Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 4. zasedání.
683.
Interpelace:
I. posl. Neumeistra, Kopasze a Polacha mm. financí ve věci skladu tabáku v Písku,
II. posl. Kopřivy min. vnitra o jednání okresního úřadu v Novém Městě na Moravě, jenž
neuznává ústavní listinou zaručená práva občanů,
III. posl. Nepomuckého min. spravedlnosti dru Dérerovi o svévolném zabavení zvláštního vy-
dání časopisu »Obrana Lidu«,
IV. posl. Kopřivy min. vnitra o zabavení letáku »Výzva«, vydaného okresním vedením ko-
munistické strany Československa v Holešově,
V. posl. Appelta min. školství a národní osvěty, že německá státní cena za rok 1936 byla
udělena proti stanovám,
VI. posl. dra Wolfa min. vnitra, že v č. 41 časopisu »Robotnik Ślaski« ze dne 10. října 1936
byl zabaven článek o zastřelení chlapce,
VII. posl. dra Wolfa min. vnitra o zabavení č. 175 časopisu »Dziennik Polski ze dne 18.
září 1936,
VIII. posl. Dubického min. školství a národní osvěty o germanisační činnosti starokatolické
církve v severních Cechách,
IX. posl. Wollnera min. sociální péče a min. vnitra, že proti zákonu byli vyloučeni dva čle-
nové »Místní skupiny svazu dřevodělníků v ČSR ve Znojmě«,
X. posl. Šaláta min. školstva a nár. osvěty o podivnej podmienke pre povolenie jednoročné-
ho učebného kurzu pri štátnej škole meštianskej vo Zvolenskej Slatině,
XI. posl. Šaláta min. zemědělstva o potřebě vyšetrenia viacerých ponôs obyvateľov Heľpy
(okr. Březno n. Hronom), vznášaných na adresu lesného eráru,
XII. posl. Suroviaka předsedovi vlády ČSR pře nespravedlivé prekladanie rušnovodičov z Čiech
k riaditeľstvu statných železnic v Košiciach,
XIII. posl. Suroviaka předsedovi vlády ČSR pre zamýšľané zrušenie likvidatury penzijných a
zaopatřovacích pôžitkov pre železničiarskych penzistov bývalej košicko-bohumínskej že-
leznice v Košiciach a likvidatury pre MÁV. penzistov v Bratislavě,
XIV. posl. Suroviaka vláde ČSR pre pridelenie novovystavenej železnice Púchov nad Váhom-
Horní Lideč do obvodu riaditeľstva statných železnic v Olomouci,
XV. posl. Pika, Laušmana, Jurnečkové-Vorlové a Nového vládě Československé republiky stran
zákona o prohlídkách jatečního dobytka a masa v ČSR,
XVI. posl. Zeminové, Bergmanna a dra Patejdla vládě republiky Československé o nevhod-
ných nebo předražených úředních místnostech v domech nájemních,
2
XVII. posl. Polívku min. zemědělstva dru Zadinovi o prídelovej ceně a nedoplatcích prídelcov
v Sl. Mederi,
XVIII. posl. Polívku min. spravedlnosti a soč. pečlivosti o odmienach predsedom rozhodčích
súdov,
XIX. posl. Polívku min. železnic R. Bechyňovi pře železničnú katastrofu u Sály nad Vá-
hom,
XX. posl. dra Patejdla a a dra Klapky min. sociální péče, že se neprovádí článek L bankovního
zákona č. 54 Sb. z. a n. ze dne 21. dubna 1932,
XXI. posl. Polívku min. školstva a nár. osvěty dru Frankemu o štátnej podpore na ľudový-
chovnú činnost,
XXII. posl. Polívku min. školstva a nár. osvěty a min. financií pře výstavbu statného čsl. reál.
gymnázia v Nitře,
683/I.
Interpelace
poslanců F. Neumeistra, J. Kopasze
a J. Polacha
ministru financi
ve věci skladu tabáku v Pisku.
Dne 3. prosince 1935 podal poslanec Franti-
šek Neumeister ve smyslu § 67 jednacího řádu
poslanecké sněmovny následující dotaz na pana
ministra financí:
»V Pisku obstarával sklad tabáku Alois
Eisner, asi 40 roků. Bylo dokazováno, že na vý-
těžku skladu není existenčně odvislým, bylo pro-
to požádáno, aby sklad mu byl odebrán. Mini-
sterstvo financí vyhovělo. Ve skladě tabáku byl
společníkem pensista Mayér. Stejně na tohoto
bylo upozorňováno a žádáno, aby také společen-
ství bylo mu odebráno a to proto, že má více
než 1000 Kč měsíční pense. Poněvadž tohoto pla-
tu mnohdy nemá ani aktivní úředník ve státní
službě se středoškolským vzděláním, není třeba,
aby mimo takovou pensi měl ještě společenství
ze skladu tabáku. Mimo to Mayer má dům,
dokazoval sice, že je zadlužen, což ale neodpo-
vídá pravdě, má 80. 000 Kč hotově ve skladě ta-
báku, 75. 000 Kč v hotovosti a v investicích. Na
tuto částku 155. 000 Kč si ničeho nevypůjčil.
