7
vania potvrdzuje ten fakt, že spoločnosť pri odvo-
laniach odpúšťa až 75% z pôvodne vyrúbanej po-
kuty. Poškodení túto
sníženú pokutu prijímajú vý-
lučne len preto, lebo vec nepatrí pred civilný súd,
ale podľa 17. bodu podpísanej smluvy Rozhodčiemu
súdu Plodinovej burzy v Prahe. Odvolanie zname-
nalo by pre nich cestu do Prahy v tom presvedčení,
že vec bude i tak vybavená len tak, ako by si to
želá čsl. obilná spoločnosť.
Malomlynári zo Slovenska s týmto pokračovaním
cítia sa nespravedlive ukrivdovaní. Na dôkaz
tohoto, ako konkrétny prípad, uvádzam záležitosť
p. Jozefa Zátku, mlynára z Bošian.
čsl. obilná spoločnosť pod čís. P-15. 501 vymerala
mu pokutu vo výške 3. 397 05 Kč na podklade re-
vízneho protokolu čís. 426 zo dňa 18. I. 1936,
spísaného Jurajom
Sternom, revízorom čsl. obilnej
spoločnosti.
Revízor ľubovoľne protokoloval, že z vlastnej
úrody zomlel pre obchod 13 q pšenice a 4 q žita.
Podľa výkazu pre hospodársky rok 1935/36 mal
zasiateho poľa: pšenicou 2-3 ha, jačmeňom 2. 3 ha
a kukuricou 0. 5 ha. Z tejto osiatej plochy odpredal
komisionárovi čsl. ob. spoločnosti dňa 6. IX. 1935
36 q jačmeňa a 32 q pšenice. Žito vôbec nemal
zasiate a pšenicu všetku predal komisionárovi.
Požadovaný poplatok čsl. ob. spol. 8 Kč za každých
100 kg obilia, celkom Kč 136 je neoprávnený.
Podľa revízneho protokolu zomlel pre obchod
v svojom mlyne 178 q 36 kg pšenice o 71 q 54 kg
žita. Podľa vyhlášky ministrov financií, soc. peč-
livosti, obchodu a zemedelstva zo dňa 3. IX. 1935
(Úradný list republiky čsl. č. 204 zo dňa 5. IX.
1935), bod 2, písm. a) je stanovené, že každý mlyn
musí odobrať obilie z úrody 1934 a to: pšenice
50%, žita 30% z overeného základného množstva
obeh. mletia. Jeho kontingent je 233 q pšenice a
180 q žita, a tak povinný bol odobrať z úrody 1934
116. 5 q pšenice do konca apríla 1936 a 54 q žita
do konca januára 1936. Podľa bodu 4. tohoto vlád-
neho nariadenia do tých čias, kým mlyn nesplní
celkovú odbernú povinnosť, môže mlieť len v ta-
komto pomere: pri pšenici 2: 1, pri žite 1: 1.
Nakoľko zo starej úrody odobral len 38 q 34 kg
pšenice, mal právo zomlieť len 57 q 51 kg pšenice
dohromady. V skutočnosti zomlel 178 q 36 kg.
Podľa úsudku čsl. ob. spol. 120 q 85 kg zomlel ne-
oprávnene a dostal pokutu na toto množstvo po
20 Kč za q, celkom 2. 417 Kč.
Svojej povinnosti však usiloval sa zadosť učiniť,
čo dokazuje list, písaný 29. X. 1935 Kooperative,
v ktorom žiadal dodanie príslušného množstva
starého obilia. Odpoveď na tento list vôbec ne-
dostal. Neskoršie na radu Mlynárskeho družstva,
Praha V., Parížska 28, obrátil sa na Sväz hosp.
družstiev na Slovensku, ktorý mu dňa 20. XI. 1935
oznámil pod č. 8325, že staré obilie môže dostať
ren so svolením čsl. ob. spol. O toto povolenie čsl.
ob. spol. hneď požiadal. 8. I. dostal vyrozumenie,
že môže dostať od spomenutého Sväzu 100 q starej
pšenice za 164 Kč per q, ak peniaze vopred zaplatí.
Peniaze ukázal šekom dňa 17. I. 1936.
Vinou čsl. ob. spol. dostal teda obilie oneskorene
a napriek tomu, že ešte pred revíziou mal povinný
odber starej pšenice zaplatený, bol pokutovaný
na 2. 417 Kč.
Do revízie zomlel 141 q 54 kg žita. Podľa
"Potvrdenia o odbere a zomielacom povolení",
č. 18. 513, vystaveného Kooperativou dňa 20. XII.
