Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
446.
lnterpelace:
I. posl. Hollubeho, Axmanna, Knorreho a Roslera min. soc. péče o státní vyživovací akci,
II. posl. inž. Karmasina vládě, zejm. min. zemědělství, že buštinské ředitelství státních lesů a
statků nedodržuje zákony, pokud jde o zaměstnance v Usťčorně, Ruské Mokré a Německé
Mokré na Podkarpatské Rusi,
III. posl. Liebla, Fischera a Nickerla min. soč. péče o vypsání voleb do orgánů nemocenského a
sociálního pojištění,
IV. posl. Sandnera, Birkeho a Wollnera min. soč. péče o neoprávněném postupu Ústřední sociální
pojišťovny proti pomocné akci "Sudetendeutsche Volkshilfe",
V. posl. Gajdy a Zvoníčka vládě republiky československé v záležitosti poskytnutí mimořádných
podpor zemědělcům okresu sedlčanského postiženým živelní pohromou,
VI. posl. Kopřivy min. vnitra o svévolném zatčení a věznění inž. Zory Wannerové, Marie Ková-
řové a dra Adély Bohuninské,
VII. posl. Kopřivy min. vnitra o zákazu veřejné schůze v Chotěboři o poměrech ve S. S. S. R.,
VIII. posl. Borkaňuka min. spravedlnosti o odsouzení Ivana Hafince,
IX. posl. dr Fencika min. vnitra, zemědělství a sociální péče o spekulaci s kukuřicí na Podkar-
patské Rusi,
X. posl. dr Fencika min. financí o přijímání karpatských Rusů do služby ve finančních úřadech
na Podkarpatské Rusi,
XI. posl. dr Clementisa min. spravedlnosti a vnútra o vyšetřovacích metodách na Slovensku,
XII. posl. Suroviaka vládě ČSR vo věci urychleného vydania vládneho nariadenia k § 240, zák. č.
184/1928 o převode doby strávenej v starobnom a invalidnom fonde pomocných zamestnancov
čsl. železnic, byv. smluvnych, do penzijného fondu ČSD,
XIII. posl. Suroviaka předsedovi vlády ČSR vo věci ďalšieho odstrčenia a neomluviteľného po-
škodzovania Slovákov při přijatí rušňovodičského dorastu do služieb železničných v obvode
bratislavského riaditeľstva stát. železnic,
XIV. posl. Ernsta Kohlera min. národní obrany a min. vnitra o nezákonitém vyšetřování četnictva
ve falknovském okrese,
XV. posl. Hlinku předsedovi vlády ČSR vo věci stranníckeho postupu ministerstva železnic při ob-
sadení skupiny V/4 riaditeľstva košického na úkor Slovákov a Slovenska,
XVI. posl. Hlinku ministrovi vnútra vo věci protizákonných výčinov četníkov na Slovensku,
XVII. posl., dr Wolfa min. vnitra o nespravedlivém zabavení časopisu "Dziennik Polski" ze dne 11.
dubna 1936,
XVIII. posl dr Wolfa min. spravedlnosti o nespravedlivém zabavení článku z časopisu "Dziennik
Polski".
XIX. posl. Dollinga a Kopřivy vládě ČSR o mimořádné nouzi v oblasti Kamenického Senová,
XX. posl. Dollinga vládě ČSR o vyhoštění říšskoněmeckých vystěhovalou Loschnera a soudruhů,
XXI. posl. Dollinga vládě ČSR o vyhoštění říšskoněmeckých vystěhováků Schrodera a soudruhů,
XXII. posl. inž. Karmasina min. školství a nár. osvěty, že řidiči učitel Josef
Pszezolka byl neprá-
vem zase přijat do školní služby,
XXIII. posl. Petráška vládě pře zdražovanie stavebného materiálu kartelom.
2
446/1 (překlad).
Interpelace
poslanců F. Hollubeho, R. Axmanna,
R. Knorreho a Josefa Röslera
ministrovi sociální péče
o státní vyživovací akci.
