7
521/IX (překlad).
Interpelace
poslance K. Grubra
ministru spravedlnosti
o protizákonném jednání soudce dr Sou-
hrady u tachovského okresního soudu.
Dne 29. dubna 1934 dostavil se k tachovské-
mu okresnímu soudu František Dobner ze Staré
Knížecí Huti v soukromé právní věci a žádal pří-
tomného soudce dr Souhradu o právní poučení.
František Dobner, jenž jest místní vedoucí
sudetskoněmecké strany ve Staré Knížecí Huti,
měl při této návštěvě na výložku svého kabátu
známy malý odznak sudetskoněmecké strany
v podobě štítku.
Než soudce dr Souhrada, který patří k české
národnosti, poskytl právní poučení, prohlédl Fran-
tiška Dobnera a viděl na něm odznak sudetsko-
německé strany. Sotva soudce tento odznak uzrel,
vyzval Františka Dobnera, aby odznak se svého
výložku sňal.
František Dobner, který věděl, že tento po-
žadavek odporuje zákonu, obával se, že mu soud-
ce neudelí právního poučení, nevyhoví-li jeho vý-
zve. Proto mlčky odznak sňal. Při této události
byla přítomna manželka Františka Dobnera, paní
Anna Dobnerová, která může celý případ do-
svědčiti.
Dne 27. května 1936 dostavil se Jan Helgert
ze Zadního Pavlova Studence k témuž soudci a
žádal o právní poučení. Poněvadž Jan Helgert
jest rovněž členem sudetskoněmecké strany, měl
i on výše zmíněný malý odznak této strany.
Soudce dr Souhrada mu zase vytkl, že nosí tento
odznak, a i v tomto prípade požádal stranu žá-
dající o poučení, aby sňala odznak.
Chovaní soudce dr Souhrady jest nezákonité
a svedčí o nenávistném zaujetí proti sudetsko-
německé strane. Úkol soudce jest nestranně vy-
konávati soudnictví a při vykonávaní svého po-
volání se zdržeti jakéhokoliv politikaření. Když
soudce dr Souhrada již při udílení právního po-
učení postráda nutné nestrannosti a vykonáva
velmi ostrý nátlak na politické smýšlení stran,
přicházejících k soudu, co lze potom od tohoto
soudce očekávati, když v řízení má rozhodovati
o právu člena sudetskoněmecké strany?
Tážeme se tedy pana ministra spravedlnosti:
1. Jste ochoten soudce tachovského okresní-
ho soudu dr Souhradu pro jeho nezákonitý postup
pohnati k odpovědnosti a kázeňsky potrestati?
2. Jste ochoten poskytnouti záruky, že se
soudcové české národnosti nebudou již dopouštěti
podobných přehmatů vůči členům sudetskoněmec-
ké strany?
V Praze dne 6. června 1936.
Gruber,
G. Böhm, Illing, dr Hodina, Birke, dr Eichholz,
Frank, dr Köllner, Jäkel, inž. Karmasin, Axmann,
Hollube, dr Jilly, dr Rosche, Jobst, Fischer,
Knorre, Kandt, E. Köhler, Klieber, inž. Lischka,
inž. Künzel, KnöcheI, dr Kellner.
521/X (překlad).
Interpelace
poslanců E. Kundta a dr H. Neuwirtha
předsedovi vlády
a ministrovi národní obrany,
že se ke stranicko-politické agitaci zne-
užívá názvosloví zákona o obraně státu.
Při poradách o zákoně o obraně státu podal
jak pan předseda vlády, dr Milan Hodža, tak
i pan ministr národní obrany, F. Machník, uklid-
ňující vysvětlení, že se zákona o obraně státu
nesmi nikdy stranicky zneužívati.
Od té doby uplynuto několik neděl a již se
tropí pustá a nesvědomitá stranícko-politická agi-
tace s názvoslovím zákona o obraně státu na újmu
ideje obrany státu. Zdá se, že především pojem
státní spolehlivosti se stal zdrojem nenávistných
novinářských útoků jedné skupiny státních obča-
nů proti jiné jejich skupině.
Farizejsky se zde vychvaluje jedna skupina
proti jiným, že si její členové zpachtovali státní
spolehlivost a že tedy ovšem do podniků pro stát
důležitých mají býti přijímáni majetníci jejích
stranických legitimací, zatím co ti, kdož nemají
legitimaci strany nejhlasitěji křičící, měli by z
podniků pro stát důležitých býti vyhozeni, kdyby
to šlo podle této agitace.
