9
608/XV.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance J. Vičánka
o vysokých cenách cementu v roce 1936
diktovaných kartelem (tisk 430/XI).
V době neobvyklého stavebního ruchu a stá-
le stoupající potřeby stavebních hmot, tedy také
cementu, byla přirozeně i v cementářském prů-
myslu velmi čilá investiční činnost, kterou vý-
konnost československých cementáren byla znač-
ně zvětšena. Investiční činnost ve většině česko-
slovenských cementáren arciť skončila, když na-
stal pokles odbytu cementu; zároveň však počal
boj o odbyt, který vyvrcholil v letech 1934 a
1935, kdy byl cement prodáván i za ceny, které
leží hluboko pod výrobními náklady.
Tento cenový boj o odbyt působil nepříznivě
nejen na průmysl cementářský samotný, nýbrž
tčž na všechny související hospodářské složky.
Boj postihl mzdy a služné a stát a veřejné svaz-
ky ztratily na daních a dávkách veřejných.
Proto nenarazilo utvoření kartelu cementá-
ren, kterým se tento boj měl ukončiti, v celku na
odpor veřejnosti.
Syndikalisace cementářského průmyslu měla
v zápětí zvýšení dosavadních (bojovných) cen,
jelikož musela býti obnovena rentabilita cemen-
táren.
Státní správě pak náleželo zkoumati, zda to-
to zvýšení cen jest přiměřené, či ne. Tomuto
úkolu podrobil se zemský úřad v Praze a roz-
hodčí komise v Praze ustanovila podle vládního
nařízení ze dne 24. ledna 1936. č. 27 Sb. z. a n.
nálezem ze dne 12. června 1936, č. 853/127 z r.
1935/ODD. /H. prodejní ceny cementu pro Cechy,
jež jsou publikovány v »Uředním listě RČS. « č.
141 ze dne 17. června 1936.
Pod vlivem této úpravy cen cementu v zemi
České došlo od 1. července 1936 k dobrovolnému
snížení cen cementu v zemích Moravskoslezské,
Slovenské a Podkarpatoruské, čímž se stalo zatím
další řízení podle vládního nařízení č. 27/1936 Sb.
z. a n.. o cenách cementu v těchto zemích bez-
předmětným.
V Praze dne 19. srpna 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
608/XVI.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců E. Tichého
a Č. Fialy
ve věci rušeni autobusových linek ČSD
(tisk 430/XIII).
Způsob organisace a udržování autobusové
dopravy ČSD jest mi znám. Automobilový pro-
voz železniční jest ve vývoji a jeho správa se
snaží, aby nalezla kompromis mezi zájmem že-
lezničního podniku samotného a zájmem veřej-
nosti na autobusové dopravě v jednotlivých kra-
jích. Nelze zastírati, že tyto zájmy jsou mnohdy
nesnadno slučitelné. Veřejnost si zhusta žádá,
aby autobusové linky byly vedeny a udržovány
v krajích poměrně řídce obydlených a vykazují-
cích proto malou a nepravidelnou potřebu cestov-
ní. Trati takové i při dobré organisaci nemohou
býti rentabilní a přinášejí značné finanční ztráty
provozovateli. Zájem československých státních
drah naopak vyžaduje, aby v první řadě byly
provozovány autobusové trati, jež jsou doplňkem
a pomocníkem dopravy kolejové a jejichž případ-
né ztráty jsou vyváženy prospěchy této kolejo-
vé dopravy. Také mnohé z tratí, které zprostřed-
kují přívod cestujících z území od dráhy vzdále-
ných do železničních stanic za účelem další cesty
po železnici, nejsou vždy rentabilní. Nicméně v
tomto případě jsou takové trati součásti potřeb-
né dopravní soustavy jako celku a železniční
podnik nebrání se udržovati je ve prospěch ve-
řejnosti a ovšem v zájmu vlastním i za cenu
ztrát
V provozu ČSD jest řada dalších autobuso-
vých tratí, které jsou výslovně pasivní. Mezi ně
náležejí zejména četné trati, jež byly zřízeny
svého času poštovní správou s primérním poslá-
ním umožniti dopravu pošty v odlehlých úze-
mích a které po sloučení autobusového provozu
ČSD se stejně rozsáhlým autobusovým provozem
poštovním se octly ve správě resortu železniční-
ho. Jinou skupinu pasivních trati představují ko-
nečně ony, jež bylo třeba - po příp. na dobu
přechodnou - zříditi ve spojích ohrožovaných na
úkor dopravy kolejové nevázanou soutěží sou-
kromých autodopravních podniků.
