6
nemocenského a sociálního pojištění. Bylo by tedy
ve velmi krátké době možno volební řád ze dne
27. února 1930, pokud se to vůbec ukáže nutno,
přizpůsobiti nynějšímu zákonu o sociálním po-
jištění a podle tohoto volebního řádu provésti
volby. Se zřetelem na výše vylíčenou hospodářskou
tíseň celého našeho sociálního pojišťovnictví a spo-
jené s ní sociální ohrožení pojištěného dělnictva
jest naléhavě nutno, aby tato opatření byla ihned
provedena. Jimi by se však také odepřel útok na
demokratické zásady státu, jenž byl proveden na-
prosto nedemokratickým jmenováním v roce 1928,
aspoň v jeho dalších účincích.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální
péče, je-li ochoten učiniti všechna potřebná opa-
tření, aby co nejdříve byl vládním nařízením vydán
volební řád podle § 55 zákona o sociálním pojištění
a aby stejně brzy byly vypsány řádné, tajné volby
do orgánů nemocenského a sociálního pojištění,
aby se důvěra pojištěnců v jejich sociální ústavy
zase obnovila?
V P r a z e dne 5. května 1936.
Liebl, Fischer, Nickerl,
Axmann, Sandner, Stangl, Jobst, Jakel, Hollube,
Obrlik, dr Rosche, Gruber, inž. Schreiber, Němec
Franz, Wagner, Kundt, Birke,
Illing, dr Jilly,
Wollner, inž. Künzel, inž. Lischka, inž. Richter,
dr Zippelius.
446/IV (překlad).
Interpelace
poslanců R. Sandnera, H. Birkeho a
G. Wollnera
ministrovi sociální péče
o neoprávněném postupu ústřední sociální
pojišťovny proti pomocné akci "Sudeten-
deutsche Volkshilfe".
Představenstvo karlovarské gremiální nemocen-
ské pojišťovny se ve své schůzi dne 28. prosince
1935 jednomyslně usneslo, že na oslavu dvaceti-
pětiletého trvání. této nemocenské pojišťovny vě-
nuje několika humanitním zařízením podle § 179a)
zákona o sociálním pojištění peněžní podpory
z mimořádného podpůrného fondu ústavu. Tak
darovalo karlovarské okresní péči o mládež 500 Kč,
nouzové akci karlovarského okresu 250 Kč, akci
"Sudetendeutsche Volkshilfe" u Svazu Němců
v Karlových Varech 250 Kč, útulku ve Velichově
a sirotčinci v Ostrově po 200 Kč, I. karlovarské
obecné škole v Helenině třídě 125 Kč, karlovarské
poradně pro matky, zemskému pomocnému spolku
pro nemocné plicními chorobami v Čechách, ně-
mecké pracovní pospolitosti pro zdraví lidu v Praze
a dětskému útulku v Radošově po 100 Kč a útulku
pro starce v Ostrově 75 Kč. Tento návrh před-
stavenstva byl ve společné schůzi nemocenské po-
jišťovny přijat rovněž jednomyslně.
Ústřední sociální pojišťovna potom dovolávajíc
se svého dohlédacího práva rozhodnutím ze dne
20. března 1936, č. Np 3055-707-163 zrušila usne-
sení nemocenské pojišťovny o poskytnutí daru
karlovarské akci "Sudetendeutsche Volkshilfe" a
odůvodnila své rozhodnutí tím, že toto usnesení
odporuje § 179 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221
Sb. z. a n. Proti podporám poskytnutým ostatním
sociálním zařízením 'neměla námitek.
Zakročení Ústřední sociální pojišťovny není
v tomto případě odůvodněné a odporuje tedy zá-
konu. Zmíněný § 179a) umožňuje nemocenským
pojišťovnám, aby ze svého mimořádného pod-
půrného fondu poskytovaly podpory sociálně hu-
manitním zařízením v obvodu pojišťovny.
