19

říditi novou formulaci nařízení č. 89/1935, z které
by se nepochybně podávalo, že se ustanovení
§ 4 vztahuje též na pracovní poměry platně zalo-
žené před 30. dubnem 1935?

V Praze dne 20. července 1936.

Dr. Jar. Dolanský, Dölling, Schmidke,

Zápotocký, Krosnář, K. Procházka, Fuščič, B.

Köhler, Schenk, Vodička, Kosík, Klima, Synek, dr.

Clementis, Sliwka, Vallo, Široký, Kliment,

Kopřiva, Nepomucký, Machačová, Beuer.

586/XIX (překlad).

Interpelace

poslance Beuera
ministru vnitra

o chování správce podmokelské policie
dr. Horný.

Od té doby, co byla v Podmoklech zřízena
statni policie, stalo se několik případů, ze kterých
lze velmi konkrétně poznati, že správce podmo-
kelské policie vrchní komisař dr. Horna nepova-
žuje za svůj úkol potírati snad fašismus, nýbrž
komunistické hnutí.

Při říšském sjezdu socialistické mládeže v
Podmoklech, jehož se komunistická strana napro-
sto legálně účastnila, došlo z podnětu dr. Horný
k použití opatření proti komunistické straně Čes-
koslovenska, která nutno označiti za naprosto ne-
zákonná. Již v sobotu dne 30. května asi o 12 1/2.
hodině v poledne dostavil se dr. Horná se třemi
tajnými policisty do krajského sekretariátu ko-
munistické strany Československa, aby provedl
domovní prohlídky. Písemným rozkazem k tomu
se nevykázal. Krajskému tajemníkovi Hádkovi za-
kázal dr. Horná řečniti a teprve po jeho energické
stížnosti bylo mu možno učiniti svůj projev. V so-
botu večer se tam zase dostavili dva tajní policisté
nevykazujíce se písemným příkazem. V neděli dne
31. května ráno zase se pokusili dva tajní poli-
cisté vejíti do sekretariátu, při čemž prohlásili, že
se chtěli podívati, »co tam jest«. Teprve na za-
kročení poslance Schenka vzdali se nové prohlíd-
ky sekretariátu.

Celý tento postup policie ukazuje, že šlo o
formální obležení a blokádu komunistického sekre-
tariátu, čímž mělo býti všemi prostředky zabrá-
něno účasti komunistů na svatodušním sjezdu mlá-
deže, která se úplně legálně a klidně připravovala
a potom - nehledě k zásahům policie - také pro-
vedla. Tento úmysl ostatně dr. Horná zcela zře-
telné vyjádřil, když - při návštěvě - zvolal po-
směšně na poslance Köhlera: »Zítra budeme míti

práci!Ť a k jiným se vyjádřil: Nezakročíme v ru-
kavičkách. 

Dne 31. května stalo se několik zvlášť úžas-
ných případů. Komunističtí pořadatelé, určení k
tomu, aby organisovali klidnou účast komunistů
v průvodě, byli zatčeni. Četní komunisté byli zat-
čeni proto, že měli odznak lidové fronty. Když
průvod účastníků sjezdu mládeže šel ulicemi, dr.
Horná osobně zjišťoval lidi, protože vítali průvod
voláním »Rudá fronta!Ť. Za jedním dělníkem, kte-
rý volal »Rudá fronta«, běžel dr. Horná, správce
policie, dokonce několik set kroků, aby ho zjistil.
U stanoviště jízdních kol, kde bylo postaveno asi
800 kol, vyslovila policie k několika hlídačům, kte-
ří také byli zjištění, nemožný a také naprosto ne-
zákonný požadavek, aby kola byla ihned odstra-
něna. Teprve po zakročení poslanců Köhlera a
Schenka byla tato »úřední činnost« přerušena.

Když průvod manifestující procházel mostec-
kou ulici v Děčíně, vrhla se policie na povel dr.
Horný na skupinu komunistických účastníků a ná-
silím je vytlačila z průvodu.

Zatčeno bylo asi 80 osob, mezi nimi též ko-
munistický krajský tajemník, který byl půl hodi-
ny zadržen, poněvadž protestoval proti tomu, že
policie zakázala komunistickým dělníkům vcházeti
do sekretariátu. Zadržené, kteří nemohli prokáza-
ti, že mají domovskou příslušnost v Podmoklech,
vyzvali policisté drsným hlasem, aby opustili měs-
to v půl hodině.

