7
drobného přídělu. Počet takových (ne kolonisač-
ních) nedílů, ani jejich výměra není však ve zprá-
vě Správního výboru uveden.
Třeba dále pamatovati, že v drobném přídělu
jest zahrnut také příděl půdy stavební, kterážto
půda nepřichází v úvahu pro zemědělské užívání.
Průměrná výměra půdy zemědělsky užívané jest
tedy - pokud se týče drobného přídělu - menší
než 80 arů. Možno ji odhadnouti asi na 75 arů,
tedy 3/4 ha. Třeba dále pamatovati, že tohoto prů-
měru bylo docíleno také tím, že - jak potvrzuje
i Správní výbor - přes 33% kvalifikovaných ža-
datelů o drobný příděl bylo odmítnuto.
Povážíme-li, že v jednotlivých případech byl
příděl 2-5 i více ha, dovedeme si představiti, že
v řadě jiných případů byl příděl nepatrný, na př.
jen 20 arů, dochází-li se k tak nízkému průměru.
Třeba také pamatovati, že v drobném přídělu jest
zahrnut i příděl půdy některým družstvům. (Na
př. 215 lihovarským družstvům bylo přiděleno
1298 ha, tedy jednomu průměrně 6 ha).
Vysoké průměry přídělu u zbyt. statků svědčí
o tom, že v jednotlivých případech musí býti vý-
měra hodně přes 100 ha. Ostatně z počtu zbyt.
statků 2254 a počtu jejich nabyvatelů 2019 jest
zjevno, že ve 235 případech jest jedna osoba na-
byvatelem více než jednoho zbytkového statku.
Z přehledu jest zjevno, že tak, jak byla Státním
pozemkovým úřadem a jest dosud ministerstvem
zemědělství pozemková reforma prováděna, ne-
splnila zamýšlený účel.
Upozorňovali jsme na to během doby nesčíslně-
kráte v parlamentních projevech, v tisku a na
schůzích, dožadujíce se dalšího provádění pozem-
kové reformy, avšak marně. Jako doklad citujeme
namátkou z řeči posl. V. Mikuláše, pronesené
v plenu poslanecké sněmovny v březnu 1931.
,,Z výsledků posledního sčítání lidu je patrno,
že největší úbytek obyvatelstva vykazují nej-
chudší zemědělské kraje. Zejména velmi patrný
je úbytek obyvatelstva jižní části Čech. Při zkou-
mání příčin tohoto neblahého zjevu shledáváme,
že to není snad vyhlídka na pohodlný život ve
městech, která by lákala toto obyvatelstvo do
měst, nýbrž železná nutnost dnešního života na
vesnici. Kdo nemusí a komu skýtá rodná vesnice
sebe skrovnější existenci, ten neutíká za prací
jinam. "
,,S ohledem na pozemkovou reformu nutno
ovšem litovati, že právě v jižních Čechách nebyla
provedena pronikavěji. Ohromné výměry zeměděl-
ské půdy, jdoucí do tisíců hektarů, byly propuš-
těny ze záboru a za druhé byly zřízeny zbytečně
velké zbytkové statky namnoze pro lidi, kteří se
zemědělstvím neměli nic společného. "
,,Zamyslíme-li se nad tímto stavem s hlediska
dnešní hospodářské krise a potřeb těchto krajů,
přicházíme k poznání, že ten, kdo chce vážně od-
pomoci útěku našeho lidu z vesnic, musí se přede-
vším postarati o to, aby tento lid na vesnici nalezl
obživu. Jedním z dobrých opatření bylo by prove-
dení další pozemkové reformy. Neváhám prohlá-
siti, že parcelace všech objektů nad 100 ha v re-
publice československé byla by jen uvítána po-
třebným lidem venkova, nýbrž že by byla i národo-
hospodářsky odůvodněna. "
,,Vedle všech objektů nad 100 ha byla by na
místě též parcelace státních statků, pokud tyto
neslouží jako objekty pro pokusnictví a zeměděl-
skou vědu. "
,,Doplňte desetitisícům našich domkářů jejich
malou a pro existenci nepostačující výměru jejich
půdy na samostatná hospodářství a provedete
dílo, které ve svých důsledcích bude nejúčinnějším
prostředkem proti útěku lidí z našeho venkova.
Zemědělské podnikání neskýtá sice v přítomné
době nějak zvláště skvělou existenci, naopak je to
těžký a tvrdý život, ale vývoj hospodářských po-
měrů naznačuje, že problém příštích dnů nebude
otázka skvělé existence, nýbrž otázka, dáti vůbec
lidu nějaké zaměstnání a možnost žíti. Jsem
proto přesvědčen, že soustřediti co možná největší
počet rodin na půdě je národohospodářským pří-
kazem dnešní doby. "
Správní výbor Státního pozemkového úřadu
konstatuje ve svojí závěrečné zprávě z dubna 1935
rovněž, že pozemková reforma dosud provedená
touhu po půdě pouze zmírnila, ale trvale ji ne-
uspokojila. Proto jest nutno - říká Správní vý-
bor St. P. Ú. - další zemědělská kolonisace na
drobných, malých i středních usedlostech. Osídlo-
vání zemědělské i dělnické jest naléhavým úkolem
státu, který jest mu přímo vnucován exportní
krisí, nemožností kolonisace a pracovní příležitosti
v cizině a chronickou nezaměstnaností, jež si vy-
žaduje značných nákladů, do značné míry nepro-
duktivních.