Člověk musí čísti jistý tisk, aby zjistil, jak
se pojmu státní spolehlivosti zneužívá, aby se jed-
na skupina státních občanů vynášela proti jiné.
Uvádíme:
Den před volbami do závodních výborů v to-
várnách Kolben-Daněk uveřejnil na příklad orgán
českých národních socialistů A-Zet toto pro-
volání:
Dnešní volby do závodního výboru mají i
proto zvláštní význam, poněvadž se konají něko-
lik dní po projednání zákona o obraně státu. Není
tajemstvím, že i koncern Kolben-Daněk patří me-
8
zi podniky, které vyrábějí materiál pro státní
obranu.....Proto musí býti heslem každého
slušného českého dělníka: Svůj hlas odevzdám
jen státně spolehlivým kandidátům. Všechny hla-
sy statné spolehlivých dělníků patří kandidátní
listině č. 1......«
Nevolí-li dělník spojenou listinu českých
sociálních demokratů a národních socialistů č. 1,
projevuje tedy podle této teroristické volební
agitace dvou zmíněných českých vládních stran
nuceně sám, že jest "státně nespolehlivý".
Jest přirozené, že se český levý socialistický
tábor nespokojil s tím, aby tento volební teror
omezil na české podniky. Již Severočeské Slo-
vo" ze dne 18. května 1936 se pokusilo vyhro-
žujíc »paragrafem o nespolehlivosti" působiti na
volby do závodního výboru Ústecké chemické to-
várny, které byly vypsány na den 29. května
1936.
" Volby budou zároveň měřítkem pro smýšle-
ní zaměstnanců tohoto velkého podniku, jehož
velkou důležitost pro obranu naší země nelze po-
pírati. Zároveň se ukáže, kolik českých zaměst-
nanců a voličů podnik již má....."
Ale nejen levý socialistický vládní tábor, o-
značující se za jediného pachtýře demokratické
myšlenky, nýbrž i český občanský socialismus
dává předem tušiti, jak hodlá vykládati jednotlivé
paragrafy zákona o obraně státu. Tak píše "Ne-
dělní list" ze dne 17. května:
"Nikoliv, nestačí zákonem ustanoviti pojem
"státně nespolehlivý".....Stát má mnoho set
možností, aby donutil podnikatele, aby zaměstná-
vali české a slovenské dělníky.... S existenci
státu není dovoleno si zahrávati......"
Toto nebezpečné zneužívání zákonitých for-
mulací jasně ukazuje, jak by si podstatné části
českého vládního tábora přály, aby se zákon pro-
váděl, při čemž zřejmě doufají, že naše veřejná
správa bude úplně zpolitisována. Ukazuje se, že
široké české vrstvy považují zákon o obraně stá-
tu za záminku k podezřívání sudetských Němců
a že by ho rády zneužily jako pomůcky k za-
tlačováni německého živlu v našem státě.
Půjde-li to tak dále a bude-li vláda trpěti ta-
kové stranicko politické štvaní opírající se o zá-
kon o obraně státu, bude to jistě míti škodlivý
vliv na ideu obrany státu, která má býti společ-
ná všem státním občanům bez ohledu na stra-
nicko politickou příslušnost, na národní a ethni-
ckou příslušnost, na jazyk a rasu. Pokud jde o
ideu obrany státu, musí býti úkolem každé stát-
nické politiky chrániti tuto ideu před stranicko
politickou agitaci.
Jednotlivý státní občan nesmí pociťovati do-
jem, že vláda pokládá jednotlivé stranickopoli-
tické skupiny za státně spolehlivé a jiné za stát-
ně nespolehlivé. Ale tento dojem se musí vzbu-
zovati, když vláda klidně přihlíží k počínání jisté-
ho tisku a nenajde ani slova kritiky.
Důvěřujíce slibům pana předsedy vlády dra
Milana Hodži a pana ministra národní obrany
F. Machníka, proneseným při přípravách zákona
o obraně státu, tážeme se pana předsedy vlády
a pana ministra národní obrany:
1. Jest vláda, zvláště pan předseda vlády a
pan ministr národní obrany, ochotna prohlásiti,
že ostře odsuzuje stranicko politickou agitaci s
názvoslovím zákona o obraně státu, zvláště
s pojmem státní spolehlivosti?
