13

číhající jako zlí duchové na každou příležitost, jak
by nám mohli způsobiti nové křivdy. Nesplnili by-
chom svého úkolu jako most dorozumění mezi ná-
rodem polským a českým, kdybychom trpně dovo-
lili, aby se rozpoutala akce před zápisy směřující
proti nám, neboť každá taková akce, každá nová
křivda nám způsobená vykopává pouze hlubší pro-
past mezi oběma národy a státy. Vykopávají ji
krátkozrací činitelé čeští, opíjející se svými dočas-
nými úspěchy a přechodnou naší porážkou. "

V článku s nápisem "Polský lid hlasuje jen na
polské listiny" byl zabaven tento odstavec:

"Pohlédněme na poměry v největší naší obci,
Karvinné. K čemu to dovedla tak zvaná kruto-
vláda. Uvrhla obec do dluhů, které činí až 15 mi-
lionů Kč, takže jen na placení úroků a splátek jest
ročné zapotřebí 1,151.005 Kč. Jak se lze potom
diviti, že nynější schodek obce činí přes 1,200.000
Kč. "

V článku s nápisem "Všichni na shromáždění do
Třince" byl zabaven tento odstavec:

"Konstatujeme také, že třebaže z hutí byli pro-
pouštěni lide pod záminkou, ze mají jiné možnosti
K živobytí, přece se propouštění dotklo jen nekte-
rych, zvláště těch, kdož se hlásí k polské národ-
nosti. A zatím velmi mnoho lidí zůstalo klidné dále
v hutích, ačkoliv mají větší usedlosti a pozemky,
a byli tam ponecháni jen proto, že patři k nepoi-
ským organizacím.

Konstatujeme také, že neomezená dovolená byla
udělena právě před zápisy do škol, což působí
zvláštní údiv a neklid místního lidu.

V článku nadepsaném "Něco o přijímání no-
vých dělníků do třineckých hutí" byl zabaven tento
odstavec:

"Uvedli jsme jména osob, o nichž jsme se mohli
dověděti, ale jest jich mnohem více, ani česká
škola nepomáhá, nepomáhá přistoupeni do Matice,
člověk musí rozhodně býti stoprocentním vlasten-
cem a tím - podle mínění těch, kdož mají vliv na
přijímání do hutí - může býti jen Čech, jehož
matka a otec byli skutečně Čechy. "

Přímo před volbami byl zabaven dokonce orgán
polské socialistické strany dělnické "Robotnik
Slaski" ze dne 6. června 1936.

Rovněž byla ztěžována agitace pro polské kan-
didátní listiny zbavováním polských letáků, ne-
bylo dovoleno projeviti myšlenky polských voličů
a kritizovati obecní hospodářství.

Ve Starém Městě byl zabaven polský leták nade-
psaný "Ptáček z listiny č. 9", v obci Dárkově leták
nadepsaný "Odpověz dne 7. června u urny", v obci
Karvinné leták nadepsaný "Víte-liž Karviňáci?",
byl zabaven jediný leták polské strany sociálně
demokratické nadepsaný "Všem polským dělní-
kům"; tento leták jest předmětem zvláštní inter-
pelace tisk 586/XV., ve které jsme prokázali, že
zabavení nebylo odůvodněno.

V těchto letácích nebylo nic jiného, než kritika
jednání jistých členů a jistých stran v obecních

správách, nebyly v nich odstavce, které by byly
trestný čin, ani žádné útoky, zatím co v četných
obcích české volební skupiny rozšiřovaly letáky
v jazyce českém a především také v jazyku pol-
ském, které zesměšňovaly činnost polských členů
obecních zastupitelstev, pomlouvaly je, uvádějíce
vymyšlená fakta, pobuřovaly proti polské národ-
nosti a obsahovaly rozličné hrozby proti těm, kdož
by se odvážili hlasovati na polské kandidátní
listiny.

To obsahovaly na příklad: leták české sociální
demokracie, nadepsaný "Občané a občanky obce
Dárková", v němž se lid pobuřoval proti polským
kandidátům a proti polské národnosti. V téže obci
Dárkově se veřejně rozdával leták "Občansko-
hospodářské strany v Dárkově" s nadpisem "Oby-
vatelé voliči!", v němž se pomlouvají polské časo-
pisy a polská národnost a překrucují se fakta, aby
byli zhanobeni polští kandidáti. V Bohumíně-
Městě se ukázal leták českých stran v polském ja-
zyku s nadpisem: "Občané Poláci!" Tento leták
jest pln pomluv, zesměšňování a nepravdivého ob-
viňování Poláků a kandidátů z polské kandidátní
listiny č. 1. Tito kandidáti jsou tam nazýváni na-
lezenci a Poláci za kořalku.

