8
dů vyhotovování vzorků a prací inventurních.
Nyní se pohybuje počet zaměstnanců firmy mezi
240 až 250 dělníky.
Z týchž důvodů došlo dne 26. prosince 1935
k vysazení 51 dělníků také u fy Adam a Seidner.
Od polovice ledna 1936 přijímala firma vysazené
dělníky postupně po 10-15 zpět podle došlých
zakázek, takže koncem února 1936 byli všichni
dělnici vysazení opět do práce přijati a jsou tam
dosud.
Živnostenský inspektorát zprostředkoval dne
26. listopadu 1935 jednáni o kolektivní smlouvu
mezi jihlavskými textilními podnikateli a odbo-
rovými organisacemi, při němž se měla projed-
nati také otázka honorováni event. povolené prá-
ce přes čas. Jednáni však nevedlo ke zdaru pro
odpor "Spolku čsl. průmyslníků textilních" v za-
stoupení jihlavských pletařských firem.
V Praze dne 19. srpna 1936.
Ministr sociální péče.
Inž. Nečas, v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
614/XII (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy
a ministra vnitra
na Interpelaci poslanců dra Jillyho
a R. Axmanna
o oběžníku brněnského zemského úřadu
o přijímáni do veřejných nemocnic (tisk
388/VIII).
Podepsaní ministři sdělují, že podrobné še-
tření v interpelované věci zavedené není dosud
skončeno.
V Praze dne 15. července 1936.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy:
Dr Czech, v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
614 XIII (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslance Schenka
o bezohledném vymáháni dani na
dělnicích (tisk 390/IV).
Provedeným šetřením bylo ve věci, jež je
předmětem interpelace, zjištěno toto:
Josefu Kolitschovi v Perminku byly přede-
psány daň důchodová, výdělková a z obratu za
rok 1931. Tyto předpisy byly však v roce 1934
opět odepsány, když bylo zjištěno, že jmenovaný
neprovozoval žádné samostatné živnosti, až na
5% zvýšeni podle § 20 zákona o dani z obratu
v částce 29. 40 Kč, kteroužto částku opomenula
berní správa včas odepsati. Pro tento nedoplatek
byl jmenovaný poplatník dne 22. listopadu 1935
upomínán. Když uplynuly od upomínky téměř
4 měsíce, aniž by poplatník zaplatil anebo namí-
tal nesprávnost nedoplatku, nařídil dne 11. března
1936 berní úřad zájem. Zájem prováděl berní vy-
konavatel Josef Kumpán a zabavil dlužníkovi ka-
pesní hodinky. Když zatím se dostavivši bratr
dlužníkův vymáhanou částku zaplatil, vrátil ihned
berní vykonavatel hodinky exekutovi. Berní vyko-
navatel choval se při zájmu slušně a klidně. Ne-
pozoroval, že by majitelka bytu, která seděla
sice v místnosti, avšak jednání se nijak nezúčast-
nila, trpěla nějakým záchvatem. Podle výpovědi
orgánů jmenovanému bernímu vykonavateli nad-
řízených koná týž službu svědomitě a jeho cho-
vání je klidné a slušné.
Přes to, že postupu berního vykonavatele,
který konal pouze uloženou mu povinnost, nelze
ničeho vytknouti, vytýká současně ministerstvo
financi berní správě, že opomenula včas provésti
odpis vymáhaného nedoplatku a ukládá ji i ber-
nímu úřadu, aby pro příště se vyvarovaly po-
dobných zákroků.
V Praze dne 5. záři 1936.
Ministr financí:
Dr Kalfus, v. r.
9
614/XIV (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Döllinga
o vyhoštěni řišskoněmeckých vystěho-
valců Löschnera a soudruhů (tisk
446/XX).
Policejní ředitelství v Praze vyhostilo říšsko-
německé příslušníky Viléma Maxe Loschnera a
Adolfa Pavla Sachse, ježto zjistilo, že další je-
jich pobyt zde se jeví s hlediska platných před-
pisů nepřípustným. Podle těchto předpisů soudní
odsouzení není předpokladem pro vyhoštění. Vy-
hoštění obou je právoplatné, neboť nepodali proti
němu odvolání a vzdali se tak sami práva, aby
postup policejního ředitelství a důvodnost jeho
opatření byly v instančním pořadí nadřízeným ú-
řadem přezkoumány.
