Je veliký rozvrat cen v živočišné produkci. Ale o tom zde promluví v další debatě za náš klub ještě kol. Bayer. Je jisto, že naše zemědělská politika, naše ministerstvo zemědělství, má vážné a odpovědné úkoly. A tu bych chtěl připomenouti jedno. Časopis "Brázda" ze dne 23. února 1938 na str. 126 napsal o zemědělské politice toto (čte): "Zemědělská politika je jako vůz, který uvázl na rozbahněné cestě. Ví, kam chce, ale nemůže dopředu. Kola se točí, ale naprázdno". To napsal časopis "Brázda". Mně samému se tato kritika zemědělské politiky zdá příliš černou, neboť se domnívám, že přece jen výsledek zemědělské politiky se nadobro nerovná nule, jak se v "Brázdě" píše. Mám na mysli na př. jen namátkou úpravu daně z masa z domácích porážek, při kteréžto úpravě stát přijde na své a zemědělci v průměru jsou s touto úpravou spokojeni. Máme úpravu převodních poplatků, i zde je určité plus, je zde zvýšení obilních cen loňského roku; ale konec konců, když již zde citovaný časopis přirovnává zemědělskou politiku k vozu, který uvázl na rozbahněné cestě, vzpomínám si na četné případy v naší zemědělské praksi. Když u nás na venkově nějaký forman, ať již svojí nebo cizí vinou, zajede do příkopu a vůz skácí, každý, kdo jen jde okolo, pomáhá mu vůz znovu dostati z příkopu. Samozřejmě že by bylo špatné, aby forman, který zajel o příkopu, všechny ostatní odháněl, sám to nemohl zmoci a druhé nechtěl připustiti, aby mu pomohli. Myslím, že by zde bylo moudré, abychom se všechny politické strany, které máme na záchraně našeho zemědělství zájem, chytily za kola toho vozu zemědělské politiky upřímně a jak se říká po venkovsku a "Hej rup" a vůz bude na pevné cestě. Domnívám se, že všichni musíme mít na zřeteli, abychom palčivé otázky zemědělského stavu vyřešili a všechno ostatní nechali stranou. Mám za to, že by bylo moudré, abychom se nepřeli o to, kdo je zemědělcem, nediskutovali o průkazu způsobilosti tohoto atd. S těmi "hračičkami" - abych mluvil po venkovsku - dnes dejte pokoj, dnes máme docela jiné, důležitější otázky k řešení.

Jako samosprávný pracovník chtěl bych se jen zmíniti o samosprávě. Zase o důležitosti a významu samosprávy nebude potřebí mluviti. Je jisto, že jeden úsek samosprávy, obce, vykonávají v t. zv. přenesené působnosti pro stát velikou a neocenitelnou službu. A proto také této samosprávě patří po právu všechny úlevy, které dosud má. Ať se to týče osvobození od poštovného, ať se to týká úlevy v poplatku ekvivalentním i v jiných případech. Na př. osvobození od poštovného, kteréžto osvobození by mnozí rádi zrušili, netýká se korespondence obecních úřadů s nemocnicemi, která, jak vím ze své zkušenosti, je neobyčejně četná, netýká se korespondence mezi obecními a farními úřady; podle mého názoru toto osvobození by se mělo rozšířit i na tyto úseky. Pokud mohu mluviti jménem lidové strany, prohlašuji, že jsme pro zachování všech práv samosprávy, že jsme proti jakémukoliv jejich oklešťování. Byly různé návrhy, na př. na jmenování obvodových tajemníků, na jmenování jedné třetiny členů obecních zastupitelstev atd. Nemyslím, že by se tímto rozřešila krise samosprávy. Podle mého názoru, má-li dnešní obec jako nejnižší správní jednotka ve státě plnit všechno to, co na ní požaduje dnešní moderní praktický a složitý život, musí nutně splniti tři předpoklady: především dobré, době vyhovující samosprávné zákony, dobrou, uvědomělou, poctivou, ke všem občanům spravedlivou správu a konečně musí mít uvědomělé, svých práv i povinností dbalé občanstvo. Toto je potřebí a když to docílíme, pak není potřebí žádných dalších zásahů, žádného oklešťování obecní samosprávy. Jen namátkou připomínám, že budou zde zasluhovat revise zákony o chudinství, zákon o domovském právu, zákon honební atd.