V Dolních Marklovicích volební skupina "česko-
slovenské sociálně demokratické strany dělnické"
vydala leták nejen v jazyku českém, nýbrž i v ja-
zyku polském s titulem "Vážení občané!", v němž
polští kandidáti jsou v nejvyšší míře hanobeni a
jejich listina jest nazvána "listina polského fašis-
tického vraždění. "

Kromě toho vydaly české volební skupiny 6 le-
táků s karikaturami proti správci polské školy a
proti jiným občanům, stojícím v čele polského děl-
nického hnutí, a proti polským politickým stranám,
nazývajíce se "sjednocenými polskými fašistickými
stranami" a rozšiřujíce o nich nejrozmanitější
lživá tvrzení.

V Novém Bohumíně vydaly české strany leták
v polském jazyku, v němž neslýchaným způsobem
hanobily kandidáty polské listiny, zvláště správce
p. Pszczólku, pomlouvajíce ho a vytýkajíce mu, že
pracuje jen pro sebe a okrádá obec. Tento leták
jest ukončen. slovy: "A takového zrádce polského
lidu, Germána, nekatolíka, udavače, chcete si zvo-
liti do obce? Chcete, aby vás uvedl do neštěstí?
Zajisté, že nikoliv!

Proto se ho střežte a přispějte k tomu, aby na
ucho nepadl ani jediný hlas.

Nikdo, ať nedává hlasu na kandidátní listinu
č. 4. Lépe hlasovati pro některou českou listinu. "

V obci Staré Město se ukázal leták, prý "Repu-
blikánské strany", s nápisem "Voličky! Voličové!",
v němž byli hanobeni Poláci a kandidáti polské

listiny.

Ačkoliv obsah těch všech letáků byl pobuřující,
hanobící občany a celé jejich skupiny, utrhající na
cti celé polské národnosti, přece byly tyto letáky
rozšiřovány a kolportovány beztrestně a censura
neviděla v nich nic závadného a nezabavila je jen
proto, že pocházely od českých stran a směřovaly
proti polským volebním listinám.

---

14

K zastrašení polských voličů a ke vlivu na čis-
tota a svobodu voleb provedena i jiná zneužití, šlo
o to, aby polský lid byl znechucen, postrašen a aby
se mu ukázalo, že trvání na jeho národnosti a na
polských listinách může ohroziti existenci voličů
a jejich rodin.

Před samými volbami bylo propuštěno z práce
v třineckých hutích asi 200 polských dělníků a češu
agitátoři užili toho k tomu, že hrozili, že všichni,
kdož budou hlasovati na polské listiny, budou
z práce propuštěni.

Do obce Guty přišel na dvě neděle před volbami
jakýsi Konečný, dozorce z třineckých hutí z Lyž-
bic, a Bednář, správce české školy v Karpentné,
kteří hrozíce nátlakem v hutích donutili některé
dělníky, patřící dokonce ke komunistické straně,
aby předložili listinu "Národního sjednocení". Zá-
roveň prohlásili, že nedostane-li tato listina man-
dátu, dělníci to pocítí na vlastní kůži. Lidé tím po-
strašení, třebaže Poláci, agitovali pro tuto listinu
mezi známými a příbuznými.

V Chotěbuzi na dvě neděle před volbami prodá-
val se ve státních lesích, pravděpodobně na rozkaz
lesní správy ve Stříteži nebo ředitelství ve Frýdku,
krychlový metr dřeva po 15 Kč, ačkoliv se jindy
dříví prodává aspoň o 100% dráže. Dříví se však
prodávalo jen členům české sociální demokracie a
republikánské strany. Kromě toho bylo dovoleno
členům těchto stran sekati v lesích suché dříví za
nejnižší cenu.

Na předvolební schůzi ve Stanislavicích, kte-
rou svolaly české strany, referovali zpravodajové,
že "tak, jak se teď staví pevnosti proti Německu,
stavět se bude proti Polákům. Proto ti, kteří chtějí
zůstati státotvornými, musí voliti české kandi-
dátky. " Tak referoval senátor sociální demokracie
p. Macek. Z parcelace se slibovaly příděly těm,
kdož se zaváží hlasovati na české kandidátní
listiny.

