8
povolovací praksi podle § 23 tiskového zákona.
Není možno, aby se v důvodech úředních výměrů
operovalo domněnkami.
Úřady naopak jsou povinny uváděti konkrét-
ní fakta, o něž opírají své úvahy. Taková pau-
šální podezření a úvahy o velikosti obce Koko-
va nejsou ještě zákonité důvody. Takové úvahy
souhlasí s policejním duchem, který si osobuje
zkoumati, je-li zapotřebí vyvěšovati či nikoliv.
Ale při uplatňování nároku na povolení naprosto
nerozhoduje potřeba vyvěšovati.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
Jest pan ministr ochoten dáti poučiti podří-
zené úřady, že při zkoumání subjektivního práv-
ního nároku podle tiskového zákona na povolení
vyvěšovati nejsou úvahy o potřebě tohoto vyvě-
šování v zákoně odůvodněny a že jsou tedy na-
prosto nepřípustné?
V Praze dne 14. října 1936.
Franz Němec,
Knorre, Fischer, Rösler, Axmann, Nickerl, G.
Böhm, Stangl, Hirte, Sogl, Birke, dr Eichholz,
Inž. Schreiber, May, Gruber, Obrlik, dr Zippe-
lius, Inž. Karmasin, Illing, inž. Lischka, inž. Pesch-
ka, Budig, Klieber, Jäkel.
667/VIl (překlad).
Interpelace
poslance K. Grubra
ministrovi vnitra,
že baselbašská místní skupina »Národní
jednoty pošumavské« rozdílela pobuřující
letáky.
Haselbašská místní skupina Národní jednoty
dala v červnu 1936 ve Staré Dlouhé Vsi veřejně
na silnici rozdíleti pobuřující letáky tohoto znění:
»Prosíme, neodložte bez povšimnutí naši
prosbu! Naši nepřátelé se spojili proti nám a na-
šim menšinám. Chtějí nás vytlačiti z našich po-
sic. Naprosto nám znemožňují naši menšinovou
činnost, kterou konáme po léta ve prospěch ná-
roda a státu, pro zajištění hranic.
Nemáme spolkově místnosti, kde bychom se
mohli scházeti a rokovati, kde bychom mohli po-
řádati spolková představení, není bytů pro svo-
bodné státní zaměstnance a teprve nikoliv pro
české rodiny.
Zasíláme vám složenku poštovní spořitelny a
prosíme vás naléhavě o příspěvek na stavbu če-
ského dornu v Haselbachu k posíleni zdejší české
menšiny a k zajištění ohrožené české školy.
Svým darem pomůžete upevniti ohrožené po-
hraniční území. Dokažte, že sliby dané hraničářům
nejsou jen lichá slova a že nejsme docela opu-
štěni na západní výspě republiky, kde nás stále
považují na nevítané vetřelce. Jest nám vítán
i nejnepatrnější dárek k úhradě výdajů spojeních
s touto činností. Prosíme naléhavě. Neodkládejte
toho, neodhazujte toho, upozorněte laskavě své
přátele a známe na naši akci ve spolcích, ve kte-
rých jste členy, byli bychom vám neskonale
vděční.
Nepřátel se nebojíme, byť zuřili sebe více,
byť nás trýznili sebe více, jen když budeme vě-
déti, že budeme míti za sebou celé české zázemí,
které jest schopno obětí, jež zde na hranicích
stále přinášíme.
Doufáme, že nezamítnete naše vroucí prosby
a již napřed vám srdečně děkujeme.
S veškerou úctou za stavební výbor:
Vavřinec Němec, jednatel,
Stanislav Vácha, pokladník,
Jiří Černý, předseda.
O rozdílení tohoto pobuřujícího letáku jistě
věděly bezpečnostní úřady, neboť jsou povinny
kontrolovati zákonitost kolportáže. Podle celého
obsahu letáků nelze pochybovati, že směřují proti
Němcům vůbec. V letácích se neslýchané pobu-
řuje proti skupinám obyvatelstva pro jejich ná-
rodnost a jazyk a tím se porušuje § 14 zákona na
ochranu republiky.
Tyto tiskopisy podkopávají demokratický řád
Československé republiky a porušují trestní zá-
kon, jejich rozšiřování se tedy mělo zakázati po-
dle zákona č. 126/1933 Sb. z. a n.
