrsku pod zřejmým dojmem tohoto štvavého článku,
XVIII. posl. Axmanna min. soc. péče, jak odpovědné orgány šumperské okresní nemocenské po-
jišťovny užívají §§ 110 a 189 zákona o sociálním pojištění,
2
XIX. posl. dr. Roscheho min. vnitra o svazu majitelů německých předválečných říšských ban-
kovek,
XX. posl. Obrlika min. financí o fiskálním útisku uchazečů o podpory z Masarykova fondu,
XXI. posl. dr. Köllnera min. vnitra o protiústavním požadavku českých hraničářů u minister-
stva vnitra,
XXII. posl. inž. Kunzla min. pošt a telegrafů, že úřednice šumperského poštovního úřadu ode-
přela telefonní spojení s Hodonínem,
XXIII. posl. Wagnera min. vnitra o svévolném rozpuštění schůze v Hodějovicích.
XXIV. posl. Franze Němce mm. vnitra o trýznivém jednání úředníka na schůzi,
XXV. posl. Knochela mm. železnic, že se nebere zřetel na německé šoféry na státních autobu-
sových tratích,
XXVI. posl. Wagnera mm. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o těžké křivdě způsobené
zubním technikům výnosem,
XXVII. posl. Knorreho mm. vnitra o neodůvodněném rozpuštění schůze při zmínce o úbytku po-
rodů.
694/I (překlad).
Interpelace
poslance dr. F. Köllnera
ministrovi vnitra a
ministrovi spravedlnosti
o neodůvodněném četnickém šetřeni a
o neodůvodněném trestním stiháni pro
vyvěšováni ručně psaných vyhlášek.
Přichází se často, že četníci zavádějí šetření
proti osobám vyvěšujícím ručně psané lístky,
zřejmě neznajíce předpisů § 23 tiskového zákona.
Ba dokonce se stává, že se proti takovým oso-
bám bez důvodu a proti zákonu zahajuje soudní
trestní stíhání.
Jak známo, vztahuje se § 23 tiskového zá-
kona a vyznačená v něm povinnost postarati se
o úřední povolení výlučně na tiskoviny, tedy ni-
kterak na ručně psané vývěsky.
Každý jest oprávněn na stavbách na svém
pozemku nebo se svolením cizího majetníka i na
cizích stavbách vyvěšovati ručně psaná ozná-
mení, nevyžádav si úředního povolení. Tyto vý-
věsky nepotřebují vůbec žádného úředního po-
voleni.
Aby hned uvedli typický konkrétní případ,
oznamují interpelanti:
Četník Chrastil z kočovské četnické stanice
(v politickém okrese plánském) provedl proti Jo-
sefu Röschovi, majetníku domu v Pavlovicích č.
105, šetření a výslechy, poněvadž prý bez po-
volení vyvěsil plakáty. Při šetřeních se ihned
ukázalo, že se plakát vztahoval na veřejnou schů-
zi, ve které člen Národního shromáždění poslanec
dr F. Köllner podával zprávu svým pavlovickým
voličům.
Plakát se tedy týkal podnětu veskrze záko-
nitého a nebyl vhodný aru k tomu, aby ohrozil
veřejný klid a pořádek.
Úžas pana Josefa Rosche byl velký, když pro
tuto věc byl dokonce stíhán trestním soudem a
dostal obsílku pro §§ 35 a 23 tiskového zákona.
Pan Rosen musit dne 23. října 1936 na své
útraty jako obviněný jeti do Plané k okresnímu
soudu a byl tam k č. j. Td 347/36 skutečně jako
obviněný vyslechnut. Nevytýkalo se mu nic ji-
ného, než že vyvěsil plakát bez úředního povolení.
Nyní však bylo již zjištěno, že plakát naprosto
nebyl tiskopis, nýbrž výrobek ručně psaný, že
tedy vůbec nepodléhá tiskovému zákonu. Dokon-
ce znak sudetskoněmecké strany na plakátě ne-
byl vůbec vyražen gumovým razítkem, nýbrž na-
kreslen ručně.
