13

Zemský úřad mohl službu usměrniti tam, kde
jí bylo nejvíce třeba. Kdyby nyní tato služba byla
roztříštěna do mnoha okresů, je nebezpečí, že se-
lže. Okresní úřady nemají celkem zkušeností v ří-
zeni této služby, budou se obávati prováděti proti-
drahotní zásahy s ohledem na místní poměry,
kontrolní orgány, přidělené služebně stále v jed-
nom okresu, budou více závislými a pozbudou jed-
notného vedení.

Proto nelze souhlasiti s takovou reorganisací,
která by mohla přinésti více škody než prospěchu.
Protizdražovací kontrolní služba vyžaduje centrál-
ního vedení, poněvadž je to služba velmi nepopu-
lární a namáhavá. Protidrahotní zásahy bývají
velmi často předmětem dobře organisovaného od-
poru se strany postižených interesentů a tu je
vážné nebezpečí, že málokterý okresní úřad bude
míti odvahu upraviti kontrolní službu tak, aby
byla hlavně účinnou, bude se dotazovati vyšších
instancí, zda ten nebo onen zákrok provésti a tak
místo k zjednodušení dojde k novým komplika-
cím, které výkonu služby prospěti nemohou.

Je proto nutné, aby kontrolní služba nebyla roz-
tříštěná, je třeba omeziti se jen na takovou de-
centralisaci této služby, která je povaze této služ-
by přiměřená; to znamená vytvořiti v každé zemi
jen několik obvodů, nejvýše 4 a vydati přesné
instrukce pro výkon této služby, aby decentrali-
sované složky měly pevnou direktivu, co a jakým
způsobem mají kontrolovati. Až bude více zkuše-
ností a touto decentralisací, možno přikročiti k de-
centralisaci další.

Předpokladem k tomu je však rozmnožení
kontrolních orgánů, poněvadž při dnešním počtu
asi 120 kontrolorů v celé republice není možno
rozděliti je na 30 i více okresů. Takto by připadly
na 1 obvod 2-4 síly, které naprosto nemohou
stačiti výkonu, jaký poměry vyžadují. V některých
okresech naproti tomu žádné kontroly není třeba,
takže by bylo nehospodárné dosazovati tam kon-
trolní orgány. Kdyby dosavadní kontrola byla
roztříštěna do jednotlivých okresů, budou okresní
úřady používati kontrolních orgánů ke zcela jiné
službě než ke které jsou určeny, kterážto obava
je tím větší, že okresní úřady mají poměrný ne-
dostatek sil.

Také je třeba upraviti personální poměry kon-
trolních orgánů, jejichž zaměstnanci již od pře-
vratu jsou v poměru smluvním. Je jim třeba za-
bezpečiti definitivu provedením systemisace míst
u zemských úřadů, aby se mohli plně věnovati
své službě bez obav o osud svůj a své rodiny
ve stáří.

Z těchto důvodů táží se podepsaní zdvořile pana
ministra vnitra:

1. Je ochoten pan ministr přihlédnout k shora
uvedeným důvodům a provésti reorganisaci proti-
lichevní služby podle návrhu podepsaných?

2. Je pan ministr vnitra ochoten v nejbližší
době rozmnožiti počet úřednictva i zřízenců, dobře
školených pro protilichevní kontrolní cenovou
službu ?

3. Je pan ministr ochoten spolupůsobit k tomu,
aby byla provedena řádná systemisace míst u zem-

ských úřadů pro orgány kontrolní cenové (proti-
lichevní) služby?

V Praze, dne 16. června 1936.

Bátková, Zeminová, Polívka,

dr. Neuman, Netolický, Bergmann, dr. Patejdl,

Šmejcová, Uhlíř, Tykal, David, dr. Moudrý, Tichý,

Fr. Langr, Stejskal, Ferd. Richter, Fiala, Mikuláš,

Lanc, Bábek, dr. Klapka.

552/IX.

Interpelace

poslanců Václ. Mikuláše a Al. Jenšovského
ministru vnitra

o poměrech v obci Chotilsku na okresu
příbramském.

Obec Chotilsko v okrese příbramském jest slo-
žena z následujících místních částí:

Chotilsko, Lipí, Sejcká Lhota, Křeničná a Hněv-
šín.

Některé z uvedených míst (osad) mají svoje
vlastní jmění a spravují je podle §§ 107 a 114
obecního zřízení českého. Místo Chotilsko však
vlastního jmění nemá. Vzhledem k tomu není tu
zákonného podkladu pro utvoření a trvání míst-
ního zastupitelstva.

Přes to však v místě Chotilsko funguje určitý
sbor osob jako místní zastupitelstvo, přisvojuje si
a vykonává práva, která ani skutečnému míst-
nímu zastupitelstvu nepříslušejí.

Tak zvané místní zastupitelstvo v Chotilsku
tvořili, neznámo od kdy do 9. července 1935 násle-
dující pánové: J. Hrbek jako místní starosta, J.
Barták jako pokladník, A. Blížil, Frant. Holinka,
Hrubý a Mašek jako členové, vesměs z Chotilska.