O Eisnerovi se tvrdí, že má částku asi 200. 000 Kč
na hotovosti, ovšem nemá žádné pense. Při tom,
jak uvádím, sklad se Eisnerovi bére, ale nejen že
se tam ponechává Mayer, člověk lépe situovaný
a hospodářsky zabezpečený, ale sklad tabáku
má zůstat Mayerovi samotnému. Není tudíž vů-
bec vyhověno požadavku, aby sklad tabáku do-
stal se do rukou válečných poškozenců, ačkoliv
o sklad ucházejí se těžcí invalidé, na př. Ambrož
Vlásek, 85% invalida z Koloděj. Opatřením, které
fin. správa udělala, nestalo se nic k prospěchu
vál. poškozencům. Sklady tabáku v poslední době
zadávají se opravdu protekčně, mám celou řadu
stížností. Se zadáváním skladů tabáku děje se
přímo věda a prakse, která se zavedla, je přímo
neudržitelná. Jsou tyto přehmaty veřejně vytý-
kány, stále se poukazuje, že sklady tabáku za-
dávají se protekčně a nespravedlivě a proto po-
važuji za důležité na toto upozorniti a dožaduji
se nápravy.
V konkrétním případě upozorňuji, že pensista
Mayer má 1. 000 Kč měsíčně pense, prokazatelně
na hotovosti 155. 000 Kč, mimo to má dům a
jistě je jeho existence tímto zabezpečena. Uve-
dené mu musí plně postačiti k existenci, a v dů-
sledcích toho upozorňuji, že je třeba, aby tento
velkoprodej byl zadán potřebným a schopným
válečným poškozencům.
V důsledcích uvedeného dotazuje se pode-
psaný pana ministra financí, je-li ochoten zmí-
něný případ přezkoumati a naříditi, aby velko-
prodej v Písku byl zadán potřebným a schopným
válečným poškozencům? Dále dotazuje se pode-
psaný, je-li pan ministr financí ochoten naříditi,
aby změněn byl postup při zadávání velkopro-
dejů tabáku?
Na tento dotaz, datovaný dne 3. prosince
1935, tedy více než před 11 měsíci, nedostal po-
slanec Neumeister odpověď a v důsledcích toho
podávají podepsaní na pana ministra financí tuto
interpelaci a dotazují se, je-li pan ministr financi
ochoten na tuto interpelaci odpověděti, a hlavně
pak, je-li ochoten v konkrétním případě zaříditi,
aby velkoprodej tabáku v Písku zadán byl po-
třebným válečným poškozencům a je-li ochoten
naříditi, aby změněn byl postup při zadávání
velkoprodejů tabáku?
V Praze dne 23. listopadu 1936.
Neumeister, Kopasz, Polach,
dr. Markovič, Pik, Hladký, Klein, Srba, Tymeš,
Schulcz, Laušman, Jaša, Vaverka, Dloubý, Frant.
Němec, Jurnečková-Vorlová, Révay, Jar. Kučera,
Stivín, R. Chalupa, Benda, Bečko, Ešner, Nový,
dr. Mareš, A. Langer.
3
683/II.
Interpelace
poslance Kopřivy
ministru vnitra
o jednáni okresního úřadu v Novém Mě-
stě na Moravě, jenž neuznává ústavní
listinou zaručená práva občanů.
Dne 16. října konala se ve Žďáře na Moravě
veřejná schůze lidu s programem: Proti drahotě,
hospodářská a politická situace. Na schůzi refe-
roval poslanec Kopřiva. Schůzi byl účasten jako
intervenující úředník dr Fiala z okresního úřadu
v Novém Městě. Ještě před schůzí vyžádal si
dr Fiala od svolavatele schůze resoluci, která
měla býti na schůzi navržena ke schválení. Re-
soluce obsahovala tyto požadavky, adresované
vládě ČSR: Opatření proti zdražovatelům život-
ních potřeb, uvolnění dovozu jatečného dobytka
ze zahraničí, povolení sbírek ve prospěch španěl-
ské vlády a uvolnění sbírek zabavených. Dr Fiala
odmítl připustiti tuto resoluci, aniž ji řádně četl.