1935, odobral povinný odber žita 60 q do konca
januára 1936 úplne. Právne oddelenie čsl. ob. spol.
pod titulom, že 11 q 54 kg žita zomlel neoprávnene,
pokutovala ho na 230. 80 Kč.
Ďalej bol pokutovaný, že 25 q 15 kg pšeničnej
a 13 q 60 kg žitné múky vydal z mlyna od 1. okt.
do 5. nov. 1935 so starými plombami. Táto po-
kuta činí 581. 25 Kč. Listom zo dňa 2. X. 1935
žiadal Mlynárske družstvo o vydanie nových
plomb. Mlynárske družstvo nové plomby mu ne-
mohlo vydať, lebo tieto nové plomby len dňa 11. X.
1935 boly družstvu dodané. Hromadné objednávky
tak zaťažily družstvo, že nové plomby dostal len
5. XI. 1935. Ako je vidno, nie jeho vinou je, že
múku vydal so starými plombami, ktoré svojho
času tiež na čas zaplatil. Nemôže sa predsa obchod
zastaviť k vôli úradnému preťahovaniu.
Konečne bol pokutovaný na 32 Kč, lebo hlásil
o 4 q menej otrúb. Množstvo vyrobených otrúb
revízor odhadol len podľa oka a ich odhad nie je
absolútne istý, čoho dôkazom je i to, že bol poku-
tovaný aj za zomletie 4 q žita z vlastnej úrody,
napriek tomu, že takej ani nemal.
V tomto konkrétnom prípade čsl. ob. spol. poku-
tovala mlynára na 3. 397. 05 Kč a pri osobnom vy-
jednávaní na právnom oddelení mu snížili pokutu
na 850 Kč. I touto pokutou sa cíti byť spomenutý
mlynár ukrivdený, lebo v celom postupe vyjedná-
vania vidí svojvoľné pokračovanie čsl. ob. spol.
bez právneho podkladu.
Pýtame sa pána ministra:
1. Či má vedomosť o týchto prechmatoch a
2. či je ochotný bezodkladne učiniť patričné
opatrenia, aby podobné prechmaty boly znemož-
nené?
V Prahe, dňa 28. apríla 1936.
Turček,
Čavojský, Dembovský, Kendra, Sivák, dr Sokol,
Rázus, Slušný, Longa, Drobný, Danihel, Hlinka,
Onderčo, šalát, Florek, dr Pružinský, dr Tiso,
Suroviak, dr Wolf, Sidor, Haščík.
424/XI.
Interpelácia
poslanca Teodora Turčeka
ministrovi zemědělstva
vo věci schválenia kúpnopredajnej smlúvy
Alojzovi Bednářovi z Horných štitár mini-
sterstvu zemědělstva.
Alojz Bednář v jeseni roku 1934 dostal příděl
11 kat. jutár z dvora Hor. Štitár, majiteľ Fran-
tišek Kariopp, za 3500 Kč kat. jutro. Teraz po-
zemky odpredal po 6500 Kč kat. jutro, a to oby-
vatelům zo Šarlúch Františkovi Hubýnskemu
6 kat. jut. a Rudolfovi Švecovi 5 kat. jut.
8
V roku 1984 št. poz. úrad v Prahe upovedomil
starostu obce v Hor. Štitároch, že v ich obci bude
sa rozparcelovať 40 kat. jut. ornej pôdy na drobný
prídel. 16 maloroľníkov sa hneď hlásilo z obce na
tento prídel a podali si žiadosti s 5 Kč kolkom na
prídelový komisariát do Nitry. Títo uchádzači
reflektovali na všetkých 40 jutár. Aby im kúpa
mohla byť znemožnená museli na notárskom úrade
preukázať, že majú na zálohu v hotovosti 4000 Kč
per kat. jutro. Ale ani tí, ktorí vedeli preukázať
žiadanú sumu v hotovosti, nedostali všetci prídel,
alebo ho nedostali v takej miere, ako si žiadali.
Pravda stalo sa tak bez odôvodnenia zo strany ko-
misariátu.
Tajomník agrárnej strany v Nitre, p. Polaček,
potajomky hľadal kupcov, od ktorých žiadal
100 Kč honoráru za každé jutro. Takýmto spôso-
bom prišiel k roliam aj Alojz Bednár. Napriek
tomu, že Bednár je slobodný, a že zdedil po ro-
dičoch 17 kat. jut. pola v Šarluhách, z ktorých
čiastku predal po 9000 Kč jutro, dostal prídel po
3500 Kč. Teraz tieto pridelené pozemky predáva
po 6500 Kč za jutro.
Uchádzači o drobný prídel z Hor. Štitár, všetci
otcovia viac člennej rodiny, boli obídení v pro-
spech Bednára, ktorý prídel využil čisto na dobrý
obchod.