Akce "Sudetendeutsche Volkshilfe" není spolek,
jak se Ústřední sociální pojišťovna ve svém roz-
hodnutí mylně
domnívá. Jest to spíše pomocné
dílo pro státní občany, kteří se bez své viny, hlavně
nezaměstnaností, octli v nouzi, dílo, které bylo
povoleno výnosem ministerstva vnitra ze dne 19.
listopadu 1935, č. 71. 776/5/35, a které vykonávalo
svou činnost pod stálým dozorem úřadů. Že akce
"Sudetendeutsche Volkshilfe" rozdělila v loňském
zimním období 8 mil. Kč a v letošním zimním ob-
dobí dokonce 12 mil. Kč obyvatelstvu nouzí trpí-
címu, ukazuje ohromný význam tohoto sociálního
pomocného díla pro blaha státu.
Poněvadž jediným měřítkem pro rozdílení pod-
por jest chudoba žadatelů, podělila akce "Sude-
tendeutsche Volkshilfe" ovšem především i ne-
mocné nezaměstnané, kteří již nemají nároků na
nemocenskou pojišťovnu. Nahlédnutím do přídě-
lové listiny lze vždy zjistiti, že akce "Sudeten-
deutsche Volkshilfe" podporovala velmi mnoho ta-
kových bývalých pojištěnců karlovarské gremiální
nemocenské pojišťovny. Poněvadž se dále obvod
činnosti karlovarské akce "Sudetendeutsche Volks-
hilfe" vztahoval na území města Karlových Varů,
jsou tedy dány všechny předpoklady § 179a) zá-
kona o sociálním pojištěni.
Srovnáme-li, že ostatní zmíněné dary nemocen-
ské pojišťovny sociálním institucím rozhodně ne-
vyhovují lépe ustanovením § 179ia) zákona
č. 221/1924 Sb. z. a n., že je však přes to
Ústřední sociální pojišťovna nezrušila, dojdeme
bohužel ke vzrušujícímu poznání, že si dozorčí sto-
lice celého našeho sociálního pojištění dovoluje
přepych v dnešní době nouze potírati sociální po-
mocné dílo toho významu jako akce "Sudeten-
deutsche Volkshilfe".
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální
péče:
1. Je-li ochoten vykonávaje své dohledací právo
nad Ústřední sociální pojišťovnou, zrušiti její roz-
hodnutí ze dne 20. března 1936, č. Np 3055-707-
163 a odpovědné činitele pohnati k odpovědnosti?
2. Je-li ochoten uděliti Ústřední sociální pojiš-
ťovně přiměřené poučeni, jak se má jako sociální
ústav chovati k jiným sociálním zařízením?
V P r a z e dne 5. května 1936.
Sandner, Birke, Wollner,
Fischer, Stangl, Nickerl, Liebl, Axmann, Jobst,
dr Jilly, inž. Lischka, Wagner, dr Rosche, Kundt,
Illing, inž.
Künzel, Němec Franz, Obrlik, Jäkel,
inž. Richter, Gruber, dr Zippelius, Hollube,
inž. Schreiber.
7
446/V.
Interpelace
posl. R. Gajdy a Zvoníčka
vládě republiky československé
v záležitosti poskytnutí mimořádných pod-
por zemědělcům okresu sedlčanského posti-
ženým živelní pohromou.
Dne 11. května 1936 v pondělí o 6. hodině ranní
postižena byla obec Nové Dvory a přilehlé obce
okresu sedlčanského - Sedlec na dr. Wils., ka-
tastrofální průtrží mračen, která svou prudkostí
a ničivostí drobné zemědělce přímo ožebračila.
Osení, brambory, stromoví i cesty byly průměrně
z 90% zničeny. Zemědělci okresu sedlčanského, ka-
tastrofální průtrží mračen postižení, přišli tímto
vis maior o značnou část svého majetku.
Poškození v předcházejících letech neúrodou
následkem sucha zatížili své majetky dluhy, takže
tato katastrofa dovršila zkázu a ožebračila ty nej-
potřebnější z potřebných drobných zemědělců.
V zájmu záchrany desítek zemědělských rodin
a sociální spravedlnosti ptají se podepsaní:
zda jest vláda ochotna poskytnouti poškozeným
mimořádné odpisy daní, podpory, příděl nutného
osiva a zastavení všech exekucí vedených proti
zemědělským usedlostem poškozených a tímto
způsobem podati pomocnou ruku k záchraně zbí-
dačených rodin zemědělců.
V Praze dne 14. května 1936.
