16
Rolníci klidně vzdělávali svá pole, nikdo nesměl
vyhlašovati bojkot plodin a práce. Horalové za-
pomněli, co to je hlad, měli dosti práce v lesích
své země, nikdo nečítal, aby jim škodil a zbavil
je kousku chleba, naopak mnoho turistů přebývalo
v horských vesničkách a blahobyt jejich obyva-
telů stále vzrůstal.
Synové lidu hlásali v kostele Boží slovo a pro-
nášeli díky za mír a požehnání v zemi. Nikomu
ani nenapadlo odstraňovati nápisy v kostele a na
hřbitovech, ani horšiti se modlitbami a zpěvy
v jiném jazyku.
Boží požehnáni zahrnovalo celý kraj, lid byl
šťastný a spokojený. A tedy když se příroda
znovu vzkřísila k životu ze zimního spánku, když
zazněly zvony Vzkříšení, nevýslovná radost na-
plnila všechny, takže slavnostně a radostně slavili
velikonoční svátky.
Tak to bylo, škoda, že jen ve snu. "
Poněvadž tento článek neobsahuje žádného
trestného činu, musíme označiti zabavení tohoto
článku a jeho potvrzení moravsko-ostravským
krajským soudem za nespravedlivé a dá se to vy-
světliti jen tím, že příslušné úřady neporozuměly
jeho znění ani se nepostaraly o vhodný překlad.
Proto se tážeme pana ministra, co hodlá učiniti,
aby příště k takovému zabavování nedocházelo ?
V Praze, dne 7. května 1936.
Dr Wolf,
salát, Danihel, Dembovský, Kendra, Turček, dr
Fencik, Longa, Rázus, Drobný, dr Sokol, Suro-
viak, Florek, Čavojský, Sivák, Sidor, Slušný, Haš-
čík, dr Pružinský, Onderčo, dr Tiso, Hlinka.
446/XVIII (překlad).
Interpelace
poslance dr L. Wolfa
ministrovi spravedlnosti
o nespravedlivém zabavení článku z časo-
pisu "Dziennik Polski".
V č. 56 časopisu "Dziennik Polski" ze dne 25.
dubna 1936 byl uveřejněn článek s nadpisem
"Rodinná tragedie polského železničáře. "
"Rodinná tragedie polského železničáře. Nucené
odnárodňování lidu ve 20. století nelze nazvati ji-
nak než kulturní ostudou. Každý, kdo ještě dnes
při tom užívá způsobů, patřících do středověku,
nemůže se nikterak chlubiti, že dobře slouží státu
a národu, jehož jest členem. Přesvědčovati ně-
koho, že ta neb ona škola zajišťuje lepší budouc-
nost, a najde se někdo naivní, který nejen nedo-
ceňuje hodnoty vychování dětí v mateřském ja-
zyku, nýbrž věří, že když vyjde z cizí školy, za-
městnavatelé budou čekati na jeho dítě s napřaže-
nýma rukama, to jest otázka, kterou naivní a
lehkověrní lidé během doby sami si rozluští.
Velkým zločinem jest činiti to s pohrůžkou, že
tento zaměstnanec bude ve služebním poměru od-
strčen nebo úplně ztratí existenci. Bohužel mu-
síme zaznamenati mnoho konkrétních případů
z minulých let v obvodu třineckých hutí, dolů,
mezi lesními dělníky, a v poslední době i mezi na-
šimi železničáři, jejichž situace se mění v tragedii.
Nedávno jistý železničář byv přeložen na vzdá-
lené místo, tak byl dotčen, že se vrhl pod kola
vlaku a na místě zahynul.
Dnes zaznamenáváme neméně tragický případ,
který se stal v rodině železničáře p. J. ve Ven-
dryni. Jeho přeložení až kamsi k maďarským
hranicím způsobilo úplnou rodinnou pohromu.
Manželé žili přes 15 let v největší svornosti, hos-
podařili na malém hospodářství, skládajícím se ze
staré, dřevěné chaloupky a několika políček, a
nyní byli odsouzeni přímo k rozluce. Nebylo
možno to, co si krvavě vydělali, ponechati bez
dohledu, šel tedy do světa sám a poněvadž musil
plně platiti svou jízdu k rodině, zřídka přijížděl
domů. Doma zůstala žena s dítětem a stařičkou
matkou. Když nastalo jaro, pocítily samotné ženy
nepřítomnost hospodáře tak, že mladá žena nemo-
houc zastati práci v hospodářství a trápená rovněž
starostí o muže, zešílela a byla odvezena do opav-
ského ústavu pro choromyslné. Stalo se to na
Velký pátek.