Ačkoliv nelze mluviti o nějakém tiskovém
přečinu, pokračuje trestní stíháni Josefa Rosche.
Bylo mu dokonce oznámeno, že věc bude před-
ložena do Chebu.
Tážeme se pana ministra vnitra a pana mi-
nistra spravedlnosti:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vyšetřiti
vytýkaný stav věci?
2. Jsou páni ministři ochotni vysvětliti, proč
se proti Josefu Röschovi, který jest zřejmě ne-
vinný, pro ručně psaný, povolení nepodléhající
plakát provedlo trestní vyšetřování, četnická
šetření, mnoho času zabírající a rozčilující vý-
slechy, ba dokonce že byl před trestním soudem
vyslýchán jako obviněný a proč řízení pokračuje?
3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten dáti
přikázati příslušnému státnímu zastupitelství, aby
3
toto bez důvodu zahájené řízení dalo ihned úplně
zastaviti?
4. Jest pan ministr vnitra ochoten se posta-
rati, aby četnictvo již nikdy nezahajovalo šetření,
neprovádělo výslechů a nepodávalo trestní ozná-
mení proti někomu, kdo vyvěsí ručně psaný pla-
kát nevyžadující povolení podle tiskového zá-
kona?
V Praze dne 20. listopadu 1936.
Dr. Köllner,
Gruber, G. Böhm, inž. Künzel, Stangl, Jobst, dr.
Eichholz, inž. Karmasin, Kundt, dr. Jilly, Axmann,
Frank, dr. Hodina, Birke, Jäkel, Hirte, Sandner,
Fischer, Illing, Wollner, dr. Zippelius.
694/II (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministrovi školství a národní osvěty,
že se zamýšlí zříditi českou menšinovou
školu v Kocléřově.
V Koclérově, místě majícím 1319 obyvatelů,
jest podle výsledku soupisu lidu z roku 1930
Němců 1289 a Cechů 25. V tomto místě byla
dnem 1. listopadu povolena státní česká menšino-
vá škola. Stavební místo jest připraveno a státní
peníze na stavbu byly již poskytnuty.
Pro tuto školu bylo získáno 27 dětí, z toho
26 čistě německých rodičů.
Tato skutečnost křiklavě odporuje slovům
ministra školství a národní osvěty, že jest zaká-
záno odnárodňovati německé děti, a rovněž usta-
novením ústavní listiny. Mimo to jest to mrháni
státních peněz, když se zřizuje zvláštní škola pro
jedno české dítě.
Tážeme se tedy pana ministra školství a ná-
rodní osvěty:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav věci?
2. Jest pan ministr ochoten odvolati povoleni
ke zřízeni školy a naříditi, aby německé děti
byly zase přeloženy do německé školy?
3. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby se
příště zabránilo, aby německé děti byly počešťo-
vány státními menšinovými školami?
4. Jaké záruky hodlá pan ministr dáti po této
stránce?
V Praze dne 22. listopadu 1936.
inž. Karmasin,
Franz Němec, Klieber, dr. Rosche, Illing, dr. Jilly,
May, dr. Eichholz, dr. Kellner, Obrlik, Kundt, Jäkel,
Sandner, inž. Lischka, dr. Zippelius, Wollner,
Stangl, inž. Künzel, Gruber, Fischer, dr. Hodina.
694/ III (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministru školství a národní osvěty,
že se školních dětí zneužívá k politickým
účelům.
Dne 27. října t. r. se konala v Hlubočkách
v dělnickém biografu úřední státní slavnost, na
které byli zástupci obce, církve, učitelského sbo-
ru a četnictva. Na rozkaz místní školní rady se
musily této slavnosti účastniti i německé školní
dítky. Jako německý řečník vystoupil František
Ehzmann, jenž nezabývaje se vůbec vlastním úče-
lem slavnosti pustil se do pustého komunistického
štvaní, v němž vychvaloval požehnání lidové fron-
ty a vybízel k boji proti fašismu a kapitalismu.
