8
Než jsem jel do Slezska za Olzou, prostudo-
val jsem bohatý materiál český a polský týka-
jící se této zemičky. Z knihy ctihodného presi-
denta Masaryka »Nová Evropan jsem se dověděl,
že sum uznává, že na Těšínsku bydlí asi 230. 000
Poláků. Z tohoto počtu 140. 000 se dostalo pod
československé panství. Ve velké knize o Slezsku,
kterou napsal František Sláma, bývalý soudce v
Těšíně, jsem četl že Češi považovali za české jen
úseky Těšínská podél Ostravice. Lubor Niederle,
významný český učenec, pravil v hlavním svém
díle.. Slovanský svět«, že panství českého jazyka
začíná teprve západně od Ostravice, a i tam
ještě s polskými vlivy. Ze spisu profesora Adamu-
se jsem se dověděl, že polsko-česká jazyková
hranice se táhne podél řeky Moravky a Lučiny
a končí se u Hrušová nesahajíc k Bohumínu. Vý-
znamný český dějepisec, Vincenc Prásek, pravil
ve svém spise o Těšínsku, že polský živel má
na Těšínsku rozhodnou převahu.
Byl jsem přesvědčen, že demokratický český
národ bude ctíti tato tvrzení svých vlastních u-
čenců a nedovolí, aby menšina bratrského náro-
da, která se octla na území československého stá-
tu, utrpěla křivdu. - Bohužel již v Českém Tě-
šíně mne udivilo, že tam všude jsou německé ná-
pisy vedle českých, ale nejsou tam nápisy pol-
ské. A ještě více, dověděl jsem se hned na po-
čátku, že za Olzou jsou němečtí soudcové a no-
táři, ale že tam není ani jediný soudce a notář
polské národnosti, ačkoliv polský lid již po léta
se domáhá od českých úřadů notáře národnosti
polské. Dověděl jsem se, že v úřadech se lze
setkati s četnými Němci, ale že se polští ucha-
zeči odstrkuji až na nejzazší konec. V celé o-
blasti za Olzou není ani jediný polský biograf,
neboť všechny koncese má ve svých rukou po-
češťující Matice osvěty lidové (MOL), jejíž či-
nitelé mají na Těšínsku úlohu přímo osudnou, ne-
jen pro polskou menšinu, nýbrž i pro českoslo-
venský národ.
Když jsem se počal seznamovati se statisti-
kou lidu v oblasti za Olzou, zarazil mne fakt, že
ze 140. 000 Poláků, kteří se při rozdělení Těšínská
octli v Československu, v českém soupisu, prove-
deném r. 1921, zbylo jich pouze 69. 000. Co se
stalo s více než 70. 000 Poláků? Měl jsem v rukou
memorandum o zneužitích českých sčítacích ko-
misařů při soupisu lidu v r. 1930. Toto memo-
randum podepsali dva poslanci Národního shro-
máždění, Emanuel Chobot a dr Jan Bůžek, lidé
vážní a všeobecně ctění. Četl jsem s úžasem, že
vážené občany přepadali a trýznili četníci proto,
že uvedli polskou národnost. S pocitem hluboké-
ho zahanbení jsem se dovídal o nadávkách, ji-
miž čeští komisaři častovali chudé lidi za to, že
trvali na polské národnosti. Nejde tu o nějaké po-
koutní klepy, nýbrž o materiál řádně zjištěný a
potvrzený.
Když jsem se snažil pochopiti, proč čeští či-
nitelé tak nelidsky zacházejí s polskou menšinou
v oblasti za Olzou, dostal jsem odpověď, že na
Těšínsku nikdy Poláci nebyli, nýbrž že to jsou
popolštění Moravci, kteří se právě odpolštují. Ne-
považoval jsem to nejdříve za nemožné, neboť
za dlouhého českého panování se mohlo přece
mnoho Cechů z blízké Moravy vystěhovati na
Těšínsko. Ale jestliže tací »Moravci« byli na
Těšínsku a byli popolštěni, jistě jim zbyla česká
jména, která jim přece nikdo nemohl vyrvati.
Činitelé MOL (Matice osvěty lidové), které
slezský lid nazývá »moly«, ujišťují, že popolště-
ní se ukončilo před šedesáti nebo dokonce pa-
desáti lety. Procestoval jsem hřbitovy od Jablun-
kova a Starých Hamrů až po Komorní Lhotku,
Bystřici, Stonavu, Karvinnou, Orlovou, Německou
Lutyni atd. a hledal jsem na starých náhrobcích
moravská nebo česká jména. Hledal jsem tato
jména ve starých matrikách po slezských farách.
Kromě nepatrného procenta jmen českých přistě-
hovalců z novější doby nacházel jsem jména čistě
polská. Na hřbitovech v Bystřici, Komorní Lhot-
ce a jinde nacházel jsem staré náhrobky, z doby
před 126 lety, s polskými nápisy. Na kostelech
jsem nacházel staré nápisy v klasické, krásné
polštině. Ofotografoval jsem je pro ty české či-
nitele, kteří si nechtějí vážiti základní pravdy a
svými smyšlenkami trýzní polskou menšinu za
Olzou.