Víme, že tato tragedie nedojme lidi, kteří po-
mluvami způsobili neštěstí ubohých polských že-
lezničářů, ale troufáme si věřiti, že se minister-
stvo železnic konečně přesvědčí, že se na těchto
lidech páše velká křivda, kterou je nutno na-
praviti. "
Poněvadž tento článek obsahuje pouze kritiku
zacházení železniční správy se členy polské národ-
nosti a uvádí úplně pravdivá fakta, nelze pocho-
piti, proč byl zabaven a proč příslušný soud vidí
v obsahu tohoto článku ohrožování veřejného
klidu a pořádku, tedy trestný čin.
Podepsaní se táží, ví-li pan ministr o podobných
zabaveních a co hodlá učiniti, aby se podobné
články, obsahující věcnou kritiku a uvedení sku-
tečných faktů, nezabavovaly a aby se neomezovala
svoboda tisku?
V P r a z e, dne 7. května 1936.
Dr Wolf,
dr Sokol, Florek, Suroviak, salát, Kendra, ča-
vojský, Rázus, Drobný, Longa, Turček, dr Fencik,
Onderčo, Danihel, Sivák, dr Pružinský, Hlinka, dr
Tiso, Haščík, Sidor, Slušný, Dembovský.
446/XIX (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga a Kopřivy
vládě československé republiky
o mimořádné nouzi v oblasti Kamenického
senová.
17
Plných 6 let je většina sklářů v oblasti Kame-
nického Šenova bez práce. Jen některým se po-
daří, aby na několik týdnů nebo dní v roce našli
práci ve svém povolání za nedostatečnou mzdu.
Několikrát se již dříve upozorňovalo na velkou
nouzi sklářských dělníků a požadovala se mimo-
řádná pomocná opatření ke zmírnění ohromné
nouze. Četné deputace předložily úřadům a mini-
sterstvům pamětní spisy, líčící neutěšenou situaci
nezaměstnaných. Kázaly však hluchým uším a
v nejlepším případě dosáhly slibů. Nouze a bída
stále vzrůstá. Podpory byly sníženy, sta neza-
městnaných bylo vyloučeno z vyživovací akce,
mléčná akce byla zhoršena, přestárlí, mladiství,
drobní živnostníci byli vyloučeni z každé po-
mocné akce. Poněvadž byla zastavena léčebná
péče, jsou nemocní bez léků a lékařské pomoci.
Při tom drahota stoupá a také dále mají kar-
tely a monopoly zdražiti nejdůležitější životní po-
třeby. Rozedraní a nedostatečně živení nezaměst-
naní chodí žebrotou s místa na místo. Z lidu pilně
tvořícího se stal národ žebráků. Děti ve školách
jsou živé svědectví této ohromné bídy a lékařská
šetření potvrzují, že celý národ vymírá.
Po léta se činily sliby a vzbuzovaly naděje.
V létě se slibovala vydatná zimní pomoc, v zimě
nouzové práce na jaro a hladovějící byli vždy
hrozně zklamáni. I na letošní jaro se mělo po-
skytnouti na investiční práce 4 1/2 miliardy Kč a
mělo se při tom zvlášť přihlížeti k sudetskoně-
meckému nouzovému území. Sliboval dokonce pan
předseda vlády Hodža, jenž prohlásil, že bude
první úkol vlády poskytnouti mimořádné pro-
středky průmyslovým nouzovým územím. Zá-
stupci měst ze sklářského území, kteří brali slib
vážně, vypracovali návrhy na provádění nouzo-
vých prací a předložili je, ale bylo jim řečeno,
že není peněz.
Proto se tážeme vlády:
1. Co hodlá učiniti, aby zmírnila neobyčejnou
nouzi obyvatelstva v oblasti Kamenického Še-
nová?
2. Jest ochotna konečně splniti spravedlivé po-
žadavky kamenickošenovského městského zastu-
pitelstva a ostatních obcí v oblasti Kamenického
Senová, což jim vláda a úřady slíbily?
V Praze dne 9. května 1936.
Dölling, Kopřiva,
B. Köhler, Machačová, Hodinová-Spurná, Vo-
dička, Kosík, Kliment,
Sliwka, Beuer, Borkaňuk,
Schmidke, Šverma, Široký, Synek, dr Jar. Do-
lanský, Nepomucký, Klíma, Vallo, Slánský, Zupka.
446/XX (překlad).
Interpelace
poslance Dollinga
vládě Československé republiky
o vyhoštění říšskoněmeckých vystěhovalců
Löschnera a soudruhů.
Ve dnech 18. -22. února 1935 zatkli četníci
v kladenské oblasti říšskoněmecké vystěhovalce
Viléma Löschnera, Adolfa Sachse a Bedřicha
Karla Kunze a odvedli do vyšetřovacího vězení na
Pankrác. Vyšetřovací vazba jejich trvala až do
7. října 1935. Řízení bylo zastaveno. Když byli
tito lidé soudem propuštěni, vykázal je pražský
policejní úřad z celého státního území Českoslo-
venské republiky. Na zakročení byl jim povo-
lován omezený pobyt z týdne na týden, až by si
opatřili papíry nutné k odjezdu do Svazu sovět-
ských socialistických republik, a třikrát týdně se
musili hlásiti na policejním presidiu.
