My, českoslovenští zemědělci,
založeni ve své přirozené povaze národně
a vlastenecky, dovedeme pochopiti i vážiti si této
vlastnosti i na straně druhé. O tom není
pochyby, a to můžeme v každém případě
slavnostně prohlásiti.
Ukázali jsme a chceme i v budoucnu ukázati, že
není naším zájmem, aby se občané
německé národnosti museli obávati
u nás o svou národní existenci; respektujeme
i zachování přirozené souvislosti
jich s národním společenstvím německým,
chceme jim dáti možnost žíti jejich nerušeným
životem národním, ale co bezpodmínečně
žádáme od nich - a od toho v žádném
případě nemůžeme a nesmíme
odstoupiti - je upřímné a poctivé
duchovní i mravní přilnutí sudetských
Němců k našemu státu. (Potlesk.)
Je-li zde dosud určitý nesoulad mezi příslušností
národní a státní, víme, že
se tento nesoulad nedá odstraniti diktátem, násilím
nebo mocí, nýbrž jedině rozumnou a spravedlivou
politikou s vyloučením radikalismu, fanatismu nebo
dokonce vášně, ovšem za předpokladu
dobré vůle na obou stranách, jak jsem s počátku
svého projevu náznaky této dobré vůle
citoval. Teroru ani jakéhokoliv útisku nesmí
býti v našem pohraničí zejména
proti hospodářsky a sociálně slabšímu
použito ani na té ani na oné straně.
Rovněž ne provokace nebo méně hodnocení
a přezírání. My, slavná sněmovno,
majíce dnes odpovědnost před historií,
chceme ukázati, že velká doba nenašla
nás malé, a přejeme si to i od druhých,
kteří taktéž nesou před historií
velkou odpovědnost.
Nyní bych chtěl ještě několika
slovy promluvit k projevu p. posl. Kundta, který
se zde nedávno dovolával historie, při tom
však projevil určitý omyl, který znehodnotil
do jisté míry celý jeho projev.
Pan posl. Kundt zde pravil, že český
král Karel IV. založil první německou
universitu v Praze proto, že kultura, lid i stát český
byl tehdy německý. Že teprve později
se zmocnili této university Češi. Tak jsem
tomu rozuměl. Pravda je však docela jiná. Karel
IV., který, jak sám praví, cítil se
uvědomělým Slovanem a upřímným
Čechem, na sněmu svolaném r. 1348 do Prahy
prohlásil, že obzvláštní láskou
lne k národu českému a předložil
14 listin, z nichž ve 13 upravují se poměry
království Českého k říši
Německé a poměry jednotlivých zemí
našich mezi sebou. A v nejpamátnější,
14. listině, zakládá pak vysoké učení
pražské podle papežské bully z 26. ledna
1347. A v této zakládací listině pražské
university praví pak, že "vysoké školy
v Praze zakládá především na
prospěch království Českého
tak, aby obyvatelé jeho, kteří po dobrém
učení lační, nemusili o cizí
almužnu žebrati, ale aby v království
svém měli stůl připravený."
Universita pražská byla první toho druhu ve
střední Evropě. Proto nejen z Čech
a Moravy, nýbrž také z Němec se hrnuli
mladí a dospělí, aby tady hledali vzdělání.
Příliv sem byl tehdy za tím účelem
tak veliký, že se dokonce musilo založiti Nové
Město pražské. Byla to universita světová,
vždyť i vídeňská byla založena
později nežli naše.
Je pravda, že tehda na pražskou universitu se nahrnulo
tolik cizinců, že měli dokonce převahu.
Když pak syna Karlova Václava IV. národ český
podporoval v jeho snaze nalézti u university podpory v
jeho zásazích v papežském sporu, ale
ostatní národové, z nichž bylo nejvíce
Němců, postavili se proti králi, vydal tento
král onen památný dekret kutnohorský,
ve kterém prohlásil, že "jest neslušno,
aby národ německý, jenž nemá
domácího práva v této zemi, přisvojoval
si tři hlasy ve všech volbách a jednáních
na universitě a národ český, spravedlivý
dědic tohoto království, měl toliko
jeden hlas." Tak to je zaznamenáno v Palackého
dějinách, tak to potvrzuje také Pekař
a jiní historikové a tak jsme se tomu, slavná
sněmovno, jako mladí učili za Rakouska pod
císařsko-královským dozorem.