Nejbolestnějším však byl pro mne pohled na
nesčetné české školy, stavěné právě tam, kde
Češi nikdy nebyli a dosud nejsou, jak to potvr-
zují sami Češi. Díval jsem se na palácové školy
v Nýdku, Dolních Bludovicích, Hnojníku a jinde
a pochopil jsem, že se tyto školy naplňuji pol-
skými dětmi Vím, že polští rodiče neposílají své
děti dobrovolně, aby byly odnárodněny, a do-
věděl jsem se, že to činí pod nátlakem jako za-
městnanci závisející na českých zaměstnavatelích
soukromých a státních. Tato česká demokracie
odnárodňující Poláky skýtá neobyčejně žalostný
pohled. V Prusku nás odnárodňovala byrokracie,
stejně jako v Rusku, zde to dělají amatéři de-
mokrati. - - - přes úředníky rozličných hodností,
'od ředitelů hutí a soukromých úředníků - - -
Lichocením i hrozbou. Demokratický veřejný tisk
v Rusku a Prusku nás někdy chránil před pří-
lišnou horlivostí byrokracie. Zde, kde sama de-
mokracie vystavěla tolik škol k odnárodňování
Poláků, nikdo se proti těmto metodám neozve.
Nahlédl jsem do školské statistiky a s ú-
děsem jsem zjistil, že zatím co v r. 1921 cho-
dilo do polských škol v oblasti za Olzou přes
20000 děti. jest v r. 1935/36 v polských školách
jen 9 000 dětí. Zbytek byl zahnán do českých škol
Polští rodiče pláčí, ale jsou bezradní, neboť vez-
mou-li dítě z české školy, hrozí jim nátlak ho-
spodářské povahy. K demoralisaci polského lidu
ve Slezsku se vydávají patolízalské vládní noviny
toho druhu, jako časopis »Nasz Slazak«, a to
v polském jazyku. Při volbách české strany roz-
hazují mezi slezským lidem letáky polsky psané. «
»(Konec zítra. )«
Celý tento otevřený list i s jeho nápisem
censura v Českém Těšíně zabavila, ačkoliv tento
list obsahuje pouze zjištěni faktického stavu a je-
ho účelem není nic jiného než ukázati, jak lze
dosíci spolupráce Československa s Polskem.
Soud potvrdil zabavení jen proto, že censura u-
9
znala tento list za pobuřující a urážlivý. Bu-
dou-li se takto potlačovati všechny projevy a na-
bídky dohody, pak jest zřejmo, že příslušným či-
ni-tehim záleží jen na tom, aby k žádné dohodě
nedošlo a aby lid byl neustále roztrpčen a zne-
klidněn.
Podepsaní se táží pana ministra, vi-li o tom-
to zabavení a co hodlá učiniti, aby příště k po-
dobným zneužitím nedocházelo?
V Praze dne 7. října 1936.
Dr. Wolf,
dr. Sokol, Danihel, Drobný, Suroviak, Rázus, dr.
Pružinský, Florek, Turček, Derabovský, Longa,
Onderčo, Sivák, Hlinka, Sidor, Čavojský, Haščík,
Kendra, Slušný, dr. Tiso, Šalát.
683/VIII.
Interpelace
poslance J. Dubického
ministru školství a národní osvěty
o germanisační činnosti starokatolické
církve v severních Čechách.
V poslední době vzrůstá celá řada stížností
na germanisační činnost starokatolické církve
v Československu. Kdo zná historii této církve,
nebude se diviti. Povstala ve své větší části
v době »Los von Rom«, kteréž hnutí bylo vedeno
německonacionální stranou Schónererovou. Staro-
katolická církev v Československu je až do dne-
ška tím, čím byla v době svých počátků: útva-
rem ponejvíce politickým. Náboženských ambicí
mnoho nemá a kulturně neznamená nic. Za to
soustřeďují se zde živly krajně německo-nacio-
nální.
Faráři neumějí vůbec česky, až asi na dva,
kteří češtinu lámou. Je zvláštní zjev, že biskupem
této církve je rodem Cech, ale úplně poněmčilý.
Kryje svým zdánlivým češstvím zpolitisovanou
církev a znaží se ze všech sil buditi zdání, že jde
o útvar náboženský, národně spravedlivý.
Ve svazku této církve je bohužel i česká obec
starokatolická v Praze a mnoho českých lidí na
severu v pohraničí. Marné jsou veškeré pokusy
osamostatnit se. Nynější zákony by to připustily
jen za cenu zřeknutí se veškeré státní dotace a
subvence. Je to skutečně tragický případ. Česká
obec hyne v obětí německé církve a musí sná-
šeti ústrky a příkoří, nebol kdyby chtěla se zba-
viti poručnictví německého, byla by potrestána
odnětím veškerých státních příspěvků, které 1
zůstaly v neztenčené míře německé církvi.