Ke konci provolal slávu sovětskému Rusku, lido-
vé frontě ve Francii a španělské vládě.
Tážeme se pana ministra:
1. Schvalujete, aby se pod záminkou vlaste-
neckého činu zneužívalo dětí k politickým úče-
lům?
2. Jste ochoten dáti tento případ vyšetřiti a
postarati se, aby vinníci byli potrestáni?
V Praze dne 22. listopadu 1936.
inž. Karmasin,
dr. Hodina, Wollner, Franz Němec, Kundt, inž.
Lischka, May, Klieber, Gruber, Jäkel, Obrlik,
inž. Künzel, dr. Eichholz, Sandner, Illing, dr. Kell-
ner, dr. Rosche, Stangl, dr. Jilly, dr. Zippelius,
Fischer.
4
694/IV (překlad).
Interpelace
poslance Franze Němce
ministru vnitra
o nevážném odklizeni sochy světce
v Ervěnicich.
V Ervěnicich odklidil úřad sochu světce tak,
že to vzbudilo živé rozhořčení mezi křesťanským
obyvatelstvem. O tom oznamuje časopis »Gorkau-
Seestadtler Anzeiger« v č. 254 ze dne 6. listopa-
du 1936:
»Když ve středu ráno přišli milí Ervěničtí na
tržiště, velice se podivili. Přes noc zmizel ochran-
ny patron proti požáru, socha sv. Floriana. Nej-
dříve se myslilo, že ji ukradli zloději, neboť ještě
večer stála na svém místě, kde stála přes 200 let.
Postavil ji tehdejší ervěnický pán, Oldřich Felix
Popel z Lobkovic, když velké požáry často pusto-
šily Ervěnice. Ale potom se objevilo, že socha
byla odklizena na rozkaz vládního komisaře, a to
z dopravně-technických důvodů, poněvadž stála
proti vyústění mostecké silnice. I když již dlužno
uznati tyto důvody pro odklizení sochy, přece
vzbudilo nelibost ervěnických občanů, za jakých
okolností se to stalo. Aniž se kdo dorozuměl s po-
volanými činiteli a bez odborného vedení, které
zaručovalo ochranu sochy, počali ji uprostřed noci
obecní dělníci odklizovati, aby tak obyvatelstvo
nejbližšího rána postavili před hotovou věc. Roz-
čilení křesťanského obyvatelstva nad tímto pře-
kvapením jest tedy zcela oprávněné a obyvatel-
stvo žádá, aby socha byla postavena na jiném
místě na tržišti a aby byla napravena škoda od-
klizením způsobená.
Interpelanti jsou přesvědčeni, že pan ministr
vnitra chrání náboženské city křesťanského oby-
vatelstva a tedy přísně odsuzuje jednáni vládní-
ho komisaře.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav věci?
2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti,
bylo-li odklizení sochy z důvodů dopravně tech-
nických skutečně nezbytně nutné?
3. Jest pan ministr ochoten proti provinilému
vládnímu komisaři dáti zahájiti kázeňské řízení
pro nedůstojně provedení odklizovacich prací,
které vzbudily dojem tajnůstkářství a náhlého
překvapení obyvatelstva?
V Praze dne 12. listopadu 1936.
Franz Němec,.
Klieber, Kundt, Illing, Wollner, dr. Eichholz, May,
lni. Kiinzel, dr. Hodina, Jäkel, dr. Roshe, Inž.
Karmasin, Fischer, Gruber, Sandner, Obrlik,
Inž. Lischka, dr. Jilly, Stangl, dr. Kellner,
dr. Zippelius.
694/V (překlad).
Interpelace
poslance dr. T. Jillyho
ministrovi pošt a telegrafů,
že se v pohraničních vesnicích ruší
telefonní stanice.