Ale chtěl bych poukázati ještě na starší
historii, ze které je zřejmo, že i ti králové
čeští, kteří nejvíce volali
Němce do Čech, zejména to byl král
Václav I., 1230 až 1253, uznávali vždy
primát českého obyvatelstva a hájili
neohroženě svrchovanost království Českého
vůči říši Německé,
a také německé obyvatelstvo do Čech
přistěhovalé tuto svrchovanost a svoji poddanost
veřejně dosvědčovalo.
Palacký a jiní historikové dosvědčují
a vykládají, že král Václav I.
na říšském sněmu v Řezně
r. 1237 se znepřátelil s německým
císařem Friedrichem o nějaké hrady,
které císař za přátelské
služby slíbil jeho otci Přemyslu Otakarovi
I. Když tento císař Václava hrdě
odbyl a když král Václav odcházel rozhněván
ze shromáždění, tu přítomný
opat fuldský prohlásil: "Já být
sousedem tvým, naučil bych tě poslouchati
a učinil bych z tebe krotkého králíka."
To pobouřilo průvodčí krále
Václava, většinou Němce, tak, že
jeden z nich, rytíř Ojíř z Friedberka,
rodem Němec, ale věrný českému
králi, udeřil za tato slova opata ve tvář
a řekl: "Neměl jsi, mnichu, mistra, který
by tě učil krále a pána míti
v uctivosti?"
Z toho je viděti, že němečtí
obyvatelé a dokonce němečtí rytíři
z Čech hájili velmi rázně a také
pádně autoritu a svrchovanost českých
panovníků i vůči císařům
římské říše. A nepřáli
bychom si nic, než aby naši občané německé
národnosti, kteří se dovolávají
historie, také se příklady této historie
v oddanosti a loyalitě k tomuto státu řídili.
Bude to ji tě ku prospěchu jak jich, tak nás
a ke prospěchu celého státu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Sogl. Dávám mu slovo.
Posl. Sogl (německy): Slavná sněmovno!
Vládní návrh, který se projednává,
musíme odmítnouti pro jeho nesnesitelnost jak pro
obce, tak také pro větší část
obyvatelstva. Špatné finanční poměry
přiměly mnoho obcí, a to právě
těch větších, aby zažádaly
u zemského úřadu o zemský příspěvek
podle §u 11 zákona čís. 69/1935 Sb.
z. a n. a o úpravu dluhů podle téhož
zákona. Předpokladem pro poskytnutí těchto
příspěvků a úpravu dluhů
jest vždy, aby obec vybírala všechny vhodné
a účelné dávky a poplatky ve smyslu
§u 1, odst. 1 citovaného zákona. Shora dotčený
zákon učinil mimo to k dosažení stejnoměrného
rozdělení obecních břemen na všechny
obyvatele obce povolení k vybírání
obecních přirážek v sazbách nad
300 % rovněž závislým na tom, že
obec vybírá se zřetelem na místní
poměry vhodné a účelné dávky
a poplatky, při čemž rozhodnutí o tom,
které dávky a poplatky a v jaké výši
jsou vhodné a účelné, přísluší
zemskému výboru.
Následek této zákonné úpravy
jest, že nastalo nejen ve finančně slabých
obcích, nýbrž i v oněch, které
vybírají přirážky přes
300 %, a to jsou právě obce, ve kterých především
mají býti zřízena opatření
na ochranu proti leteckým útokům, takové
zatížení dávkami, jaké ještě
nebylo zaznamenáno. Zjistili jsme, že v obcích
stále stoupají nedoplatky dávek a poplatků.