Rádné hospodaření však vyžaduje, aby pro-
voz ztrátových linek být revidován a aby jejich
odůvodněnost byla přezkoumána. V některých
případech ovšem vedlo příslušné řízeni, jež je
součástí této nyní prováděné akce. reorganisační,
k zastavení provozu nebo k odevzdání provozu
jinému subjektu. Soukromý zájem o provozováni
10
autobusových linek, jež ČSD opustily, nebývá po-
chopitelně veliký; o provoz na nich ucházejí se
zpravidla jen ti, kdož mohou je provozovati
v souvislosti se soukromými svými linkami jinými
a tak jejich rentabilitu zlepšiti.
Vítaným provozovatelem takových linek jest
pro železniční správu zejména společnost »Jiho-
české automobilové podniky s. s r. o. « (JAS),
která disponuje v jihočeských a středočeských
oblastech vlastními autobusovými tratěmi. Pro
její síť mohou býti některé trati provozované če-
skoslovenskými státními drahami se ztrátou vhod-
ným doplňkem. Staví-li se interpelace zejména proti
odevzdáván! autobusové dopravy na některých
tratích této společnosti, přehlíží patrně, že státní
podnik železniční má v této společnosti nadpolo-
viční kapitálovou účast a tudíž zájem na tom, aby
měla výsledky co možno nejlepší. Již v roce 1933
ukázalo se vhodným opustiti ve prospěch této
společnosti několik bývalých poštovních linek
autobusových. Tím podařilo se společnosti zra-
cionalisovati v několika uzlech provoz jejích linek
tam se sbíhajících. Nedosáhla tím však dálkových
spojení mezi Prahou a na př. Pelhřimovem nebo
Milevskem, neboť pro tyto spoje měla koncesi již
před tím a také provoz v těchto spojích udržo-
vala. Také odevzdání místní linky ČSD v Pisku
do provozu zmíněné společnosti bylo účelné, ne-
boť linka tato nemá souvislost s autobusovou sítí
ČSD a pro svoji isolovanost byla ztrátovou. Ode-
vzdání jiných linek JASu jest teprve ve stadiu
studia a nelze je ještě pokládati za hotovou věc.
Při provádění reformy autobusového provozu
ČSD bylo uznáno za vhodné zastaviti vlastní
provoz na některých tratích, které přinášely
zvláště značné ztráty. Sem patři v interpelaci
zmíněné trati Chabařovice-Teplice-Šanov, Praha
-Zbraslav-Lipany a Praha-Bráník-Modřany.
Výnosné linky rušeny nejsou. Opačné mínění
spočívá patrně na nepřesných informacích. Tak
na př. linka Třeboň-České Budějovice není vý-
nosná, neboť v posledních dvou letech nebyla ani
soběstačná.
Při vylíčeném stavu nemám příčiny, abych
brzdil reorganisačni počiny v autobusovém pro-
vozu ČSD, pokud bude šetřeno finančního zájmu
státního podniku železničního a řečené počiny
budou i dále prováděny tak, že nezpůsobí náhlých
a obecnému zájmu škodlivých poruch v obstará-
vání přepravní potřeby.
V Praze dne 20. srpna 1936.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
608/XVII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Štefana Suroviaka
ve věci urychleného vydáni vl. nař. k §
240 zák. č. 184/1928 o převodu doby ztrá-
vené ve starobním a Invalidním fonde po-
mocných zaměstnanců čsl. železnic, býv.
smluvních, do pensijního fondu ČSD
(tisk 446/XII).
Přípravné práce související s vydáním vlád-
ních nařízení o převodních částkách (úhradových
podílech, prémiových reservách), jež jest převésti
při přestupech mezi nositeli sociálního pojištění
(zaopatření), byly před časem přerušeny, ježto
byl zatím vypracován a ministerstvu sociální
péče předložen ministerskou komisí, zřízenou při
Všeobecném pensijním ústavě v souhlase s mini-
sterskou komisí pro novelisaci sociálního pojištění,
zřízenou u Ústřední sociální pojišťovny, zvláštní
návrh zákona o přestupech mezi veškerými no-
siteli sociálního pojištění (zaopatřeni).