Pýtame sa preto pána ministra:
1. či má vedomosť o tomto zneužití pozemkovej
reformy a
2. či je ochotný bezodkladne učiniť patričné opa-
trenia, aby zamietnutím kúpnopredajnej smlúvy
Alojzovi Bednárovi a pridelením týchto pozemkov
maloroľníkom z Hor. Štitár, ktorí si opätovne zo
dňa 1. III. 1936 podali žiadosť na Št. poz. úrad
o prídel týchto pozemkov, bola krivda odstránená ?
Praha dňa 28. apríla 1936.
Turček,
Čavojský, Dembovský, Kendra, Sivák, Slušný,
Rázus, dr Sokol, Longa, Drobný, Danihel, Florek,
Haščík, Hlinka, Sidor, Onderčo, dr Pružinský,
Suroviak, Šalát, dr Tiso, dr Wolf.
424/ XII.
Interpelace
poslanců dr A. Goldsteina, dr Ch. Kugla
a I. Schulcze
ministru vnitra
ohledně demonstrací v Bratislavě.
U příležitosti provozování censurou prošlého
filmu "Golem" došlo v Bratislavě k demonstracím,
které nabyly protižidovského rázu a ačkoliv trvají
několik dní, nebyly potlačeny.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra,
zda jsou mu tyto události známy a co hodlá
podniknouti, aby veřejný klid a pořádek opětně
nastal a výtržnosti se neopakovaly.
V Praze dne 28. dubna 1936.
Dr Goldstein, dr Kugel, Schulcz,
Polach, Hampl, Jaša, Révay, Nový, A. Langer,
R. Chalupa, Jurnečková-Vorlová, J. Kučera, Klein,
Pik, Vaverka, Srba, Tymeš, Hladký, F. Kučera,
Benda, Brožík, Bečko, Neumeister, Kopasz, dr
Mareš.
424/ XIII.
Interpelace
poslanců dr Karla Kramáře a Karla Kuta
vládě
o dalším trváni hospodářského nátlaku
proti Itálii podle čl. 16 Paktu o Společnosti
národů.
S datem 5. října 1921 přijalo 2. Shromáždění
Společnosti národů v Ženevě řadu protokolů, mění-
cích původní znění Paktu o Spol. národů. Tyto
protokoly - mezi nimi i 3 protokoly doplňující
ustanovení čl. 16. Paktu - byly vládou předloženy
Národnímu shromáždění, schváleny a jich znění
ve smyslu ústavních předpisů publikováno ve
Sbírce zákonů a nařízení. Tento postup byl v sou-
hlase s předpisy ústavy, žádající v čl. 64, aby
smlouvám, z kterých pro stát neb občany plynou
jakákoli břemena majetková nebo osobní, zejména
vojenská, dostalo se před ratifikací souhlasu Ná-
rodního shromáždění.
Tak se před 10 léty dívala vláda republiky na
závazky, plynoucí republice a jejím občanům
z Paktu o Společnosti národů.
Článek 16. Paktu, jednající o sankcích pro po-
rušení Paktu válkou, je nejdůležitějším článkem
úmluvy, neboť stanoví hospodářské, finanční, vo-
jenské a vzduchoplavecké povinnosti členským
státům Společnosti národů. Vláda, jejímž předse-
dou byl zesnulý ministerský předseda dr Antonín
Švehla, správně pohlížela na dalekosáhlé závazky
tohoto 16. článku Paktu, jehož plnění může kdy-
koliv v budoucnosti hluboce a nesmírně vážně za-
sáhnouti do hospodářských, ústavních a osobních
záležitostí a svobod občanů našeho demokratického
státu. Šetříc ustanovení naší ústavy a naplňujíc
jejího ducha, předložila vláda dne 14. prosince
1922 (tisk 3956) posl. sněmovně vládní návrh zá-
kona, "kterým se vláda zmocňuje, aby při opatře-
ních hospodářského nátlaku podle článku 16.
úmluvy o Společnosti národů použila cesty nařizo-
vací. " Důvodová zpráva vládního návrhu uváděla,
že provádění tohoto nátlaku je co do své úspěšnosti
podmíněno rychlostí, s jakou počítá Pakt a Řada
Společnosti národů o zahájení sankcí rozhodující.