V několika pohraničních obcích znojemského
politického okresu, tak v Šatově a Chvalovicích,
byla jediná telefonní stanice s denním a nočním
spojením dnem 1. září 1936 odňata obecnímu úřa-
du, pokud se týče šatovské továrně na hliněné
zboží a odevzdána velitelství četnické stanice.
Zároveň bylo ponecháno volnému uvážení četní-
kň, aby vyřizovali naléhavé telefonní noční ho-
vory. Uváží-li se, že podle týdenní statistiky obce
Chvalovic se konalo jen 8 telefonních hovorů
v úředních hodinách poštovního úřadu, naproti
tomu 71 mimo úřední hodiny, dlužno uznati, že
stav nyní nastalý sotva může vyhověti potřebám
obyvatelstva. Tím se znemožňuje povolati zá-
chranný automobil, lékaře nebo zvěrolékaře, zne-
možňují se obchodní hovory hlavně s vinaři Mi-
mo to není možné v noci se spojiti se Západo-
moravskou elektrárenskou a. s., která dodává
proud všem našim venkovským obcím.
Tážeme se tedy pana ministra pošt a te-
legrafů:
1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby tento
nešvar byl co nejrychleji napraven?
2. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
se v pohraničních obcích zřídila aspoň jedna
vedlejší stanice ve spojení s velitelstvím četnické
stanice?
3. Jest pan ministr ochoten působiti, aby ve-
litelství četnické stanice bylo povinno obsluhovati
tuto vedlejší stanici?
V Praze dne 22. listopadu 1936.
Dr. Jilly,
Franz Němec. Illing, Klieber, Inž. Karmasin. May,
dr. Rosche. Gruber, Inž. Künzel. Obrlik, Wollner,
Inž. Lischka, dr. Zippelius, dr. Eichholz, Sandner,
Jäkel, dr. Kellner, Fischer, Stangl, Kundt,
dr. Hodina.
5
694/VI (překlad).
Interpelace
poslance Inž. F. Karmasina
ministrovi vnitra
a ministrovi školství a národní osvěty,
že kružberský četnický strážmistr Sle-
zák proti zájmu služby agitoval pro če-
skou menšinovou školu.
Dne 1. září t. r. byla v Kružberku u Vítkova
otevřena česká menšinová obecná škola. Obec
měla podle soupisu lidu v roce 1930 204 německé
a 3 české obyvatele.
Poněvadž nebylo potřebného počtu dětí, cho-
dil četnický strážmistr Slezák ve stejnokroji dům
od domu, aby získal žáky pro menšinovou školu.
Podařilo se mu získati 8 děti čistě německých
rodičů a to z rodin: Bednirschkovy a Faulham-
merovy ze Starých Lublic, Schmidtovy z Nových
Lublic a jen jedno dítě z rodiny Františka Scholze
z Kružberka samého.
Škola jest umístěna u domkáře za roční ná-
jemné 4000 Kč. Stav místností mimo to křiklavě
odporuje ustanovením školní hygieny.
Tážeme se pánů ministrů:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vyšetřiti,
kdo přikázal četnickému strážmistru Slezákovi,
aby získával německé děti pro českou menšinovou
školu, a pohnati příslušné místo k odpovědnosti?
2. Jsou páni ministři ochotni dáti zrušiti úplně
zbytečnou Školu v Kružberku, poněvadž nejen
naprosto zbytečně zatěžuje státní rozpočet, nýbrž
daleko více dává podnět ke zbytečnému roztrp-
čování obyvatelstva ve vyloženém nouzovém
okresu?
V Praze dne 22. listopadu 1936.
Inž. Karmasin,
Kundt, Illing, Sandner, dr. Jilly, Wollner, May,
dr. Eichholz, Obrlik, Stangl, Fischer, Franz Němec,
Inž. Lischka, dr. Zippelius, Gruber, dr. Hodina,
inž. Künzel, dr. Keltner, Jäkel, Klieber, dr. Rosené.
694/VII (překlad).