Přes to policejní ředitelství v Praze vyhoště-
ní obou uvedených cizinců dosud neprovedlo a
aby jim umožnilo odcestovati do ciziny podle
vlastní volby, opětovně jim stanovilo a prodlou-
žilo lhůtu k odjezdu. Karel Kunze a Vilém Po-
dey vyhoštěni nebyli a dosud se zdržují v
Praze.
Postup policejního ředitelství v Praze byl ve
shodě se zákonem a nelze mu nic vytýkati.
V Praze dne 2. září 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.
614/XV (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslanců F. Nitsche
a dra Th. Jillyho
o neoprávněném postupu úřadu proti zá-
břežskému táboru na zotavenou spolku
»Wandervogel« (tisk 469/ VI).
Kontrola tábora na zotavenou, uspořádaného
ve dnech 8. -13. dubna 1936 v Zábřeze spolkem
Bund sudetendeutscher Wandervögel, Gau Mah-
ren-Schlesien v Brně, proti niž, jak interpelace
sama přiznává, nedá se se stanoviska zákona
nic namítati, prováděna byla okresním úřadem
v Zábřeze a orgány jemu podřízenými přesně
podle předpisů a v rozsahu u podobných podniků
obvyklém.
K prohlídce dne 8. dubna 1936 došlo proto,
že pořádající spolek v oznámení vůbec neuvedl
místo, kde má býti tábor umístěn, takže orgáno-
vé bezpečnosti nemohli býti o tom uvědomeni
a, když zjistili, že v noclehárně firmy Brass v
Zábřeze jest shromážděno více osob, domnívali
se, že tu jde o neohlášenou schůzi a provedli
proto její revisi. Při tom nebyly konány kapes-
ní prohlídky ani nikomu odňaty soukromé dopi-
sy; také nikdo z úředních orgánů nepohrozil roz-
puštěním spolku.
Prohlídka místností tábora úředním lékařem
a vzetí účastníků pod lékařský dozor provedeny
byly z důvodů zdravotně-policejních a nebyly
nikterak v souvislosti s případem spály, který se
před časem vyskytl v téže budově, protože vše-
chna opatření předepsaná zákonem byla již teh-
dy řádně vykonána.
Prohlídka nově příchozích účastníků byla na-
řízena proto, že způsob ubytování byl shledán
z důvodů hygienických naprosto nevhodným.
Policejní kontrola dne 9. a 10. dubna 1936
provedena byla proto, aby bylo zjištěno, zda by-
ly dodrženy předpisy o hlášení cizinců vzhledem
k tomu, že policejní přihlášky účastníků tábora
byly neúplné a nečitelné. Při této kontrole pak
skutečně vyšlo na jevo, že šest osob nebylo vů-
bec policejně přihlášeno a jeden rakouský státní
příslušník nebyl hlášen jako cizozemec. Kontro-
la v obou případech mohla býti provedena až
po skončení společenského večírku, jemuž všich-
ni účastníci tábora byli přítomni. V době kon-
troly ještě nikdo nespal, ani nebyl připraven ku
spánku a kontrolující orgán také nikoho nebudil.
Za povolení k uspořádání lidových tanců v
sále hostince »U dubu« v Zábřeze dne 11. dubna
1936 nebylo u okresního úřadu žádáno a nebyly
také v této věci vydány ani povolení, ani zá-
kaz.
Výlet do Dolní Hynčiny dne 12. dubna 1936
byl okresním úřadem povolen s podmínkou, že
účastníci budou procházeti českými obcemi ve
skupinách a nikoliv v pochodovém útvaru a že
se s ohledem na udržení veřejného klidu a po-
řádku uvarují zpěvu a výkřiků. Tato podmínka
musela tudíž býti pořadatelstvu výletu známa a
když se přes to jeden z pořadatelů v této věci
dotazoval přítomné četnické hlídky, bylo mu tou-
to poukázáno na příslušné úřední povolení. Po-
něvadž podmínka povolovacího výměru nebyla v
jednom případě dodržena, byla tato okolnost po-
řadateli Domesovi při pozdější návštěvě u okres-
ního úřadu, avšak až po ukončení tábora, vy-
tknuta. Jmenovaný také tuto závadu přiznal.
O tom, že by v době konání tábora pořádán
byl v Zábřeze sjezd českých skautů, kteří byli
ozbrojeni a vystupovali po vojensku, není okres-
10
nímu úřadu v Zábřeze nic známo a výtka dvojí
míry při posuzování podniků české a německé
mládeže tímto úřadem není proto opodstatněna.
Neshledávám proto důvodu k nějakému opa-
třeni.