Dne 9. července 1935 se konaly t. zv. volby
místního (osadního) zastupitelstva takto: Jmeno-
vaní pánové svolali v uvedený den do hostince p.
Ant. škodného schůzi Vodního družstva. Přítomni
byli: J. Hrbek, Frant. Jarušek, Frt. Holinka, Frt.
Hrubý, Václ. Mašek, Stanislav Liška a obecní sta-
rosta Jan Barták. A ti sami mezi sebou si zvolili
nově místní zastupitelstvo a zároveň ihned také
místního (osadního) starostu a pokladníka. Míst-
ním starostou byl takto ,,zvolen" p. Frt. Jarušek.
Jmenovaný se hned také ujal úřadování. A jak.
Pachtýřům obecních pozemků rozeslal upomínky
o zaplacení pachtovného, datované 11. Července
1936 a podepsané Frt. Jarušek, místní starosta.

Z uvedeného jest zřejmo, že samozvané místní
zastupitelstvo v Chotilsku propachtovává obecní
pozemky obce Chotilska a vybírá z těchto pach-
tovné, ač toto má plynouti do pokladny obecní.

Mimo to členové t. zv. místního zastupitelstva
a i obecní starosta užívají obecních pozemků úplně
bezplatně.

---

14

Pan osadní starosta (Frt. Jarušek) prý z titulu
jakési služebnosti si v obecním lese také každo-
ročně kácí dříví, podle svojí libosti.

Dne 3. března 1936 se konala dražba na dříví
v obecním lese (kácení provedlo t. zv. místní za-
stupitelstvo).

Vykonavatelem dražby byli: Frant. Jarušek ve
funkci místního starosty a Stan. Liška ve funkci
místního pokladníka. Prodáno bylo 6 hromad za
234 Kč a 3 dílce na stojato za 150 Kč.

Takto ovšem jsou všechny ostatní části obce
Chotilska respektive poplatníci zkracováni, poně-
vadž výnos obecního jmění, nepřicházející k dobru
celé obce, jak přicházeti má, jest pochopitelně na-
hrazován vyššími přirážkami.

Dokladem pro to, že se tu jedná o samovolné
užívání obecního jmění několika občany, kteří si
nad to přisvojují charakter místního zastupitel-
stva, jest výměr okresního úřadu v Příbrami č.
78552/36-3 Ch/39.

Někteří občané z místa L i p í (části obce Cho-
tilska) považujíce ,,volby" místního zastupitelstva
v Chotilsku konané 9. července 1935 za skutečné
volby si totiž stěžovali k okresnímu úřadu proti
těmto volbám a na to, že občané z Lipí nemají tu
vůbec zastoupení a dožadovali se také voleb míst-
ního zastupitelstva pro Lipí.

Okresní úřad v Příbrami vyřídil podání občanů
z Lipí (ze dne 15. července 1995 a 23. září 1936)
dříve uvedeným výměrem z 20. února 1936, v němž
se mezi jiným praví: ,,Volby do osadního zastupi-
telstva se konati nemohly, ježto obec Chotil-
sko osadu jménem Chotilsko nemá.

Že by se byly nějaké volby v obci Chotilsko dne
9. července 1936 konaly, není zdejšímu úřadu
známo. "

Takovéto vyřízení jest sice pohodlné, avšak ne-
dostatečné. Domníváme se, že okresní úřad v P ř í-
brami měl záležitost zevrubně vyšetřiti, aby
zjistil, co se v Chotilsku označuje jako volby míst-
ního zastupitelstva a zjistiv uvedené a s tím sou-
visející přestupky zákonů, případně i trestné činy,
měl zaříditi potřebné.

Z uvedeného jest zjevno, že v obci Chotilsku
není právní stav a pořádek, jaký by po zákonu
měl býti a že tento nepřístojný stav svémoci trvá,
neznámo jakou řadu roků.

Při uvedeném stavu jest jisto, že obec Chotilsko
jest poškozována.

Poněvadž okresní úřad v Příbrami nekoná tu
svoji povinnost, jak by ji konati měl, obracíme se
na p. ministra vnitra a tážeme se:

1. Učiní p. ministr neprodleně opatření, směřu-
jící k tomu, aby v obci Chotilsku fungovaly správní
orgány po zákonu?

2. Bude v obci Chotilsku provedena neprodleně
revise obecního i t. zv. osadního hospodářství ?

3. Budou provinivší se osoby přidrženy k ná-
hradě škody, obci způsobené?

4. Bude učiněno opatřeni, aby, pokud budou zji-
štěny činy trestné, byli viníci potrestáni ?

V Praze dne 24. června 1936.

Mikuláš, Jenšovský,

Zeminová, David, Hrušovský, Hatina, Tykal,

Šmejcová, dr. Neuman, Fr. Langr, Polívka, Fiala,

Lanc, dr. Stránský, dr. Klapka, Tichý, Babek, Báb-

ková, Netolický, F. Richter, Uhlíř.

552/X.

Interpelace

posl. J. Bátkové, F. Zeminové, Polívky
ministru zdravotnictví a těles. výchovy

ve věci odvolání zákazu konání učebního

kursu pro zaměstnance kontrolní cenové

služby.