Hlavního obžalovaného v této věci, Viléma Po-
deye, I. trestní senát pražského krajského soudu
dne 18. listopadu 1935 osvobodil.
Žádáme, aby toto vyhoštění, jež nařídil pražský
policejní úřad, bylo odvoláno, zvláště když se
jmenovaní neprovinili proti zákonům
Českoslo-
venské republiky, což nejlépe dokazuje osvobození
hlavního obžalovaného Podeye, a tážeme se
vlády:
1. Jest vláda ochotna zmíněná vyhoštění odvo-
lati?
2. Jest ochotna poskytnouti pokrokovým poli-
tickým vystěhovalcům úplné a nerušené právo
asylu?
V Praze dne 11. května 1936.
Dölling,
Hodinová-Spurná, Vodička, Kosik, Sliwka, Beuer,
Borkaňuk, Schmidke, Kliment, B. Köhler, Schenk,
Šverma, Machačová, Slánský, Široký, Zupka,
Vallo, Klíma, Nepomucký, Synek, dr Jar. Do-
lanský.
446/XXI (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga
vládě československé republiky
o vyhoštěni říšskoněmeckých vystěhovalců
Schrödera a soudruhů.
Dne 18. února 1936 zatkli pražští policejní
úředníci říšskoněmecké vystěhovalce Volfganga
Schrodera, Felixe Hirsche, Jiřího Sandmanna,
Bedřicha Lutze, Arnošta Goldsteina a Antonii
Stemmlerovou. Zůstali ve vazbě do 18. března
1936 (Goldstein a Stemmlerová až do 15. dubna
1936) a byli potom vyhoštěni, ačkoliv trestní ří-
zení bylo zastaveno. Na zakročení poslankyně
Hodinové byl jim povolen na týden omezený po-
byt, aby si opatřili papíry, kterých je zapotřebí
k odjezdu do Sovětského svazu. Bylo to podmí-
18.
něne tím, že se musí třikrát týdně hlasití na po-
licejním presidiu.
Žádáme, aby zmíněná vyhoštění byla odvolána,
zvláště, když se jmenovaní vystěhovalci nikterak
neprovinili proti zákonům
Československé repu-
bliky, a tážeme se vlády:
1. Jest vláda ochotna odvolati zmíněná vyhoš-
tění?
2. Jest ochotna zaručiti pokrokovým politickým
vystěhovalcům úplné a nerušené právo asylu?
V Praze dne 11. května 1936.
Dölling,
Schenk, B. Köhler, Hodinová-Spurná, Vodička,
Sliwka, Kosík, Beuer, Borkaňuk, Schmidke, Ma-
chačová, Široký, dr Jar. Dolanský, Nepomucký,
Synek, Klíma,
Vallo, Zupka, Kliment, Slánský,
Šverma.
446/XXII (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministrovi školství a národní osvěty,
že řídící učitel Josef Pszczolka byl neprá-
vem zase přijat do školní služby.
Řídící učitel Josef Pszezolka na karvínské ně-
mecké-obecné škole byl ve školním roce 1927 po
disciplinárním řízení školního úřadu pro těžké
služební a mimoslužební přečiny přeložen do do-
časné výslužby, a příslušné spisy jsou u školních
úřadů.
Tyto četné přečiny byly takové - zpronevěry,
padělání dokladů, podvodné manipulace a t. p. -,
že jmenovaný rozhodně se nehodil na své slu-
žební místo, aby nebyla poškozena vážnost školy
a školních úřadů. Že poměr tohoto učitele k pří-
slušné škole byl považován za úplně zrušený, bylo
dokázáno tím, že zatím bylo toto místo řádně vy-
psáno, a také definitivním učitelem obsazeno.
Tento definitivní učitel působil až do r. 1935 na
karvínské škole, a když byl přeložen do výslužby,
bylo místo řídícího učitele znovu řádně vypsáno,
ale potom bylo toto řízení odvoláno.
Na návrh frýštátského okresního školního úřadu
jmenovala brněnská zemská školní rada řídícího
učitele Josefa
Pszezolku dnem 1. dubna 1936
znovu řídicím učitelem na karvínské německé
škole. Jak rodiče dítek docházejících do této
školy, tak i veškerá německá veřejnost pociťuje
toto nové jmenování jako těžký úder nejen proti
zájmům školy, nýbrž i proti zájmům německého
karvínského obyvatelstva.
Poněvadž německá veřejnost byla kdysi již
podrobně zpravena o chování řídícího učitele
Pszezolky a dokonce některé deníky se častěji
zabývaly těmito ošklivými věcmi a otázkou no-
vého jmenování na karvínské německé škole a
velmi silně, to kritisovaly, rodiče dítek, které do-
cházejí, do karvínské německé školy, úplně ztratili
důvěru k takovému učiteli a odpovědnému správci
školy.