Poznamenal pouze k poslanci Kopřivovi, aby si
šel stěžovat. Na základě okamžitého protestu po-
slance Kopřivy vyžádal si později, během řeči,
znovu resoluci a škrtl z ni požadavky k vládě,
týkající se sbírek pro Španělsko. Na vyzvání dra
Fialy legitimoval se poslanec Kopřiva svou po-
slaneckou legitimací. Dr. Fiala ho však žádal, aby
se legitimoval ještě nějakou jinou legitimací. Te-
prve na protest poslance Kopřivy spokojil se
s legitimaci poslaneckou.
Ještě před zahájením schůze byl poslanec
Kopřiva upozorněn několika místními občany, že
ve Žďáře je téměř každá schůze komunistické
strany intervenujícím komisařem okresní poli-
tické správy rozpuštěna, třebaže není k tomu
vůbec žádných důvodů. Řečníci na těchto schů-
zích, pokud nejsou poslanci, bývají tu zpravidla
po rozpuštění schůze ihned zatčeni. Během řeči
dal intervenující komisař napomínati řečníka při
výroku, že zdražovatelé životních potřeb jsou
mezi jinými i reakční agrární kartelári. Svůj zá-
krok odůvodňoval intervenující komisař tím, že
prý mluvit o agrární reakci, je rozšiřování ne-
pravdivých zpráv. Při výroku poslance Kopři"
že je zde také vláda 900 kartelů, mající ohromnou
moc. byla schůze intervenujícím úředníkem roz-
puštěna a účastníci vyzváni aby vyklidili sál.
což přítomní také učinili. Přesto však vnikl do
sálu značný počet četníků a vrchní strážmistr
Šimurda vrhl se při tom v chodbě mezi odchá-
zející účastníky schůze a hrubě do nich strkal.
Loňského roku byla ve Žďáře rozpuštěna
schůze komunistické strany dokonce i proto, že
řečník mluvil o nebezpečí, které hrozí republice
z činnosti Henleinovy strany.
Toto hrubé porušování shromažďovacího prá-
va občanů není ve Žďáře a na celém okrese no-
voměstském věcí ojedinělou ani náhodnou. Ve-
řejně schůze, ohlášené komunistickou stranou na
vesnicích, jsou vesměs zakazovány. Bezdůvodné
rozpouštění schůzi ve Žďáře slouží pak okresní-
mu úřadu za důvod, aby již další schůze zakazo-
val. Všechny důvěrné schůze komunistické stra-
ny nebo malozemědělců, svolané v obcích tohoto
okresu podle § 2. shromažďovacího zákona, jsou
navštěvovány četníky a ve většině případů z nej-
malichernějších důvodů rozpouštěny. Po roz-
puštění těchto schůzí počínají si povětšině četníci
způsobem, který jen dík krajní zdrženlivostí ob-
čanů neměl dosud vážných následků.
Komunistická strana a její organisace, jakož
i třídně-dělnické organisace vůbec jsou na tomto
okrese už po několik roků postaveny mimo zá-
kon. Funkcionáři těchto organisaci vystaveni jsou
nejostřejší persekuci anebo při nejmenším neslý-
chaným šikanám. Jednou z forem těchto šikan a
této persekuce byly pravidelné a bezdůvodné
četnické prohlídky u komunistických funkcionářů.
V roce 1934 byla svolána důvěrná schůze
v Ostravě n. Oslavou. Poněyadž bylo známo, že
na této schůzi má referovati komunistický funk-
cionář Aubrecht ze Žďáru. byl zvolen tento způ-
sob znemožniti schůzi: Aubrecht byl jednoduše
bezdůvodně zatčen a držen na četnické stanici
tak dlouho, aby schůzi nemohl konati a pak te-
prve propuštěn.
Okresní úřad proti ustanovení shromažďova-
cího zákona žádá vždy od svolavatelů schůzí ko-
munistické strany anebo od třídně dělnických
orsranisací. aby uvedli jméno řečníka, který bude
mluviti na této schůzi. V Najdeku konala se
v červnu t. r. veřejná schůze s pořadem: Co
jsem viděl v SSSR. Na žádost okresního úřadu
byla ohlášena jako řečnice Bartáková. Poněvadž
onemocněla, musela býti nahražena jiným refe-
rentem. Na schůzi intervenující komisař okresní-
ho úřadu - starosta obce - nechtěl však jiného
řečníka než ohlášeného připustit. Při tom vyka-
zoval se dopisem okresního úřadu v Novém Mě-
stě, ve kterém mu bylo výslovně nařízeno, že na
schůzi smi mluvit výhradně Bartáková a nikdo
jiný.
Všechna tato protizákonná opatření proti
hnutí komunistické strany jsou vedena hlediskem
potřeb agrární strany. Dokazuje to mezi jiným
na př. -skutečnost, že redaktorovi »Hlasu Česko-
moravské Vysočiny« bylo svého času okresním
úřadem v Novém Městě nařízeno, že nesmí psát
v časopise proti agrární straně.