Čeští příslušníci německých obcí nejsou na
tom lépe. Die stanov církve musí býti členy ně-
meckých obcí. Když chtěli přistoupiti k pražské
české obci, bylo jim v tom zabráněno. Žádost
pražské obce o rozšíření jejího obvodu, aby tak
mohli i Češi v pohraničí státi se jejími členy, mu-
sela býti ministerstvem školství předložena ve-
dení církve. Církevní správní orgán, t. zv. sy-
nodní rada, ihned se prohlásila za nekompetentní
rozhodovati. Kompetentní synoda pak byla v téže
schůzi synodní rady odročena na podzim přišíího
roku, ačkoliv měla se dle stanov konati letos.
Vedení církve a biskup Pasek jsou si vědomi
bezmocnosti české složky a dle toho jednají. Nej-
novější čin zpupného němectví této církve je od-
stranění českého učitele náboženství na českých
školách na Tanvaidsku a nahrazení jeno němec-
kým učitelem a ustanovení Němce za administrá-
tora české pražské obce.
V Šumperku na Moravě je farářem p. Ferge,
rodem odněkud z Korutan. Je to odrodilý Slovi-
nec. Zuřivý německý nacionál. Tomuto nepříteli
všeho českého a státního svěřila církev redakci
jediného svého časopisu. Podle toho také časopis
vypadá. Je pln poťouchlých narážek a budí ne-
spokojenost se státními zařízeními. Farář Ferge
je mimo to v neustálém spojeni s cizozemskem.
Ozve se všude, kde se domnívá, že by se mohlo
co změniti na německém charakteru církve. Tak
byl velmi popuzen, když se dověděl, že v Brně
zpívala se v starokatolické kapli po bohosluž-
bách státní hymna! Napsal představenstvu obce
dopis, v němž vytýká tuto událost slovy: >Jaká
to hloupost hrát v kostele »Kde domov můj«.
Chcete snad, aby lidé vystupovali z církve?*
Brněnská obec platí za zvlášt německy nacionál-
ní. Jejím členem byl byv. poslanec Jung.
Farář Ferge v článku »Zur Klarstellung«
v červnovém čísle časopisu >Altkatholisches Kir-
chenblatt* vyhazuje přímo českou obec ze spo-
lečenství církevního a agituje proti tomu, aby
čeští členové v německých obcích byli propuštěni
do pražské obce.
Farář brněnské obce, který celou věc přivedl
před forum synodní rady, jest dnes již odstraněn.
Našla se záminka, pro kterou jej biskup suspen-
doval. Farář ten jmenuje se Gustav Kamenský,
bytem Brno, U bílého beránka 3.
Farní rada starokatolické obce v Děsné se-
stává z osob nacionálnč vypjatých. V této obci,
jejíž farář neumí slova česky, je dle vlastního
výpočtu farářova 131 Čechů. Byli až do roku 1934
zcela bezprávní. Nebylo tu ani českého nábožen-
ského vyučování, ani českých funkcí, ani českých
bohoslužeb. Od roku 1934 postarala se pražská
obec o vyučování českých dětí v starokatolickém
náboženství. Poněvadž to je záležitost více méně
rodičů a Školské správy, podařilo se během 2 let
vybudovat české vyučování náboženství v obvo-
dech starokatolických obcí Děsná, Smržovka,
dále obce Arnultovice u Boru do té míry, že na-
vštěvovalo vyučování 80 starokatolických dětí.
Dalším důsledkem byla potřeba učitele nábo-
ženství, aby dětem a jich rodičům byly konány
10
také bohoslužby v českém jazyku. Proti tomu
vzepřela se zvláště obec v Děsné a bez udání
důvodů odepřela poskytnouti k tomu účelu svůj
kostel. Synodní rada a biskup přihlíželi nečinně
k tomuto boji o české bohoslužby, biskup odepřel
zprostředkovati a radil učiteli, aby raději upustil
od svého požadavku. Toho ovšem učitel učiniti
nemohl. Když pak za souhlasu biskupa český fa-
rář z Prahy konal české bohoslužby v české škole
ve Žďáře, vzdálené několik set kroků od honos-
ného kostela desenského, protestovali opět farní
funkcionáři desenští na popud faráře Siehra u
biskupa, který velmi ostře další české bohoslužby
zakázal. Teprve následující synodní rada povo-
lila opět české bohoslužby, ale jen mimo kostel
a s povinností, že bude jejich konání předem hlá-
šeno farní radě a farnímu úřadu.