Táži se tedy ministra školství a národní osvěty:
1. Jaké okolnosti rozhodly pro nové jmenování
řídícího učitele Josefa
Pszezolky na karvínské ně-
mecké škole, když přece škoda, kterou kdysi způ-
sobil, nebyla do dneška nahrazena a jde o ve-
skrze těžká provinění, která se měla trestati ne-
jen kázeňsky, nýbrž i trestním soudem?
2. Jak si ministr školství a národní osvěty-
představuje zákonem předepsanou a školními úřa-
dy právem propagovanou dobrou shodu mezi ro-
diči a školou a jejími správci, když rodiče pro zá-
važná pochybení řídícího učitele nemohou míti
k němu naprosto žádné důvěry?
3. Jest pan ministr školství a národní osvěty
ochoten řídícího učitele Josefa
Pszezolku pro jeho
těžké přečiny ihned odvolati z karvínské německé
školy a co nejdříve učiniti přítrž tomuto neudrži-
telnému stavu?
V Praze dne 12. května 1936.
Inž. Karmasin,
Knöchel, Rösler, E. Köhler, inž. Schreiber,
Knorre, Hollube, Jäkel, Wollner, Illing, Wag-
ner, G.
Böhm, inž. Lischka, Jobst, inž. Richter,
Franz Němec, dr Jilly, Hirte, F. Nitsch, inž.
Peschka, Fischer, dr Rosche, dr Zippelius, Sogl,
Stangl, Nickerl, Kundt, Sandner, Klieber.
446/XXIII.
Interpelácia
poslanca Augustina Petrášeka
vládě
pre zdražovanie stavebného materiálu
kartelom.
Ešte začiatkom r. 1936 v soc. politickom výboru
poslaneckej snemovne pri rokovanie o zmiernenie
krízy a o otázke nezamestnanosti pán minister
sociálnej pečlivosti, p. ing. Nečas s radosťou vy-
hlásil, že ministerská rada v najbližšom čase urobí
rozhodné opatrenia, aby ceny stavebného mate-
riálu boly lacnejšie.
Stavebný "ruch" sa už započal, ale na Slovensku
so strany súkromníkov veľmi slabo, lebo materiál
nie len že nezlacnel, ale ešte sa zdražil. A to
najmä cena cementu vyskočila o 100%: z lanskej
ceny Kč 16-18 na Kč 30-34 po q ceny najnovšej.
V cementárne ladeckej loco 30 Kč, v Nitre 34 Kč
stojí metrák cementu. Stalo sa to následkom kar-
telu. Tiež ceny vápna, stavebného dreva a železa
sa od lanského roku značne zvýšily.
19
Pýtam sa preto:
Či má o tom vedomosť vláda, a či je naklonila
urýchlene vykonať všemožné, aby ceny stavebného
materiálu boly náležité snížené?
Praha, dňa 15. mája 1936.
Petrášek,
dr Holota, A. Nitsch, Szentiványi, Jaross, dr
Szüllö, dr Porubszky, Esterházy, dr Korláth, May,
Stangl, Nickerl, dr Zippelius, Franz Němec, Jäkel,
Wollner, Obrlik, inž Richter, dr Kelbier, Liebl, inž.
Kiinzel, inž. Schreiber, Gruber.
Původní znění ad 446/I.
Interpellation
der Abgeordneten Franz Hollube, Rudolf
Axmann, Richard Knorre und Josef Rösler
an den Minister für soziale Fürsorge
betreffend die staatliche Ernährungs-
aktion.
Die Erlässe des Ministeriums für soziale Für-
sorge vom 28. April 1933, Zahl 28. 200/III/E/1933
und vom 11. November 1933, Zahl E-3420-17/11,
welche die Durchführung der staatlichen Ernäh-
rungsaktion
regeln, haben sich als vollkommen
unzulänglich erwiesen, da sie einerseits keinen
rechtlichen Anspruch der zur Arbeitslosigkeit ver-
dammten Menschen auf Unterstützung nominie-
ren und andererseits eine vielfach ungerechte Be-
handlung der Arbeitslosen infolge parteipoliti-
scher und bürokratischer Einflüsse nicht zu ver-
hindern vermögen.
1. Die Zuwendungen an Arbeitslose aus dem
Titel der Ernährungsaktion entsprechen in ihrer
Höhe nicht den Erfordernissen einer nur einiger-
maßen menschenwürdigen Lebenshaltung eines
Arbeiters. Eine Erhöhung der Zuwendung an
Ledige und eine weitere Steigerung bei Verheira-
teten je nach der Zahl ihrer Familienangehörigen
ist daher eine unbedingte Notwendigkeit.