Tento návrh ponechává dosavadní zásadu vy-
dávání převodních částek v době pojištěncovy
aktivity jen při přestupech mezi Všeobecným
pensijním ústavem a náhradními pensijními ústa-
vy, kdežto při ostatních přestupech pojištěnců
zavádí zásadu rozvržení úhrady na jednotlivé
nositele pojištění podle průběhu pojistné doby
u nich ztrávené teprve při nastalém pojistném
případě. Návrh sleduje jako hlavní účel usnad-
nění nanejvýš obtížné administrativní služby pře-
stupové podle dosavadní zákonné úpravy, jakož
i úsporu správních nákladů s touto přestupovou
službou spojených.
Osnova tohoto zákona jest nyní předmětem
meziministerského připomínkového řízení.
V souvislosti s projednáním a vydáním zvlášt-
ního zákona o přestupech bude přikročeno k vy-
dání shora vzpomenutých vládních nařízení o pře-
vodních částkách a zejména o převodech mezi
Ústřední sociální pojišťovnou a Všeobecným pen-
sijním ústavem.
V Praze dne 21. srpna 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
11
608 /XVIII.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Suroviaka
o přijeti českých zaměstnanců do
vozovky v Trnavě (tisk 469/XV).
Na osm obsaditelných míst automechaniků
v železničních dílnách v Trnavě byli přijati 4 u-
chazeči Slováci a jen 4 uchazeči mimoslovenští,
když další 2 uchazeči slovenští, s nimiž mohlo
býti se zřetelem na jejich kvalifikaci jednáno,
přijetí odmítli.
V interpelaci uvedení zaměstnanci Ladislav
Kučíř a Oldřich Smutný nejsou v trnavských díl-
nách zaměstnáni.
Ježto interpelace vyvozuje svoje závěry z in-
foimací zřejmě neúplných, postačí snad sděleaí
skutečného stavu samo k rozptýleni neodůvodně-
ných obav a domněnek v ní vyslovených.
V Praze dne 28. srpna 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
608/XIX.
Odpověď
ministra zemědělství
na Interpelaci poslance Rudolfa Smetánky
ve věci nesociálního jednání správy stát-
ních lesu v Třeboni - polesí Domanin-
Ledenice (tisk 497/XII).
Ministerstvo zemědělství (ústřední ředitelství
státních lesů a statků) ve snaze umožniti zejména
chudším vrstvám obyvatelstva sbírání lesních plo-
din a suchých větví, jakož i vyjíti vstříc obecen-
stvu, hledajícímu osvěženi a oddech v lese, ne-
méně pak ve snaze po omezení různých stížností
se strany obyvatelstva, vydalo výnosem čís. j.
58. 305-V/17/1931 ze dne 14. července 1931 »Po-
kyny« pro jednotný postup orgánů podniku »Stát-
ní lesy a
statkyŤ, obsahující i ustanovení pro sběr
lesních plodin, suchých větví a travaření.
Tyto »Pokyny« byly v r. 1932 usměrněny a
přizpůsobeny místním poměrům v obvodu ředi-
telství státních lesů a statků v Třeboni výnosem
č. j. 10. 051/32, z něhož vyjímáme v tomto doslov-
ném znění:
II. Sbírání lesních plodin:
Za »nahodilé« návštěvníky lesa, jimž nemá
se brániti ve sběru lesních plodin pro osvěžení,
buďtež pokládány jen osoby, které lesem příle-
žitostně, nebo jako nahodili turisté procházejí -,
ale ne takové, které se vydají do lesa přímo za
účelem sběru s nádobami, košíky, tlumoky a pod.
»Místními chudými, jimž vydávají se průkazy
na sběr lesních plodin bezplatně, i když sběr
. tento provádějí na výdělek, rozuměti jest pouze
takové chudé, kteří požívají chudinské podpory
od místních obcí; jiné, ale též jen skutečně chudé
místní obyvatelstvo, t. j. z těch obcí, v jichž ka-
tastru lesy leží, přip. z obcí nejbližšího okolí po-
kud je správa s nimi v pracovním nebo obchod-
ním styku a pak též lesní dělníci, jakož i osoby
požívající podpory nezaměstnanosti platí za prů-
kaz tento 1 Kč, ostatní místní obyvatelstvo, pokud
provádí sběr pro vlastní spotřebu, platí za průkaz
5 Kč.
Ostatní obyvatelstvo, pokud provádí sběr pro
vlastní spotřebu, platí 10 Kč, pro účely obchod-
nické 20 Kč. Průkazy pro cizí obyvatelstvo vy-
dávají jen polesí nebo správa.