Když také z jiných stran (p. ministr soc. péče
Ing. Nečas v prosinci 1935, sjezd strany republi-
kánské v lednu 1936) se ozvalo volání po dalším
přídělu půdy, uznali jsme potřebu ověřiti si venku,
v lidu, správnost našeho požadavku a zjištěním
stavu v jednotlivých místech i potřebu a možnost
jeho provedení.
Ústřední Jednota čs. malozemědělců, domkářů a
živnostníků v Praze a Krajinská Jednota malorol-
níků a domkářů pro Slovensko v Bratislavě roze-
slaly nejdříve svým členským spolkům koncem
února 1936 oběžník nadepsaný
,,Do zápasu za další
pozemkovou reformu" a soupisné archy, na nichž
měli býti zapsáni ti, kteří by příděl půdy žádali,
když by byla (státem) další pozemková reforma
prováděna. (Příslušná rubrika je nadepsána:
kolik měr půdy by žádal, nikoliv žádá. )
Nejen v řadách členstva, ale všeobecně byla
tato akce, nazvaná tiskem akcí nár. socialistů za
další pozemkovou reformu, přijata s velkým záj-
mem a pochopením.
O zaslání letáků a soupisných archů bylo žá-
dáno z různých míst, akce se zúčastnili občané
bez rozdílu politické příslušnosti, ač v tisku a
i zvláštními letáky byla akce nepříznivě komen-
tována a někde docela i četnictvem vyšetřována.
Vyplněné soupisové archy byly zaslány dosud
z 1068 obcí. Zpracování, zejména z obcí sloven-
ských, kde jsou označovány různé plošné míry
(kat. jitra, úh. jitra, holdy a pod. ) vyžaduje tolik
času, že nemohly býti dosud všechny soupisové
archy zpracovány.
Posud zpracované výsledky uvedené akce (790
obcí) potvrzují plně naléhavou potřebu dalšího
provádění pozemkové reformy a vysvětlují svorné
volání lidu po takovém opatření.
V oněch 790 obcích (708 z Čech a Moravy, 82
ze Slovenska) jest hlášeno 140. 403 osob, které
mají dohromady v užívání 39. 554 ha půdy, z čehož
8
jest 30. 468 ha půdy vlastní a 9. 086 ha půdy pach-
tované. Průměrná výměra na výživu 1 osoby při-
padající činí tedy asi
0,28 ha (1 korec). Z vlastní
půdy připadá na 1 osobu pouze asi 0, 21 ha (málo
přes 1 míru či 2100 m2) a z půdy pachtované asi
0,07 ha (700m2). Posuzujeme-li Slovensko samot-
né (oněch 82 obcí) jeví se poměry ještě horší. Tu
průměrná výměra půdy vlastní i pachtované, při-
padající na 1 osobu jest jen
0,23 ha.
Vyličování zoufalých poměrů, jímž z většiny
obcí jsou soupisové archy doprovázeny (o tom,
že v kraji není možnost výdělku, že není možno
najíti výdělek ve městech - zedníci, tesaři a pod.
- že se pracuje v lesích úplně zadarmo, atd. ) po-
tvrzuje, že ony nepatrné výměry půdy jsou sku-
tečně jediným, čeho se lidé pevně drží, držíce tím
alespoň možnost bídné obživy. Obživy, kterou
těžko lze nazvati slušnou, lidskou obživou.
Zejména zoufalé jsou v tomto směru nářky lidí
z pohraničního území.
Nutno zdůrazniti, že místně se jeví situace ještě
horší než ji ukazují uvedené průměry. Zejména
na Slovensku.
Tak na př. v jedné obci je hlášeno 1389 osob a
ty mají dohromady pouze 138 ha půdy, takže
průměr na jednu osobu jest pouhých 9 arů či
900 m2. Proti tomu jsou v téže obci 3 statky,
mající 550 ha půdy.
V uvedených 790 obcích jest 1093 velkých a
větších zemědělských objektů, majících 144. 028 ha
zemědělské půdy, takže na jeden připadá 132 ha
půdy. Ve velké většině případů vlastník na ob-
jektu nehospodaří osobně, maje úplně jiné za-
městnání.
V řadě případů jsou to zbytkové statky, při
nichž je vytýkáno, že Státní pozemkový úřad
přikázal k nim i výměry reservované pro doda-
tečný příděl, nebo určené k odprodeji a jest po-
žadováno alespoň přidělení toho, co původně bylo
k přídělu v drobném určeno.
Jsou to dále dvory (zem. půda) státních statků
a v jednom případě i městských statků (města
Prahy), označované jako objekty, ze kterých by
měl býti příděl půdy proveden.