2. Die Zuteilung der angeforderten Lebens-
mittelkarten erfolgt nicht nach sozialen Gesichts-
punkten, sondern nach fiskalischen und trägt da-
her der sozialen Bedeutung der Aktion keine
Rechnung.
Die von den Gemeindesozialkommissionen vor-
gelegten Anträge werden bereits vielfach durch
die Bezirksbehörden aus Ersparungsgründen re-
duziert. Die Landesämter nehmen neuerlich Strei-
chungen vor, sodaß dann an die Gemeinden Zu-
teilungen erfolgen, welche zu den tatsächlichen
Erfordernissen in keinem Verhältnisse stehen.
Die Gefertigten verweisen auf die Tatsache, daß
das Landesamt für Böhmen für die Periode vom
28. Oktober bis 1. Dezember 1935 die Anträge der
Bezirke allein um 1, 226. 770. - Kč gekürzt hat,
ohne die tatsächlichen Verhältnisse zu kennen.
Durch die ungenügende Zuteilung der Lebens-
mittelkarten an die Gemeinden wird eine tat-
sächlich alle Bedürfnisse umfassende Arbeits-
losenfürsorge illusorisch. Die Berücksichtigung
der berechtigten Anträge der Gemeindesozial-
kommissionen ist daher die unerläßliche Voraus-
setzung für eine klaglose und befriedigende
Durchführung der Aktion.
3. Der Anspruch auf Einreihung in die staat-
liche Ernährungsaktion muß jeder Person zuge-
standen werden, die mit ihrem Unterhalte auf ein
Einkommen aus einem Lohnverhältnisse ange-
w^esen ist, und zur Zeit ihres Ansuchens bereits
eine Woche ohne Beschäftigung ist, obwohl sie
sich um diese bewarb. Zur Annahme einer Be-
schäftigung sollte der Arbeitslose ausdrücklich
nur in den Fällen des § 6, Abs. 1, P. 3, des Ge-
setzes über das Genter System verpflichtet sein.
Den gleichen Unterstützungsanspruch müßten
aber auch die der Schule entwachsenen oder die
vom Militärdienst zurückkehrenden Arbeitslosen
haben, die noch nie in einem ordentlichen Dienst-
verhältnis standen und auch jetzt keine Beschäf-
tigung finden können, obwohl sie sich darum be-
werben. Das gleiche gilt von denjenigen Bauern
und Gewerbetreibenden, denen durch die Wirt-
schaftskrise jede Existenzmöglichkeit genommen
wurde.
Die Bestimmung - welche Arbeitslose nicht
auf ein Einkommen aus einem Lohnverhältnisse
angewiesen sind und der Unterhalt welcher Ar-
beitsloser daher auch nicht bedroht erscheint -
bedürfte einer eingehenden Klärung. Heute be-
stimmt jede Sozialkommission nach eigenem Er-
messen bei jedem einzelnen Arbeitslosen, welches
Einkommen noch mit dem Bezüge der Lebens-
mittelkarten vereinbar ist. Schon der Besitz eines
kleinen verschuldeten Häuschens oder eines
Stückchens Ackerbodens hat oft den Ausschluß
aus der Ernährungsaktion zur Folge, umsomehr
der Bezug einer kleinen Rente oder ein gering-
fügiges Einkommen aus einer Gelegenheits-
beschäftigung. Es müßte daher vom Ministerium
für soziale Fürsorge ein Existenzminimum be-
stimmt werden. Erreicht das sonstige Einkommen
des Arbeitslosen dieses Existenzminimum nicht,
SD müßte er in die staatliche Ernährungsaktion
aufgenommen werden.
4. Eine ungerechtfertigte Härte beinhalten die
derzeitigen Bestimmungen über den Anspruch der
Saisonarbeiter. Diese haben in normalen Zeiten
vielfach in den Monaten außerhalb der Saison
eine andere Beschäftigung ausgeübt, was ihnen
zufolge der heutigen Wirtschaftslage nicht mehr
möglich ist. Mit Rücksicht auf das gesunkene
Lohnniveau ist ihr Lebensunterhalt kaum wäh-
rend der Saisonbeschäftigung sichergestellt und
Rücklagen für den Winter können schon gar
keine gemacht werden. Daher gebührt auch ihnen
die Unterstützung aus der staatlichen Ernäh-
rungsaktion.
5. Die Anmeldungsvorschriften für Bewerber
haben oftmals zur Folge, daß neue Bewerber
durch eine längere Zeitspanne auf die Zuteilung
von Lebensmittelkarten warten müssen, die sich
unter Umständen auf 6 bis 8 Wochen erstreckt.
Sie haben aber auch zur Folge, daß durch kurz-
fristige Gelegenheitsarbeit während des Melde-
termines Personen, die ansonsten berechtigt
20
wären, aus dem Bezüge ausgeschaltet werden.
