20
pronesený v poslanecké sněmovně dne 13. února
1931: ,,Nestačí strhnout s fašistických košil jen ge-
nerálské límce, také soudní taláry musí s nich
dolů. " Upozorňujeme na fakt, že i jiní činitelé než
komunističtí musili konstatovat, že tyto zjevy se
podobají obdobným zjevům v
,,demokratickém" Ně-
mecku, kde komunisté a socialističtí dělníci byli
přísně trestáni a
hakenkreuzleři osvobozováni.
Ačkoliv sám tehdejší ministr spravedlnosti dr.
Meissner - který zajisté příliš nepřál svobodě
tisku - ve své odpovědi na interpelaci poslance
Chmelíka (tisk č. 1644)) přiznal, že
kritia soud-
covských rozhodnutí je přípustná, a to zejména po
ukončení trestního řízení u soudu prvé stolice, a že
tato kritika již mnohdy zjednala nápravu, je v ko-
munistickém tisku každé kritické posuzování shora
uvedených rozsudků zabavováno. Jsou dokonce za-
bavovány i zprávy o krocích, které klub komuni-
stických poslanců podnikl u předsednictva sněmov-
ny a u ministra spravedlnosti. Naproti tomu jsou
v druhém tisku volně otiskovány nepravdivé zprávy
o tajném přelíčení a pomluvy komunistických obža-
lovaných.
Tato konfiskační prakse státního zastupitelství,
podléhajícího ministerstvu spravedlnosti, je tím pří-
značnější, že i podnět k celému trestnímu řízení
proti komunistickým poslancům vyšel z onoho mi-
nisterstva, jak jsme již dokázali ve svém návrhu
číslo tisku 2751. Toto ministerstvo se zdráhalo vy-
hověti i takovému minimálnímu a oprávněnému
požadavku, jako je přání voličstva, aby poslanec
Štětka byl připuštěn ku složení poslaneckého slibu.
Podstata věci a celý její průběh jsou plným dů-
kazem, že za výsledek jednak trestního řízení proti
komunistům Štětkoví a spol., jednak proti fašistovi
Maixnerovi nese plnou odpovědnost ministerstvo
spravedlnosti a proto se tážeme pana ministra:
1. Ztotožňuje se pan ministr s odsouzením ko-
munistického poslance Štětky a tajemníka klubu
komunistických poslanců Richarda Slánského a
s osvobozením fašisty Miloše Maixnera?
2. Je pan ministr ochoten učiniti všechna opa-
tření, aby fašističtí živlové byli neprodleně vyřa-
dění ze soudního aparátu a ze státního zastupitel-
ství?
3. Je pan ministr ochoten učiniti všechna nutná
opatření, aby odsuzující rozsudek
nad poslancem
Štětkou a tajemníkem Slánským byl zrušen a aby
byla také provedena revise osvobozujícího rozsudku
nad fašistou Maixnerem?
4. Je pan ministr ochoten učiniti všechny nutné
kroky k tomu, aby nemocný poslanec Štětka a Ri-
chard Slánský byli neprodleně propuštěni na
svo-
bvodu, a to tím spíše, že oběma není započítána
vyšetřovací vazba do trestu?
V Praze dne 2. července 1935.
Šverma, Zápotocký, B. Köhler, Široký, Tonik,
Śliwka,
Synek, Schmidke, Vallo, Vodička, Beuer, Klíma,
Dvořák, Machačová, Kosík, Hodinová-Spurná,
Kopřiva, dr. Clementis, Nepomueký, Slánský, Kli-
ment.
44/XX. (preklad).
Interpelácia
poslanca Košíka a súdruhov
ministrovi vnútra
o policajnej domovej prehliadke, vykona-
nej v úradnej miestnosti odborovej orga-
nizácie stavebných delníkov v Košiciach.
Dňa 13. júna 1935 dostavili sa traja detektívi
do delníckeho domova v Košiciach, Kazincihp ul.
10, vnikli do úradnej miestnosti výšuvedenej od-
borovej organizácie a prez to, že tam nebol prí-
tomný ani jedon funkcionár alebo člen organi-
zácie, vykonali tam domovú prehliadku. Pakľú-
čom otvorili všetky zásuvky písacieho stola, od-
niesli pokladničnú knihu organizácie, menoslov
členov ako aj úradnú korešpondenciu.