Gajda, Zvoníček,
dr Rašín, dr Fencik, Knebort, Jan Sedláček, Ivák,
Ježek, dr Dominik, Trnka, dr Novotný, Kut,
inž. Protuš, Špaček, inž. Schwarz, dr Branžovský,
dr inž. Toušek, Chmelík, Smetánka, dr Domin,
Holeček, dr Štůla.
446/VI.
Interpelace
poslance Kopřivy
ministru vnitra
o svévolném zatčení a věznění inž. Zory
Wannerové, Marie Kovářové a dr Adély
Bohuninské.
Dne 31. března 1936 byly pražskou policií
zatčeny inž. Zora Wannerová, úřednice Marie Ko-
vářová a dr Adéla Bohuninská, všechny tři ve
svém bytě v Praze XIX., Třebízského ul. č. 8.
Byly převezeny na policejní ředitelství v Praze
a tam uvězněny v kobce spolu s prostitutkami.
Poněvadž v této kobce se 4 kavalci bylo vězněno
8 osob, musily jmenované spáti buď tři na jedné
posteli, nebo spolu s prostitutkami, z nichž vět-
šina bývá pohlavně nemocna. Na žádost jmenova-
ných uvězněných žen, aby jim byly dány dosta-
tečné kobky, odpovídali policejní úředníci, že ta-
kové cely není a aby si stěžovaly, kde chtějí. Za
48 hodin byly pak propuštěny na svobodu.
K zatčení inž. Zory Wannerové, Marie Kovářové
a dra Adély Bohuninské je především dlužno zdů-
razniti, že již před tím prohlašovali jugoslávští stu-
denti v Praze, patřící k fašistickému směru, že k to-
muto zatčení dojde. Pražská policie zavedla totiž
praksi zatýkati pokrokové jugoslávské intelektuály
na žádost pražského jihoslovanského vyslanectví.
Inž. Wannerová byla dříve jugoslávskou státní pří-
slušnicí, ale má nyní státní občanství republiky
Československé. Přesto, a ačkoliv již před 4 roky
ukončila svá studia, je velmi často zatýkána v sou-
vislosti se všemi záležitostmi, týkajícími se Jugo-
slávie a patrně vždy na naléhání jugoslávského vy-
slanectví. Bylo tomu tak po atentátu na krále
Alexandra a bylo tomu tak vždy, když došlo k za-
týkání mezi jihoslovanskými studenty. Pokaždé
byla po 48 hodinném věznění na pražské policii
propuštěna na svobodu, poněvadž bylo již od za-
čátku jasno, že s inkriminovanými věcmi nemá nic
společného a poněvadž také nebyly proti ní nej-
menší důkazy. Posledně byla zatčena v souvislostí
se zatčením jihoslovanských studentů, jichž ne-
vina ostatně rovněž vyšla na jevo, a s nimiž vůbec
neměla nic společného. Jinými způsobem šikanováni
jsou prostředky, kterými je zbavována výdělku.
Vyučuje v různých rodinách, ale policie ji na pří-
klad dává stopovat celé měsíce a tak, že jí oká-
zalý postup policejních agentů znemožňuje výdě-
lek. A poněvadž Marie Kovářová a dra Adéla Bo-
huninská bydlí s ní ve společném bytě, zatýkává
policie pravidelně také Marii Kovářovou a dne
31. března t. r. zatkla i uvěznila také dra Adélu
Bohuninskou.
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten zmíněné případy řádně
vyšetřiti a provinivší se policejní orgány po-
trestati?
2. Je pan ministr ochoten učiniti opatření, aby
se takové případy svévolného šikanování v bu-
doucnu neopakovaly?
V Praze dne 11. května 1936.
Kopřiva,
B. Köhler, Hodinová-Spurná, Vodička, Kosík,
Dölling, Šliwka, Beuer, Borkaňuk, Schmidke,
Kliment, Široký, Synek, dr Jar. Dolanský,
Nepomucký, Klíma, Vallo, Zupka, Slánský, Šverma,
Machačová.
8
446/VII.
Interpelace
poslance Kopřivy
ministru vnitra
o zákazu veřejné schůze v Chotěboři o po-
měrech ve SSSR.