Das Bewilligungsverfahren müßte daher eine Ab-
kürzung erfahren und den sich am Anfange der
Woche meldenden Erwerbslosen müßte bereits am
Ende der Woche die Unterstützung zugeteilt
werden.
6. Das Berufungsverfahren gegen Entscheidun-
gen der Sozialkommissionen müßte erweitert
werden, um mangelhafte Feststellungen zu ver-
eiteln, die bei Entscheidungen von nur einer Be-
rufungsinstanz unausbleiblich sind. Der Arbeits-
lose, der sich in seinem Recht auf Zuweisungen
aus der Ernährungsaktion verkürzt fühlt, muß
die Möglichkeit haben, sich beschwerdeführend an
Gemeinde- und Bezirksvertretung und in oberster
Instanz an das Ministerium für soziale Fürsorge
zu wenden.
7. Die derzeitige Zusammensetzung der Ge-
meinde- und Bezirkssozialkommissionen ent-
spricht in den meisten Fällen nicht den Forderun-
gen der Arbeitslosen. Festzustellen ist in vielen
Fällen einerseits ein parteiisches Verhalten der
Mitglieder der derzeitigen Sozialkommissionen
und andererseits eine unbegründete ablehnende
Haltung der Behörden gegenüber berechtigten
Forderungen der Bevölkerung bei der Zusammen-
setzung der Sozialkommissionen. Die Gefertigten
verweisen in diesem Zusammenhange auf die Be-
schwerde der Bezirksleitung Trautenau der Sude-
tendeutschen Partei gegen die Sozialkommission
der Gemeinde Marschendorf
bei der Bezirks-
behörde Trautenau vom 3. April 1936 und auf die
Interpellation des Abgeordneten Rudolf Axmann
an den Herrn Minister für soziale Fürsorge in
Sache der Ernennung der Sozialkommission in
Ober Erlitz, Bezirk Senftenberg, vom 21. Jänner
. 1936.
8. Die Bestimmungen über die Verwendung
der Lebensmittelkarten zur Arbeitsbeschaffung
bedürfen einer Abänderung und genaueren
Fassung. Den Gefertigten sind Fälle bekannt, wo
von Seiten der Gemeinden für eine Lebensmittel-
anweisung eine 7- bis Sstündige Arbeitsleistung
verlangt wurde, oder die Arbeitslosen ohne Rück-
sicht auf körperliche Eignung und das Alter zu
Arbeitsleistungen schwerer Art herangezogen,
oder aber auch Frauen zum Schneeschaufeln in
hoher Gebirgslage verwendet worden sind.
Lebensmittelkarten sollen nur soweit zum teil-
weisen Ersatz des Lohnes verwendet werden
können, als die auf diese Weise geförderte Arbeit
zu den ortsüblichen Sätzen entlohnt wird und
mindestens 4 Tage in der Woche währt. Dabei
darf die Lebensmittelkarte höchstens mit ihrem
tatsächlichen Werte in Anschlag gebracht wer-
den. Ebenso wäre die Pflicht zur sozialen Ver-
sicherung der durch Arbeitsbeschaffung beschäf-
tigten Arbeitslosen auf Rechnung der Gemeinde
bzw. der Bezirke festzulegen.
9. Die Grundsätze für die Einlösung der Lebens-
mittelkarten müssen auch für die Lebensmittel-
aktion während der Winterperiode und auf die
sonstigen Naturalunterstützungen Anwendung
finden. Bei Zuteilung von Lebensrnitteln an Ar-
beitslose muß im Interesse der notleidenden
Wirtschaft des Gebietes die Lieferung von Le-
bensmitteln den einheimischen Produzenten und
der ortsansässigen Kaufmannschaft übertragen
werden.
In den vorstehenden Feststellungen haben die
Gefertigten nur die wichtigsten Mängel der Er-
nährungsaktion berührt. Ihre Abstellung ist umso
wichtiger, als ja die Arbeitslosenstatistiken der
staatlichen Ernährungsaktion auch Grundlage für
die Lebensmittelzuteilung während der Winter-
monate und für andere Hilfsmaßnahmen sind.
Die Unterfertigten richten daher an den Herrn
Minister für soziale Fürsorge folgende
Anfragen:
1. Ist er bereit, dafür Sorge zu tragen, daß die
Zuwendungen an die Arbeitslosen aus dem Titel
der Ernährungsaktion eine wesentliche Erhöhung
erfahren ?
2. Ist er bereit, dafür Sorge zu tragen, daß
durch Neufassung der Bestimmungen über die
Ernährungsaktion im Sinne dieser Interpellation
den geschilderten Übelständen abgeholfen wird?
3. Ist er bereit, Vorkehrungen zu treffen, daß
die Ernährungsaktion nicht durch bürokratische
Erwägungen und Unzulänglichkeiten ihren Wert
verliert, sondern zu einer wirklichen Hilfe für die
Arbeitslosen wird?