Uváži-li se, že teprve nedávno byl zabaven
kolportážní materiál sudetskončmecké strany, ne-
obsahující nic jiného než citáty ze smlouvy
o ochraně menšin a z ústavy, jest přímo neslý-
chané, že nebyly zabaveny letáky počešťujícího
spolku, uvedené v této interpelaci. To jest nový
důkaz, že se potlačuje jakákoliv zákonitá kolpor-
táž sudetskoněmecké strany, zatím co správa ni-
čeho nevytýká kolportážnímu materiálu šovini-
stických počešťujících spolků, poněvadž se nikdo
neodváží takovým šovimstickým štváčům překa-
ziti jejich nekalé, státu nepřátelské jednání.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav věci?
2. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
bezpečnostní úřady zabavovaly pobuřující kol-
portážní materiál počešťujících spolků a zakazo-
valy jeho kolportáž?
3. Jest pan ministr ochoten zahájiti kázeňské
řízení proti provinilým státním úředníkům a za-
městnancům, kteří nezabavili tento kolportážni
materiál a nezakázali ho?
V Praze dne 14. října 1936.
Gruber,
Illing, Axmann, Knorre, Fischer, G. Böhm, Jäkel,
inž. Peschka, dr Eichholz, Stangl, Birke, Nickerl,
Rösler, Sogl, Hirte, inž. Schreiber, Klieber, May,
Obrlik, dr Zippelius, Inž. Lischka, Hollube, Budig.
9
667/ VIII (překlad).
Interpelace
poslance P. Nickerla
ministrovi vnitra,
že plánský okresní úřad bezdůvodně přís-
ně potrestal místního vedoucího Josefa
Jägera z Pakoslavi a že se vyšetřující
úředník při výslechu obviněného choval
nevhodně.
Josef Jäger, místní vedoucí sudetskoněmecké
strany v Pakoslavi (soudní okres Bezdružice),
dal dne 6. července 1936 orazítkovati u obecního
úřadu v Pakoslavi úředně schválený plakát pro
projev sudetskoněmecké strany ve Stříbře a za-
platil příslušný poplatek. Tím nabyl právo vy-
věsiti plakát na místo určené pro veřejné vy-
hlášky. Vývěsní tabule byla z poloviny zalepena
vyhláškami okresního úřadu a z poloviny plaká-
tem zvoucím k účasti na nepolitické slavnosti od-
halení pomníku na Ovčím vrchu. Bylo by bývalo
nevhodné přelepiti vyhlášky okresního úřadu. Na-
proti tomu nebylo nijak nevhodné upevniti plakát
na pozváni, zvoucí k účasti na slavnosti na Ovčím
vrchu. To učinil místní vedoucí Jäger, protože na
vývěsní tabuli nebylo jiného místa a protože mi-
mo to přelepený plakát visel již od pátku dne 3.
července 1936, byl tedy uveřejněn plné 3 dny
včetně neděle. Místní vedoucí Jäger mohl se prá-
vem domnívati, že obyvatelstvo čítající jen 150
lidí vzalo obsah přelepeného plakátu již dávno
na vědomí. Ostatně nabyl orazítkováním plakátu
a zaplacením příslušného poplatku nesporného
práva nalepiti plakát na vývěsní tabuli určenou
pro plakátování. Osud všech dříve nalepených
plakátů je, že budou přelepeny plakáty vyvěše-
nými později. Tento postup není protizákonný
proto, že místní vedoucí Jäger je členem sudetsko-
německé strany.
Zdá se to nemožné, ale je tomu tak: Místní
vedoucí dostal od okresního úřadu pořádkový
trest 500 Kč nebo 7 dnů vězení pro plakátování,
které zcela odpovídalo zákonu. Místní vedoucí
Jäger podal ovšem proti tomuto trestnímu vý-
měru odvolání. Mimo toto potrestání byla mu
ještě způsobena další křivda, která nemá žádné
opory v zákoně.
Když byl místní vedoucí Jäger, nemajetný
technik bez zaměstnání, ve zmíněném trestním
správním řízení vyslýchán jako obviněný, přijal
jej službu konající úředník těmito slovy: »S ta-
kovými lidmi, jako jste vy, budeme brzy hotovi,
to je jednání uličnické. «
Místní vedoucí Jäger podal ovšem dozorčí
stížnost pro tento nepřístojný výrok úředníkův.
Tážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten poučiti správní
úřady, aby nikoho nestihaly tresty, kdo použil
svého řádně nabytého práva plakátovati podle
místní zvyklosti po orazítkování a zaplacení pla-
kátovacího poplatku?