Tyto potíže přiměly pražský sbor k žádosti
na ministerstvo školství, by češti starokatolíci
byli přiděleni ku Praze, aby nebylo nutné poni-
žující doprošování se německých činitelů. Žádost
byla odůvodněna vážnými okolnostmi. Minister-
stvo důvody žádosti dalo vyšetřiti a funkcionáři
obce desenské a smržovské byli voláni na okres-
ní úřad v Jablonci. Tam dostavil se nežádán také
biskup Pasek z Varnsdorfu a způsobem na hod-
nostáře církevního neobvyklým útočil na učitele
náboženství a na pražskou obec. Úředník okres-
ního úřadu kladl shromážděným funkcionářům na
srdce, aby české bohoslužby povolili, z čehož
tito poznali, že nelze se vyslovenému požadavku
vyhnouti.
Výsledek této schůze na okresním úřadě byl
pak tento: Biskup odebral učiteli náboženství -
jenž vyučování vybudoval a nezištně řídil - po-
voleni k vyučování a ustanovil místo něho Němce
faráře z Jablonce n. N., který jazyk český láme
a komolí. Byl to zřejmě akt msty. Ustanovení
Němce za učitele sleduje účel, hnutí za české bo-
hoslužby utlumiti a způsobiti opět stav, jak byl
před rokem 1934.
Čeští rodičové protestovali jak u synodní
rady, tak na ministerstvu školství, leč marně. Ně-
mec farář zůstal dále ustanoveným učitelem a
chtěli - li se čeští starokatolíci vyhnouti tomu, aby
jejich děti byli vyučovány Němcem v duchu ně-
meckých obcí starokatolických, museli své děti
odhlásiti z vyučováni náboženství. Tak stalo se,
že na Tanvaldsku se toho času starokatolickému
náboženství česky nevyučuje.
Do této doby připadá dále jmenováni Němce,
faráře v Jablonci n. N. p. Gerstnera, za admini-
strátora pražského sboru. V červenci t. r. uprázd-
nila se fara v Praze. Pražský sbor našel si ihned
nástupce v osobě p. Martina J. Vochoče, který
má absolvovanou filosofii a dva semestry theolo-
gie. Předseda sboru osobně vyjednával s bisku-
pem dne 8. srpna 1936 stran jeho ustanovení do
Prahy. Biskup souhlasil. Ale v zápětí hned dru-
hého dne asi ze strachu před německými duchov-
ními - odvolal svůj souhlas písemně a navrhl
Zemskému úřadu za administrátora pražského
sboru Němce Gerstnera, který je farářem v Ja-
blonci a měl mimo to spravovati pražský sbor.
Dle řádu synodního nelze ustanoviti správce
sboru bez souhlasu sborového výboru Či předsta-
venstva. Zde tedy přestoupil biskup Pasek svou
pravomoc a sbor podal stížnost zemskému úřadu.
Za to biskup nechce uznati kandidaturu Vocho-
čovu. Aniž kde o tom bylo řeči, vynalezl thesi,
že je nutno, aby kandidát byl dříve přijat do
kléru. Vochoče odmítá přijati. Pražský sbor zvo-
lil Vochoče dle stanov za faráře, biskup ho ne-
chce přijmouti do kléru a vnucuje sboru Němce
Gerstnera.
Do jaké míry jde o licoměrnost vedeni církve
vysvítá z toho, že ve schůzi synodní rady ve
Varnsdorfu dne 10. září t. r. bylo konečně po
tříletém marném boji usneseno, aby obcím bylo
nařízeno, že mají českým lidem povoliti české
bohoslužby v kostelích. Ale v témž sezení byl
návrh pražského sboru na jmenování Vochoče
farářem neb administrátorem v Praze zamítnut
pod záminkou, že nemá patřičná studia. Tím
ovšem ono povolení českých bohoslužeb stává
se bezpředmětné, poněvadž není, kdo by je slou-
žil. Jinak řečeno: bohoslužby povoleny, ale kně-
ze není. Tak mohou vedoucí církve tvrdit, že če-
skému požadavku vyhověli, a přece bohoslužby
nemohou se konati, poněvadž by je mohl sloužiti
jen jmenovaný již Gerstner Němec, který ovládá
češtinu sotva do té míry, že by mohl s nouzí čísti
bohoslužby. Tedy: výsměch Cechům a celé če-
ské veřejnosti. To je práce našich Němců v po-
hraničí.
Stav je dnes ten, že rodiče dali všechny děti
z náboženství odhlásiti, protože byl ustanoven
za učitele Němec, ač dosavadní učitel Čech je
v místě. Nemohou se také konati bohoslužby, po-
něvadž jen Němec Gerstner smí je konati. Tak
chtějí biskup a synodní rada přinutiti Čechy, aby
se vrátili do německého jha. V Praze nesmí býti
kněz Čech, aby nebyl tento plán rušen. Kdyby
byl v Praze jmenován p. Vochoč administrátorem
neb farářem, byla by tu osobnost, která by mohla
i v pohraničí sloužiti a vyučovati české děti.
Proto se zdráhá biskup p. Vochoče jmenovat a
hledá různé záminky.