V odůvodnění své žádosti o toto zvláštní a mimo-
9
řádné zmocnění vláda tehdy uvedla, že by even-
tuelně nebylo možno, aby Národní shromáždění tak
rychle mohlo rozhodnouti. Žádajíc však toto mimo-
řádné zmocnění a šetříc ústavních práv parla-
mentu, vláda sama navrhla v § 2 předložené osnovy
omezení tohoto znění:
"Nařízení vydaná podle tohoto zákona musí býlí
předložena Národnímu shromáždění nebo nezase-
dá-li, Stálému výboru podle § 54 ústavní listiny
se žádostí za dodatečné schválení a to do 14 dnů
ode dne vyhlášení, jinak pozbývá platnosti od té
doby, do kdy nejpozději mělo býti předloženo.
Rovněž pozbývá platnosti, když některá sněmovna
nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny vý-
slovně odepře je schváliti a to od té doby, kdy
usnesení se stalo. Vláda je povinna uveřejniti bez
odkladu ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášku
o tom, že nařízení pozbylo platnosti. Vláda je po-
vinna bez průtahu zrušiti opatření hospodářského
nátlaku, jakmile pomine důvod k dalšímu prová-
dění hospodářského nátlaku nebo ku provádění
jeho tímto opatřením. "
V odůvodnění své žádosti o toto mimořádné
zmocnění pak vláda doslovně uvedla toto:
"Vláda jest si plně vědoma že opatření, o nichž
jest řeč v § 1 osnovy zákona, mohou hluboce za-
sáhnouti do osobní a majetkové svobody občanstva,
zvláště také v tom případě, bude-li nutno vybaviti
je vhodnými trestními sankcemi. Jisté záruky
však těmto svobodám poskytuje § 2 osnovy zá-
kona. "
Ústavní vláda šetřila ústavy, ústavních svobod
občanů a ústavních práv Národního shromáždění,
tak aby ani v budoucnu žádná vláda nemohla
tohoto zvláštního zmocnění zneužíti.
Poslanecká sněmovna projednala uvedenou
vládní osnovu zákona ve výborech zahraničním a
ústavně-právním, kteréžto výbory podaly o osnově
zprávu s datem 27. února 1923 (tisk 4018). Oba
výbory vyslovily s osnovou souhlas a to jedině
proto, že vládní návrh omezil žádané zmocnění
výše uvedeným ustanovením § 2 o kontrolní a
schvalovací funkci parlamentu. Výbor zahraniční
(zpravodaj posl. Bradáč) výslovně ve své zprávě
tehdy uvedl: "V § 2 tohoto návrhu jest postaráno
o to, aby vláda zmocnění jí daného nemohla zne-
užíti. " Stejně se vyslovil i výbor ústavně-právní
(zpravodaj posl. dr Patejdl), který v odůvodnění
svého souhlasu poslanecké sněmovně uvedl, že
"nemá námitek se stanoviska ústavního, ježto se
jedná o zmocnění vlády rázu speciálního. " Posla-
necká sněmovna přijala po těchto odůvodněních
vlády i obou příslušných výborů vládní návrh zá-
kona ve své 196. a 197. schůzi dne 8. a 9. března
1923 v obou čteních.
Senát Národního shromáždění projednal toto
usnesení poslanecké sněmovny ve své 160. a 161.
schůzi ve dnech 25. a 26. dubna 1923 a přijal
vládní návrh zákona o hospodářském nátlaku
podle článku 16. Paktu rovněž bez debaty v obou
čteních, neboť s ním vyslovily souhlas zahraniční
a ústavně-právní výbor senátu. Výbor zahraniční
ve své důvodové zprávě plenu senátu (tisk 1599
z 12. IV. 1923) uvedl doslovně toto: "Opatření
hospodářského nátlaku mohou zasáhnouti též do
osobní svobody a do majetkových práv občanstva;
proto bylo nutno nařízení vlády náležitě vymeziti. "
Stejně i výbor ústavně-právní v důvodové zprávě
prohlásil, že svůj souhlas k tomuto mimořádnému
zmocnění dal jen na základě ústavních kautel § 2
vládního návrhu, jak výše je citováno.
Tak byl přijat zákon, kterými se vláda zmocňuje,
aby při opatřeních hospodářského nátlaku podle
článku 16. úmluvy o Společnosti národů použila
cesty nařizovací. Tento zákon byl podepsán presi-
dentem republiky a s datem 26. dubna 1923, č. 96
Sb. z. a n. ústavně vyhlášen.
Zákon č. 96/1923 platí, nikdy nebyl Národním
shromážděním zrušen, váže vládu a jeho § 3 před-
pisuje: "Všem ministrům se ukládá, aby provedli
tento zákon. "
Z uvedeného vyplývá jasně a nad každou pochyb-
nost platná vůle Národního shromáždění:
1. vláda, to jest celá vláda se zmocňuje, aby při
opatřeních hospodářského nátlaku podle čl. 16.