A na konec, slavná sněmovno, chtěl bych se zmíniti o tom, dnes nejdůležitějším, a to o brannosti našeho státu. Otázka brannosti je jistě především otázkou mladých, neboť kdybychom - nedej Bůh - musili se zbraní v ruce hájiti republiku, budou to především mladí, kteří tuto republiku musí hájiti. I když víme, že situace nezaměstnané mladé generace není již snad tak zoufalá jako kdysi, na př. pokud se týče mladé ho dělnictva, pokud je kvalifikováno, přesto bohužel totéž nemůžeme říci o mladé vystudované inteligenci. Píše se, že máme tisíce maturantů bez místa, a přece jsme se neodhodlali k tomu, abychom řešili bolestné případy dvojitého nebo trojitého zaměstnání nebo zaměstnání vdaných žen. Píšeme o tom v novinách, mluví se o tom na schůzích, avšak k řešení nedochází. Přece jen musíme bezpodmínečně trvat na tom, aby tam, kde má muž takový příjem, aby mohl slušně a přiměřeně svému stavu vyživit rodinu, byla žena zákonem přinucena, aby místo opustila ve prospěch mladé nezaměstnané vystudované inteligence. To je problém stále ožehavý, který se dotýká také naší brannosti, poněvadž v zájmu brannosti zde je, aby ti mladí, kteří pro brannost budou přicházet v úvahu, byli skutečně spokojeni, aby viděli, že se zde tyto věci skutečně řeší spravedlivě.

Je jisto, že musíme z našeho veřejného života odstraniti všechno to, co brání naší brannosti, co naši brannost poškozuje; že je to především naše smutná populační otázka, o tom také není jistě sporu. A zase zde řeknu, že kdyby někdo spočítal, čí děti slouží ve vojsku, zase bychom přišli k poznání, že jsou zde zastoupeny opět velkou většinou děti zemědělců, dělníků, živnostníků, zkrátka děti drobných a středních vrstev. A proto také v tom spočívá síla naší brannosti, síla celé republiky po této stránce. Bude zde nutno, abychom také zrevidovali, zda nebo do jaké míry vojenská služba existenčně poškozuje ty, kteří konají svoji občanskou a vlasteneckou povinnost. Musíme se snažit, aby ti, kteří jsou povoláni k vykonávání vojenské služby, byli co nejméně poškozováni. Bude potřeba revidovat také výši našich vyživovacích příspěvků, které jsou vypláceny těm, jimž ve vojákovi, který odešel na cvičení nebo nastoupil k vojsku v době mobilisace, odešel živitel. Podle zákona z r. 1919 činí vyživovací příspěvek 1.80 Kč až 2.20 Kč na hlavu a den té osoby; pouze v případě, když jde o osobu naprosto neschopnou práce - tu ovšem musí býti lékařské vysvědčení - se tato podpora zvýší o 100 %, ale musí to být jen jedna osoba. Podle mého názoru myslím, že částka 1.80 Kč až 2.20 Kč na den není dostatečná, aby minimální hmotné zájmy příslušníků rodin narukovavšího byly ukojeny.