4. Ist er bereit, die Voraussetzungen für den
grundsätzlichen Anspruch der Arbeitslosen auf
Einreihung in die Ernährungsaktion zu schaffen?
5. Ist er bereit, den Wünschen und Forderun-
gen der Mehrzahl der Bevölkerung betreffend die
Zusammensetzung der Sozialkommissionen Gel-
tung zu verschaffen?
6. Ist er bereit, dazu die notwendigen Anord-
nungen zu treffen, daß bei Durchführung aller
Lebensmittelaktionen auf die einheimischen Er-
zeuger und Verteiler Rücksicht genommen wird ?
P r a g, am 4. Mai 1936.
Hollube, Axmann, Knorre, Rasier,
Jäkel, Fischer, Nickerl, Illing, Dr. Kellner, Ing.
Künzel, Stangl, Němec Franz, Wagner, Dr. Peters,
Jobst, Kundt, Liebl, Dr. Jilly, Gruber, Wollner,
Ing. Richter, Sandner, Dr. Zippelius, Obrlik.
Původní znění ad 446/II.
Interpellation
des Abgeordneten Ing. Franz Karmasin
an die Regierung, insbesondere an den
Minister für Landwirtschaft
betreffend die Nichteinhaltung der Geset-
ze seitens der Direktion der Forste und
Güter in Buštino, gegenüber den Arbei-
nehmern in Usťčorna-Königsfeld, Ruská
Mokra - Russisch Mokra, Něm. Mokra -
Deutsch Mokra in Karpathenrußland.
Im Jahre 1775 wurde unter der Regierung
der Kaiserin Maria Theresia im Tereschwatal
deutsche Kolonisten aus Ischl und Gmunden an-
21
gesiedelt. Diese Ansiedlung geschah aus wirt-
schaftlichen Gründen, um die Naturschätze der
Waldkarpathen ausnützen zu können.
Der Staat (Forstärar) gab der Arbeiterschaft
die Erlaubnis, sich auf staatlichem Grunde Wohn-
häuser zu errichten, aus den staatlichen Wäldern
Bauholz für diese und Brennholz zu holen, sowie
Futter und Streu für die bewilligte Viehhaltung.
Der Staat (Forstärar) sorgte für die Zufuhr von
Nahrungsmitteln aus den weitenfernten Städten,
wie auch für die Behandlung der erkrankten oder
durch Unfälle verunglückten Arbeiter, besorgte
Arzneien und dergleichen. Den Witwen und nicht
volljährigen Kindern nach Arbeitern war es ge-
stattet, auch weiterhin die Wohnhäuser zu be-
nützen und Unterhaltsbeiträge wurden ihnen in
Form von Bargeld und Naturalien gewährt.
Damit jedoch der Arbeiter, der ein gewisses
Recht am staatlichen Grund erwarb, diesen nicht
entfremdete, behielt sich das Forstärar den Grund
und Boden im Eigenbesitze und jede Disposition
eines solchen berechtigten Arbeiters band er an
seine Zustimmung.
Mit der wirtschaftlichen Entwicklung ent-
wickelte sich auch ein Rechtsverhältnis der Ar-
beiterschaft zum Staate (Forstärar), die anfangs
nicht ausgeprägten Rechte festigten sich im Laufe
der Zeit und wurden genau abgegrenzt, sodaß sich
von den ursprünglichen Rechten und Verbindlich-
keiten nur geringe schriftliche und mündliche
Bruchstücke erhielten. Genau wurde das Rechts-
verhältnis der Arbeiterschaft zum Staat (Forst-
ärar) begrenzt durch die Herausgabe der Dienst-
verfassung A 1327/855 vom 22. April 1857 (sog.
alle Konvention). Diese Dienstverfassung wurde
später geändert und ergänzt durch die neue
Dienstverfassung Nr. 95206/I-B-1 aus dem Jahre
1908 des Landwirtschaftsministeriums (sog. neue
Konvention). Diese Dienstverfassungen grenzten
den Arbeitern genau die Pflichten gegenüber dem
Staate (Forstärar) als Arbeitsgeber ab, aber sie
enthielten auch zum Schütze der zur Arbeit un-
tauglich gewordenen oder im Dienste verunglück-
ten Arbeiter genaue Bestimmungen über ihre An-
sprüche auf Pension und Abfertigung: § 19 der
alten Dienstverfassung (Behandlung der Arbeiter
bei eingetretener Dienstunfähigkeit) und § 20 der
neuen Dienstverfassung.