úmluvy o Společnosti národů použila cesty nařizo-
vací i tam, kde by jinak bylo třeba zákona, když
by průtah, spojený s předložením věci Národnímu
shromáždění nebo Stálému výboru podle § 54
ústavní listiny, byl věci na újmu (§1 zákona);
2. žádné takové opatření nemůže býti provedeno
jednotlivým resortním ministrem jeho resortní vy-
hláškou, ať je to ministr financí nebo snad dokonce
ve své kompetenci Národní banka; zmocnění je
dáno celé vládě jako odpovědnému ústavnímu
kolektivu;
3. platný zákon č. 96/1923 obsahuje zmocnění
speciální (viz motivaci vládní i výborů) a právům
Národního shromáždění nemohou pro tuto speciál-
nost zmocnění býti na újmu event. zmocnění jiná,
neboť zákon výslovně uvádí, že tomuto speciál-
nímu zmocnění podléhají jedině opatření podle
čl. 16. Paktu;
4. každé nařízení vydané podle zákona č. 96/1923
musí býti předloženo Národnímu shromáždění
(nebo Stálému výboru) "se žádostí za dodatečné
schválení a to do 14 dnů ode dne vyhlášení, jinak
pozbývá platnosti od té doby, do kdy nejpozději
málo býti předloženo. " (§ 2 zákona);
5. rovněž pozbývá platnosti každé takové naří-
zení, když některá sněmovna (nebo Stálý výbor)
výslovně odepře je schváliti a to od té doby, kdy
usnesení se stalo. Vláda je povinna uveřejniti bez
odkladu ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášku
o tom, že nařízení pozbylo platnosti (§ 2 zákona).
A nyní budiž uvedeno jak neústavně a proti
jasně projevené vůli Národního shromáždění byl
vládou porušen tento platný zákon o provádění
sankcí proti Itálii podle čl. 16. Paktu o Společnosti
národů. Budiž uvedeno, jakých cest a forem bylo
v tomto případě
použito a jakého nepřípustného
zmocnění dovolal se resortní ministr vlády, jejíž
předseda před Národním shromážděním označil
právní jistotu za základ veškerého ozdravění státu
a zřízením zvláštní právní rady prokázal, že chce
kráčeti po cestách této nutné právní jistoty.
Národní shromáždění republiky Československé
nikdy nepřijalo usnesení, že se Československo při-
pojuje k hospodářskému nátlaku podle čl. 16.
Paktu, jak se rozhodnutí o tom stala na ženevském
Shromáždění Společnosti národů ve dnech 9., 10.
a 11. října a jak vstoupila v platnost dnem 18. lis-
topadu 1935. Národní shromáždění vyslechlo pauzo
a
schválilo politický situační výklad ministra za-
hraničních věcí ze dne 5. listopadu 1935, čímž obě
sněmovny Národního shromáždění neučinily nic
jiného, než vykonaly své právo uplatňovati politic-
10
kou odpovědnost vlády. Ústava republiky určuje,
kterak vzniká v republice Československé platné
právo. A tu je zajisté mimo každou pochybnost,
že ústava neuznává za právotvorný akt politické
exposé některého člena vlády a politické schválení
takového exposé sněmovnami. Právo v Českoslo-
vensku vzniká jen ze zákona a tak vzniká i právo
odvozených, sekundárních závazků či oprávnění
občanů z norem práva mezinárodního, jež je
právem států, nikoliv občanů. Pokud jde o tyto
mezinárodní závazky státu a tím i jeho občanů,
tu právě proto dala naše ústavní listina výraz
této ústavní recepční povinnosti mezinárodni
normy ustanovením § 64 ústavní listiny, že
"smlouvy obchodní, dále smlouvy, z kterých pro
stát nebo občany plynou jakákoli břemena majet-
ková nebo osobní, zejména i vojenská... potřebují
souhlasu Národního shromáždění. " Ustanovení
článku 16. Paktu o Společnosti národů a právní
důsledky těchto ustanovení jsou nesporně smlou-
vou, podléhající normě § 64 ústavní listiny, to jest
souhlasu Národního shromáždění, neboť v tomto
či. 16. stipulované obchodní, finanční, hospodář-
ské, po příp. i vojenské a vzduchoplavecké sankce
a opatření jsou nesporně pro občany státu bře-
meny majetkovými, osobními a vojenskými, jak je
zmíněný předpis § 64 ústavy má na mysli. Ústavní,
demokratická republika nesnese, aby její občané
ztráceli stamiliony na svém obchodu a práci, aby
desetitisíce občanů bylo vrháno do zoufalství ne-
zaměstnanosti a aby stát byl snad dokonce zataho-
ván do válečného konfliktu pro závazky, k nimž
Národní shromáždění snad nedalo ústavního sou-
hlasu, jak jej předpisuje § 64 ústavní listiny.
