7
snášenlivý nebyl nikdy: k československým ka-
tolíkúm. " (Nový Národ 2. XIII. )
Každý súdny a nepredpojatý človek, tobôž
katolík, môže z toho, čo sme doteraz o Sokol-
stve povedali a dokázali, jasne vidieť, aký je po-
mer českého Sokola ku katolicizmu a ako má
katolík hľadieť na túto organizáciu s nábožen-
ského ohľadu. Aby sa však nikto nevyhováral a
neodvolával na to, že nezná úradné stanovisko
katol. Cirkvi, ako ona smýšľa a súdi o Sokol-
stve, uvedieme ešte, čo hovoria o Sokole biskup-
ské sbory, ktoré v jednotlivých krajinách Cir-
kev úradne predstavujú.
3. Cirkev o Sokolstve.
Učiaca Cirkev svoje stanovisko oproti zlým
alebo nebezpečným spolkom, organizáciám atď.
obyčajne len vtedy dáva veriacim úradne na ve-
domie, keď to tieto spolky svojimi útokmi vy-
provokujú, alebo svojím agitovaním medzi kato-
líkmi mohly by sa stáť nebezpečnými pre mno-
hých, keby títo neboli dostatočne poučení a vy-
stríhaní pred nimi. To prvé sa stalo v Jugoslá-
vii, kde Tyršov Sokol svojim vystupovaním pri-
nútil sbor jugoslovanských biskupov, aby sa o-
zvali a veriacich vystríhali od Tyršovho Sokola.
To druhé nebezpečenstvo hrozí katolíkom na Slo-
vensku, kde sokolí svojim zájazdom veľkú ofen-
zívu pripravujú. Preto sa ozval úradný aparát
biskupského sboru: Katolícka akcia, ktorá cestou
Ústredia Sdruženia katol. mládeže (SKM) vydala
poučný a výstražný obežník, ako sa majú kato-
líci oproti tejto sokolskej propagande zachovať.
Z obidvoch týchto úradných prejavov učiacej
Cirkvi prinesieme aspoň úryvky, z ktorých do-
statočne môže vidieť rozumný človek, aké je
úradné stanovisko katolíckej Cirkvi o Tyršovom
Sokole.
Čo hovoria biskupi Jugoslávie?
Drahí veriaci! Je našou svätou povinnosťou,
spojenou s tažkou zodpovednosťou pred Bohom
- hovorí sa medzi iným - aby sme vás upo-
zornili na veľké nebezpečie pre vieru vašu a va-
šich detí, ktoré v sebe skrýva výchovu v sokol-
skom duchu Tyršovej sústavy. Život a práca
»Sokola« v duchu Tyršovom riadi sa a plynie
bez Boha, bez viery. »Sokol je preto o sebe
úplne spolkom nevereckým. Keďže Sokol pracuje
podľa týchto zásad medzi mládežou a v náro-
de, a keďže chce pre seba získať celý národ, ničí
on v srdciach svojich členov všetku, ale zvlášť
katolícku vieru. Je teda nielen spolkom neverec-
kým, ale aj spolkom protináboženským.
Český »Sokol« hneď na začiatku nepriznal
sa otvorene k svojmu protináboženskému duchu,
ale po svetovej vojne roku 1920 vyhlásil: »Sokol
nemôže byť prívržencom Ríma, my sme a mu-
síme byť proti katolicizmu".
Podľa týchto prejavov český »Sokol« pracu-
je vo svojom štáte Česko-slovenskom a takiste
pracoval aj bývalý Jugosokol. V časopise »Nový
Rod" (1. III. 1920) na príklad takto písali: (Tak
je aspoň jasné, že ani jeden Sokol nemôže byť
rímskym veriacim, duševným otrokom. Sokol-
stvo a katolicizmus sa iste vylučujú a nepocti-
vým je ten, kto si len pomyslí, aby to zapie-
ral. Raz navždy, raz za všetkých sokolov, my
sme v boji proti pápežovi, kardinálovi a všet-
kým nenárodným popom. « "Procesie treba po-
važovat za farizejstvo a násilie".
Pravda, podobné prejavy neukazujú sa vša-
de v rovnakej miere, ale Tyršovo sokolstvo ni-
kde ani najmenej o vieru a o plnenie nábožen-
ských povinností sa nestará. Robí však opak to-
ho. Preto:
Tyršoví sokolici ako spolok nesmú sa zúčast-
ňovať nijakých cirkevných obradov. Je o mnoho
horšie, že Sokol, aby národ čo najviac odvrátil
od Cirkvi, koná svoje slety v nedeľu a sviatky,
a to dopoludnia i odpoludnia, takže členstvu ne-
dajú ani príležitosti, ani času ku konaniu nábožen-
ských povinností.
Sokolstvo ďalej a vo veľkej miere šíri naho-
tu pri cvičení a pri verejných vystúpeniach, bez
akejkoľvek potreby, jedine s úmyslom, aby sa
v mládeži prebudil duch rozvratu a aby sa od-
cudzil Cirkvi a viere. Tak sa ničí mravnosť v do-
raste, tak sa podkopáva a ubíja viera. Čo bude
z nášho národa, až táto Tyršova sokolská výcho-
va bez viery a Boha vskutku prenikne do širo-
kých vrstiev národa?"