Výnosy ministerstva sociální péče ze dne 28.
dubna 1933, č. 28. 200/III/E/1933 a ze dne 11. li-
stopadu 1983, č. E-3420-17/11, které upravují pro-
vádění státní vyživovací akce, ukázaly se naprosto
nedostačující, poněvadž jednak neustanovují, že
lidé odsouzení k nezaměstnanosti mají právní ná-
rok na podporu, jednak nedovedly zabrániti, aby
se s nezaměstnanými nezacházelo často nespra-
vedlivě pro stranicko-politické a byrokratické
vlivy.
1. Výše příspěvků nezaměstnaným z titulu vyži-
vovací akce nedostačuje požadavkům živobytí děl-
níka, byť jen poněkud důstojného člověka. Jest
tedy nezbytně nutno zvýšiti příspěvky svobodným
a dále je stupňovati u ženatých podle počtu členů
jejich rodiny.
2. Požadované vyživovací lístky se nepřidělují
podle hlediska sociálního, nýbrž podle fiskálního a
nevyhovuje to tedy sociálnímu významu této akce.
Okresní' úřady z úsporných důvodů často již
omezily návrhy, které předložily obecní sociální
komise. Zemské úřady škrtají znovu, takže obce
dostávají příděly, které nejsou v žádném poměru
ke skutečným potřebám. Podepsaní poukazují, že
zemáky úřad pro Čechy jen za období od 28. října
do 1. prosince 1935 snížil návrhy okresů o 1, 226. 770
Kč, aniž znal skutečné poměry. Pro nedostatečné
přidělování vyživovacích lístků obcím se stává péče
o nezaměstnané zahrnující všechny potřeby ve sku-
tečnosti ilusorní. Přihlížeti k oprávněným návrhům
obecních sociálních komisí jest tedy nezbytný před-
poklad pro bezvadné a uspokojivé provádění akce.
3. Nárok na zařazení do státní vyživovací akce
se musí přiznati každé osobě, která svou výživou
jest odkázána na příjem ze mzdového poměru, a
v době své žádosti jest již týden bez zaměstnání,
ačkoliv se o ně ucházela. Přijmouti zaměstnání měl
by býti nezaměstnaný povinen výslovně jen v pří-
padech § 6, odst. 1, b. 3 zákona o gentské soustavě.
Stejný nárok na podporu měli by však míti i neza-
městnaní, kteří vyšli ze školy nebo se vrátili z vo-
jenské služby, ještě nikdy nebyli v řádném služeb-
ním poměru a ani nyní nemohou nalézti zaměst-
nání, ačkoliv se o ně ucházejí. Totéž platí o rolní-
cích a živnostnících, jimž hospodářská krise odňala
jakoukoliv možnost existovati.
Ustanovení, kteří nezaměstnaní nejsou odkázáni
na příjem ze mzdového poměru a výživa kterých
nezaměstnaných není tedy ani ohrožena, vyžado-
valo by podrobného vysvětlení. Dnes každá sociální
komise určuje podle vlastního uvážení u každého
jednotlivého nezaměstnaného, jaký příjem se ještě
dá spojiti s přídělem potravinových lístků. Již to,
že nezaměstnaný měl malý zadlužený domek nebo
kousek pole, často způsobilo, že byl vyloučen z vy-
živovací akce, tím spíše, když dostával malý důchod
nebo měl nepatrný příjem z nějakého náhodného
zaměstnání. Ministerstvo sociální péče mělo by
tedy určiti existenční minimum. Nedosahuje-li jiný
příjem nezaměstnaného tohoto existenčního mi-
nima, měl by býti pojat do státní vyživovací akce.
4. Bezdůvodně krutá jsou nynější ustanovení
o nároku sezónních dělníků. V normálních dobách
se v měsících mimo sezónu zaměstnávali často ně-
čím jiným, což jim již není možné pro dnešní hos-
podářskou situaci. Poněvadž mzdová úroveň klesla,
jest jejich živobytí po dobu sezónního zaměstnání
sotva zajištěno a na zimu si nemohou již vůbec ni-
čeho uspořiti. Proto i jim patří podpora ze státní
vyživovací akce.