3. Je pan ministr ochoten učiniti opatřeni, aby
nezaměstnaným nebyly ukládány tak vysoké
správní tresty (500 Kč nebo 7 dnů vězení), ale
aby úřady, když se již právním omylem domní-
ván, že je vina prokázána, ukládaly trest odpo-
vídající majetkovým poměrům a zachovalosti ob-
viněného?
4. Je pan ministr ochoten učiniti opatření,
aby úředníci při výslechu obviněných v trestním
řízení správním zanechali předstižných a ovšem
především urážejících výroků?
5. Je pan ministr ochoten dáti zavésti kázeň-
ské řízení proti úředníku, který se dopustil proti
obviněnému Josefu Jägrovi zmíněných předstiž-
ných a urážlivých výroků?
V Praze dne 15. října 1936.
Nickerl,
dr Kellner, dr Eichholz. inž. Schreiber, Budig,
Birke, Inž. Peschka, Inž. Künzel, Franz Němec,
inž. Lischka, Jäkel, Hollube, Axmann, Fischer,
Illing, Sandner, Gruber, Knorre, Hirte,
inž. Karmasin, Wollner.
667/IX (překlad).
Interpelace
poslance dra Köllnera
ministru vnitra
o přehmatech vrchního strážmistra
Pedelika v Oldřichově.
Dne 4. března 1936 asi v 10 hodin dopoled-
ne dostavil se vrchní četnický strážmistr Pedelik,
velitel četnické stanice v Oldřichově, za dopro-
vodu sociálně demokratického obecního zřízence
Karla Waltera z Jeníkova do bytu Karla Heinri-
cha, pensisty v Jeníkově, a vyzval ho, aby před-
ložil všechny brožury, stranické tiskoviny a letá-
ky, ježto je podezřelý, že má v úschově zaká-
zané tiskoviny sudetskoněmecké strany. Heinrich
žádal o soudcovský rozkaz, četník mu ho však
nemohl předložiti. Marxistický obecní zaměstna-
nec Walter, když se ho Heinrich tázal, co on
má co dělati při tomto úředním úkonu, odpově-
děl, že je tu na rozkaz obecního starosty jako
10
tlumočník. Heinrich vysvětlil cetnickčmu stráž-
mistru prostřednictvím marxistického obecního za-
městnance, že nemá u sebe nic zakázaného, ježto
sudetskoněmecká strana nevydává zakázaných
tiskovin. Heinrich prohlásil dále, že se ovšem ni-
jak nevzpírá úřednímu úkonu, že však trvá na
tom, aby mu bylo vydáno potvrzení o zabave-
ných tiskovinách. Jmenovaný vrchní strážmistr
nerozumí slova německy. Musil tedy sociálně de-
mokratický obecní zaměstnanec pročítati strani-
cké tiskoviny a překládati je vrchnímu stráž-
mistru. Zatím co se Walter zabýval čtením tisko-
vin, musil Heinrich následovati četnického stráž-
mistra podle rozkazu na dvůr, do sklepa a na
záchod. V této době zůstal sociální demokrat
Walter s tiskovinami sudetskoněmecké strany
sám. Teprve po skončení prohlídky dat vrchní
strážmistr panu Karlu. Heinrichovi prostředni-
ctvím sociálního demokrata Waltra oznámiti, že
úřední výkon je skončen.
Potom řekl Heinrich doslovně panu Waltero-
vi: »Zeptejte se, prosím, pana vrchního stráž-
mistra, zda byly nalezeny zakázané tiskoviny a
zda něco zabavil« Walter na to odpověděl: 'Ni-
koliv, nebylo nic nalezeno a nic nebylo zaba-
veno. « Pak odpověděl Heinrich: »Pak dám pana
vrchního strážmistra prositi, aby vydal potvrze-
ní, že domovní prohlídka byla bezvýsledná a že
žádná tiskovina nebyla zabavena. «
Walter odpověděl po rozmluvě s vrchním
strážmistrem: »Není nutno, abyste dostal potvr-
zení, ježto nic nebylo nalezeno a nic jsme (!)
nezabavili. Máte ostatně jako svědka mne, obec-
ního zaměstnance. Ručím Vám svým slovem. «
S touto odpovědí se musil Heinrich spokojiti.