Tážeme sa pána ministra vnútra:
1
Či viete, pane minister, o tejto veci?
Čo hodláte učiniť, pane minister, aby k po-
dobným veciam nabudúce nedochádzalo?
V Prahe, dňa 15. júna 1935.
Kosik,
Synek, Zápotocký, Schmidke, Vodička, Torok,
Beuer, Kliment, Vallo, Dvorak, Machačová, Bruno
Köhler, Nepomucký, Sliwka, Široký, dr Clementis,
Jar. Klíma, Kopřiva, Slanský, Šverma, Hodinová-
Spurná.
44/XXI (preklad).
Interpelácia
poslanca Košíka a súdruhov
ministrovi vnútra
o zákaze prednášky o Sovietskej únii.
Dňa 14. júna 1935 ohlásili Josef Sztraka a
druhovia, bytom v Košiciach, prednášku dra
Mórica Gátiho p. Sovietskej únii. Policajné ria-
diteľstvo v Košiciach zakázalo poriadame tejto
prednášky a týmto odôvodnením:
,,Prednáška, o ktorú bolo požiadané, sa nepo-
voľuje, lebo téma prednášky je takej povahy, že
by prednáška mohla dať podnet k zneužitiu, čo
by mohlo ohroziť verejný poriadok a kľud. "
Podľa názoru policajného riaditeľstva v Koši-
ciach tedy vôbec nie je žiaducné poriadať pred-
nášku o Sovietskej únii, a tedy objektívne vzato
policajné riaditeľstvo v Košiciach vystupuje
proti Sovietskej únii, a to vtedy, keď celé pra-
21
cujúce obyvateľstvo Československa s najväčším
nadšením a sympatiami hľadí na mohutný hos-
podársky a kultúrny rozmach Sovietskej únie a
na jej úspešnú činnosť v záujme zabezpečenia
svetového mieru.
Medzi Československom a Sovietskou úniou
došlo zvlažte v poslednej dobe ku značnému
zblíženiu, jehož najvynikavejším dokumentom je
smluva o navzájomnej pomoci. Zdá sa však, že
policajné riaditeľstvo v Košiciach je inej mienky.
Jeho intencie sú iné. Už pri zatknutí sovietskych
športovcov sme videli, aká nenávisť rozpaľuje
týchto pánov oproti Sovietskej únii. Nestačí, že
košická polícia sovietskych športovcov zatkla a
vyhostila, lebo teraz zahájili pokračovanie i proti
delníkom, ktorí sovietskych športovcov na nádraží
vítali.
Tážeme sa pána ministra vnútra:
1. či viete, pane minister, o týchto poburujú-
cich udalostiach?
2. čo hodláte, pane minister, učiniť, aby v bu-
dúcnosti k podobným prípadom nedochádzalo ?
3. či ste, pane minister, ochotný ihneď zakro-
čiť, aby prednášky o Sovietskej únii mohly byť
nabudúce bez čohokoľvek ďalšieho konané?
4. či ste ochotný, pane minister, ihned zakročiť,
aby ihneď bolo zastavené prenasledovanie pre
uvítanie sovietskych športovcov ?
5. či ste ochotný, pane minister, prehlásiť, že
v horejších otázkach je podstatná protiva medzi
opatreniami policajného riaditeľstva v Košiciach
a medzi intenciami vlády?
V Prahe, dňa 17. júna 1935.
Kosik,
Zápotocký, Schmidke, Vodička, Torok, Beuer,
Sliwka, Kliment, Vallo, Dvořák, Synek, Macha-
čová, Bruno Köhler, Šverma, Hodinová-Spurná,
Nepomucký, Klíma, Široký, dr. Clementis, Kopřiva,
Slanský.
44/XXII (překlad).
Interpelace
posl. dr Wolfa a druhů
ministrovi železnic
o nespravedlivém přeložení železničního
zaměstnance.