V den voleb v obci Dárkově četník, pan štván,
proti předpisu § 37 řádu volení přišel do druhé
volební místnosti, která byla v polské škole v I.
patře a kde předsedou komise byl p. Adolf Ku-
beczka, důlní z Dárková, asi v 11 hodin dopoledne,
sedl si na lavičku ve volební místnosti, kde byli
důvěrníci a zdržel se v této místnosti asi půl ho-
diny, takže členové volební komise a sami voličové
upozorňovali předsedu, že p. strážmistr štván ne-
má co dělati ve volební místnosti, a proto předseda
volební komise p. Kubeczka, představiv se p. štva-
novi jako předseda volební komise a dovolávaje se
§ 87 řádu volení, upozornil ho na to a tázal se ho,
proč přišel do místnosti. Na to odpověděl p.
Štván, že má službu a přišel se podívati, je-li zde
pořádek. Ačkoliv p. Kubeczka poznamenal, že po-
dle § 37 řádu volení nemá práva zde býti, sedl si
znovu na lavici a teprve za chvíli vyšel z volební
místnosti. Ale již dříve chodil p. Štván také v síni
v přízemí školní budovy, kde byla místnost č. I.
Tento případ byl zapsán do zápisu o volbách ve
volební místnosti č. II. v Dárkově a podepsán členy
této komise.

Ve školní budově, kde se konaly volby, jest také
kancelář české obecné školy, ve které si v den voleb

zařídil správce české školy p. František Zlobický,
první kandidát volební skupiny "Občansko-hospo-
dářské strany v Dárkově", agitační kancelář, ač-
koliv to podle § 37, odst. 2, řádu volení je vý-
slovně zakázáno.

Všechna tato zneužití odporují předpisům řádu
volení, porušují čistotu a svobodu voleb (§ 56 řádu
voleni), ukazují, že censura i policejní úřady ne-
stejně zacházejí s národností českou a polskou a
jest z nich zřejmý úmysl násilně odnárodniti pol-
ský lid.

Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra,
ví-li o těchto volebních pletichách na Těšínsku, co
hodlá učiniti, aby vinníci byli potrestáni a jaká
opatření učiní, aby se příště nic podobného neopa-
kovalo ?

V P r a z e dne 23. června 1936.

Dr Wolf,

Hlinka, Drobný, Onderčo, Sivák, Turček, Longa,

Rázus, Suroviak, dr Pružinský, Haščík, Sidor, dr

Sokol, Salát, Čavojský, dr Tiso, Danihel, Slušný,

Kendra, Florek, Dembovský.

603/XIV (překlad).

Interpelace

poslance O. Borkaňuka

ministrovi vnitra
o jednání četnictva a exekutorů v Trnovu.

Do obce Trnová (okres ťačovský) přišel dne 16.
června exekutor se dvěma četníky a dvěma přísež-
nými a počali dům od domu prováděti exekuce.

šli k Vasilu Medviďovi a zabavili mu krávu,
kterou měl společně s Echilem Petrovičem, a dvě
selata. Sedlák s pláčem prosil, aby mu krávu ne-
chali, neboť má šestičlennou rodinu, nemá ani kou-
sek chleba, děti i tak hladovějí, a co bude s dětmi
bez lžičky mléka? Ale to nepomáhalo. Dále šel
exekutor k Vasilu Vakijovi, kde je doma 9 lidí,
ale celý týden tam není ani kousek chleba. Zde
začal exekutor zabavovati, co mu jen padlo do
rukou, děti v chalupě se polekaly a počaly naří-
kati. Na tento pláč sběhli se sedláci. Řekli čet-
níkům, že prosili úřady, aby byla exekuce odloženu
o tři měsíce, neboť nyní jest nejhorší čas, a potom
prodají něco jablek a ořechů a zaplatí daně. Ale

---

15

četníci prohlásili, že jim do toho nic není, že oni
poslouchají rozkazů exekutorových a počali sepiso-
vati pro soudní udání všechny sedláky, kteří se
tam sešli. Odtud šli k Jiřímu Maďarijovi a zde
chtěli zabaviti tříměsíční tele, ačkoliv řádně platí
daně. Maďarij prosil, aby ho nechali aspoň 8 dní,
ale marně. Když exekutor chtěl tele odvésti, děti
počaly hlasitě plakati a sedláci se velice rozhořčili,
že nechtějí vyslechnouti jejich prosbu, četníci na-
mířili proti sedlákům pušky a chtěli stříleti.