Po zrušení ministerstva pro zásobování lidu byla
zákonem č. 142/1933 Sb. z. a n. ministerstvu zdra-
votnictví přikázána působnost zrušeného minister-
stva pouze ve věcech potravinových náhražek po-
dle vlád. nařízení č. 377/1920 Sb. z. a n. ve znění
vládního nařízení č. 640/1920 Sb. z. a n.

Kontrola potravin provádí se v kompetenci mi-
nisterstva zdravotnictví zdravotní policií (úřed-
ními obvodními a městskými lékaři), jednak po-
travinářskými znalci, resp. odbornými zaměstnanci
státních ústavů pro zkoumání potravin.

Poněvadž toto opatření ukázalo se být naprosto
nedostatečným při potírání velmi častých případů
zjevného falšování potravin a jejich náhražek, pro-
váděl zdravotní kontrolu i personál úřadu pro po-
tírání lichvy, dnes orgánové cenové kontrolní
služby, přidělení zemským úřadům jednotlivých
zemí. Tito prováděli kontrolu tak, že odebraný,
řádně zapečetěný vzorek potraviny po sepsání pro-
tokolu s majitelem odebraného vzorku zboží ode-
vzdali Státnímu ústavu pro zkoumám potravin.

Tak všeobecný ústav ke zkoumání potravin,
v Brně podrobil zkouškám v r. 1932 a 1933 27. 451
vzorků potravin ze země moravskoslezské doda-
ných orgány cenové služby. Za 7 měsíců v r. 1935
bylo těmito orgány cenové služby provedeno
143. 886 revisí, jiných šetření provedeno 55. 000,
předvedeno 81 osob pro různé delikty (falšování
potravin). Odebráno bylo 3. 189 vzorků mléka, 473
másla, 1061 uzenin, 93 mouky, 42 jiných různých
omastků a 1946 jiných potravin. Pro bezdůvodné
zdražování učiněno bylo a provedeno 3820 trestních
řízení a uloženo více jak 500. 000 Kč pokut.

Z těchto cifer je zjevno, že orgánové kontrolní
cenové služby konají nesmírně prospěšnou službu
spotřebitelům a poctivým obchodníkům tím, že
stíhají výrobce a obchodníky, kteří za zboží méně
hodnotné žádají cenu zboží hodnotného.

Je proto nepochopitelné, z jakých důvodů mini-
sterstvo zdravotnictví tuto kontrolu jen pro spor-

---

15

nou otázku kompetence brzdí. Svým přípisem ze
dne 27. července 1934 adresovanému min. vnitra
rozlišuje ministerstvo zdravotnictví tuto službu
spotřebitelům na kontrolu hospodářskou a kontrolu
zdravotní a dožadovalo se v tomto svém dopise
speciálního výcviku a potravinářských zkoušek
u orgánů kontrolní cenové služby, kteří také dosud
prováděli i kontrolu zdravotní.

Aby služba spotřebitelům netrpěla, přistoupily
zemské úřady ihned k uspořádáni těchto výcviko-
vých kursů při Státních ústavech pro zkoumání po-
travin, aby tak požadavku ministerstva zdravot-
nictví po odborném výcviku zaměstnanců kontrolní
cenové služby bylo vyhověno. Tyto učebné kursy
měly započíti 21. ledna 1936 a proto zemské úřady
vybraly také od účastníků i příslušné kursovné.
11. ledna 1936 bylo však zvláštním pokynem z pre-
sidia ministerstva zdravotnictví konání učebných
kursů pro orgány kontrolní cenové služby zaká-
záno.

Poněvadž tímto postupem je značně ohrožen zá-
jem širokých vrstev spotřebitelů, táží se podepsaní
zdvořile pana ministra zdravotnictví:

1. Je panu ministrovi toto všechno známo?

2. Je pan ministr ochoten sdělit, kdo dal v pre-
sidiu min. zdravotnictví příkaz k zastavení kursů?

3. Je pan ministr ochoten zařídit, aby v zájmu
neotřesení služby spotřebitelům byly učebné kursy
pro orgány kontrolní cenové služby urychleně zří-
zeny?

4. Je pan ministr ochoten spolupracovat k tomu,
aby byla konečně i ministerstvem zdravotnictví
příznivě a rychle řešena sporná otázka kompetence
v provádění zdravotní služby kontrolní u potravin
a náhražek potravin ?

5. Je pan ministr ochoten podati zprávu, co za-
řídil k zjednodušení kontrolní cenové a zdravotní
služby potravin?

V Praze dne 16. června 1936.

Bátková, Zeminová, Polívka,

Tykal, Stejskal, Babek, Šmejcová, Tichý, Fiala,
Netolický, Hrušovský, David, dr. Stránský, Lanc,
dr. Neuman, Mikuláš, dr. Kozák, Fr. Langr, F. Rich-
ter, dr. Klapka, Jenšovský, Uhlíř.

552/XI.

Interpelace

poslanců V. Mikuláše a dr. O. Klapky
ministru vnitra

o nesprávném postupu okresního úřadu
v Hořicích.