Po ďalšom dôkladnom odôvodňovaní, prečo
katolík nemôže byť členom Sokola, pastiersky
list juhoslovanských biskupov končí týmito slova-
mi: "Drahí veriaci! Drahí katolícki bratia! Len
v Kristovi je spasenie, naše večné i dočasné šťas-
tie. Zostaňme verní Spasiteľovi nášmu a kato-
líckej Cirkvi, ako jej boli verní aj naši predko-
via po tisíc rokov nášho národného trvania. Zo-
staňme pevní vo viere našich otcov a nedopusť-
me, aby nás od tej viery odvrátilo Sokolstvo,
ktoré sa nechce priznať k Spasiteľovi nášmu. "
Čo hovoria naši najdôst. páni biskupi.
J. E. najdp. biskup Spišský, Ján Vojtaššák
verejne, v liste zaslanom školskému referátu dňa
3. marca 1935, toto napísal o Sokole:
"Žiadnemu katolíkovi nemožno byť údom ne-
jakého protikatolíckeho spolku alebo takého sdru-
ženia, ktoré je nepriateľské katolíckej Cirkvi.
Sdruženie Sokola sa takýmto byť ukázalo, ako
je všeobecne známo, samosebou nasleduje, že
Toto je hlas nášho najdôst. pána biskupa,
ktorému má každý jasne porozumieť a podľa ne-
ho sa spravovať.
Úryvky z obežníka Ústredia SKM.
" Vítame síce každého, kto s dobrým úmyslom
príde, aby obdivoval velebu našej krásnej vlasti,
kto si chce od nás kúpiť chleba, avšak nenávidí-
me toho, kto by chcel kupovať duše. Lebo veď
Sokolstvo už dávno prestalo byť iba telocvičným
spolkom, dnes je to už organizácia, ktorá sa viac
snaží očerveniť dušu, než telo. Sokolstvo, ktoré
sa hrdo pýši s Husovým kalichom a Žižkovým
palcátom a cepami, snaží sa urobiť zo svojho
8
členstva husitských a Žižkových odbojníkov
proti Rímu, pápežovi a katolicizmu. Sokolstvo a
sokoli sa nazdávali po prevrate, že si získajú
slovenskú zem a dušu slovenskej mládeže tým,
že prví sa pričiňovali presviedčať mládež o zby-
točnosti času stráveného v kostole, sokolskí vod-
covia, pôsobiaci ako profesori a učitelia na slo-
venských školách, položili svoje ruky na kríže,
aby ich odstránili zo škôl.
Sokoli po prevrate snažili sa o to, aby čo
najviac ľudí vystupovalo z Cirkvi, študentstvo
z vyučovania náboženstva a pod.
Môže nám niekto vytýkať, že toto všetko
sa stalo po prevrate, dnes už nie. Ale isté je, že
i dnes by sa to tiež robilo, lenže sokoli vide-
li, že všetko toto vyvolalo na Slovensku účinok
opačný.
Miesto toho, aby mládež vystupovala z vy-
učovania náboženstva, miesto toho, aby vystupo-
vala z Cirkvi, vystupovala zo Sokola. Darmo sa
sokoli očisťovali v očiach slovenskej mládeže,
túto viac nezískali.
Preto robia nový útok na nás tým, že s pa-
rádou, prápormi, hudbou a veselicami budú chcieť
znova získať mládež. K sokolom z mládeže nikto
nešiel, iba preto, že ho k tomu úradné povinnosti
nútily. Ináč u sokolov bola výlučne mládež ro-
dín pochádzajúcich z Čiech, prípadne mládež ne-
katolícka. Pre katolícku mládež slovenskú mali
sme a máme spolky, ktoré rozvíjaly národného
ducha slovenského a vštepovaly náboženské prav-
dy do krvi mládeže.
Na katolicizmus sa robí veľký nápor. Komu-
nistom a nevercom by veľmi dobre padlo, keby
aj u nás horely kostoly a kláštory, keby aj u
nás navždy padol kríž. To by sa však len vtedy
stalo, keby sa ľud dal získať, t. j. keby stratil vie-
ru a národného ducha.
Keďže podmienkou pre každého, kto do So-
kola vstupuje je, aby nebol členom nijakého kle-
rikálneho, t. j. katolíckeho spolku, vidieť z toho,
že Sokolstvo pokladá za najväčšieho svojho ne-
priatela katolicizmus.
- - - - Chceme, aby sa toto presvedčenie roz-
šírilo a uvedomilo vo všetkých našich radách,
aby sa takto a len takto naša mládež na Sokola
a pri jeho príchode pozerala.