Dne 17. června přišlo do Trnová 30 četníků,
z nich 16 ozbrojených a počali choditi po domech.
Lidé se lekli, že jde trestní výprava a utekli do
lesa. Sedláci poslali k četníkům deputaci, že se
nebouří, ale žádali, aby exekuce byla odložena na
tři měsíce, neboť jsou nemocní z hladu a nyní ne-
mohou platiti. Ale četníci se na to neohlíželi a šli
na dvůr k Jiřímu Maďarijovi. Zástup se počal
scházeti, chtěl viděti, co se tam stane. Lidé usedli
na zem a dívali se. četníci beze slova se na ně
vrhli a počali je bíti obušky. Zástup se rozeběhl,
ale chromý Michal Šten z Vošovatého nemohl
utíkati a počali ho silně bíti. Bratří chromého
Mikuláš a Vasil Šten šli prositi, aby ho nebili, ale
i je zbili do bezvědomí. Helenu Jurišincovou, jejíž
muž padl ve válce, ztloukli u jejího domu. čet-
níci svázali zbité a odvedli k úřadu. Svázané sed-
láky exekutoři tloukli obušky do tváře. Bylo
zatčeno 9 (devět) osob. Lidé ze strachu rozběhli
se do lesů a bojí se vrátiti se do vesnice.

Senátor V. Popovič žádal v Ťačovu od okresního
hejtmana, aby lékař prohlédl ztlučené lidi. Hejt-
man odmítl poskytnouti lékaře a řekl, že to je
věc krajského soudu. Krajský soudce rovněž za-
mítl senátorovu prosbu s tím, že to je věc práv-
nická a že o to musí žádati sami ztlučení, ale ti
byli tak ztrýzněni, že se báli již říci jen slovo
a tak se stalo, že lékař přišel teprve dne 26.
června.

Takové jednání úřadů a četnictva jen pobuřuje
pracující a hladovějící obyvatelstvo a proto se
my, níže podepsaní, tážeme:

1. Je-li pan ministr ochoten dáti vyšetřiti toto
jednání četnictva a exekutorů?

2. Je-li pan ministr ochoten pohnati vinníky
k odpovědnosti a potrestati je ?

3. Je-li pan ministr ochoten učiniti potřebná
opatření, aby se podobné události neopakovaly?

V Praze dne 29. června 1936.

Borkaňuk,

Kopecký, Schenk, Klíma, Hodinová-Spurná, dr
Jaromír Dolanský, Procházka, Appelt, Fuščič, Kli-
ment, Vodička, Nepomucký, Synek, Machačová,
Zápotocký, Schmidke, Vallo, Zupka, dr Clementis,
Košík, Šverma.

603/XV (překlad).

Interpelace

poslance dr F. Köllnera
ministrovi vnitra

o nezákonném postupu policejních agentů

chebské státní policie proti nevinnému

fotografovi.

V pondělí dne 22. června t. r. asi ve 14. hod
fotografoval Rudolf Gutscher, filmový technik z
Vratislavic nad Nisou č. 373 u Liberce, v Chebu na
Františkovolázeňské třídě dřevěný kříž, stojící na
ulici asi 150 m severozápadně od hostince Mayer-
garten. Ze snímku Rudolfa Gutschera vyšla tato
původní fotografie:

Obraz I.

Ve chvíli, kdy dělal tento snímek, přistoupili
k fotografovi dva policejní agenti a prohlásili ho
za zatčena s odůvodněním, že v pozadí snímku lze
viděti budovu kasáren. Gutscher vysvětloval oběma
agentům, že jest v Chebu cizí, že vůbec neví, kde
jsou nějaká kasárna a že ostatně obraz jest na-
mířen jinam než na kasárna. Oba policejní agenti
odvedli však fotografa na policejní strážnici.