Dokladem toho, že provádějíce záznam o po-
třebě další půdy postupovali lidé zúčastnění v naší
soupisové akci (za jiné akce, podobného druhu,
často i nám připisované, nepřejímáme zodpověd-
nost) střízlivě a uvážlivě jest skutečnost, že
v oněch 790 obcích byla pro uvedených 140. 403
osob označena potřeba půdy (dalšího přídělu) na
58. 507 ha, a to 54. 746 ha do vlastnictví a 3. 771 ha
do pachtu. Přepočítáno na osobu byl by tu prů-
měr (0. 41 ha.
Průměrná výměra půdy na osobu dosud při-
padající (0'28 ha) sečtena s průměrnou výměrou
půdy pro osobu požadované (0. 41 ha) by činila
0,69 ha t. j. 69 arů či asi
2 ½ korce (strychu),
nebo asi 3% míry (měřice), či asi
l¼ kat. jitra.
Víme-li, že v oněch 790 obcích jest při 1093 vel-
kých objektech 144. 028 ha půdy, jest z uvedeného
zjevno, že i když by se požadovaných 58. 507 ha
oddělilo, zůstalo by při objektech těch ještě
85. 521 ha půdy. Jest tu potvrzeno, že se požaduje
opravdu jen nejnutnější výměra k doplnění do-
savadní výměry půdy (všichni uchazeči mají bu-
dovy) tak, aby skýtala opravdu obživu.
Tímto zjištěním (originály soupisových archů
jsou vládě k disposici v Ústřední Jednotě čs.
malozemědělců v Praze XII. Hooverově tř. č. 2)
jsou vyvráceny všechny opačné zprávy, v sou-
vislosti s akcí v tisku uváděné.
Akce byla vedena zodpovědně a účelem jejím
bylo zjistiti a konkrétně vyjádřiti skutečný stav
venku, abychom zprávu o tomto stavu podali vládě
s naléhavým upozorněním, že není možno to, co do-
sud bylo v pozemkové reformě provedeno, považo-
vati a označovati za dokončení pozemkové reformy,
nýbrž, že jest třeba v provádění pozemkové refor-
my pokračovati.
Podáváme o výsledcích našeho šetření vládě
zprávu touto interpelací.
Projev p. ministra zemědělství Dr. Zadiny, před-
nesený dne 7. června t. r. v Nitře, v němž p. mi-
nistr také potvrdil náš názor, že musíme pokračo-
vat v pozemkové reformě v našem státu, jmenovité
na Slovensku, chceme považovati za předzvěst, že
vláda, uznávajíc důvody hospodářské, politické a
v neposlední řadě i obrany státu přijme a vysloví
rovněž zásadu, že pozemková reforma není dokon-
čena a že se bude v provádění pozemkové reformy
pokračovati.
žádáme ovšem nejen vyslovení této zásady,
nýbrž také okamžité její provádění.
V tomto směru upozorňujeme, že nesdílíme názor
bývalého Správního výboru, že k zajištění půdy
bude třeba řady zákonodárných opatření, ani názor
p. ministra zemědělství, vyslovený v poslední schů-
zi zemědělského výboru poslanecké sněmovny, že
pozemková reforma podle stávajících zákonů jest
dokončena a že jako podklad pro t. zv. novou po-
zemkovou reformu předkládá návrh na zřízení Ko-
lonisačního fondu, který jest obměnou dřívějšího
návrhu na zřízení Zemědělského ústavu.
Zastáváme názor, že platné zákony o pozemkové
reformě a opatření při jejich provádění učiněná
(na př. podmínky přídělu) jsou dostatečným pod-
kladem - alespoň pro přítomnou dobu - pro
okamžité další provádění pozemkové reformy.
Poukazujeme na ustanovení § 4 zákona záboro-
vého, který není vůbec prováděn. Tu by mělo mini-
sterstvo zemědělství neprodleně zjistiti majetky
přesáhnuvší v době od 24. dubna 1919 výměru 150
ha půdy zemědělské a tím již zabrané a přikročiti
k převzetí a přidělení půdy nad 150 ha.
Podle § 14 zákona záborového, který jsme tu již
dříve citovali, může ministerstvo zemědělství vy-
vlastňovati - podmínky uvedeného paragrafu jsou
dány - a přidělovati také ihned i půdu od statků
menších než 150 ha zem. půdy.
Jsme přesvědčeni, že kdyby byla projevena vůle
prováděti ustanovení uvedeného paragrafu, že by
ve většině případech došlo k prodejům půdy, takže
by odpadlo provádění vyvlastňovacího řízení.
Okamžitě by mohla býti také přidělována země-
dělská půda od státních statků.
Podle §§ 37 a 38 zákona náhradového není po-
třebí zákona a stačí souhlas vlády k převzetí půdy
od státních statků pro příděl, když cena půdy pro
příděl (v jednom roce) převzaté nepřesahuje cenu
půdy ze zabrané půdy státu v tom roce přidělené.