Dne 19. března 1936 se dostavil na obecní úřad
v Újezdu Podhorním p. Jos. Rohlíček a požádal
starostu o potvrzeni přihlášek na koupi zlevněných
otrub a krmné mouky, při čemž k dotazu starosty

prohlásil, že akce přídělu zlevněných krmiv jest
soukromou akcí republikánské strany a domoviny
a že proto v přihláškách jsou uvedeni pouze čle-
nové a jiní zemědělci z obce že nebyli vůbec vy-
rozuměni.

Starosta v důsledku tohoto vysvětlení - že se
jedná o soukromou akci - odmítl ověřiti při-
hlášky.

Pan Josef Rohlíček se dne 14. března 1936 do-
stavil na okresní úřad v Hořicích, kde s ním byl
sepsán tento protokol:

,,Dostavil se shora uvedený a žádá, aby zdejší
úřad sprostředkoval u obecního úřadu v Újezdě
Podhorním potvrzení připojených archů pro akci
pořádanou okresní organisací republikánské stra-
ny a domoviny v Hořicích. Pan starosta při osob-
ním předložení archy odepřel potvrditi. "

Když marně telefonoval starostovi referent a
když i na telefonický příkaz samotného p. okres-
ního hejtmana starosta odmítl potvrditi zmíněné
archy, dovolávaje se toho, že by to bylo zneužití
úřadu, když se jedná o soukromou akci a žádal
písemný příkaz, zaslal okresní hejtman v Hoři-
cích ihned 14. března 1936 takovýto písemný
příkaz:

,,Panu starostovi obce

v Újezdě Podhorním.

Zasílám v příloze žádosti u zdejšího úřadu
předložené a ukládám p. starostovi, aby tyto po-
tvrdil, pokud údaje na nich uvedené jsou pravdi-
vými, pokud by shledal nějaké nesprávnosti, buď-
tež údaje na listinách uvedených úředně opraveny
a listiny řádně potvrzené a opatřené razítkem
obce buďtež vráceny zdejšímu úřadu, nejpozději
do úterka dne 17. III. 1936 do 9. hodiny ranní.
Budou-li listiny odeslány poštou, jest bezpodmí-
nečně nutno, aby se tak stalo dříve tak, aby listi-
ny tyto v uvedenou shora dobu došly k zdejšímu
úřadu. Za včasné předložení činím p. starostu
osobně odpovědným. "

Z uvedeného jest zřejmo: Pan okresní hejtman
v Hořicích věděl, že akci pořádá okresní organi-
sace republikánské strany a domoviny v Hořicích.
Přes to - nebo snad právě proto? - uložil sta-
rostovi v Újezdě Podhorním úřední potvrzení žá-
dostí a to pod osobní zodpovědností a jejich
úřední vrácení do určitého dne a určité hodiny.

Podotýkáme, že teprve 16. března obdržel obecní
úřad v Újezdě Podhorním od okresního úřadu vy-
rozumění o tom, že ministerstvo zemědělství pro-
vedlo zajištění zlevněných krmiv pro kraje posti-
žené živelními pohromami. Lhůta k podání při-
hlášek byla tu určena do 19. března 1936 a při-
hlášky (tyto obec. úřadem potvrzené) měly býti
odevzdány rozdělovačům krmiv, nikoliv okres.
úřadu.

Mimochodem připomínáme, že i této úřední
akce bylo v daném případě zneužito.

Ač v přípisu okresního úřadu se oznamuje, že
tiskopisy přihlášek vydají za 30 hal. rozdělovači
(rolnická hospodářská družstva, komisionáři.
Obilní společnosti), nebyly u těchto tiskopisy vů-
bec k dostání. Jedině v sekretariátu republikánské
strany v Hořicích bylo možno tiskopisy přihlášek
obdržeti a to nikoliv za 30 hal., nýbrž za 50 hal.
za kus.

---

16

Stížnost podaná starostou obce Újezd Podhorní
v této věci okresnímu úřadu (v březnu 1936) ne-
byla dosud vůbec vyřízena.

Stranickost jest tu křiklavě zjevná. Dostaví se
na okresní úřad důvěrník republikánské strany
v soukromé záležitosti a celý úřední aparát vyři-
zuje okamžitě (dva telefonické rozhovory a pí-
semný příkaz starostovi) jeho přání.

Starosta upozorní v zájmu veřejném na ne-
správné provádění a využívání úřední akce a toto
upozornění není vůbec vyřizováno.

V důsledku takovéhoto jednání jest veřejnost
právem roztrpčena a stěžuje si.

Takové jednání jest tak s to vzbuditi nedůvěru
v objektivnost veřejných úřadů a šíří nedůvěru
vůbec, což právě v dnešní době jest dvojnásob ne-
bezpečné.

Obracejí se proto podepsaní na p. ministra
vnitra a žádají, aby okresním úřadům a všem je-
jich úředníkům byla důrazně připomenuta povin-
nost přísné objektivity a nadstranickosti ve všech
úsecích jejich činnosti.

V Praze, 24. června 1936.

Mikuláš, dr. Klapka,

Šmejcová, Uhlíř, Zeminová, Fiala, Ferd. Richter,

Polívka, dr. Stránský, David, dr. Neuman, Berg-

mann, Hrušovský, Tykal, Lanc, Stejskal, Fr.