Dne 10. března 1936 přišel v nepřítomnosti
Heinricha vrchní strážmistr Pedelik do jeho by-
tu. Ježto Heinrich nebyl doma, zanechal u sou-
seda vyzvání, že se má Heinrich dostaviti v 5
hodin na četnickou stanici v Oldřichově. Hein-
rich této výzvy uposlechl. Při jeho příchodu mu
vrchní strážmistr z dálky ukazoval jakýsi tisko-
pis. Z posunků pana vrchního strážmistra a z je-
ho sotva srozumitelných německých slov pocho-
pil Heinrich, že Pedelik tvrdí, že tento tiskopis
u něho dne 4. března 1936 zabavil. Ježto nebylo
možno dorozuměti se německy, musil se Hein-
rich na žádost vrchního strážmistra Pedelika ode-
brati do kanceláře soukromé firmy, a to firmy
Edelstein, přádelna v Oldřichově. Tam byli 3 za-
městnanci firmy. Jeden z nich obstaral na žá-
dost četnikovu překlad výslechu a řekl Heinri-
chovi: »Pan vrchní strážmistr zabavil dne 4.
března 1936 tuto tiskovinu ve Vašem bytě a táže
se Vás, zda tuto tiskovinu znáte. «
Poté vrchní strážmistr zdaleka ukázal panu
Heinrichovi Jakousi tiskovinu, jenž ihned poznal,
že jíž podle formátu nemůže patřiti ke korespon-
denci sudetskoněmecké strany, odepřel však dáti
ji přečísti panu Heinrichovi. Zdaleka mohl však
Heinrich zjistiti, že šlo o opis básně »Životní sen«;
Heinrich vidět číslo 131-O. G. a podpis »Wit-
zany*,
Heinrich odvětil četníka: »Je vyloučeno, aby-
ste tuto tiskovina u mne zabavil, ježto- mne o-
becní zaměstnanec Walter na moji výslovnou žá-
dost po předchozí rozmluvě s Vámi ujistil, že při
domovní prohlídce dne 4. března 1936 nebylo nic
nalezeno a nic zabaveno. Tato tiskovina tudíž ne-
může býti moje. «
Poté strážmistr vedl si a mluvil tak, že in-
terpelujicí - aby nepředbíhali vyšetřováni -
tento způsob označují velmi zdrženlivým výra-
zem jako nepřístojný«. Interpelujíci žádají pana
ministra vnitra, aby ve správním řízení odpo-
vědně dal vyslechnouti jako svědky pana vrch-
ního strážmistra Pedelika jakož i úředníka firmy
Edelstein a obecního zaměstnance Karla Waltera,
který ovšem nebyl přítomen při posledním vý-
jevu.
Dne 11. března odebral se Heinrich doprová-
zen Václavem Kastnerem z Jeníkova číslo 44 do
kanceláře obce jeníkovské (osada Oldřichov).
Heinrich požádal sociálně demokratického staros-
tu obce Julia Pernera za dovoleni, aby směl stran
domovní prohlídky provedené u něho dne 4. břez-
na 1936, dáti v přítomnosti jeho a pana Václava
Kastnera obecnímu zaměstnanci Walferovi něko-
lik otázek.
Starosta obce Perner se zpěčoval jednati s
Heinrichem v přítomnosti pana Kastnera. Poky-
nem ruky vykázal Kastnera z pokoje. Kastner šel
do vedlejšího pokoje, nechal však dveře otevře-
né a mohl tudíž celý následující výjev pozoro-
vati jako svědek.
V přítomnosti starosty obce tázal se Heinrich
Waltera: >Jaký byl výsledek domovní prohlídky
provedené u mne dne 4. března 1936 ve Vaší
přítomnosti?«
Walter: »Řekl jsem vám již ve vašem bytě
z příkazu vrchního strážmistra, že nebylo nic
nalezeno«
Heinrich: »Vrchní strážmistr se odvolává na
Vás jako na svědka, že zabavil u mne v bytě
jednu tiskovinu. «
Walter: »Není mi známo, že vzal s sebou ně-
jakou tiskovinu. «
Heinrich: >Vaše výpověď nemůže býti správ-
ná, neboť četník neumí ani slovo německy, neumí
německy čisti, nemohl tudíž také rozuměti obsa-
hu prý zabavené tiskoviny. Musím se tedy domní-
vati, že jste Vy tento spisek vyňal bez mého vě-
domí z mých spisů a dal jej četníkovi a přes to
jste mne při odchodu čestným slovem ujistil a
nabídl se za svědka, že nebylo nic zabaveno. «
Obrátiv se k starostovi, pravil Heinrich: 'Pro-
sil bych Vás, pane starosto, abyste příště nepo-
sílal do mého domu obecního zaměstnance, který
tak zneužil důvěry příslušníka obce. «
Starosta Perner: »Já jsem k Vám pana Wal-
tera neposlal, nebyl jsem v té době vůbec zde. «
Heinrich: »Podle výpovědi pana Waltera, jste
ho poslal«
Walter, který byl zřejmě na rozpacích, řekl:
>O té tiskovině jsem nic nevěděl, tu mi okázal
pan vrchní strážmistr teprve pří odchodu na uli-
ci Vždyť také na tom nic není, je to jen pí-
seň. «
11
Heinrich: >Četnik se dovolává Vás jako svěd-
ka, že tiskopis byl zabaven u mne v bytě.
