12

6. Je vláda republiky ochotna po všech těchto
zkušenostech podrobiti odpovědné a důkladné revisi
dosavadní stanovisko republiky k sankcím?

7. Je vláda republiky ochotna sděliti své stano-
visko pokud jde o porušení mírových smluv Ně-
meckem a Rakouskem a zejména sděliti, co ženev-
ská Společnost národů v této věci učinila pro
zájmy Československa a co vůbec učinila, aby
i v těchto případech byl Pakt o Společnosti ná-
rodů spravedlivě uplatněn?

V Praze, dne 29. dubna 1936.

Dr Kramář, Kut,

dr Štůla, dr Domin, Jan Sedláček, Ježek, Kendra,
dr inž. Toušek, Gajda, dr Dominik, Ivák, Zvoníček,
Derabovský, Danihel, Haščík, Turček, Šalát, dr
Branžovský, Drobný, Trnka, dr Rašín, Chmelík,
Knebort, inž. Protuš, Smetánka, inž. Schwarz.

424/XIV (překlad).

Interpelace

poslance dr š. A. Fencika
ministrovi zemědělství

o ochraně lovu a náhradě škod způsobených
divokou zvěří na Podkarpatské Rusi.

1. Neobyčejně důležitá věc pro Podkarpatskou
Rus jest ochrana užitečných a vzácných zvířat,
bohatství našich karpatoruských lesů. Neméně dů-
ležitá věc jest náhrada škod, které divoká zvěř
působí našim zemědělcům. Tyto dvě otázky jest
nutno upraviti tak, aby si navzájem nebyly na
újmu a aby byly uspokojeny spravedlivé poža-
davky obyvatelstva.

2. Za posledních 17 let ministerstvo zeměděl-
ství neposkytlo nic podstatně nového, co by při-
spívalo k rozmnožení vzácných zvířat, k ochraně
honebního práva a zajistilo zájmy obyvatelstva.
Uplatňovati na Podkarpatské Rusi honební zá-
kony, platné v historických zemích, zdaleka ne-
odpovídá místním podmínkám Podkarpatoruské
země. Zkrátiti honební období pro některá zvířata
bez jiných opatření nemůže míti kladných vý-
sledků.

3. Nevidíme - li péče a činnosti co do hospodář-
ského stavu našeho lesního bohatství, nevidíme
ani péče o ochranu rolníkovy práce před zvěří.
Tato věc jest neobyčejně důležitá a vyžaduje
přísné úpravy zákonem novým, jasným a podrobně
propracovaným, škody způsobené divokou zvěří
nejsou tak malé a za 17 let činí ohromný peníz,
o který se zmenšilo jmění obyvatelstva, bohatství
země a republiky. Zhoubně působí a rozčilují pří-
jezdy vysoko postavených a bohatých osob na
honbu divokých vepřů a medvědů, které se pasou
na polích, obdělávaných mozolnýma rukama chudší
části našeho zemědělského obyvatelstva. Za našich
dnů, dnů těžké krise a nezaměstnanosti, tato věc

se ještě více zahrocuje a nelze nutiti obyvatelstvo,
aby obětovalo jediným pramen svého živobytí,
ubohou sklizeň na krmení zvěře. Pouze pozorné
studium zmíněných otázek, použití znalostí vědy
a specialistů, využití vědomostí a zkušeností míst-
ních lidí umožní upraviti tyto otázky, aby přispí-
valy jednak k ochraně a zvýšení počtu vzácných
zvířat, jednak k ochraně obyvatelstva před těž-
kými ztrátami.