Toho byla si vědoma vláda, když roku 1923 před-
ložila Národnímu shromáždění svrchu zmíněnou
osnovu zákona o zvláštním zmocnění k provádění
hospodářského nátlaku podle čl. 36. Paktu a toho
si bylo vědomo i Národní shromáždění, které s tak
dalekosáhlými omezeními přijalo zákon č. 96/1923.
Národní shromážděni nedalo ústavního souhlasu
k účasti Československa na sankcích, které proti
Itálii loňského roku vstoupily v platnost. Nic tomu
nebylo na újmu, aby příslušná osnova zákona ne-
byla předložena po ženevských rozhodnutích Ná-
rodnímu shromáždění. Vláda tehdy neměla pro
parlament žádných naléhavějších osnov, avšak přes
to nepředložila příslušné osnovy o hospodářském
nátlaku sněmovnám. Průtah, který by byl věci na
újmu - jak jej předpokládá § 1 zákona č. 96/
1923 - byl vyloučen, avšak přes to použila vláda
s obejitím Národního shromáždění a jeho ústav-
ního práva - i povinnosti! - § 64 ústavní listiny,
cesty nařizovací.
Vláda, která použila cesty nařizovací, učinila to
však způsobem a formou, která není povážlivá
jedině po stránce ústavní. Je povážlivá i po stránce
mezinárodní. Ministr zahraničních věcí, který dne
5. listopadu 1935 přednesl svůj výklad, ujistil na
několika místech svého projevu Itálii 'sympatiemi
spřáteleného národa a prohlásil doslovně mimo
jiné o Itálii a o událostech ve sporu italsko-habeš-
ském toto:
"Jsou to události dalekosáhlé - soudím, že je
nemožno dnes jejich důsledky ani dosti ocenit, ani
dohlédnout!. Stavějí i nás všechny před velikou
odpovědnost. Proto vláda naše sleduje je a nej-
větší vážností, s největším pocitem odpovědnosti,
s největší zdrženlivostí vzhledem k svému dobrému
poměru k Itálii, ale také s plným vědomím svých
povinností k rozhodnutí Společnosti národů. Přál
bych si, aby v zájmu státu k událostem těm za-
ujaly svorně a společně totéž stanovisko naše
veřejné mínění, zejména náš tisk, naše politické
kruhy a především náš parlament. "
V souvislosti s tím, jak vláda v otázce sankcí
dále postupovala, jsou tato slova zahraničního
ministra republiky projevem dosahu nesmírně
delikátního. Mohla by k vážnému ohrožení posice
našeho státu vzbuditi pochybnosti, zda vláda
opravdu problém sledovala "s největší vážnosti",
zda tak činila "s největším pocitem odpovědnosti"
a zda tak dokonce činila "s největší vážností",
vzhledem k svému dobrému poměru k Itálii. "
Vláda republiky totiž v jakémsi rozporu s tímto
ujištěním a přes varování, jehož se jí včas dostalo
zejména od národní oposice, s přílišnou poněkud
horlivostí a rychlostí nařizovací cestou provedla
sankční rozhodnutí ženevská, aniž by meritorně
a zejména legislativně dala - už pro mezinárodní
posílení své posice a stanoviska - příležitost, aby
k tomu "zaujal stanovisko především náš parla-
ment", jak ministr zahraničí správně vyzvedl.
Lze míti zajisté oprávněné obavy, že tento postup
nevytvořil s hlediska mezinárodní politiky našemu
státu situaci právě nejpříznivější. Upozorňujíce
na povážlivost formy po stránce ústavní a mezi-
národně-politické, musíme upozorniti i na závažnou
pochybenost nastoupené nařizovací cesty i po
stránce judicielní, kde se vláda vystavila povážli-
vému nebezpečí nalézání práva neodvislými soudci,
vázanými pouze zákonem a oprávněnými zkoumati
zákonnost nařízení.
Jaká to byla cesta a forma, kterou vláda volila
k provedení rozhodnutí o aplikaci čl. 16. Paktu?
Nebylo to nařízení podle zákona č. 96 z r. 1923.
Nebyl to zákon přijatý Národním shromážděním
podle § 64. ústavní listiny.
Nebylo to nic, co by odpovídalo správnému
přání ministra věcí zahraničních, aby vládou,
parlamentem i veřejným míněním byl problém
sledován s největší vážností, s největším pocitem
odpovědnosti a s největší zdrženlivostí. Nýbrž -
resortní ministr financí uveřejnil ve Sbírce zá-
konů a nařízení pod čísly 208 a 211 dvě nařízení,
z nichž poslední dokonce uvádí v platnost pouhou
vyhlášku Národní banky.