Interpelace
poslanců G. Wollnera a dr. F. Köllnera
ministrovi vnitra
o postupu policejního komisaře
dr. Jungwirtha v Chebu.
Shora uvedení poslanci, členové parlamentní-
ho klubu sudetskoněmecké strany, předseda Kon-
rád Henlein, dovolují si oznámiti panu ministrovi
vnitra tuto událost:
Komunistická strana v Chebu uspořádala ve
čtvrtek dne 17. září 1936 ve 20 hod. v sálech
Frankentalových schůzi na téma: Vinníci občan-
ské války ve Španělsku«. Při tom se komunističtí
pořadatelé na schůzi dopustili výtržností, které
jsou ojedinělé v dějinách zdejších schůzí a které
pro stranický postup chebské státní policie způ-
sobily veliké rozhořčení mezi chebským obyva-
telstvem, které z 80% smýšlí národně.
Většina členů sudetskoněmecké strany pova-
žovali za provokaci, že byla povolena veřejná
komunistická schůze, když před tím byla rozpu-
štěna poslední schůze místní organisace této
strany a krátce poté následoval zákaz měsíční
plenární schůze, svolané do pěvecké sině. Bylo
tedy lze očekávati, že velké množství členů su-
detskoněmecké strany navštíví komunistickou
schůzi. Aby se napřed zabránilo všem výtržno-
stem, naléhali funkcionáři sudetskoněmecké stra-
ny na své členy, aby se do schůze nedostavili.
Jen této okolnosti jest děkovati, že se komuni-
stické schůze účastnilo skutečně jen asi 20 členů
sudetskoněmecké strany. Zatím co členové su-
detskončmecké strany byli před vstupem do míst-
nosti, kde se konala schůze, důkladně prohledáni
policií, nemají-li zbraně, mohli komunističtí a so-
ciálně demokratičtí účastníci schůze projíti, aniž
byli kontrolováni policií. Bylo zjištěno, že v jed-
notlivých případech, kdy policie chtěla prohledali
také komunistické a sociálně demokratické účast-
níky schůze, nemají-li zbraně, - protože jí snad
nebyly tyto osoby známy jako komunisté a so-
ciální demokraté - stačilo upozorněni komuni-
stických pořadatelů: »To jsou naši, « aby byli
zproštěni další kontroly a aby jim byl umožněn
volný příštím do místnosti, kde se konala schůze.
Potom členům sudetskoněmecké strany komuni-
stičtí pořadatelé vykázali určitá, od sebe oddě-
lená místa, ačkoliv bylo v místnosti ještě dosti
volných stolů. Každý odpor znemožňovala vý-
hrůžka, že se násilně zakročí. Z úmyslného a
členům sudetskoněmecké strany vnuceného roz-
sazení lze souditi, že komunisté na výtržnosti již
před tím pomýšleli a že je plánovitě připravovali.
6
Krajský důvěrník sudetskoněmecké strany
z karlovarského volebního okresu, poslanec G.
Wollner, který se v posledních minutách dověděl,
že asi 20 členů sudetskoněmecké strany navští-
vilo schůzi, ihned se rozhodl, že se rovněž na
schůzi dostaví, aby působil uklidňujícím způso-
bem na členy sudetskoněmecké strany, kteří se
dostavili na schůzi. Doprovázeli ho tři kamarádi,
které před tím náhodou potkal.
Sotva vstoupil do místnosti, kde se konala
schůze, upozorňovali se pořadatelé vzájemně:
"Pozor, Wollner přichází". Jakmile došel on a
jeho průvodčí doprostřed síně, utvořil se koleni
nich kruh pořadatelů, kteří po hádce trvající snad
jen několik vteřin zaútočili na poslance Wollnera
ranami i pěstěmi. Došlo k divoké bitce, při niž
byl poslanec Wollner zraněn pěstí v obličeji a
kopancem na spodní části těla. Bráně se tomuto
útoku, který proti němu vedla desetinásobná pře-
sila, byl vytlačen k východu.