U jiných kandidátů toho nebylo. Ale ani
Praha nemá míti českého kněze. To je ovšem
vrchol zvůle. Biskup Pasek se zdráhá ustano-
viti Vochoče v Praze, poněvadž by tím okamži-
kem měla Praha k disposici kněze, který by mohl
býti vysílán i do pohraničí.
Biskup Pasek ve Varnsdorfu, který o sobě
tvrdí, že je Čech, podporuje ve všem jen němec-
ké stanovisko. Zná dobře mentalitu Němců, ale
kryje je a pracuje v jejich smyslu. Odepřel český
biřmovati české děti. Tvrdí veřejně, že staroka-
tolická církev je církev německá a že je bisku-
pem německé církve. V otázkách, o nichž se zmi-
ňujeme, nechce se nikdy exponovat a nechce
zprostředkovati. Nesnaží se dopomoci českému
stanovisku ke právu, ale staví se ve všem na
stranu německou. Sami Němci tvrdí, že by Němec
na jeho místě jednal spravedlivěji, poněvadž by
se nemusel obávat výčitky, že jedná jako Čech.
Má-li býti české věci pomoženo, je nezbytno,
aby pražská obec starokatolická mohla se osa-
11
mostatnit, aby nebyla v područí německé církve.
Nesmi však ztratiti nárok, na státní dotaci a
subvenci.
Je nutno, aby obvod pražské obce byl roz-
šířen na celou republiku, aby mohla přijímati
všechny Čechy starokatolického vyznání za své
členy, aby Češi nemuseli býti členy německých
obcí.
Biskup Pasek ve Varnsdorfu, který nedovede
církev vésti tak, aby byla jen náboženskou spo-
lečností, musí odstoupiti. Jeho slabost a to, že
kryje politisující obce, činí ho neschopným státi
v čele náboženského tělesa.
Podepsaní interpelanti se táží:
Je pan ministr školství a národní osvěty
ochoten naříditi přímé vyšetření výše uvedených
věcí a provésti nápravu, aby zabráněno bylo
germanisační činnosti církve starokatolické v se-
verních Cechách?
Je pan ministr školství a národní osvěty ocho-
ten dáli souhlas k osamostatnění pražské obce
starokatolické, aby nebyla v područí německé
církve s tím ustanovením, že bude míti nárok na
státní dotaci a subvenci?
Je pan ministr školství a národní osvěty
ochoten rozšířiti obvod pražské starokatolické
obce na celou republiku, aby mohla přijímati
za členy všechny Cechy starokatolického vy-
znání?
V Praze dne 10. listopadu 1936.
Dubický,
Mrskošová, Židovský, dr. Inž. Tumlířová, Dvořák,
Venci, Pelíšek, Děvečka, Kočandrle, Vančo, Bl-
střický, Lichner, Pozdilek, Haupt, Mašata. Zajíc,
Hrubý, Topoli, Rechcígl, Coufal, Čuřík,
Martinásek.
683/IX (překlad).
Interpelace
poslance G. Wollnera
ministru sociální péče
a ministru vnitra,
že proti zákonu byli vyloučeni dva čle-
nové »Místní skupiny svazu dřevodělni-
ků v ČSR ve Znojmě«.
Členové »Místní skupiny kolářů - Znojmo II.,
jednotného svazu dřevodělníků v ČSR se sídlem
ve Znojmě*, Josef Nimmfiihr a Bedřich Sehon,
oba ze Znojma, byli dne 2. července 1935 vylou-
čeni ze zmíněné odborové organisace a ze zmí-
něné místní skupiny odborové organisace, proto-
že patřili k sudetskoněmecké straně a pracovali
v ní. Pro toto vyloučení bylo podáno trestní o-
známení podle § 2 zákona proti útisku proti či-
novníkům zmíněné místní skupiny Janu Formano-
vi a Aloisů Frohlichovi ze Znojma.
Proti osvobozujícímu rozsudku, jejž vydal
znojemský okresní soud v trestním řízení proti
nim, podal veřejný žalobce odvolání ke znojem-
skému krajskému soudu, který obžalované zno-
vu osvobodil uváděje tyto důvody:
Krajský soud přijímá sice za prokázanou
skutečnost, že svrchu jmenovaní byli vyloučeni
z politických důvodů, ale musí proto obžalované
osvoboditi, poněvadž prý jednali na pokyn ústřed-
ního svazu, tedy bez osobní odpovědnosti.
Právní zástupce vyloučených členů, pan JUDr
Harald Schindler, advokát ve Znojmě, Kalcherova
ulice č. 27, podal mimo to dne 28. července 1935
stížnost ministerstvu sociální péče, kterou toto
ministerstvo vyřídilo tak, že když došlo mínění
ústředny odborové organisace, zaslalo spisy dne
20. září 1935 pod č. E 3211/5/16-8 znojemskému
okresnímu úřadu, aby do nich tento advokát na-
hlédl. Stížnost nebyla tedy vyřízena ani kladně
ani záporně.