Všechny kroky u okresního úřadu žádající
nápravu zůstaly bezvýsledné Okresní heitman
Dworzak při takových náležitostech vždy jen
opakuje že sloužil věrně Rakousku a bude sloužit
i republice.
Tážeme se Vás, pane ministře:
1. Znáte tyto případy neslýchaného porušo-
vání ústavních práv občanů okresním úřadem
v Novém Městě na Moravě?
4
2. Co hodláte učiniti, aby okresní hejtman
Dworzak a ostatní úřednici okresního úřadu si
uvědomili, že těmito činy neslouží republice, ný-
brž jejím nepřátelům a že těmito svými kroky
vyvolávají ve skutečnosti neklid a nepořádek a
dráždí obyvatelstvo?
3. Co hodláte učiniti, aby na Novoměstsku
byl odstraněn stav, ve kterém jsou KSČ a všech-
ny' dělnické organisace postaveny mimo zákon?
4. Co hodláte učiniti, aby bylo zamezeno sou-
stavné bezdůvodné rozpouštění veřejných schůzí
komunistické strany a chráněno právo poslance
mluvit k svému voličstvu?
V Praze dne 24. listopadu 1936.
Kopřiva,
Appelt, dr. Jar. Dolanský, Zápotocký, Nepomucký,
Fuščie, Borkaňuk, Krosnář. Vodička, Slánský,
Synek, Klima, Gottwald, Šverma, Machačová,
Hodhtová-Spurná, B. Kohler, Široký, Schmidke,
dr. Clementls, Śliwka.
683/III.
Interpelace
poslance Nepomuckého
ministru spravedlnosti
dru Dérerovi
o svévolném zabavení zvláštního vydáni
časopisu »Obrana Lidu«.
Okresní úřad v Písku oznámil redakci a ad-
ministraci časopisu >Obrana Lidu« v Písku vý-
měrem ze dne 23. listopadu 1936, číslo 28. 007, že
státní zastupitelství v Písku zabavilo zvláštní vy-
dáni zmíněného časopisu ze dne 23. listopadu 1936,
Číslo 44. Zabaveno bylo celé toto znění zvlášt-
ního vydání:
»Tak se »starají« beranovci o dělníka.
Obět nedemokratického režimu ve Strakoni-
cích !
Oběsil se ze strachů před vládním komisa-
řem.
V době, kdy mezinárodni veřejnost je vzru-
šena sebevraždou ministra levicové vlády Salen-
gro, který byl dohnán k smrti pomluvami fa-
šistických časopisů, k nimž se u nás řadil agrár-
ní » Venkov, je veřejnost ve Strakonicích hluboce
otřesena tragedií stejné podstaty:
Sebevraždou 71letého chovance Siebertova
ústavu Jozy.
Jak v prvním, tak i v druhém případě jde o
projev vlčí nenávisti reakčních elementu proti
každému, kdo se staví za větší kus chleba a svo-
bodu pro pracujícího člověka.
Salengro musil padnout, jak padl i Jaurés,
těsně před vypuknutím války, poněvadž nedával
střílet do dělníků, kteří obsazovali závody.
Skromný, sedřený dělník Joza umřel, poně-
vadž byl nařknut, že organisoval akci za zlepše-
ní nesnesitelných poměrů v Siebertově ústavu.
Vládní komisař nemá čas pro dělníka.
Poměry v Siebertově ústavu od doby, kdy
do Strakonic přišel beranovci dosazený vládni
komisař, se hrozivě zhoršily. Pan vládni komisař
měl ovšem jiné starosti, jako uvolňování bytů v
mileňovickém statku Beranově, dosazování agrár-
ních milců do městských služeb, organisování
agrárních parád za peníze městských poplatníků,
než aby se staral o chudou pakáž. Na tu si vzpo-
mene až budou volby.
Syrové karbanátky, smradlavý guláš.
V ústavě se podávaly karbanátky ze syrové-
ho zkaženého masa, smradlavý guláš, soustavně
se míchalo staré jídlo do nového. Většina cho-
vanců měla zkažené žaludky a byla nemocná.
V tě době si vzpomněli chovanci, že v městě jsou
přece zastánci chudých a utlačovaných, komu-
nisté, a obrátili se na naše členy soudruhy Krej-
čího a Masáka, dnes kandidáty naší strany, s žá-
dostí o pomoc. Ačkoliv tehdy komunisté ještě ne-
měli tušení, že budou volby, převzali memoran-
dum, podepsané všemi chovanci a vedli deputaci
se stížnosti k vládnímu komisaři.
Hubu drž, zeleným služ, Berana vol!