Postup proti poslanci Wollnerovi byl zname-
ním k všeobecnému, zcela neodůvodněnému úto-
ku proti ostatním přítomným členům sudetsko-
německé strany. Plánovitým rozsazením, které
bylo před tím provedeno, došlo k tomu, že každý
jednotlivý člen stál proti drtivé převaze komu-
nistů.
S jakou nelidskou surovostí si při tom komu-
nisté počínali, dokazuje, že na bránící se útočili
dýkami, ocelovými pruty a jinými zbraněmi a při
tom ještě většinou zezadu. Tak byl na př. Emil
Schafranek z Chebu, člen sudetskoněmecké stra-
ny, nejprve zraněn dvěma ranami dýkou zezadu
a potom ještě pěti dalšími zpředu, zatím co člen
sudetskoněmecké strany Gerhard Brand z Chebu,
který se zhroutil pro zranění v týlu, byl tlučen
židlemi, jimiž útočníci mávali.
Největší vzrušení se však zmocnilo napade-
ných, když pozorovali, že policie jim nejen ne-
přispěchala na pomoc, nýbrž že částečně dorá-
žela na zraněné gumovými obušky. Toho se také
účastnila tajná policie. Tak se mezi jiným zji-
stilo, že tajný policista tloukl velmi surově ženu,
která skoro klesla na zem.
Před místnosti, kde se konala schůze, stál
kordon státních policistů, kteří svými obušky uví-
tali každého, kdo vycházel ze schůze. Dále byly
v okolí místnosti, kde se konala schůze, rozesta-
veny skupiny tři až osmi policistů, kteří uspo-
řádali na vycházející členy sudetskoněmecké
strany skutečný hon a kteří je nemilosrdně tloukli.
Tak se zjistilo, že František Bier z Chebu, který
ani na schůzi nebyl, byl zastaven ve Školské
ulici skupinou osmi policistů a velmi surově zbit
gumovými obušky, aniž policisté měli nejmenší
příčiny k tomuto zákroku. Tak byl také pěti ra-
nami dýkou a jednou řeznou ranou těžce raněný
Emil Schafranek čtyřmi různými policejními sku-
pinami surově zbit obušky, takže konečně se na
ulici zhroutil v bezvědomí následkem utrpěného
týrání. Strážníkům, kteří přispěchali zraněným
na pomoc, policisté neustálým bitím obušky brá-
nili, aby tak činili a je zahnali. Omdlelý zraněný
účastník schůze mohl býti teprve později odnesen
a lékařsky ošetřen. Jen šťastné náhodě, že totiž
bodné rány zraněného nebyly životu nebezpečné,
což však policie nemohla v době srážky zjistiti,
lze děkovati, že zraněný nevykrvácel následkem
násilného zákroku policistů.
Jest důležité věděti pro posouzení situace a
postupu státní policie, že, pokud víme, nebyl zra-
něn ani jediný komunista nebo sociální demokrat.
Nebyl také zjištěn ani jediný případ, že by byli
policisté zakročili proti brutálnímu postupu ko-
munistických pořadatelů schůze. Policisté zne-
uznávajíce stav věci - zda svévolně čili nic, ne-
chceme souditi - postavili se zcela na stranu
komunistických pořadatelů, kteří bezprávně úto-
čili na bezbranné členy sudetskoněmecké strany,
místo aby přispěchali na pomoc bezbranným na-
padeným státním občanům.
Zraněni byli:
1. Poslanec G. Wollner z Chebu, zranění na
hlavě a v obličeji, jakož i zranění spodní části
těla, způsobené kopancem.
2. Emil Schafranek z Chebu, 5 bodných ran
na hrudníku a pravém rameni. Jedna sečná rána
na pravém rameni. Pruhovité oděrky po celém
hrudníku jakož i na čele.
3. Gerhard Brand z Chebu, 4 cm dlouhá ote-
vřená rána v týlu způsobená prudkým úderem,
krevní podlitina na pravém očním vičku.