Na neděli dne 19. dubna 1936 o 3. hodině dopo-
lední byla v Chotěboři ohlášena veřejná schůze
žen v hostinci na Sklepích s programem: Zpráva
delegátky ze SSSR. Okresní úřad v Chotěboři
tuto schůzi nepovolil a přislíbil, že ji povolí až
později. Na to byla svolána důvěrná schůze podle
§ 2 shromažďovacího zákona na 29. dubna 1936
o 8. hodině večerní do místnosti na Sklepích s pro-
gramem: Zpráva delegátky ze SSSR. Refero-
vala paní Bartáková z Německého Brodu. Při za-
hájení dostavil se do místnosti policejní komisař
Mareš a schůzi rozpustil. Jako důvod udal, že by
mohl býti porušen klid a pořádek. Tak úřady res-
pektují naše spojenectví se SSSR. Podotýkáme,
že schůze byla svolána do oddělené místnosti, před
místností byl pořadatel a nevpustil do místnosti
nikoho bez pozvánky.
Jde tedy o zřejmý případ nezákonnosti, libovůle
a patrně také politické zaujatosti a proto se tá-
žeme pana ministra vnitra,
zda je ochoten proti provinilým úředníkům přísně
zakročiti a učiniti opatření, aby se podobné pří-
pady neopakovaly.
V P r a z e dne 9. května 1936.
Kopřiva,
B. Köhler, Šverma, Hodinová - Spurná, Vodička,
Śliwka, Kosik, Borkaňuk, Beuer, Schmidke, Dölling,
Široký, Synek, dr Jar. Dolanský, Nepomucký, Klíma,
Vallo, Kliment, Zupka, Slánský, Machačová.
446/ VIII.
Interpelace
poslance Borkaňuka
ministru spravedlnosti
o odsouzení Ivana Hafince.
V poslední době byla veřejnost rozrušena proce-
sem o vraždě v Kanoře, který ukázal, jak neudrži-
telné jsou poměry na Podkarpatsku. Kanorských
událostí chtěli odpůrci využíti k tomu, aby byla
komunistická strana postavena do světla organi-
sátora teroristických akcí a vražd. Není to ovšem
prvý pokus třídních nepřátel šířením nepravdivých
zpráv podlomit rostoucí vliv komunistické strany,
na kterou ožebračený lid denně pohlíží s větší dů-
věrou jako na svého jediného vůdce a zachránce.
Podobný pokus stal se již před 5 roky. Iniciáto-
rem tohoto pokusu byl tehdejší poslanec agrární
strany ščerecký, který se vrátil jako chudý člo-
věk ze světové války a dosáhl rychle ve službách
agrární strany vysokých funkcí a bohatství. Dostal
koncesi na pálení lihu, dále na trafiku, autobuso-
vou dopravu a stal se konečně zakladatelem úvěr-
ního konsumu. Těmito velikými finančními podniky
spoutal pracující lid na vereckém okrese, který by
byl stále více odvislý hospodářsky od agrární stra-
ny a jejího zbohatlého předáka. Když se lid po-
koušel společným postupem prolomit tuto moc
svoláním veřejných projevů, objevila se najatá in-
dividua, vyzbrojená střelnými zbraněmi. Hospo-
dářské postavení lidu na okrese vereckém se však
s postupem krise katastrofálně zhoršuje. Práce již
nebyla, Latorica jim vzala pastviny, exekutor se
stal denním hostem a bída rostla ode dne ku dni.
Je pochopitelné, že za takové situace lid přestal
věřit, že ho zachrání politika agrární strany, a
vliv komunistické strany rychle rostl. V téže době
ocitla se před soudem skupina komunistických
funkcionářů, kterým nebylo kladeno za vinu nic
méně než příprava zavraždění poslance ščereckého.
Všechen protidělnický tisk se chopil příležitosti
namlouvat veřejnosti, že komunistická strana or-
ganisuje individuelní teroristické činy. Strůjci to-
hoto procesu nedosáhli však svého. Lid tomuto
tvrzení neuvěřil a zůstal věrný komunistické stra-
ně, soud nemohl dokázat sebemenší vinu obžalo-
vaným a musel je osvobodit. Tak skončil neslavně
první protikomunistický proces.