Walter: »Na to nemohu teď odpověděti, mu-
sím nejdříve mluviti s panem vrchním stráž-
mistrem.
Starosta: »Měl jste trvati na vydáni potvr-
zení.
Walter: »Měl jste tedy u toho zůstati, aby
Vám nic nezmizelo.
Heinrich: »Víte, že jsem musil následovati čet-
níka. Tolik však musím státnímu orgánu a obec-
nímu funkcionáři důvěřovati, že jest pravdivé,
když ujišťujete, že jste s sebou nic nevzal.
Přítomný český obecní tajemník mínil: »Pane
Heinrichu, jsem Čech, ale bylo-li tomu tak, jak
jste řekl, musím s Vaším míněním souhlasiti.
Tak tedy vypadá ta tolik vychvalovaná a
ústavně zaručená domovní svoboda! Tak tedy
vypadají orgánové státní výkonné moci, které
pan ministr vnitra posílá do pohraničních krajů.
Tak vypadá jazyková prakse ve skutečnosti!
Tážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr vnitra ochoten dáti vyšetřiti
vytýkaný stav věci?
2. Je pan ministr vnitra ochoten dáti zavěsti
kázeňské řízení proti četníku Pedelikovi?
3. Je pan ministr vnitra ochoten učiniti opa-
tření, aby četník Pedelik byl přeložen do úze-
mí, kde nemusí znáti německý jazyk?
V Praze dne 9. října 1936.
Dr Köllner,
Birke, Wagner, May, Budig, Jäkel, Nickerl,
dr Eichholz, Fischer, Illing, Hirte, dr Hodina,
Rösler, Axmam, dr Zippelius, Stangl, F. Nitech,
Knorre, a Böhm, lni. Lischka, E. Köhler, dr Kell-
er, inž. Künzel, inž. Karmasin.
667/X.
Interpelace
poslanců E. Tichého a Fr. Uhlíře
ministru veřejných prací
ve věci uspořádání poměrů na státním
dole Václav v Porube u Orlové.
Na koksovně státního dolu Václav v Porube
n Orlovi jest zaměstnáno v přítomné době 233
dělníků. V roce 1923 bylo tam zaměstnáno 295
osazenstva. Přesto, že tento závod byl v posled-
ní době rozšířen o továrnu na bensol a o tří-
dírnu koksu, zaměstnává nyní o 62 dělníků méně
než v roce 1923. Proto si správa závodu vypo-
máhá tím, že si vypůjčila 95 dělníků od podni-
katelské firmy Přikryl z Poruby, kteří jsou ne-
ustále zaměstnáni v provozu závodu, ba dokon-
ce jsou pojištěni u revírní bratrské pokladny v
Moravské Ostravě, kdežto vedeni jsou ve stavu
jmenované podnikatelské firmy Přikryl a jsou ta-
ké placeni podle pravidel oné podnikatelské fir-
my. Tím se odůvodňuje, proč na příklad řemesl-
níci z těchto 95 dělníků jsou placeni denně pou-
ze Kč 18. - až Kč 26. - za řemeslnou práci, za-
tím co řemeslníci ze stavu závodu jsou za tutéž
práci placeni dle příslušné kolektivní smlouvy
platné pro osazenstvo revíru ostravsko-karvín-
ského. Aby tito zaměstnanci nemohli uplatňovat
nárok na placenou dovolenou, jsou v každém ro-
ce na 1 až 3 měsíce z práce vysazeni, ježto se
na ně nevztahuje ujednáni ve věci střídavých do-
volených, platné pro celý revír.
Mimo osazenstvo, jsoucí ve stavu závodu u
uvedených 95 dělníků, pracujících v provozu zá-
vodu, je zaměstnáno na tomto dole ještě asi 150
dělníků rovněž od firmy Přikryl z Poruby a to
při pracích režijních, kteří jsou pojištěni u okres-
ní nemocenské pojišťovny ve Fryštátě.
Překvapuje dále, že za I. periodu v měsíci
říjnu přepracovali řemeslníci na tomto závodě
přes 100 hodin přes čas, ačkoliv právě tento re-
vír podle statistiky vykazuje skoro největší pro-
cento nezaměstnaných.