4. František Wabra z Chebu, bodná rána
v týlu, 3 bodné rány na pravém rameni.
5. Kurt Wagner z Chebu, několik lehčích zra-
nění na hlavě.
6. František Bier z Chebu, zranění v obličeji
a na pravé ruce způsobené ranami obušky. Den
potom nemohl pravým ramenem ještě pohybovati.
Odpovědnost za tento jak pro státní exeku-
tivu, tak i pro převážnou většinu obyvatelstva
povážlivý vývoj spadá jedině na policejního ko-
misaře dr Jungwirtha, který byl nedávno přelo-
žen do Chebu. Před nastoupením služby tohoto
pána byla mezi obyvatelstvem a státní exekutivou
nejlepší shoda v zájmu obou stran. Tuto shodu
ohrozila činnost komisaře dr Jungwirtha.
Interpelanti táží se tudíž pana ministra vnitra:
1. Schvaluje pan ministr jednání chebské stát-
ní policie dne 17. září 1936?
2. Je pan ministr ochoten naříditi okamžité
vyšetření chebského případu a zpraviti potom in-
terpelanty o výsledku?
3. Je pan ministr ochoten dáti zavésti proti
policejnímu komisaři dr Jungwirthovi, odpověd-
nému za události dne 17. září 1936, disciplinární
řízeni a zprostiti ho služby s okamžitou plat-
ností?
7
4. Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti,
aby obnovil důvěru chebského obyvatelstva
v objektivnost státní exekutivy, která byla udá-
lostmi dne 17. září úplně otřesena?
V Praze dne 3. listopadu 1936.
Wollner, dr. Köllner,
Wagner, dr. Rosené, Hirte, Franz Němec, Hollube,
dr. Neuwirth, Axmann, Illing, F. Nitsch, G. Bolím,
dr. Kellner, dr. Porubszky, Petrášek, Knöchel,
Nickerl, Budig, Knorre, Gruber, inž. Richter,
Klieber, dr. Sziillo, A. Nitsch. Esterházy, Jaross,
Inž. Lischka, dr. Hodina, E. Köhler, dr. Eichholz,
Inž. Peschka, Kundt, dr. Korláth, Inž. Schreiber,
Szentiványl, Jobst, Rosler, inž. Kiinzel, Fischer,
dr. Zippelius, Jäkel, Stangl, Birke, Obrlik, Frank,
Inž. Karmasin, Sandner, dr. Jilly, Sogl, dr. Peters.
dr. Holota, May.
694 VIII (překlad).
Interpelace
poslance Franze Němce
ministrovi vnitra
a ministrovi spravedlnosti
o protiústavním omezováni svobody tisku
a volného projevu míněni.
Podle § 117 ústavní listiny může každý v me-
zích zákona projevovati své mínění slovy, písmem,
tiskem, obrazem a pod.
Právo na kritiku jest nezbytná složka veřej-
ného života, kterou jako takovou zaručuje § 117
ústavní listiny. Vždy však nutno zkoumati, zda
kritika nepřekročuje meze vytčené zákonem a mu-
sí se pečlivě uvažovati, zda urážlivý charakter
kritiky nevychází najevo z formy, jak byla pro-
jevena nebo z vedlejších okolností. Nejv. s. 17.
října 1927, Zm II 104/27, V. 2935 St.
Bez kritiky určitých správních aktů je demo-
kratický stát zcela nemožný. Přes to používají
v poslední době censoři své tužky způsobem, kte-
rý nemá nic společného s ochranou ústavně za-
ručené svobody projevu míněni a svobody tisku.
Zvláště proti místním časopisům se v poslední do-
bě provádí prakse, která nemá nic společného se
zákonitostí. Co máme říci, je-li na př. v časopi-
se »Görkau-Seestadtler Anzeiger ze dne 15. října
1936 zabaven tento článek, který kritisuje zcela
vážně protiústavní opatření státní správy:
Němec je podezřelý!