Vyhláškou ze dne 8. listopadu 1935, č. 208 Sb.
z. a n. zakázal ministr financí poskytovati úvěry
v čs. korunách nebo v cizí měně ústavům, firmám
nebo osobám v Itálii a italských državách a za-
kázal rovněž poskytovati úvěry do Itálie a ital-
ských držav v jakékoliv měně vývozem zboží (pro-
dejem zboží na úvěr). Vyhláškou ze dne 15. listo-
padu 1935, č. 211 Sb. z. a n. znemožněn byl ob-
chodní styk s Itálií ve smyslu opatření Národní
banky čs. o změnách v úpravě platů za dovoz a
vývoz zboží mezi Československem a Itálií.
Těmito dvěma vyhláškami byly prakticky pro-
vedeny sankce, jimiž ztratilo naše podnikání sta-
miliony a které stojí trpící občany další tisíce ne-
zaměstnaných. Tyto dvě vyhlášky resortního mi-
nistra byly všecko, co nám zůstalo ze zákona o pro-
vádění či. 16. Paktu z 26. dubna 1923, č. 96 Sb,
z. a n., všecko, co zůstalo z práva a povinností
Národního shromáždění podle § 64 ústavní listiny
a všecko, co zůstalo z ujištěni o tom, že obrovskou
11
otázku sankcí "vláda naše sleduje s největší váž-
ností, s největším pocitem odpovědnosti a s nej-
větší zdrženlivosti vzhledem ke svému dobrému
poměru k Itálii', jak Národní shromáždění o tom
ujistil ministr zahraničních věci.
Vláda nejednala podle zákona č. 96/1923 nebo
podle § 64 ústavní listiny, avšak - ministr financí
svými vyhláškami nejednal také po zákonu. Své
vyhlášky totiž opřel o zmocnění jiné, při čemž mu
bylo nepochybně lhostejné, zda toto zmocnění má
vůbec místa v případě článku 16. Faktu a zákona
č. 96/1923, kde si speciálním zmocněním a kaute-
lami § 2 Národního shromáždění svoji výlučnou
kompetenci striktně vyhradilo. Ministr financí
opřel se ve svých vyhláškách o vládní nařízení
č. 46/1924 a č. 179/1931, kterážto nařízení pro-
vádí zákon ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z.
a n. z r. 1924 "o ochraně československé měny a
oběhu zákonných platidel. "
Tento zákon zmocnil skutečně ministra financí
a Národní banku k opatřením měnovým a hospo-
dářským a to i k takovým, o jakých jednají obě
ministrovy vyhlášky o sankcích č. 208 a 211 Sbírky
zák. a nař. Tento zákon zmocnil však ministra
(Nár. banku) k těmto opatřením jedině k ochraně
československé měny a československého hospodář-
ství - nikdy ne k tomu, aby tímto zákonem a pří-
slušnými nařízeními byly prováděny nějaké trestní
sankce a hospodářský nátlak podle čl. 16 Faktu
o Společnosti národů. Osnova zákona o ochraně es.
měny byla posl. sněmovně předložena dne 17.
dubna 1923 a teprve 26. dubna 1923 stala se zá-
konem osnova o sankcích podle čl. 16 Paktu. Obě
osnovy a oba zákony přijaté krátce po sobě,
v témže roce a za téže vlády Nár. shromážděním
upravují rozdílnou materii, mají rozdílnou moti-
vaci a úmyslem vlády i zákonodárce jistě nebylo
učiniti zákon č. 96/1923 (o sankcích) zbytečným.
Ministr financí, za odpovědnosti celé vlády, po-
rušil zákon, když zneužil zmocnění zákona č. 7/
1924 na případ zákona č. 96/1923.