V Praze dne 2. záři 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
614/XVI (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance inž. Karmasina,
že buštinské ředitelství státních lesů a
statků nedodržuje zákony, pokud jde o
zaměstnance v Ustčorné, Ruské Mokré
a Německé Mokré na Podkarpatské Rusi
(tisk 446/II).
Z odstavce 12, jakož i z předposledního od-
stavce obsáhlé, vlastní petit však ne zcela urči-
tě vyjadřující interpelace lze souditi, že
1. má býti sjednána náprava ve příčině vy-
dáváni naturálních příjmů (mouky a soli) staro-
smluvnim dělníkům i po 10. lednu 1935, t. j. po
nabytí pravoplatnosti usnesení krajského soudu
v Chustu ze dne 11. října 1934, č. R 59/34/107
a R 60/34/108, pokud se týče usnesení okresní-
ho soudu v Tácově ze dne 1. listopadu 1931 č.
Nc III 771/28-40 a ze dne 1. prosince 1932 č.
Nc III 771/28/88,
2. že jak starosmluvní tak i novosmluvní děl-
níci mají býti přeloženi do výslužby podle slu-
žebního řádu ze dne 22. dubna 1857, č. 1327/1855
(stará konvence), resp. služebního řádu z roku
1908, č. 8242/1908 (nová konvence).
Jako právní podklad pro uskutečněni obou
zmíněných požadavků mají podle interpelace
sloužiti shora již citovaná soudní usnesení.
Ad 1. ) K dnešnímu dni je v obci Ustčorné a
Německé Mokré 27 aktivních starokonvenčních
dělniků. Všichni tito dělníci jsou již od roku
1933 nemocni a práce neschopni a jako tací po-
bírají od ředitelství státních lesů a statků v Buš-
tině podle staré konvence ze dne 22. dubna 1857
podporu v nemoci, a to mistři a tovaryši 9 Kč
a dělníci I. třídy 8. 10 Kč denně. Tyto denní pod-
pory v nemoci byly určeny podle posledně sta-
novených aktivních mezd. Kromě zmíněných pe-
něžitých podpor dostává se této kategorii dělni-
ctva a jejich rodinným příslušníkům lékařského
ošetření a léků zdarma.
Do 10. ledna 1935 incl., kdy stala se pravo-
platnými výše citovaná soudní usnesení, byl ak-
tivním starosmluvním nemocným dělníkům vydá-
ván kromě řečených podpor v nemoci a lékař-
ského ošetření též příděl mouky a soli za pod-
mínek staré konvence. Dnem 11. ledna 1935 byl
příděl tohoto t. zv. sypaného deputátu zastaven,
a to právě v základě uvedených usnesení okres-
ního soudu v Tácově, jimiž byl příděl mouky a
soli aktivních starosmluvních dělníků zhodnocen
a přídělem nemovitostí vykoupen, ovšem pouze
jako nárok aktivní. Pravoplatné usneseni kraj-
ského soudu v Chustu Č. R 59/34/107 a č. R.
60/34/108 uvádí doslovně toto:
"Tímto usnesením nejsou dotčeny osadnické
nároky a závazky během dosavadního řízení ne-
vyúčtované, a to: nároky na léčení a léky, ne-
mocenské, na pensi, eventuelní odbytné a výchov-
né aktivních konvenčních dělniků a jich rodin-
ných příslušníků. Pro případ, že nedojde k jiné
úpravě těchto nároků a na dobu, dokud k jiné
úpravě nedojde, zůstávají v platnosti dotyčná u-
stanovení služebního řádu ze dne 22. dubna 1857
číslo 1327/1855 (stará konvence), jako by byly
tyto nároky v tomto řízení ve smyslu ustano-
vení služebního řádu upraveny. Ostatní nároky
a závazky zanikly. "
Z uvedeného plyne, že nároky na mouku a
sůl u aktivních starosmluvních dělníků byly již
vyúčtovány v usneseních okresního soudu v Tá-
cově číslo Nc 771/28/88 a číslo Nc III 771/28/40,
kterážto usnesení, pokud se zabývají vyúčtová-
ním těchto nároků, nebyla usneseními krajského
soudu v Chustu ani pozměněna ani doplněna.