2. Jak hodlá vláda zakročiti proti zneužívání
názvosloví zákona o obraně státu ke stranicko
politické agitaci, která jednotlivé státní občany a
jejich skupiny proti sobě štve a dráždi ke ško-
dě idey obrany státu?
V Praze dne 6. června 1936.
Kundt, dr Neuwirth,
Fischer, dr Kellner, Wollner, Gruber, Jäkel, inž.
Lischka, Illing, dr Rosche, Stangl, Sandner, Frank,
Wagner, Obrlik, Jobst, inž. Schreiber, inž. Kün-
zel, dr Zippelius, May, dr Peters, inž. Richter.
521/XI (překlad).
Interpelace
poslanců E. Kundta a R. Sandnera
vládě,
že vláda těžce poškodila svazy péče
o mládež.
Když nouze v našem státě stále vzrůstala
a tím těžce trpěla především dorůstající mládež,
došlo k pomocnému dílu "Demokracie mládeži"
jako k akci nadstranické a zahrnující všechny ná-
rody našeho státu. Její pomocí se chtělo dokázati,
že demokracie z vlastního popudu dobrovolně do-
vede chrániti obyvatelstvo a především mládež
před hladem a zimou.
S německé strany se připojily k pomocnému
dílu ihned četné osobnosti a všechny velké sva-
zy (Říšský svaz německé péče o mládež, Němec-
ký říšský svaz Caritas, Německý kulturní svaz,
Německý tělocvičný svaz, Svaz Němců, Svaz ně-
meckých učitelů a jiné). Výsledek závisel na tom,
jak se povede úmysl otevříti nové peněžní zdro-
je. V tomto úmyslu byla společnost pro obilní
monopol v roce 1934 požádána, aby při nakupo-
vání obilí vybírala od zemědělců a obchodních
firem dobrovolný příspěvek 5 h za metrický cent
obilí a aby jej účtovala odděleně pro péči o mlá-
dež. Musilo se předpokládati, že tuto akci na-
9
vrkující "Demokracie mládeži" a tedy i všechny
celostátní svazy péče o mládež budou pozvány
k rozdělení a použití peněz. Vláda však rozhodla,
že o rozdělení vybraných peněz svazům věnu-
jícím se péči o mládež má rozhodnouti minister-
ská rada. Toto usnesení vlády bylo také uveřej-
něno v denních listech. Veřejnost měla se tedy
právem domnívati, že vláda zamýšlí rozděliti pe-
níze spravedlivě a nestranně a především s po-
mocí a prostřednictvím uznaných velkých celo-
státních svazů péče o mládež.
Příslušné svazy, které bez výjimky musí zdo-
lávati ohromné úkoly, na něž ani zdaleka nemají
dostatek peněz, ucházely se ovšem ihned, jakmi-
le bylo usneseni vyhlášeno, o podíl z těchto pe-
něz. Kromě německého a českého Říšského sva-
zu péče o mládež, které oba jistě jsou přede-
vším příslušné prováděti pomocné akce pro mlá-
dež a které také vláda dovede vždy najíti, když
jde o to, aby se vykonala nějaká práce bezplat-
ně v zájmu péče o mládež, ucházel se o subven-
ci z tohoto titulu také Německý svaz Caritas,
stejně jako oba výše uvedené svazy včas a odů-
vodněně.
Úhrnem vynesla přirážka podle neoficielních
údajů asi 600-700. 000 Kč. Na tento peníz přijde-
me i tehdy, když přepočítáme obrat společnosti
pro obilní monopol. Veřejnost se musila domníva-
ti, že se členové vlády nyní podle došlých žá-
dostí, zpráv dotázaných referentů a podle vše-
obecné znalosti jednotlivých velkých svazů péče
o mládež rozhodnou rozděliti úhrnnou částku me-
zi akci "Demokracie mládeži" a jiné německé, čes-
ké, polské a maďarské svazy péče o mládež a
že rozdělovači klíč oznámí veřejnosti.