Langr, Bátková, Bábek, Hatina, Tichý.

Původní znení ad 552/I.

Interpellation

des Abgeordneten Bruno Köhler
an den Justizminister

über die Beschlagnahme der Broschüre
,,1000 warten noch auf Amnestie".

Die Staatsanwaltschaft Reichenberg hat die
Beschlagnahme der nachbezeichneten Artikel aus
der Broschüre ,,1000 warten noch auf Amnestie!"
angeordnet.

Begründete Untersuchungshaft.

In der Nähe von Deutsch-Gabel wurde der Paß-
fälscher und reichsdeutsche Nazi-Provokateur
Erich Schlag von der Gendarmerie aufgegriffen.
Daraufhin ließ er sich den Oberkommissär der
Bezirksbehörde in Deutsch-Gabel vorführen, dem
er angab, daß er ihm kommunistische Waffen-
lager, Sprengstofflager und dgl. verraten könne
und speziell von zwei Arbeitern wisse, daß sie
Verbindung mit ausländischen Faktoren haben.
Schlag wurde sofort freigelassen und einige Zeit
später wurden die von ihm bezichtigten zwei Ar-
beiter an der Grenze verhaftet, als sie mit ihren
Fahrrädern mit geringen Mengen üblicher
Schmuggelware (Margarine u. dgl. ) von Deutsch-
land die Grenze in der ČSR überschritten. Die

beiden saßen fast 2 Monate in Untersuchungshaft
des Kreisgerichtes Böhm. Leipa, denn der Be-
lastungszeuge Erich Schlag war inzwischen ver-
duftet und hatte sich nach Deutschland zurück-
geflüchtet. Während der Untersuchungshaft
stockte das Verfahren, weil man dauernd die
Gendarmerierelationen abwartete, ob der Erich
Schlag schon gefunden sei und ob noch sonstiges
Material gegen die Beiden vorliege. Schließlich
wurde das Verfahren gänzlich eingestellt und die
beiden Arbeiter nach fast 2 Monaten enthaftet.

Das Haftentschädigungsgesuch der beiden Ar-
beiter wurde vom Kreisgericht Leipa abgewiesen,
weil ,,der Verdacht nicht entkräftet worden sei".
Beschwerde beim Obergericht erfolglos. Auf den
Hinweis, daß die Untersuchungshaft ungebührlich
verlängert worden ist, erwiderte das Prager
Obergericht in der Begründung seines ablehnen-
den Bescheides, daß die Untersuchungshaft nicht
ungebührlich verlängert worden sei. Denn die
,,Nachforschungen in dieser Sache waren dadurch
erschwert, daß Erich Schlag geflohen war", daß
aber laut Anzeige der Gendarmeriestation seine
baldige Ankunft zu gewärtigen sei, denn die
Gendarmerie habe erhoben, ,,daß mit der Rück-
kehr des Erich Schlag mit jeden Tag gerechnet
werden kann, sobald ihm ein Vollbart gewachsen
sein wird, damit er nicht erkannt werde... "

Und so saßen die beiden Arbeiter unschuldig
fast zwei Monate in Untersuchungshaft, weil
offenbar dem Erich Schlag der Vollbart nicht
genug rasch gewachsen war...

1¾ Jahre unschuldig in Untersuchungshaft.

Durch die Überlastung der Gerichte dehnt sich
die Untersuchungshaft oft ins Endlose aus. Oft
und oft muß schließlich doch das Strafverfahren
mangels jeglichen konkreten Nachweises von der
Schuld des Angeklagten eingestellt werden, aber
die unschuldig verbüßte Untersuchungshaft
nimmt ihnen dann niemand weg.

Beim Kreisgericht Reichenberg wurde gegen
einen Arbeiter ein Schutzgesetzprozeß wegen
Spionage geführt, und zwar auf Grund der An-
gabe von überaus übel beleumdeten Belastungs-
zeugen, welche sich dann auch noch als ,,ver-
traute Personen der Polizei" herausstellten. Einer
dieser Belastungszeugen war gar 26mal vorbe-
straft, darunter 12mal wegen des Verbrechens des
Betruges, und hat wegen krimineller Delikte fast
5 Jahre im Kerker gesessen. Ein anderer der Be-
lastungszeugen war mit 3 Jahren, 21 Monaten,
mit 18 Monaten und 14 Monaten wegen Verbre-
chens vorbestraft, ein dritter Belastungszeuge
mit einem Jahr, mit sechs Monaten und sonstigen
Strafen, insbesondere wegen Einbruchsdiebstahl.
Gleichwohl wurde der Angeklagte zu drei Jahren
schweren Kerkers verurteilt. Das Gericht hat über
die Glaubwürdigkeit der Belastungszeugen im Ur-
teile überhaupt nichts gesagt! Das war selbst dem
Obersten Gericht zu viel, welches der Nichtig-
keitsbeschwerde des Verteidigers stattgab, das
Urteil aufhob und eine neuerliche Verhandlung
beim Kreisgericht anordnete. Bei dieser neuer-
lichen Hauptverhandlung wurde nun jener Ange-
klagte vollständig freigesprochen und der Vor-
sitzende dieser neuerlichen Verhandlung erklärte
in seinem Urteile über die Belastungszeugen, daß
diese ,,höchst bedenkliche, höchst befangene und
daher vollkommen unglaubwürdige Zeugen" sind.