Na důkaz toho, že právo na přiděl mouky
a soli dělníkům starosmluvním již zaniklo, sluší
citovati část usnesení jmenovaného okresního
soudu, jímž byl zrušen osadnický poměr jedno-
ho z dělníků této kategorie. Praví se v něm toto:
"Mezi ředitelstvím státních lesů a statků v
Buštině a žadatelem Ondřejem Czepeczauerem,
starosmluvním mistrem čp. 57, vznikl osadnický
poměr, jenž sestává z dosud nezaniklých
|
A) oprávnění žadatelových: |
|||
|
1. |
poživaciho práva k intravilánu o- |
K |
252. 56 |
|
2. |
požívacího práva ke 33/4 k. j. lou- |
K |
397. 77 |
|
3. |
na pastvinu pro 3 kusy hovězího |
K |
720. - |
|
4. |
na dodávku palivového dřiví oce- |
K |
996. - |
|
5. |
na dodávku stavebního dříví oce- |
K |
204. - |
|
6. |
na mzdu v hotovosti v částce.. |
K |
12. 168. - |
|
7. |
na dodávku obilí a soli oceněného |
K |
6. 588. 36 |
|
celkem... |
K |
21. 326. 69 |
|
|
a |
|||
|
1. |
B) závazků žadatelových: |
11
|
dle služebního řádu z 22. dubna |
K |
12 222 - |
|
2. vlastnictví státu k intravilánu ad |
K |
252. 56 |
|
3. vlastnictví státu k louce ad A 2) |
K |
390. 77 |
|
K |
12. 865. 33 |
takže po odečteni hodnoty závazků
od hodnoty oprávnění zbývá ža-
dateli k dobru........K 8. 461. 36
Tento osadnický poměr se zrušuje.
Intravilán a louka připadnou rovným dílem
do spoluvlastnictví žadatele a jeho manželce. Za-
zrušení oprávnění ad A) 3-7 obdrží žadatel a
jeho manželka po podílu na družstevním lese
177/5844, t. j. po 143/4 k. j. a na družstevní past-
vině po 96/5328, t. j. po 4 k. jitrech.
Podobně bylo rozhodnuto u všech ostatních
starosmluvních dělníků.
Byli-li tak starokonvenční dělníci co do pří-
dělu mouky a soli odškodněni větším přídělem
půdy, potom ředitelství státních lesů a statků
v Buštině, odpírajíc ode dne pravoplatnosti cit.
usnesení vydávati jim naturálie, činí tak po právu.
Ad 2. ) Pakliže se v interpelaci vytýká ředi-
telství státních lesů a statků v Buštině, že ve
příčině pensionování všech dělníků konvenčních,
t. j. jak starosmluvních tak i novosmluvních, ne-
dodržuje závazky v rozsudcích vyslovené, po-
strádá výtka tato jakéhokoliv podkladu, kdyžtě
usnesení krajského soudu v Chustu č. R 59/34 a
R 60/34 stanoví, že pro případ, že nedojde k jiné
úpravě pensijních nároků a na dobu, dokud k jiné
úpravě nedojde, zůstávají v platnosti dotyčná
ustanoveni služebních řádů, jako by byly tyto
nároky v osadnickém řízení ve smyslu ustanovení
služebních řádů upraveny.
Nikde se však v předmětných soudních usne-
seních ředitelství státních lesů a statků neukládá,
že má během určitého časového období v úvahu
přicházející dělnictvo přeložiti do výslužby.
V této příčině jsou dnes směrodatná výhrad-
ně ustanovení staré a nové konvence, kterých je
také se strany jmenovaného ředitelství v každém
směru přesně dbáno, takže jeho postup nemůže
zavdati příčinu k oprávněným stížnostem.
Nehledě na vývody právě uvedené, dokazující
neodůvodněnost stížnosti v interpelaci obsažené,
nutno pro lepší informovanost pánů interpelujících
uvésti, že ředitelství státních lesů a statků v Bu-
štině opatřilo si již souhlas od ministerstva ze-
mědělství pro pensionování všech aktivních kon-
venčních dělníků v Ustčorné a Německé Mokré,
jehož provedení je otázkou již jen zcela krátkého
času.
Neobstojí rovněž tvrzení interpelace, že žádost
o milost starokonvenčních dělníků, podaná kan-
celáři presidenta republiky a postoupená mini-
sterstvu zemědělství, nebyla vyřízena, nýbrž je
pravda, že byla po bedlivém šetření meritorně
vyřízena výnosem tohoto ministerstva ze dne 6.
června 1936, č. 39. 959-VIII/F-1936. kteréžto vy-
nesení pak bylo ředitelstvím státních lesů a
statků v Buštině intimováno žadatelům.