Budujeme opevnění v pohraničí a při tomto opevnění, podle zákona na obranu státu, musejí majitelé pozemků postou piti své objekty, své pozemky, pokud jsou potřebné, k těmto účelům. Tu bych se přimlouval zvláště za drobné a střední zemědělce, kteří jsou existenčně závislí na takových 10 korcích nebo 15 korcích pozemků. Znám ze zkušenosti případy, že třeba z takových deseti korců, na které ten malozemědělec držel 2 krávy, musil postoupiti 7 korců, musil prodat dobytek a ztratil tak základnu své existence. Když jsem mluvil s příslušnými činiteli, bylo mně řečen o, že ocenění těchto pozemků se prý řídí podle ocenění, které provedly berní úřady při vyměřování převodních poplatků. To jsou zpravidla ceny, které majitelé hospodářství při tom převodu přiznali. Víme, že nikdo se k tomu placení, řekněme si to upřímně, nehrne a že takový zemědělec, když to pro něj má být finanční defekt, se snažil, aby se s tím berním úředníkem - zase řeknu lidově handrkoval, aby cenu svých pozemků stlačil na nejnutnější míru. Používat tohoto klíče při oceňování pozemků, myslím, není správné. Mluvil jsem s p. ministrem nár. obrany a on mně přislíbil, že tyto případy, které jsou skutečně těžké, dá revidovat a že se pokusí, aby byla zjednána příslušná náprava. Já bych se ještě teď přimlouval za splnění jeho slibu, ježto mám hodnověrné zprávy, že dosud nic nebylo v té věci podnikáno.

Řekl jsem, že se musíme všichni bez rozdílu přičiňovat o odstranění všeho, co překáží naší brannosti. Dnes je doba vážná. Bylo to zde zdůrazněno mnoha řečníky, já se o tom nebudu rozšiřovat, ale chci poukázat na jedno, že bychom se všichni bez rozdílu stran, celá naše veřejnost měli postaviti proti tomu, aby náš tisk šířil novinami a různým našeptáváním paniku mezi naším občanstvem, které je, jak jsem se přesvědčil, klidnější než mnozí redaktoři, kteří to píší. (Výborně! - Potlesk.) Pamatujme, že panikou se nikdy nic nespravilo, že se tedy ani v tomto případě situace nezlepší. Celá republika se připravuje k provádění branné výchovy. A tu bych chtěl upozorniti na jedno, abychom při té branné výchově nepřezírali moment náboženský, aby a tato branná výchova se děla v duchu náboženském. My máme pro naši brannost jednu myšlenku, které bychom mohli použít, je to myšlenka svatováclavská. Domnívám se, že idea svatováclavská je přijatelná většině našeho československého národa. Svatý Václav byl po staletí představitelem státního práva našeho národa a jeho nadějí a silou v dobách, nejsmutnějších, byl jeho oporou v dobách o velmi zlých. A jestliže nás příkaz doby nutí, abychom všichni, bez rozdílu stran, šli do houfu, abychom vyhledávali ne, co nás národně rozdvojuje, tříští, nýbrž to, co nás spojuje a sjednocuje, pracujme svorně k tomu, a abychom neopomenuli nic, co může přispět k utužení jednosvorné vůle nás všech, zachovati náš drahý stát pevný a nerozborný těm, kteří přijdou po nás. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Suroviak. Dávám mu slovo.

Posl. Suroviak: Slávna snemovna!

Vládny návrh, ktorým sa žiada poslanecká snemovňa o dodatočný súhlas s prekročením štátneho rozpočtu na r. 1936, medzi šiestimi kapitolami obsahuje aj ministerstvo nár. obrany, ktoré tento rozpočet prekročilo sumou 118,745.327˙95 Kč, teda najväčšou. Ovšem pri tomto prekročení hral rolu záujem štátu, čo v dnešnej dobe je samozrejmé.