---

17

Der Angeklagte hat aber insgesamt 21½ Mo-
nate in Untersuchungshaft gesessen, wofür er -
trotz seiner Unschuld - keine Entschädigung er-
hält!

Weiß man, was für eine Arbeiterfamilie solche
Haft des Ernähres bedeutet?"

,,Eine Dolchstoßlegende.

Gegen 16 Angeklagte wurde die Anklage er-
hoben, sie hätten Ende 1931 und im Jahre 1932 an
einem marxistischen Elementarkurs teilgenom-
men und dadurch das Vergehen der Geheim-
bündelei begangen. Ein ungeheurer Akt ist auf-
gelaufen, drei Jahre dauert schon die Unter-
suchung, der Vorsitzende des Erkenntnissenates
bangt ihm entgegen, denn die Hauptverhandlung
wird den ganzen Tag dauern. Da kommt als
Rettung die Amnestie des Herrn Präsidenten der
Republik im Dezember 1935. § 17 Schutzgesetz
(Geheimbündelei) fällt unter die Amnestie.

Der Akt kann aber nicht erledigt werden. Denn
die Amnestie gilt nur dann, wenn nicht irgend-
eine andere strafbare Tat überdies begangen
wurde und sei es auch nur die kleinste Über-
tretung. Bei der Verhaftung eines der Ange-
klagten wurde ein ,,dolchartiges Messer" vorge-
funden und der betreffende konnte sich mit keiner
behördlichen Bewilligung zum Tragen einer sol-
chen ,,Waffe" ausweisen und hat sich somit auch
der Übertretung des Waffenpatentes schuldig ge-
macht. Darum kann die Amnestie auf ihn keine
Anwendung finden. Die Hauptverhandlung wird
immer wieder hinausgeschoben, endlich findet sie
statt.

Aber das ,,dolchartige Messer" ist in Verlust
geraten. Überall wird es gesucht. Es findet sich
nicht Schon freut sich der Verteidiger, daß man-
gels Vorhandenseins des beschlagnahmten Messers
ein Schuldspruch wegen Waffenpatentes möglich
ist, sodaß noch nachträglich die Geheimbündelei
amnestiert werden könnte, aber der dreigliedrige
Schutzgesetz-Senat hat eidlich gelobt, die Gesetze
unverbrüchlich zu beobachten, und er ist des § 1
der Strafgerichtsinstruktion vom 16. Juni 1854,
R. -G. -B1. 165 eingedenk, wornach ,,die Gerichte,
welchen die Strafgerichtsbarkeit anvertraut ist,
durch unermüdeten Eifer in der Erforschung der
strafbaren Handlungen und Verfolgung der Täter
... ihren Beruf getreu zu erfüllen haben, damit
die Kraft des Gesetzes aufrecht erhalten, und dem
Gesetzesübertreter die Hoffnung auf Straflösig-
keit benommen werde"!

Und so beschließt das Gericht, die Hauptver-
handlung zu dem Zwecke zu vertagen, damit die
Gendarmerieorgane, welche vor vier Jahren das
dolchartige Messer beschlagnahmt haben, darüber
aussagen, was das für ein Messer gewesen ist,
damit der Erkenntnissenat in die Lage versetzt
werde, zu beurteilen, ob jenes Messer dem
Waffengesetz, nämlich dem kaiserlichen Patent
vom 24. Oktober 1852, R. -G. -B1. 223, unterworfen
ist oder nicht...

Im Justizministerium finden aber gründliche
Aussprachen und Enqueten über Maßnahmen
gegen die Überlastung der Gerichte statt. "

,,Unparteiischer Richter.

Ein kommunistischer Referent war wegen einer
Versammlungsrede angeklagt, Belastungszeuge

war ein Polizeikommissär, der bei jener Ver-
sammlung interveniert hatte. Er wurde als ein-
ziger Belastungszeuge zur Hauptverhandlung ge-
laden. Er erschien nicht zur Hauptverhandlung,
welche deswegen vertagt werden mußte. Einen
Tag später fand der Verteidiger im Akte ein vom
Senatsvorsitzenden eigenhändig geschriebenes
Blatt folgenden Inhaltes:

,,Auf Grund der Relation der Polizeidirektion
in X und der Zeugenaussage des vollkommen
glaubwürdigen Zeugen X. Y., welcher diese Rela-
tion nach den Anmerkungen verfaßte, die er sich
bei der gegenständlichen Versammlung gemacht
hat, und welcher ausdrücklich erklärte, daß er
wisse, daß das, was er aufgezeichnet habe, mit
dem übereinstimmt, was vom Redner auf dieser
Versammlung gesprochen wurde, wurde folgender
Tatbestand festgestellt: "

Jetzt folgt ebenfalls eigenhändig handschrift-
lich vom SenatsVorsitzenden je ein Hinweis auf
die entsprechenden Stellen der Anklageschrift,
welche den Tatbestand der Anklage enthalten.