Průkazy znění na jméno určité osoby a po-
platky vztahují se na sběr veškerých lesních plo-
din a jen jednou osobou. Děti do 12 let vyjmuty
jsou z poplatků. Zneužití průkazu, na př. půjčo-
váním, stíhati jest odejmutím průkazu a podle
okolností i oznámením příslušným úřadům pro
podvod.
Průkazy platí pro celou roční sezónu a za-
pravené poplatky platí pro obvod celé správy,
takže v případu sběru v jiném okrsku správy,
než pro který byl průkaz vydán, přihlásí se ma-
jitel průkazu u vedoucího tohoto okrsku a tento
podpisem na průkazce vezme povolení sběru ve
svém obvodu na vědomí, aniž by však nový po-
platek vybíral, ač nemá-li služebního důvodu do-
tyčnému sběr na svém obvodě nedovoliti. Vydá-
váním průkazu na sběr lesních plodin, pokud není
jinak výslovně stanoveno, pověřeni jsou vedoucí
hájenství, vedoucí polesí a správa.
III. Sběr suchých větví, spadlých šišek atd.
Průkazy vydávají pouze polesí nebo správa.
»Místním chudýmŤ, t. j. oněm, kteří v míst-
ních obcích požívají chudinské podpory, jakož
i osobám, požívajícím podpory nezaměstnanosti,
vydávají se průkazy na sběr bezplatně; ostatní
ale jen skutečně chudé místní obyvatelstvo platí
za průkaz 5 Kč, ostatní obyvatelstvo, pokud může
se mu sbírání z důvodů pěstebních vůbec povo-
liti, platí 20 Kč.
Poplatky tyto platí za předpokladu, že sesbí-
rané dříví bude jen odnášeno, nejvýše odváženo
na trakaři; jinak může se toto odvážeti jen po
předchozím zaplacení tarifní ceny.
Průkazy platí pro 1 rok a ponechává se po-
lesím, aby si dobu a způsob sběru upravila tak,
12
aby ani služební ani hospodářské zájmy podniku
nebyly tím dotčeny.
Dosavadní odvádění 25% z poplatků ve pro-
spěch místních chudých zůstává v platnosti.
K 3. odstavci interpelace podotýká minister-
stvo zemědělství (ústřední ředitelství státních le-
sů a statků), že lesní personál polesí Domanín-
Ledenice postupuje vůči občanům korektně a
přesně dle daných pokynů. Doposud bylo ve jme-
novaném polesí v r. 1936 vydáno 19 lístků na
sběr suchého dříví a sice: 11 lístků zdarma a 8
lístků po 5 Kč.
Jak patrno, nebyla vydána ani jedna po-
ukázka za 20 Kč a tvrzení, že tento poplatek je
požadován od chudáků, není pravdou. Naproti to-
mu jest pravdou, že jsou pro sběr suchých větví,
spadlých šišek a pod. určeny t. zv. dřevní dny.
Toto opatření jest však nutné z důvodů řádného
lesního provozu a dozoru a jest praktikováno na
všech lesních velkostatcích i soukromých.
Není pravdivé tvrzení (viz 4. odstavec inter-
pelace), že by polesí Ledenice požadovalo za
sbírání hub od chudých 20 Kč, za sbírání borůvek,
jahod a malin rovněž 20 Kč.
Šetřením bylo zjištěno, že dosud bylo vydáno
na sběr lesních plodin v polesí Ledenice: 6 lístků
zdarma, 2 lístky po 1 Kč a 85 lístků po 5 Kč.
V polesí Domanín: 9 lístků zdarma, 16 lístků
po 1 Kč a 32 lístků po 5 Kč.
Ze shora uvedených okolností jest patrno, že
sdělení, která byla předpokladem interpelace, ne-
odpovídají skutečnosti.
V Praze dne 26. srpna 1936.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina, v. r.
608/XX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Florka
o nepořádcích v hospodaření obce Polho-
ry (okres Námestovo) a vypsáni obecních
voleb obecního zastupitelstva v téže obci
(tisk 497/ XIV).
Neutěšený finančně hospodářský stav obce
Polhory nezůstal neznám úřadům pověřeným do-
hledem nad finančním hospodářstvím obcí.
Již v měsíci prosinci 1935 provedl okresní
úřad v Námestově podrobnou revisi hospodářství
obce Polhory, při níž byly zjištěny velké ne-
správnosti a závady ve vedení obecního hospo-
dářství na škodu obce.