V značnej výške, 115,945.356˙05 Kč spomenutý rozpočet prekročilo i ministerstvo soc. pečlivosti. Na tomto rezorte štátnej správy výška prekročenia rozpočtu nech je výstrahou pre nás všetkých. Ministerstvo soc. pečlivosti nech svojimi výnosmi nefabrikuje nezamestnaných, ale radšej nech postaví štátne podniky a im dá stále zamestnanie. Miliony sa minuly, štát za ne nemá nič, ale nezamestnaných je vždy viac a viac. Za tie ohromné sumy, keď nie stavať štátne podniky, tak treba robiť cesty a regulovať rieky a potoky, ktoré zadavujú naše dediny. Váh sa rozlieva na kilometrových šírkach a nezamestnaných máme celé tisícky. Nezamestnaní chcú pracovať a nie ako žobráci chodiť a prosiť o stravné lístky. Poznámka pána zpravodajcu kol. Remeša, že prekročením výdavkov sa zväčšuje štátny majetok, pri tejto kapitole neobstojí, poneváč tu sa nezväčšuje štátny majetok.

Najvážnejšie chvíle republiky, ktoré práve prežívame, žiadajú rozvinúť ozaj najsvedomitejšie úsilie zodpovedných činiteľov po konsolidácii našich vnútorných pomerov. To, čo vystrajajú úrady - bratislavská cenzúra pána ministra Dérera - ktoré majú mať na starosti obranu pokoja a spravedlivosti, s našimi ústrednými tlačovými orgánmi "Slovákom" a "Slovenskou pravdou", môže slúžiť všetkému, len nie uspokojovaniu pomerov, spravedlivosti a pravde. Biele fľaky, ktoré sú denne v našich novinách, rozhodne viac poburujú a viac nepokoje vyvolávajú v mysliach čitateľov, ako objektívne a pravdivé konštatovanie skutočnosti (Tak je!), i keď je táto skutočnosť nepríjemná, najmä tým predstaviteľom moci, ktorí záujmy stranníckej ideologie ešte i v týchto chvíľach na úkor záujmov štátnych ztotožňujú so záujmami štátnymi. Neinformovaná verejnosť mohla by sa nazdávať, že bohvie pred akými útočnými a protištátnymi výrazmi a článkami chráni bratislavský služebník spravedlivosti republiku. Skutočnosť je tá, že bratislavský cenzor konfiškuje jednak zprávy, ktoré v českej, najmä pražskej tlači bez najmenšieho obmedzovania sa objavujú, jednak poznámkkv o marxistoch, židoch a pod.

13. t. m. v "Slováku" skonfiškoval na príklad toto (čte): "Na stene pittsburskej dohody. Dívam sa na ňu uprene. Pri nej obraz Andreja Hlinku. Zvonia. Náš prvý pozdrav: Boh a národ." Toto skonfiškovali. Aby nikto nehľadal nejakú záludnú súvislosť týchto skonfiškovaných riadkov s predošlými slovami, uvádzam toto: odstavec, v ktorom riadky boly skonfiškované, začína sa takto: "Ráno ideme do redakcie. Rádio Wien." Toto je všetko v tom odstavci a za tým sú skonfiškované ďalšie slová.

16. t. m. v "Slovenskej pravde" skonfiškoval cenzor v článku o Hitlerovi takúto vetu:

"Nenávidel" - totiž Hitler - "marxistov a židov a tento dvojaký odpor mu pomohol k víťazstvu a otvoril mu cestu aj do Viedne."

Čo je v tej vete protištátneho?

17. t. m. skonfiškoval "Slovenskú pravdu" pre nadpis zpráv z Belehradu: "Juhoslávia schvaľuje pripojenie Rakúska k Nemecku."

16. t. m. skonfiškoval "Slováka" pre nadpis: "Anglicko nás znova sklamalo" a pre niekoľko viet s týmto článkom spojených.

15. t. m. skonfiškoval "Slovenskkú pravdu" pre kaleidoskop o tom, kto mal pravdu a kto nemal, o boji socialistov, akademikov a dediny a o demonštráciách socialistov v Bratislave na korze a v kaviarňach. Kaleeidoskop skonfiškoval od A do Z. Taktiež vybielený bol aj referát o Rumunsku a o Codreanovi. V podstate bolo v tom článku to isté, čo uverejnila pražská "Přítomnost."