Hierauf erfolgt ein weiterer Hinweis auf jene
Stellen der Anklageschrift, welche die Verantwor-
tung des Beschuldigten enthalten, und hierauf ist
in dem handschriftlich geschriebenen Blatte wört-
lich beigefügt:

,,Diese Verteidigung des Angeklagten ist aber
durch den obenangeführten Tatbestand ent-
kräftet. "

Und so geht es weiter, indem jenes Blatt das
Konzept eines verurteilenden Urteils enthält,
welches der Senatsvorsitzende ohne Hauptver-
handlung und vor derselben bereits konzipiert hat.
Der Verteidiger lehnte in einer Eingabe diesen
Vorsitzenden wegen Befangenheit ab, weil jener
Vorsitzende seine Meinung noch vor der Haupt-
verhandlung gefaßt hat und bei ihm hier eine vor-
gefaßte Meinung bestehe, weil er seinen Urteils-
standpunkt noch vor der Hauptverhandlung ein-
genommen hat und bei ihm hier eine Vorein-
genommenheit bestehe und weil er noch vor der
Hauptverhandlung sein Urteil abgegeben hat und
bei ihm hier ein Vorurteil bestehe.

Das betreffende Kreisgerichtspräsidium hat
jenen Senatsvorsitzenden nicht zur Verantwor-
tung gezogen, sondern auf den Ablehnungs-
antrag hin bloß den Vorsitz in der Hauptverhand-
lung an einen anderen Richter übertragen, wel-
cher ,,der ständige Vorsitzende des Strafsenats
ist". Offenbar wollte das betreffende Kreis-
gerichtspräsidium nicht in eine herrschende
Praxis störend eingreifen.... Von dem betref-
fenden Vorfall bekam das Oberste Gericht gele-
gentlich der Nichtigkeitsbeschwerde Kenntnis,
weil in der Nichtigkeitsbeschwerde die Einholung
der Präsidialakten betreffend jener Ablehnung
beantragt worden ist. Das Oberste Gericht er-
klärte aber in seinem Erkenntnis:

,,Auf den Antrag auf Einholung der Präsidial-
akten kann als auf ein im Kassationsverfahren
unzulässige Neuerung keine Rücksicht genommen
werden. "

Das war alles, was das Oberste Gericht als
oberster Hüter des Gesetzes in diesem Falle ge-
tan hat, denn jener Senatsvorsitzende richtete und
richtet auch weiterhin über kommunistische und
andere Versammlungsredner. Eine Interpellation
über diesen Fall wurde im Abgeordnetenhaus ein-

---

18

gebracht, aber auch das Justizministerium hat
nichts unternommen. Einen einzigen Vorteil hatte
jene Sache für den Angeklagten: Er wurde, trotz-
dem er des Vergehens nach § 14/1 Schutzgesetz
(Strafsatz ein Monat bis zwei Jahre), wegen Ver-
gebens nach § 14/5 Sehutzgesetz (Strafsatz acht
Tage bis zu drei Monaten) und wegen der Belei-
digung einer öffentlichen Behörde (Strafsatz ein
bis sechs Monate) schuldig gesprochen ist, für
alle diese drei Vergehen eine Strafe von einem
Monat bedingt erhielt... "

,,Schutzgesetz § 15/3. "

Nach dem § 15/3 Schutzgesetz wird wegen Ver-
brechens mit Kerker von G Monaten bis zu 5 Jah-
ren bestraft (Staatsgefängnis ausgeschlossen;,
wer zum gewaltsamen Umsturz usw. oder zu
einem Militärverbrechen aufreizt. Hier einige
Fälle über die Auslegungspraxis des Obersten
Gerichtes.

,,Ein geeignetes Mittel der Aufreizung zur ge-
waltsamen Änderung der Staatsform Čechoslova-
kischen Republik kann auch die Analyse der
marxistischen Theorie sein. Denn, - sagt das
Oberste Gericht - es genügt das Bestreben, in
Anderen einen geistigen, den gesetzlich geschütz-
ten Rechtsgütern feindseligen Zustand und infol-
gedessen auch den Entschluß hervorzurufen, diese
Rechtsgüter zu verletzen. " (Amtl. Slg. Vážný Nr.
2139. )

Bei einer Versammlung über die Vorgänge in
China die Äußerung:

,,Und uns werden sie vielleicht auch in den
Krieg jagen, aber unsere Seele werden sie nicht
haben. " (Slg. 3118. ) "Denn, - sagt das Oberste
Gericht - es genügt auch die indirekte Aufrei-
zung der Zuhörer dazu, daß sie, wenn sie als Sol-
daten zu den Waffen gerufen werden, ihren Vor-
gesetzten den Gehorsam verweigern sollen. "

,,Den Standpunkt, welchen die Arbeiterklasse
zum Kriege einnimmt, kennen wir aus Lenins
Buch, wo er sagt: Dann wird die Arbeiterklasse
sagen: Gut! - Krieg dem Kriege! (Slg. 3106. )"

Das Verbrechen nach § 15/3 Schutegesetz
wurde von den Gerichten auch in Sympathiekund-
gebungen für die Union der Sozialistischen So-
wjetrepubliken oder deren Rote Armee erblickt
und bestraft.