Dieses Verhältnis der Kolonisten zum Forst-
ärar, das vielfach durch die Änderung der Ver-
hältnisse seine wirtschaftliche Bedeutung ver-
loren hatte und allgemein als Überbleibsel einer
Zeit anderer Verhältnisse und Anschauungen an-
gesehen worden war und in seinen Grundzügen
eine Art grundherrlichen Verhältnisses darstellte,
wurde durch das Gesetz Nr. 224/1925 vom 7. Okto-
ber 1925 betreff, die Regelung der Verhältnisse,
die aus der auf Grund von Lohn- oder ähnlichen
Verhältnissen auf unbeweglichem Staatseigentum
in der Slovakei und Karpathenrußland erfolgten
Unterbringung von Ansiedlern entstanden sind,
aufgelöst. Der Umfag der Rechte der Arbeiter
und die diesen entsprechenden Verbindlichkeiten
des Forstärars wurden im Sinne des zit. Gesetzes
durch das zuständige Bezirksgericht in Ťačevo
im Einvernehmen mit den beteiligten Parteien
festgesetzt und das neue Rechtsverhältnis durch
die Urteile des erwähnten Gerichtes vom 1. No-
vember 1931, Zahl Nc-III-771/28/40 für die Ko-
lonisten von Něm. Mokrá - Deutsch-Mokra -
und vom 1. Dezember 1932, Zahl Nc-III-771/28/88
für die Kolonisten von Usťčorna-Königsfeld be-
gründet.
Die Regelung der Rechte der Arbeiter und des
Forstärars erfolgten somit auf einer festen Basis
hinsichtlich
der rechtlichen Seite: durch die Aufhebung der
Verpflichtung dem Forstärare zu arbeiten, er-
langte der Arbeiter die volle persönliche Freiheit
und gegenüber dem früheren begrenzten Rechte
an den Grundstücken und Gebäuden das volle
Eigentumsrecht,
der wirtschaftlichen Seite: durch die Erlangung
des Eigentumes bes. über die Feldgrundstücke ist
dem Arbeiter eine intensive Bewirtschaftung er-
möglicht, was früher nicht der Fall war, da das
Forstärar sich Vorbehaltungsrechte gegenüber
den zugeteilten Grundstücken wahrte.
Bezüglich der Ansprüche der Kolonisten auf
Pension hat das Bezirksgericht in Ťačevo in
seinen zit. Urteilen in dem Absätze V ausge-
sprochen: "Durch diese Regelung sind jedoch die
Ansprüche und Verbindlichkeiten, die nicht dem
Ansiedlungsverhältnisse sondern einem Dienst-
und Arbeitsvertrage entspringen, bes. die Pen-
sionsansprüche und -Verbindlichkeiten nicht be-
rührt. "
Das Bezirksgericht in Ťačevo begründet sein
Urteil in diesem Absätze mit der Tatsache, daß
der Art 3 im § 1 des Gesetzes Nr. 224/25, der
die Pensionsansprüche der Witwen und Waisen
behandelt, als Kolonistenansprüche nur die Rechte
auf staatliche Liegenschaften oder Nützungen aus
staatlichen Wäldern anerkennt. Weiters tragen
die Ansprüche der Arbeiter auf Pension denselben
Charakter, wie die im § 27 des zit. Gesetzes an-
geführten Ansprüche der Ansiedler gegenüber der
Bruderlade, die durch dieses Gesetz unberührt
bleiben. Auch ist die Aufhebung der Pensions-
ansprüche durch das zit. Kolonistengesetz nicht
ausdrücklich verlangt wegen seines besonderen
Charakters. Es sind demnach die Ansprüche auf
Pension keine mit dem Kolonistengesetze in Zu-
sammenhang stehenden Ansprüche und das Be-
zirksgericht fühlt sich zu ihrer Aufhebung und
Regelung nicht zuständig.
Gegen die Urteile des Bezirksgerichtes in
Ťačevo hat die Direktion der staatlichen Forste
und Güter in Buštino vor allem bezüglich der Re-
gelung der Pensionsansprüche der Konventio-
nisten beim Kreisgericht in Chust den Rekurs ein-
gebracht. Das Kreisgericht, als Rekursgericht hat
mit seinem Urteil vom 11. Oktober 1934, Zahl
R-60/34/108, den Rekurs abgewiesen, grundsätz-
lich die Ansprüche der Kolonisten auf Pension als
berechtigt erklärt, jedoch den Absatz V der Ur-
teile des Bezirksgerichtes in Ťačevo teilweise ge-
ändert und folgend geregelt:
"Die Ansprüche auf Versorgungsgenüsse jener
Kolonisten, die am 13. Jänner 1926 in Pension
waren oder der vor diesem Tage verwitweten
Frauen, sind von dieser Regelung nicht betroffen.
- Durch dieses Urteil sind die im Laufe des bis-
herigen Verfahrens nicht verrechneten Koloni-
stenansprüche und Verbindlichkeiten, die An-
sprüche auf Heilung und Arznei, Krankengeld,
Pension bzw. Abfertigung, Erhaltungsbeiträge
der aktiven Konventtanisten und ihrer Familien-