Žiadame každú skupinu, aby v medziach
daných možností, prednáškami nielen svoje člen-
stvo, ale aj širšiu slovenskú katolícku verejnosť
oboznámilo s pravou tvárou Sokola. «
Obežník Sdruženia katolíckej mládeže uve-
rejňuje dôkazy, že Sokol i dnes pracuje proti
katolíkom:
1. Každý člen, do Sokola vstupujúci, musí
záväzne podpisom prehlásiť, že nie je členom
klerikálnej organizácie, teda členom komunisti-
ckej organizácie podľa toho môže byť, klerikál-
nej, čiže katolíckej nie.
2. Vedenie Sokola pri tohoročnom medziná-
rodnom sjazde voľnomyšlienkárov, organizácie to
s fanatizmom bojujúcej proti katolíckej cirkvi,
úradne zaslalo holdovací prejav tejto organizácii.
3. Všetky sokolské verejné podniky, či sú to
už vychádzky, či verejné cvičenia, odbavujú sa
v nedeľu v čas služieb Božích, čím je znemož-
nené plnenie náboženských povinností členom, ku
ktorým povinnostiam patrí v prvom rade návšte-
va sv. omše v nedeľu a vo sviatok.
4. Všetci vedúci, či už v ústrednom vedení
v Prahe alebo v najposlednejšej jednote, sú alebo
- a to vo väčšine - ľudia bez vyznania, alebo
patriaci do inej cirkvi. Ak sa i nájde vedúci ka-
tolíckeho vyznania, vôbec si svoje náboženské
povinnosti neplní.
5. Neoddelenou výchovou mládeže mužského
a ženského pohlavia, nedostatočným úborom,
zvlášť členiek, pôsobí rozkladné na mravnú vý-
chovu nedorastlej i dorastlej mládeže, čim po-
rušuje zásady smerníc Katolíckej akcie. Svätá
Stolica vydala jasné smernice o výchove tak po
stránke duševnej, ako aj telesnej, teda stojíme
na zásade, že každý katolícky rodič, ktorý svoje
dieťa zapíše do Sokola, ťažko sa prehrešuje proti
učeniu cirkvi.
6. Sokolské úradné i neúradné časopisy a pre-
javy nenašly ešte nikdy od začiatkov sokolského
trvania ani slova pre kladné zhodnotenie kato-
líckej výchovy a poslania cirkvi, naopak, upiera-
jú i najkatolíckejšie podniky, akým bol na príklad
i vlaňajší katolícky sjazd v Prahe, ktorý odsud-
zovaly, vyzývaly verejnosť, aby sa ho nezúčast-
ňovala.
7. Opačne zasa na všetkých protikatolickych
akciách sa Sokolstvo úradne zúčastňuje. Tak
hlavne dňa 6. júla, v deň Husov, demonštračne
zapaľuje vatry a v prejavoch uráža katolícku cir-
kev, tendenčné vykladá stredoveké dejiny, aby
čo najviac zosmiešnilo a zošklivilo cirkev. Je
isté, že Sokol sám vedúc mládež k nábož. ľaho-
stajnosti a nevere, využíva Husa, ktorý predsa
bol náboženský založený, širi jeho kult pre sní-
ženie a ničenie náboženstva.
8. Čoho sokoli dopúšťali sa na náboženskom
cite nášho ľudu po prevrate, ochota, s akou od-
straňovali kríže zo sokolovni a telocviční, je do-
statočne nášmu ľudu a mládeži známa.
9. Všetko počínanie sokolskej výchovy sme-
ruje k odstráneniu náboženstva nielen zo života
verejného, ale aj súkromného, aby nevdojak bola
mládež privedená na cesty socializmu a materia-
lizmu a tým aby sa pripravil aj u nás taký osud
katolicizmu, aký postihol Rusko, Mexiko, Špa-
nielsko .....
Na koniec citujeme, čím sa obežník (č. 4. )
našej Katolíckej mládeže začína...
Náš boj proti Sokolu ako krajne neverecké-
mu spolku, ktorý v týchto dňoch sa chystá za-
plaviť celé Slovensko, je nie bojom závisti, lebo
sme katolíckou mládežou, spravujúcou sa prísne
katolíckymi zásadami v súkromnom i verejnom
živote, preto nám naše svedomie nedovoľuje viesť
nenávistný boj. Čo podnikáme, robíme čisté z ka-
tolíckeho záujmu, na obranu nevereckým spolkom
napadnutého katolíckeho života na Slovensku a
9
je nám teda ľahostajné, kto ohrozuje tento život.
Proti každému vystúpime s celou rozhodnosťou,
bo tu chránime dedictvo svojich otcov, vieru,
bránime to, s čím naši otcovia a celý náš národ
bol vždy spokojný a šťastný, čo mu dodávalo
chuti do práce a k žitiu s národným povedo-
mím. "
Slovenská Pravda" č. 88., 17. VI.
v článku: "To je Sokol".