Beranovci mají rádi dělníka, když jim a je-
jich německo-židovským kapitalistickým přáte-
lím dře za 30 Kč týdně ve fezárnách a mlčí,
když věří ve volební sliby, které se ovšem ne-
dodrží, jen když volí zeleně. Tato barva v posled-
ní době ovšem už tak nepůsobí od volebních jar-
ních slibů Berana. Těch bylo tolik, že kdyby za
každý nedodržený slib byla aspoň 1 koruna, mě-
la by obec po starosti jak vydláždit Zátkovu uli-
ci. Proto také dnes agrárních podali kandidátky
tři s výpočtem, že když se někdo nechytí na jed-
nu, tak naletí na druhou. To ovšem dělníci ale
prohlédli a chytré dělníky a ty, kdož se staví
za svá práva, nemají zeleni páni v lásce, to jsou
bolševici, proti nimž je každý prostředek dle
Hitlera a »Venkova« dobrý.
Zeleným terorem proti nespokojencům.
Proto komisař přímo terorem se obořil na
deputaci, která se domáhala svých práv, zavolal
policii a nechal zjistiti soudruha, který předvedl
deputaci. Když ovšem s takovou se nepotázal,
vzpomněl si, že jsou volby, obrátil a začal slibo-
vat. Potajmu ovšem rozhodl se potrestat nespo-
kojence.
Začal zjišťovat pravost podpisů, výhrůžky jen
padaly, až v ústavě zavládlo přímo hitlerovské
ovzduši strachu a děsu z koncentračních tábo-
rů. Na Jozu, velmi oblíbeného, padlo podezření,
že on to byl, který to zorganisoval a se opovážil
udělat něco proti pánům. Když pak kancelista Vo-
raj mu řekl, že bude za svou opovážlivost vlád-
ním komisařem vyhozen a pozval ho na 9. hodi-
nu k němu, dospělo k tragedii.
5
Pro lžíci dobré polévky!
Starý, udřený, 7letý dělník Joza, který za
celou svou celoživotní dřinu si »zajistil« stáří v
chudobinci, když jeho syn se o něho nestaral, se
toho lekl. »Však já to už nějak skončím, « byla
jeho poslední slova. Ráno deset minut před tím,
než byl předvolán k vládnímu komisaři, proto, že
chtěl lepší jídlo
oběsil se ze strachu před vládním komisařem,
dosazeným agrárníky.
Dělníci a dělnice, pracující!
Zde máte jasný příklad kam až vede agrár-
níky prováděné učení Hitlerovo, kam vede nede-
mokratický režim diktátu v obci a republice.
Osud Jozy bude osudem celé dělnické třídy,
nesjednotí - li se i u nás ve Strakonicích v lido-
vou frontu proti režimu reakce, který nám při-
pravují reakčníci a Hitlerovi žáci z agrární
strany.
Je třeba se sjednotiti stůj co stůj.
Chápeme Vaši hlubokou nevůli nad touto tra-
gedií. Tu projevíte nejlépe, když 6. prosince ode-
vzdáte svůj hlas proti diktátu, aby lid vládl v obci
a republice.
Pro lidovou frontu, pro komunisty. «
Poněvadž jde zřejmě o svévolnou a nezá-
konnou konfiskaci, provedenou na ochranu re-
akční skupiny agrární strany, ptáme se pana mi-
nistra spravedlnosti:
1. Ztotožňuje se pan ministr se zmíněnou kon-
fiskací?
2. Je pan ministr ochoten dáti příkaz státní-
mu zastupitelství v Písku, jemu podřízenému, aby
od této svévolné konfiskační prakse upustilo?
V Praze dne 25. listopadu 1936.
Nepomucký,
Zápotocký, Fuščič, K. Procházka, Schmidke, dr.
Clementis, B. Köhler, Vodička, Beuer, Dölling,
Krosnář, Hodinová - Spurná, Appelt, Šverma, Klí-
ma, Široký, Machačová, Schenk, Kosik,
Śliwka, Kopřiva.
683/IV.
Interpelace
poslance Kopřivy
ministrovi vnitra
o zabaveni letáku »Výzva«, vydaného
okresním vedením komunistické strany
Československa v Holešově.