Podle zpráv, které pronikly na veřejnost, za-
bývala se ministerská rada rozdělením koncem
roku 1935. Prostřednictvím činovníka jednoho z
obdařených svazů, jenž se považoval za poško-
zena oznámeným klíčem, dověděli se podepsaní,
jak byly peníze rozděleny.
|
Dostali: |
|
|
čestí sociální demokraté |
50. 000 Kč, |
|
česti národní socialisté |
50. 000 Kč, |
|
česká strana lidová |
50. 000 Kč, |
|
německá sociálně demokratická strana |
45. 000 Kč, |
|
svaz "Bund der Landwirte" |
25. 000 Kč, |
|
akce »Venkov dětem« |
200. 000 Kč, |
|
spolek »České srdce« |
50. 000 Kč, |
|
Československý Červený kříž |
50. 000 Kč, |
|
český dělnický spolek »Humanita« |
30. 000 Kč, |
|
akce "Demokracie mládeži" |
50. 000 Kč, |
|
600. 000 Kč. |
|
Toto rozdělení ohromně poškozuje velkou
část obyvatelstva tohoto štátu. Dosáhlo se jím
opaku toho, čeho chtěla dosíci sociálni akce De-
mokracie mládeži". Zde nejvyšší vládní místa ú-
plné zneuznala demokratické zásady. Není mož-
né, aby vláda peníze věnované jasně na určitý
účel nepřidělila svazům zabývajícím se těmito
úkoly částečně i na příkaz státu, nýbrž politi-
ckým stranám, které nevěnují tyto peníze veške-
renstvu, nýbrž jen úzkému okruhu, v němž roz-
hoduje stranická legitimace. Ode kdy jest péče
o mládež úkolem politických stran? Proč byly
pominuty oba říšské svazy péče o mládež a Ně-
mecký říšský svaz Caritas? Proč dostala, když
byly již tyto svazy pominuty, akce "Demokracie
mládeži" jen 8% rozdělených peněz? Proč dostal
25. 000 Kč svaz "Bund der Landwirte", o němž
není ani naznačeno, že by měl organisaci péče
o mládež a jistě má ve svých řadách poměrně
ještě nejméně dětí nouzi trpících? Proč naproti
tomu nedostala nic německá křesťansko-sociální
strana, když byl již pominut Německý říšský
svaz Caritas ? Proč dává vláda politickým stra-
nám peníze na péči o mládež, když dobře ví, že
nemůže od žádné politické strany žádati, aby tyto
peníze vyúčtovala?
Všechny výše uvedené otázky a mnoho ji-
ných, které si vůbec netroufáme uvésti se zřete-
lem na vážnost vlády, kterou dlužno hájiti, za-
městnávají především sudetskoněmeckou veřej-
nost, která se dověděla o tomto jednostranném
rozdělení a plným právem cítí, že byla především
poškozena. Neboť ani peníze, které dostali ně-
mečtí sociální demokraté, ani peníze, které do-
stal svaz »Bund der Landwirte« neprospějí v pod-
statné míře německým dětem trpícím nouzi. V o-
bou stranách zahrnuta jest jenom malá část su-
detskoněmeckého obyvatelstva a aspoň svaz
"Bund der Landwirte" vůbec neví, které nouzi
trpící děti by měl obdařiti a kterou organisací
by je měl zachytiti.
Pro křiklavé bezpráví, které zde bylo spáchá-
no, a poněvadž se zatím mají brzy rozděliti část-
ky, nově vybrané společností pro obilní monopol
(podle výpočtů mělo býti již v březnu znovu po
ruce přes 800. 000 Kč), táží se podepsaní poslanci
vlády:
1. Souhlasí vylíčený stav věci se skuteč-
ností?
2. Co hodlá vláda podniknouti, aby zase ob-
novila otřesenou důvěru v nestrannost rozhod-
nuti ministerské rady?
3. Jest vláda ochotna vydati prohlášení, kte-
ré by uklidnilo německé obyvatelstvo a vysvětli-
lo mu důvody postupu vlády, kterému nerozumí?
4. Jest vláda ochotna vyžádati si od politi-
ckých stran zpět peníze, které neprávem při-
jaly?
5. Jest vláda ochotna příště ze zmíněného
fondu nevydávati žádných peněz politickým stra-
nám?
6. Jest vláda ochotna naříditi, aby peníze,
které se budou brzy rozdělovati, prospěly těm
vrstvám obyvatelstva, které trpí nejvyšší nouzi a
které dosud nemohly býti vůbec zachyceny ob-
10
dařenými stranami a svazy, to znamená, je-li o-
chotna přiděliti ihned přiměřeně velkou částku
Říšskému svazu pro německou péči o mládež?
V Praze dne 4. června 1936.