Je to zajisté kuriosní ochrana čs. měny, když je
podvracen obchod, ochuzováno podnikání, továrny
zavírány a občané vysazováni z práce! Je to
kuriosní ochrana naší měny a našeho hospodářství,
když ve jménu téhož zákona č. 7/1924 zakazuje
na příklad ministr financí ve vyhlášce č. 223/1935
vyvážeti naši valutu do ciziny a ve vyhlášce č. 211/
1935, vydané 14 dnů před tím, zakazuje obchodním
stykem s Itálií získávání valuty a devis, tedy pravý
opak. Zákon o ochraně čs. měny, kterého bylo ne-
právem a neústavně použito, byl vyvolán zcela
z jiných důvodů a příčin. Vládní motivace osnovy
tohoto zákona (senátní tisk 1607 z r. 1923) uka-
zuje, že šlo výlučně o obranné opatření proti pová-
lečnému hospodářskému a zejména valutárnímu
a devisovému rozvratu, že šlo O to zabrániti tímto
zákonem škodám a ne o to, aby jím škody byly dě-
lány a stamilionová břemena na bedra občanů uklá-
dána. Vždyť tato důvodová vládní zpráva k zákonu
o ochraně čs. měny praví doslovně: "Životní pod-
mínkou zdaru a rozkvětu čs. státu, odkázaného
svými průmyslovými výrobky, nyní i v budouc-
nosti především na světová odbytiště a při nákupu
nutných surovin a životních potřeb na světové trhy,
jest, aby se potřebám, podmínkám a zákonům vý-
voje světového hospodářství rychle přizpůsoboval
a aby se chránil před škodami vhodnými a zejména
rychle měnitelnými opatřeními, zvláště na poli de-
visové politiky. "
A tak tedy ministr financí použil tohoto zákona
- k dalšímu našemu hospodářskému minování a
k další ztrátě těch světových odbytišť. Nelze ani
věřiti, že by zákona č. 7/1924 na místo platného
zákona č. 96/1923 bylo použito jen snad proto,
aby byla pominuta práva Národního shromáždění
a aby ve smyslu § 2 zákona č. 96/1923 nemusil
parlament schvalováním do 14 dnů kontrolovati
činnost vlády v otázce sankcí.
Pane předsedo vlády, klademe si za čest upozor-
niti Vás i celou vládu republiky na tento případ,
jehož důsledky byly jasné v každém ústavním
státě. Jsou nám známy i jiné důsledky tohoto
kroku, avšak nebylo lze již dále mlčeti k tomu, co
se děje s ústavními právy lidu, byť by se tak dělo
i za mlčení dočasné většiny Národního shromáž-
dění. Jsou nám, pane předsedo vlády, zejména
známy důsledky, které by tento případ mohl míti,
kdyby se zmíněnými vyhláškami poškození čs.
občané před soudy domáhali svých příslušných
nároků a kdyby soudcové, zkoumající legálnost
nařízení, kdy při nejistotě zkoumají i motivaci
zákona, učinili rozhodnutí, jež máme na mysli.
Jsou nám konečně známy i příčiny zahraničně-po-
litické, které zasluhují, aby celé otázce t. zv. sankcí
byla věnována nová pozornost, k níž by tato inter-
pelace mohla býti vhodným východiskem. Třebaže
početnost poslanců národní oposice v Národním
shromáždění nedovoluje technicky, podle jednacího
řádu (50 podpisů), obrátiti se na vládu interpelací
naléhavou, prosíme Vás zdvořile, pane předsedo
vlády, nicméně o to, abyste - přihlédaje k zá-
važnosti předmětu - laskavě zařídil co možná
nejrychlejší odpověď na tuto interpelaci.
Podepsaní se táží:
1. Je si vláda republiky vědoma všech právních
a politických důsledků vyhlášek ministra financí
ze dne 8. listopadu 1935, č. 208 a ze dne 15. listo-
padu 1935, č. 211 Sbírky zákonů a nařízení?
2. Je si vláda republiky vědoma ustanovení zá-
kona ze dne 26. dubna 1923, č. 96 Sb. z. a n. a
všech ústavních důsledků z tohoto zákona ply-
noucích.
3. Co hodlá vláda ústavně učiniti, kdyby rozhod-
nutím Rady Společnosti národů podle čl. 16 Paktu
byly dnešní sankce proti Itálii zostřeny a zejména,
čím se bude v takovém případě říditi?
4. Co učinila vláda a učinila zejména všechno,
aby byl ve věci hospodářského nátlaku proti Itálii
využit k ochraně spravedlivých zájmů republiky
odstavec 4. článku 16 Paktu, který v novelisaci ze
dne 5. října 1921 zní: "Nicméně, měla-li by Rada
za to, že pro jisté členy odročení po určitou dobu
některého z těchto opatření dovolilo by lépe dosáh-
nouti cíle, k němuž směřují opatření zmíněná
v předcházejícím odstavci, nebo že by takovéto
odročení bylo nutno, aby na nejmenší míru byly
sníženy ztráty a závady, jež opatření ta by jim
mohla způsobiti, má Rada právo rozhodovati
o tomto odročení. " Je vláda republiky po strašných
zkušenostech s přítomným prováděním hospodář-
ského nátlaku proti Itálii ochotna dovolati se ne-
odkladně tohoto ustanovení Paktu?
5. Je vláda republiky ochotna sděliti Národnímu
shromáždění, jaké hospodářské výsledky pro naše
hospodářství a pro naše občany mělo dosud pro-
vádění sankcí?