Hlavními vinníky neblahého hospodářského
stavu obce Polhory jsou vedoucí její činitelé,
v první řadě býv. notář Julius Fodor, jenž byl
dán do výslužby pro neschopnost již koncem září
1935. Notář Fodor nejen zanedbával své úřední
povinnosti, nýbrž i zasahoval rušivě, a to ve svůj
prospěch, do hospodářství obce Polhory. Bylo na
něj proto učiněno trestní oznámení státnímu za-
stupitelství.
Také starosta a pokladník dopustili se ne-
správností s urbárskými penězi, oba byli z toho
důvodu v lednu 1935 z výkonu svých funkci su-
spendováni a učiněno na ně trestní oznámení.
Trestní řízení není dosud skončeno.
Neblahý stav obce Polhory nevyplynul ze slo-
žení nebo nepříznivých poměrů v obecním zastu-
pitelstvu a není proto důvodu k jeho rozpuštění.
Zemský úřad dal okresnímu úřadu v Námestově
příkaz, aby za součinnosti nového notáře sledoval
bedlivě správu obce Polhory a ve finančně ho-
spodářských jejích poměrech zjednal nápravu.
V Praze dne 21. srpna 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
608/ XXI.
Odpověď
ministra zemědělství
na Interpelaci poslance dr Fr. Novotného
ve věci přijímání žáků do I. ročníku
vyšších hospodářských škol
(tisk 523/IX).
Veliký počet uchazečů o přijetí do I. ročníku
vyšších hospodářských škol, jenž vznikl jako sa-
mozřejmý následek kulminačního bodu zvýšené
natality poválečných let, a který je stejně, jako
byl u škol národních a středních, pouze dočasný,
vynutil si při zápisech do vyšších hospodářských
škol mimořádné úpravy.
Účel vyšších škol hospodářských je patrný
z přijímacích předpisů, normovaných již výnosem
ministerstva zemědělství z 24. VI. 1924, č. 47. 553-
IA/24, které stanoví:
»Protože je úkolem vyšších škol hospodář-
ských především vychovati budoucí samostatné
zemědělské podnikatele, mají při přijímáni ze žá-
ků uznaných za způsobilé vždy přednost ti, u
nichž lze důvodně očekávati, že se stanou samo-
13
statnými zemědělskými podnikateli. Teprve po
přijetí všech těchto žáků mohou býti přijati i jiní
s výslovným však upozorněním rodičů na nesnáze
při umísťování absolventů na místa úředníků. «
Výnosem ze dne 29. V. 1936, č. 56. 097-IA/36
vydalo ministerstvo zemědělství v dohodě se
zemskými úřady instrukci pro zápis žactva do I.
ročníku vyšších hospodářských škol. Tato in-
strukce (stejně jako na ostatních, dříve jmeno-
vaných školách - jen s dočasnou platností) mu-
sila býti vydána, aby se při původně stanoveném
numeru clausu (30 žáků ve třídě) dostalo přede-
vším na ty. pro něž jsou tyto školy určeny, t. j.
budoucí samostatné zemědělské podnikatele; je
samozřejmé, že této podmínce vyhoví především
děti zemědělců, samostatně hospodařících. Poně-
vadž i takto plně kvalifikovaných (t. j. těch. kteří
vyhovují účelem studia, předvzděláním atd. ) jest
v nynější době nadbytek, byla stanovena před-
nost pro žáky starší než 15 roků, dále pro ucha-
zeče z větších zemědělských podniků, pro absol-
venty nižších škol zemědělských a pro uchazeče
s vyšším vzděláním.
V instrukci je výslovně uvedeno, že »pod
označením »zemědělci« nutno rozuměti ty syny
zemědělců, kteří hodlají na škole studovati, aby
získali vzdělání k samostatnému zemědělskému
podnikání a kteří mají skutečně možnost se státi
samostatnými podnikatelů.
Velikost podniku ministerstvo zemědělství ne-
určilo, poněvadž táž výměra v různých oblastech
nemůže býti hodnocena stejně.
Uvedenou instrukci nelze považovati za proti-
ústavní, neboť původní přijímací předpisy nijak
nemění, nýbrž pro přechodnou dobu pouze zdů-
razňuje postup, který nutno zachovávati, aby se
na školu dostali především ti, pro které je určena.