Nedoplatky dávek jednoho města s více než
35.000 obyvateli činí na př. za rok 1936
neméně než 600.000 Kč. Také malé
obce byly postiženy zákonnými předpisy.
Tak poukazuje jedna malá obec na to, že vybírá
vedle nejvyšších sazeb obecních dávek
neméně než 11 obecních poplatků
a dávek proti době předválečné,
kdy se vůbec žádné obecní dávky
a poplatky nevybíraly. V pohraničních oblastech
jsou po omezení průmyslových podniků
poplatníky jen dělníci, drobní rolníci
a drobní živnostníci, kteří vydělají
za panující hospodářské krise
jen tolik, že se s nouzí obživí. Tato
hospodářská nouze vedla již v mnohých
obcích k tomu, že obce zlevnily sazby obecních
dávek a poplatků, neboť sazby v určité
výši jsou vůbec nedobytné. Pro tyto
finančně slabé obce by nedosáhlo zavedení
nových dávek a poplatků žádoucího
úspěchu a nebude možno nalézti pro tyto
obce nutnou úhradu výdajů podle zákona
čís. 82/1935 Sb. z. a n.
Pokud se týče obcí, které nepatří
k obcím finančně slabým, musíme
také zde odmítnouti zavedení nové
dávky nebo poplatku, neboť jejich zavedení
by mělo za následek, že kdyby bylo třeba
opatřiti úhradu pro jiné potřeby obce,
nebyly by žádné příjmy k disposici
v důsledku vyčerpání platební
schopnosti obyvatelstva. Zavedením dávky na ochranu
proti leteckým útokům se béřou
obcím poslední reservy příjmů.
Avšak nejen tyto námitky s hlediska finančního,
nýbrž i okolnost, že dnes není činže
spravedlivým a nesporným měřítkem
finanční schopnosti nájemníků,
mluví proti vybírání nové dávky
z činže k úhradě nákladů
ochrany proti leteckým útokům.
Především není podle našeho mínění
ochrana proti leteckým útokům nutná,
podaří-li se vedení státu shodnouti
se pokojně se svými sousedy a tím učiniti
války a letecké útoky zbytečnými.
Jiné státy než sousedé nepřicházejí
přece v úvahu, neboť jsou vzdáleny,
a snáší-li se stát dobře se sousedy,
sousedé je vůbec nepřipustí k přeletění
svých zemí. Není-li stát s to zříci
se válečných zápletek se sousedními
státy, jest ovšem jeho povinností pečovati
o ochranu obyvatelstva před leteckými útoky.
Tato povinnost postihuje stát a nikoliv obyvatelstvo, neboť
přece stát a nikoliv obyvatelstvo má možnost
shodnouti se se sousedy po dobrém. V důsledku své
povinné péče má stát sám
nésti náklady způsobené různými
ochrannými opatřeními. K tomu musí
býti schopen stát, neboť on vydává
na branné účely sumy, které již
zatěžují každého jednotlivého
poplatníka částkami, které přesahují
jeho platební schopnost. Vypočteme-li, kolik ze
státních výdajů připadá
dnes na branné a zbrojní účely, dospěli
bychom k výsledku, že největší
část státních dluhů jsou čistě
vojenské výdaje, které se staly nutnými
proto, že diplomacie selhala a místo míru vytvořila
strach před válkou. Jak lze seznati ze zprávy
referenta k státnímu závěrečnému
účtu, jsou prý vedle 47 miliard státních
dluhů ještě další dluhy. Letos
prý dá stát na svou obranu sta milionů
korun, k čemuž přistoupí v příštím
roce opět sta milionů korun, dále výdaje
na ministerstvo nár. obrany s 730 miliony Kč. Tento
nesmírný vojenský výdaj 8 až
9 miliard Kč znamená, že byly získány
patřičné prostředky k obraně
státu a občanů. Nenahlížíme,
proč mají občané, kterým se
ulehčilo o miliardové obnosy, zaplatiti nyní
i výzbroj státu na ochranu proti leteckým
útokům z vlastní kapsy. Musí býti
umožněno hraditi náklady ochrany proti leteckým
útokům z těchto nesmírných
prostředků.