Poněvadž pracovní poměr zaměstnanců za-
městnaných od podnikatelské firmy na jmenova-
ném závodě zavdává podnět k nespokojenosti a
řevnivosti mezi osazenstvem, táži se podepsaní
pana ministra věř. prací:
1. jsou-li mu známy tyto poměry na státních
dolech v Porube u Orlové?
2. co hodlá učiniti, aby byly odstraněny ne-
dostatky vyplývající z těchto neurovnaných pra-
covních poměrů na těchto dolech?
3. jest ochoten pan ministr naříditi, aby oněch
95 dělníků, pracujících v provozu a pojištěných
u revírní bratrské pokladny v Moravské Ostravě,
bylo převzato do stavu závodu?
V Praze dne 29. října 1936.
Tichý, Uhlíř,
Babek, Fiala, Bátková-Žáčkovi, dr Patejdl Ha-
tina, Bergmann, David, Jenšovský, dr Kozák. Fr.
Langr, dr Moudrý, dr Lukáč, Tykal, Netolický,
Mikuláš, dr Neuman, Šmejcová, Lanc, Zeminová,
Stejskal, F. Richter.
12
667/XI.
Interpelace
poslanců V. Mikuláše, dra Klapky a
V. Polívky
ministrovi zemědělství
ohledně pozemkové reformy na jižním
Slovensku.
Na základě dohody č. j. 56. 156/25-IV/3 ze
dne 25. ledna 1926 o převzetí bez výpovědi pře-
vzal Státní pozemkový úřad 4. 277 k. j. půdy od
Biskupství nitranského a z půdy té výměr ca
3. 000 k. j. řádným přídělovým řízením přidělil a
odevzdal do držby a užívání drobným zeměděl-
cům.
Přídělovou cenu platili přídělci, pokud se tý-
če vůbec splatili, obvyklým způsobem Státnímu
pozemkovému úřadu.
Podle ustálené judikatury Nejvyšších soudů
jest právní poměr mezi státem a uchazečem o
příděl poměrem soukromoprávním. Státní pozem-
kový úřad, nyní ministerstvo zemědělství vystu-
puje tu jako jedna ze smluvních stran a smlouva
vzniká tím, že uchazeč o příděl přijímá nabídku
druhé smluvní strany - St. P. Ú.
Přijetí nabídky se uskutečňuje podepsáním
souhlasu nabyvatelů, po kterém následuje ode-
vzdání přídělů.
V daném případě převzal tedy stát zastoupe-
ný Státním pozemkovým úřadem od vlastníka ca
3000 k. j. zabrané půdy. Převzetím stal se stát
vlastníkem půdy té. (Podle rozhodnutí Nejv. sou-
du č. j. Rv. I. 1098/26 nabývá stát vlastnictví
zabrané nemovitosti převzetím od vlastníka, niko-
liv teprve knihovním vkladem. )
Jako vlastník půdy uzavřel stát zastoupený
Státním pozemkovým úřadem smlouvy s několi-
ka sty osob-přídělců a těmto půdu odevzdal.
Tím se stali přídělci faktickými vlastníky ne-
bo nastoupili alespoň vlastnickou držbu. (Roz-
hodnutí Nejv. soudu č. R I 282/28).
Okolnost, že v pozemkové knize zůstal stále
zápis o vlastnickém právu Biskupství nitranského
jest právně bezvýznamnou.
Až dotud byl postup Státního pozemkového
úřadu správný.
Nesprávný a nepochopitelný a také protipráv-
ní jest však další postup Státního pozemkového
úřadu.
Dne 25. března 1927 bylo totiž u přídělové-
ho komisaře v Nitře mezi úředníky Státního po-
zemkového úřadu a zástupcem Biskupství nitran-
ského, které v té době nebylo již faktickým vlast-
níkem půdy, sjednáno, že Státní pozemkový úřad
povoluje odprodati nemovitosti pro příděl určené
(v té době již vlastně přidělené) z volné ruky
za cenu o 20% vyšší než je cena přídělová, oso-
bám podle přídělového elaborátu t. j. osobám,
kterým již dříve St. P. ú. půdu přidělil.
O tomto jednání byl sepsán protokol.
Poněvadž protokol ten nebyl a není pode-
psán presidentem Státního pozemkového úřadu,
není to platná dohoda.