Konečně neodpovídá plně skutečnosti tvrzení
interpelace, že konvenční dělníci z Ustčorné vy-
zvali na pomoc, dovolávajíce se rozsudku (správ-
ně usneseni) chustského krajského soudu, i ťa-
čovský okresní soud jako příslušnou první stolici
pro úpravu osadnického poměru podle zákona
č. 224/1925 Sb. z. a n. Ve skutečnosti všech 14
starokonvenčních dělníků v Ustčorné podalo dne
7. května 1936 u okresního soudu v Ťačově, jako
soudu řádného, na československý stát (správu
státních lesů a statků) civilní žalobu o vydání
naturálií od 11. ledna 1935.
Vzhledem k tomu, že žalujícím dělníkům je
již od října 1935 dobře známo, že je ředitelství
státních lesů a statků hodlá pensionovati ku dni
11. ledna 1935, t. j. ke dni, kdy nabyla právní moci
příslušná soudní usnesení, úpravu osadnických po-
měrů v Ustčorné provádějící, a že v důsledku pen-
sionování budou jim od tohoto dne kromě pen-
se (provise) peněžní opětně přiznány i naturálie
(mouka a sůl), je zřejmé, že jde o žalobu zby-
tečnou a svévolnou, vyvolanou nepochybně živly
nezodpovědnými, německé obyvatelstvo v Ust-
čorné soustavně pobuřujícími, přes to, že při
prováděni osadnického zákona č. 224/25 Sb. z. a
n. vycházelo ředitelství státních lesů a statků
v Buštině osadníkům z Ustčorné, Ruské a Ně-
mecké Mokré benevolentně vstříc a honorovalo
jejich nároky při likvidování aktivního služebního
poměru v mnohem větší míře, než kterou sám
cit. zákon předpokládal.
Ze všeho co uvedeno jest tedy zřejmo, že
vůbec nemůže býti řeči o nezákonitém a neso-
ciálním zacházení ředitelství státních lesů a stat-
ků v Buštině s německými dělníky, ani o potre-
stání vinníků, poněvadž postup jmenovaného ře-
ditelství vždy plně respektoval práva všech osad-
níků, jakož i zákon a soudní usneseni práva tato
upravující.
V Praze dne 21. srpna 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina, v. r.
614/XVII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslance dra L. Wolfa
o nespravedlivém zabavení časopisu
»Dziennik Polski« ze dne 11. dubna 1936
(tisk 446/XVII).
Okresní úřad v Českém Těšíně, provádějící
tiskovou prohlídku časopisu Dziennik
Polski,
12
zabavil číslo 45 tohoto časopisu ze dne 11. dub-
na 1936, shledav v části článku "Radostné Veli-
konoce" skutkovou povahu přečinu, resp. pře-
stupku podle § 14, čís. 5 a § 18 čís. 1-3 zákona
na ochranu republiky.
Krajský jako tiskový soud v Moravské
Ostravě právoplatným nálezem ze dne 13. dub-
na 1936, čís. TI VIII 201/36 zabavení toto po-
tvrdil a tak uznal, že zabavení se stalo právem.
Neshledávám proto důvodu k nějakému opa-
tření.
Podotýkám, že úředník okresního úřadu v
Českém Těšíně, který prováděl tiskovou prohlíd-
ku časopisu "Dziennik Polski", jest znalý polské-
ho jazyka, takže obsahu zabaveného článku plně
porozuměl a pořídil také jeho přesný překlad.
V Praze dne 21. srpna 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
614/XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na Interpelaci poslance Jarosse
o přehmate spáchaném berním vykona-
vatelem berního úřadu v Galantě (tisk
430/I).
Provedeným šetřením bylo ve věci, jež je
předmětem interpelace, zjištěno toto:
Daniel Göcz v obci Kajal byl dlužen na pří-
mých daních za leta 1930-1935 celkem 5. 372. 15
Kč. Údaj interpelace, že jmenovaný dluží pouze
687 Kč z minulého roku, spočívá patrně na ne-
správné informaci. Pro tento nedoplatek byl u
poplatníka zabaven jeden kus vepřového dobyt-
ka a jeden kůň; na zabavené předměty vypsána
dražba na 19. února 1936. Dne 15. února, tedy
4 dny před dražbou, dostavil se k poplatníkovi
berní vykonavatel Antonín Filip - nikoli v inter-
pelaci jmenovaný berní vykonavatel Klenka -,
aby zjistil, jsou-li zabavené a pro dražbu určené
věci na místě. Když shledal, že zabavený kus
vepřového dobytka chybí a že kůň jakožto pří-
slušenství nemovitosti nemůže býti předmětem
exekuce, provedl pro zmíněný daňový dluh, kte-
rý nebyl dostatečně zajištěn, nový zájem, při
němž zabavil jednu nepromokavou plachtu, kte-
rou nalezl v komoře a již odvezl sebou hned do
Galanty do úschovy.