5. Přihlašovací předpisy pro uchazeče často pů-
sobí, že noví uchazeči musí na příděl vyživovacích
lístků čekati déle, což někdy trvá 6 až 8 týdnů. Ale
také působí, že krátkodobou příležitostnou prací
v přihlašovací lhůtě osoby, které by jinak byly
oprávněny, jsou od požitku vyloučeny. Povolovací
řízení by tedy mělo býti zkráceno, a nezaměstna-
ným, hlásícím se počátkem týdne, měla by se již
koncem týdne přiděliti podpora.
6. Odvolací řízení proti rozhodnutím sociálních
komisí mělo by býti rozšířeno, aby se zabránilo
vadným zjištěním, jimž se nelze vyhnouti, rozho-
duje-li jen jedna odvolací stolice. Nezaměstnaný,
který cítí, že jest zkrácen ve svém právu na pří-
děly z vyživovací akce, musí míti možnost obrátiti
se se stížností na obecní a okresní zastupitelstvo
a v nejvyšší stolici na ministerstvo sociální péče.
7. Nynější složení obecních a okresních sociál-
ních komisí většinou nevyhovuje požadavkům ne-
zaměstnaných. V četných případech dlužno konsta-
tovati, že se jednak členové nynějších sociálních
komisí chovají stranicky, jednak že se úřady bez
důvodu chovají zamítavě k oprávněným požadav-
kům obyvatelstva při sestavování sociálních ko-
misí. Podepsaní poukazují v této souvislosti na
stížnost trutnovského okresního vedení sudetsko-
německé strany proti sociální komisi obce Mar-
šová I, podanou trutnovskému okresnímu úřadu
dne 3. dubna 1936, a na interpelaci poslance R.
Axmanna, podanou dne 21. ledna 1936 panu mi-
nistrovi sociální péče, o jmenování sociální komise
ve Vrchní Orlici v okrese žamberském.
8. Ustanovení o užíváni potravinových lístků
k opatření práce vyžadují změny a přesnějšího
znění. Podepsaní vědí o případech, kdy obce za
jednu potravinovou poukázku žádaly sedmi až
osmihodinovou práci nebo nezaměstnané nutily
k těžkým pracím neohlížejíce se, jsou-li tělesně
schopni nebo jakého věku, nebo byly i ženy uží-
vány k odklizování sněhu ve vysokých horských
polohách. Potravinových lístků se má jen potud
užívati k částečné náhradě mzdy, když se práce
takto podporovaná platí podle sazeb v místě ob-
vyklých a trvá nejméně 4 dny v týdnu. Při tom se
potravinový lístek smí odečísti nejvýše svou sku-
tečnou hodnotou. Rovněž by se měla ustanoviti po-
vinnost, aby nezaměstnaní byli sociálně pojištěni
na účet obcí nebo okresů, když konají práci jim
takto opatřenou.
9. Zásad pro výkup potravinových lístků by se
melo užívati i pro vyživovací akci v zimním období
a pro jiné podpory v plodinách. Při přídělu potra-
vin nezaměstnaným musí se v zájmu trpícího hos-
3
podářství příslušného území odevzdati dodávka po-
travin domácím výrobcům a místním obchodníkům.
V uvedeném konstatování se podepsaní dotkli
jen nejdůležitějších vad vyživovací akce. Jejich
náprava jest tím důležitější, že přece statistiky
nezaměstnaných při státní vyživovací akci jsou zá-
kladem i pro příděl potravin v zimních měsících a
pro jiná pomocná opatření.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální
péče:
1. Je-li ochoten se postarati, aby příspěvky neza-
městnaným z titulu vyživovací akce byly pod-
statně zvýšeny?
2. Je-li ochoten se postarati, aby novým zněním
ustanovení o vyživovací akci se podle této inter-
pelace napravily vylíčené nešvary ?
3. Je-li ochoten učiniti opatření, aby vyživovací
akce neztrácela cenu byrokratickým uvažováním
a nepohotovostí, nýbrž aby se stala skutečnou po-
mocí pro nezaměstnané?