Instrukce je též výrazem snahy, aby nevzni-
kal nadbytek takových absolventů, kteří by ne-
nacházeli umístění, jsouce odkázáni pouze na mí-
sta služební, jichž po provedené pozemkové re-
formě je v zemědělství velmi málo, při čemž
uplatnění jich ve veřejných službách jako úřed-
níků II. platové třídy je u abiturientů těchto škol
omezeno ustanoveními vládního nařízení ze dne
10. VII. 1936. č. 132 Sb. z. a n. a také pokračo-
vání ve studiích na vysokých školách zeměděl-
ských je jim značně ztíženo.
Je nesporno, jak zřejmo i z judikatury N. S.
S., že školská správa může přijetí do školy urči-
tého typu resp. kategorie školy vázati na splněni
určitých podmínek, vyplývajících z povahy a po-
slání této školy. Nelze tedy míti zato, že zmíně-
ným výnosem ministerstva zemědělství bylo po-
rušeno nejen absolutní, ale i subjektivní právo
státních občanů, pramenící z občanské rovnosti
a z ústavních zaručených práv.
Podotýká se, že i za uvedených přijímacích
podmínek bylo pro školní rok 1936/37 podle před-
běžných hlášení z celkového počtu asi 400 žáků
přijato asi 40 »nezemědělců«, t. j. 10%.
Zvyšovati počet žactva ve třídě nelze, Jak
pro nemožnost řádné výuky v přeplněných tří-
dách, zejména se zřetelem k praktickým před-
mětům, kde je nutno individuelní vyučování v če-
tách po 10 žácích. Rovněž nelze otevírati po-
bočky, a to jak z důvodů fiskálních, tak shora na-
značených důvodů věcných.
Je tudíž mimo pochybnost, že zmíněný výnos
je plně opodstatněn a nelze jej odvolávati.
V Praze dne 10. srpna 1936.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina, v. r.
608/XXII (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Jarosse
o maďarském vyučováni maďarských
děti v obci lna (tisk 430/11).
V roce 1924 bylo sice vyučování na státní
ľudové škole v obci Iňa upraveno tak, aby děti
maďarské národnosti byly vyučovány maďarsky
a děti československé národnosti slovensky, leč
klesající počet dětí maďarské národnosti, zapsa-
ných do školy, neodůvodňoval později jejich ná-
rok na maďarské vyučování, takže od maďarské-
ho vyučování bylo upuštěno.
Stejným způsobem postupují školní úřady i
na školách jiného vyučovacího jazyka, do kte-
rých chodí jen několik dětí československé ná-
rodnosti.
Školní úřady nečiní nátlaku na rodiče, aby
své dítky dali zapsati jako děti československé
národnosti. Seznam školních dětí v obci Iňa vy-
kazoval i před válkou, v době pro Slováky nej-
obtížnější, daleko převážný počet dětí sloven-
ských.
Za uvedeného stavu není tedy důvodu k ně-
jakému opatřeni.
V Praze dne 28. července 1936.
Za ministra školství a národní osvěty:
Tučný, v. r.
14
608/XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Jarosse
o zajištěni chleba 80 dělníkům propuště-
ným uhelnými doly akc. spol. v Čaka-
novcích (tisk 388/XI).
Interpelace podaná ministru sociální péče tý-
ká se působnosti ministerstva veřejných prací,
které z důvodu toho přejalo její zodpovědění.
Na podkladě šetřeni příslušných báňských
úřadů sděluji na interpelaci toto:
Uhelný důl. Generál Štefánik v Raďovcích,
náležející firmě Čakanovskě uhelné baně, akc.
spol., zaměstnává dělníky slovenské národnosti
již od svého otevření. Jsou to t. zv. Liptáci,
Badiniaci a Starohorci, kteří se nemohou uživit
ve svých domovských obcích pro nedostatek ma-
jetku a kteří již dlouhá léta dli za prací mimo
domov. Tito Slováci jsou kvalifikovaní horníci z
rodin, v nichž hornické povolání po staletí pře-
chází s generace na generaci. Před převratem
byli zaměstnáni hlavně v Maďarsku, Francii, Bel-
gii a Německu, odkud po převratu musili se vrá-
titi do vlasti.
Kromě Slováků jsou zaměstnáni na dole »Ge-
nerál ŠtefánikŤ místní občané maďarské národ-
nosti, kteří pracují v dole pravidelně jen v zim-
ním období a to hlavně jen jako méně kvalifi-
kovaní nebo nekvalifikovaní dělnici, kdežto na
jaře se věnují polnímu hospodářství. Jsou to
domkáři urbarialisté a malí sedláci z okolí dolu,
jichž valná část má kromě vlastních pozemků
ještě podíl na pastevním a lesním majetku bo-
hatě
urbariální obce Čakanovec. Mají tedy da-
leko lepší hospodářské poměry než slovenští
horníci.