Dne 19. června konala se v komunistickém
krajském sekretariátě nová domovní prohlídka, a
to, »aby byla zjištěna další závadná literatura
a pod. « Ze dvou brožur tiskovým soudem zabave-
ných, které tím byly míněny, byl nalezen pouze
jeden výtisk, určený k soukromé potřebě, v aktov-
ce krajského tajemníka. Přes to odvlékli policisté
ze sekretariátu asi 20-25 kg, na př. 26 desek
s rozličným písemným volebním materiálem atd.
V jedněch deskách, které byly vzaty s sebou, by-
lo 300 vyplněných prohlášení o přístupu do ko-
munistické strany Československa. Mimo jiné by-
lo zabaveno:

Jedna brožura ke světovému mírovému sjez-
du 1936 s obrazy presidenta státu dr. Beneše, fran-
couzského předsedy sněmovny Herriota, španěl-
ského presidenta státu Azaňi atd. Brožura obsa-
huje kromě příspěvků vynikajících přátel míru i
zprávu, že se utvořil pražský mírový výbor, k
němuž patři i president dr. Beneš a předseda vlá-
dy dr. Hodža;

svazek 70. československé statistiky »Volby
do poslanecké sněmovny v říjnu 1929«;

volební materiál politických protivníků, pře-
devším sudetskoněmecké strany atd.;

veškerý tiskový materiál: Staré dopisy red-
akce a administrace časopisu »Rote Fahne«, sta-
tistický materiál časopisů »Rote Fahne«, »Funke«,
»Spottvogel«.

Tento úplně legální materiál policie zabavila,
ačkoliv se rozkaz k domovní prohlídce zmiňoval
pouze o »závadné literatuře«. Požadavek komu-
nistického krajského tajemníka, aby byl sepsán

---

20

seznam zabavených předmětů, zvláště obsahu de-
sek, byl zamítnut.

Když dne 23. června poslanec G. Beuer s ta-
jemníkem Hádkem navštívili policejního správce
dr. Hornu, aby požádali o vysvětlení nezákonných
okolností při domovní prohlídce, mluvil k nim dr.
Horná urážlivě a opovržlivě.

Vylíčené případy jasně dokazují, že dr. Horná
Usiluje ve svém novém oboru působnosti zase za-
vésti způsoby, pro které již v době své činnosti
v Ústí nad Labem byl předmětem parlamentního
zakročení. Toto chování správce podmokelské po-
licie jest tím příznačnější, že jeho intensivní ve-
deni boje proti komunistům zřejmě mu neponechá-
vá dosti času, aby věnoval svou pozornost na př.
konání Gestapo. Zatím co na př. nedávno podmo-
kelská policie stihala a zatkla protifašistického vy-
stěhovalce a jeho aktovku a papíry zadržuje do
dneška, dovolila uprchnouti agentu Gestapa, který
se v téže době skrýval v témž domě, kde byl vy-
stěhovalec zatčen.

Tážeme se pana ministra:

1. Je-li ochoten ihned naříditi, aby vylíčené
neslýchané případy byly přísně vyšetřeny?

2. Je-li ochoten policejního správce dr. Hornu
ihned sesaditi s jeho místa pro jeho nezákonité
chování a pro jeho nezpůsobilost?

V Praze dne 17. července 1936.

Beuer,

Synek, Fuščič, Procházka, dr. Clementis, dr. Jar.
Dolanský, B. Köhler, Dölling, Schmidke, Kosík,
Gottwald, Vallo, Šverma, Hodinová-Spurná, Širo-
ký, Kopřiva, Machačová, Sliwka, Vodička,
Schenk, Klima.

Původní znení ad 586/I.

Interpelacja

posła dr. Leona Wolfa
do Ministra Koleji Żelaznych

o krzy wdzacem i niesprawiedllwem prze-
naszanlu kolejarzy polskiej narodowości
ze Śląska Cieszyńskiego do tanych kra-
jów Republiki.

Już od dłuższego czasu systematycznie prze-
nasza się ze stacji kolejowych na Śląsku Cieszyń-
skim zatrudnionych tam kolejarzy szczególnie na-
rodowości polskiej do stacji na Morawach, w
Czechach, a nawet na słowaczyznę. Akcja ta w
ostatnich 8-miu miesiącach przybrała rozmiary

masowe. Przenaszanie to motywowane jest wo-
bec przeniesionych kolejarzy: »Z powodów służ-
bowych. W żadnem wypadku nie podano dotknio-
nym kolejarzom jakie to powody służbowe prze-
mawiają za tem przenoszeniem, sądzimy, że takie
powody zupełnie nie istnieją. Przeniesieni są to
bowiem prawie wszyscy zatrudnieni o najlepszych
kwalifikacjach, stwierdzonych jeszcze w ostatnim
czasie przez czeskostowackie urzędy kolejowe.
Miejsca (posady), z których ich przeniesiono nie
zostają zniesione, lecz sprowadza się na nie kole-
jarzy z obcych stron, którzy również niechętnie
przenoszą się z dotychczasowej siedziby. Prze-
niesionych kolejarzy używa się na nowych ich
stanowiskach nie do pełnienia służby wyższej ka-
tegorji, lecz zazwyczaj daje się im stanowisko
ppdrzędniejsze, wskutek czego bezprawnie ogra-
nicza się ich warunki służbowe.