Pokus diskreditovati komunistickou stranu opa-
koval se pak v Kanoře. Ve skutečnosti byly však
tamější události způsobeny svévolnou politikou
strany agrární. Ačkoliv při posledních volbách do-
sáhli komunisté na okrese vereckém většiny, ne-
byli skorém nikde potvrzení jejich starostové a
skoro všude dosazeni vládní komisaři. Většinou to
byli opět funkcionáři agrární strany. Velkou ne-
spokojenost vyvolalo, že nebyl vzat zřetel na vůli
obyvatelstva a dokonce dosazeni exponenti strany,
s niž lid právě zúčtoval. Také v Kanoře byl dosa-
zen místo komunistického starosty vládní komisař
Fedor Antoni, exponent agrární strany. Stížností
na jeho protilidové chování bylo mnoho. Mezi ne-
spokojenými byli také Ilko Smolják a Jurko Ma-
covka. Nemohli se smířiti s tím, že vládní komisař
jim znemožnil vystavět si chalupu na obecním ma-
jetku a připravovali se na pomstu. Vypůjčili si od
Míhala Blašína vojenskou pušku s 2 náboji a jedné
noci začátkem dubna ho zastřelili.
Nešťastnou náhodou zdržoval se tři dny před
vraždou v obci komunistický funkcionář Ivan Ha-
finec. Místní organisace komunistické strany ko-
nala schůzi, na které mimo jiné otázky se také
jednalo o stížnostech lidu na vládního komisaře.
Hafinec odpovídal, že je třeba ho odstraniti, při
čemž ovšem tento výrok nemyslel doslovně. Tato
slova však stala se mu později osudná.
Již druhého dne po vraždě byl totiž Ivan Hafi-
nec vzat do vazby. Po několikadenním výslechu
podepsal na četnické stanici protokol, ve kterém se
doznal k tomu, že vraždu připravoval, že při ní na-
pomáhal a že sám zaopatřil Ilko Smoljákovi vo-
jenskou pušku. Když byl pak odevzdán okresnímu
9
soudu a dotazován, zda se přiznává k vině, odpo-
věděl nejdříve protiotázkou, bude-li ještě vrácen
na četnickou stanici. Když mu soudce odpověděl,
že ano, přiznal se k vraždě. Teprve když byl dodán
do soudní vazby krajského soudu v Užhorodě a ne-
bylo více nebezpečí, že bude vrácen na četnickou
stanici, odvolal svoje doznání s odůvodněním, že
toto bylo na něm bitím četníky vynuceno. Pozdější
průběh výslechů dokazuje, že právem odvolal svoji
původní výpověď, ve které udává, že sám dal vra-
hovi pušku, neboť k tomuto činu se doznal později
spoluobžalovaný Michal Blažin.
Bylo by nyní na místě prozkoumati "metody vý-
slechu", ve kterých se člověk přiznává k těžkým
zločinům, které nespáchal. Ostatně není toto prvý
případ. Vždyť nedávný rozsudek levočské poroty
odhalil justiční omyl, jenž se taktéž zrodil na pod-
kladě podobného výslechu. Dva cikáni se doznali
k loupežné vraždě, doznali, že zbraň hodili do
studně, kde však samozřejmě nemohla býti nale-
zena a byli také odsouzeni k těžkým trestům. Po
třech letech se našel skutečný vrah i zbraň.
Více než 10 měsíců bylo proti Hafincovi vedeno
vyšetřování. Konečně, když se ostatní spoluobža-
lovaní doznali k vině a nebylo tu vážných svědků
neb důkazů, kteří by dokazovali sebemenší vinu
Hafince, přišel státní návladní k závěru, že Hafi-
nec jest nevinný a propustil ho z vazby; zároveň
vyrozuměl písemně advokáta obžalovaného dra Jud-
koviče o tom, že upouští od dalšího trestního stí-
hání. Ivan Hafinec byl na svobodě a kdyby se byl
cítil vinný, mohl uprchnouti. Ivan Hafinec se však
cítil naprosto nevinný a když dostal 30. dubna vý-
zvu, aby se dostavil k porotnímu jednání jako
spoluobžalovaný, nepoužil příležitosti k útěku,
nýbrž dostavil se k soudu.