25 německých poštovních úředníků v Tepli-
cích-Sanově bylo zproštěno dosavadní služby!
Jak oznamuje »Bohemia« z Teplic-Šanova, by-
lo tam zproštěno 25 německých úředníků a úřed-
nic telefonní a telegrafní služby u hlavní pošty
v Teplicích - Saňově služby s okamžitou plat-
ností.
Toto opatření zasluhuje, aby bylo z úzkého
rámce svého dějiště vyneseno na světlo veřej-
nosti. Na návrh dozorčího úředníka poštovního ře-
ditelství v Praze dra Gerharta Langra byli z te-
lefonního a telegrafního úřadu v Teplicích vylou-
čeni všichni zaměstnanci bez rozdílu, zda muž-
ského nebo ženského pohlaví, kterékoliv služební
hodnosti a zřízenci. Nesmějí v těchto dvou oddě-
leních hlavní pošty již vykonávati službu a má
jich býti použito ve službě u přepážky. Jde asi
o 25 osob.
Zprvu asi všichni postižení bolestně pocítí ten-
to zásah, protože není k disposici tolik služebních
míst u přepážek. Lze tedy tušiti, že v krátké do-
bě někteří z těchto úředníků a zřízenců dostanou
rozhodnutí, podle kterého budou někam přeloženi.
Ježto opatření, které učinil dr. Langer v Praze,
není samozřejmě jeho osobní koníček, namířený
jen proti Teplicím, ale je všeobecného rázu a bu-
de pravděpodobně všude prováděno, kde jsou ve
zněmčených územích telegrafní úřady a telefonní
centrály, může jíti jen o přeložení do vnitra ze-
mě, ne-li dokonce do jiných zemi republiky. To
jest však rozhodně tvrdost, která těžce stihá ty,
kteří se najednou musí přestěhovati se svou rodi-
nou a majetkem.
Namane se také otázka, jaký význam má ta-
kové opatření, co bylo jeho důvodem. Po krátké
úvaze shledáme, že důvod tkvi ve skutečnosti, že
právě telefon a telegraf mají býti zbaveny ně-
meckých úředníků. Tedy oddělení poštovního pro-
vozu, kde přicházejí pokyny z dálky, kde jsou
sdělovány do ciziny správy, které nezůstanou, ja-
ko na př. v listovní službě, poštovní obálkou před
úředníkem utajeny. Ze zjištění těchto skutečností
vyplývá závěr, že Němci mají býti právě od to-
ho oddalováni, co se úředník doví, slyší a čte se
samozřejmou povinností zachovávati úřední tajem-
ství. A z toho zase čiší ryzí duch Machníkova
výnosu, jejž lze vyjádřiti slovy: Němec je po-
dezřelý ! Znamená to však také nejkřiklavější
rozpor s obsahem smířlivých a důvěru vzbuzují-
cích řečí našich vedoucích státníků. A tážeme-li
se. proč tyto řeči, které němečtí státní občané
naší republiky vždy vítají s radostnou nadějí, ne-
mohou míti kýžený výsledek a zaniknou bez o-
hlasu, lze na to v daném případě odpověděti:
Jsou to Langrovy »příkazy«. Takových dru Lan-
grů je mezi byrokracií každého úřadu mnoho a
jejich příkazy se tedy starají, aby vzájemná dů-
věra, kterou rozvážní chtějí vytvořiti na obou
stranách, byla stále umrtvována než může zapu-
stiti kořeny. Ať jde o takový případ nebo o při-
vedení dělníků jiné národnosti a z jiných obcí,
aby vyčistili teplické nebo některé jiné nádraží v
sudetskoněmeckěm území, je to stále totéž. Ni-
kdo však nevolá k odpovědnosti ty, kteří maří
oficielní politiku. Ježto mají volné pole působ-
nosti, tážeme se, kdy má skončiti neblahý rozpor
mezi zatvrzelými byrokraty a rozvážnými stát-
níky.