4. Prečo Orol a nie Sokol?
Či teda Tyrš a jeho Sokol nič dobrého nemá
a nijakej zásluhy? To sme my netvrdili ani ne-
tvrdíme. Celkom uznávame aj my, čo biskup
Srebrnič hovorí o Tyršovi a o jeho Sokole:
"Chce, aby sa v človeku vzdelával rozum a cit
lásky k národu a štátu, k slobode a disciplíne,
k obrane národa, k osvete a mravnosti (toto
všetko je samo v sebe dobré ba i chvály hodné),
ale (a toto ale odoberá podľa katolíckeho sveto-
náhľadu všetku cenu a zásluhu tým snahám)
všetko toto chce len výlučne vo svetle terajšej
zemskej kultúry a dôsledne bez Boha, bez Krista,
bez Cirkvi, bez modlitby, ba i bez presvätej Bo-
horodičky. "
Katolíci teda to, čo je dobrého a cenného
v Sokole nezavrhujú, ale schvaľujú a uplatňujú,
lenže v katolíckom duchu vo svetle večných
právd v Amerike a v Poľsku hlavne skrze spolok
Katolícky Sokol, u nás a v Jugoslávii zas skrze
Orla. Tieto spolky dostatočne rozširujú dobré
idey so Sokolom společne a preto vôbec nie je
potrebné, aby ich medzi katolíkmi spolu aj so
svojimi nevereckými ideami rozširoval českoslo-
venský Sokol. Celkom odôvodnená a oprávnená
je teda akcia Sdruženia Katol. mládeže SKM proti
propagačnému zájazdu českých sokolov na Slo-
vensko.
Keď sa však predsa vyberú na Slovensko a
budú niekde privítaní, tak môžu byť pripravení
na to, že na katolíckych krajoch sa aj s nimi
stane, čo sa sokolom prihodilo v ktoromsi me-
stečku Nitrianskej doliny. Prišli hezkí sokolici.
Bolo ich treba privítat. Ale kde koho najsť na to.
Povedomí katolíci ich iste vítať nebudú. Našli
si však predsa akúsi Slovenku, liberálneho smý-
šľania, ktorá akosi sympatizovala so Sokolom.
Tá sa teda dostavila na uvítanie. Môžeme si však
predstaviť, aké bolo prekvapenie našich milých
sokolov, keď ešte aj táto jediná sympatizujúca a
liberálna Slovenka svoj prívet začala: "Pochvá-
len Pán Ježiš Kristus!"
5. Ako máme privítať sokolov?
Tak ako privítali katolícki Poliaci slobodno-
murárov, keď im ukázali, že sú a chcú zostať ka-
tolíkmi a preto ľudia, ktorí neznajú a nepotrebujú
Boha, nemajú u nich čo hľadať. Nedávno priniesli
katolícke časopisy zprávu, že koncom minulého
roku navštívili francúzski slobodnomurári poľské
slobodnomurárske lože, závisiace od "Grand
Orientu", hlavne lože parížskej. Tí páni prišli
posilniť vplyv francúzskych slobodnomurárov na
politiku a verejný život v Poľsku. Ale zle po-
chodili. Vrátili sa s dlhým nosom a nespokojení
do Francúzska. Presvedčili sa, že poľské lože
nemôžu účinkovať ani sa šíriť podľa ich žiadosti,
lebo v Poľsku katolícky duch panuje, ľud má živú
vieru a katolícke povedomie mladej inteligencie
tiež sa dvíha a zosilňuje.
Podobné poučenie a vytriezvenie prajeme aj
liezkým sokolom, z ktorých sa vraj 30 tisíc chystá
prísť na Slovensko. Ukážeme im, že sme a chce-
me zostať vernými kresťanmi-katolíkmi a preto
nám spolok nekresťanský a bez Boha nemôže
imponovať am naše srdcia získať. Povedomý ka-
tolík, ba ani opravdivý kresťan nemá čo hladať
vo spolku bez Boha. Kto si však pozorne a spo-
kojne prečítal tento leták, zaiste nahliadne, že
nielen podľa úradnej mienky učiacej Cirkvi ale
aj podľa slov a skutkov samých sokolov
----- Z toho je teda jasné a samozrejmé, že
povedomý katolík v »Sokole« nemá čo hľadať!
Pýtame sa pánov ministrov spravodlivosti a
vnútra:
1. Či vedia o takomto pokračovaní okresného
úradu v Trnave, ktorým bol tento leták kon-
fiškovaný?
2. Či pokladajú písať o telocvičnej organizácii
Sokol za protištátne a trestné?
3. Ako sa mienia postarať o satisfakciu pre
biskupské ordinariáty v Trnave a v Spišskej Ka-
pitule, cirkevná cenzúra ktorých tento leták ne-
našla závadným s hľadiska cirkevného a tak ani
nie s hľadiska štátneho a jeho rozširovanie medzi
veriacimi katolíkmi povolila?
V Prahe, dňa 25. júna 1936.
Sidor,
Čavojský, Drobný, Onderčo, Slušný, Turček,
Haščik, Hlinka, Longa, Sivák, Suroviak, Rázus,
dr Tiso, dr Sokol, Dembovský, Florek, Šalát,
Kendra, dr Pružinský, dr Wolf, Danihel.