Výměrem okresního úřadu v Holešově ze dne
15. října 1936 č. j. 23. 559/1/ III byly z letáku
»Výzva«, vydaného okresním vedením komunisti-
cké strany Československa v Holešově, Klubem
komunistických zástupců v obecním zastupitelstvu
v Holešově a venkovskými organisacemi KSČ v
holešovském okrese zabaveny tyto statě:
»A dnes, kdy špinavé ruce reakce chtějí udu-
siti pracující lid Československa, je více než kdy
jindy potřebí obnovit ony slavné tradice dob hu-
sitských, kdy sjednocený lid hnal zrádné pány
(pozn.: nebylo by to zapotřebí dnes ?), kdy sta-
teční dělníci a studenti v roce 1848 zvedli pra-
pory svobody na barikádách v Praze, kdy v ro-
ce 1905 dělnická a pracující třída přešla do úto-
ku za všeobecné hlasovací právo a kdy pod tla-
kem stávek dělnictva ruské revoluce 1917, de-
monstrací a hladových bouří v r. 1918... «
»Nemůžeme ale mlčet k projevu, svolanému
14 organisacemi na théma »Jak uhájíme svobo-
du a samostatnost«, který se koná v den výro-
čí washingtonské deklarace. Mezi složkami, které
projev svolávají, jsou organisace, které stavěly
při presidentských volbách reakčního kandidáta,
které pohrdají prací mírového bruselského sjez-
du, které si představují hájení svobody a samo-
statnosti tím. že se solidarisují s bandou fašisti-
ckých španělských generálů a vyslovují se proti
pomoci legální demokratické madridské vládě. Co
tomu říkáte socialističtí dělníci a členové, kteří
chodíte na schůze národně - socialistické a sociál-
ně-demokratické strany, kde se ostře odmítá po-
litika reakčních agrárních vůdců a dnes se s ni-
mi spolupracuje? - Co tato spolupráce zname-
ná? - A při tom jste vyřadili složku, která je
skutečně nejrozhodnější nepřítel fašismu a reakce,
největší bojovník za svobodu lidu - Komunisti-
ckou stranu!«
Považujeme tuto konfiskaci za svévolnou a
nezákonnou. Zabavené statě neobsahovaly vůbec
trestních výroků, nýbrž připomínaly jen slavné
epochy z dějin českého národa a obracely se na
druhé organisace s výzvou k spolupráci proti fa-
šismu a reakci, za svobodu lidu. Odporují - li ta-
kové názory a takové cíle smýšlení úředníka, kte-
rý konfiskaci provedl, neodporují zajisté ani smý-
šlení lidu, ani zákonům. Ostatně obsahuje i cito-
vaný výměr okresního úřadu v Holešově nedo-
statky a nesprávnosti, které samy svědčí o tom,
že původci konfiskace nešlo tolik o hájení záko-
na jako o potírání dělnického hnutí. Poukazujeme
na př. na to. že se výměr dovolává § 14. zákona
na ochranu republiky, aniž uvádí bod nebo odsta-
vec tohoto paragrafu, který by zde přicházel v
úvahu a že také zabavení druhé statě odůvod-
ňuje jen povšechným poukazem na čl. II a III
zákona organisačního ze dne 14. července 1927
č. 125 Sb. z. a n., který v tomto případě zajisté
není na místě.
Zmíněná konfiskace vyvolala přirozeně mezi
pokrokovým obyvatelstvem značné pohoršení, kte-
rému lze činiti zadost jen tak. že původce kon-
fiskace bude potrestán a že budou učiněna opa-
tření, aby se podobné případy svévole a nezá-
konného postupu v budoucnu již neopakovaly.
6
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
1. Co hodlá učiniti, aby bylo zakročeno proti
okresnímu hejtmanovi dru Nováčkovi v Holešově,
který uvedenou konfiskaci provedl ?
2. Co hodlá učiniti, aby se podobné případy
v budoucnu již neopakovaly?
V Praze dne 27. října 1936.
Kopřiva,
Zápotocký, Fuščič, K. Procházka, Schmidke,
Dölling, B. Köhler, Śliwka, Kosík, Vodička, Šver-
ma, Schenk, Machačová, Beuer, Nepomucký, Ši-
roký, Synek, Borkaňuk, Slánský, Krosnář, Hodí-
nová-Spurná.
683/V (překlad).
Interpelace
poslance R. Appelta
ministrovi školství a národní osvěty,
že německá státní cena za rok 1936 byla
udělena proti stanovám.
Udělení německé státní ceny za rok 1936 spi-
sovateli Emilu Merkerovi způsobilo oprávněný
protest německého obyvatelstva, smýšlejícího de-
mokraticky a svobodomyslně.
Stalo se po čtvrté, že německá státní cena
byla udělena spisovateli, který nepatří k demo-
kratickému a pokrokovému táboru, zatím co svo-
bodomyslní a demokratičtí spisovatelé isou sou-
stavně opomíjeni. Pro letošní německou státní
cenu bylo několik kvalifikovaných uchazečů,
z nichž by si byl každý zasloužil cenu svou
básnickou činnnstí. Uvádím jen jména: Egon
Ervin Kisch, Emil Hadina. Pavel Leppin, F. C.
Weiskopf, Valtr Seídel. Udělení státní ceny Emilu
Merkerovi nelze hodnotiti především jako vyzna-
menání za jeho básnický výkon, nýbrž spíše jako
uznáni za jeho příslušnost k siidetskonřmecké
straně, jíž se tím učinil ústupek v kulturním
oboru.