Ludzie ci są bezbronni wobec tych prze-
naszań. Na ich prośby i pytania, dlaczego zostali
przeniesieni odpowiada im zazwyczaj przynależ-
na Dyrekcja Koleji Żelaznych w Ołomuńcu, że
ona nie ma przeciw nim żadnych zarzutów, lecz
przeniesienie nastąpiło na skutek zarządzenia mi-
nisterstwa, - w ministerstwie zaś wymawiają się
referenci na Dyrekcję w Ołomuńcu.

Dotknięci przeniesieniem kolejarze są to oby-
watele zazwyczaj najbardziej wartościowi pod
względem moralnym, społecznym i gospodarczym,
przez przeniesienie zaś niszczy się ich egzystencję
i naraża, się ich, oraz ich rodziny na ruinę mater-
jalną 1 moralną. Prawie wszyscy bowiem, wsku-
tek realnego oszczędnego życia w dotychczaso-
wych swoich siedzibach, gdzie pełnią służbę, po-
zakładali sobie podstawy realnej egzystencji przez
zakupienie gruntów i wybudowanie ze swych
oszczędności domków rodzinnych; we większości
wypadków na tych ich posiadłościach ciąża, jeszcze
znaczne długi, które oni, licząc na swe zatrudnie-
nie spłacali i w przyszłości ze swych zarobków
spłacać chcieli. Przez przeniesienie ich w obce
strony, zrywa się ich łączność z tą posiadłością,
naraża na daleko większe wydatki, a tem samem
uniemożliwia troskę o przyszłość swojej rodziny.
Ludzie ci widząc ruinę swego długoletniego dorob-
ku, tracą wiarę w słuszność i sprawiedliwość i
załamują się na duchu.

Wszyscy przeniesieni widzą tylko jeden po-
wód, dla którego zostali przeniesieni, a to jest ich
narodowość. Dlatego, że posyłają dzieci do szko-
ły polskiej, że niektórzy z nich brali czynny
udział w życiu polskich organizacyj, ze nie kryli
się z tem, iż są narodowości polskiej, zostali oskar-
żeni, a potem przeniesieni. Przeniesieni są to prze-
ważnie wszyscy ojcowie licznych dzieci, przenie-
sienie ich, a wymagane równocześnie przesiedle-
nie całej rodziny, oznacza zatem nic innego, jak
masowe wynaradawianie polskiej mniejszości.
Przeniesieni ze swojemi rodzinami dostają się do
okolic, gdzie mieszka obca narodowość, gdzie nie-
ma szkół polskich, ani możności pielęgnowania pol-
skiej kultury narodowej i są narażeni na wynaro-
dowienie; z drugiej zaś strony sprowadza się na
ich miejsca rodziny czeskie, które, znajdując na
Śląsku Cieszyńskim oparcie w szkołach i insty-

---

21

tucjach czeskich, przyczyniaja sie do osuwania
žywiofu pólskiego w tým krajů.

Ze wzgledu na to, že chodzi o kolejarzy na-
rodowoáci polskiej podnosí sie z róžnych střou,
že przenasza sie ich z ppwodu ich niespotegliwošci.
Przeniesieni sa to prawie bez wyjatku tudzte star-
si, którzy pelnia juž službě od czasów austrjackich,
petnili já w czasach plebiscytowych i w róžnych
warunkach, a nigdy úle zawiodli, zawsze spel-
niali wzorowp dawane im rozkazy i nigdy nie
byfo najmniejszego powodu niedowierzania im.
Gdyby rzeczywiácie byli niespolegliwymi, to przez
przeniesienie nie poprawi sie ich spolegliwoáci i
na nowych posadách mogliby w daným wypadku
niemniejsze wyrzadzič szkody. Jeáli czyni sie im
zarzuty, to niechaj postawi sie ich przed sad, lub
przynajmniej przed komisje dyscyplinarne, uzna-
ných w ten sposób za winnych, níkt nie bedzie
bronií nawet przed najwiekszemi kárami, ale ka-
rač ich przez przeniesienie i rujnowanie ich egzys-
tencji bez jakiegokolwiek sadu jest okrucienstwem,
sprzecznem ze zásadami sprawiedliwošci i ústrojů
naszego paňstwa.

Že za takie okruciefistwo, to przenoszenie u-
wažaja wszyscy, áwiadczq niezliczone prosby
przeniesionych o powrócenie ich na dotychczaso-
we stanowiska, áwiadczy Tozpacz i Izy icTi žon
i rodzín, áwiadcza. wypadki samobSjstwa wšród
przenfesionych, oraz pomieszania zrrtyslów osob,
które si o przeniesieMiu dowiedziafy.