629/V.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta
ministrovi spravodlivosti
o konfiškácii 25. č. V. ročníka spoločen-
sko-hospodárskeho, nepolitického týžden-
níka "Naše Noviny", vychodiaceho
v Banskej Bystrici.
Bezohľadná, slovenskú verejnú mienku du-
siaca konfiškačná prax zachádza už tak ďaleko,
že cenzuruje a habe aj čísla nepolitického týžden-
níka, akým je časopis "Naše Noviny" v Banskej
10
Bystricu Z jeho 25. č. V. ročníka na strane 1.
z úvodného článku »Sokol a Slovensko«. Podti-
tul: V českom časopise »Život« roč. XVIII., č. 3.,
str. 27 (píše úprimný Cech o sokolech tieto po-
známky) boly vycenzurované tieto dve state:
I. »I keby sa Slovákovi bola páčila telový-
chovná stránka sokolská, choval odpor k myšlien-
kovej náplni tejto organizácie, ktorá sa postavila
úplne do služieb liberalizmu. .....Museli by
sme zájsť do prvých rokov poprevratových, aby
sme pochopili a tiež ospravedlnili určitú animozitu
veriaceho Slováka voči nevercovi Čechovi. «
II. » Vedia dobre, ako sa u Cechov zahniezdilo
podceňovanie Slováka, ako sa vie Cech často
veľmi neohrabane otrieť o úprimnú zbožnosť Slo-
váka a ako konečne Cech pri najhorúcejšom
ospevovaní Slovenska má v ústach len fráze,
ktoré nemajú solidného podkladu ani poznaní
kraja a ľudu slovenského, am zbehlosti - čo i
len povrchnej - v slovenskej literatúre a umení. «
Na strane 2-ej z článku »Povodeň«, napísané-
ho Belom Šumanom, bolo vycenzurované toto:
Napísali totiž: »B. Bystrica po zániku prie-
myslu je závislá predovšetkým na cudzineckom
ruchu. « Pekne, že to aj P. H. uzná. Len by sme
sa veľmi tešili, keby nám povedal: kto zavinil
ten zánik? Či Slováci? Či Bystričania?
»Len čo Maďarsko prestalo kupovať naše
drevo, začala nezamestnanosť v celom Horehro-
ní. « Tiež pekné priznanie. Len kto je aj tomu na
vine? No, hádajte!
»Zájazd českého sokolstva na Slovensko zna-
mená príliv peňazí na Slovensko. « To už hej! To
sa mi už páči. To nám už bude sveta žiť. Českí
sokoli donesú peňazí. To znamená, že oni ešte
aj tých majú. A to toľko, že od Slovenskej kra-
jiny si vycicali stotisíc Kč. Od Bratislavy pre
tamojšie jednoty po osemnásťtisíc Kč. Od By-
strice sedem tisíc Kč. Od ostatných miest a okre-
sov tiež toľko a toľko tisíc Kč. Nuž potom ne-
donesú nám? Či nie je dobre, že prídu českí so-
koli? »Náš (?) chudobný dedinský ľud« sa ozaj
len tešiť môže. »Veď ti sokoli sa tu musia stra-
vovať (nuž hádam len nebudú utekať na obed do
Čiech?) Ozaj sa musia tu stravovať, ale konzer-
vy si donesú sebou, tu musia nocovať (v školách
a iných ústavoch zdarma) atď. atď. «
Z tohoto konfiškovaného prípadu je jasné to,
že v slovenských časopisoch nemožno ani len
odtlačiť mnohé výroky, mienky, ktoré boly uve-
rejnené v českých časopisoch a ktoré zato ne-
boly skonfiškované. Je to svojvoľné utláčanie
slovenského časopisectva. Je to urážlivým pod-
ceňovaním Slovákov, ako by neboli dosť vyspe-
lými, schopnými k riadnemu prečítaniu si a po-
chopeniu podobných citátov, prevzatých z če-
skej tlače.
Z konfiškácie tejto zrejmé je i to, že vládna
moc príliš okaté nadrža sokolstvu, ani čo by to
bol štát v štáte, niečo viac než armáda čsl., ani
čo by sa sokolstvo rovnalo pojmu celého českého
národa, ani čo by bol Sokol diktátorom v štáte,
ktorý nestrpí kritiky.
Konfiškovať slovenské časopisy pre opráv-
nené kritiky o sokolstve považujeme za veľmi
nezdravý zjav čsl. demokracie.
A preto v záujme záchrany spravedlivej de-
mokracie sa pýtame pána ministra spravodlivosti:
1. Či si chce povšimnúť slovenských pro-
testov, vyznievajúcich oproti nespravedlivej kon-
fiškačnej praxi?
2. Či chce nariadiť cenzorom na Slovensku,
aby nedusili slovenskú tlač a verejnú mienku?
V Prahe, dňa 23. júna 1936.
Šalát,
Čavojský, Drobný, Kendra, dr. Pružinský, Suro-
viak, Danihel, Haščík, Longa, Sidor, Dembovský,
Turček, Hlinka, Onderčo, Sivák, Rázus, dr. Wolf,
dr. Tiso, Florek, Slušný, dr. Sokol.