Podepsaní poslanci táží se tedy, opírajíce se
o tato fakta, pana ministra sociální péče a pana
ministra vnitra:
1. Jsou pan ministr vnitra a pan ministr so-
ciální péče ochotni dáti vyšetřiti vytýkaný stav
věci?
2. Souhlasí páni ministři s tímto jednáním mi-
nisterstva sociální péče?
3. Jsou páni ministři ochotni tuto věc řádně
vyříditi, zvláště s použitím ustanovení odst. 1
§ 4 zákona o státním příspěvku k podpoře v ne-
zaměstiianosti ve znění vládního nařízení ze dne
29. července 1933, č. 161 Sb. z. a n. ?
V Praze dne 12. listopadu 1936.
Wollner,
Knorre, Inž. Karmastn. Jobst. Axmann. dr. Rosené,
inž. Künzel dr. Kellner. Stangl, dr. Zippelius, dr.
Peters. Franz Němec, Sogl, May. Hollube. Obrlik,
dr. Eichholz, Inž. Peschka. Inž. Lischka, Jäkel, Inž.
Richter.
683/X.
Interpelácia
poši. Antona Šaláta
ministrovi školstva a nár. osvety
o podivnej podmienke pre povolenie Jed-
noročného učebného kurzu pri štátnej
meštianskej škole vo Zvolenskej Slatine.
Rodičovské sdruženie pri št. mešť. škole vo
Zvolenskej Slatine (okres Zvolen) vo svojom ne-
12
dávno rozoslanom memorande sa ponosuje, že
až dva roky bojuje, aby pri tamojšej št. mešť.
škole bol povolený jednoročný kurz, lebo s prijí-
maním žiactva k jednoročnému kurzu vo Zvolene
a v Lučenci boly pre nával uchádzačov vždy veľ-
ké ťažkosti a s dochádzkou do školy bývalý veľ-
ké trovy. Od roku 1933 ku št. mešť. škole vo
Zvolenskej Slatine je pripojená aj expozitúra št.
mešť. školy v Ocovej, kde už v minulom škôl.
roku vyšli chovanci z III. ročníka. Riaditeľstvo
št. mešť. školy vo Zvolene oznámilo na konci
mm. škôl. roku, že nebude možné pre nedostatok
miesta prijímať zo slatinských žiakov do tamoj-
šieho kurzu. Podobnú zprávu podalo aj riaditeľ-
stvo mešť. školy v Lučenci.
Na to Zvolenská Slatina zaviazala sa posta-
rať o miestnosť, rodičovské sdruženie zaviazalo
sa hradiť vecný výdavok, spojený so sriadením
a vydržiavaním kurzu. Na základe týchto osved-
čení riaditeľstvo školy previedlo predbežný zápis
a prihlásilo sa vyše 40 žiakov do kurzu. Žiadosť
o povolenie kurzu bola riaditeľstvom školy cestou
školského inšpektorátu vo Zvolene podaná na Re-
ferát MŠANO 3. júla 1936.
Povolenie otvoriť jednoročný učebný kurz
dal Referát MŠANO 24. IX. 1936 a to na zá-
klade zmocnema MŠANO, ale určil podmienku,
že celý vecný a celý osobný náklad, spojený s
výučbou v kurze uhradí rodičovské sdruženie sa-
mo. Učitelia, vyučujúci na mešť. škole, mali si
rozdeliť hodiny v kurze a honorár za ne mali do-
stávať od rodičov, k čomu sa musel zaviazať kaž-
dý roďič V povoľovacom dekréte bola poznám-
ka, že MŠANO vyjednáva s min. financií, aby bol
pridelený štátom platený učiteľ, ktorý by obsta-
ral výučbu v kurze. S výučbou s takýmto dočas-
ným opatrením bolo započaté dňa 5. X. 1936.
Nedávno riaditeľstvo mešť. školy vo Zvolen.
Slatine obdržalo výzvu aby podpismi rodičov za-
bezpečilo plat učiteľovi, ktorého referát MŠANO
chce vyslať. Plat tohto učiteľa má byť rodičov-
ským sdružením zabezpečený na celý školský
rok. Takéto veľké zaťaženie rodičia nemohli vziať
na seba a odopreli zabezpečenie platu pre št.
učiteľa v kurze. Pre toto kurz ihneď bol zavretý,
čím slatinským deťom znemožnené je ďalej sa
vzdelávať.
Zaťaženie rodičov hradením vecného výdav-
ku, zaopatrením nábytku, zakúpením písacích stro-
jov je už i tak veľké a preto ani pri najlepšej
vôli väčšina rodičov nevládze znášať novšú ťar-
chu na osobný výdavok. Rodičia rozhodne žia-
dajú, aby k vedeniu kurzu bol vyslaný učiteľ, pla-
tení štátom.