Při provádění zájmu přítomný dlužníkův syn
se vzepřel úřednímu výkonu a ohrožoval vyko-
navatele kilovým závažím. Až teprve, když vy-
konavatel mu pohrozil četnickou asistencí, bylo
možno exekuční výkon provésti. Při exekuci ne-
asistovali cikáni, jak se v interpelaci uvádí, ný-
brž starosta obce, šofér a dva dělníci. Četnictvo
rovněž přítomno nebylo a jeho povoláním bylo
dlužníku pouze pohroženo.
Postupu berního vykonavatele při provádění
exekuce nelze ničeho vytknouti.
V Praze dne 5. září 1936.
Ministr financí:
Dr. Kalfus, v. r.
Překlad ad 614/XI.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
und des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten
Dölling
über die systematische Verletzung des
Arbeitszeitgesetzes in den Textilbetrie-
ben von Iglau (Druck 388/V).
Alle Wirkwarenbetriebe in Iglau sind von der
Gewerbeinspektion alljährlich kontrolliert worden
und der Arbeitszeit ist stets erhöhte Aufmerk-
samkeit gewidmet worden. Seit dem Jahre 1932
ist keinem dieser Unternehmungen eine Ueber-
zeitarbeit bewilligt worden.
Im Jahre 1935 sind dem Gewerbeinspektora-
te in Iglau im ganzen 3 Beschwerden gegen 3
Wirkwarenbetriebe wegen Verletzung des Ge-
setzes über die achtstündige Arbeitszeit zuge-
kommen. Die Beschwerden wurden sofort erho-
ben und gegen zwei Firmen, bei denen eine Ge-
setzesübertretung konstatiert worden war, wur-
de die Strafanzeige an die Bezirksbehörde in
Iglau mit dem Antrage auf strenge Bestrafung
erstattet. Die Bezirksbehörde hat beide Firmen,
bezw. ihre Vertreter mit Geldbussen zu 10 Kč
bestraft, wobei sie die milde Bestrafung damit
begründete, dass die erwähnten Firmen die An-
häufung der Bestellungen, von denen die termi-
nierten Auslandslieferungen rechtzeitig effektuiert
werden mussten, nicht anders als durch Ueber-
zeitarbeiten bewältigen konnten, damit diese Be-
stellungen nicht verloren gehen und damit für die
weiteren Handelsbeziehungen kein Schaden er-
wachse.
Auf Grund der Beschwerde der Arbeiterfach-
organisationen vom Jänner 1936 über die Verlän-
gerung der Arbeitszeit in den Wirkwarenfabriken
13
hat der Gewerbeinspektor eine Erhebung in allen
Wirkwarenbetrieben von Iglau vorgenommen und
glechzeitig bei der Bezirksbehörde in Iglau über
die Art und Weise verhandelt, wie radikale Ab-
hilfe erzielt werden könnte. Im Einvernehmen mit
der Bezirksbehörde wurde sodann den Wirkwa-
renfabriken eine schriftliche Warnung erteilt.
Am 4. Februar 1936 wurde durch den Gewer-
beinspektor neuerlich eine Revision in den Wirk-
warenfabriken vorgenommen und in den in der
Interpellation genannten 8 Betrieben wurde eine
gesetzwidrige Verlängerung der Arbeitszeit fest-
gestellt; gegen die Besitzer derselben wurde so-
fort die Strafanzeige wegen Uebertretung des
§ 1 des Gesetzes über die achtstündige Arbeitszeit,
gegen 2 Firmen ausserdem auch wegen Ueber-
tretung des § 5 des zit. Gesetzes erstattet. Die
Bezirksbehörde hat die Vertreter der erwähnten
Firmen wegen Uebertretung des § 1 des zit. Ge-
setzes mit Geldbussen von je 200 Kč bestraft.
Ausserdem wurde nach einer vom Gewerbe-
inspektor am 14. März 1936 vorgenommenen Erhe-
bung der Vertreter der Firma G. Kärger wegen
Uebertretung der §§ 1 und 5 des zit. Gesetzes
mit einer Geldbusse von 300 Kč bestraft.