Tam ho agenti prohledali a vyslechli. Když byl
asi 3% hodiny zadržen v policejní budově a v po-
licejní strážnici a když byly vyřízeny již všechny
formálnosti, aby byl odveden do policejního vě-
zení, byl na své několikeré energické námitky a
stížnosti předveden k policejnímu komisaři dr.
Karlovi. Policejní komisař dr. Karel, když zjistil
skutkovou povahu, nařídil, aby byl Gutscher pro-
puštěn na slib, že se příštího dne dopoledne do-
staví na policii a předloží své fotografie ke kon-
trole.

Fotograf Gutscher předložil potom v úterý dne
23. června dopoledne v přítomnosti interpelujícího
fotografované obrázky, které se týkají pouze
snímků zajímavostí města Chebu, a byl potom
propuštěn.

---

16

Interpelující předkládaje plán města Chebu
konstatuje: Stanovisko fotografa (na plánu města

III. označené křížem) jest vzdušnou čarou vzdá-
leno 330 m od nejbližšího rohu kasárenské budovy.

Obraz III.

Směr snímku jest označen šípem, jenž ukazuje od
stanoviska fotografa směrem východoseverový-
chodním. Kasárny však leží dosti přesně na sever
ve vytýkaném snímku a na původním snímku
nelze kasáren vůbec viděti. Roh budovy, jenž jest
viditelný v pravém dolním rohu, patří zastavené
chebské koželužně Schulhofově. Tato skutečnost

měla býti známa i oběma policejním agentům.
Se stanoviska fotografa ve chvíli zatčení lze vi-
děti jen část střechy kasáren pohraničního stře-
leckého praporu, který jest posádkou v Chebu,
celá budova jest zakryta jinými domy a nelze ji
viděti. Na důkaz toho jest tento snímek inter-
pelujícího.

---

17

Obraz II.

Podle vylíčeného stavu věci jsou tedy zatčení,
výslech a osobní prohlídka fotografa Gutschera
čistě svévolné činy policejních agentů, jichž nelze
odůvodniti skutkovými podklady, ba ani přiměře-
ným podezřením.

Interpelující táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Kryje pan ministr jednání obou policejních
agentů chebské státní policie?

2. Domnívá se pan ministr, že snímek podle
obrazu II., který ukazuje část střechy kasáren ze
vzdálenosti 350 m, jest skutkovou povahou pře-
činu proti zákonu na ochranu republiky?

3. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
ústavně zaručená a zákonem podložená práva svo-
body státních občanů zachovávali i agenti chebské
policie ?

4. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby
příště znemožnil svévolné činy vylíčeného druhu?

5. Jaká nařízení hodlá pan ministr vydati, aby
každý mohl snadno a jasně pochopiti, zda-li a
v jaké vzdálenosti od vojenského předmětu smějí
se činiti fotografické snímky? Vydati taková
opatření jest dnes tím naléhavější, že nynější zá-
konité a policejní předpisy naprosto nevysvětlují
fotografům otázku: "Co se smí fotografovati a
co nikoliv?" a tak se fotograf z neznalosti vy-
stavuje soudnímu stíhání.

V Praze dne 13. července 1936.

Dr Köllner,

Kundt, inž. Schreiber, Obrlik, Gruber, inž. Künzel,
inž. Lischka, Axmann, dr Jilly, dr Kellner, Stangl,
Jobst, inž. Peschka, Fischer, dr Rösche, Illing,
dr Zippelius, Wollner,. Sandner, inž. Richter,
Franz Němec, dr Hodina.

603/XVI (překlad).

Interpelace

poslanců Appelta, dr Clementise, Beuera,

B. Köhlera, Schenka, Vallo, Zupky a

Schmidkeho

ministrovi vnitra

o reakční praxi komisaře dr Lejky v Kež-
marku, okresního hejtmana Haviara v Po-
pradě a ostatních okresních úřadů ve Spiši.

V kežmarském okrese provozuje komisař okres-
ního úřadu dr Lejko přímo krutovládu proti pra-
cujícímu a pokrokovému obyvatelstvu, které samo-
volně a bezohledně zbavuje demokratických práv
zaručených ústavou.

Lejko již za své dřívější úřední činnosti v po-
pradském okrese vzbudil proti sobě u pracujícího
obyvatelstva takovou nenávist, že musil býti pře-
ložen do Kežmarku. Od r. 1931 až do r. 1934
soustavně zakazoval všechny veřejné schůze komu-
nistické strany v popradském okrese. Nezaměst-
nané vyškrtával tak brutálně z podpory, že na př.
nezaměstnaný Bierbrenner ze Spišské Soboty ztrá-
vil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, poněvadž
se Lejko o něm domníval, že ho chce probodnouti,
protože byl vyškrtnut z podpory.