629/VI.
Interpelace
poslanců Jos. Nepomuckého a
Rud. Slánského
ministrovi financi a
ministrovi zemědělství
o koupi pozemků společnosti »Výspa« a
o sníženi dávky z majetku a z přírůstku
hodnoty pi El. Andrassyové.
Dne 17. května 1935 přinesly »Národní listy«
tuto zprávu:
»Pi El. Andrassyová, roz. Kounicová, byla
majitelkou panství Nových Zámků s Českou Lí-
pou v celkové výměře 6680 ha. Rozhodnutím po-
zemkového úřadu z listopadu 1923 bylo toto svě-
řenské panství zařaděno do pracovního programu
tohoto úřadu pro rok 1924. O tom věděl pan Vraný
a ustavil okamžitě rodinnou společnost s r. o. pod
honosným názvem »Výspa« a počal pak s pi
Andrassyovou jednati o prodeji části panství za
»přijatelnou cenu«. Pan Vraný byl mocný pán a
není tedy divu, že v několika dnech se dohodl
o koupi dvorů Ramschen, Neuhof, zbytek dvoru
Robice a pozemků z revírů Nové Zámky a
Aschendorf ve výměře asi 600 ha za »přijatelnou
cenu« 700. 000 Kč, dále deskového statku Housky
s pozemky (vložka desk zemských č. 557) ve
výměře 1250 ha za ještě » přijatelnější cenu«
1, 000. 000 Kč. Tyto poslední objekty a pozemky
koupil tchán p. Vraného J. Šimonek.
A teď se podívejme trochu do pozadí tohoto
obchodu »Výspy«, rodinné to společnosti pana
Vraného. Již před jednáním o prodeji těchto
objektů učinila správa panství (19. října 1923)
11
ministerstvu financí povinné podání o stavu ma-
jetku. Podle tohoto podáni měla býti vyměřena
dávka z majetku. Správa panství v tomto podání
sama ocenila pouhou půdu, t. j. bez příslušných
stavebních hodnot, na 1. 700 Kč za 1 ha. Upozor-
ňujeme, že toto ocenění bylo provedeno přímo
poplatnou stranou za účelem vyměřeni dávky
z majetku. Společnosti pana Vraného prodala
však majitelka 1 ha těchto pozemků za 1. 266 Kč
včetně hospodářských budov a zámku!! Tedy
pro ministerstvo financí učinila správa panství
jistě nejnižší odhad, aby dávka z majetku byla
nejmenší, a podle tohoto odhadu byla cena pouhé
půdy bez stavebních objektů 1. 700 Kč za jeden ha,
kdežto panu Vranému prodala táž správa panství
1 ha za pouhých 1. 266 Kč a to včetně všech bu-
dov a zámku. Ponecháváme veřejnosti, aby si
tuto záhadu zatím vysvětlila sama.
Ale dále. K 1. lednu 1914 podala ústřední
správa panství hraběnky Andrassyové tento vý-
kaz svého poplatného jmění: nemovitý hospodář-
ský majetek panství Nové Zámky s Českou Lípou,
statkem Houskou a Loubí 8, 781. 297 K.
K 1. březnu 1919 zvýšila správa panství tento
odhad na 12, 778. 259 Kč. Finanční úřady přiro-
zeně nebyly spokojeny s tím, že hodnota tohoto
panství vzrostla od r. 1914 do r. 1919 o pouhých
50% a proto byla vyslána na panství revisní ko-
mise ministerstva financí. A tato revisní komise
ocenila uvedený majetek na 23, 116. 787 Kč.
Na základě zprávy této revisní komise mini-
sterstva financí zaslala pak berní správa v České
Lípě paní El. Andrassyové výměr, jímž přede-
psala dávku z majetku ve výši 6, 360. 500 Kč a
dávku z přírůstku hodnoty ve výši 4, 457. 270 Kč,
tedy celkem 10, 817. 770 Kč.
V tomto stavu nalézala se poplatná povinnost
býv. hraběnky Andrassyové ještě v lednu 1924.
A nyní přicházíme k jádru věci.
Dne 24. ledna 1924 koupil pan Vraný, resp.
jeho rodinná společnost »Výspa«, od pí An-
drassyové panství ve výměře 600 ha za 730. 000
Kč, tedy 1 ha za 1. 216 Kč, a tchán p. Vraného
Šimonek panství Housku ve výměře 1250 ha za
1, 000. 000 Kč, tedy 1 ha za necelých 1. 000 Kč.
A hned po uzavření této koupě dne 19. února 1924
podala pí. Andrassyová proti daňovému výměru
berní správy v České Lípě odvolání a v tomto
odvolání uvedla, že finanční správa je povinna
přihlížeti při daňovém odhadu také k nejvýše
možné dosažitelné ceně trhové. A k tomu hned
připojila, že prodala dvěma důvěryhodným oso-
bám - posl. Vranému a presidentovi Šimonkovi
- 1 ha za pouhých 950 Kč až 1. 216 Kč a že fi-
nanční správa je povinna upraviti daňový výměr
podle těchto prodejních cen.