Keby bolo dosť času na predčítanie všetkých cenzurovaných statí, verím, sotva by sa tu našiel človek, ktorý by objektívne posudzujúc mohol čokoľvek protištátneho a pre konsolidáciu a pokoj nebezpečného, vidieť v napísaných článkoch. A ja tu v týchto pohnutých chvíľach v záujme pokoja a k onsolidácie čo najrozhodnejšie protestujem proti takýmto jednostranným výčinom úradu ministerstva spravedlivosti. (Tak je!) Táto povestná konfiškačná prax na Slovensku, jednostranne usmerňovaná, ohrožuje dnes už nielen teoretické zásady demokracie o slobode tlače, ale ohrožuje dôveru a pokoj v štáte vtedy, keď túto dôveru a pokoj štát najviac potrebuje.

Keď spomínam prekročenie rozpočtu ministerstvom soc. pečlivosti, nemôžem zamlčať, že na úkor statočných nezamestnaných Slovákov do zbrojovky v Považskej Bystrici bol prijatý človeek 16krát trestaný, ktorý svedcil proti Slovákovi kňazovi a ktorého súd oslobodil. Dnes má 1700 Kč mesačného platu.

(Hlasy: Kto je to?) Akýsi Fritše. Kde je tá sociálna spravedlivosť, keď polovojenský štátny podnik, zbrojovka, má zamestnávať len spoľahlivých ľudí a preca zamestnáva 16krát trestané individium vtedy, keď četníckymi stanicami vyšetrení beztrestní ľudáci sú nespoľahliví. Štátotvorní ľudáci pri udeľovaní chleba sú nespoľahliví, ale dane platiť sú povinní. Trestanec dostane chlieb a beztrestný ľuďák môže hladovieť. V zbrojovke v Považskej Bystrici, keď prijímanie má byť spravedlivé a nie stranícke, treba prijímať podľa sily politických strán.

15. kapitola sú železnice. Prekročenie pri ministerstve žeelezníc činí 3.741-90 Kč, ktoré podľa dôvodovej zprávy zapríčinené bolo zvýšením stavu zamestnancov ministerstva železníc ku zdolaniu prác vzniklých z dôvodov celoštátnych. Uznávame, že zvýšenie stavu personálu bolo nútne v dobe, keď sa prevádzajú rozsiahle investície v záujme štátu, ba povedal by som, že pri tak rozsiahlom podniku, ako sú železnice, toto prekročenie rozpočtu je maličkosťou, veď železničný podnik je preca najväčším medzi štátnymi podnikmi. Čo sa však týka rozpočtu železničného podniku na r. 1936, nebol uhádnutý, lebo pri predvídanom deficite ukazuje sa nám ešte osoh, totižto asi 198 mil. úspor.

Čo sa týka stavby nových železníc na Slovensku, je chvályhodné, že v takom rozsahu sa prevádzajú. Ovšem s tým sa ešte neučinilo zadosť potrebám obyvateľstva a hlavne nie strategickým ohľadom. Je potrebné ešte na Slovensku vystaviť spojku Prešov-Vranov, Rajec-Nem. Pravno, Topolčianky-Bošany, Makov-Veľké Karlovice a na Podkarpatskej Rusi spojku z Terešvy do Trebušan, aby sme nemuseli dopravu viesť cez územie Rumunska, ktoré nesúhlasiac so zahraničnou politikou Ruska jedenkrát by nám mohlo hranicu uzavreť k vôli nacionalistickým mocnostiam, s ktorými koketuje.