Die Uebertretungen des Gesetzes über die
achtstündige Arbeitszeit in den Iglauer Textilbe-
trieben sind von der Bezirksbehörde gehörig un-
tersucht worden und den schuldtragenden Perso-
nen sind in allen Fällen wesentlich höhere Stra-
fen auferlegt worden als in der Interpellation an-
geführt wird.
Bei der Bemessung der Strafen konnte die
Bezirksbehörde allerdings als erleichternden Um-
stand die Tatsache nicht ausser Betracht lassen,
dass in den Sommermonaten d. J. 1935 in Iglau
im Textilfache Arbeitermangel herrschte und dass
die erwähnten Fabriken zur Ueberzeitarbeit nur
deshalb gegriffen haben, um die schwer ge-
wonnenen wertvollen Auslandsmärkte nicht zu
verlieren; die Erhaltung dieser Märkte hat bis
heute einen günstigen Einfluss auf die Beschäfti-
gung der Textilarbeiterschaft im Iglauer Bezirk.
Durch die erwähnten Strafmassnahmen ist
der vom Gesetze verfolgte Zweck voll erreicht
worden und die Bezirksbehörde wird es nicht
unterlassen, in den Grenzen ihrer Kompetenz
noch wirksamere Mittel anzuwenden, falls sie
etwa notwendig sein werden.
Die Firma Gabriel Kärger in Iglau hat laut
den Zahlungsbescheiden der Bezirkskrankenver-
sicherungsanstalt in Iglau in der Zeit vom 25.
November bis 31. Dezember 1935 220 Arbeiter,
in der Zeit vom 1. Jänner bis 2. Februar 1936
203 Arbeiter und vom 3. Februar bis 1. März 1936
207 Arbeiter beschäftigt. Diese Schwankung in
der Arbeitslosigkeit wird damit begründet, dass
es sich um eine Saisonerscheinung handelt, die
sich alljährlich infolge der Fertigstellung der Mu-
ster und wegen der Inventnrarbeiten wiederholt.
Derzeit bewegt sich die Zahl der Arbeitnehmer
der Firma zwischen 240 bis 250 Arbeiter.
Aus den gleichen Gründen ist es am 26. De-
zember 1935 zur Aussetzung von 51 Arbeitern
auch bei der Firma Adam und Seidner gekommen.
Seit Mitte Jänner 1936 hat die Firma die ausge-
setzten Arbeiter nach und nach zu je 10 bis 15
entsprechend den eingelaufenen Bestellungen wie-
der aufgenommen, so dass Ende Februar 1936
alle ausgesetzten Arbeiter wieder in die Arbeit
aufgenommen waren und sich seither dort be-
finden.
Das Gewerbeinspektorat hat am 26. Novem-
ber 1935 die Verhandlungen über den Kollektiv-
vertrag zwischen den Iglauer Textilunternehmern
und den Fachorganisationen vermittelt, wobei
auch die Frage der Honorierung, bezw. der Be-
willigung der Ueberzeitarbeit behandelt werden
sollte. Die Verhandlungen haben jedoch wegen
des Widerstandes des Vereins "Spolek čsl. prü-
myslníků textilních « in Vertretung der Iglauer
Wirkwarenfirmen zu keinem Resultate geführt.
Prag, am 19. August 1936.
Der Minister für soziale Füsorge:
Ing. Nečas, m. p.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Překlad ad 614/XII.
Antwort
des Ministers für öffentliches Gesund-
heitswesen und körperliche Erziehung
und des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten
Dr T. Jilly und R. Axmann,
betreffend einen Runderlass der Landes-
behörde Brunn über Aufnahme in öffent-
liche Krankenhäuser (Druck 338/VIII).
Die unterfertigten Minister teilen mit, dass
die genaue, in der interpellierten Angelegenheit
eingeleitete Untersuchung bisher noch nicht ab-
geschlossen ist.
Prag, am 15. Juli 1936.
Der Minister für öffentliches Gesundheitswesen
und körperliche Erziehung:
Dr Czech, m. p.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
14
Překlad ad 614/XIII.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten
Schenk
über die rücksichtslose Steuereintreibung
bei Arbeitern (Druck 390/IV).