Rozpravy ve sněmovně o státním rozpočtu
ukázaly, že obyvatelstvo jest zatíženo
na nejkrajnější hranici platební způsobilosti
a byl vysloven všeobecný názor, že další
zatížení jest nesnesitelné a musí
vésti nikoliv snad k novým příjmům
státu, nýbrž ke zchudnutí obyvatelstva
a tím také státu.
Když se vzhledem k těmto poměrům zavádějí
opět nové dávky, znamená to ohrožení
existenčních základů celého
obyvatelstva a tím státu. Jest možné,
že se tím, že se zavádějí
opět a opět nová břemena, postihne
více obětí, než jest možné
při široce založeném leteckém útoku.
Z uvedeného vyplývá nutnost, aby stát
vystačil se svými vlastními prostředky,
které má v přebohaté míře
k disposici, a chránil obyvatelstvo proti leteckým
útokům, aniž by zaváděl nové
dávky. Proti tomu nelze namítnouti, že prostředky
opět nestačí. Právě v omezení
se ukáže mistr a nejsou-li směrodatní
činitelé s to organisovati s 8 až 9 miliardami
ochranu obyvatelstva, která by zahrnovala i ochranu proti
leteckým útokům, bylo by to vysvědčení
chudoby pro vojenskou schopnost, kdyby neuměla vytvořiti
malými prostředky velkou věc, což se
musí u každého vojenského vůdce,
který klade nárok na vážnost, předpokládati.
Kdyby se však přes to našla většina
sněmovny pro přesun nákladů na ochranu
proti leteckým útokům na obyvatelstvo, provedením
jistých v chvatu sestavených zákonných
formulací, jest jasné, že se musíme
snažiti o rovnoměrné rozdělení
břemen na všechny.
V důvodové zprávě se uvažuje
o dvou možnostech pro tento účel: dávka
z důchodu a dávka z bytu. Stran dávky z důchodu
stojí vláda na tom stanovisku, že jest nemožná,
neboť důchod obyvatelstva úplně propadl
finančnímu eráru a musí tak zůstati.
Jest jistě správné, že jest důchod
nadměrným způsobem zatížen a
že jest pochybné, zda důchod snese další
zatížení. Při tom však musí
býti ponecháno nerozhodnuto, zda jsme již tak
daleko, že by se finanční erár mohl
domáhati celého důchodu pro sebe.
Pokud se týče druhé cesty, zatížení
bydlení dávkou, jest omylem se domnívati,
že bydlení není ještě dostatečně
zatíženo, nehledě k tomu, že to znamená
kulturní ostudu, jsou-li lidé přehnanými
dávkami nuceni upustiti od jakékoliv bytové
kultury. Producent a dodavatel bytů jest majitel domu.
Bez něj by bylo veškeré obyvatelstvo bez přístřeší.
Přes tento nesmírný význam pro celý
stát jest majitel domu zatížen zvláštní
daní. Jest to daň domovní, tedy daň
činžovní nebo domovní daň třídní.
Při dani činžovní jest zatížena
činže 8 %, domovní daň třídní
se vyměřuje podle počtu místností,
činí však konečně podobné
sumy jako daň činžovní. Obě daně
podléhají obecním dávkám, vlastně
přirážkám. Těmito se zvýší
zatížení na několikanásobek výše
daňové sazby. Dejme tomu na př., že
daň činžovní činí 8 %,
obecní přirážky 125 %, okresní
přirážky 55 %, zemské přirážky
80 %, tak se zvýší daň o 260 %. Dávky
činí tedy celkem 20.8 %, všechno dohromady
tedy zatížení 28.8 % činže.