Veľa sa rečnilo a písalo o význame meštia-
nok. Aj o tom, že akým dobrodením budú ony zo
strany štátu pre ľud. No, ak si školská správa
myslí, že ona dá škole len meno, predpisy a
prísny dozor, ostatné ale majú dať iní, tak je
na mýlnej ceste. Naše občianstvo je už tak za-
ťažené daňami, životnými starostami, s vecný-
mi výdavkami na školy, že už viac nevládze pla-
tiť a trpko repce proti novým ťarchám a jej za-
príčiniteľom.
Preto v záujme uspokojenia roztrpčených ro-
dičov vo Zvolenskej Slatine sa pýtame p. ministra
školstva:
1. či vie o podivnej podmienke povolenia jed-
noročného kurzu učebného pri št. mešť. škole vo
Zvol. Slatine?
2. či je ochotný nariadiť, aby v interpelovanej
veci nastala čím prv náprava?
V Prahe, dňa 27. novembra 1936.
Šalát,
Čavojský, Danihel, Drobný, Florek, Slušný, Su-
roviak, Rázus, dr. Tiso, dr. Sokol, Sivák, dr. Pru-
žinský, Onderčo, Hlinka, Sidor, Haščík, Kendra,
Longa, Turček, dr. Wolf, Dembovský.
683/XI.
Interpelácia
posl. Antona Šaláta
ministrovi zemedelstva
o potrebe vyšetrenia viacerých ponôs
obyvateľov Heľpy (okres Brezno n. Hro-
nom), vznášaných na adresu lesného
eráru.
Obyvatelia Heľpy, zväčša chudobní roľníci,
povozníci a lesorobotníci, majú veľa: ponôs, týka-
júcich sa lesného eráru. Niektoré z nich uvádza-
me tu na základe obšírnej zápisnice, podpísanej
viacerými občanmi Heľpy.
1. V prvom rade ponosujú sa Heľpama na
to, že z ich veľkej obce bola odňatá štátna les-
ná správa a bola roku 1935 preložená do Poho-
relej Maše, kde tak rečeno met žiadnej obce.
Toto nové sídlo štátnej lesnej správy je veľmi
nepraktické nielen pre Heľpanov, ale aj pre ob-
čanov veľkej obce Pohorela. Keď chce občan z
Heľpy kartu na drevo, musí ísť najprv 6 km do
Pohorelej Maše pre povolenie. Potom ide zpäť
do Heľpy a do lesa nachystať si dreva. Keď ho
nahotovil musí to ísť hlásiť príslušnému horáro-
vi, od neho musí znovu ísť do Pohorelej Maše na
štát. lesnú správu zaplatiť cenu dreva. Keď sa
odtiaľ vráti s potvrdenkou, horár mu vydá drevo.
Podobnému mrhaniu času a sekatúre je vy-
stavený robotník z Heľpy a z Pohorelej pri one-
mocnenie, lebo musí ísť najprv pre lístok do Po-
horeli Maše na štát. lesnú správu a s lístkom
musí zas ísť do Heľpy k lekárovi, lebo tam je
sídlo lekára.
Pokiaľ štát. lesná správa sídlila v Heľpe, ne-
mocný lesorobotník či z Heľpy či z Pohorelej
13
ľahko si vybavil veci aj na správe aj u lekára.
Teraz je chudobný, hladujúci ľud zbytočne pre-
háňaný a roztrpčovaný. Keď do roku 1935 vy-
hovovaly v Heľpe tamojšie erárne budovy pre
Štátnu lesnú správu, prečo na úkor ľudu bola
táto štát. lesná správa preložená? Správa táto
už za starej éry bola v Heľpe. Heľpania sa pro-
ti preloženiu štát. lesnej správy bránili deputá-
ciou na Riaditeľstvo štát. lesov v Ban. Bystrici.
No, žiadosť ľudu nebola povšimnutá.
Nie div potom, keď si tamojšie slovenský ľud
roztrpčeno hovorí, že tak bezohľadne nerobili so
Slovákmi ani Maďari, ako sa to deje dnes! Čo
Maďari dali Heľpe, to im - vraj - teraz od-
ňal náš vlastný štát.
2. Vážna je ponosa Heľpanov aj na ceny
dreva palivového a úžitkového. Kedysi lesorobot-
nici v Heľpa dostávali z panskej hory ročne 2
fúry dreva zdarma a nerobotníci tiež za Tavnú
cenu dostali dreva od panstva. Dnes lesnému erá-
ru bez výnimky musia za jeden priestorový meter
tvrdého, palivového dreva platiť 26 Kč, za mäkké
14 Kč, za úžitkové 22 Kč, k tomu ale toto dre-
vo si musia sami nachystať v lese a odtiaľ si ho
odviesť. - Divné je, že pri iných štát. lesných
správach nie sú tak vysoké ceny dreva ako pri
správe v Pohorelej Maši.
Pri dnešnej nezamestnanosti a výške cien
dreva málo kto si môže nakúpiť potrebné pa-
livo, takže biedne zaodeté, bosé deti musia sa
aj v chyžiách triasť od zimy. Prv si chudobnej-
ší mohli v lese sbierať odpadkové drevo, teraz
už nesmú, hoci takého dreva hnije v štát. lese
hodne.