Kundt, Sandner,
inž. Richter, Budig, Birke, Knorre, May, G. Böhm,
dr Rosche, dr Köllner, Gruber, Fischer, Axmann,
Illing, Jobst, F. Nitsch, dr Eichholz, dr Kellner,
Hollube, dr Neuwirth, Frank, inž. Künzel, dr
Jilly, Jäkel, Rösler, dr Hodina, Knöchel, inž. Kar-
masin, E. Köhler, inž. Lischka, Obrlik, dr Peters,
Hirte, Nickerl, inž. Peschka, Stangl, Wollner,
Wagner, Sogl, dr Zippelius, inž. Schreiber, dr
Szüllö, Jaross, Esterházy, Petrášek, dr Porubszky,
A. Nitsch, Szentiványi, dr Korláth, dr Holota,
Franz Nemec, Klieber.
Původní znění ad 521/II.
Interpelacja
posła dra Leona Wolfa
do Ministra Spraw Wewnętrznych
w sprawie nierównego traktowania pol-
skiej narodowości odnośnie do zarządzeń
organizacji cywilnej obrony przeciwlot-
niczej.
Ministerstwo Spraw Wewnętrznych wydało
na podstawie § 4, ust. 2, ustawy z 11 kwietnia
1935, L.: 82 Zb. U. i R. i § 2, ust. 1 rozp. rządu
z 18 października 1935, L.: 199 Zb. U. i. R. in-
strukcje 1« (organizacje cywilnej przeciwlotniczej
ochrony CPO w gminie) i Instrukcje 2« (dla
służby pożarnej CPO).
Instrukcje te stanowią bardzo ważne wska-
zówki dla zachowania się i obrony ludności na
wypadek ataków lotniczych podczas wojny,
chodzi o bezpieczeństwo i życie mieszkańców.
Ponieważ obowiązkiem państwa jest dbać na
równi o bezpieszeństwo wszystkich obywateli,
dlatego też instrukcje te powinne być równie
przystępne dla wszystkich bez względu na naro-
dowość. W ogłoszeniu o wydaniu tych instrukcji
jednakowoż w przeciwieństwie do tej zasadniczej
tezy uniemożliwia się obywatelom narodowości
polskiej korzystanie z tych instrukcji. Ogłoszono
bowiem w gminach, zamieszkałych przez ludność
polską, że cena egzemplarza tych instrukcji wy-
nosi w języku czeskim 60 halerzy, w języku
czeskim i niemieckim 1 Kč 10 h, a w języku
czeskim i polskim 10 Kč.
Cena 10 Kč za czesko-polskie egzemplarze
jest w stosunku do ceny egzemplarzy w innych
językach niesłychanie wygórowana, a ponieważ
ludność polska jest uboga, przeważnie robotnicza
i małorolnicza, nie będzie mogła korzystać ze
wskazówek w tych instrukcjach.
Podpisani zapytują Pana Ministra:
Z jakich powodów i dla jakiego celu wy-
znaczno dla czesko-polskich instrukcji cenę tak
wygórowaną i dlaczego ludności narodowości
polskiej uniemożliwia się zapoznanie z przepisami
o środkach obronnych w czasie ataku lotniczego.
W Prażę, -dnia 26 maja 1936.
Dr Wolf,
Čavojský, Hlinka, Danihel, Haščík, Longa, Onder-
čo, Turček, Dr Sokoł, Suroviak, Dr Tiso, Rázus,
Slušný, Sidor, Sivák, Sałat, Florek, Drobny,
Dembovský, Kendra, Dr Pružinský.
Původní znění ad 521/III.
Interpellation
des Abgeordneten Schenk
an den Minister des Innern
wegen brutalen Vorgehens des Gendar-
meriepostenkommandanten in Kunners-
dorf im Erzgebirge, Bez. Komotau.
Am 3. Juni 1936 erschienen vormittags 9 Uhr
in der Wohnung des Johann Ziegelschmied, Berg-
arbeiter in Kunnersdorf Nr. 223 zwei Finanzbe-
amte im Zivil um eine Hausdurchsuchung nach ge-
paschter Ware vorzunehmen. Vier erwachsene
Söhne im Alter vom 25-30 Jahren stehen im Ver-
dacht Paschware zu vertreiben. Die Genannten
verlangten, dass Gemeindevertreter und Gendar-
men zur Hausdurchsuchung beigezogen werden.