Státní cena byla Emilu Merkerovi udělena
proti stanovám. O Merkerovi se pro letošní udí-
lení cen nemělo vůbec uvažovati, poněvadž ve
předepsané době neuveřejnil žádnou knihu. Mer-
ker dostal tuto cenu výslovně za Ivriku. Tato ly-
rika však nevyšla knižně, nýbrž byla uveřejňo-
vána převážně v hlavním časopise sudetsknně-
meckč strany »Die Zeit«. V minulých letech bylo
několikráte zamítnuto uděliti cenu Pavlu Lenni-
novi s odůvodněním. že nevydal žádnou knihu,
nýbrž že jeho básnické práce byly uveřejněny
jen v novinách a časopisech. V případě Merke-
rově byly však stanovy porušeny a proto jest
toto udělení právně neudržitelné a neplatné. Bylo
by zajímavé věděti, co působilo na porotu, aby
jednala proti stanovám.
Složení poroty je nemožné. Dva z členů jsou
odborníci pro hudbu a divadlo, nemají tedy s pí-
semnictvím nic společného, jeden člen jest
knihovník, jiný literární historik a poslední člen
jest vědecký spisovatel. Dlužno tedy označiti
jako jedinečnou věc, že při udělovaní německé
státní ceny za písemnictví nepůsobil ani jediný
spisovatel ve vlastním smyslu slova a že odbo-
rová organisace sudetskoněmeckých spisovatelů,
Ochranný svaz německých spisovatelů, není
vůbec zastoupena v porotě, která rozhoduje o ce-
nách.
Tážeme se tedy pana ministra školství a ná-
rodní osvěty:
1. Je-li ochoten zrevidovati rozhodnutí odpo-
rujíc! stanovám?
2. Je-li ochoten sestaviti jinak porotu a to
tak, aby se skládala z odborníků a aby se při
tom přihlíželo k odborové organisaci »Ochran-
nému svazu německých spisovatelů?
3. Je-li ochoten se postarati, aby se při udě-
lování cen přihlíželo k těm německým spisovate-
lům, kteří si ceny podle své básnické výkonnosti
zasluhují, a postarati se, aby svobodomyslně a
demokraticky smýšlející spisovatelé nebyli již
příště soustavně pomíjeni?
V Praze dne 12. listopadu 1936.
Appelt,
Fuščič, dr. Clementis, Procházka, Schmidke, B.
Köhler, Vodička, Beuer. Dölling. Kosik. Šverma,
Schenk, Nepomucký, Sliwka, Synek, Borkaňuk,
Machačova, Slánský. Hodinová-Spurná, Široký,
Zápotocký, Kopřiva.
683/VI (překlad).
Interpelace
poslance dra L. Wolfa
ministru vnitra,
že v č. 41 časopisu »Robotnik Šlaski« ze
dne 10. října 1936 byl zabaven článek
o zastřelení chlapce.
V č. 41 časopisu Robotnik Slaski ze dne
10. října byl o tragickém případě zabití 15letého
Jindřicha Musiolka celním strážníkem Dostatkem
vytištěn tento článek:
Život mladého chlapce za 1 kg masa a 1 kg
drštčk.
7
V sobotu dne 3. října zastřelil celní strážník
15letého chlapce Musiolka z Fryštátu, který nesl
z Polska 1 kg masa, 1 kg drštěk a 1/2 kg sla-
niny. Není tedy pravda - jak píší české noviny
-, že přenášel 10 kg masa, a chtějí ze strážní-
ka udělati nevinného beránka. Svědkové toho pří-
padu tvrdí, že zde Dostalek vůbec nemusil užíti
zbraně, neboť chlapce držel Dostalkův pes, kte-
rého stále s sebou vodí a kterého na Musiolka
poštval. Dostalek měl tedy příležitost chlapce
zatknouti, a nemusil na něho stříleti ze vzdále-
nosti 60 kroků, tím spíše, že Dostalek toho chlap-
ce znal, poněvadž nejednou šel kolem jeho do-
mu poděl hranic a na tak malou vzdálenost ho
jistě poznal. O nehodě nelze stejně mluviti, neboť
Dostalek si opřel pušku o plot a teprve když
řádně zamířil, vystřelil a trefil chlapce přímo do
hlavy.
Na pohřbu nešťastného chlapce se shromáž-
dily zástupy místního obyvatelstva. Slov, která
jsme slyšeli a která jsou příznačná pro náladu
lidí, nelze zde opakovati. Chceme však uvésti ně-
kolik slov vlastních.