K investíciám patrí aj stavba budovy a nádražia žilinskej stanice. Budova žilinskej stanice je strediskom infekčných chorôb a hniezdom rôznych zlodejov. Peron, nástupištia sú dobré pre samovraždy a rôzne nešťastia. Do tejto stanice v jednej dobe prídu 4 rýchliky a asi 2, 3 osobné vlaky vtedy, keď cestujúce obecenstvo chodí medzi koľajnicami. Železničná správa by azda urychlila stavbu nádražia, keby tam každý deň niekto prišiel o život. Že sa to nestáva, ďakovať možno dozorčiemu personálu a hlavne posunovačom. Ostudou je táto stanica pred cudzincami, keď vidia takú ošarpanú stanicu. Mnohí si myslia, že je chránená pamiatkovým úradom.

Ministerstvo železníc ešte minulý rok vydalo riaditeľstvám rozkaz, že zamestnanci vlakovej služby musia mať bydliskov obci služobného miesta, ináč že budú odstránení a zadelení inde, prípadne zo služieb prepustení. Nariadení bolo vydané z kancelárie, z ktorej sa nikto neopýtal, či je to možné alebo nie. Väčšina tých zamestnancov by ráda bývala v obci služobného miesta, jestli by bol byt k dostaniu. Na príklad v Žiline len pri dopravnom úrade je okolo 700 zamestnancov, dva odbory a výhrevňu ani nepočítam. Z tých 700 zamestnancov asi 60% býva na vonkove len preto, že v Žiline na žiadon prípad byt nedostanú. Mám po ruke úradné potvrdenie, že je vôbec nedostatok bytov. Je vytvorené, aby sa tí zamestnanci presťahovali do miesta služby. Podotýkam, ze nedostatok bytov je nielen v Žiline, ale vš ade. Ovšem, keď železničná správa chce, aby výnos o presťahovaní sa exekvoval, vtedy jej povin nosťou je, aspoň pri väčších služobných miestach postaviť obytné domy, ktoré by sa platením nájomného vyplatily. Na pr. v Žiline je niekoľko tisícové stavebné miesto a je majetkom železnice. Tam by mohla železnica pos taviť obytné domy pre niekoľko sto zamestnancov, a nie ako dnes, dávať pozemky za facku do prenájmu a staré obytné a veľký priestor zastavujúce domy sa neprestavujú alebo nezväčšujú. Teda keď železničná správa obytné domy nestavia a keď v obciach väčších je nedostatok bytov, nemôže žiadať, aby rozkaz o presťahovaní sa bol prevedený. Ovšem pripomínam, že nielktorí zamestnanci svojím majetkom sú viazaní k ich terajšiemu bydlisku.

Ešte v minulom roku techn.-dopravný výbor tejto snemovne usniesol sa jednohlasne, aby pán minister železníc podal zprávu o stave vozového parku. Avšak je to asi tak, že usnesenie bolo a exekvovať sa nemusí. V záujme štátnej obrany technicko-dopravný výbor chcel vedeť, ako stoja naše železnice s vozovou pohotovosťou. Podnes zprávu túto nemáme.

Jedno však konštatujem, že vozový park je nedostatočný. Že je tomu tak, dokazuje to jeden odstavec rozkazu železničnej správy, ktorý znie takto: "Potreba vozňov v minulých mesiacoch vykázala tak mimoriadny vzostup, že nebolo možné vyhoveť všetkým objednávkam." A je tomu tak. Keď je repná kampaň, alebo preprava vojska, pre nedostatok vozňov panuje nervózita. A teraz predstavme si tak mobilizáciu a válečný stav, vtedy si tiež vypožičiame vozne od súsedných státov, ako to bolo v poslednej dobe? Keď je dnes nedostatok vozňov, kde ich vezmeme v nútnom prípade? Na vozový park treba vynaložiť značné položky, je to najnútneejšia položka štátneho rozpočtu a hlavným prostriedkom pri obrane štátu.

V investičnom rozpočte na r. 1936 neboly vyčerpané položky stavieb budov, železníc, vozidiel atď. Tieto položky dosahujú výšky 251,332.205 Kč 50 hal. Táto suma prezrádza, že sa nevenovala pozornosť vybudovaniu potrebných nádražných budov a rozmnoženiu vozidiel.