I kdyby tu nebyl tento formálně právní ne-
dostatek, byla by taková dohoda neúčinnou pro-
ti přídělcům, na které před tím smluvně byla
půda St. P. Ú. převedena, poněvadž nebylo tu
jejich souhlasu ani vědomí o tom, že Státní po-
zemkový úřad disponuje s jejich (jim odevzda-
nou) půdou.
Státní pozemkový úřad pokračuje v tomto
t. zv. zkráceném řízení o půdě, kterou již v roce
1926 přidělil v řádném přídělovém řízení, jednal
v prosinci 1929 se zástupcem biskupství o pro-
dejních cenách pozemků t. i. o cenách o 20% vyš-
ších, než byly ceny přídělové, původně v řád-
ném přídělovém řízení stanovené.
Finanční výsledek tohoto ujednání jest z hru-
bá následující:
Při řádném přídělovém řízení - již prove-
deném - obdrželo by biskupství cenu přejíma-
cí, která by byla asi 5 milionů Kč a přídělci by
zaplatili jako cenu přídělovou asi 7 milionů Kč.
Při vylíčené protiprávní, formálně i věcně
nesprávné změně řádného přídělového řízení na
zkrácené přídělové řízení by však bývalý vlast-
ník obdržel od přídělců - kupců - přes 12 mi-
lionů Kč a přídělci by zaplatili celkem přes 14
milionů Kč, - poněvadž, jak zřejmo z dalšího
jednání bývalého vlastníka, přenáší tento svoje
závazky na přídělce - kupující.
Po celou dobu, po kterou bylo vedeno toto
zajímavé jednání o půdě patřící jako faktické
vlastnictví přídělcům, nikdo přídělce neuvědomil,
nikdo s nimi nejednal a nikdo od nich také za-
placení či doplacení přídělové ceny nežádal.
Přídělci na přidělené půdě hospodařili, tuto
zvelebovali, na přidělenou cenu spláceli a, pokud
se týče, čekali od St. P. Ú. platební rozkazy na
doplatky přídělové ceny, aby tuto zaplatili.
Obdrželi sice od Biskupství nitranského své-
ho času na kousku papíru napsané jakési »vy-
učtování« končící tím, kolik ten který má ještě
platit, nebylo však vůbec uvedeno kam, proč a
kdy má označený obnos přidělce platiti.
Někteří z přídělců se snad obrátili na Biskup-
ství, zaplatili a kupní smlouvu o koupi pozemků
jim před několika roky státem již přidělených
(od státu koupených) uzavřeli. Většina přídělců
však - a nutno zdůrazniti, že plným právem -
nechala ony papírky - podepsaným bylo takové
»vyúčtování«, které opravdu není ničím jiným než
papírkem, předloženo - bez povšimnutí.
Jaké bylo jejich překvapení, když koncem ro-
ku 1935 obdrželi od soudu vyrozuměni, že jsou
Biskupstvím nitranským žalováni o vrácení při-
dělených pozemků a zaplacení užitků z těchto
pozemků za dobu od 1. října 1926 (ode dne kdy
pozemky byly St. P. Ú. přídělcům odevzdány).
13
Představu o tom, o jaký počet přídělců se
takto jedná, možno si učiniti z toho, že jde o
3. 000 k. j. půdy a průměrný drobný příděl je asi
3 k. j. a z tohoto, že na př. jen v jediné obci
Močenku jest žalováno 38 přídělců.
Podobný, ovšem, že v menších rozměrech,
jest případ cukrovaru ve Velkých Šuranech.
V roce 1928 přidělil Státní pozemkový úřad
propuštěným zaměstnancům velkostatku na účet
jejich odbytného pozemek cukrovaru jako sta-
vební parcely. Většina těchto přídělců si postavi-
la na přiděleném pozemku domky.
O několik roků později uzavřel však Státní
pozemkový úřad s velkošuránským cukrovarem
dohodu o tom, že dotyčný pozemek (dříve již
přidělený) se propouští ze záboru.
Cukrovar ve Velkých Šuranech nyní rovněž
žaluje na vydání (vrácení) pozemků, pokud ne-
jsou zastavěny, a na zaplacení obecné ceny po-
zemků zastavěných.
Jaká nálada a rozpoložení mysli panuje v řa-
dách takto postižených drobných lidí na jižním
Slovensku, možno si představiti z těchto dvou pří-
padů:
Drobný přídělce Vojtěch Kružlík z Močenku
obdržel z půdy Biskupství přídělem 4 k. j. 112 č. s.
za přídělovou cenu 7. 360 Kč. Podle rozsudku kraj-
ského soudu v Nitře má jmenovaný vrátit při-
dělenou půdu Biskupství a zaplatit tomuto (za
dosavadní užívání) 13. 143. 40 Kč.