Uvážíme-li nyní, že těmito
břemeny není vše skončeno, že především
při počítání břemen
jsou srážkové položky jen zcela omezené,
že se nemůže, jak jest tomu u daně důchodové,
odečísti celá režie domu, nýbrž
jen v §u 151 zákona o přímých
daních uvedené dávky, může se
státi, že se toto břemeno předepisuje
na fiktivní, neexistující důchod,
že jest dům následkem oprav atd. již 100%
zatížen a že má majitel platiti nad to
28.8 % nebo ještě více. Vedle toho musí
však platiti majitel domu, jako každý jiný,
pokud možno, ještě daň důchodovou,
která byla nyní opět zvýšena
branným příspěvkem. Nájemní
hodnota vlastního bytu stoupá, bez ohledu na okolnost,
že činže stále klesají a že
jest dům stále starší a bydlení
v něm ztrácí na hodnotě, každým
rokem v očích berní správy výše,
takže majitel domu platí často za svůj
vlastní byt dvoj- nebo trojnásobek toho na daních,
co nájemník platí za podobný byt.
To však nestačí s činží
a nájemní hodnotou jsou již spojeny všechny
možné městské dávky a při
katastrofální situaci samosprávných
sborů jest zřejmé, že vybírají
zpravidla všechny dávky podle přípustné
nejvyšší sazby: tak na př. stočné
s 5 %, dávka za od vážení popela s 5
%, dávka z nájemného často s 25% činže
nebo nájemní hodnoty, eventuálně ještě
všeobecné neb zvláštní vodné,
různé dávky z používání
místností, za užívání
veřejného statku atd.
Je snad možno, že majitel domu jest oprávněn
přesunouti některé z těchto dávek
na nájemníka. Při dnešním vývoji
bytového trhu lze toho však úplně dosíci
jen v nejřidších případech. Nájemníci
chtějí zpravidla najímati za okrouhlou sumu,
o dávky a zvýšení dávek se má
starati majitel domu a není-li tento s takovou nájemní
smlouvou srozuměn, prostě se byt nenajme a stojí
prázdný, protože není skoro žádné
bytové nouze. Mimo to majitel domu ručí podle
předpisů o vybírání a podle
poslední judikatury nejvyššího správního
soudu za zaplacení dávek nájemníkem
a sta majitelů domů musí ve městech
platiti dávky za nájemníky, aniž je
mohou vymoci. (Předsednictví převzal místopředseda
Langr.) Majitel domu musí svůj dům pojistiti,
musí jej udržovati, má čistiti chodníky
a konati všemožné služby pro veřejnost,
nad to jest skoro každý majitel domu těžce
zadlužen a musí platiti velmi značné
částky na anuitách a úrocích
spořitelnám, částky, které
se dají, poněvadž jsou často i nezaměstnaní
majitelé domů, těžko sehnati. Tisíce
domů jest již ve vnucené správě
nebo v nucené dražbě, protože majitelé
domů nejsou více s to nésti břemena
jim uložená. Shora vypočtená břemena
nejsou však jediná, která postihují
majitele domu. Majitel domu má platiti i všechny daně,
které musí platiti i každý jiný
státní občan, který nemá dům,
jako na př. daň důchodovou, daň výdělkovou,
daň rentovou, daň z obratu atd. Vezmeme-li ohled
na toto enormní zatížení, musíme
si říci, že další zatížení
domů, vlastně bytů a tím i domů
a majitelů domů dávkami není vůbec
snesitelné.
Organisace majitelů domů ve státě,
zvláště Říšský svaz
sudetskoněmeckých majitelů domů v
Ústí n. L. jest s to dáti v tomto směru
k disposici ohromující materiál. Neustálými
novými dávkami se nejen bydlení samo stále
zdražuje, nýbrž jest ohrožena i celá
bytová kultura, neboť konec konců jest za vše
ručící majitel domu nucen upustiti ode všech
oprav a nechati svůj dům zpustnouti.
Také nájemník musí nésti těžká
břemena. V sudetskoněmecké oblasti jsou sta
nájemníků bez zaměstnání,
nemohou platiti činži, dobrotiví majitelé
domů je nechají přes to dále bydleti,
tu a tam zaplatí něco na činži i domovská
obec. Přistoupí-li k tomu ještě nová
vydání, která musí majitel domu také
ještě nésti, bude mu znemožněno,
aby ponechal dále v bytě nájemníka,
který neplatí patřičnou činži.