Zastřelení chlapce - nejmírněji řečeno -
jest čin zasluhující trest; spoléháme se, že do-
zorčí úřady vyvodí z něho důsledek, pokud jde
o vinníka. Zde však nestačí potrestati strážníka;
zde nutno se postarati, aby se případy zastřele-
ní neopakovaly. Pohraniční služba je těžká a od-
povědná, ale nemůže vyžadovati, aby se při kaž-
dé, maličkosti užívalo střelných zbraní; takový
čin, a bylo jich po celé délce hranic na slezském
úseku jak se zdá nejvíce, působí státu vážné
mravní škody. Považujeme za nutno ukázati, že
pohraniční personál ve Slezsku v jednotlivých pří-
padech vyžaduje přísnějšího výběru a přiměře-
ného vyškolení a přizpůsobení okolnostem. «
Tento celý článek i s nadpisem zabavila poli-
cejní censura u karvínského okresního policejní-
ho komisařství, ačkoliv věc v něm jest vylíče-
na tak, jak se skutečně stala. Veřejné mínění se
velice zabývá touto věcí, která není na našem
úzerní ojedinělá---------. Aby se již jednou uči-
nila přítrž podobným událostem, které jsou na
území okresů fryštátského a česko - těšínského
denním zjevem, měla by tato věc býti vysvětle-
na a proto považujeme zabavování takových člán-
ků za velice škodlivé.
Podepsaní se táži pana ministra, co hodlá
učiniti, aby se podobná zabavování neprováděla
a aby případy podobného druhu mohly býti dosta-
tečně vysvětleny a přibity na pranýř a vinníci
potrestáni ?
V Praze dne 16. října 1936.
Dr. Woli,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
dr. Pružinský, Sivák, Onderčo. Longa, Kendra,
Hlinka. Haščík, dr. Sokol, Šalát, Sidor, Slušný,
dr. Tiso, Rázus, Turček, Suroviak.
683/ VII (překlad).
Interpelace
poslance dra L. Wolfa
ministru vnitra
o zabavení č. 175 časopisu »Dziennik
Polski« ze dne 18. záři 1936.
V časopise »Dziennik Polsku ze dne 18. září
1936 jest otištěn otevřený list pana Pavla Hulky-
Laskowského přátelům Cechům, jenž zní:
»Pavel Hulka-Laskowski.
Otevřený list přátelům Cechům.
» Záleží - li Vám na spolupráci s Polskem, zre-
vidujte všestranně poměr českých činitelů v o-
blasti za Olzou k našim utýraným bratřím. «
[Jeden z největších deníků v Polsku, »Kurjer
Poranny«, uveřejňuje níže uvedený list vynika-
jícího polského spisovatele Pavla Hulky-Laskow-
ského, jehož jméno jest známo v celém Polsku
jako věčného bojovníka za každou spravedlivou
a šlechetnou věc.
Pavel Hulka-Laskowski přebývaje na našem
Slezsku vešel rovněž ve styk s naším lidem a
poznal skutečnou existenci naší polské menšiny
v Československu. Tato skutečnost, v níž žijeme,
vzrušila do hloubi našeho významného krajana.
Vidí zlo, touží po zlepšení a ukazuje k němu jedi-
nou účinnou cestu. (Red.
)
» S pohnutím jsem přečetl v novinách, ze dne
10. září, že českoslovenští spolubojovníci společ-
ně se svými polskými kamarády chtějí vystoupiti
na obranu polské menšiny v Československu. Pa-
třím k lidem u nás četným, kteří si z hloubi
srdce přejí, aby se dočkali obrození polsko-čes-
kého přátelství. Z popudu českých a polských
spolubojovníků raduji se tím srdečně ji, že jsem
o možnosti dohody polsko - české zapochyboval po
svém nedávném pobytu ve Slezsku za Olzou.
Když jsem v lednu po prvé jel za Olzu, byl
jsem přesvědčen, že budu moci popříti nejedno
z toho, co se psalo v našem tisku o tamějších po-
měrech. Nechtěl jsem věřiti, že se tam polské
menšině žije tak těžce. Jako potomek českých
vystěhovalců, kteří v XVII. století pro svobodu
svědomí šli do vyhnanství a našli v Polsku dru-
hou vlast, nemohl jsem prostě uvěřiti.
To, co jsem viděl za Olzou, naplnilo mne hlu-
bokým smutkem. Když jsem kráčel přes pohra-
niční most na Olze, přemýšlel jsem, že vcházím
do hranic země, jejíž budovatelé hlásali vždy
krásnou zásadu slovanské vzájemnosti. Přemýšlel
jsem, že právě zde jest taková nádherná příle-
žitost, aby tato vzájemnost byla provedena v
drobných rozměrech, jako ve vzorné pokusné sta-
nici. Setkal jsem se se zklamáním v životě nej-
bolestnějším.