Durch die vorgenommene Untersuchung der
Angelegenheit, welche Gegenstand der Interpella-
tion ist, wurde folgendes ermittelt:
Dem Josef Kolitsch in Bärringen sind für
das Jahr 1931 die Einkommen-, Erwerb-, und Um-
satzsteuer vorgeschrieben worden. Diese Vor-
schreibungen wurden jedoch i. J. 1934, als fest-
gestellt wurde, dass der Genannte kein selbstän-
diges Gewerbe betrieben hat, bis auf die 5%tige
Erhöhung nach § 20 des Gesetzes über die Um-
satzsteuer im Betrage von 29. 40 Kč wiederum
abgeschrieben, welchen Betrag die Steuerver-
waltung rechtzeitig abzuschreiben unterlassen
hat. Wegen dieses Rückstandes ist der genann-
te Steuerträger am 22. XI. 1935 gemahnt worden.
Als seit der Mahnung nahezu 4 Monate abgelau-
fen waren, ohne dass der Steuerpflichtige ge-
zahlt oder die Unrichtigkeit des Rückstands ein-
gewendet hätte, hat das Steueramt am 11. III.
1936 die Pfändung angeordnet. Der Steuerexe-
kutor Josef Kumpan hat die Pfändung vorge-
nommen und dem Schuldner die Taschenuhr ge-
pfändet. Als inzwischen der Bruder des Schuld-
ners sich einfand und den eingetriebenen Betrag
bezahlte, hat der Steuerexekutor die Uhr dem
Exekuten sofort zurückgegeben. Der Steuerexe-
kutor hat sich bei der Pfändung anständig und
ruhig verhalten. Er hat nicht bemerkt, dass die
Wohnungsinhaberin, welche zwar in dem Räume
gesessen war, sich an der Verhandlung jedoch
in keiner Weise beteiligt hatte, an irgendeinem
Anfalle gelitten hätte. Laut Aussage der dem ge-
nannten Steuerexekutor vorgesetzten Organe
versieht dieser seinen Dienst gewissenhaft und
sein Benehmen ist ein ruhiges und anständiges.
Trotzdem das Vorgehen des Steuerexeku-
tors, welcher bloss die ihm auferlegte Pflicht er-
füllt hat, nicht gerügt werden kann, bemängelt
das Finanzministerium gleichzeitig der Steuer-
verwaltung die Unterlassung der rechtzeitigen
Durchführung der Abschreibung des eingetriebe-
nen Rückstandes und legt ihr und dem Steuer-
amte auf, in Hinkunft ein ähnliches Einschreiten
zu vermeiden.
Prag, 5. September 1936.
Der Finanzminister:
Dr Kalius, m. p.
Překlad ad 614/XIV.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten
Dölling
über die Ausweisung der reichsdeutschen
Emigranten Löschner und Genossen
(Druck 446/XX).
Die Polizeidirektion in Prag hat die reichs-
deutschen Staatsangehörigen Wilhelm Max
Löschner und Adolf Paul Sachs ausgewiesen,
weil sie festgestellt hatte, dass ihr weiterer Auf-
enthalt hier vom Standpunkte der geltenden Vor-
schriften unzulässig erscheint. Gemäss diesen
Vorschriften ist eine gerichtliche Verurteilung
nicht Voraussetzung für die Ausweisung. Die Aus-
weisung der beiden Genannten ist rechtskräftig,
weil sie gegen dieselbe keine Berufung einge-
bracht und derart sich selbst des Rechtes bege-
ben haben, dass das Vorgehen der Polizeidirek-
tion und die Motiviertheit ihrer Verfügung im In-
stanzenwege von der vorgesetzten Behörde über-
prüft werden.
Trotzdem hat die Polizeidirektion in Prag
die Ausweisung der beiden genannten Ausländer
bisher nicht durchgeführt und hat ihnen, um
ihnen die Ausreise in das Ausland nach eigener
Wahl zu ermöglichen, wiederholt die Abreisefrist
festgesetzt und verlängert. Karl Kunze und Wil-
helm Podey sind nicht ausgewiesen worden und
halten sich bisher weiter in Prag auf.
Das Vorgehen der Polizeidirektion in Prag
ist mit dem Gesetze im Einklänge gestanden und
kann daran nichts ausgestellt werden.
Prag, am 2. September 1936.
Der Vorsitzende der Regierung:
Dr M. Hodža, m. p.
Překlad ad 614/XV.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten
F. Nitsch und Dr Th. Jilly,
betreffend das unberechtigte Vorgehen
der Behörden gegen das »Wandervogel«
- Erholungslager in Hohenstadt (Druck
469/VI).
Die Kontrolle des in den Tagen vom 8. bis
13. April 1936 in Hohenstadt von dem Vereine