Ministerstvo financi octlo se tak v úzké uličce
a výsledek? Důvod býv. hraběnky Andrassyové
byl uznán, protože prodej posl. Vranému a jeho
tchánovi presidentovi Šimonkovi za přijatelnou
cenu byl prokázán, a pí. Andrassyové snížen da-
ňový výměr z původních 10, 817. 770 Kč na necelé
4 mil. Kč. Jinými slovy: pan Vraný získal pro
svou rodinu překrásné panství za směšnou cenu
700. 000 Kč a býv. hraběnka Andrassyová ušetřila
na daních našemu státu téměř 7 mil. Kč. Pan se-
nátor je dnes boháč a stát? Ten zatím šetří na
úřednících. Bývalého úředníka pana Vraného a
dnes zámeckého pána z Libchavy se to ovšem
již netýká.
V této zprávě byl veřejně obviněn senátor
Vraný a pí. El. Andrassyová. Úřady však po uve-
řejnění zprávy nepodaly veřejnosti žádného vy-
světleni.
Ptáme se pana ministra financí a zeměděl-
ství:
1. Jsou páni ministři ochotni vyšetřiti obcho-
dy s pozemky senátora Vraného a výměry daní
pí. Andrassyové?
2. Jsou ochotni podati o tom veřejnosti
zprávu?
V Praze dne 8. října 1936.
Nepomucký, Slánský,
Fuščič, Procházka, Dölling, dr. Clementis, Beuer,
Schmidke, B. Köhler, Sliwka, Kosík, Schenk, Vo-
dička, Šverma, Krosnář, Hodinová-Spurná, Ma-
chačová, Kopřiva, Borkaňuk, Široký, Synek.
629/VII.
Interpelace
poslanců Františka Michálka a Josefa
Kočandrle
ministru vnitra,
min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy,
ministru zemědělství a
ministru financi
v záležitosti nesprávného jednání úřed-
ních orgánů veterinářských města Plzně,
jakož i prodeje zdechlých bagounů, jich
převážení z pohodnice do továrny na tuky
a nešetřeni platných nařízeni bezpečnost-
ních.
V pondělí dne 21. září t. r. došla do Plzně
z Prahy zásilka šesti vagónů tučných bagounů.
Při převzetí bylo zjištěno, že 33 kusů ve váze
cca 70 metr. centů zahynulo. Bagouni byli vylo-
ženi a dne 22. září t. r. ráno odvezeni do spalo-
vací stanice plzeňské.
V sobotu dne 26. září t. r. bylo vedoucími
orgány Společenstva řezníků a uzenářů v Plzni,
panem náměstkem starosty Františkem Vackem
a členem představenstva panem Uzlíkem, osobně
12
zjištěno, že zdechliny bagounů byly ze spalovací
stanice odvezeny do tavírny tuků firmy Vrba
v Chrástu u Plzně. Jmenovaní osobné v továrně
zjistili, že zdechliny byly tam bez zvěrolékařské-
ho dohledu rozsekávány a připravovány ku škva-
ření.
Na zákrok u Okresního úřadu v Plzni byly
týž den zbytky zdechlin ve váze cca 30 metr.
centů odvezeny zpět do spalovací stanice v Plzni.
Zdechliny byly vzdor nebezpečí, že jejich
smrt nastala v důsledku nakažlivé choroby, ve-
zeny třemi obecními katastry, což dělo se jistě
proti platným předpisům a mimo to hrozí nebez-
pečí nákazy i domácího bravu v okolí Plzně.
Obšírnější objasnění tohoto případu uveřej-
něno bylo v Novém Večerníku v příloze Hlas
Plzeňska ze dne 30. září t. r. pod nadpisem:
Bagounová aféra v Plzni.
Neslýchaně neodpovědné jednáni městského
zvěrolékaře dra Fousky.
Psali jsme v sobotním čísle našeho listu o
tom, jakou katastrofou postiženi byli plzeňští
řezníci v pondělí minulého týdne. Toho dne do-
pravováno bylo totiž z Plzně do Prahy šest va-
gónů tučných bagounů, z nichž po otevřeni vozů
na plzeňských jatkách bylo jich nalezeno 33 po-
šlých. Zdůraznili jsme, jaká ohromná škoda byla
tím plzeňským řezníkům způsobena, takže naši
parlamentní zástupci posl. F. Michálek a senátor
a pres. Fr. Pechman uznali za nutné zakročiti
ve věci v ministerstvu železnic, aby alespoň čá-
stečně byla plzeňským řezníkům škoda nahra-
zena. Na všech stranách byla snaha zmírniti
těžkou majetkovou ránu plzeňských živnostníků,
která se již několikráte po sobě opakovala a
těžce vždy dolehla na poškozené.