Až dosud bylo ze státní půdy převzato 26. 953 ha
půdy pro příděl.
9
Cena této půdy nejen nepřesahuje, avšak ani
zdaleka nedosahuje cenu půdy, kterou si stát ze
zabrané půdy podržel a u které jen nedoplatek ceny
činí přes 367 milionů Kč.
Jest z toho zjevno, že jen souhlasu vlády jest
třeba k tomu, aby zemědělská půda státních statků
byla postupně přidělena drobným přídělcům.
Pokud se týče zaměstnanců, kteří by při dalším
provádění pozemkové reformy přišli o zaměstnání,
poukazujeme na platná zákonná ustanovení, podle
nichž by museli - jako se až dosud dělo, případně
děje - býti zaopatřeni.
V souvislosti připomínáme opět prohlášení p.
ministra zemědělství v Nitře 7. června t. r. uči-
něné, v němž p. ministr jako ministr resortní pro-
hlásil, že chce v otázce přídělu půdy od státních
statků vyjíti co nejvíce vstříc.
Podle zákona přídělového má ministerstvo země-
dělství dozírati na hospodaření na půdě přidělené
(nabyvatel jest zavázán osobně a řádně hospoda-
řiti) a má právo příděl zrušiti, pokud se týče
zpět vykoupiti.
Prováděním dozoru a uplatňováním uvedeného
práva může býti neprodleně získána pro příděl
půda řady zbytkových statků. Uplatňování uve-
deného práva jest nutné neprodleně zvláště proto,
že trvání práva toho jest časově omezeno na dobu
10 roků od 12. června 1931, pokud se týče ode dne
zaknihování.
Pokud půda přidělená v jakékoliv formě přichází
do prodeje - po předběžném souhlasu min. země-
dělství - exekuční dražbou, může býti za nejnižší,
pokud se týče nejvyšší podání převzata a nově při-
dělena ministerstvem zemědělství a jest s podive-
ním, že ani tohoto práva není používáno.
Rozšířiti toto právo, ovšem za předpokladu jeho
používání i na půdu nepřidělenou a učiniti právo
to časově neomezeným by bylo možno malou úpra-
vou § 11 malého zákona přídělového. Právo kupo-
vati a prodávati půdu na volném trhu jest pro stát
dáno, aniž by tu bylo třeba zvláštního zákona.
I po stránce finanční - nehledě k prostředkům
po ruce jsoucím - jest další provádění pozemkové
reformy a poskytování úvěru finančně slabým pří-
dělcům v platných zákonech zajištěno.
Poukazujeme tu zejména na možnost, vůbec do-
sud nepoužitou, vydání Pozemkových listů úvěro-
vých.
Jsme toho názoru, že na základě zákona přídělo-
vého možno půdu přiděliti i do t. zv. rentového
pachtu.
Jest zjevno, že všechna oprávnění, která se pro
t. zv. novou pozemkovou reformu navrhují pro ko-
lonisační fond - jak obsah návrhu byl tiskem za-
znamenán - jsou v platných zákonech a to ve for-
mě mnohem výraznější.
Zásadní rozdíl jest v tom, že podle platných zá-
konů možno k účelům pozemkové reformy získati
půdu i proti vůli vlastníka, kdežto kolonisační fond
by v žádném případě takovou možnost neměl.
Povaha, naléhavost a důležitost věci vyžadovaly
obšírnějšího vylíčení, které uzavíráme těmito
otázkami:
1. Jest vláda ochotna dáti ministerstvu země-
dělství pokyn, aby ze zemědělské půdy státních
statků byla přidělena další půda drobným pří-
dělcům?
2. Přikročí vláda neprodleně k důslednému pro-
vádění platných zákonů o pozemkové reformě tak,
aby poskytován byl další drobný příděl půdy a to
za podmínek odpovídajících dnešním poměrům a
situaci lidí, přicházejících v úvahu jako přídělci?
V Praze 22. června 1936.
Dr. Patejdl, Mikuláš, dr. Klapka, Zeminová, Bábek,
Polívka,
Fiala, Uhlíř, dr. Neuman, Bergmanm, Netolický,
Lanc, Jenšovský, Šmejcová, Tichý, Hrušovský,
Stejskal, dr. Kozák, dr. Stránský, Bátková, David,
Ferd. Richter.
552/IV (překlad).
Interpelace
poslance Franze Němce
ministrovi sociální péče
o nesociálním postupu při zařazováni do
vyživovací akce.
Jest dostatečně známo, že pražský zemský úřad
každý měsíc značně snižuje částky, které okresní
úřady žádají na potravinové lístky pro nezaměst-
nané, takže okresní úřady jsou nuceny vylučovati
z vyživovací akce celé skupiny potřebných neza-
městnaných.