Przeniesionych w ten sposób jest juž daleko
wiecej niž sto. Wymieniamy tutai tylko czešč, to
znaczy té osoby, o których dowiedzielišmy sie od
ich krewnyoh i enajomyoh.

Sa to:

1. Lukose Augustyn, zwrotmk, przeniesiony z
Lak n. O. do Dlouhonic, žonaty, má 2 dzieci i
realnoác obciažorm w Lakách n. O.

2. Kolarczyk Józef, posunďwacz, przeniesiony
z Nov. Bohumína do Zastávky u Brna, žonaty, má
4 dzieci oraz zadluženy domek w Niem. Lil ty ni.

3. Hok Józef. posunowacz, przeniesiony z Nov.
Bohumína do Slaného u Prahy, žonaty, má 3
dzieci oraz zadluženy domek w Ntem. Lutyni.

4. Jaworek Józef, posunowacz, przeniesiony
z Nov. Bohumína do Smíchova u PraTiy, žonaty,
má 3 dzieci i zadtužony domek we Wierzniowi-
cach.

5. Duda Józef, posunowacz, przeniesiony z
Nov. Bohumína do Hulína, žonaty, má 3 dzieci
oraz zadtužony domek we Wierzniowicach.

6. Wachtarczyk Jan, posunowacz, przenie-
siony z Piotrowic u Boh. do Kralup u Prahy,
žonaty, má 3 deieci oraz zadlužony domek w
Piotrowicach.

7. Krzystek Józef, posunowacz, przeniesiony
z Nov. Bohumína w okolice Pardubic w Czechach,
žonaty, má 3 dzieci.

8. Durczok Gabriel, podurzednlk, przeniesiony
z Nov. Bohumína do Czech, žonaty, má 2 dzieci
i zadtužony domele w Nov. Bohumíně.

9. Dzierżawa Franciszek, tranzytor-podnrzęd-
nik, przeniesiony z Piotrowie u Boh. do Otvovic
u Kralup, żonaty, ma 2 dzieci.

10. Sikora Józef, robotnik kolejowy w Na-
wsta, przeniesiony z Nawsia-Jabłonkowa do Kra-
lup u Prany, żonaty, ma 4 dzieci.

11. Stowioczek Augustyn, nadadjurikt-nrzęd-
nik, przeniesiony z Nov. Bohumina do Przerowa,
żonaty, ma 2 dzieci i parcelę budowlaną w Bogu-
minie.

12. Kluz Paweł, budnik, przeniesiony z Dół.
Łomnej do Przerowa, żonaty, ma 2 dzieci.

13. Lach Józef, budnik, przeniesiony 2 Mostów
przy Jabłonkowie do Igławy, żonaty, ma 2 dzieci.

14. Rusz Jerzy, posunowacz, przeniesiony z
Bystrzycy n. O. do Kunovlc-Lonćky, żonaty, ma
2 dzieci oraz zadłużony tfomek w Bystrzycy n. O.

15. Janiczek Józef, posunowacz, przeniesiony
z Bystrzycy n. O. do Veseli n. M., ma 2 dzieci
oraz zadłużony domek we Wędryni.

16. Jursa Jan, posunowacz, przeniesiony z
Trzyrica do Val. Mezifići, żonaty, ma 6 dzieci
oraz zadłużony flomek w Karpętnej.

17. Baiger Rudolf, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bomimfna do Krasne n. B., żonaty, ma 3
dzieci.

18. Kolek Franciszek, palacz, przeniesiony z
Nov. Bohnmina do Krasnć -n. B., żonaty, ma 3
'dzieci i zadłużony domek w Nów. Boguminie.

19. Wojtek Emanuel, kolejarz, przeniesiony
z Nov. Bohumína do Bludova u Zábřeha, Morawa.

20. Kania Józef, kolejarz, przeniesiony z Nov.
Bohumína do Vsetína, żonaty, tną 6 dzieci oraz
zadłużony dotnek we Wiereniowicaćh.

21. Kaplita Józef, posuncrwacz, przeniesiony z
Piotrowie u Boh. do "Prżercfwa, żonaty, ma 3
dzieci ora» własny zadłużony domek -w Piersnej.

22. Koczy Antoni, kolejarz, przeniesiony 
Nov. Bohumina do Przerowa, żonaty, ma własny
zadłużony domek we Wierzniowicach.

23. Kasprzak Jan, telegrafista, przeniesiony z
Nov. Bohumina do Stramberga, żonaty, ma 2
dzieci oraz zadłużony domek w Szonychlu.

24. Oalusek "Franciszek, kolejarz, przeniesiony
z Nov. Bohumina do Prostějova, żonaty, ma 3
dzieci.

25. Gatgonek Józef, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bohumina, żonaty, ma dzieci, oraz zadłu-
żony domek w Now. Boguminie.