Když byl dr Lejko r. 1934 přeložen do Kež-
marku, pokračoval tam ve svých reakčních způ-
sobech, a to formou tak vyzývavou, že jeho jed-
nání jest již evropská kulturní ostuda. Dokazuje
to tento přehled jeho činnosti v letošním roce:

Od. počátku r. 1936 byly až na jednu schůzi,
která se usnesla na zastaveni stávky pilařských
dělníků, zakázány všechny veřejné schůze Komu-
nistické strany Československa, a to: 3 schůze ne-
zaměstnaných, mírové schůze dne 25. března,
4. dubna, 23. dubna a dne 15. května schůze proti
kulturnímu zpátečnictví v Kežmarku. Dále byly za-
kázány schůze dne 6. prosince 1935 v Huncovcích
a dne 5. prosince 1935 v Lomnici. Jen ve Spišské
Bělé byly zakázány 4 schůze. Všechny tyto schůze
byly zakázány s průhlednou záminkou,,, že se míst-
nost k tomu nehodí", - ačkoliv jiné politické
strany konaly své schůze v téže místnosti, nebo
"že svolavatelé neposkytují záruky, že bude za-
chován klid a pořádek. "

Na Velikonoce bylo zakázáno představení diva-
delního kusu Friedricha Wolfa "Poslední výcho-
disko profesora Mamlocka", které tepá rasové
šílenství, s neslýchaným a pro smýšlení dr Lejky
příznačným odůvodněním, "že to jest provokace
místního německého obyvatelstva sympatisují-
cího s Hitlerem. "

Dne 1. května dr Lejko zakázal skoro celý kul-
turní program, mezi tím i píseň "Hej pane králi",
kterou její autoři Voskovec a Werich zpívali
v Praze více než 300krát.

Dne 10. května dr Lejko zavřel výstavu pokro-
kové knihy, která byla bez závady ukazována
v četných sudetskoněmeckých městech. Kromě

---

18

všech legálních marxistických knih (díla Marxova,
Engelsova, Leninova, Stalinova atd. ) byla zaba-
vena i díla Gorkého, Romaina Rollanda, Zweiga,
Jindřicha a Tomáše Manna, Alberta Einsteina
jakož i celá moderní ruská beletristika (díla Gor-
kého, Vs. Ivanova, Gladkova, Bogdanova, Ehren-
burga, Fadajeva, která lze dostati ve všech knih-
kupectvích) a do dneška přes všechna zakročení
nebyla vrácena. Na všechny námitky, že zmíněně
recitace byly v Praze a jinde povoleny a že všech-
ny knihy jsou legální, prohlašuje dr Lejko stereo-
typně, "že v Kežmarku jsou právě zvláštní cen-
surní poměry a že za to nemůže, že pražské cen-
surní úřady jsou tak krátkozraké. " Poněvadž
všechny zabavené knihy jsou tytéž, které byly
ve III. říši spáleny, jest zřejmo, že se dr Leyko
při svých "zvláštních censurních hlediskách" řídí
censurními předpisy Göbbelsova ministerstva pro-
pagandy. Mimo to jest přímo demonstrací proti
přátelským poměrům se Svazem sovětských socia-
listických republik zabavovati moderní sovětskou
literaturu v době, kdy se úředně zdůrazňuje, že je
nutno prohloubiti kulturní styky mezi českoslo-
venskou republikou a Svazem sovětských socialis-
tických republik.

Dne 19. června zakázal dr Lejko z kulturního
pořadu slavnosti kežmarského sportovního spolku
"Vorwarts", který se skládal z děl Kellera, Hei-
neho, Liliencrona, Brechta a j., recitovati Heinovu
báseň "Slezští tkalci" a báseň "Pidder Lung" od
Detleva v. Liliencrona. Na námitku, že především
báseň "Pidder Lüng" lze nalézti skoro ve všech
čítankách pro měšťanské a střední školy a že byla
recitována na četných žákovských slavnostech,
prohlásil Lejko, že "se postará, aby vyletěli všichni
učitelé, kteří ve školách provozují komunistickou
propagandu. "

V Popradu provozuje totéž okresní hejtman
Haviar. Schůze se soustavně zakazují, tak i mírová
schůze v Popradu dne 22. března.