Pan Augustin Lukosa byl železničním zaměst-
nancem v Loukách a konal tam až do 26. dubna
1935 službu hradláře. Patřil k polské socialistické
straně dělnické a byl tam zástupcem předsedy. Po-
něvadž vystoupil proti předsedovi této strany, býva-
lému posl. p. Emanuelu Chobotoví, který se neřídil
programem strany, byl již v červenci 1934 vylou-
čen ze strany usnesením představenstva, poněvadž
p. Chobot tam měl většinu. Proto se začala pole-
mika v tisku a p. Chobot ve svém orgánu ho po-
mluvil jako polského národovce, vystupujícího
proti vládě a tuto pomluvu převzal také český so-
cialistický tisk. Již v říjnu 1934 byl p. Lukosz
obeslán k předsedovi místní skupiny Svazu želez-
ničářů v českém Těšíně, jenž mu oznámil, že došla
žádost, aby byl z tohoto svazu vyloučen. K vylou-
čení nedošlo, jelikož p. Lukosz vždy svědomité vy-
konával povinnosti své strany stejně jako člen od-
borového svazu železničářů. Přesto však želez-
niční úřady zahájily proti němu řízení a dne 26.
dubna 1935 byl přeložen ze svého dosavadního slu-
žebního místa v Loukách do Přerova. Pan Lukosz
má v Loukách rodinu a pracoval ve svém okolí
v rozličných odborových socialistických a dělnic-
kých organisacích. Vystavěl si vlastni domek,
v němž bydlel a který je zatížen značným dluhem.
Že byl jako Polák přeložen do kraje, kde vůbec
nežije polský lid, jest křivda jednak vůči němu,
jednak vůči polskému lidu, neboť se mu odnímají
pracovníci.
Pan Lukosz rausil poslechnouti služebního roz-
kazu a odjel do Přerova. Dne 21. června t. r. byl
obeslán k přerovskému přednostovi stanice, který
mu oznámil, že přišel rozkaz z ministerstva želez-
nic, že se má ihned přestěhovati i s rodinou do
Přerova. Jest to požadavek, který přímo směřuje
proti existenci jeho i jeho rodiny, která se má
přestěhovati do kraje úplně cizího, ačkoliv jest
polská. Žádost, aby se přestěhoval ihned, jest pro
něho tím bolestivější, že jeho rodina má v Loukách
pole zasázené a oseté, takže jí to může způsobiti
velké škody.
Podepsaní táží se zdvořile pana ministra želez-
nic, ví-li pan ministr o tomto případě a co hodlá
učiniti, aby napravil křivdu způsobenou p. tu-
koszovi a aby ho přeložil zpět do služby na Tě-
žínsku?
V Praze dne 24. června 1936.
Dr. Wolf,
Hlinka, Rázus, dr Tiso, Šalát, Suroviak, Dembov-
ský, Haššík, Slušný, Čavojský, dr Sokol, Sivák,
Drobný, Kendra, Florek, Sidor, Danihel, Turček,
Longa, Brody, Onderčo, dr. Pružinský.
44/XXIH (překlad).
Interpelace
posl. dr. L. Wolfa a druhů
ministrovi vnitra v Praze
o likvidaci vkladů československých stát-
ních občanů v těšínské městské spořitelně
z dob před rozdělením.
Tato věc jest nejen po stránce hospodářské,
nýbrž i z jiných důvodů stará bolest lidu z okresu
českotěšínského a fryštátského, neboť podle pra-
menů nám přístupných jest přes 20 mil. Kč těchto
22
vkladů již přes 15 let vázáno v ústavě v Polském
Těšíně. Nelze pochybovati, že uvolnění těchto
vkladů přispělo by značně k oživení hospodářství
v době dnešního kritického nedostatku hotových
peněz. Mimo to toto nepochopitelné a nekonečné
protahování věci zřejmé poškozuje několik set
československých státních občanů. Počet vklada-
telů, kteří zatím umřeli a nedočkali se likvidace,
dosahuje již několika set. Z toho se stále rodí nové
škody a zmatky.