4. Zemský úřad Podkarpatské Rusi vydal již
několikrát nařízení, zkracující honební období na
některá zvířata a zakazující honbu na jiná. Ne-
namítáme nic proti zákazu hubiti vzácná zvířata
v našich Karpatech. Ale nařízení zemského úřadu
jest potud jednostranné a nepropracované, že
těmto zvířatům povoluje výsady, dovoluje jim bez-
trestně ničiti úrodu a nepečuje o náhradu škod,
které rolník utrpěl. Jako příklad uvedeme tento
případ: V lesích maltézského řádu medvěd zadávil
vola chudého rolníka. Maltézský řád odpírá na-
hraditi škodu s odůvodněním, že sám nemá práva
stříleti medvědy a že nepečuje o jejich rozmno-
žení. Podle logiky se stará o jejich chov ten, kdo
zakazuje zabíjeti medvědy a proto se rolník obrací
k zemskému úřadu. Zemský úřad odpovídá, že
medvěd zadávil vola nikoliv ve státním revíru a
že zemský úřad nemá přídělu peněz k tomu urče-
ného. Kdo tedy, tážeme se, zaplatí škody, snad
nenahraditelné pro chudého zemědělce?

5. Malý honební zákon z r. 1929 praví v § 9, že
ztráty se nahrazují jen v případech zmíněných
v §§ 7 a 8 maďarského zák. čl. XX/1883, t. j.
za škody způsobené daňky a karpatskými jeleny.
Musíme se zmíniti, že maďarská vláda a kurie
upravovala zmíněný zákon dále a tato upravující
nařízení platí i dnes. Jest otázka: jestliže tato
nařízení a zákony maďarské vlády nebyly dosud
změněny, proč se nenahrazují škody způsobené
takovými divokými zvířaty, jako medvědy a
černou zvěří?

6. Náhradou škod, podle stavu platného v naší
zemi, zabývá se zákon z r. 1883, jeho § 7 praví,
že za škody na polích, způsobené jeleny, odpovídá
majetník honebního revíru jako pěstitel těchto
zvířat. Dále jest v § 13/III téhož zákona řečeno:
za škody způsobené černou zvěří majetník revíru
neodpovídá a proto se taková zvěř může zabíjeti.
Malý honební zákon z r. 1929 praví, že škody způ-
sobené černou zvěří se nahrazují stejně jako škody
způsobené jeleny. Škody platí se tedy jen tehdy,
když se černá zvěř chová. Ale majetník revíru
prohlašuje, že on černou zvěř nechová a proto ne-
nahrazuje škod, které způsobila.

7. Tuto nesrovnalost chtěla napraviti maďarská
vláda a vydala zákon ze dne 5. listopadu 1918,
č. 4904, t. j. již v dobách demokratické vlády Ká-
rolyiovy a tento zákon nebyl dosud změněn. Podle
tohoto zákona majetník revíru musí platiti nejen
za škody způsobené jeleny, nýbrž i za škody způso-
bené "vysokou zvěří". Dále tento zákon přesně
ustanovuje: nahrazují se i škody způsobené med-
vědy a černou zvěří. Na Podkarpatské Rusi již v r.
1918 byly případy, že se nahrazovaly škody podle
tohoto zákona a ani po připojení Podkarpatské
Rusi k československé republice nebyl tento zá-
kon změněn. Mimo to v nařízení maďarské kurie
č. 2995 z r. 1913 se praví, že za škody způsobené
jeleny platí náhradu škody majetník revíru
i tehdy, když nemá práva stříleti zvěř. Uvažuje - li

13

se logicky, musí se míti za to, že se i podle ma-
lého honebního zákona nahrazují škody způsobené
jeleny, medvědy a černou zvěří. V nařízení ma-
ďarské kurie se dále praví, že škody způsobené
jeleny nahrazuje majetník revíru i tehdy, když
neprovozuje chov jelenů. To znamená, že i za
škody způsobené medvědy a černou zvěří má ve
všech případech odpovídati majetník revíru.