Pořádný byt je nejprimitivnější
právo, na které může míti člověk
nárok. Bude-li i toto právo stále více
zdaňováno, bude pro lidi nejlepší zdržovati
se ve stanech, železničních vagonech neb v
jeskyních.
Nové dávky jsou pro naše nouzi trpící
sudetskoněmecké obyvatelstvo naprosto nesnesitelné.
Právě velká nezaměstnanost v sudetskoněmecké
oblasti způsobuje, že se nové dávky
jeví jako protiklad 18. února. V návrhu zákona
předvídaná možnost poskytnouti nezaměstnaným
v nějakém prováděcím nařízení
úlevy není s to dáti tuto naději a
také není vhodná k vybudování
dávky na širší basi. Máme-li již
vypsati dávku, nechť tuto dávku platí
ti, jimž plyne 8 až 9 miliard výdajů na
zbrojení, tedy zbrojní průmysl, Škodovy
závody, jisté stavební firmy, lidé,
kteří chtějí obchodovati s plynovými
maskami atd. Vývoj je však také takový,
že největší část obyvatelstva
krvácí pod daněmi a dávkami, zatím
co určité kruhy nevědí, kam se zisky
a výdělky. Chceme-li za těchto poměrů
provésti to, co ústava uznává za správné
jako rovnost státních občanů, musíme
odníti těm, kteří žijí
v nadbytku, tolik, aby mohli býti chudí poplatníci
chráněni proti leteckým útokům.
Mimochodem, v celém oboru ochrany proti leteckým
útokům je nesrovnatelná bezradnost. Všechny
předpisy dělají mimo vůli zástupců
lidu úředníci, výbory atd. a to jest
přímý výsměch zásadě
ústavy, že všechna moc vychází
z lidu. Považujeme-li již ochranu proti leteckým
útokům za nutnou, bylo by již na čase
přesně zjistiti a předepsati, z čeho
se má skládati, a ne se vytáčeti z
odpovědnosti za tuto věc všeobecnými
pokyny úřadům a orgánům. Máme
vůbec dojem, že metody ochrany proti leteckým
útokům vyžadují neustálé
reformy a zdokonalení. Teprve až se přesně
bude věděti, co máme požadovati, co
jest nutné a účelné, pak teprve by
mělo smysl investovati peníze pro účely
ochrany proti leteckým útokům. U národa,
který žije v přebytku, to snad nevadí,
vyhodí-li se několik miliard za chybné konstrukce
a podobné, u obyvatelstva trápeného k vykrvácení
daněmi se však takové experimenty dělati
nesmějí. Také z tohoto důvodu jest,
dokud není ochrana proti leteckým útokům
bezvadně zorganisována, dávka na ochranu
proti leteckým útokům nesmysl, neboť
svádí k neuváženému a bezúčelnému
marnotratnictví.
Předložená osnova zákona jest proto
také předčasná. Dokud se přesně
neví, co se má všechno státi, nemůžeme
říci, co budou tato opatření státi,
a dokud neznáme náklady, nemůžeme také
ustáliti k jejich úhradě potřebné
dávky vzhledem k výši, tedy ani je předpisovati
a vybírati. Prohlašujeme proto opětovně,
že osnovu pro platební neschopnost obcí a větší
části obyvatelstva odmítáme. Platiti
mohou jen ti, jimž plyne od obyvatelstva vybraných
8 až 9 miliard Kč, to jsou ti, kteří
mají zisk ze zbrojení.
Kdyby se uspořádalo lidové hlasování,
zjistilo by se jistě, že by na př. sotva některý
státní občan uronil slzu, kdyby některý
francouzský akcionář Škodových
závodů dostal jednou jen tolik dividendy, kolik
do stane průměrný dělník Škodových
závodů, z jehož potu onen žije, mzdy po
srážce daní, dávek a sociálních
břemen.