26. Strzybny Józef, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bohumina do Krasnć n. B., żonaty, ma 3
dzieci oraz obciążoną realność w Szonyohlu.

27. Pastuszek Rudolf, elektrotechnik, prze-
niesiony z Nov. 'Bohumfna do Svinova przy
Witkowicach, żonaty, ma 3 dzieci oraz zadłużony
domek w Niem. Lutyni.

28. Młynek Jerzy, kolejarz, przeniesiony z
Ces. Těšína do Radihoště u Ołomuńca.

29. Sochy Paweł, kolejarz, przeniesiony z
Čes. Těšína do Prostějova,

---

22

30. Wajda Emil, kolejarz, przeniesiony z Nov.
Bohumina do Przerowa, żonaty, ma dzieci oraz
zadłużony domek w Niem. Lutyni.

31. Kolarczyk Stefan, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bohumína do Vsetína, żonaty, ma 2 dzieci
oraz zadłużony domek w Niem. Lutyni.

32. Woska Szczepan, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bohumína do Przerowa, żonaty, ma 2 dzieci
oraz zadłużony domek w Niem. Lutyni.

33. Uherek Józef, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bohumína do Krnova, żonaty, ma 2 dzieci
oraz własny zadłużony domek w Niem. Lutyni.

34. Damiec Antoni, kolejarz, przeniesiony z
Nov. Bohumína do Przerowa, żonaty, ma 8 dzieci
oraz zadłużony domek w Dziećmorowicach.

35. Oleownik Paweł, telegrafista, przenieciony
z Karwinej do Studenky, żonaty, ma zadłużony
domek w Darkowie.

36. Tomala Jan, kolejarz, przeniesiony z Nov.
Bohumina do Hranice-Teplica, żonaty, ma 4 dzieci
oraz zadłużony domek w Szonychlu.

37. Popek Franciszek, kolejarz, przeniesiony
do Krásné n. B., żonaty, ma 3 dzieci oraz zadłu-
żony domek w Skrzeczeniu.

38. Wałach Jan, urzędnik, przeniesiony z
Trzyńca do Prosenice-Radvanice u Přerova, żo-
naty, ma 2 dzieci.

39. Mrozek Jerzy, posunowacz, przeniesiony
z Jabłonkowa do Vsetína na Morawie, żonaty, ma
2 dzieci oraz zadłużony domek we Wędryni.

40. Noga Jan, podurzędnik, przeniesiony z
Trzyńca do Chornic na Morawie, żonaty, po-
siada własny domek w Bystrzycy.

41. Cieńciała Rudolf, urzędnik, przeniesiony
z Piotrowie do Studénky na Morawie, żonaty, po-
siada własny domek w Bystrzycy.

42. Mokry Józef, posunowacz, przeniesiony
z Trzyńca do Przerowa, żonaty, ma 2 dzieci
oraz zadłużony domek w Wędryni.

43. Litwak Alojzy, dozorca przesuwu, prze-
niesiony z Trzyńca do Krasne n. B., żonaty, ma
2 dzieci oraz zadłużony domek w Wędryni.

44. Mrozek Paweł, konduktor, przeniesiony z
linji Koszycko-Bogumińskiej do Prostějova, żona-
ty, ma 3 dzieci oraz zadłużony domek w Wę-
dryni.

45. Josef Martinek, magazynier z Jabłonkova
do Prostějova, ma dom w Jabłonkowe.

Uważając te przeniesienia jako niesłuszne i
sprzeczne z demokratycznym ustrojem państwa i
jego ustawami, gdy różne interwencje w tych
sprawach w Dyrekcji i w Ministerstwie Koleji
Państwowych, oraz zwracanie uwagi na te spra-
wy z trybuny parlamentarnej pozostały bez re-
zultatu,

zapytują podpisani Pana Ministra:

1. Czy uznaje, że tym przeniesionym kole-
jarzom dzieje się bolesna krzywda i, że te prze-
niesienia, nie przynosząc państwu ani admini-

stracji koleji żelaznych żadnych korzyści, powo-
dują dla dotkniętych wielkie szkody materialne i
moralne i podkopują ich zaufanie do państwa i
do jego sprawiedliwości?

2. Czy zdaje sobie sprawę z tego, że prze-
noszenia kolejarzy narodowości polskiej z powo-
dów narodowych jest przymusowem wynarada-
wianiem polskiej mniejszości w republice zaka-
zanem w § 134 dekretu konstytucyjnego i w art.
13 umowy czeskosłowacko-polskiej z dnia 10
kwietnia 1925, opublikowanej w Zbiorze ustaw i
rozporządzeń nr. 56?