Jaký účinek mají tato opatření zemského úřadu
v jednotlivých okresech a tím na nezaměstnané,
ukazuje tento stav věci:
Chomutovský okresní úřad hodlá vyloučiti z vy-
živovací akce všechny nezaměstnané, kteří pře-
kročili 65 let svého věku a odnímá jim tím nej-
prostší možnost žíti s odůvodněním, že tyto neza-
městnané nelze již považovati za nezaměstnané,
nýbrž že mají býti přikázáni starobnímu za-
opatření.
Ale uváží-li se, že jen ten má nárok na důchod
přestárlých, kdo dne 1. července 1926 dosáhl 60.
roku svého věku, tedy musí býti dnes ve stáří
70 let, a že pojistné povinnosti v sociálním po-
jištění podléhají jen osoby, které dne 1. července
1926 byly starší než 60 let nebo které počaly vy-
konávati práci podrobenou pojištění teprve po 60.
roku svého věku, jest jasně zřejmo, že jsou tisíce
nezaměstnaných lidí, kteří sice překročili 65. rok
svého života, ale jsou ještě dosti statní, aby mohli
vykonávati nějakou práci. Těmto lidem není ani
možno najíti práci ani jim není možno dostati
státní důchod pro přestárlé nebo starobní důchod
od sociální pojišťovny. Denně mne navštěvují tací
nezaměstnaní, kteří prohlašují, že jim na stará
kolena již nezbývá nic jiného než sáhnouti po
oprátce a tím ukončiti svou vlastní bídu a bídu
svých rovněž nezaměstnaných dětí. Že ani obce
nemají již peněz, aby pomohly těmto ubožákům
zasluhujícím politování, jistě není třeba teprve
říkati.
10
Pan ministr sociální péče jistě měl příležitost
na svých cestách do sudetskoněmeckého nouzo-
vého území přesvědčiti se, jaká tam jest bída a
že okolnosti, které uvádím, jsou pravdivé.
Táži se tedy pana ministra sociální péče, Sou-
hlasí-li s těmito opatřeními a schvaluje-li tento
postup a co hodlá učiniti, aby starým nezaměst-
naným poskytl možnost žíti a zachránil je před
vyhladověním ?
V Praze dne 15. června 1936.
Franz Němec,
Klieber, Obrlik, dr. Zippelius, Knöchel, Frank,
inž. Richter, Jäkel, Jobst, Stangl, Kundt, Illing,
Gruber, dr. Kellner, Fischer, dr. Jilly, dr. Hodina,
Wollner, dr. Peters, Sandner, dr. Rosche, inž.
Peschka.
552/V (překlad).
Interpelace
poslance Franze Němce
ministrovi železnic
o nestejném označení jmen stanic.
V četných případech jsou německá označení sta-
ničních jmen na nádražích československých stát-
ních drah provedena podstatně menším písmem
než označení jmen v českém jazyce. Abychom
uvedli jen několik příkladů, poukazujeme na ozna-
čení stanice v Duchcově, Břešťanech a Holešicích-
Ervěnicích. Rozdíl ve velikosti písmen jest tak
značný, že jest nápadný nejen na první pohled
každému cestujícímu, nýbrž i každému cizinci,
který cestuje po
Československé republice a který
v těchto staničních budovách slyší všude němčinu,
zřetelně ukazuje, že zde v Československé repu-
blice dokonce ministerstvo, které by se mělo ří-
diti především obchodnickými zásadami, nestejnou
měrou měří národům, obývajícím
Československou
republiku.
Československé státní dráhy podle zákona ze dne
18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. (č. 206/24
Sb. z. a n. ) mají býti spravovány podle zásad
obchodního hospodaření. I když nejvyšší správní
soud praví, že dráhy jsou vázány jazykovým zá-
konem jen tam, kde jako úřad svou mocí vydávají
zákazy, příkazy nebo předpisy občanům užívají-
cím dráhy, jest přece železnice podle zmíněného
zákona povinna rozřešiti jazykovou otázku ve svém
vlastním oboru působnosti tak, aby řešení
odpoví-
dalo zásadám obchodního hospodaření.
Ale jak mají býti němečtí zákazníci spokojeni,
když pan ministr železnic trpí, aby podřízené or-
gány přímo nenávistnou tabulkovou politikou uka-
zovaly německým státním občanům, že se jejich
jazyk nepovažuje za rovnocenný a že se tedy i
v okresích, kde bydlí nejen přes 20% Němců,
nýbrž kde jsou Němci dokonce ve většině, píší
staniční jména německy podstatně menším pís-
mem nežli česky?
Taková prakse odporuje nejen smlouvám
o ochraně menšin, ústavě, nýbrž především i zá-
konu č. 404/1922 Sb. z. a n. (vl. nař. č. 206/1924
Sb. z. a n. ); neboť, kde jsou obchodní zásady, kdy
železnice považují za správné německé zákazníky
tak zbytečně a citelně urážeti a zlobiti ponižová-
ním německého jazyka? Ať nikdo nepřijde s ná-
mitkou, že by bylo příliš drahé psáti německá
staniční označení stejně veliká jako česká. Na tu
trochu barvy, které by bylo zapotřebí pro stejné
označení, dalo by se již někde v rozpočtu mini-
sterstva železnic uspořiti. Kdyby se na př. bylo
něco ušetřilo při rozpočtu na palác ministerstva
železnic, bylo by beze všeho zbylo na toto větší
vydání, ba dokonce bylo by zbylo ještě tolik pe-
něz, aby se mohlo dbáti nalézání nejvyššího správ-
ního soudu v oboru ministerstva železnic a aby
všechny zákazy a příkazy, na př.