Vdova po vládním komisaři Antoni převzala ob-
žalobu proti Ivanu Hafincovi. Ačkoliv dávno byla
zmeškána lhůta k podání této žaloby, přece jen
soud vyhověl přes námitky obhájce dra Judkoviče,
a tak se stalo, že Hafinec zasedl na lavici obžalo-
vaných. Obžalobu proti Ivanu Hafincovi zastupoval
známý předák ludové strany, ruský emigrant dr
Gagatko. Porotnímu soudu předsedal soudní rada
Foltánek, bývalý legionář, přísedící byl soudní rada
Zvoníkov, ruský emigrant, a rada Příborský. Na
lavici porotců seděli skoro vesměs rolníci. Prvého
dne líčení bylo vyslechnuto mnoho vesničanů obce
Kanory, kteří vesměs vypovídali ve prospěch Ha-
fince. Líčení nemohlo býti však za jeden den Skon-
čeno a tak bylo odročeno na 2. května. Tohoto dne
došlo k výslechu četníků, kteří měli vylíčiti, při
jaké příležitosti došlo k doznání Hafincová. Když
pak četnický nadporučík Šajer, jenž vedl vyšetřo-
vání v prvém stadiu, prohlásil, že se Hafinec do-
znal bez nátlaku, převzal znovu státní návladní
obžalobu proti Hafincovi a na jeho návrh byla na
něho znovu uvalena vyšetřovací vazba. Návrh ob-
hájce dra Judkoviče, aby líčeni proti Hafincovi
bylo odročeno, aby případ mohl za této nové si-
tuace podrobně prostudovat a navrhnout nové svěd-
ky, byl zamítnut. Také dalšímu návrhu dra Judko-
viče na odročení líčení, který odůvodnil tím, že ob-
hájce Ilko Smoljáka dr Faltin rozmlouval s něko-
lika porotci po skončení líčení z minulého dne, ne-
bylo vyhověno. Podle zákona nesmí porotce po
dobu trvání porotního řízení s nikým o záležitos-
tech porotního řízení rozprávěti. Právem je třeba
míti za to, že tento rozhovor měl ovlivniti porotu.
Ve svém plaidoveru poukázal dr Judkovič na to, že
pro spoluúčast na vraždě u Hafince nebylo žádných
důkazů a že eventuelní výrok bylo by možno pova-
žovati nejvýše za přestupek zákona na ochranu
republiky. Porota dala však na všechny jí kladené
otázky kladnou odpověď, následkem čehož soud
uznal všechny obžalované vinnými a odsoudil Ilko
Smoljáka k 20 letům káznice, Juro Macovku k 17
letům káznice a Michala Blažína k 10 letům káz-
nice; Ivana Hafince pak k 15 letům káznice.
Dr Judkovič ohlásil zmateční stížnost.
Poněvadž je však nebezpečí v prodlení, že ne-
vinný Ivan Hafinec bude pravoplatně odsouzen
k mimořádně vysokému trestu, ptáme se pana
ministra:
1. Je pan ministr ochoten dáti státnímu zástupci
pokyn, aby sám navrhl osvobození obviněného
Ivana Hafince?
2. Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby
v tomto a podobných procesech nerozhodovali
soudcové-bělogvardějci, kteří jsou proti lidu a ze-
jména proti komunistům krajně zaujati ?
V Praze dne 12. května 1936.
Borkaňuk,
Schenk, Machačová, Hodinová-Spurná, Vodička,
Synek, Kosík, Schmidke, Sliwka, Beuer, Kliment,
dr Jar. Dolanský, široký, Klíma, Slánský, Šverma,
Zupka, Nepomucký, Dolling, Vallo, B. Köhler.
446/IX (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
ministrům vnitra, zemědělství a sociální
péče
o spekulaci s kukuřicí na Podkarpatské
Rusi.
1. Když vláda zřídila obilní monopol, byla si vě-
doma, že obyvatelstvo Podkarpatské Rusi jest spo-
třebitelem a nikoliv výrobcem chleba, poněvadž
sklizeň neuspokojuje potřeby obyvatelstva. Po této
úvaze se vláda rozhodla kupovati v Rumunsku
levnou kukuřici a pod kontrolou zemského úřadu
ji prodávati obyvatelstvu za přístupnou cenu.
Koupě a prodej této kukuřice byl svěřen maďar-
ským židům Lájošovi Žurgerovi a Filipovi Moško-
vičovi, rumunskému poddanému ze Satumare, pod
firmou "Dovozní syndikát". Dále Obchodnímu
družstvu, jež vede ukrajinský vystěhovalec Struk,
a Svazu mlynářů na Podkarpatské Rusi.