3. Co zamierza uczynić, aby wyrządzoną
krzywdę przeniesionym kolejarzom naprawić, w
szczególności czy zamierza wydać zarządzenie,
aby przeniesieni dotychczas kolejarze narodowości
polskiej zostali przywróceni na dawne ich stano-
wiska służbowe na Śląsku Cieszyńskim i aby
dalsze ich przenoszenia w obce strony nie były
możliwe bez poprzedniego orzeczenia sądu lub ko-
misji dyscyplinarnej?

W Pradze, dnia 26. cerwna 1936.

Dr. Wolf,

Hlinka, Čavojský, Longa, Onderčo, Suroviak,

Turček, Rázus, Haščík, Sidor, Sivák, Šałát, Flo-

rek, Drobny, Dembovsky, Kendra, dr. Pružinský

dr. Tiso, Danihel, dr. Sokoł, Slušný.

Původní znení ad 586/VI.

Interpellation

des Abgeordneten Karl Gruber
an den Minister für Landwirtschaft

wegen unsozialen Vorgehens der staatli-
chen Forstdirektion in Winterberg.

Wie alljährlich, lässt auch heuer die staatli-
che Forstdirektion in Winterberg Rund- und
Scheitholz schwemmen. Für diese Arbeiten hat
die staatliche Forstdirektion bisher immer arbeits-
lose deutsche Arbeiter und Arbeiterinnen aus
Eleonorenhain und Umgebung verwendet. Bei
Durchführung der diesjährigen Holzschwemmun-
gen geschah es nun, dass auch dieser spärliche
Verdienst den deutschen Arbeitslosen entzogen
wurde. Da in Eleonorenhain und Umgebung keine
tschechischen Arbeitslosen zu finden waren, be-
schäftigte die staatliche Forstdirektion die Gattin-
nen von Eisenbahnbediensteten aus Eleonorenhain.

Die arbeitslosen deutschen Arbeiter und Arbei-
terinnen, die sehnsüchtig auf ein Stückchen Arbeit
lauerten, hatten das Nachsehen. Dieses unsoziale
Vorgehen der staatlichen Forstdirektion in Win-

---

25

terberg wirkte auf die deutsche Bevölkerung von
Eleonorenhain und Umgebung geradezu aufreizend.

Es ist empörend, wenn man bedenkt, dass eine
staatliche Verwaltungsbehörde die wohlversorg-
ten Gattinnen tschechischer Staatsangestellter zu
Arbeiten heranzieht, die bisher immer von deut-
schen arbeitslosen Arbeitern und Arbeiterinnen
ausgeführt wurden. Wenn irgendein Beispiel die
wirtschaftliche und nationale Benachteiligung der
deutschen Bevölkerung in diesem Staate deutlich
nachweisen kann, so ist es dieses Vorgehen der
staatlichen Forstdirektion in Winterberg! Was
kümmert die staatliche Forstdirektion die allen
menschlich fühlenden zu Herzen gehende Not der
armen, von Hunger und Sorge gequälten arbeits-
losen deutschen Bevölkerung des Böhmerwaldge-
bietes?-

Ministerpräsident Dr Milan Hodža erklärte vor
kurzem, dass das Doppelverdienerproblem im
Staate endgültig gelöst wird. Was tut nun die
staatliche Forstdirektion in Winterberg? Sie
schafft neue Doppelverdiener!! Ihr genügt es
nicht, dass unzählige deutsche Staatsangestellte
aus dem Dienste der tschechoslowakischen Staats-
bahnen entlassen wurden, dass die junge deutsche
Generation von der Aufnahme in den Dienst der
Staatsbahnen nahezu ausgeschlossen ist, nein, sie
muss den wohlversorgten Frauen der tschechi-
schen Staatsangestellten inmitten des deutschen
Gebietes noch eine zusätzliche Verdienstmöglich-
keit schaffen!! Man nimmt deutschen Arbeitslo-
sen die letzte Möglichkeit eines bescheidenen Ver-
dienstes und verschafft damit den Frauen der ver-
dienenden tschechischen Eisenbahnangestellten
einen erwünschten Nebenerwerb!!!

Die Glasfabrik Kralik in Eleonorenhain hat in
der letzten Zeit nur Kurzarbeit eingeführt, da sie
unter der Auswirkung der gegen Italien verhäng-
ten Sanktionen besonders stark leidet. So gingen
aus Gründen höherer Staatspolitik viele deutsche
Arbeiter ihres Verdienstes verlustig. Man könnte
nun annehmen, dass sich die Staatsverwaltung be-
mühen würde, den arbeitslos gewordenen deut-
schen Arbeitern ihren Verdienstentgang irgendwie
wettzumachen. Diese Annahme jedoch stellte sich,
wie das Vorgehen der staatlichen Forstverwaltung
in Winterberg zeigt, als falsch heraus.