Darauf entfernte sich ein Finanzbeamter um dem
Wunsche zu entsprechen. Nach durchgeführter
Hausdurchsuchung waren zwei leere Schachteln
und ein Stück Seife das gesamte Ergebnis.
Eine Partie Kunnersdorfer Arbeiter arbeiten
in unmittelbarer Nähe an einer Wasserleitung.
Diese Arbeiter gingen in den Garten des Hauses
Nr. 223, weil die Durchsuchung bei ihren beschäf-
tigten Mitarbeitern stattfand und wollten sie sich
überzeugen, warum die fremden Herren mit den
Gendarmen erschienen waren. Der Oberwacht-
meister, der die deutsche Sprache nicht be-
herrscht, schrie die Leute im Garten an und ver-
langte tschechisch das Verlassen des Gartens.
Obwohl die Leute kein Wort verstanden, so
drängten sie zu dem kleinen Tor, um wieder zur
11
Arbeit zu gehen. Dem Wachtmeister ging das viel
zu langsam und er ging mit blankem Säbel in der
einen und mit dem entsicherten Revolver in der
anderen Hand gegen die cca 30 Arbeiter vor. Er
stiess auch eine Mutter von zwei schwachsinni-
gen Kindern namens Hedwig Tauber, weil die Frau
sagte, wenn man den Leuten Brot und Arbeit
geben würde, hätten sie es nicht notwendig pa-
schen zu gehen. Wie nervös der genannte Ober-
wachtmeister mit seinen Waffen in den Händen
unter den vollkommen unbewaffneten Leuten he-
rumsprang beweist, dass er selbst den einen Fi-
nanzbeamten an der Brust fasste und ihn zum
Türchen hinausstossen wollte.
Es erschien der Bezirksvertreter der Kommu-
nistischen Partei im Bezirk Komotau namens Ru-
dolf Kettner und protestierte gegen diese Vor-
gangsweise. Auch er verlangte, man soll den Leu-
ten Lebensmittelkarten geben oder Arbeit be-
schaffen. Dann wird es niemand notwendig haben
ungesetzliche Handlungen zu begehen. Rudolf
Kettner und sein Bruder Anton Kettner als auch
drei Brüder der Familie Ziegelschmied wurden
für verhaftet erklärt und abgeführt. Die übrigen
Arbeiter begleiteten die Verhafteten bis zum Ge-
meindeamt Kunnersdorf. Dort erschien ein Ueber-
fallauto des Gendarmeriepostens Komotau und
drängte einen Trupp Arbeiter in das Gebäude.
Dort wurden 14 Mann verhaftet und in das Kreis-
gericht nach Brüx eingeliefert. Ein Teil von ihnen
ohne Rock und Hemd. Unter den Arbeitern be-
finden sich 4 Verheiratete und ein 15 jähriger Jung-
arbeiter. Einige gehören der sozialdemokratischen
Partei an. Ihre Namen lauten: Otto und Hugo
Ziegelschmied, Rudolf und Anton Kettner, Rudolf
Bergmann, Josef Blum, Alois Světlík, Franz
Luksch, Max Seelinger, Anton Tauber, Herbert
Reidelt, Julius Grab, Karl und Josef Groh, sämt-
liche aus Kunnersdorf.
Hinzugefügt muss werden, dass schon seit
zwei Zuteilungsperioden der staatlichen Ernäh-
rungsaktion hunderte Arbeitslose aus der Aktion
ausgeschlossen wurden. In der letzten Zuteilungs-
periode allein fehlen 103. 000 Kč, sodass die Ge-
meindeämter auf Grund der geringeren Zuteilung
ganz einfach 10% der Arbeitslosen aus den Listen
herausstreichen. Allen 4 Söhnen wurden die Le-
bensmittelkarten gestrichen.
Durch diese Methoden herrscht im gesamten
Bezirk Komotau eine ungemein erbitterte Stim-
mung.
Wir fragen den Herrn Innenminister:
1. Ist ihm bekannt, dass Gendarmerieposten-
kommandanten in rein deutschen Ortschaften der
deutschen Sprache nicht mächtig sind und dass
sie ohne zwingenden Grund ihre Waffen ziehen
und die ruhige und waffenlose Bevölkerung mit
entsicherten Waffen bedrohen?
2. Ist er bereit auf dringendem Wege die Un-
tersuchung einzuleiten und die eheste Freilassung
der Verhafteten zu veranlassen?