Z neznámých důvodů Svaz mlynářů a Obchodní
družstvo se neúčastní kukuřiční akce, která jest
nyní výlučným monopolem pánů Žurgera a Moško-
viče. Proslýchá se, že tyto podniky odstoupily od
této akce a dostávají za to měsíční náhradu.
10
2. Kukuřice z Rumunska se prodává obyvatel-
stvu na Podkarpatské Buši za cenu 100 Kč za
100 kg. Podle oficiální nabídky táž kukuřice v Ru-
munsku na pohraniční stanici Halmei stojí nejvýše
51-52 Kč za 100 kg. Tuto cenu nabídl odborník,
jenž jest ochoten kdykoliv za takovou cenu dodati
krásnou kukuřici z Rumunska do libovolné obce na
Podkarpatské Rusi. Zvýšená vydáni na kukuřici
z Rumunska činí: clo 10 Kč, reexpediční výdaje
37 h, manipulační výdaje 30 h, výdaje na dovoz
70 h, procenta na pojistku 10 h, útraty za složení
1-50 Kč, dovoz do místa určení 3 Kč, administra-
tivní výdaje 40 'h "minimální" zisk 2. 50 Kč,
úhrnem 3 cenou kukuřice na místě 70. 87 Kč. Tolik
stojí kukuřice v libovolně vzdálené vesnici na Pod-
karpatské Rusi. Připočteme-li k tomu výdělek ob-
chodníků v drobném v částce 4 Kč za 100 kg kuku-
řice, zvýší se její cena na 74. 87 Kč za kg. žurger
a společníci prodávají tuto kukuřici po 100 Kč, t. j.
na 100 kg vydělávají 35 Kč.
K tomu musíme poznamenati, že cena kukuřice
v Rumunsku byla do poslední doby ještě nižší, 40
až 42 Kč za 100 kg. Ceny zde uvedené se týkají
prvotřídní kukuřice, zatím, co "Dovozní syndikát"
prodává kukuřici špatného druhu, skládá ji ve
špatných, nehygienických místnostech, v nichž se
ještě více kazí, a spotřebitelé si na to stěžují.
3. Dovozní syndikát trvá od 28. června 1933 a
v té době dovezl na Podkarpatskou Rus několik
tisíc vagónů kukuřice a podle mínění odborníků
pánové, z nichž se tento syndikát skládá, vydělali
za tři léta asi 60 milionů Kč.
Není nutno se zmiňovati, že Žurger, jenž záso-
boval ještě rakousko-uherské vojsko, jest nyní ně-
kolikanásobným milionářem. Nedávno koupil v Ti-
sakorodě v Maďarsku statek mající 300 kat. jiter
za značný peníz. Jeho společník Moškovič jest ru-
munský občan. V Rumunsku má větší podnik pro
kupování dobytka. Třetím tichým společníkem to-
hoto syndikátu jest rovněž rumunský občan, žid
Desiderius Diamantstein, jenž jest zátroveň hlav-
ním vedoucím úředníkem syndikátu. Tento žid při-
jel do republiky před třemi lety, t. j. když se syn-
dikát utvořil. Za tato tři léta tak zbohatl, že si
v Satumare koupil větší dům, jejž pronajímá čet-
ným nájemníkům. Ani jediný z těchto pánů neumí
mluviti ani rusky ani česky. Aby mohli v úřadech
vyřizovati své věci, přijali do spolku českého žida
Viktora Eisnera.
4. Peněžní operace v této kukuřiční akci jsou
velmi složité a nejzajímavější jest, že tito milio-
náři nemusí investovati do kukuřice ani haléře.
Kukuřici kupuje Žurger a společnost, ale vagóny
z Rumunska jsou adresovány firmě Mautnerově.
Jest to velká firma v Čechách, která vyváží do Ru-
munska textilní zboží a jako kompensaci dostává
kukuřici. Mezi Žurgerem a firmou Mautnerovou se
účtuje v československých korunách. Žurger pře-
bírá kukuřici na pohraniční stanici Hahnei a od-
tamtud ji rozděluje. Tak Žurger nemá žádné pe-
něžní spojení s rumunskými vývozci, nýbrž jen
s firmou Mautnerovou.