Přídělce nedílu Šimon Mišak z Močenoku
obdržel 51 k. j. 1017 č. s. za cenu 198. 575 Kč. Jme-
novaný zaplatit Státnímu pozemkovému úřadu
84. 187. 68 Kč. Podle rozsudku krajského soudu
v Nitře má vrátiti přidělenou půdu Biskupství a
zaplatiti 93. 600 Kč za užívání, čili k tomu co S.
P. Ú. zaplatil, doplatiti ještě 9. 412 Kč a neměl by
půdu ani peníze.
Podobně jsou přídělci v případu Cukrovaru
ve Velkých Šuranech odsuzováni k vrácení půdy
a pokud se týče k zaplaceni obecné ceny půdy
zastavěné.
Podepsaní se nechtějí zabývati stanoviskem
soudu, který přezírá vůbec právní stav vzniklý
provedením řádného přídělového řízení a vychází
pouze ze stavu vykázaného zápisem o vlastnickém
právu v pozemkové knize.
Bude věcí dalších soudních stolic, aby roz-
hodly.
S veškerým důrazem však podepsaní vytýkají
nesprávný postup Státního pozemkového úřadu,
jímž jedině byl tento stav zaviněn.
Upozorňuji dále na nepříznivé, morálně i po-
liticky, důsledky tohoto stavu.
Konečně upozorňují i na možné finanční dů-
sledky pro státní správu, proti které postižení -
bude-li konečné rozhodnutí soudu v jejich nepro-
spěch - uplatní právem náhradu způsobené
škody, tak to také již ministerstvu zemědělství
opověděli.
Poněvadž ministerstvo zemědělství ponechává
uvedené bez povšimnutí a svým přípisem č. j.
171. 677/IX-IV/36 ze dne 15. dubna 1936 se docela
v opaku svého poslání postavilo proti drobným
přídělcům, táží se podepsaní:
1. Jest panu ministrovi zemědělství známo,
jak nesprávně bylo postupováno při provádění
pozemkové reformy na jižním Slovensku, pokud
se týče na majetku Biskupství nitranského a Cu-
krovaru ve Velkých Šuranech?
2. Jest pan ministr zemědělství ochoten zjed-
nati nápravu tak, že řádné přídělové řízení, jímž
stát prodal půdu přídělcům, zůstane v platnosti a
přídělci nebudou nuceni kupovati tutéž půdu za
zvýšenou cenu od osoby třetí?
V Praze dne 29. října 1936.
Mikuláš, dr Klapka, Polívka,
Zeminová, Bergmann, Netolický, Hatina, dr Kozák,
Fr. Langr, Tykal, dr Moudrý, Babek, F. Richter,
Fiala, Bátková-Žáčková, dr Patejdl, Uhlíř, David,
Jenšovský, dr Lukáč, Stejskal.
Původní znění ad 667/I.
Interpellation
des Abg. Richard Knorre
an den Minister für Post- und
Telegraphenwesen
wegen schwerer Mängel bei der Post-
zustellung in Ober-Ebersdorf.
Die Postzustellung in Ober-Ebersdorf weist
schwere Mängel auf. Den Interpellanten wurden
insbesondere folgende Tatbestände mitgeteilt:
1. Franz Pappert, Müller in Ober - Ebersdorf,
teilt mit: Am Mittwoch, den 26. August 1936 lag
unter dem Küchenmöbel in meiner Wohnung ein
eingeschriebener Brief, der an Frau Marie Fürtig,
Ober - Ebersdorf Nr. 108, adressiert war. Ich
stellte diesen Brief nach dem Fund der Adressa-
tin zu. Der Brief trug die Zustellungsnummer D
133/36.
2. Gustav Gautsch, Arbeiter, Ober - Ebersdorf
Nr. 123. berichtet: Am 17. August 1936 wurde mir
durch den Postboten des Postamtes Bensen ein,
mir nicht gehörender Brief und eine Zeitnug in
meine Haustüre gesteckt. Ich habe diese Post-
sendungen am Abend in meiner Freizeit dem
Adressaten Perm Wenzel in Nieder - Ebersdorf,
der sich noch darüber beklagte, dass ich ihm
diese Postsendungen nicht gleich zugestellt habe,
zugestellt.
3. Rudolf Fürtig, Kaufmann in Ober-Ebers-
dorf Nr. 109, teilt mit: Am Mittwoch, den 26.
August 1936, überreichte mir der Postbote des
Postamtes in Bensen persönlich ein Paket, das