Nikoho však ani nenapadlo, že by případu
tak politováníhodného mohlo býti jakýmkoliv
způsobem zneužito a že by se případně mohlo
ještě kořistiti tam, kde by se správně mělo po-
máhati. Je to určitý druh hyenismu, podobný
tomu, že když někomu lehne stavení popelem,
najdou se ještě takoví, kteří jdou a ze zachrá-
něného majetku loupí. Věc, která se se zcepeně-
lými bagouny v Plzni udala, je neslýchanou a
rozrušuje nejen všechny příslušníky řeznicko-
uzenářské živnosti, ale i celou plzeňskou veřej-
nost. Sběhla se takto:
Když vykonal městský zvěrolékař a fysik
MVDr. Frant. Pouska v pondělí 21. září prohlídku
zcepenělých bagounů, zabavil je a nařídil jejich
odvezeni do nové městské pohodnice v Plzni,
která byla nedávno velikým nákladem postave-
na. Při pohodnici je - jak známo - spalovací
stanice, aby mohly býti zdechliny zpopelněny.
Dříve bývaly při staré pohodnici zakopávány,
ale počet zdechlin se vzrůstem města stoupal,
takže nebylo možno dále zamořovati okolí Plzně
jejich zakopáváním a bylo třeba uchýliti se k mo-
dernímu spalovacímu způsobu odstraňování po-
šlých zvířat. Z peněz poplatnictva byla tedy po-
stavena nákladná spalovací stanice a jejím ře-
ditelem ustanoven jmenovaný zvěrolékař dr.
Pouska.
Řeznictvo plzeňské, které má smutné zkuše-
nosti z dřívějška, velmi bedlivě sledovalo, co se
stane s více než 70 metr. centy masa a tuku ze
zcepenělých bagounů. Jeho zvědavost byla tím
větší, když zjistilo, že pošlí bagouni ve spalovací
městské stanici spáleni nebyli a záhadně zmizeli.
Nevědělo se kam, bylo však určité podezření.
Pátráno proto dále, a tu bylo zjištěno, že pošlí
bagouni, postižení snad nakažlivou nemoci vepřů,
byli odvezeni ze spalovací stanice přes katastry
tří obcí do Chrástu u Plzně a tam složeny v tamní
továrně na poživatiny! Dopraveny tam byly celé
kusy.
Když tohle bylo nadevší pochybnost konsta-
továno, odebrali se členové představenstva spo-
lečenstva řezníků na plzeňský okresní úřad za
vedení poslance kol. F. Michálka a žádali u okres-
ního hejtmana p. vrch. rady dra Vojty, aby do
uvedeného podniku ihned vyslal státního okres-
ního zvěrolékaře p. dra Šimánka. To se také stalo
a v sobotu 26. září - tedy za celý týden po
zhynutí bagounů - dostavil se do Chrástu okresní
zvěrolékař a zjistil tam za přítomnosti několika
zástupců plzeňského společenstva řezníků a uze-
nářů hrozné věci. Byl to příšerný pohled na roz-
vařené maso, na vyškvařené sádlo a na dosud
celé syrové hlavy bagounů. Všechno se dálo bez
veškerého dozoru, k jakému účelu, bude ještě dal-
ším šetřením zjištěno. Každý si jistě také dove-
de představit, jaký z toho byl zápach a tvrdíme
směle, že tím bylo ohroženo i zdraví dělnictva,
které materiál k neznámému dosud účelu zpra-
covávalo. A to všechno pod patronancí a za vě-
domí osobnosti, která má v Plzni bdíti nad zdra-
vím občanstva, nad hygienou celé veřejnosti -
městského fysika, zvěrolékaře a ředitele spalo-
vací stanice MVDra Františka Pousky.
Samozřejmě, že okresní zvěrolékař dr. Šimá-
nek všechno - i to v kotlích se vařící maso -
zabavil a nařídil odeslání pod dozorem četnictva
na plzeňskou městskou spalovací stanici. Bude
přísně vyšetřeno, jakým způsobem se pošlí ba-
gouni dostali do Chrástu, na čí rozkaz a svolení
se tak stalo a nebyli-li snad dokonce ukradeni
na plzeňské pohodnici! Také městská správa bu-
de musit občanstvu říci, nemá-li snad plzeňská
obec pohodnice dvě - v Doubravce a v Chrástu.
Ve zmíněné továrně v Chrástu vyrábí se prý
také mýdlo. Připouštíme to, ale kde je záruka,
že tuku získaného z pošlých bagounů bude po-
užito jen pro výrobu mýdla a že jím nebudou
mastit plzeňské hospodyně?
V takových případech musí býti řádně úřední
kontrola, neboť jde o zdraví občanstva. A toho
si musí býti vědom v prvé řadě k tomu povola-
ný a za to dobře obcí honorovaný její úřední
orgán - zvěrolékař a fysik! Zejména pak, když
je známo, jak dovede p. dr. Pouska býti na řez-
níky přísný a nemilosrdný. Svého času zjistil
v dílně
jednoho řezníka závadnou vepřovou hla-
vičku. Hnal tehdy případ do důsledků a nechal
řezníka zavřít, kterýžto trest měl za důsledek.
že mu byl pak odebrán živnostenský list. Proto