Zaměstnanci dolu »Generál Štefánik« jsou
z jedné poloviny Slováci, z druhé poloviny Ma-
ďaři.
V měsíci únoru 1936 se velmi zmenšily ob-
jednávky uhlí z dolu »Generál ŠtefánikŤ. Na tom
má podíl zejména zvýšený dovoz uhlí z Maďar-
ska do pohraničního území. Závod nemohl oka-
mžitě získati náhradu za ztracená odbytiště a
tak musil omeziti provoz a propouštěti dělníky.
Ač původně mělo býti propuštěno 120 dělníků,
bylo vypověděno k 1. březnu 1936 a dne 14.
března 1936 opustilo práci na dole jen šedesát
dělníků, a to 15 Slováků a 45 Maďarů. Při pro-
pouštění provedeném po jednáni se závodní ra-
dou byl brán zřetel především na pracovní zdat-
nost a na majetkové poměry. V té době nebyli
nové přijati žádní dělníci. Jest zcela vyloučeno,
že by závod, jehož majitelé a vedoucí úředníci
jsou maďarské, německé a polské národnosti,
chtěl prováděti národnostní politiku nepříznivou
zdejší maďarské menšině.
Během měsíce dubna 1936 se zlepšily odby-
tové poměry dolu »Generál Štefánik« tak dale-
ce, že závod z oněch 60 propuštěných přijal zpět
do práce 32 dělníků a to 4 Slováky a 28 Ma-
ďarů. Zůstalo tedy propuštěno jen 28 dělníků,
z toho 11 Slováků a 17 Maďarů.
Část propuštěných dělníků byla přijata do
zaměstnání na státním kamenném lomu v Šiato-
roši. Jest tedy o ně postaráno.
V Praze dne 31. července 1936.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostatek, v. r.
608/XXIV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Kosika
ve věci dělníků stávkujících při stavbě
silnice Plášťovce-Fedýmeš
(tisk 424/VII).
Dělnictvo, stávkující při stavbě silnice Plá-
šfovce-Fedýmeš, utvořilo v obci Pláštovcích
dne 20. dubna t. r. menší hloučky a procházelo
ve skupinách obci. Ježto mohl tím býti snadno
dán podnět k výtržnostem, vyzval úředník expo-
situry okresního úřadu v Šahách, aktuárský ad-
junkt Štefan Gregor, do obce v tu dobu se do-
stavivší, opětovně hloučky stávkujících k roz-
chodu a uložil četnické hlídce, aby prošla obci.
Shlukováni však neustalo, a když opětné výzvy
jmenovaného úředníka k rozchodu nebylo upo-
slechnuto, zadrželo četnictvo devět osob a před-
vedlo je na četnickou stanici. Ostatní stávkující
se na to rozprchli. Zadržené osoby byly téhož
dne dopraveny k exposituře okresního úřadu
v Šahách a odtud po provedeném trestním řízení
pro výtržnost druhého dne propuštěny na svo-
bodu.
Deputaci stávkujících, která se druhého dne
(21. dubna t. r. ) v počtu asi 20-25 osob dosta-
vila na exposituru okresního úřadu v Šahách,
bylo sděleno, že deputace v zájmu nerušeného
jednání nemůže býti přednostou úřadu v plném
počtu přijata, a aby se proto k přednostovi úřadu
dostavilo jen 5 jejích členů. Nabídku tuto, která
byla opětována, deputace odmítla a zůstala na
chodbě úřadu, kde způsobila tak velký hluk, že
15
úřední jednání bylo rušeno. Vyzváni, by se vzdá-
lila, deputace neuposlechla, a ježto se bylo do-
konce obávati násilností, byla povolána četnická
hlídka, před jejímž příchodem však demonstranti
budovu opustili a venku se na výzvu četnictva
rozešli.
K jiným zákrokům nedošlo.
Postupu jmenovaného úředníka nelze nic vy-
týkati a nemám proto příčiny k nějakým opa-
třením.
V Praze dne 17. srpna 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
608/XXV (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců R. Sandnera,
H. Birkeho a G. Wollnera
o neoprávněném postupu Ústřední sociál-
ní pojišťovny proti pomocné akci »Sude-
tendeutsche Volkshilfe« (tisk 446/IV).