Ve věci samé dlužno zde připomenouti, že kdysi
roku 1920, když bylo v Paříži rozhodnuto o roz-
dělení Těšínská a když pařížské rozhodnutí tyto
vkladatele připojilo k Československu, hromadně
se hlásili v těšínské městské spořitelně a v jiných
ústavech o vrácení vkladů, a tenkrát vládní dele-
gát Československé republiky, advokát dr. Matouš
z Moravské Ostravy, vydal na příkaz vlády veřej-
nou vyhlášku, aby majetníci tyto vklady nevybí-
rali, že jim z toho nemohou nastati žádné škodlivé
následky, naopak prosil lid, aby nezačínal paniku,
nýbrž klidně nechal peníze v ústavech na druhé
straně, aby obě vlády mohly tuto věc řádně vyří-
diti. Takové prohlášení vládního delegáta česko-
slovenské vlády bylo lze tehdy pochopiti, neboť
vládě
Československé republiky musilo tehdy zále-
žeti na tom, aby získala čas, v němž by mohla
zjistiti a prozkoumati, odkud pocházejí peníze,
které tenkrát občané hromadně přihlašovali k vý-
měně. Dr. Matouš v memorandu, které předložil
vládě v roce 1924, plně trvá na svém prohlášení,
t. j. přiznává, že ho vláda k tomu zplnomocnila a
že skutečně takovou výzvu vydal. Lid, který ten-
krát důvěřoval tomuto úřednímu prohlášení a ne-
chal své peníze za hranicemi, slušně očekával, že
věc těchto vkladů bude za několik měsíců konečně
vyřízena. Tyto spravedlivé naděje byly velmi zkla-
mány a to tak, že autorita státu velice utrpěla.
Nejrozmanitější sbory usilovaly o urychlení ko-
nečné likvidace, v ministerstvech se konala ne-
sčetná zakročení, vládě byly zasílány četné inter-
pelace, memoranda, žaloby a stížnosti, a přece
přes to, že uplynulo již přes 15 let, v kterémžto
období byly již rozřešeny a ukončeny nejzamota-
nější otázky mezinárodního práva, věc vkladů ne-
byla dosud upravena, takže lid již ztrácí veškerou
důvěru v prohlášení příslušného referenta. Nejen
že poslanci rozličných stran podali již vládě četné
interpelace, nejen že spolky majetníků vkladů po-
slaly četné deputace k ústředním úřadům v Praze,
nejen že zastupitelstvo města Českého Těšína kaž-
dého roku několikráte zakročilo v této věci, ba i lid
využíval každé příležitosti, kdy zástupcové úřadů
byli v naší zemi, aby žádal a prosil, aby tato věc byla
urychleně vyřízena. Tak byla tato věc uvedena na
přetřes, když byl v naší Zemi pan president Masa-
ryk, stejně jako po druhé, když tam byl pan mi-
nistr Bradáč. Po každé byly vylíčeny zhoubné a
škodlivé následky protahování této věci. Také vždy
bylo slíbeno, že směrodatní vládní činitelé se po-
starají, aby konečné vyřízení bylo urychleno. Po-
něvadž všechna tato prohlášení zklamala, lid se
domnívá, že vláda podceňuje důležitost této věci
pro náš lid, nechce přes předložené prosby jmeno-
vati nového referenta ani nechce dosavadnímu re-
ferentu určiti konečnou lhůtu, ve které by před-
ložil návrhy. Poněvadž tato věc může býti upra-
vena teprve, až se provede mezistátní jednání
s vládou Polské republiky, v němž jest nebezpečí,
že bude vyřízení zase odloženo, obracím se k vládě
a zvláště k panu ministrovi vnitra s naléhavou
prosbou, aby vláda učinila všechna potřebná opa-
tření k urychlení této likvidace, aby ustanovila pří-
slušné lhůty a zakročila, aby mezistátní jednání
bylo rychle provedeno. To se zdá možné tím spíše,
že i správa těšínské městské spořitelny prohlašuje
zájemníkům, že ona sama již dávno skončila veš-
keré přípravné práce, a že i československý výbor
pro tyto věci, podle získaných informací, svou
práci skončil a vypracoval příslušné návrhy pro
vládu.
Podepsaní se táží pana ministra, chce - li v této
věci prohlásiti, zdali a jak dalece je ochoten za-
kročiti podle stížností, v této interpelaci obsaže-
ných?
V Praze dne 25. června 1935.
Dr. Wolf,
Danihel, Šalát, Slušný, dr. Luschka, Schlusche,
Schütz, dr. Pružinský, Dembovský, Čavojský,
Onderčo, Sidor, Flerek, dr. Sokol, Sivák, dr. Tiso,
Haššík, Turček, Kendra, Drobný, Suroviak, dr. inž.
Lokscha.
44/ XXIV (překlad).
Interpelace
pod. E. Zajíčka a druhů
vládě
o vranovské údolní přehradě.
1. Když byla kdysi rozepsána stavba vranovské
údolní přehrady, žádalo ministerstvo financí od
podyjských obcí a okresů příspěvek 7 milionů Kč.