8. Jak dalece se naše demokratická republika
po této stránce opozdila za jinými státy a zeměmi,
dokazují zákony o náhradě škod způsobených di-
vokou zvěří a vydané ještě v minulém století:
v r. 1858 v Hessensku, v r. 1865 v Hessen-Kassel-
sku, v r. 1850 v Bavorsku, v r. 1899 v Mnichově,
v Durynsku, v Sasku, v Hamburku atd. § 835 ně-
meckého zákona ustanovuje, že se nahrazují škody
způsobené černou zvěří, jeleny, laněmi, srnami a
bažanty. Badenský zákon v § 21 rozšiřuje ná-
hradu škod i na škody, které způsobili zajíci.
Sonderhausenský zákon z r. 1870 rozšiřuje tento
stav na všechna zvířata, která lze loviti. Z rakous-
kých zákonů se nutno zmíniti o § 61 zákona plat-
ného ve Slezsku, o §§ 60, 64, 65 platných na Mo-
ravě, § 62 zákona, který platil v Haliči, všechny
žádají náhrady škod způsobených černou zvěří a
medvědy. Ukážeme ještě na alsaský zákon, podle
něhož škody neplatí majetník revíru, nýbrž obec.
K tomuto účelu jsou všechny obce a města v Al-
sasku spojeny v jednu obec, jejíž každý člen platí
členské příspěvky, z nichž se nahrazují škody způ-
sobené divokou zvěří. Obec řídí devítičlenný výbor,
do něhož se část členů volí a část jmenuje vláda
atd. atd.

9. Když celá demokratická a kulturní Evropa
uznává zákonitost a nutnost nahrazovati škody
způsobené divokou zvěří, nelze pochopiti, proč
toho nepřiznává naše republika, tím spíše, že život
naléhavě vyžaduje zákona o ochraně úrody našeho
chudého zemědělce.

I. Hodlá pan ministr co nejdříve, dokud nena-
stane období, kdy našim rolníkům divoká zvěř
působí škody, předložiti nový zákon o náhradě
těchto škod?

II. Hodlá pan ministr před vydáním nového zá-
kona naříditi, aby se neústupně prováděl maďar-
ský zákon č. 4904/1918 a jiná nařízení maďarské
kurie ?

III. Považuje pan ministr za zákonité a spra-
vedlivé, aby škody způsobené divokou zvěří ve
státních revírech se nahrazovaly a aby je nahra-
zovali majetníci soukromých revírů, jak toho vy-
žadují zákony ještě nezměněné?

IV. Jak hodlá pan ministr chrániti příště (po
vydání zákona proti pytláctví) naše vzácná a řídká
zvířata, bohatství karpatoruských lesů, a zároveň
chrániti před škodami a velikými ztrátami naše
karpatoruské zemědělce ?

V Praze dne 24. dubna 1936.

Dr Fencik,

Ježek, Smetánka, Knebort, inž. Protuš, dr No-
votný, Zvoníček. Kut, Holeček, dr inž. Toušek,
špaček, dr Rašín, inž. Schwarz, Jan Sedláček,
Trnka, dr Branžovský, Chmelík, dr Štůla, Ivák,
dr Dominik, Gajda.

424/XV.

Interpelace

poslance inž. Františka Schwarze

ministru veřejných prací
stran brždění stavebního rozvoje v Karlině.

Podnícení soukromého stavebního ruchu jest snad
nejdůležitějším předpokladem úspěšného překonání
trvající nezaměstnanosti. Bohužel místo účinné pod-
pory dostává se stavebnímu podnikání napořád no-
vých a nových překážek. Připomínáme jen obecné
zvyšování cen stavebních hmot v tomto roce.

V Karlině však brzdí stavební ruch ještě zvláštní
příčiny. Karlínské občanstvo hledí s největšími
obavami na čas, jenž nastane po vypršení ochrany
nájemníků; až pominou levné činže, jež aspoň
staré nájemníky v bytech udržují, vylidňování této
čtvrti hlavního města republiky se ještě podstatně
zvýší. V Karlině se totiž téměř nic nového nestaví,
ač jsou v karlínském obvodu rozsáhlé a vhodné
stavební pozemky na vojenském cvičišti u Invali-
dovny. Státní regulační komise sice již před něko-
lika lety vypracovala příslušný zastavovati plán a
také jej předložila ministerstvu veřejných prací ke
schválení, toto ministerstvo však dosud tento plán
neschválilo. Dosud není schválen regulační plán
Karlina vůbec (kromě Královské třídy).