3. Ist der Herr Minister bereit zu veranlassen,
dass bei Exekutionen, Hausdurchsuchungen oder
anderen ähnlichen Anlässen die amtshandelnden
Organe in anständiger Art und Weise mit der Be-
völkerung umgehen, damit sich solche Vorfälle
nicht mehr wiederholen?
4. Ist er bereit die Bestrafung und die Ent-
lassung des Postenkommandanten zu verfügen?
Prag, am 4. Juni 1936.
Schenk,
Dr Jaromír Dolansky, Klíma, Kliment, Vodička,
Procházka. Appelt, Machačová, Fuščič, B. Köhler,
Vallo, Dr Clementis, Schmidke, Hodinová-Spurná,
Zupka, Synek, Šverma, Kopecký, Nepomucký,
Zápotocký, Kosik.
Původní znení ad 521/VI.
Interpellation
der Abgeordneten Dr Rösche und
Dr Hodina
an die Regierung,
wegen mangelhafter Beantwortung von
Interpellationen.
Die Abgeordneten der SdP haben wiederholt
gemäss § 68 der Geschäftsordnung Interpellatio-
nen eingebracht und am Ende dieser Interpella-
tionen verschiedene Schlussfragen gestellt, die
immer ganz konkret lauteten.
Diese Interpellationen sind jedoch keineswegs
hinsichtlich jeder einzelnen Frage beantwortet
worden, es entwickelt sich vielmehr der Brauch,
dass nur eine pauschalmässige, allgemeine Inter-
pellationsbeantwortung erfolgt.
Ein besonders typischer Fall dieser Praxis
ist die Antwort der Regierung vom 2. März 1936
auf die dringliche Interpellation der Abgeordne-
ten E. Kundt, Dr Hans Neuwirth und Rudolf Sand-
ner wegen verfassungswidriger und minderhei-
tenschutzwidriger Erlässe und Amtshandlungen
des Ministeriums für nationale Verteidigung
(Druck 288). In dieser InterpeHationsbeantwor-
tung wurde auf die sechs gestellten Fragen kein
Bedacht genommen; die Beantwortung erfolgte
vielmehr generell und hat die in der Interpellation
gestellten Anfragen keineswegs erledigt, vielmehr
in wesentlichen Teilen übergangen.
Eine solche Beantwortungspraxis vermindert
natürlich in erheblichem Masse den Wert der po-
litischen Kontrolle, die durch das Interpellations-
recht der erwählten Volksvertreter ausgeübt
wird.
Die Abgeordneten und Senatoren der Sude-
tendeutschen Partei würden daher genötigt sein,
l2
über denselben Sachverhalt mehrere Interpella-
tionen einzubringen und in jede einzelne Interpel-
lation nur eine einzige Schlussfrage aufzunehmen,
um sich die konkrete Beantwortung ihrer Fragen,
auf die sie einen Rechtsanspruch haben, zu
sichern.
Die Abgeordneten der Sudetendeutschen und
Karpathendeutschen Partei würden bedauern,
wenn es notwendig wäre, auf diese Weise die
Hauskanzlei mit Mehrarbeit zu belasten. Sie hof-
fen jedoch, dass sowohl die Regierung, wie auch
die einzelnen Ressortminister die Praxis der ge-
setzwidrigen Uebergehung einzelner Anfrage-
punkte verlassen und in Hinkunft die einzelnen
Fragepunkte bei jeder Interpellation durch die
entsprechende Beantwortung erledigen. Nur so
hat die Ausübung des politischen Kontrollrechtes
für die Interpellanten einen Wert, denn eine ge-
nerelle Beantwortung, die nicht auf den Sachver-
halt und auf die Gründe der Interpellation eingeht
und gewisse Fragepunkte sogar mit Stillschwei-
gen übergeht, erfüllt nicht den vom Gesetze ge-
wollten Zweck der Interpolation.
Wir richten daher an die Regierung die An-
frage:
Ist die Regierung bereit, dafür zu sorgen,
dass bei der ßeantwortung jeder Interpellation
zum Sachverhalt der Interpellation und zu deren
Begründung Stellung genommen wird und jeder
einzelne Fragepunkt in der Beantwortung erledigt
wird?
Prag, am 6. Juni 1936.
Dr. Rosche, Dr. Hodina,
Budig, E. Köhler, Birke, G. Böhm, Knorre, Dr.