4. Je-li ochoten vytvořiti předpoklady pro to,
aby nezaměstnaní měli zásadní nárok na zařazení
do vyživovací akce?
5. Je-li ochoten vyhověti přáním a požadavkům
většiny obyvatelstva co do složení sociálních ko-
misí?
6. Je-li ochoten učiniti nutná opatření, aby se
při provádění všech potravinových akcí přihlíželo
k domácím výrobcům a rozdělovatelům ?
V P r a z e, dne 4. května 1936.
Hollube, Axmann, Knorre, Rösler,
Jäkel, Fischer, Nickerl, Illing, dr Kellner, inž.
Künzel, Stangl, Němec Franz, Wagner, dr Peters,
Jobst, Kundt, Liebl, dr Jilly, Gruber, Wollner, inž.
Richter, Sandner, dr Zippelius, Obrlik.
446/11 (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
vládě, zejm. min. zemědělství,
že buštinské ředitelství státních lesů a
statků nedodržuje zákony, pokud jde o za-
městnance v Usťčorně, Ruské Mokré a Ně-
mecké Mokré na Podkarpatské Rusi.
V roce 1775 byli za panování císařovny Marie
Terezie v údolí Terešvy usídleni němečtí kolonisti
z Išlu a Gmundenu. Byli tam usídleni z hospodář-
ských důvodů, aby bylo lze využíti přírodních po-
kladů karpatských lesů.
Stát (lesní erár) dovolil dělníkům, aby si na
státním pozemku postavili obytné domy, aby si ze
státních lesů vzali na ně stavivo a palivo a aby
brali píci a stelivo pro povolený chov dobytka.
Stát (lesní erár) pečoval o dovoz potravin ze
vzdálených měst, a o ošetřování dělníků, kteří one-
mocněli nebo byli postiženi úrazem, opatřoval jim
léky a podobné. Vdovám a nezletilým dětem po
dělnících bylo dovoleno i dále užívati obytných
domů a příspěvky na živobytí se jim poskytovaly
hotovými penězi a plodinami.
Aby však dělník, který nabyl jistého práva na
státní pozemek, jej nezcizil, podržel si lesní erár
půdu ve vlastním držení a každé opatření tako-
vého oprávněného dělníka činil závislé na svém
souhlasu.
S hospodářským vývojem vyvíjel se i právní
poměr dělníků ke státu (lesnímu eráru), práva
s počátku nevyvinutá se během doby upevnila a
byla přesně vymezena, takže se z původních práv
a závazků udržely jen nepatrné písemné a ústní
zlomky. Přesně byl právní poměr dělníků ke státu
(lesnímu eráru) vymezen vydáním služebního po-
řádku A 1327/855 ze dne 22. dubna 1857 t. zv.
staré konvence). Tento služební pořádek byl po-
zději změněn a doplněn novým služebním pořád-
kem č. 95. 206/I-B-1 z r. 1908 ministerstva země-
dělství (t. zv. nové konvence). Tyto služební po-
řádky přesně vymezily povinnosti dělníků ke státu
(lesnímu eráru) jako zaměstnavateli, ale obsaho-
valy i k ochraně dělníků, kteří se stali k práci ne-
schopnými nebo které ve službě postihl úraz,
přesná ustanovení o jejich nárocích na výslužné a
odbytné: § 19 starého služebního pořádku (zachá-
zení s dělníky, nastane-li neschopnost k práci) a
§ 20 nového služebního pořádku.
Tento poměr kolonistů k lesnímu eráru, který
pro častou změnu poměrů ztratil svůj hospodářský
význam a všeobecně se považoval za přežitek
z doby jiných, poměrů a názorů a ve svých základ-
ních rysech byl jakýmsi vrchnostenským poměrem,
byl zrušen zákonem ze dne 7. října 1925, Č. 224 Sb.
z. a n., o úpravě poměrů vzniklých z usídlení osad-
níků na základě poměru námezdného nebo poměrů
podobných na nemovitém státním majetku na Slo-
vensku a v Podkarpatské Rusi. Rozsah práv děl-
níků a s nimi souhlasných závazků lesního eráru
určil podle uvedeného zákona příslušný okresní
soud v Ťačovu v dohodě se zúčastněnými stranami
a nový právní poměr byl určen rozsudky tohoto
soudu ze dne 1. listopadu 1931, č. Nc-III-771/28/40
pro kolonisty z Německé Mokré a ze dne 1. pro-
since 1932 č. Nc-III-771/28/88 pro kolonisty
z Usťčorny.