Prohlásily konečně, že jsou k tomu ochotny, ovšem
za přirozeného předpokladu, že se zbudují zavod-
ňovací zařízení a budou zachována dosavadní
práva majetníků sousedních pozemků. Později se
ukázalo, že brněnský zemský výbor neschválil
všechna usnesení obecních zastupitelstev a že ze
7 milionů Kč bude lze zaplatiti jen 2 mil. Kč. Již
na podzim 1934 dostaly příslušné obce a okresy
rozkaz zaplatiti tyto 2 mil. Kč. Poněvadž při ny-
nější hospodářské nouzi obce naprosto nemohou
tyto peníze zaplatiti a poněvadž sliby, které před
stavbou byly obcím dány, nebyly dodrženy, není
tento požadavek oprávněný. Ještě méně opráv-
něná jest hrozba, že podle § 14 zákona č. 50/1931
Sb. z. a n. a § 51 moravského zemského zákona
č. 75/1870 z. z. dlužno zaplatiti i zbývajících
5 mil. Kč.
2. Již před několika lety městys Vranov nalé-
havě upozorňoval úřady na nebezpečí, že teplota
vranovské říční lázně po zbudování údolní pře-
hrady silně poklesne, bude-li voda propouštěna
spodními výpusty a turbinovými rourami. Letos
byla voda na plovárnách ve Vranově, Hardeggu
a Znojmě v době, kdy se jinde již dávno koupali,
tak studená, že nebylo lze pomýšleti na koupání.
28
Tím plovárny a obchodníci utrpěli a trpí velmi
velkou škodou.
3. Obec Chvalatice má nárok na přívoz. Vzdala
se ho s podmínkou, že dostane odškodnění. Do
dneška nebylo obci odškodnění přiznáno.
4. Již před lety bylo slíbeno, že bude vystavěna
celnice u Hardeggu-čížova (okres znojemský) a
že tato silnice bude prohlášena za celní. Místo aby
vypracování naprosto neobšírných plánů pro
stavbu celnice bylo přenecháno okresnímu nebo
zemskému úřadu, bylo všechno soustředěno
v-Praze. Již přes rok putují spisy z jednoho úřadu
do druhého. Příslušní ministři a vysocí úředníci
již dávno slíbili, že stavba bude ovšem
,,co nej-
dříve" zahájena. Pro cizinecký ruch jest velmi
důležité, aby tento starý požadavek byl splněn,
5. Že přání a stížnosti obcí nebyly do dneška
vyřízeny, toho příčinou jest jistě i to, že referenti
dohlédacích úřadů bylí několikrát vyměněni.
Náklad na stavbu vranovské údolní přehrady
byl překročen o několik tuctů milonů Kč. Mini-
sterstvo financí a zemský výbor prohlásily ochotu
zaplatiti tyto ohromné dodatečné náklady. Není
možné, aby tyto peníze byly opatřeny tím, že se
bude šetřiti na sociálních věcech.
Podepsaní táží se vlády:
1. Jest vláda ochotna upustiti od zaplacení 2
nebo 7 mil. Kč?
2. Jest vláda ochotna naříditi, aby co nejdříve
bylo vyhověno přáním týkajícím se koupališť (ze-
jména ve Vranově, Hardeggu a Znojmě) ?
3. Jest vláda ochotna poskytnouti obci Chvala-
ticím přiměřené odškodnění?
4. Jest vláda ochotna naříditi, aby neprodleně
byla zahájena stavba celnice v Haideggu?
5. Jest vláda ochotna naříditi rozhodujícím refe-
rentům, aby všechny zde uvedené otázky byly co
nejrychleji uspokojivé vyřízeny?
V Praze dne 26. června 1935;
Zajíček,
Schlusche, Schütz, dr. Mayr-Harting, Haššík, Ken-
dra, dr. Pružinský, Sivák, Onderčo, Salát, Danihel,
Drobný, dr. Tiso, Florefc, dr. Luschka, dr. inž. Lok-
scha, Hlinka, dr. Sokol. Dembovský, Sídor, Slušný,
Tuček, Čavojský, Suroviak.
44/XXV (preklad).
Interpelácia
poslanca Košíka a súdruhov
ministrovi spravedlnosti
o prenasledovaní delníkov, ktorí požado-
vali, aby Ernest Thälman prepustený bol
na slobodu.