Jilly, Kg. Künzel, Klieber, Hollube, Dr. Kellner, Gruber, Jäkel, Ing. Karmasin, Dr. Eichholz, Jobst,
Fischer, Dr. Köllner, Kundt, Frank, Axmann,
Illing, Ing. Lischka, Knöchel
Původní znení ad 521/VIII.
Interpellation
der Abgeordneten Hubert Birke und
Ernst Kundt
an den Minister des Innern
Befreffend das Vethalten der Bezirksbe-
hörde Trautenau gegenüber den Abge-
ordneten und Senatoren der Sudeten-
deutsqhen Partei, die am Kulturverbands-
feste In Trautenau tellnahmen.
Am Samstag den 30. und Sonntag den 31. Mai
1936 fand in Trautenau die Hauptversammlung
und das mit ihr verbundene grosse Jahresfest des
Deutschen Kulturverbandes statt, zu dem wie all-
jährlich auch die Parlamentarier aller deutschen
Parteien als Ehrengäste geladen waren. Von Sei-
ten der Sudetendeütschen Partei waren dieser
ehrenden Einladung zahlreiche Abgeordnete und
Senatoren gefolgt. Bereits beim Begrüssungs-
abend wurde ihnen durch den Rat der politischen
Verwaltung, Dr. Leitzer, mitgeteilt, dass es ver-
boten sei, dass ein Parlamentarier dem festgeben-
den Vereine die Grüsse seiner Partei überbringt
und dass überhaupt kein Parlamentarier der SdP
sprechen dürfe. Welters teilte derselbe Beamte
mit, dass am Festzuge, der am Sonntage statt-
fand, die Abgeordneten und Senatoren der Sude-
tendeutschen Partei nicht geschlossen unter Füh-
rung ihres Parteivorsitzenden Konrad Henleins
am Festzuge teilnehmen, sondern sich nur ver-
streut unter die Festzugsteilnehmer mengen
dürften. Auf Grund einer energischen Vorsprache
beim Herrn Bezirkshauptmann Dr. Vorel wurde
wohl erreicht, dass die Parlamentarier sich als
Ehrengäste geschlossen am Feste beteiligen dür-
fen, es wurde ihnen jedoch während des Fest-
zuges ständig ein Beamter der Bezirksbehörde
nachgeschickt, der darüber wachte, dass Konrad
Henlein und die Parlamentarier seiner Partei
nicht etwa als sichtbare Gruppe im Festzuge
marschierten. Jeder geringste Abstand der ent-
stand, wurde sofort von diesem Beamten bean-
ständet. Das Fest selbst war einer ganzen Reihe
von Beschränkungen ausgesetzt, nicht einmal ein
Gegenzug zur Begrüssung der Festzugsteilneh-
mer, der bei allen Festen üblich ist, war gestattet
worden.
Die Bevölkerung, die diese Sonderbehandlung
der Parlamentarier der Sudetendeutschen Partei
während des Festes, besonders aber während des
Festzuges, mitansehen und miterleben musste,
war auf das Höchste entrüstet. Die Parlamenta-
rier mussten das Gefühl haben, dass man ihnen
bei diesen Feste, zu dem sie als Volksvertreter,
Kufturverbandsmitglieder und Ehrengäste erschie-
nen waren, ihr Ansehen und ihre Stellung vor
dem Volke bewusst herabsetzen will.
Die Gefertigten fragen daher den Herrn Mi-
nister des Innern:
1. Billigt er eine solche Brüskierung von frei-
gewählten Volksvertretern und dem Vorsitzenden
der grössten Partei des Staates vor zehntausen-
den von Menschen durch untergeordneten Organe
der politischen Verwaltung?
2. Ist der Herr Minister bereit, eine strenge
Untersuchung dieser Vorkommnisse einzuleiten
und den Beamten klare Richtlinien über die Be-
handlung von Volksvertretern bei Festen und Ver-
anstaltungen jeder Art zu geben?
Prag, am 6. Juni 1936.
Birke, Kundt,
Dr. Kellner, Dr. Rosche, G. Böhm, Dr. Hodina,
Illing, Dr. Elchholz, Jäkel, Fischer, Gruber, Budig,
Knorre, Ing. Llschka, Axmann, Jobst, Dr. Jilly,
E. Köhler, Frank, Hollube, Ing. Karmasin, Klieber,
Dr. Köllner, Ing. Künzel, Knöchel.