Úprava práv dělníků a lesního eráru byla tedy
postavena na pevný základ, pokud jde o právní
stránku: zrušením závazku pracovati pro lesní
erár získal dělník plnou osobní svobodu a proti
dřívějšímu omezenému právu na pozemky a bu-
dovy plné právo vlastnické; pokud jde o stránku
hospodářskou: když získal vlastnictví zvláště pol-
ních pozemků, může dělník intensivně hospodařiti,
což dříve nemohl, neboť lesní erár si hájil vyhra-
zená práva k přiděleným pozemkům.
O nárocích kolonistů na výslužné vyslovil se ťa-
čovský soud ve svých uvedených rozsudcích v od-
stavci V: "Touto úpravou nejsou však dotčeny ná-
roky a závazky, které vyplývají ne z poměru
osídlovacího, nýbrž ze služební nebo pracovní
smlouvy, zvláště nároky a závazky týkající se vý-
služného. "
Ťačovský okresní soud odůvodňuje svůj rozsu-
dek v tomto odstavci tím, že čl. 3 v § 1 zákona
č. 224/25, který jedná o nárocích vdov a sirotků
na výslužné, uznává za nároky osadníků jen práva
4
ke státním nemovitostem nebo užitky ze státních
lesů. Dále mají nároky dělníků na výslužné týž
ráz, jako nároky osadníků uvedené v § 27 téhož
zákona proti bratrské pokladně, které nebyly do-
tčeny tímto zákonem. Zmíněný zákon o osadnících
pro svůj zvláštní ráz ani výslovně nežádá, aby ná-
roky na výslužné byly zrušeny. Nároky na vý-
služné nejsou tedy v žádné souvislosti se zákonem
o osadnících a okresní soud se nepovažuje za pří-
slušný, aby je rušil nebo upravoval.
Proti rozsudkům ťačovského okresního soudu
podalo hostinské ředitelství státních lesů a statků
odvolání k chustskému krajskému soudu, přede-
vším pokud jde o úpravu nároků konvencionistů
na výslužné. Krajský jako odvolací soud svým
rozsudkem ze dne 11. října 1934, č. R-60/34/108
odvolání zamítl, zásadné prohlásil nároky osad-
níků na výslužné za oprávněné, ale částečně změnil
odstavec V rozsudku ťačovského okresního soudu
a upravil jej takto:
"Nároky na zaopatřovací požitky kolonistů,
kteří byli dne 13. ledna 1926 ve výslužbě, nebo
žen, které před tímto dnem ovdověly, nejsou touto
úpravou dotčeny. - Tímto rozsudkem nejsou do-
tčeny v dosavadním řízení nezaúčtované nároky
a závazky kolonistů, nároky na léčení a léky, ne-
mocenské, výslužné nebo odbytné, vyživovací pří-
spěvky činných konvencionistů a členů jejich ro-
din. - Nedojde-li k jiné úpravě těchto nároků a
na dobu, dokud nedojde k jiné úpravě, podržují
platnost příslušná ustanovení služebního řádu ze
dne 22. dubna 1857, č. 1327/855 (služební pořá-
dek), nebo služebního řádu z r. 1908, č. 8242/1908
(Szolgálati szabályzat), jako kdyby tyto nároky
byly bývaly upraveny v tomto řízení podle usta-
novení služebního pořádku. - Ostatní nároky a
závazky zanikly. - Ostatně se odvolání ředitelství
státních lesů a statků nevyhovuje. "
Chustský krajský soud odůvodňuje svůj rozsu-
dek takto: Uvedené nároky nepovstaly z pouhé
pracovní smlouvy, nýbrž podle zvláštních dohod,
které byly uzavřeny přijetím dělníků do služby,
při čemž zaměstnavatel vydal služební řád (starý
a nový služební pořádek): pro oba druhy dělníků
jest pracovní smlouva nejen základem pracovního