Přáli bychom si věděti: Jak pan Žurger převedl
peníze do Maďarska na koupi statku v Tisakorodě
a zaplatil-li daně za tyto peníze? Dále bychom si
přáli věděti, jak převedl peníze do Rumunska pan
Diamantstein na koupi domu v Satumare a zapla-
til-li jako cizí občan státu daně?
5. Tisk na Podkarpatské Rusi má v této aféře zá-
hadnou úlohu. Ani jeden z maďarských časopisů si
netroufá psáti proti pletichám spekulantů s kuku-
řicí. To snadno můžeme pochopiti, vezmeme-li do
rukou časopisy a uvidíme velké inseráty Žurgera
a společníků. Rovněž v časopise jednoho z poslan-
ců, jenž se nazývá Rusem, ukázaly se Žurgerovy
inseráty, když se o této otázce zmínil ve sněmovně.
Socialistický tisk ze stranických důvodů se zmiňuje
0 této otázce, ale jen proto, aby kukuřiční akce
byla odevzdána socialistům. Uvedli jsme článek
orgánu ministra spravedlnosti, "Práva lidu", a za
to náš časopis byl zabaven a veřejnost se nedově-
děla, kam plynou peníze z kukuřiční akce. "A-Zet"
orgán národních socialistů, psal o kukuřiční akci,
ale jen ve vydáních "pro východ republiky", která
se v Praze nečtou.
Uvádíme několik výňatků z časopisu "A-Zet".
Dne 31. března 1936 tento časopis píše: "Záso-
bovací výbor sněmovny se zabýval ostudami s ku-
kuřiční akcí na Podkarpatské Rusi a rozhodl se
obrátiti se na ministerstvo sociální péče, zeměděl-
ství a vnitra, aby vyšetřila tuto věc. " Dne 2. dubna
t. r. v témž časopise byl článek s nápisem: "Kdo
vykořisťuje hladovějící karpatoruský lid. " V tom-
to článku poslankyně Bátková žádá, aby se vy-
světlilo, co se stalo s 3 mil. Kč, které vláda roku
1934 poskytla na pomocnou akci na Podkarpatské
Rusi; dále vysvětluje, jak zisk z kukuřiční akce
plyne do pokladny užhorodského zemského úřadu.
Nutno poznamenati, že Žurger a společníci ne-
zažalovali ani jediný z těchto časopisů, mezi nimi
1 náš časopis. Na všechny útoky dává vysvětlení
pan Zajíc v časopise
"Uj Kozibny" nebo v "Pod-
karpatských hlasech" společně s Havašem-Handels-
mannem.
6. Zásobovací výbor se již zabýval touto otáz-
kou a obrátil se s dotazy na příslušná minister-
stva. Ministerstvo sociální péče žádalo, aby věc vy-
šetřilo ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra se
diplomatickou cestou obrátilo na Rumunsko, aby
se dotázalo na tamější cenu kukuřice. Toto dopi-
sování nemá pro nás významu, my žijeme blízko
rumunských hranic a velmi dobře známe cenu ku-
kuřice. Aby tato otázka se příliš nezahrotila a
aby obyvatelstvo Podkarpatské Rusi bylo zbaveno
vykořisťování jest naléhavě nutno utvořiti zvláštní
nezávislou sněmovní komisi, aby rychle a radikál-
ně rozřešila ožehavou otázku spekulace kukuřicí na
Podkarpatské Rusi. Až tuto věc vyšetří, komise
musí pohnati k přísné odpovědnosti všechny vin-
níky, kteří zbohatli na neštěstí lidu a působí naší
republice hmotnou a mravní škodu, která se nedá
napraviti.
I. Vědí páni ministři o spekulaci kukuřicí na Pod-
karpatské Rusi, která se provozuje na účet chudé
části obyvatelstva země a republiky?
II. Považují páni ministři za přípustné, aby vy-
kořisťování původního obyvatelstva země v nejži-
votnějších jeho potřebách provozovali cizinci pod
dozorem státních úřadů a úředníků, podřízených
pánům ministrům, a tím poškozovali zájmy re-
publiky?
III. Nepovažují páni ministři za nutné a včasné
pečlivě vyšetřiti tuto věc, přísně potrestati vinníky
a odstraniti je z veřejného života země na ochranu
zájmů občanů a republiky ?