Nejistota o tom, jak bude lze v Karlině stavěti,
znemožňuje ovšem rozvinutí potřebného stavebního
ruchu. Zvláště zastavění nynějšího vojenského cvi-
čiště mohlo by značně oživiti ztrnulý hospodářský
život v této čtvrti a zmírniti bídu drobných živ-
nostníků karlínských. Mělo by také značný význam
pro zaměstnanost dělnictva a prospělo by lidovým
vrstvám, kterým by se opatřily malé byty moderně
zařízené, protože podle plánu státní regulační ko-
mise má se vojenské cvičiště zastaviti řadovými
bloky čtyřpatrových domů činžovních s malými
byty.

Tážeme se proto pana ministra veřejných
prací:

1. Uznává naléhavost schválení regulačního
plánu města Karlina, zvláště také, co se týče za-
stavění vojenského cvičiště u Invalidovny?

2. Jest ochoten naříditi, aby ministerstvo veřej-
ných prací bez, dalších odkladů tuto věc vyřídilo
a umožnilo tak rozvinutí stavebního ruchu v této
pražské čtvrti a její hospodářský rozkvět?

V P r a z e dne 29. dubna 1936. -

Inž. Schwarz,

Gajda, Jan Sedláček, špaček, Smetánka, Knebort,
Zvoníček, Ivák, dr Dominik, Chmelík, Trnka, Hole-
ček, dr Domin, dr Štůla, dr Rašín, dr Branžovský,
dr Kramář, dr inž. Toušek, Ježek, inž. Protuš,
dr Fencik, Kut, dr Novotný.

14

424/XVI.

Interpelace

poslance dra Karla, Domina
ministru školství a národní osvěty

ve věci desetiprocentní restrikce vysoko-
školských asistentů.

Poslanec dr. Karel Domin apeloval již dne 20.
listopadu 1935 v kulturním výboru Národního shro-
máždění na pana ministra, školství a národní
osvěty, aby byla zrušena desetiprocentní restrikce
systemisovaných míst vysokoškolských asistentů,
čímž by odpadla i instituce asistentských aspi-
rantů. O zrušení této restrikce usilují jak vysoké
školy samy, tak i spolky a svaz asistentů v zájmu
nerušeného provozu vysokých škol. Mnohé vysoké
školy, resp. fakulty mají citelný nedostatek syste-
misovaných míst a kdyby nebyla mimořádná hos-
podářská kríse, musily by naléhati na rozmnožení
systemsovaného počtu asistentských míst. Re-
strikce působí veliké a často nepřekonatelné ob-
tíže, zejména proto, poněvadž jde o síly se speciál-
ním vědeckým vzděláním, které nemohou býti pře-
mísťovány na jiné obory. Je zásadně nesprávno,
že systemisace vysokoškolských asistentů se vzta-
huje na celé vysoké školy, resp. fakulty. Systemi-
saci možno vztahovati výhradné na jednotlivé
obory, resp. stolice. Toto stanovisko, věcně jistě
odůvodněné, sympaticky přijal i pan president re-
publiky, když přijal deputaci vysokoškolských
asistentů, vyslovil jste se o něm příznivě i Vy,
pane ministře, i někteří jiní členové vlády. Po-
něvadž počet asistentů v nižádném oboru a v ni-
žádné stolici nedostupuje čísla 10, neměla by se
desetiprocentní restrikce vůbec na asistenty vzta-
hovati.

Majíce na paměti úkoly a potřeby vysokých škol
jakož i zájmy stavu asistentského, táží se pode-
psaní pana ministra školství a národní osvěty:

Zda je ochoten uspíšiti akci, která by ve smyslu
platných zákonů, se zřením ke zvláštní povaze
služby asistentské, vyžadující speciální vědecké
kvalifikace, i v zájmu nezbytných potřeb vysoko-
školských odstranila dosavadní desetiprocentní
restrikci asistentských míst s výjimkou oněch pří-
padů (pokud nám známo neexistujících), kde by
počet asistentů při jedné stolici nebo témže oboru
dostoupil deseti?