služebního poměru, nýbrž i celého poměru osadnic-
kého. U výpočtu příslušných požitků ve služebních
pořádcích není nikde zmínka o nějakém odlišném
rázu (§§ 14-21 starého a bod 1-13 § 20 nového
služebního pořádku): všechny jsou stejného rázu
a nároky kolonistů na lékařské ošetřování, léky,
nemocenské, výslužné, odbytné, výslužné vdov a
výchovné dětí, jež konvenčním dělníkům patří zá-
sadně za práci trvale vykonávanou, ale i proto,
že byli usídleni na státních pozemcích. Odvolací
soud dále nesdílí stanoviska, že poněvadž nebyly
propočteny sporné nároky, jako nároky na vý-
služné a nebyly projednány při přelíčení u ťačov-
ského okresního soudu, zanikly. Nároky nynějších
pensistů na zaopatřovací požitky jsou tedy
z těchto důvodů, dále pro vadu odvolání a poně-
vadž je stěžovatel výslovné uznal, pravoplatné.
Přes to, že chustský krajský jako odvolací soud
potvrdil rozsudek prvního soudu v Tácově, týkající
se pensijních nároků starokonvencionistů (pro
které platí starý služební pořádek z r. 1857) a
novokonvencionistů (pro které jest závazný nový
služební pořádek z r. 1908), a ačkoli do dneška
mezi nimi a ředitelstvím státních lesů a statků ne-
došlo k žádné úpravě nároků na výslužné, zastavil
lesní erár naturální požitky mouky a soli dnem 10.
ledna 1935 a vyplatil pouze peníze jednotlivým
druhům pensistů a dělníků k výslužnému opráv-
něných.
Ale ani tyto peněžní částky nedosahují výše po-
slední mzdy v činné službě, určené ve služebních
pořádcích, nýbrž jsou to částky snížené, které bez
naturálních požitků (potravin) nestačí na živobytí.
Základem pro výslužné jest podle služebního po-
řádku posledně placená mzda, která se podle jed-
notlivých druhů dělníků (nádvorník, dělník I. třídy
atp. ) v době, kdy nabyl oprávnění na výslužné,
pohybovala mezi 16 20 Kč do 18 Kč denně v ho-
tových penězích. Potraviny (naturální požitky)
činily 52-64 kg mouky na měsíc a 1 1/2 kg sole na
3 měsíce. Než byly naturální požitky zastaveny,
dostávali dělníci průměrně 8 10 až 12 Kč denně a
potraviny dostávali jen starokonvencionisté (děl-
níci podle starého služebního pořádku z r. 1857).
Dělníci mající právo na výslužné několikrát
přednesli ústně svou žádost příslušnému buštin-
skému lesnímu ředitelství a vylíčili svou nouzi;
podali tomuto úřadu písemné žádosti, ale ani
k nim se nepřihlíželo. I když pensistům z Německé
Mokré byly zadržené potraviny dodatečně vypla-
ceny hotově, bylo to zase brzo zastaveno, při čemž
se doplatek musil vrátiti lesnímu eráru a na nouzi
se nic nezměnilo.
žádost o milost podaná kanceláři presidenta re-
publiky byla postoupena pražskému ministerstvu
zemědělství, ale pensisté, kteří žádost podali, ne-
byli vyrozuměni, jak byla vyřízena.
I pražskému ministerstvu sociální péče byla žá-
dostí vylíčena nouze dělníků v Německé Mokré a
Usťčorně, ale ani ono nepomohlo.
Konvencionisté z Usťčorny vyzvali na pomoc, do-
volávajíce se rozsudku chustského krajského
soudu, i ťačovský okresní soud jako příslušnou
první stolici pro úpravu osadnického poměru podle
zákona č. 224/1925 Sb. z. a n.