Zur Zeit gibt es in Eleonorenhain rund hun-
dert deutsche Arbeitslose, die nicht wissen, wovon
sie am nächsten Tage leben sollen. Die Erbitte-
rung dieser ohne Arbeit und ohne Brot dastehen-
den gequälten Menschen ist grenzenlos, da sie
zusehen müssen, wie ortsfremde, versorgte Gattin-
nen von Staatsangesteliten ihnen die letzte Aus-
sicht auf ein kärgliches Stückchen Brot weg-
nehmen!!!

Sogar die Waldkulturarbeiten die vor kurzem
noch deutsche Arbeitslose verrichteten, wurden
diesen von der staatlichen Forstdirektion in Win-
terberg entzogen und den Frauen tschechischer
Staatsangestellter zugewiesen. Ein solches Vorge-
hen einer Verwaltungsbehöde spricht allen Grund-
sätzen sozialer und nationaler Gerechtigkeit Hohn.

Wir stellen daher an den Herrn Minister für
Landwirtschaft die nachstehenden Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, die verantwort-
lichen Leiter der staatlichen Forstdirektion in Win-
terberg wegen ihres unsozialen und deutschfeindli-
chen Vorgehens zur Rechenschaft zu ziehen?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sor-
gen, dass die staatliche Forstdirektion in Winter-
berg für das Holzschwemmen und für die notwen-
digen Waldarbeiten wie bisher die arbeitslosen
deutschen Arbeiter und Arbeiterinnen von Eleono-
renhain und Umgebung verwendet und nicht, wie
es dieses Jahr der Fall ist, die Gattinnen von ver-
dienenden Staatsangestellten?

Prag, am 22. Juni 1936.

Gruber,

Klieber, B. Fischer, Sogl, Franz Němec, Ing.
Peschka, Hollube, Kundt, Jobst, Jäkel, Stangl,
Dr. Eichholz, Knorre, Ing. Lischka, Birke, Obrlík,
Dr. Hodina, Dr. Kellner, Budig, E. Köhler, Dr. Jilly.

Původní znění ad 586/ VII.

Interpellation

des Abgeordneten Gustav Obrlik
an den Minister des Innern

wegen gesetzwidriger Behinderung er-
wählter Volksvertreter an der sachlichen
Kritik des Staatsverteldigungsgesetzes.

Es mehren sich die Fälle, dass die Regierungs-
vertreter jeden Abgeordneten sogleich verwarnen,
wenn er in öffentlichen Versammlungen das Staats-
verteidigungsgesetz auch nur erwähnt. Es muss
selbstverständlich jedem erwählten Volksvertreter
freistehen, jedes Gesetz zu kritisieren, wenn die-
se Kritik in ruhiger und sachlicher Weise erfolgt.

Ein besonders typischer Fall hat sich am 17.
Mai 1936 in einer öffentlichen Versammlung in
Bullendorf, Bezirk Friedland, ereignet. Bei dieser
Versammlung sprach der Abgeordnete der Sude-
tendeutschen Partei Gustav Obrlik aus Gablonz
a. N. Als Regierungsvertreter war Herr Josef Rů-
žička, Aktuar der Bezirksbehörde in Friedland,
anwesend. Abgeordneter Obrlik sprach in sachli-
cher und ruhiger Art über die politische Lage.
Dabei kam er selbstverständlich auch auf das hoch-
aktuelle Staatsverteidigungsgesetz zu sprechen.
Hiezu war er nicht nur berechtigt, sondern als
Volksvertreter geradezu verpflichtet, weil ja die-
ses Gesetz nach dem Ausspruche des Herrn Mi-
nisters für nationale Verteidigung nicht nur in das
öffentliche Leben, sondern auch tief in das private

---

24

Leben eingreift. Es war also die selbstverständli-
che Pilicht des Abgeordneten Obrlik, über dieses
Gesetz vor seinen Wählern zu berichten.

Kaum, hatte Abgeordneter Obrlik das Gesetz
überhaupt nur erwähnt, wurde er zum ersten Ma-
le sogleich verwarnt. Hieraus sprach Abg Obrlik
in ruhigem Tone wie folgt weiter: «Jeder Mensch
und jeder Staat hat das Recht sich zu wehren,
wem er sich bedroht fühlt. Wir sind daher nicht
gegen das Gesetz, an sich. Wenn wir trotzdem ge-
gen das Gesetz in Opposition standen, so deshalb,
weil uns gewisse Punkte äusserst bedenklich er-
scheinen müssen, die sich, nach alle» unseren bis-
herigen Erfahrungen, sicher gegen das Sudeten-
deutschtum auswirken werden.

Nach diesem Satze wurde der Abgeordnete
Obrlik zum zweitenmale vom Regierungsvertreter
verwarnt. Der Abg. Obrlik war daher genötigt
zu bemerken, dass ihm als Volksvertreter das
Reckt zustehen muss, vor seiner Wählerachalt
über die Gesetze des Staates zu sprechen und
sie auch sachlich au kritisieren, Hierauf wurde die
Vemtnunlung in Ruhe zu Ende zeführt.