,,nekuřáci" nebo
,,nenahýbejte se ven" byly vyvěšeny i v němec-
kém jazyku, aspoň tam, kde železniční budovy
leží v soudních okresech, v nichž bydlí aspoň 20%
Němců, nebo tam, kde dráha takovými okresy
projíždí.
Nynější praksi nelze snésti. Nehodí se k tomu,
aby udržovala nebo zvyšovala sympatii němec-
kých zákazníků pro československé státní dráhy,
ačkoliv by tato sympatie měla patřiti ke stálému
základu obchodnické kalkulace našich státních
drah. Jest nejvyšší čas, aby si pan ministr že-
leznic uvědomil tyto obchodní úkoly státních drah
a podřízené železniční orgány vychovával k roz-
umným obchodním názorům, aby plně dbajíce váž-
nosti českého jazyka zanechaly malicherné tabul-
kové politiky proti německému obyvatelstvu.
Tážeme se tedy pana ministra železnic:
1. Jest pan ministr železnic ochoten vhodnými
nařízeními změniti označení stanic na nádražích
v Duchcově, v Břešťanech a Holešicích-Ervěni-
círh, aby místní označení v německém jazyku byla
tam vyvěšena v téže velikosti a v téže úpravě
jako označení v českém jazyku?
2. Jest pan ministr železnic ochoten postarati
se na celém území státu, aby všude tam, kde se
vyvěšují německá místní označení, byly tyto ná-
pisy nebo vyhlášky vyvěšeny v téže velikosti a
v téže úpravě jako označení v českém jazyku?
3. Jest pan ministr železnic ochoten kázeňsky
stíhati podřízené orgány, jakmile nebudou šovi-
nisticky dbáti této zásady?
V Praze dne 9. června 1936.
Franz Němec,
Gruber, Klieber, Knöchel, inž. Richter, Illing,
Jobst, May, dr. Rosche, Obrlik, Stangl, Kundt, inž.
Schreiber, dr. Zippelius, Birke, Sandner, Sogl,
Wollner, dr. Jilly, Hollube, Wagner, Axmann.
11
552/VI (překlad).
Interpelace
poslanců dr. F. Hodiny a J. Jäkla
ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti
o zákazu vyvěšovati plakáty.
Jak známo, jest vyvěšování plakátů jen tehdy
závislé na úředním povolení, když se mají vyvě-
šovati tiskopisy (§ 23 tiskového zákona). Naproti
tomu nezávisí vyvěšování rukopisných plakátů na
žádném úředním povolení.
Některé četnické stanice zřejmě ještě neznají
tyto jednoduché zákonné skutečnosti, neboť opětně
se přihází, že četníci zakročují proti vyvěšování
nebo plakátování nevinných, ručně psaných lístků,
obtěžují obyvatelstvo nezákonnými šetřeními, ba
dokonce bez nejmenšího zákonitého podkladu po-
dávají v takových případech trestní oznámení.
Nemáme ve zvyku pronášeti paušální obvinění
a uvádíme hned typický případ:
Kryrská místní skupina sudetskoněmecké stra-
ny v politickém okresu podbořanském konala ve
středu dne 20. května 1936 schůzi a tuto schůzi
řádně ohlásila okresnímu úřadu. Členové této
místní skupiny sudetskoněmecké strany napsali
ručně, tedy bez pomoci nějakého mechanického
nebo chemického prostředku a neužívajíce šablo-
ny, tři plakáty. Tyto plakáty měly tento obsah:
byly ozdobeny znakem sudetokoněmecké strany,
ručně malovaným a neodporujícím žádnému zá-
konu a dále bylo znění:
,,Dne 20. května 1936
v 8 hod. večer měsíční schůze v síni hostince
»Kaiser«. Místní vedení. "
Tyto plakáty umístili členové sudetskoněmecké
strany ve výkladních oknech, nikterak nedráždily
a také neohrožovaly veřejný klid a pořádek, nýbrž
sloužily prostému účelu zváti na schůzi, která byla
úředně vzata na vědomí a včas ohlášena. Schůze
byla ostatně ohlášena jako veřejná, takže veřejná
vyhláška, pokud nešlo o tiskopis, byla dovolena
bez povolení.
Presto kryrské četnictvo zakročilo a zabavilo
dokonce tyto plakáty ještě před schůzí. Tedy ne-
jen protizákonně zabavilo plakáty, nýbrž neslý-
chaným způsobem omezilo zvaní k zákonitému
shromáždění lidu.
V této souvislosti poukazujeme, že ještě nikdy
nebyly zabaveny plakáty, které zhotovil Svaz so-
větských přátel a vyvěsil dokonce na veřejných
plakátovacích tabulích.