Konvenční dělníci, t. j. podle služební smlouvy
mají pro své služby konané lesnímu eráru nároky
na výslužné. Četní z nich mají přes 40 služebních
let, zestárli a stali se neduživí a nyní jsou pro ne-
zákonný a nespravedlivý postup buštinského les-
ního ředitelství vydáni v šanc bídě. V této nouzi
musejí často ještě 60-70letí starci pracovati za
denní mzdu, aby si vydělali na živobytí pro sebe
a své staré ženy. Ale ani hospodářské postavení
mladších osob, majících právo na výslužné, není
lepší a i kdyby bylo lepší, přece jejich nároky na
přidělení výslužného právem platí.
Poněvadž jsou zde pravoplatné rozsudky jak
ťačovského okresního soudu tak i chustského kraj-
ského soudu, mezi lesním erárem a konvencionisty
oprávněnými k výslužnému, nebyla provedena
úprava nároků na výslužné, jest lesní erár po-
vinen dodržovati závazky v rozsudcích vyslovené.
Lesní erár se má i jako státní podnik podrobiti
soudním rozsudkům a nemůže se jim vyhnouti tím,
že jich prostě nedbá.
Tážeme se vlády a zvláště pana ministra země-
dělství:
1. Schvaluje vláda nezákonité a nesociální za-
cházení buštinského ředitelství státních lesů a
statků s německými dělníky?
5
2. Jest vláda a pan ministr zemědělství ochoten
se postarati, aby byla hájena práva dělníků usta-
novená smluvními zákony a soudním rozhodnu-
tím?
3. Jest vláda a pan ministr zemědělství ochoten
postarati se, aby vinníci byli přiměřeně potres-
táni?
V Praze, dne 5. května 1936.
Inž. Karmasin,
Birke, Knorre, Fischer, dr Jilly, Jobst, dr Köllner,
Stangl, Obrlik, dr Zippelius, Liebl, (Němec Franz,
inž. Lischka, Kundt, Gruber,
Sandner, Jäkel, Hol-
lube, Axmann, inž. Richter, dr Kellner, Wollner.
446/III (překlad).
Interpelace
poslanců O. Liebla, B. Fischera a, P. Nic-
kerla
ministrovi sociální péče
o vypsání voleb do orgánů nemocenského
a sociálního pojištění.
Většina našich nemocenských pojišťoven již
dlouho musí bojovati s nebezpečnými finančními
těžkostmi. Ale následky této hospodářské tísně
musí snášeti sami pojištěnci. Nemocenská pojiš-
ťovna bud' omezuje své dobrovolné výkony podle
stanov (pokud je vůbec ještě poskytuje), nebo
imisí zvyšovati pojistné příspěvky, čímž jest po-
jištěnec dvojnásob těžce postižen. Neboť zatím co
se zvyšuje jeho příspěvková povinnost, jeho nárok
na zákonité výkony pro případ nemoci se podle
§ 95 a) poslední novely o sociálním pojištění
z roku 1934 snižuje. Na opakované návrhy na no-
velování starobního a invalidního pojištění dělníků
se rovněž namítalo, že to nepřipouští finanční si-
tuace Ústřední sociální pojišťovny, která v této
době znemožňuje dále sahající vybudování sociál-
ního pojištění.
Příčiny tohoto smutného stavu našich sociálních
pojišťoven jsou rozličné. Vedle všeobecného po-
klesu hospodářství dlužno zde především pouká-
zati, že dnes již nelze vůbec mluviti o spolupráci
pojištěnců a nositelů pojištění, která jest nezbytně
nutná pro zdravé veřejnoprávní pojištění. Naopak
široké vrstvy pojištěnců jsou dnes naplněny hlu-
bokou nedůvěrou k sociálním pojišťovnám. Obno-
vení důvěry dělnictva jest tedy nejen předpoklad
k vybudování sociálního pojištění, nýbrž přímo
předpoklad a zajištění pro jejich další trvání.