Čo povedať na takýto skutočný prípad?
Jozef Zanvíd z Heľpy s vedomím štátneho
horára z bývalého rúbaniska, kde už bol malý
podrasť, navyťahoval si odpadkov z bývalých
stromov. Čistil tým vlastne mladinu. Staré konáre
posťahoval si do doliny, aby si ich naraz mohol
odviezť. Ale na rozkaz štát. horára musel tieto
horko-ťažko povyťahované, polozhnité odpadky
spracovať tam do šichtúňa, aby ich mohli odme-
rať. A za jeden priestorový meter porátali mu
12 Kč. Je to priam sderstvo ľudu!
Nespravodlivé je aj to, že štátna lesná sprá-
va za drevo, ktoré je až pod hoľami a tam hnije,
ráta toľko, ako by bolo blízko pri doline. Obča-
nia by si ho kupovali a odvážali, keby ho mohli
dostať lacnejšie.
3. Veľkou chybou je aj to, že lesné cesty sú
veľmi zle, nesjazdné, správa ich nedá opravovať,
takže si Heľpania chodia pro drevo radšej ku inej
štát. lesnej správe.
Je potrebné opraviť aspoň hlavné lesné cesty,
ako na príklad na »Krivuly«, na »Brestovú« a do
»Racovej doliny«.
4. Veľká je roztrpčenosť v Heľpe aj pre škody,
zapríčinené r. 1935 jelenmi na siatinách chudob-
ných občanov. Škody boly riadne odhadnuté,
o čom sa poslalo aj vyrozumenie na štátnu lesnú
správu aj prenájemcovi poľovného revíru. Jo-
zefovi Zánvidovi. Námietok oproti výške odhadu
nebolo. Ale ani správa, ani prenájomca poľovné-
ho revíru nechce hradiť škody. Poškodení boli:
Juraj Tkáčik, Maria Filová Marekova, Ján Melko
Drozd, Št. Filo, Juraj Tančok, Fr. Turčín, Karol
Filo Kozub, Anna Filová r. Blažečka.
Poškodenci boli podali žalobu proti štátnej
lesnej správe, aj proti prenájemcovi poľovného
revíru. Štátna lesná správa sa bránila tým, že
škody zverinou spôsobené povinný je hradiť pre-
nájomca poľovného revíru. Tento zas bránil sa
tým, že on nedochováva jelene, ale že ich riadne
dáva kŕmiť štátna lesná správa. Keby sa tá o ne
nestarala, nebolo by ich toľko a nezdržovaly by
sa len v tomto revíre.
Súd 13. mája t. r. v Brezne n. Hronom od-
mrštil žalobu a posúdil žalujúcich na hradenie
všetkých trov, z čoho len právnym zástupcom
patrí hodne vyše 1000 Kč. Súd nevypočul sved-
kov žalovateľov, ktorí by boli dokázali, že štátna
lesná správa skutočne dochováva a kŕmi jelene,
teda je za ne zodpovedná. Žalujúci neapelovali
oproti výroku súdu, lebo sa báli šikanovania zo
strany činiteľov erárnych pri ďalšom ich styku
s lesoerárom.
Je to smutný zjav, že keď chudobní občania
prijdú o úrodu a výživu pre zverinu, nemôžu sa
nikde dovolať obrany, náhrady za škody a ešte
aj exekúcia im hrozí po divne odznelom súdnom
výroku. Je to bezohľadnosť, spáchaná na ubiede-
nom ľude. Túto krivdu je potrebné napraviť.
5. Konečne sa trpko ponosujú Heľpania i na
to, že im je zakázané pást dobytok a ovce na
podhôrnych pašienkách, na ktorých sa predtým
mohlo pásavať.
Najvážnejším zdrojom životným nášho hore-
hronského ľudu je dobytkárstvo a ovčiarstvo. Ak
sa mu toto znemožni, musí hladovať, alebo do
cudziny utekať za živobytím. Čo nám osožia i tie
najkrajšie lesy, keď ľud bude zúfale hynuť pod
nimi. Kto tieto poklady štátu bude chrániť, keď
nebude spokojeného občianstva?
Preto v záujme dobra štátu sa pýtame pána
ministra zemedelstva:
1. Či je ochotný povšimnúť si tu predostre-
tých sťažností občanov Heľpy?
2. Či je ochotný dať vyšetriť tieto ponosy a
nariadiť, aby nastala náprava v udaných záležito-
stiach?
V Prahe, dňa 27. novembra 1936.
Šalát,
Čavojský, Danihel, Drobný, dr. Pružinský, Suro-
viak, Turček, dr. Wolf, Dembovský, Florek, Sivák,
dr. Tiso, Rázus, Slušný, dr. Sokol, Hlinka, Onderčo,
Sidor, Háčik, Kendra, Longa.