Im Juni 1935 hat die Regierung der ČSR einen
militärischen Bündnisvertrag mit der UdSSR ge-
schlossen.

Im Dezember 1935 wurden ,,Verbrechen nach
§ 15/3" aus der Amnestie ausgeschlossen.

Strafsatz: Kerker von 6 Monaten bis zu 5 Jah-
ren. Staatsgefängnis ausgeschlossen. "

,,Arme Leute sollen ruhig sein.
(Öffentliche Gewalttätigkeit. )

Eine fürchterliche Geißel für das arme Volk ist
der berüchtigte § 81 Strafgesetz. Wenn jemand
einer obrigkeitlichen Person in der Absicht, die
Vollziehung ihres Amtes oder Dienstes zu ver-
eiteln, sich, obgleich ohne Waffen und ohne Ver-
wundung, aber mit gefährlicher Drohung oder
wirklicher gewaltsamer Handanlegung widersetzt,
begeht er das Verbrechen der öffentlichen Ge-
walttätigkeit. Strafsatz: schwerer Kerker von
8 Monaten bis zu einem Jahr; wenn aber der
Widerstand mit Waffen geschah (eine Waffe ist
nach der Auslegung des Obersten Gerichtes auch

nur ein ganz gewöhnlicher Stock) oder war der
Widerstand mit einer Beschädigung oder Verwun-
dung des Amtsorganes begleitet (es genügt auch
nur ein Kratzer an der Hand des Organes;, dann
beträgt die Strafe schweren Kerker von einem bis
zu fünf Jahren.

Zahllos sind die Verurteilungen nach § 81, ins-
besondere anläßlich von Exekutionen. Ein kleiner
Gewerbetreibender hat eine Steuerschuld vielleicht
nur von wenigen Kronen, doch schon kommt der
Exekutor. Ein Häusler, der mit seiner Familie oft
bei 16stündiger Tagesarbeit dem harten Boden
die notwendigste Existenz abringt, müßte sich vor
dem Exekutor nicht fürchten, weil dort, wo Armut
herrscht, nichts zu holen ist. Aber irgendeine,
wenn auch armselige Habe, ist doch noch da, und
die Familie zittert vor dem Exekutor. Da greift
ein Exekutor nach der Geige des zwölfjährigen
Sohnes; da will er schon, weil er gar nichts ge-
funden hat, die elende Wohnung verlassen, da
findet er in einer Schachtel mit Dokumenten eine
Fünfzigkronennote. ,,Das ist das Patengeschenk
meines Kindes!", schreit die Frau auf. Der Exe-
kutor ist unempfindlich. Da stürzt sich die Frau
auf die Fünfzigkronennote, der Exekutor wehrt
die unglückliche Frau ab, da packt sie ihm am
Arm - und der Tatbestand des Verbrechens nach
§ 81 ist vollbracht.

Aus einer Anklageschrift wegen § 81: Am 11.
Feber 1935 kam in das Haus des G. W. in C.
eine Gendarmeriepatrouille zwecks Beschlagnahme
und Wegführung von Holz, welches angeblich aus
dem Walde ohne Einwilligung des Grundbesitzers
Buquoi entnommen und im Schupfen aufbewahrt
war. Die Gendarmen wollten im Beisein des Ge-
meindewachmannes und des Forstverwalters K. H.
und des Hegers R. Sch. den angeführten Dienst-
vollzug vornehmen. Da kam eine größere Anzahl
von Personen, welche schrien: ,,Das Holz bleibt
hier!" und die Menge nahm eine so drohende Hal-
tung gegen die Amtspersonen ein, daß dieselben
in Furcht und Unruhe versetzt wurden und über-
zeugt waren, daß es zu einem Zusammenstroße
kommen würde, wenn sie in ihrem Dienstvollzug
weiter fortfahren würden. Deshalb nahmen sie
von der Durchführung des weiteren Dienstvoll-
zuges Abstand, und ihr Dienstvollzug wurde durch
jene gefährliche Drohung vereitelt. - 18 Ver-
brecher mehr.

Der kommunistische Abgeordnete Eduard
Höhnel veranstaltete im März 1932 eine § 2-Ver-
sammlung in Deutsch Gabel. Eine Gendarmerie-
patrouille kam plötzlich kontrollieren und fand,
daß eine § 2-Einladung nicht ordnungsgemäß
unterschrieben sei und beschlagnahmte den Zettel.
Abg. Höhnel folgte dem Kommandanten und er-
suchte ihn, ihm doch jenen Zettel einmal zu zei-
gen. Der Gendarmeriekommandant fuchtelte da-
mit herum und zeigte schließlich den Zettel, doch
so verdreht, daß Abg. Höhnel ihn nicht lesen
konnte. Da griff Abg. Höhnel nach dem Zettel
und als er ihn von der einen Seite angefaßt hatte,
um ihn lesen zu wollen, zog der Kommandant, der
den Zettel von der anderen Seite hielt, seine Hand
plötzlich zurück und der schwache Zettel wurde
eingerissen.

Fast vier Jahre später erhielt Abg. Höhnel,
nachdem seine Immunität als Abgeordneter er-