Veľké milióny delníkov a pokrokových intelek-
tuálov z celého sveta protestovaly proti bezpráv-
nemu zatknutiu a väzneniu Ernesta Thälmana,
avšak z tohoto dôvodu len na jedinom mieste bolo
zahájené trestné pokračovanie proti jednotlivcom,
ktorí hárok protestu podpísali, a to v Košiciach.
Asi 10 delníkov a zamestnancov dostalo od ko-
šického krajského súdu. obsielku na deň 18. VI.
1935 a obžaloba znela na základe § 15, 3 zákona
č. 50/1923. Štefan Ménesi, bytom v Košiciach,
sedel pre túto vec dva mesiace vo vyšetrovacej
väzbe.
Odpovední vládni činitelia veľmi často zdôraz-
ňovali a zdôrazňujú i dnes nutnosť boja proti
fašizmu A práve vidíme, že krajský súd v Koši-
ciach uvaľuje obžalobu na základe zákona č. 50/
1923 na delníkov, ktorí chcú vážne bojovať proti
fašizmu akejkoľvek formy, a tedy i proti fašizmu
Hitlerovému.
Či možno za takýchto okolností vážne brať
protifašistické prejavy vládnych činiteľov? Veď
bojuje-li niekto proti fašizmu, v tomto prípade
konkrétne proti fašizmu Hitlerovému a je-li naň
z tohoto dôvodu uvalená obžaloba na základe zá-
kona na ochranu republiky, to objektívne znamená,
že zákon č. 50/1923 chráni fašistickú diktatúru
Hitlerovu.
Preto tážeme sa pána ministra spravedlnosti:
1. Či viete, pane minister, o tomto nezákonnom
jednaní krajského súdu v Košiciach?
2. Čo hodláte, pane minister, učiniť, aby nabu-
dúce k podobným prípadom nedošlo?
3. Či ste ochotný, pane minister, nariadiť, aby
krajský súd v Košiciach ihneď zastavil pokračo-
vanie proti patričným obžalovaným?
4. Či ste ochotný, pane minister, prehlásiť, že
boj proti fašizmu nie je trestným činom, ale po-
trebou ?
V P r a h e, dňa 15. VI. 1985.
Košík,
Synek, Zápotocký, Schmidke, Vodička, Török,
Kliment, Beuer, Vallo, Dvořák, Machačová, Bruno
Köhler,, Nepomucký, Slivka, Široký, dr Clemen-
tia, Klíma, Kopřiva, Slanský, Hodinová-Spurné,
Šverma.
Původní znení ad 44/I.
Interpellation
des Abgeordneten Erwin Zajiiek
und Genossen
an die Gesamtregierung,
betreffend die Pension von etwa 30 Eisen-
bahnern.
Der Art. VI der dritten Gehaltgesetznovelle,
österreichisches Bundesgesetzblatt 436 ex 1929, be-
24
stimmt, daß die österreichischen Bundesbahnen nur
österreichischen Staatsbürgern Pensionen aus-
zahlen dürfen. Auf Grund dieses Gesetzes wurde
einigen Dutzend in der Čechoslovakischen Republik
lebenden Eisenbahnern, die trotz ihrer Čechoslova-
kischen Staatsbürgerschaft in Österreich gedient
haben, zumeist mit 31. Jänner 1931 die Pension
eingestellt.
Ich habe wiederholt bei allen in Betracht kom-
menden Zentralstellen schriftlich und mündlich auf
dieses schreiende Unrecht hingewiesen und die
eheste Beseitigung verlangt.
Ursprünglich war unser Eisenbahnministerium
geneigt, diesen bedauernswerten Menschen, von
denen einige hochbetagt sind, Gnadenpensionen zu
bewilligen. Leider wurde später dieser Plan fallen
gelassen. Von Wien aus wurde der mündliche Vor-
schlag gemacht, beide Staaten mögen zusammen
die Pensionen zahlen, welcher Vorschlag leider von
Prag nicht akzeptiert wurde.
Nachdem alle bisherigen Interventionen - bis
auf einige wenige Fälle - erfolglos geblieben sind
und es doch nicht angeht, brave Menschen weiter-
hin dem Elend zu überlassen, richten die Gefertig-
ten an die Gesamtregierung die Aufforderung, ra-
schest dafür zu sorgen, daß diese bedauernswerten
Menschen ehestens wieder ihre Pension erhalten.