Zabavení samo dalo by se stále ještě omluviti
jako ukvapené, ne dosti promyšlené opatření pod-
řízeného orgánu, ale nedá se již omluviti, že kryr-
ská četnická stanice, naprosto neznajíc předpisů
tiskového zákona, zvláště § 23 tiskového zákona
(tiskový zákon ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř. z.
z r. 1863, ve znění podle zákona ze dne 15. října
1868, č. 124 ř. z. ) podala mosteckému okresnímu
soudu níže uvedené trestní oznámení. Toto řízení
nebylo naprosto zastaveno, nýbrž spis byl dokonce
postoupen podbořanskému okresnímu soudu, aby
vyslechl Františka Schreiera jako obviněného.
Trestní oznámení:
,,T VI 498/36 okresního soudu v Mostě.
Udání kryrského četnictva proti Františku
Schreierovi, malířskému mistru v Kryrech.
Svědkové: Ferdinand Kühn, pekařský mistr
v Kryrech, Josef Kaiser, hostinský v Kryrech
č. 83.
František Schreier se dopustil přestupku proti
tiskovému zákonu tím, že jako svolavatel veřejné
schůze sudetskoněmecké strany v Kryrech dal vy-
věsiti dva plakáty, jimiž se schůze oznamovala
občanům města, aniž si vyžádal od podbořanského
okresního úřadu povolení k vyvěšení.
Veřejně přístupná schůze sudetskoněmecké
strany v Kryrech byla povolena výměrem podbo-
řanského okresního úřadu ze dne 8. května 1936,
č. 12/167, ve kterémžto výměru jest škrtnut od-
stavec, jímž se povoluje plakátování podle § 23
tiskového zákona.
Plakáty, které zhotovili sami členové sudetsko-
německé strany, dal svolavatel František Schreier
vyvěsiti, a to jeden ve výkladu Ferdinanda Kühna
a druhý v okně hostinské místnosti Josefa Kai-
sera, takže plakáty byly z ulice dobře viditelné a
čitelné.
Plakáty isme vzali z výkladu a z okna, jeden
jest připojen k oznámení, kdežto druhý byl zaslán
podbořanskému okresnímu úřadu s opisem tohoto
oznámení.
František Schreier, který jakmile se dověděl, že
plakáty byly sňaty, dostavil se na naši stanici,
žádal rozhodně, abychom mu vysvětlili důvody,
proč jsme plakáty zabavili a sňali, uvedl, že ve
vyvěšení plakátů nevidí nic protizákonného, poně-
vadž nejde o plakáty tištěné, nýbrž o plakáty
ručně psané a malované. "
Jak zabavení ručně psaných plakátů, tak i trest-
ní šetření, a to, že trestní řízení nebylo ihned za-
staveno, byly protizákonné činy; neboť ručně
psané plakáty, které ani nepobuřovaly ani nepo-
rušovaly veřejný klid a pořádek, neodporují žád-
nému zákonu a mají zůstati vyvěšeny nerušené:
neboť § 23 vztahuje se podle svého jasného znění
jen na tiskopisy, ale nikterak na ručně psané vý-
robky; to věděl dokonce obviněný jako prostý člo-
věk, ale nikterak četník, který plakáty zabavil,
odpovědný správce kryrské četnické stanice, který
musí odpovídati za oznámení, ani odpovědný funk-
cionář mosteckého státního zastupitelství.
Tážeme se pana ministra vnitra a pana mi-
nistra spravedlnosti:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten zjistiti tento
stav věci?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten dáti poučiti
zemské úřady, zemské četnické velitelství, okresní
úřady a okresní četnické stanice, že § 23 tiskového
zákona platí jen pro tiskopisy, nikterak pro vý-
robky ručně psané a že širší výklad trestního zá-
kona je nepřípustný?
3. Jest pan ministr vnitra ochoten dáti zahájiti
kázeňské řízení proti četníkovi, který provedl za-
bavení, a proti veliteli kryrské četnické stanice?
4. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten dáti
zahájiti kázeňské řízení proti odpovědnému úřed-
12
níkovi mosteckého státního zastupitelství, který
nedal zastaviti řízení?
V Praze dne 13. června 1936.
Dr. Hodina, Jäkel,
May, Knöchel, Klieber, dr. Rosche, inž. Richter,
Stangl, Sandner, Franz Němec, Kundt, Nickerl,
dr. Zippelius, Kellner, Obrlik, Illing, inž. Künzel,
Jobst, inž. Lischka, inž. Peschka, dr. Peters, inž.
Schreiber.
552/VII.
Interpelace
posl. Jar. Bátkové, dr Stránského,
F. Richtra a Fr. Langra
ministru veřejných prací
o zřízení betonového mostu v okolí Nových
Mlýnů na řece Dyji.