Nynější krise důvěry se dá však napraviti jen
tím, že se konečně vypíší volby do orgánů nemo-
cenského a sociálního pojištění, které ustanovuje
zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o ne-
mocenském, invalidním a starobním pojištění ve
znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb.
z. a n. a vládních nařízení č. 112/1934 a 143/1934
Sb. z. a n. Podle uvedeného zákona mají jak
správní sbory nemocenských pojišťoven a ústřední
sociální pojišťovny, tak i přísedící rozhodčích a
pojišťovacích soudů voliti pojištěnci a jejich za-
městnavatelé ve čtyřletých obdobích.
Poslední volby do nemocenských pojišťoven se
konaly roku 1911, tedy před 25 lety. Od té doby
byl roku 1924 vydán zmíněný zákon o sociálním
pojištění, který ustanovil, že podrobnosti voleb-
ního řízení budou upraveny vládním nařízením.
Nelze pochopiti, že se zřetelem na tato jasná
ustanovení ministerstvo sociální péče stále otálelo
vydati volební řád a roku 1928 raději nařídilo
zemským úřadům, aby jmenováním doplnily sbory
delegátů vyšlé z voleb roku 1911
a zatím prořídlé
smrtí a změnami, než aby konečně vypsalo volby.
Dne 27. února 1930 byl sice vydán volební řád, ale
dělnictvo marně čekalo, že bude proveden.
Zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., ne-
byl tedy do dneška úplně proveden. V této 12leté
době byly několikrát podány interpelace, které žá-
daly, aby volby byly vypsány. Ve svých odpově-
dích oznamovalo ministerstvo sociální péče inter-
pelantům překážky pro volby do nemocenských
pojišťoven, ale tyto překážky dnes buď vůbec ne-
existují nebo již dostatečně neodůvodňují, aby ny-
nější stav byl udržen.
Tak se praví již roku 1931 v odpovědi minister-
stva sociální péče:
"Ministerstvo sociální péče prohlásilo již více-
kráte, že si přeje brzké vypsání voleb do nemo-
cenských pojišťoven a na tomto svém stanovisku
trvá. Proto připravilo......volební řád. Rovněž
dalo Ústřední sociální pojišťovně pokyn, aby uči-
nila přípravy k provedení voleb, čemuž též
Ústřední sociální pojišťovna vyhověla.... Upro-
střed těchto prací ukázala se však neodkladná po-
třeba provésti se vším urychlením nutnou legiti-
mační akci......Tato akce nabyla však takového
rozsahu.......že nebylo možno zároveň s ní pro-
váděti přípravné práce k provedení voleb. "
Po ukončení legitimační akce podle vládního na-
řízení ze dne 27. února 1930, č. 26 Sb. z. a n.,
odpovědělo ministerstvo sociální péče na nové do-
tazy v roce 1933:
"Hospodářská krise nabývala stále většího roz-
sahu a vyřaďoval a nové statisíce pojištěnců z pra-
covního procesu a tím též i z členství v nemocen-
ských pojišťovnách. Jestliže neměli tito pojištěnci
býti zbaveni jakéhokoliv vlivu na hospodářství ne-
mocenských pojišťoven, bylo nutno odsunouti volby
na dobu příznivější. "
Ani toto odůvodnění není dnes již rozhodné. Ne-
boť zkušenosti nás poučily, že hospodářská krise
není naprosto zjevem, který brzy zmizí, jak se
snad myslelo roku 1933. Dnes jsme stále ještě tak
v krisi, ačkoliv by zatím bylo skoro uplynulo vo-
lební období orgánů nemocenských pojišťoven, zvo-
lených roku 1933. Kromě toho dlužno jistě pova-
žovati za menší zlo, nejsou-li nezaměstnaní zastou-
peni v nemocenských pojišťovnách, než aby jak ne-
zaměstnaní tak i pojištěnci a jejich zaměstnavatelé
byli jmenováním vyloučeni ze správy nemocenských
pojišťoven.
Zatím byl zákon o sociálním pojištění ze dne
8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., novelován
v podstatných bodech vládními nařízeními čís.
112/1934 a 143/1934 Sb. z. a n. Tyto změny se
však týkají jen nepatrně ustanovení o orgánech