Ve Veľké u Popradu bylo po sobě zakázáno
5 veřejných schůzí, posledně mírová schůze dne
7. června 1936. Kromě toho se okresní hejtman
pokouší zavésti jistý druh předběžné censury,
neboť žádá, aby se komunistické tiskopisy před-
kládaly v rukopise censuře. Když okresní úřad byl
dne 4. června v případu volebního letáku k obec-
ním volbám v Levoči upozorněn, že tento postup
jest protiústavní, popřel, že existuje předběžná
censura a žádal povinné výtisky. Když byly před-
loženy, bylo tiskaři ústně oznámeno, že se leták
nesmí tisknouti, ale nebylo vydáno písemné roz-
hodnutí zabavovací.

Také v okrese Spišská Nová Ves se soustavně
zakazují schůze Komunistické strany Českosloven-
ska a k tomu dal si okresní hejtman poříditi
hektografované vzorce, v nichž vyplňuje jen místo,
datum a jméno svolavatele. Jako důvod se v těchto
hektografovaných vzorcích pravidelně uvádí, že prý
svolavatelé neprokázali, že jsou plnoprávnými
státními občany a proto, "že je veřejně známo,
že se na schůzích Komunistické strany Českoslo-
venska páchají protizákonné činy. " Tato praxe
pobuřuje tím více, že tento okresní úřad stejně
jako všechny jiné okresní úřady ve Spiši povoluje
sudetskoněmecké straně skoro všechny schůze. Ve
Vondrišelu byly od r. 1931, kdy tam byla rozpuš-

těna schůze Komunistiské strany Československa
pro výkřik "Ať žije Svaz sovětských socialistic-
kých republik", zakázány všechny komunistické
schůze, m. j. i schůze dne 24. května a dne 14.
června 1936.

V okrese gelnickém byla zakázána veřejná
schůze v Krompaších dne 26. dubna, a letnicový
sjezd mládeže ve Švedlaru dne 31. května.

V okrese levočském chtěl na 1. května okresní
hejtman zakázati většinu standart, mezi jinými
i standartu s nápisem "Proti fašismu", poněvadž
prý by se Gajda a Henlein mohli tím cítiti uraženi.

Dne 27. června byla v Levoči zakázána veřejná
schůze s předmětem "Kdo má býti starostou v Le-
voči, " poněvadž prý by tím byl ohrožen veřejný
klid a pořádek jakož i nynější majetkové poměry.

Tážeme se pana ministra vnitra:

1. Je-li ochoten se postarati, aby pracujícím
z Kežmarku, Popradu a v jiných spišských okre-
sích byla zajištěna jejich ústavní práva, především
shromažďovací svoboda a svoboda předváděti umě-
lecká díla?

2. Je-li ochoten naříditi zvlášť přísně vyšetřo-
vání úřední činnosti komisaře kežmarského okres-
ního úřadu dr Lojky a bude-li zapotřebí, naříditi,
aby tento úředník byl propuštěn?

V Praze dne 31. července 1936.

Appelt, dr Clementis, Beuer, B. Köhler, Schenk,
Vallo, Zupka, Schmidke,

Borkaňuk, Fuščič, Procházka, Dölling, Śliwka,

Kosik, Vodička, Machačová, Kopřiva, Krosnář,

Široký, Hodinová - Spurná, Zápotocký, Klíma,

Šverma.

603/ XVII (překlad).

Interpelace

poslanec dr H. Neuwirtha
vládě,

aby si vyžádala informace, jak se v bel-
gické sněmovně přednášejí řeči v několika
jazycích.

Podlé novinových zpráv zavedla belgická sne-
movňa pozoruhodnou novinku, která využívajíc
moderní techniky jest schopná značně omeziti ja-
zyková nedorozumění ve sněmovně státu s něko-
lika národy. Řeči v belgických sněmovnách se pro-
nášejí buď francouzsky nebo flámsky. V tomto prí-
pade se musila řeč překládati do frančtiny. Dosud
to vyžadovalo příliš mnoho času, poněvadž k pre-
kladu docházelo vždy po ukončení řeči. Nyní na-
proti tomu jest na místě každého poslance ná-
hlavní sluchátko; překladatel stojí před mikrofo-
nem, do něhož tiše a zároveň s řečníkem překládá.
Na všech schůzích belgické sněmovny mohou tedy