Rok co rok dovolává se země Moravskoslezská
při sdělávání státního rozpočtu, aby na její inves-
tiční stavby, veřejné budovy, ústavy, silnice a
mosty bylo pamatováno, ale rok co rok je země
Moravskoslezská položkami ve státním rozpočtu
pro ni určenými málo spokojena.
Země Moravskoslezská má mnoho vodních toků,
které je nutno zregulovat. V kraji hrozného ne-
štěstí, o němž 26. května t. r. zpráva otřásla
i vzdáleným zahraničním tiskem a při kterém 31
dětských životů padlo za oběť rozvodněným prou-
dům, protéká řeka Dyje od Dolních Věstonic bez
jediného mostu. Zejména v době rozvodnění valí
své vody podél břehů divoce zarostlých, bažina-
tých, které chovají nebezpečí záplav a škod na
polích i na lukách. Marně volali už nesčetněkrát
zástupci země Moravskoslezské po regulaci Dyje
v tomto úseku i po mostním spojení. 20 km od
Dolních Věstonic je most, který nepřipojuje se ani
na okresní silnici, nýbrž na podřadnou zanedba-
nou cestu. To je hlavně příčina proč povozy, pře-
vážející školní děti z obce Rakvic musely být
z jednoho břehu rozvodněné řeky Dyje převáženy
na druhý. Je to otřásající doklad, jak naléhavé
jsou potřeby Moravskoslezské samosprávy, která
marně domáhá se přídělu na to nejpotřebnější.
Celý kraj v okolí hrozného neštěstí očekává oka-
mžitou nápravu postavením řádného betonového
mostu. Proto se podepsaní poslanci ptají velmi
naléhavě pana ministra veřejných prací:
Je pan ministr ochoten ihned nařídit vše po-
třebné k postavení betonového mostu přes řeku
Dyji u Nových Mlýnů?
Je pan ministr ochoten nařídit, aby se stavbou
tohoto mostu bylo započato co nejdříve, aby oběti
31 dětských životů, které si nebezpečné místo vy-
žádalo, byly poslední?
Je pan ministr ochoten nařídit okresnímu úřadu
v Břeclavi, aby provedl s největším urychlením
výstavbu provisorního dřevěného mostu do té
doby, než bude betonový most hotov?
V Praze, dne 22. června 1936.
Bátková, dr. Stránský, Ferd. Richter, Fr. Langr,
dr. Neuman, Bergmann, Zeminová, dr. Patejdl,
Uhlíř, Jenšovský, Fiala, Mikuláš, Lanc, Bábek,
dr. Klapka, Netolický, Tichý, Polívka, Šmejcová,
Stejskal, Tykal
552/VIII.
Interpelace
poslanců J. Bátkové, F. Zeminové a
V. Polívky
ministrovi vnitra
o reorganisací protilichevní služby.
Pan ministr vnitra ve svém projevu dne 20.
listopadu 1935 ve schůzi sociálně politického vý-
boru a zásobovacího výboru prohlásil, že se v mi-
nisterstvu vnitra provádějí potřebné práce pro
zreorganisování protilichevní služby (kontrolní
cenová služba), jejímž úkolem bude, aby obyvatel-
stvu dostalo se potřebných produktů v ceně rela-
tivně přístupné.
O otázce reorganisace protilichevní služby in-
tervenovaly dne 20. prosince 1935 u pana ministra
vnitra poslankyně Zeminová, Bátková a Šmejcová,
aby jej upozornily, že ve veřejnosti kolují poplaš-
né zprávy, že reorganisace protilichevní služby
má být provedena v neprospěch spotřebitelů. Pan
ministr vnitra ujistil intervenující poslankyně, že
kontrolní služba protilichevní bude zesílena o od-
borné síly, že bude však v důležitých místech u
některých okresních úřadů zřízena - vedle cen-
trály u zemských úřadů - ještě zvláštní exposi-
tura kontrolní služby protilichevní a protizdražo-
vací, aby kontrola byla intensivnější.
Nyní předložilo ministerstvo vnitra návrh na
reorganisaci protilichevní služby v tom smyslu,
že dosavadní soustředěná služba u zemských
úřadů má býti rozdělena do 31 obvodů, do význač-
ných okresů. Okresní úřady, jimž budou kontrolní
orgány protilichevní přiděleny, mají obstarávati
kontrolní službu vždy v několika okresích sou-
sedních a mají kontrolní službu samy říditi.
Tento návrh, ačkoli podle jeho dobrých intencí
má býti kontrolní služba zesílena, zdá se býti ne-
způsobilým k tomu, aby skutečné zajistil dobrou
protilichevní kontrolní službu. Okresní úřady ne-
mají v tomto oboru téměř žádných zkušenosti,
poněvadž až dosud byly lichevní úřady organiso-
vány centrálně, jejich služba byla řízena rovněž
z jednoho ústředí t. j. dříve z ministerstva pro
zásobování lidu, po zrušení tohoto ministerstva
pak ze zemských úřadů. Tím bylo dosaženo jisté
neodvislosti kontrolních orgánů od místních poměrů
v jednotlivých okresech a jednotné linie v kontrol-
ní službě.