V Praze dne 29. dubna 1936.

Dr Domin,

Gajda, Jan Sedláček, inž. Protuš, dr Dominik,
Knebort, Trnka, dr Rašín, Holeček, Smetánka,
Chmelík, dr Novotný, dr Fencik, dr Kramář, Zvo-
níček, dr Branžovský, Ivák, Špaček, Ježek, inž.
Schwarz, dr inž. Toušek, dr Štůla, Kut.

424/XVIII.

Interpelace

poslanců J. Révaye a I. Schulcze
ministrovi vnitra

ve věci rozhodnutí zemského úřadu v Užho-

rodě stran zadávky tiskopisů fě "Grafia"

v Mukačevě.

Magistrát města Mukačeva vyhláškou ze dne
17. prosince 1935, čís. 20. 797/11-1935 rozepsal
konkurs na dodávku tiskopisů s podmínkou, že
"podle výnosu zemského úřadu čís. 52. 513/111-
1933 dodávky těchto tiskopisů mohou se zúčastniti
pouze tiskárny, které vyhovují ustanovením § 34
ví. nařízení čís. «67/1920 Sb. z. a n. "

Nehledě k nahoře uvedené podmínce stanovené
konkursem, vládní komisař města zadal dodávku
tiskopisu fě "Grafia", která této podmínce vůbec
nevyhovuje.

Proti tomuto opatření vládního komisaře města,
podal Herman Bernát a spol. odvolání k zemskému
úřadu a žádal, aby zadávka byla zrušena a to z dů-
vodů, že fa "Grafia" nevyhovuje stanoveným pod-
mínkám konkursní vyhlášky.

Zemský úřad odvolání stěžovatelů zamítl svým
výměrem ze dne 6. dubna 1936, čís. 8565/11-2 a
1935 z těchto důvodů:

"Vládní komisař města Mukačeva vypsal
vyhláškou ze dne 17. prosince 1935, č. j.
20. 797/11/1935 konkurs na dodávku tiskopisů
pro město Mukačevo v r. 1936. Dle podmínek uve-
řejněných v konkursní vyhlášce, mohly se konkursu
súčastniti jen ty tiskárny, jež vyhovují všem pod-
mínkám ustanovení § 34. ví. nařízení čís. 667/1920
Sb. z. a n. (zadávacího řádu). Jednou z těchto pod-
mínek je, že dodavatelé musí dodržovati v námezd-
ním poměru příslušné kolektivní smlouvy.

Odvolavatelé stěžují si ve svém odvolání, že
firma "Grafia" nedodržuje ustanovení kolektivní
smlouvy. Dle provedeného šetření zejména též
u živnostenského inspektorátu bylo zjištěno, že
firma "Grafia" k dohodě uzavření kolektivní
smlouvy v živnosti tiskárenské na Podkarpatské
Rusi nepřistoupila a nemá proto závazků, aby tuto
jinými tiskárnami uzavřenou kolektivní smlouvu
dodržovala.

Z toho jest zřejmo, že nelze tvrditi, že firma
"Grafia" nevyhovuje podmínkám soutěže atd. "

Intence vládního nařízení č. 667/1920 nese se
k tomu, aby dodržovány byly kolektivní smlouvy.
Proti zásadám zadávacího řádu směřuje nejenom
rozhodnutí magistrátu města Mukačeva v tomto
případu učiněné, nýbrž také zamítavé rozhodnutí
zemského úřadu v Užhorodu. Bylo a je povinností
obou jmenovaných úřadů, aby při zadávání dodá-
vek dbaly ustanovení, jež má na mysli vládní naří-
zení č. 667/1920, což v daném (případě se nestalo,
ba dokonce zemský úřad nadržuje závodu, který
kolektivní smlouvu neuzavřel, ač jiné závody tis-
kařské tak učinily. Jde zde o zřejmé porušení in-