Der Vorfall ist für zahlreiche andere Fälle
symptomatisch, in denen Abgeordnete, wenn sie
überhaupt auf das Staatsverteidigungsgesetz in
noch so ruhiger und sachlicher Weise zu sprechen
kommen, von Regierungsvertretern verwarnt wer-
den.

Aus allen Gebieten, in denen die Sudetendeut-
sche Partei politisch tätig ist, laufen Berichte ein,
dass soleho Verwarnungen zur Gewohnheit wer-
den. Es Hegt die Vermutung nahe, dass eine hö-
here Behörde in einem internen Erlasse diese ge-
setzwidrigen Verwarnungen den Unterbehörden
geradezu aufgetragen hat. Eine solche Praxis
stände allerdings in Widersprach mit den Rech-
ten der Volksvertreter, aber auch vor allem mit
dem im § 117 der Varfassungsurukunde ausdrük-
klich gewährleisteten Recht der Freiheit der Mei-
nungsäusserung; denn jedermann, vor allem aber
ein Volksvertreter, kann innerhalb der Grenzen
des Gesetzes seine Meinung frei äussern. Gewiss
muss die Meinungsäusserung »innerhalb der-Gren-
zen der Gesetze« erfolgen. Es gibt aber kein Ge-
setz, das verbietet, über beschlossene Gesetze
sachlich zu berichten und die Stellungnahme er-
wählter Volksvertreter anlässlich der Beratung
und Abstimmung über das Gesetz sachlich m er-
örtern, Diese Praxis ist umso unbegründeter, als
die Sudotoüdeutsche Partei sich grundsätzlich für
das Gesetz ausgesprochen hat und lediglich aus
verfassengsrechtlichan Bedenken einem Teil des
Gesetzes thre Zustimmung verweigern musste,

Wir stellen daher an den Herrn Minister des
Innern die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister des Innern bereit,
erheben zu lassen, ob irgendeine zentrale Ver-
waltungsbehörde eine generelle Weisung erteilt
hat, Redner, insbesondere Abgeordnete, sobald sie
auf das Staatsverteidigungsgesetz zu sprechen
kommen, m verwarnen?

2. Ist der Herr Minister des Innern bereit,
solche gesetzwidrige generelle Weisungen ausser
Kraft zu setzen?

3. Ist der Herr Minister des Innern bereit, für
den Patt, dass derartige Weisungen, die mit den
verfassungsmassig gewährleisteten Grundsätzen
der freien Meinungsäusserung im Gegensatze und
im Widerspruche stehen, erlassen wurden, gegen
die schuldtragenden Beamten das Disziplinarver-
fahren einzuleiten?

4. Ist der Herr Minister des Innern bereit,
den in dieser Interpellation besonders gerügten
Spezialfalt, der für die ganze Praxis typisch ist,
erheben zu lassen?

5. Ist der Herr Minister des Innern bereit, ge-
gen Herrn Josef Růžička, Aktuar der Bezirksbe-
hörde in Friedland, für den Fall, dass dieser die
Ordnungsrufe ohne Bestehen einer generellen Wei-
sung einer Oberbehörde durchgeführt hat, das
Disziplinarverfahren einleiten zu lassen?

Prag, am 22. Juni 1936.

Obrlík,

Kundt, Budig, Knorre, B. Fischer, Jäkel, Jobst,

Franz Němec, ing. Künzel, E. Köhler, Dr. Kellner,

Ing. Lischka, Sogl, Dr. Eichholz, Stangl, Hollube,

Grober, Dr. Hodina, Ing. Peschka, Klieber,

Dr. Jilly.

Původní znění ad 586/VIII,

Interpellation

der Abgeordneten Anton Sogl und
Dr. Franz Hodina

an die Regierung
betreffend die Frainer Talsperre.

Jahrzehnte hindurch war die Thaya im Früh-
jahre während der Schneeschmelze oder bei länger
andauernden Regenfällen der Schrecken der in der
Nähe gelegenen Gemeinden, die im Laufe der
Jahre Hunderte Millionen Kronen an Schäden in-
folge Hochwassers erlitten.

Nach langjährigen Studien und Beratungen
wurde endlich an die Errichtung der Thayatal-
sperre bei Frain geschritten, um dadurch die
plötzlich hereinbrechenden Wassermassen abzu-
fangen und deren regulierten Ablauf einzurichten,
um die jährlich immer wiederkehrenden volks-
wirtschaftlichen Schäden zu verhindern. Die in
den letzten Tagen eingetretenen grossen Ueber-
schwemmungen im Unterwassergebiet der Frainer
Sperre lassen befürchten, dass der Zweck der