Gremiální nemocenská pojišťovna v Karlo-
vých Varech podala proti rozhodnutí Ústřední
sociální pojišťovny ze dne 20. března 1936, č. Np
3055-707-163, dozorčí stížnost k ministerstvu so-
ciální péče. Ministerstvo výnosem ze dne 14.
května 1936, č. F 3621/707-29/4, stížnosti nevy-
hovělo, poněvadž shledalo stanovisko Ústřední
sociální pojišťovny zákonným.
Akce »Sudetendeutsche Volkshilfe« je zaří-
zením k podpoře nezaměstnaných a nuzných ob-
čanů, jak sama nemocenská pojišťovna ve své
stížnosti uvedla. Následkem toho nemůže býti
zařazena mezi zařízení, uvedená v § 179 a), odst.
2, zákona č. 221/1924 ve znění vlád. nařízeni č.
112/1934 Sb. z. a n" poněvadž tato zařízení mají
sloužiti jen pojištěncům a jejich rodinným pří-
slušníkům. Okolnost, že mezi nezaměstnanými
a nuznými občany, na něž se zmíněná akce vzta-
huje, jsou snad i někteří bývalí pojištěnci uve-
dené pojišťovny, nemůže s hlediska citovaného
zákonného předpisu založiti názor, že by šlo o za-
řízení v jeho smyslu.
V Praze dne 19. srpna 1936.
Ministr sociální péče:
Inž. J. Nečas, v. r.
608/XXVI (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Dollinga a
Kopřivy
o mimořádné nouzi v oblasti Kamenické-
ho Šenova (tisk 446/XIX).
Podle výkazů zemské centrály práce v Li-
berci, k jejímuž obvodu náleží i oblast Kame-
nického Šenová, snížil se v celém obvodu této
centrály počet nezaměstnaného sklářského děl-
nictva ku dni 30. dubna 1936 na 14. 298 osob, kdež-
to v roce 1933 činil 25. 446 osob.
Na nezaměstnané ve sklářském obvodu
kamenicko-šenovském béře se při prováděni
pomocných akcí pro nezaměstnané zvláštní zřetel.
Městu Kamenický Šenov bylo na dobu od 6. ledna
do 28. června 1936 přiděleno na státní stravovací
akci 114. 380 Kč, z chlebově akce 13. 953 bochníků
chleba po 1. 50 kg a z mléčné akce pro děti neza-
městnaných a omezeně pracujících živitelů rodin
4. 700 poukázek na celkové množství 32. 900 půl
litrů mléka.
Na zimní období 1935/1936 obdrželo toto mě-
sto ze státních jednorázových akcí pro nezaměst-
nané 600 q uhlí, 515 q brambor, 3. 780 kg mouky,
1. 513 kg tuku, 2. 040 kg krup, 1. 195 cukru a 763 kg
ječné kávy. Z vánoční výpomocné akce pro děti
nezaměstnaných obdrželo v prosinci 1935 peníz
6. 150 Kč, na léčebnou péči o nezaměstnané 18. 000
Kč a mimo to dostalo se mu 26. 000 Kč jako mi-
mořádného státního příspěvku na péči o neza-
městnané.
Ze všech uvedených akcí obdržely patřičný
příděl též ostatní obce sklářského obvodu kame-
nicko-šenovského. Na státní stravovací akci pro
dobu od 6. ledna do 28. června 1936 obdržela na
př. obec Mistrovice 35. 600 Kč, Oldřichov u České
Lípy 28. 730 Kč, Horní Prysk 29. 350 Kč a Prácheň
29. 050 Kč.
Kromě státních akcí byly podnikány různé
sbírky soukromé a mnohé firmy věnovaly pro
zmíněný sklářský obvod rýži, mouku a jiné po-
traviny.
Osoby přestárlé, nejsou-li schopny pravidel-
ného výdělečného zaměstnání a pobírají-li jiné
starobní podpory, jakož i samostatní živnostníci
nemohou podle platných směrnic pro státní stra-
vovací akci dostávati příděly určené pro neza-
městnané.
Revisí provedenou v Kamenickém Šenově
v listopadu 1935 bylo zjištěno, že příděly této
obci poskytované byly nejen postačující, nýbrž
že převýšily i skutečnou potřebu. Tak na př.
v podpůrném období od 25. září do 27. října 1935