Ursprünglich handelte es sich um 43 Fälle. Von
unserem Eisenbahnministerium wurden 4 Personen
übernommen, einige erhalten aus Österreich Gna-
dengaben. Es dürften noch 30 Personen übrig blei-
ben; davon leben 13 in der südmährischen Ge-
meinde Höflein. Ein Betrag von 300 000 Kč jähr-
lich dürfte zur Bezahlung der Pensionen hinrei-
chen.
Die Liquidierung dieser Angelegenheit wäre in
folgender Weise erwünscht:
1. Österreich zahlt diesen Personen die Pension
weiter aus. Das oben zitierte Gesetz kann kein Hin-
dernis sein, es könnte doch wieder geändert werden.
Die betreffenden Eisenbahner haben in Österreich
gearbeitet, daher muß ihnen Österreich trotz ihrer
Čechoslovakischen Staatsbürgerschaft die Pensionen
anweisen.
In diesem Zusammenhang sei darauf verwiesen,
daß auf Grund des Wiener Vertrages die Čecho-
slovakei zahlreichen, in Österreich lebenden öster-
reichischen Staatsbürgern nicht nur Pensionen aus-
zahlt, sondern sich auch verpflichten mußte, hohe
Nachzahlungen flüssig zu machen.
Da müßte es doch möglich sein, im Wege eines
ähnlichen Übereinkommens Österreich zu verpflich-
ten, in der Čechoslovakei lebenden Čechoslovaki-
schen Staatsbürgern Pensionen zu bezahlen.
Oder 2. Die Čechoslovakische Regierung über-
nimmt diese Pensionen.
Oder 3. Jede der beiden Regierungen übernimmt
die Hälfte der Pension.
Die Unterzeichneten richten an die Gesamtregie-
rung die dringende Frage:
Ist die Regierung bereit, sich raschest dafür ein-
zusetzen, daß diese Eisenbahner ehestens wieder
ihre Pensionen erhalten, und zwar vom Tage der
Pensionseinstellung an gerechnet?
Obige Interpellation wurde bereits am 14. März
1935 unter der Zahl 2852/IV eingebracht.
Prag, 18. Juni 1936.
Zajíček,
Dr. Ing. Lokscha, Schütz, Dr. Mayr-Harting, Schlu-
sche, Dr. Luschka, Sandner, Hollube, Axmann,
Sogl, Dr. Jilly, Fischer, Jäkel, Stangl, Gruber,
Dr. Holota, Knöchel, Ing. Peschka, Illing, Dr.
K lieber, Szentiványi, Nitsch A., Dr. Neuwirth,
Jaross.
Původní znění ad 44/XX.
Interpoláció
bedják Kosik István és képviselő társai
a belügyminiszter úrhoz
a kassai épitömunkás szakszervezet hiva-
talos helyiségében tartott rendőrségi ház-
kutatás ügyében.
1935. VI. 13-án három detektív megjelent a
kassai munkás otthonban Kazinci utca 10. szám
alatt, behatoltak a fentnevezett szakszervezet hi-
vatalos helyisébe, annak dacára, hogy a szervezet-
nek egyetlen egy funkcionáriusa vagy tagja sem
volt jelen, házkutatást tartottak. Alkulccsal fölny-
itották az íróasztal összes fiókjait, elvitték onnét
a szakszerzevet péntárkönyvét a tagok névsorát
valamint a hivatalos levelezést.
Kérdezzük a belügyminiszter úrat:
Van e tudomása a miniszter úrnak erről a do-
logról.
Mit hajlandó tenni a miniszter úr, hogy a jövő-
ben éhez hasonló dolgok elöne forduljanak.
Praha, 1936. VI. 15.
Kosik,
Synek, Zápotocký, Schmidke, Vodička, Török,
Beuer, Kliment, Vallo, Dvořák, Machačová, Brúnó
Köhler, Nepomucký, Sliwka, Široký, dr Clementis,
Jar. Klíma, Kopřiva, Slanský, Šverma, Hodinová-
Spurná.
Původní znění ad 44 XXI.
Interpoláció
beadják Kosík István képviselő és társai
a belügyminiszter úrhoz.
A Košicei rendörigazgatóság által betíltot
Szovjeturáonrúl szóló előadás ügyében.
1936 június 14-re bejelentették Dr. Gáti Mor
előadását a Sovjetuniórúl, Sztraka József és tár-